Úsměvy (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Úsměvy

Autor : koren   21. listopadu 2013   Úvahy
Krátká úvaha o smíchu a úsměvu

Úsměv je velmi důležitá součást života lidského. Úsměv by měl každý člověk, tedy i já nebo možná dokonce i vy, nosit na rtech pokud možno co nejčastěji. Takový člověk pak dělá radost sobě i ostatním lidem kolem sebe. Úsměv je neoddělitelnou součástí lidství. Úsměvu, stejně jako smíchu, je schopen jen jediný tvor chodící, plovoucí, či plazící se po této zemi.
Člověka lze celkem obstojně soudit podle jeho úsměvu. Alespoň já jsem se o to pokoušel. Lidský smích a úsměv je naprosto jedinečná vlastnost. Jistě namítnete, že váš pes či kočka se vám taky občas smějí. Že dokážou vytvořit obdobnou grimasu. Ale i holá lebka se na vás může svým způsobem smát. Jedině žijící člověk může vykouzlit úsměv, aby ho posléze mohl někdo další ocenit. Úsměv je vždy tím nejhezčím doplňkem ženy či dívky. Smích je vždy jediným možným lékem na zármutek a vždy tím nejlepším společníkem. Člověka provází jeho nejšťastnějšími okamžiky, ale pomáhá mu i v období těžkých depresí. Aby se mohl člověk, ať už muž či dívka, opravdu pěkně smát a usmívat, musí být dost inteligentní. Podle způsobu smíchu a úsměvu můžete poznat ty nejzajímavější osobnosti.
Existuje spoustu druhů smíchu. Spousty a spousty jednotlivých úsměvů. Člověk reaguje na každou situaci jiným úsměvem. Jiný úsměv použijete, když vám někdo poví vtip, a jiný použijete, když se díváte na člověka, kterého máte rádi. Smějete se jinak, když jste uprostřed přátel, či když jste sami se svou vlastní hlavou. S každým člověkem se budete smát trochu jinak a hlavně, na každého člověka se budete usmívat jinak. S někým byste se řehtali klidně celý den a s někým byste jen seděli potichu proti sobě a tiše se na sebe usmívali. Nejkouzelnější okamžiky v životě člověka bývají ty, ke kterým se pojí nějaký krásný úsměv, avšak můžete taky najít člověka, jehož úsměv je křečovitý a nepravdivý. Lidé se občas smějí jen z povinnosti. Občas se snaží si svým úsměvem zajistit dobrý postup ve společnosti nebo vlivné přátele. Takového člověka snadno poznáte, pokud se pozorně zadíváte na jeho ústa. Takový úsměv pak působí vlezle a smích, ten je přehnaný a odporný. Znám dívky, které mají smích zvíci Santy Clause a ty jsou mi neskutečně odporné. Úsměv je indikátor, či spíše takový PH-papírek lidských osobností. Smích je zrcadlem vlídnosti, otevřenosti, snů a fantazie člověka, jeho tužeb a přání, jeho charakteru a jeho osobnosti. Jeho jedinečnosti.
Každý člověk je originální a tudíž je originálem i jeho smích, který může na někoho působit odpudivě a někoho jiného přitahovat. To je zas věcí názoru daného člověka. Mám například kamarádku Terezu, doufám, že jí nebude vadit, když ji tu zmiňuju, a to je snad jediný člověk na světě, opravdu možná jediný svého druhu, nikdy jsem nikoho podobného neviděl. Tedy, je to jediný člověk na světě, o kterém se dá říci, a to zcela nevyvratitelně, že se řehní. Krásné slovo, které člověku umožňuje zachytit další druh smíchu. Ale zdaleka nedokáže nahradit pohled na tuto řehnící se dívku.
Mohl bych se tu dále pokusit definovat úsměv. Mohl bych říci, že úsměv je typická grimasa, provázející radostné rozpoložení člověka. Mohl bych říci, že úsměvem člověk reaguje na vtip, radostnou novinu, ale i pomoc nebo pozdrav. Že specifickým druhem úsměvu můžeme vyjádřit ironii, či dokonce sarkasmus a výsměch. Že při úsměvu člověk pozvedne ústní koutky směrem vzhůru a poodhalí zuby a že psychologie se snaží rozlišit úsměv hraný a upřímný, avšak takto bych příliš mnoho úsměvů nevyvolal. O smíchu můžete mluvit a spekulovat, diskutovat a hovořit, filozofovat či žvástat, ale pak vám uteče sama podstata smíchu, protože vám vůbec nebude do smíchu. Nemá moc smysl bavit se o smíchu, když se člověk místo toho může smát. Smát se můžete naprosto bez příčiny, na svatbě, na pohřbu, na úřadě, ve škole. Smát se můžete kvůli vtipu, kvůli krásnému počasí, ale i kvůli své vlastní bezmoci a nepatrnosti můžete zpustit nezastavitelný proud hysterického smíchu. Člověk se může smát i v těch nejnepříjemnějších a nejnezvyklejších situacích. Člověku je to dovoleno. Jakožto jedinému „smíchuschopnému“ tvoru je mu povoleno smát se. Ale prosím vás, neprzněte toto krásné umění nějakými křečovitými pokusy. Nenuťte se do úsměvu. Něco takového musí jít od srdce, tak taky poznáte krásný smích, tak že ho člověk myslí vážně a upřímně. Že je rád, že se směje a usmívá, a že by se rád smál a usmíval až do konce života, neboť smích jest kořením života a bez něj by byl život suchý a takový nemastný neslaný.
I přes to všechno však lidem smích stále občas připadá nepatřičný a hloupý. Spoustě lidí připadá, že smíchem vlastně jen člověk něco zesměšňuje a shazuje. A proto je smíchem stále opovrhováno. Spoustě lidem vadí, i když se člověk směje jen trošičku. Je to škoda.
Ale teď si něco vyzkoušejte. Zavřete oči, nadechněte se, vzpomeňte si na nejhezčí okamžik, který si pamatujete. Pak se usmějte. Smějte se a usmívejte. Snad se nás bude hodně smát a usmívat. Budeme se smát a usmívat všichni spolu a na sebe, i když nikdo nebude vědět, proč se vlastně smějí a usmívají ti ostatní. Teď mě ale na chvíli omluvte, už budu muset jít. Musím se jít někam trochu smát…


…alespoň trošičku.

Další články v kategorii Úvahy:

Kdo hodnotil článek Úsměvy?
luphobit (5.00*), rafaela (2.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

rafaela - 21. listopadu 2013 12:26
rafaela

Úvaha zhruba na úrovni školní slohovky. Pokud tam objevíte nějaké gramatické chyby, mrzí mě to, nějak jsem v sobě nenašla vůli to přečíst dvakrát. Je to nuda, autor opakuje dávno známá fakta a ohraná klišé a celý výsledek je nakonec takový dietní.
Kdybych byla učitelka, dala bych ti za 2, místy jsem totiž narazila na drobnější hrubky nebo stylistická pochybení. Celý text v podstatě odpovídá úrovni vymezené středoškolskými osnovami a je tak vzorový, že by se dal umístit do učebnice.
Ale já nejsem učitelka. Jsem samozvaný kritik. A jako kritika mě to nejen neoslovilo, ale znudilo až na samý okraj možností.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog