Ur-Kel Termori (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Ur-Kel Termori

Autor : apophis   23. listopadu 2006   Postavy
Tak, jak se první den narodil, choval se v dětství. Pak dospěl a změnil se k nepoznání...

Trocha historie

V zapadlé vísce Skučícího průsmyku mezi špicemi Velehor, na okraji cesty všech horalů, pod střechou polorozpadlé chatrče, u jediné hořící svíce, seděl při stole muž na rozvrzané lavici.

Mozolovatýma rukama si zakrýval obličej naplněný bázní, když zpoza okovaných dveří zaslechl výkřik ženštiny. Následoval slabý dětský pláč doprovázený lehkým jásotem barvitého altového hlasu. Právě se mu dostalo prvorozeného. Novopečený otec rychle jako rys vyskočil na nohy, ale ihned se zastavil. Za mosaznou kliku ode dveří do vedlejšího pokoje totiž zabrala neznámá, tajemná postava, celá v bílém. Zjevila se zničehonic a vychrtlou rukou rázně otevřela. Kousek kovu v dlani jen ledově zapraskal a roztříštil se snad na tisíc částí, zatímco se světnicí rozlehl kánon hlasitého oddechování rodičky a jemného vzlykání novorozence, vše doprovázené ráznými kroky porodní báby po vrzajících prknech podlahy. Muži se podlomila kolena, než však stihl cokoliv říci, byl nejen s ním konec. Jediným otočením hlavy, jediným chladným pohledem a jediným bezcitným slovem zastavil cizinec životy všech přítomných. „Termori,“ řekl suše a všichni v chatrči ztuhli v ledové sochy tam, kde byli. Jen tlumený dětský pláč okamžik poté protnul ticho trojnásobné vraždy. Záhadná osoba šla až ke kolébce, ve šlépějích zůstávala vrstvička jinovatky. Natáhla svou vyzáblou paži k dítěti. To se kupodivu s nadšeným výrazem ve tváři oběma rukama chytlo hubených prstů a nepustilo, dokud ho postava neuložila do vyhřátého vaku z kožešiny.

S křupnutím slabosti se prolomily dřevěné stěny domu a dovnitř pronikl sníh uvolněné laviny. Jen na vrcholku hory se proti vycházející Luně tyčil matný obrys osoby, která v náručí držela balíček života. Ještě krátký pohled na údolí a pak vše skryla mlžná peřina vrcholků Velehor. Tak jako jemná pavučina neodolá větru, nesnaž se přestát sněhovou bouři, když se nemáš kde skrýt jejímu ledovému dechu. Raději sestup do teplejších krajů.

Ze života

Je to již čtrnácté jaro, kdy sleduji tající sníh plnící potoky a horské bystřiny na tomto okraji Údolí. Zakázaný pohled, ale je přesto tak krásný a dokáže mě tu držet celé hodiny, stejně jako okovy od mého učitele. „Měl bych se vrátit,“ probleskne mi hlavou, když si vzpomenu na výuku. Vyrazím podél ledovcové morény známou cestou nahoru, nohy mě postupně vynášejí výš a výš. Nad korunami zakrslých bříz se převaluje mlha a halí celé okolí do posvátné bílé tmy. Skrz větévky stromků po chvíli problesknou světla našeho domu. „Salime, pusť mě prosím dovnitř,“ požádám slušně přítele a strážného v jedné osobě. „Zase jsi byl dole?“ optá se mě, když již za mnou zavírá dveře. Jen přikývnu na souhlas a přiložím prst na rty. Jako vždy mé jednoduché gesto chápe. Je na něj spolehnutí, zná mě odjakživa. Od doby, co jsem se nechtěně zatoulal dolů poprvé a on mě pak našel při zpáteční cestě z lovu, je nyní, při mých stále pravidelnějších výletech, věrohodným alibi. Projdu ponurými chodbami až do velké místnosti, kde je učebna pro dnešní odpoledne. „Zase jdeš pozdě! Kolikrát ti budu muset opakovat, že na hodiny budeš chodit včas. Kde ses poflakoval tentokrát?“ křičí na mě můj otec a učitel v jedné osobě. Bílé vlasy mu přitom vletí do širokých úst, až je musí odhrnout pohublou rukou. Přes svůj orlí nos mě zkoumá od hlavy k patě svým nepříjemně pátravým pohledem. Ledovým jako vždy, to je dobré znamení, ale dnes je v něm ještě něco jiného. „Byl jsem na procházce v mlze,“ pokusím se zkusit klasickou omluvu. „Měl by ses učit,“ zopakuje klasickou odpověď. „Dnes se budeme zabývat uměním ovládání aury. Je to složitá záležitost. Ne každý ji umí, jak jsem ti kdysi vyprávěl. Takže dávej pozor a přestaň myslet na vnější svět,“ přeruší na okamžik svou řeč, když si všimne, že jsem zůstal pohledem na okně s mozaikou. Po těchto slovech jen spěšně přikývnu na souhlas a začnu ho vnímat celou svou myslí a duší. „Někteří mají svá kouzla od různých artefaktů, tudíž když jsou bez nich…“ pokračuje dál.

Naučit se novému je těžké, ale i mladí lidé to zvládnou a pak vychovají své potomky. Uč se proto od starších, protože v jejich mysli je moudrost jejich otců a otců jejich otců. Současnost i minulost znají lépe než ty a mnohde ti poradí více, než kdokoli jiný. Nezklam jejich naděje vkládané do tvé duše a výuky, staň se štěstím v jejich snech o budoucnosti.

Docela se těším, dnes bude trénink bojového umění s použitím magie. Nebo tak to alespoň říkal otec. Vlastně i Salim něco takového částečně zmínil. Snad na mě nepřichystali nějaké větší překvapení. Nemám takové věci moc rád. V přesně domluvený čas dojdu na venkovní terasu, vedle dveří si ze zavěšených zbraní vyberu svou oblíbenou sekeru a rychle se obléknu do kroužkové košile. Ze stínu podloubí vystoupí ozbrojený Salim a úsměv na tváři mu jen hraje. „Dnes můžeš cokoliv, tvůj otec si připravil spoustu léčivých bylin a kouzel pro případ, že by se někomu něco stalo,“ ujistí mě a nápadně kolem mne začne kroužit v bojovém přikrčení. Několikrát po něm zběžně máchnu zbraní, ale bez většího úsilí se všemu vyhne. Znovu a znovu minu, až se do toho opřu vší silou. Ostří jen zajiskří o kamennou podlahu. Tupou stranou mi přiloží dýku k hrdlu a pak zase odskočí. „Myslíš, že mě takhle dokážeš zasáhnout?“ dráždí mou mysl a jednoduše uhýbá před dalšími výpady. „Jsem nyní již skoro dospělý, měl bych ho přeci zvládnout, ale... nemám takové zkušenosti,“ zachytím jednu prolétávající myšlenku. „Použiju nějaké kouzlo, od toho tu přeci jsou, a dnes to mám povolené,“ dostanu dobrý nápad a hned se podle něj zařídím. Před očima si vybavím jednu ze zajímavých formulí, na okamžik přivřu oční víčka a soustředím se na svou zbraň, přímo na její hmotnou část. Vyřknu nutné zaklínadlo skoro šeptem, ale jasně a zřetelně každou hlásku. Ostří obouruční sekery se rozzáří červenooranžovým světlem a mně se najednou zdá, jako by šestilibrová zbraň nic nevážila. Prudce s ní švihnu a okamžitě jako blesk zasáhnu protivníkův štít, ten mu vyrazím z ruky, až s kovovým zvukem dopadne na zem. „Rychlé a účinné. To je ono. Používat hlavu,“ poklepává si Salim ukazováčkem na spánek hlavy a sebere štít ze země. „Znovu,“ usměje se, „zkus něco jiného.“ Souboj začne nanovo.

Zima za létem a zase zima. Tak se otáčejí stále znova jak kola od vozu na dlouhé, předlouhé cestě. Však jednou ukončí svou pouť i ten, kdo trávil chůzí půl života, své štěstí nalezne v příbytku na konci putování a blažený bude do konce svého bytí. Tak odejde mladý muž z dětského snu do skutečného kraje za poznáním, aby našel domov a další životní příběhy.

„Sbohem otče... sbohem... Salime,“ pevně sevřu nabízenou dlaň ve své a lehce kývnu hlavou, pak i totéž s podanou pravicí mého jediného přítele a vychovatele. Otočím se a vyrazím z domova jen s bílým zatepleným oblečením v torně přes rameno. Do kraje, dolů. Jdu plynulým krokem ze svahu směrem k Údolí. Po několika krocích však zastavím, otočím se, ale dům již nevidím. Zmizel v mlze, ale tuším, že tam je. Někde... nahoře. Světla pochodní občas problesknou a já jsem si jistý, že můj domov navždy zůstane mým domovem.

Charakteristické vlastnosti (neplést s charakterem)

Ur-Kel je dost energický, ikdyž se to na první pohled nezdá. Tím, že byl vychováván jen muži navíc neví, jak se chovat v přítomnosti žen a dost zmatkuje. V takových chvílích jednou za čas zavírá oči a představuje si svůj mlžný horský domov, kde byl klid a mír. Vybíjí si tak přebytky sil, které již dlouho čerpal z elementu vody, konkrétně v podobě ledu a sněhu.

Vzhled a jeho vliv na blízké okolí

Přes cestu se nese mlha a tu se z ní vyloupne postava pět a půl (možná šest) stop vysokého muže s výrazně lesklým ostřím obouruční sekery přesahujícím přes rameno. Již jen tento obraz upoutá kdekoho. Na sobě má světle hnědou kožešinu z medvěda, nebo možná vlka, kožené kalhoty, kožešinové nosí na podzim a v zimě. V obličeji upoutají pozornost tmavě hnědé duhovky jiskrných očí plných emocí, energie, dožadují se nových poznání, pravdy a ... snad i lásky. V obličeji opálený od zářícího sněhu vrcholků hor, kůže podobné barvy jako oblečení, ale hrudník i záda světlá, tvář ošlehaná větrem s velkým počtem vrásek a najde se na ní i několik málo jizev z dřívějších zranění, již však nejsou tolik výrazné. Má přátelský stisk ruky i s neznámým člověkem, snaží se udělat jakž takž dobrácký dojem.

Názory, vychování, nálady, víra

Věří sám sobě, sebevědomí mu nechybí, ale nemá ho zas přehnaně velké. Umí poslouchat a naslouchat přáním, rozkazům, raději však uslyší "mohl", "můžeš", "prosím", než "udělej", "jdi", "rychle". Nesnáší být příliš ovlivňovaný okolím, má vlastní hlavu, ale nemusí mít vždycky prosazený svůj osobní názor na věc. Věří v elementální pojetí přírody a přírodu jako takovou uznává jako nejvyššího ochránce míru a života na světě. Nábožensví neholduje a ani neodsuzuje, "kdo chce co chce, ať si co si." Hledá přátele, ale jen takové, které bude znát déle, než den, či dva. Musí s nimi zažít víc, než jen jedno malé dobrodružství. Pak se z něj stává oddaný a najednou hrozně přátelský a již ne tak chladný člověk, jako byl předtím. Důvěru si u něj člověk musí získat. Svět lidí je pro něj tak trochu tajemnem, ikdyž přečetl v izolaci v horách mnoho historických knih, neví, jak se má v každé situaci chovat a proto se dost často i raději drží mimo hlavní proud a nebo opodál. Ale prosazování dobra a přírody je mu svaté.

Schopnosti magické a bojové

Jeho sekera je jeho miláček. Večer před bitvou ji hýčká, v bitvě s ní kácí nepřátele a po bitvě ji klidně několik hodin čistí od krve a brousí. Když je bez ní, necítí se ve své kůži a je lehce nervózní. Zachází s ní často jako s jedenapůlruční, tolik má naučené pohyby a dokonalé ovládání. Z elementárních schopností využívá prastarých přírodních kouzel, která mu dokáží propůjčovat rychlost a nebo zmenšovat hmotnost věcí a předmětů či zvyšovat sílu a další jim podobná. Nezneužívá jich a neplýtvá s nimi, dokáže celkem přesně odhadnout, co by mohlo právě teď na těch dvacet skřetů zapůsobit (kupříkladu rozzářená sekera, a přitom je to jen optický klam).

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Ur-Kel Termori?
Anael, Ariazel, béďa, Cevy, Damian, danelius1, Drtikol, hater, janosjanos, joudananek (5.00*), Kaveh (5.00*), LBsmoke (4.00*), Mett, Nagix, Qasar, Racion, Saxana, Yakaman

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

LBsmoke - 8. září 2011 22:15
LBsmoke

velice dobré.. i když to vlastně neříká skoro nic.. některé zmíněné věci, například ve vlastnostech, nejsou tak podstatné a oto mám větší pocit,
že tam nějaké důležitější vlastnosti chybí..
je to jinak příjemně čisté jak ony zasněžené hory,
do kterých mě to nádherně vtáhlo..

LBs.ic.cz

apophis - 1. prosince 2009 14:24
apophis

MONIKA123 23. listopadu 2009 09:50
převážně atmosférou z životopisu, trochou toho Vzhledua pak samozřejmě i charakteru, kde je napsáno, jak se chová = jeho typická gesta a způsoby.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

MONIKA123 - 23. listopadu 2009 09:50
MONIKA123

pokud by clovek na tohle tema chtel ilustrovat, cim se ma ridit? charakteristikou ci necim jinacim? mam v tom krapet zmatek

Laethé - 19. dubna 2009 05:16
Laethé

Tato postava byla VYBRANA DO TISTENEHO ARAGORNSKEHO SBORNIKU!
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Gran - 30. října 2008 21:05
Gran

Je to znát .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

apophis - 30. října 2008 18:08
apophis

Gran 30. října 2008 14:06

je zajímavé po dlouhé době číst vlastní dílo ... ještě k tomu "na pomezí" povídky / postavy.

Od začátku by to mohla být povídka, kdyby měla jistější zápletku, gradovala a byla to OneManShow až do konce, kde by bylo nějaké masivní bojové vysvětlení, proč to všechnobylo a jak ...

Bylo to tak kdysi i psané, ale uprostřed psaní jsem si uvědomil, že by bylo zajímavější postavu "hlavního hrdiny" zpracovat jako postavu.

Tedy, vdechl jsem textu více prozaickou a popisnou tvář a vzniklo toto.
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

Gran - 30. října 2008 14:06
Gran

Přečetl jsem si to znovu a přemýšlím nad tím znovu bez jakýchkoliv odkazů na Grana Ilinthera.

Je to pěkně napsané, i když několik obratů nechápu. Respektive vím, co tím chtěl autor říci, ale tak, jak to napsal, to dostává trochu jiný význam (jsou to jen drobnosti - třeba "i" místo "a" (spojky)). Každopádně, čte se to dobře a něco to v sobě má =)

Jako životopis to zas tak plnohodnotné není - většina textu je věnována něčemu jinému, ale vytáhneme-li informace, tolik jich zas není. Stejně tak charakter je spíše naznačený - i když na druhou stranu oceňuji, že více zmíněný než u jiných postav.

Takže, je to pěkné a čitelné, ale vidím v tom spíše myšlenku na postavu, které se musí každý zhostit po svém a mnoho si přivymyslet, aby to bylo hratelné, než postava samotná. Což není špatně... jen některá místa jsou taková, že dávají najevo, že se nemá jednat ani tak o nápad jako spíše o něco komplexního.

Shrnutí: Sloh je velice kvalitní (nezaznamenal jsem chyby (nebo jen pár) a je to příjemné čtení), obsahem je to trochu na pomezí stylů, jak popsat postavu - místy jasně dané věci, celkově ale veliká volnost (což je na jednu stranu dobře, na druhou stranu si hráč musí postavu domyslet).
Rozhodně se pohybujeme kolem čtvrté hvězdičky - konkrétnější nebudu, ze zásady hvězdičky k hodnocení nepoužívám ;)

=)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Laethé - 10. srpna 2008 21:09
Laethé

Tato postava byla nominována do Aragornského sborníku, http://www.aragorn.cz/diskuze/aragornsky-sbornik.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

apophis - 15. ledna 2007 12:25
apophis

Gran 13. ledna 2007 11:34
jj, tahle postava je jak jsem psal: udělaná volně, každej si může do životpisu přidat svoje, přidat svůj vývoj. To vše je vlastně i nutné, zde jsem spíše nastínil návrh na postavu, kterou by si snad dokázal zahrát téměř každý, po větších, nebo menších doúpravách textů a spol., kde by přidal tuhle tamto a jindě něco.

A srovnání s GI opravdu není možné...
Jsem obludný fantazák, jenž z temnoty svého doupěte leze kam se mu zachce a kdy se mu zachce.

Gran - 13. ledna 2007 11:34
Gran

A do třetice:
Navíc, u Ilinthera byla chyba, že jsem těsně po začátku onoho textu do něj zasadil systémové informace - což byla chyba. Příště je třeba více rozlišit "životopis", "chování" a "mechanika" - přítomnost dlouhé mechaniky pojednávající o vazbách může být pro některé nepříjemná, obzvlášť, když není se systémem DrD+ sžit (a v původní verzi GI toho bylo ještě víc).
Ty máš výhodu v tom, že jsi žádnou mechaniku nepoužil - ostatně, ani to nebylo potřeba .) Což mimochodem znamená, že tato postava by se dala bez úprav použít v libovolném systému, zatímco GI jen tam, kde fungují vazby tak, jak jsou popsány.

Ovšem, jak již vlastně napsal hater - díky celkové volnosti této postavy se stejně nedá začít hrát z fleku.
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Gran - 13. ledna 2007 11:30
Gran

Jo, tak jsem dočetl diskusi.

Já jsem svou postavu dělal hodně konkrétně z jednoduchého důvodu. Ta postava má být jasná. Na každou otázku by měla existovat jednoznačná odpověď, a přesto tam je dost volnosti - díky rozdvojené povaze, kde se může převaha Ilinther/Démon krátkodobě měnit i jen dle principu náhody.
Existuje stav Deep Immersion (česky tzv. Hluboké Vnoření). Při tomto stavu stačí zavřít oči - a v tu chvíli potlačujete svou vlastní osobnost a stáváte se postavou. (Možná z tohoto stavu vznikla tato poučka: "Každý má v sobě slušný základ pro schizofrenii - ale jen role-player tento talent rozvíjí.")
Jenže když dojde na situaci, na kterou nebyla sepsaná osobnost postavy "připravena", musí se _hráč_ sám sebe zeptat, jak by se postava chovala - a to je oddálení od DI.
Naproti tomu když je postava dělána velmi konkrétně, tak je sice těžší si postavu "zapamatovat", ale ve chvíli, kdy hráči přejde do krve, dokáže reagovat jako ona bez přemýšlení, přirozeně, podvědomě - a to i ve skutečném světě.

Takovému popisu, aby byl co nejkonkrétnější a současně se dobře zažíval, jsem se snašil dosáhnout. Bohužel zatím jsem dosáhl jen toho, že je použitelný jen pro mě - protože já se na svou vlastní postavu vrhám s nadšením a kousání svých dlouhých textů (které mám navíc stejně v hlavě) pro mě není problém.
Jediná překážka, která ještě přede mnou stojí, je udělat to tak, aby tu postavu mohl použít i někdo jiný, a to skutečně tak, aby si ji dovedl po pár hrách zažít (Btw víte jak fascinující by bylo, kdybych potkal člověka, chvíli s ním mluvil a pak zjistil, že mluvím se svou postavou?).

Jen nevím, jestli se mi chce ještě přepisovat Ilinther.
V hlavě se mi však rodí další nápad na postavu, tak uvidíme...
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Gran - 13. ledna 2007 11:23
Gran

*tlesk tlesk tlesk*

Musím uznat, že jestli v něčem nad GI boduješ, tak je to... "čitelnost" není to správné slovo, ale narozdíl od GI se to dobře čte .) U GI jsem se to pokusil řešit zkrácením, ale tím jsem jen ubral na zajímavosti, mno.

Je na tom asi znát dost vliv toho, že zatímco ty jsi to psal "povídkově" a prostě tak, jak jsi chtěl, já jsem se svým způsobem řídil dotazníkem (tzv. Charakterníkem) přiloženým ke hře DrD+ =) A to byla chyba, již jsem pochopil, že dotazník je dobrý tak na krátké postavy, ale...

Prostě - máš to pěkné, kámo =) Ale hodnotit nebudu, démon ve mě mi říká něco o tom, ať tohle dopíšu, zavřu okno, on mi do mozku vyplaví trochu endorfimu (či jak se to píše) a budem v pohodě =P .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog