Už přichází (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Už přichází

Autor : Torreador   6. srpna 2011   Postavy
Zrozen ve strachu, zrozen pro strach.

Jméno: Samuel Rock (1911-?)

Věk: 29

Povolání: „Loutkař“

Vzhled: 

Vytáhlý muž, který od prvního pohledu připomínal asketu. Špinavé blond vlasy, které vypadaly mastně, však opak byl pravdou. Obličej ztvárňovaly jemné rysy, snad až dívčí. Nebylo třeba se moc starat o tvář, neboť Samuelovi nikdy vousy rychle nerašily. Dominantou jeho tváře nebyl ani jestřábí nos nebo úhledná bradka, ale tmavě hnědé, uhrančivé oči.

Muž se o sebe staral a také to bylo vidět na jeho vzhledu a šatníku. Nebyl moc obsáhlý, ale obsahoval to, co měl. Ne vždy byl tak úhledný a střídmý. V ponurých dnech dnešního světa jej nejčastěji zahlédnete na ulici jako tradičního anglického gentlemana. Dlouhý plášť do deště, nízký černý klobouk a vycházková hůl.

Vybavení:

Oblečení, vycházková hůl, přívěskové hodinky, kolt 1911

Charakter:

Praktický, pragmatický, klidný, chladnokrevný. To jsou dost možná jediné vlastnosti, které byste na něm mohli postřehnout. Pravda je taková, že se nikdy svému okolí moc neotevírá, je odtažitý a tichý. Ovšem pokud chce, tak vám díky svému umění přetvářky dokáže předvést, že je nejzábavnějším společníkem, jakého jste za posledních pár let mohli poznat. Zvláštní osoba, vskutku.

A čeho že se bojí? Bojí se informací, větších než je on sám, nepoznaného a jako každý živoucí člověk se bojí smrti. Naopak naprosto zbožňuje noc a každý úsvit nového dne je pro něj velkým vysvobozením.

A jeho příběh?

Narodil se jako levoboček barona Lionela Rothschilda ve velšském Newportu měšťanské dcerce. Rodiče ji vyhnali z domova, a tak se živila jako pomocnice v domácnostech, zatímco malý Samuel rostl a sílil. Moc mu nepomohly roky první světové války, které trávil na venkově. Již jako mladík několikrát poznal špínu, která sídlila v podzemí Newportu, a nejen Newportu. Svého času několikráte navštívil svoje pozdější místo působení. Velké, královské místo – Londýn. Opěvované, pevné, hrdé, avšak také špinavé, zkažené a shnilé. Zde se toliko nečekalo na soumrak, jako v poklidnějším Newportu, zde lůza a haranti řádili od svítání a nebrali si přestávky. Ovšem to mělo být jen malou ochutnávkou.

Mladý hoch se i přes nástrahy osudu dočkal sedmnáctého roku. Ovšem právě v té době největšího rozmachu lidstva se ve vidině lehčího života odstěhovali do Londýna. Tam pro ně bude víc práce a víc chleba. Uchytili se. Avšak hospodářská krize již klepala na dveře a společně s ní další temná stránka v historii lidstva. Podnik, kde pracoval Samuel jako poslíček, do týdne zbankrotoval a matka nestíhala živit oba, a tak jednoho dne dopadla na oba úpěnlivá prosba. Prosba lidí, za jejichž peníze dvojice žila. Návštěvu přežila polovina osazenstva domu. S natrženým rtem, zlomeným nosem a obraženými žebry šel mladý muž na policii. Nepochodil, a tak se ještě té noci matčina mrtvola plavila v temných vodách Temže. Té noci společně s ní zemřelo něco v Samuelově nitru. Tehdy ještě netušil, že to byl soucit a dětství. Slíbil si, že ji pomstí. Znal je.

Nešlo to rychle. Ulice pro něj nebyla moc nová, ale věděl, že umění vědět, je pro něj slibnější, než umění krást. A tak se, místo hraní si s paklíčem, učil naslouchat. Naslouchat tomu, co lidé nechtějí, aby bylo slyšeno a nebýt viděn. Na tomto principu si postavil svůj byznys. Za peníze, které dík informacím dostal, rozšířil svoje řady o další našeptávače. Každý měl svoji cenu. Během pár let dokázal zorganizovat velkou informační síť, která sahala od špinavých uliček poblíž Temže až k samotnému Westminsterskému opatství. Svoje lidi platil dobře a choval se k nim uctivě, věděl, že spokojený zaměstnanec je dobrý zaměstnanec. Když se naskytla černá ovce, dokázal s ní jednoduše a tiše zatočit. Tiše a diskrétně.

Ovšem osud tomu chtěl nejspíš jinak. Samuel, dítě války, nejspíše nikdy neměl mít dostatek pohodlí a klidu. On se vzchopil, jenže mnoho lidí po celém světě třelo bídu, ze dne na den. Našli se tací jako on, kteří dokázali dát lidem práci. Jenže se vždy něčím lišili. Slibovali a své sliby plnili. Zbrojit, zbrojit, zbrojit. A tak se mladý muž znova dočkal času, kdy se schyluje k válečnému konfliktu. Hnědí mravenci Itálie a Německa se spojili s Japonskem. Malé náznaky přešly k větším. Neplacení reparací, vystoupení z NATO, svět cítil, že se chystá další velká válka. Velká Británie i Francie se pokoušely předejít dalšímu temnému věku lidstva, avšak neúspěšně. A tak se nacházíme v roce 1939. Československo bylo podrobeno Německu a Polsko padlo během několika dní. V senátu se zatím otřásají první lavice. Nejenže si ministři sami zadělali na vlastní průšvih, ale do médií prosákly menší i větší skandály. Nastupuje nový ministerský předseda, avšak starý nezapomíná na to, kdo jej mezi mnoha pomohl sesadit z vršků společenských žebříčků. Pozornost se obrací k malému, šedivému pavouku.

Společenská moc nestíhá vychladnout tak rychle, stejně jako moc peněz. A tak, zatímco se celá Evropa odívá do rudé a zuří válka, tak v srdci Velké Británie byla započata další. Byl zrozen ve strachu, ve strachu vychován a postrachem se stal. Tady začíná opravdový příběh elegantního podrazáckého šéfa podzemí Londýna. Padne nebo zůstane stát? Svoje dnešní dny tráví na odlehlém sídle na venkově.

Za vysokou tepanou bránou stojí mohutná budova. Na prostranství před ní čeká dvojice vraníků zapřažená v kočáru, na němž sedí vozka. Noc již oděla okolí do černého hávu, avšak v jedné z místností ještě plápolá plamen svíce. Vytáhlý muž se hrbí nad papírem, a perem sepisuje nejdůležitější úkoly pro zítřek. Ví, že zde je nejméně zranitelný on, avšak odsud je nejlépe zranitelná jeho vybudovaná říše. Za chvíli odjíždí do chřtánu lva. Ve svém životě zažil již mnoho a svým způsobem k nebezpečí přilnul, tak jako k pánovi přilne pes.

Poslední tah pera, listina putuje do obálky a je zapečetěna. Mladý pán si libuje ve starých mocnářských zvycích. Obálku založí do náprsní kapsy kabátu, uchopí svoji vycházkovou hůl a z těžkého cesmínového stolu sebere kolt 1911. Plamen svíce je uhašen, následuje dovření dveří a lehké kroky klesající dolů po schodech. Když předejde před kočár, podá Samuel vozkovi obálku a následně nasedne.

Ticho noci rozetne až houknutí kočího: „Vijé!“ a kočár se dal do pohybu. Mladý mocnář se uvelebil na sedadle a zahleděl se na chvíli z okna. Nad blaty se vznášela jemná mlha. V útržcích poznával sobě známou osobu. Nikdy nezapomněl její úsměv. Snad to bylo znamení toho, co mělo přijít. Možná se již brzy ocitne u ní. Možná si už pro něj brzy přijde. Ale ne teď.

Už přichází. Mlžný opar se pomalu začal trhat. Zrozený ve strachu, zrozený pro strach.

Další články v kategorii Postavy:

Kdo hodnotil článek Už přichází?
Artemiska 58 (5.00*), Willem Tell (3.50*), Zob (4.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Torreador - 20. srpna 2011 10:10
Torreador

kucik 15. srpna 2011 17:43
Rimmer 16. srpna 2011 22:17

Ergh... jep, to NATO ma byt SN. My apology.

Jinak k vysvobozeni po noci muzu dodat snad jen to, ze i kdyz je pro nej strach neco jako adrenalin, ktery ho jen pohani dal, nic to nemeni na tom, ze po noci je pro nej bezpecnejsi zit.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

Rimmer - 16. srpna 2011 22:17
Rimmer

Předpokládám že to "NATO" má ve skutečnosti představovat Společnost národů... která fungovala před válkou... a která se defacto po válce transformovala do stávající OSN?! :D
2+2=1

kucik - 15. srpna 2011 17:43
kucik

"Naopak naprosto zbožňuje noc a každý úsvit nového dne je pro něj velkým vysvobozením."

Proč je pro něj úsvit vysvobozením, když miluje noc?

Je popisováno, že se velmi úspěšně živil jako informátor. V kontextu doby by mě zajímalo, komu a jaké informace vlastně prodával.

Neplacení reparací, vystoupení z NATO, svět cítil, že se chystá další velká válka.
Tady by chtělo trochu opráši historii. NATO bylo založeno až o deset let později a to právě na popud právě ukončené války.

Jinak zajímavé, ale pro mne plné nejasností, mezer a sem tam mi skřípou reálie.
Básníci krve / básníci šílenství / básníci výsměchu / básníci beze slov.

Torreador - 14. srpna 2011 13:56
Torreador

Zob 10. srpna 2011 10:34

Postava je loutkař. Velká postava Londýnského podsvětí, tedy se jistě hodí do nějaké hry pro lidi, kteří jsou náročnější na kvalitu příběhu a fakty druhé války berou spíše jako atmosféru než jako nutnost, co se musí stát.

Hodí se do soubojů o moc. Není to postava, která by se ucházela o politickou moc, skrze sebe. Je to mocný muž, který ví, že ze stínu je schopnější než jako lord nebo senátor.

V tom, že se bojí informací je důležitý kontext, že se bojí těch větších než on sám. Pokud je člověk informátor nebo člověk, který s informacemi distribuuje, tak musí vědět vše. Informace, kterou neví je větší než on sám a je to potencionální nebezpečí, pokud ne pro něj, tak pro jeho pověst. Tedy se vlastně bojí své neznalosti nebo neinformovanosti :)

Ono ohledně minulosti je to dvousečné. Pokud člověk uvede krátkou minulost a udělá z člověka mocného pletichaře, tak nepochodí. Mám rád postavy, které se z bláta vypracují až na samý vrchol pyramidy. Takový malý americký sen. A v takovém případě mi příjde zkracování textu kontraproduktivní. Člověk, pokud chce postavu hrát nebo použít, musí vidět, jakým blátem si prošla.

A ano ona pomsta z kontextu prakticky úplně křičí. Když pomocí špinění rukou dopomůžete nejen ke svrhnutí mocnáře, ale i k pošpinění jeho jména, asi to nenechá jenom tak, ostatně i jsou poslední tři odstavce soustředěny ne tak na historii postavy, ale spíše její uvedení do přítomnosti :o)

hater 11. srpna 2011 22:41

V příběhu jsem tohle téma nenakousnul, tedy ne. Nejintimnější vztah, především psychicky měl se svoji matkou. Neříkám, že snad je frigidní, ale ví, že žena nebo blízcí jsou slabost, kterou si on jako pletichář nemůže dovolit, je to bod, který by ho učinil zranitelnějším.

Ovšem to nijak nebrání tomu, aby tento mladý velšský gentleman navštěvoval nevěstince nebo se čas od času pobavil na nějaké slavnosti.
Id agas, ut sis felix, non ut videaris.

hater - 11. srpna 2011 22:41
hater

Co láska? Má tento muž slabost pro nějakou ženou? Měl nebo může mít?

Zob - 10. srpna 2011 10:34
Zob

Hmm, postava do hry v období války a po válce. Zvyky ještě ze staré hrdé Británie. To je postava, která se mi líbí. Troufám si říct, že zatím to je můj favorit soutěže Miss léto.

Nepochopil jsem však, jak by se člověk jako Samuel mohl bát informací, můžeš to rozvést?
Pro jaké typy dobrodružství se podle tebe, Torreadore, tvá postava hodí? Je mi jasné, že asi nebude tankista v Ardenách.

Když jsem četl historii, říkal jsem si jestli není zbytečné vypistovat ji tak dlouze a podrobně. Tohle je totiž na tomto serveru tak trošku móda a podle mého to odrazuje případné čtenáře. Ale pak jsem našel v historii postavy některé body, které určitě prospějí hře.

Například motivace pomstít se může být skvělým startérem zápletky. Samuelova minulost může vést k tomu, že se mu jeho nepřátelé budou mstít, což pokládá před postavu další výzvy.
---

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog