Válka je krutá (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Válka je krutá

Autor : TheDarkAngel   30. října 2012   Povídky Zatím nehodnoceno
První část mé "povídky", kterou sem nedávno sesmolil...

„Chlape, vstávej.“ Derek se trhnutím probudil, ale neotvíral oči. „Co? Jo, sem vzhůru.“ Nadzvedl víčka a podíval se do tváře vojína Ericksona.
Jako každý v letadle měl i Erickson na tváři maskování skládající se ze zelené, černé a hnědé. Pokud by ho na sobě neměl, byla by vidět tvář zhruba osmadvacetiletého starého muže s mírným strništěm. V tu chvíli byly pořádně vidět pouze hnědé oči, kterými zkoumal Dereka.
„Fajn, sem vzhůru… už tam bu-„ řekl Derek, ale než stihl domluvit, ozvala se hlasitá rána po jeho pravici, kde seděl vojín Erickson.
„Flaky!“ zařval kdosi a Derek se podíval na vojína Ericksona, tedy na to, co z něj zbylo.
Výbuchy se teď ozývaly zleva i zprava. Derek se rozhlédl po vnitřku letadla a po dvanácti vojácích sedících po jeho stranách. Výbuchů se ozývalo stále víc a v jednu chvíli bylo otevřenými dveřmi letadla vidět, jak se jedno z dalších letadel řítilo v ohnivé spirále k zemi. Byly vidět odpadávající kusy kovu, ale i zapálená těla letící vstříc k zemi.
Najednou se rozsvítila červená kontrolka u dveří, což znamenalo jediné.
„Červená! Vstávat!“ zařval kapitán stojící u dveří, aby přehlučil hluk motoru a výbuchy. Všichni muži rychle vstali, až na jednoho.
Ericksona si nikdo nevšímal a všichni se rychle zahákli do lana.
„Kontrola vybavení!“ zařval kapitán znovu.
Ozvalo se šustění, jak si vojáci vzájemně kontrolovali vybavení. Derek rychle zkontroloval vybavení muži před sebou, všechno naštěstí měl na místě, a tudíž nemusel zůstat v letadle.
„Jedenáctka v pořádku.“
„Desítka v pořádku.“
„Devítka v pořádku.“
„Osmička v pořádku.“
„Sedmička v pořádku.“
„Šestka v pořádku.“
„Pětka v pořádku.“
„Čtyřka v pořádku.“ zakřičel nahlas Derek a čekal, že uslyší „trojka v pořádku“ ale místo toho se ozval další ze série výbuchů, ale tentokrát přímo u letadla. „Zasáhli křídlo! Hoříme!“ zakřičel hrůzou muž za Derekem a prudce sebou škubl.
V jakémkoliv jiném okamžiku by ho Derek okřikl, ať sebou nemele, ale v tu chvíli byl rád, že stál na nohou a nezhroutil se. Kontrolka změnila barvu na zelenou, ale brzy začala pouze poblikávat. „VEN! VEN! Vypadněte z letadla!“ zakřičel kapitán a muži jeden po druhém začali vyskakovat ven z letadla.
Konečně přišla řada na Dereka, který nejprve zaváhal, ale pak se i on vrhl ven z letadla malými dvířky ven do větru a do temnoty noci.
Jeho první pocit byla úleva, že je venku z letadla, ale brzy se změnila ve strach, a to pořádný. Rychle zatáhl za lano, které mělo spustit padák, a doufal, že muž za ním vše zkontroloval pořádně.
-------------------------------------------------------------------------

Padák se trhnutím otevřel a Derekův pád se změnil v pomalé klesání.
Poprvé se Derek podíval, kam vlastně padá.
Měl ztížený rozhled kvůli panující noci, ale krajinu osvětlovaly světelné reflektory německých jednotek a záblesky z 88mm flaků rozsetých po polích i všudypřítomných lesících. Derek se pomalu blížil k zemi, naštěstí dost daleko od nejbližšího protiletadlového děla. Ještě pár metrů a bude na zemi.
Ještě kousek.
KŘUP.
Přistál přímo do malého křoví na okraji jakési louky.
Pomalu se začal soukat z padáku a přitom odjistil pušku M1 Garand. Už byl téměř vysvobozen z padáku, když se přímo před ním ozval zvuk kroků. Někdo mířil přímo k němu.
Němec? Nebo Američan? Derek znal heslo a musel ho znát i každý ze 101. výsadkové divize.
Pokud je to Američan, tak odpoví, pokud je to Němec, tak ho rozstřílí jako řešeto.
„Blesk.“ sykl Derek a doufal, že ho muž stojící venku uslyší. „Bouře.“ ozvalo se v odpovědi a Derek si oddychl. Rychle se dostal z padáku a vylezl z křoví.
Podíval se na neznámého. Byl to desátník Brown, ale nikdo jiný s ním nebyl.
Desátník Brown byl nadprůměrně vysoký, podsaditý muž s hustými černými vlasy a též uhlově černýma očima, kterými si prohlížel Dereka od hlavy k patě.
„To sem rád, že sem vás našel.“ řekl a udělal krok k Derekovi.
V jedné ruce měl Thompson a v druhé jakousi mapu. „Fajn, jsme dost roztroušený, měli bychom najít někoho dalšího…“ řekl a uklidil mapu do batohu. „Na sever od nás by měla být farma, měli jsme to určený jako shromaždiště. Měli bychom se tam vydat.“
řekl a bez dalšího slova se vydal přes louku.
Derek mu byl v patách a neustále se rozhlížel. Všude na nebi byly vidět velké bílé fleky, což byli vojáci na padácích, kteří se snášeli k zemi.
Procházeli hustým listnatým lesem a každou chvíli se zastavovali, aby kontrolovali les před sebou, který byl dokonalý k přepadení. Po chvíli les začal řídnout a stromy byly stále nižší a nižší.

-------------------------------------------------------------------------

Přiblížili se k malému poli, na jehož druhé straně cosi stálo.
Z dálky to vypadalo jako podivné vozidlo, ale jakmile se ozval hlasitý zvuk střelby a k nebi se vznesly zářící střely, oběma došlo, že se právě dostali k jednomu z flaků.
„Pa… pa… pane měli bychom to obejít.“ řekl Derek vystrašeně a přikrčil se, když se jeden z Němců podíval jejich směrem.
„Ani nápad, našim cílem je tyhle mrchy zlikvidovat! Vzchop se! Vidim tam šest Němců a z toho sou tři u tý zbraně. Já pudu první, ty pudeš chvíli po mně, je ti to jasný?“ řekl desátník a přebil zásobník zbraně. Derek přikývl a též si dobil zbraň novými náboji.
„Dobře, až se dostanu na dvacet metrů od toho flaku, tak jim tam hodim granát a ty uděláš to samý. Budeš se krejt a přebíhat z jednoho krytu do druhýho, dokud nebudeš až v zákopech u toho flaku, jasný?“ řekl Brown, a i když Derek nevěděl nic o žádném zákopu, ani vlastně jak to vypadá na tom poli, nebo o jakémkoli krytu, stejně přikývl. Brown také přikývl, vyběhl přes pole, a když byl zhruba deset metrů od lesa, tak se zastavil u malého roští.
Gestem naznačil Derekovi, že má jít za ním, a on se teprve teď pořádně podíval, jak to na poli vypadá.
Byl to zvlněný úsek země mezi třemi lesy a úzkou silničkou. Neposkytoval příliš míst pro krytí, až na pár křoví a malou polorozpadlou zídku stojící zhruba v jeho polovině.
Desátník počkal, až k němu Derek doběhne, a pak znovu vstal a beze slova vyběhl k zídce. Derek počkal, dokud mu desátník znovu nedal znamení, a pak vyběhl.
Teď už měl opravdu velký strach, že ho někdo z Němců spatří, protože už byli ani ne třicet metrů od děla.
Doběhl k zídce přesně v okamžiku, kdy desátník vytáhl granát a počkal, až Derek vytáhne svůj.
„Tři, dva… jedna!“ odpočítal desátník pomalu a odjistil granát MK2 a mrštil jím vpřed, směrem k německému flaku. Derek granát odjistil vteřinu po něm a mrštil jím stejným směrem jako desátník. Ozvaly se dva hlasité výbuchy s asi dvouvteřinovým odstupem.
„Scheiße!“ zařval kdosi německy a desátník vystrčil hlavu ven z úkrytu a vypálil dávku směrem ke zbylým Němcům.
„Ještě sou tam dva!“ Derek taky vystrčil hlavu a spatřil dvě přikrčené postavy u flaku.
Těsně kolem hlavy mu prosvištěla kulka a vytvořila oblak prachu pár metrů od nich. Derek se vystrašeně přikrčil a desátník vypálil další dávku na Němce.
„Jeden je dole!“ vykřikl a přikrčil se za zídku, aby přebil prázdný zásobník Thompsonu. „Hoď tam ještě jeden granát.“ řekl Derekovi, když kolem prosvištělo několik kulek, nejspíš vypálených z německého samopalu MP40.
Derek roztřesenýma rukama pomalu vytáhl jeden granát. „Dělej!“ vyštěkl desátník a vystrčil hlavu z úkrytu. „Teď! Přebíjí, dělej! Házej!“ zařval a vypálil směrem k přebíjejícímu Němci další dávku ze samopalu.
Derek rychle vstal a mrštil granátem k místu, kde podle něj měl být skrytý Němec. Rychle se zase skryl a čekal, dokud se neozval další výbuch, teď ale doprovázený řevem.
„Vstávej! Pohni, k tomu dělu!“ vykřikl desátník a přeskočil zídku. Derek ho ihned následoval a spařil před sebou 88mm dělo flak na malém kopečku, obehnaném zákopem a pytli s pískem. Řev ustal, což znamenalo, že Němec zemřel na bolest nebo vykrvácel.
Derek doběhl k zákopu a s oddechnutím do něj skočil. Desátník už na něj čekal.
„Dám na to dělo nálož, zkontroluj ty mrtvý Němce!“ řekl prostě a vyskočil ze zákopu a už si to hnal k Flaku.
Derek hlasitě polkl a pomalu vylezl ze zákopu. Jako první ho do nosu udeřil pach krve a spáleného masa. Zvedl se mu žaludek, ale vydržel to a přišel k jednomu z těl. Byl to mladý muž v uniformě Wehrmachtu, v níž bylo několik děr od granátu. „Ten je určitě mrtvej.“ řekl si Derek sám pro sebe a radši odvrátil zrak od vojákovy vystrašené tváře.
Přešel k další mrtvole, u té se ale ani nezastavil, protože tohle už nebyla mrtvola, tohle byla hromada krvavé kaše. Poodstoupil od toho „těla“, když v tom zaslechl zvuk po své pravici. Jako by někdo něco šoupal po zemi, a něco těžkého.
„Ha- haloo?“
Zavolal Derek nejistě a roztřeseně přiložil pušku k rameni. Dnes se mu zdála nezvykle těžká, jako by ji nikdy neměl v ruce. Přešel k hromadě beden, za nimiž se ozýval ten zvuk, a prošel kolem zaparkovaného náklaďáku Opel Blitz a spatřil strůjce toho zvuku.
Byl to německý voják ležící na zemi. Měl prostřelenou nohu, tvářil se vyděšeně a pokoušel se odplazit pryč.
„Stát!“ zakřičel Derek a doufal, že to znělo rozhodně, i když mu bylo jasné, že nejspíš asi ne.
Německý voják se na něj podíval a z jeho očí se dalo vyčíst, že se potvrdily jeho nejhorší obavy. Zastavil se a podíval se Derekovi do tváře. „Bitte, nein!“ řekl Němec roztřeseným hlasem a podepřel se jednou rukou za zády, aby lépe na Dereka viděl.
Derek věděl, že je to nepřítel a že by ho měl bez milosti zabít, ale viděl v něm kus sebe. Ten Němec byl taky vystrašený a zmatený… Ne, tohle Derek nemohl udělat. Otočil se, aby zavolal desátníka, ale toho Němec využil a vytáhl z pouzdra pistoli Luger. Ten voják nebyl vůbec vystrašený, jen čekal na vhodnou příležitost, kdy vystřelit. A ta chvíle teď nastala. Rychle vytáhl Luger přesně v okamžiku, kdy k němu Derek obracel hlavu. „KURVA!“ vykřikl Derek a ještě stihl zmáčknout spoušť pušky, jen vteřinu předtím, než mu levé rameno provrtalo několik kulek. Nevěděl, co se stalo s Němcem, jen věděl, že pokud se kulka dostala blízko srdci, tak nemá naději.
Zhroutil se na zem a slyšel vzdálené výkřiky a další bolest v rameni. Pak se mu zamlžil výhled.
„Jsem mrtvý, jsem mrtvý, jsem mrtvý?“ znělo mu v hlavě. Od té doby si nepamatoval nic.

Další články v kategorii Povídky:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

Zatím zde není žádný komentář.


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog