V pasti (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

V pasti

Autor : Adien   13. srpna 2007   Povídky
Povídka depresivní a v depresi psaná... možná nemá děj ale deprese taky nemá děj ani konec...
Klenba domu se tyčí do výše a zdá se, jako by padala, dlouhé chodby a pootevřené dveře do nesčetného množství pokojů volají: „tak pojď, pojď“ a když vstoupíš, šedá přítomnost smíšená s minulostí dýchá z každého rohu, poznamenaná těžkými činy volá: „pojď, bude se ti tu líbit“ a dunivé šelestivé hlasy syčí: „ne, nechoď, neodcházej, zůstaň alespoň chvilku“ a dveře se zabouchnou, stojíš v šedém pokoji a hlasy šelestí: „tak tu jsi, budeš tady, navždy“..... Máš strach. Vyděšeně se otáčíš po zvucích, tamhle se pohnula židle, tu se přibouchly dveře a na protější straně pokoje jsou otevřené dveře, rozbíháš se, nevnímáš prach vířící ti kolem uší, ani nábytek, jenž se za tebou otáčí, stěny mají oči a ty běžíš, další dveře, další, prachu ubývá, nábytek je nablýskaný, ale ty vidíš jen světlo za několika dveřmi. Najednou se dveře před světlem zabouchnou a další a další, a zabouchnou se i dveře místnosti ve které stojíš, polekaně se rozhlížíš, vidíš po stranách místnosti dlouhé stoly s jídlem, u stolů židle a na židlích lidi, spousty lidí, mají na sobě oblečení z šestnáctého století nebo ještě starší. Nevíš. A lidé se zvedají a z protějšího rohu zazní hudba, lidé začínají tančit a ty stále stojíš uprostřed místnosti a nehýbeš se, lidé tančí, jsou blíž a blíž u tebe, zdá se, že tě nevidí, ale pak do tebe někdo vrazí. A další člověk a dáma v růžových šatech. „Omlouvám se sire Minesi, je mi líto sire Minesi, pardon“, omlouvají se a ty sám sebe slyšíš říkat: „Nic se nestalo, je to moje vina, stojím tu jako prkno“. Vydáváš se ke stolu a vidíš zřetelně svoje místo, je přesně uprostřed a zlatým písmem na jmenovce vidíš napsáno: Sir Mines, pořadatel plesu. To přece... Rozbíháš se k zrcadlu, které vidíš na kraji místnosti, běžíš, utíkáš jako o život a v zrcadle spatříš urostlého muže v stejném oblečení jako ti ostatní a vyděšeně se rozhlédneš. Všichni se na tebe dívají a v tom se ozve smích, tvůj smích- „He, he to měl být vtip, asi se mi zdálo že jsem někdo jiný“ a všichni se dávají do decentního smíchu a zábava proudí dál a ty stojíš neschopen slova ani činu, uprostřed doby, lidí a věcí které neznáš...
Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek V pasti?
Anael, Epi, hater, Kotel, medizn, Rak0snicek, Shadday (5.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Epi - 17. ledna 2009 18:04
Epi

Nevím jak jiní, ale mně se to i na chvilku dotklo, dostal jsem pocit, že tam jsem Já uprostřed těch lidí :) dávám *****
"Aby si zuřícímu trpaslíkovi uniknouti dokázal, hbitých nohou jest ti zapotřebí. Nest pomni: vždy rychlejsi byti musis, nez kterakoli sekyra jim vrzena letic. Jestlize unikl jsi mu, zevnejsek svůj pozměn. Paměť jejich jest smrtelně dobrá."

Eleovny - 8. března 2008 13:23
Eleovny

Máš pomerně dobrej styl psaní, stylistiku. Ale příběh? Promiň, ale čekala jsem od toho víc. Vůbec to ve mě nevyvolalo žádné pocity. Tyhle povídky jsou jedny z nejtěžších a přecejen bych do začátku zkusila něco jednodušího. Obyčejný příběh než pociťovku.
Jan Werich: "Neberte život příliš vážně,stejně z něj nevyváznete živí!"

hater - 14. srpna 2007 12:01
hater

Deprese se ukryva v textu.

Je tady, ale neni tu primo. Dej je souborem predstav, ktere se sbihaji do jedineho bodu, kdy bychom si skrz hlavniho hrdinu meli uvedomit osamoceni a ztracenost v jine dobe. Neschopnost jednat, neznalost okoli, zvyku, toho co se vlastne ocekava. Neznalost lidi ... to vsechno uprostred zabavy, plesu, spolecenske udalosti.

Vymyslene je to pekne, ale bohuzel se mne to nedotyka. Je to cele takove odtazite ;-) mozna to byl take zamer a pokud ano, povedl se.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog