Trpasličí hostina (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Trpasličí hostina

Autor : Hansson   14. ledna 2013   Povídky
Snad to projde...

Byla malá, dřevěná, pěkně opracovaná. Byla vyrobena s precizností, která je trpaslíkům přirozená. Najednou se ozval podivný zvuk a na nohu od stolu, kterou si Hjálmberi zrovna prohlížel, dopadly zvratky jeho velmi opilého souseda.

„To e tak doblý – škyt – pivo, ze e ho šškoda blít,“ poznamenal opilec, praštil hlavou o stůl a usnul. Hjálmberi jen zavrtěl hlavou a dál se zabýval vlastním poloprázdným džbánem.

Ano, kolem právě vrcholila trpasličí hostina, konající se pod širým nebem, ve světle luny. Bylo vypito již nejméně sto sudů nejlepšího horského piva a snědeno již několik set talířů jídla. Trpaslíci křičeli a hulákali, že by i mrtvého vzbudili, a nalévali si další a další džbány piva.

Hjálmberi byl pravděpodobně jediný střízlivý, protože hostina už byla v plném proudu a trpaslíci už přestali pronášet vtipy, protože by je už nevyslovili, a začali se sázet. Sázeli se o mnohé věci.

Jeden se vsadil, že sní sud mrkve. Přinesli mu tedy sud mrkve a on jedl a jedl. Po několika minutách už mrkev nesnášel a po další chvíli už by nejraději od sázky ustoupil, protože se na oranžové mrkve už nemohl ani podívat. Trpaslíci kolem se smáli a ryčeli „Jez, jez!“ a „Do toho Sídskeggu!“ Když nebohý trpaslík konečně snědl všechnu mrkev, pohlédl na toho, s kým se vsadil, ale ten pravil: „Řekl jsi sud mrkve. Podívej, v sudu jsou ještě natě. Jez, jez, ty jsou také v sázce.“ A Sídskeggovi došlo, jak hloupě se vsadil. Vsadil se, že sní celý sud mrkve a tedy i natě. Když začal jíst první nať, všichni přihlížející se začali smát: „Hele, koza! A jak vypasená!“ Sídskegg se naštvaně rozhlédl, kopl do sudu a od sázky ustoupil.

Druhý se vsadil, že se nechá zatlouct do sudu a ostatní ho pošlou z kopce jen několik set stop od nich. A tak ho do sudu zatloukli a poslali dolů z kopce. Ze sudu se ozývalo naříkání, ale on valil se dál a dál. Zavadil za strom, ale sud se jen otočil kolem osy a kutálel se dál. A pak – žbluňk! Pod kopcem byla řeka a sud do ní spadl. Z vrcholu kopce se nejdřív začal ozývat smích, ale potom jim došlo, v jak strašné situaci se trpaslík v sudu nachází. Rychle doběhli k řece, ale sud už odplul dál. Honili tedy sud na řece až do rána, než ho chytili.

Třetí, nejopilejší a nejhlučnější ze všech, se vsadil, že dokáže zavýt jako opravdový vlk. Všichni kolem přikyvovali a horlivě sázeli, protože trpaslík přece neumí výt jako vlk. Když dosázeli, trpaslík se nadechl a vydal chrochtavý zvuk. „To je prase ty hlupáku!“ smáli se trpaslíci v okolí. Trpaslík se nadechl znovu a vydal jakési „bů“. „Ale né, to je kráva! Copak nevíš, jak vyje vlk?“ smáli se dál. Trpaslík se zamračil, nadechl a zavyl. Zavyl jako opravdový vlk. Trpaslíci kolem strnuli a zlaté a stříbrné mince měnily majitele.

Trpaslíci ale nečekali, že poblíž se k lovu chystala smečka vlků. Když uslyšeli zavytí, vyrazili tím směrem. Protože lovili ovce trpaslíků, věděli, že když je trpaslík opilý, nerozezná vlka od svého bratra. Vrhli se mezi trpaslíky, vrhli se na stoly a trpasličí jídlo rychle mizelo. Trpaslíci jsou moc tuzí. Tohle je lepší, myslel si vůdce smečky. Trpaslíci začali utíkat. Několik hloupějších vlku, kteří neznali tuhost trpasličího masa, se za nimi vydali. Neurvali ale víc, než cáry kalhot a tunik.

„Tys tomu dal!“ křičel Hjálmberi na trpaslíka, který zavyl, „já se zrovna propracoval k hlavnímu chodu!“

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Trpasličí hostina?
Amthauer (4.00*), Kubka (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

vockoo - 11. března 2013 15:54
vockoo

Pěkné :).
Mohu si začuchat?

Kubka - 20. ledna 2013 15:03
Kubka

Ta druhá sázka mi trochu nepasuje do jinak humorného podání. Ale jinak se mi to líbilo velmi ,)

Ten konec mě teda dostal :D
"Jsem sám sobě katem: Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem."

Amthauer - 14. ledna 2013 14:50
Amthauer

Solidní kalba. Zasmál jsem se. Nejvíc asi však tomu, co nebylo úmyslné. Původně jsi měl totiž v textu tuto formulaci:

Vrhli se mezi trpaslíky, vrhli na stoly (...)

Bez toho "se" to vypadalo, jako by přiběhli vlci a pozvraceli trpaslíkům stoly. Což by možná byl asi největší úlet celé kalby, i když mám tušení, že tak jsi to nezamýšlel.

****
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog