Ve společném vlastnictví (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Ve společném vlastnictví

Autor : Python   28. března 2011   Povídky
Za tohle zodpovědnost nenesu.

Některá jména a místa byla pozměněna.

Autor si je vědom, že Brooklyn není město, ale jen městský obvod v New Yorku. Dodává, že proto se toto dílo dá zařadit do fantasy žánru.

Byla nebyla jedna střecha domu, ve kterém bydlelo příliš mnoho ras, než aby tam mohl být klid. Vedle sebe v symbiotickém parazitismu žili lidé bílí, černí a žlutí, elfové a drowové, dva trpaslíci a kyborg. Vztahy by se daly vyjádřit asi takto: Lidé nemají rádi Drowy, elfové nemají rádi Drowy a Drowové chodí na kafe ke kyborgovi, který má skvělou překapávanou. Bílí a černí se nemají rádi navzájem a spojuje je nelibost vůči žlutým spolubydlícím, kteří ovšem celému domu dodávají kafe a francouzské bagety, protože mají dobré kontakty na žlutém trhu. Trpaslíci nemají rádi elfy, vychází s černými, bratří se s bílými a od žlutých pobírají francouzské bagety a kávu, kterou si chodí překapat ke kyborgovi. Občas tam potkají Drowy, které sice nemají rádi, ale protože Drowové nemají rádi elfy, trpaslíci je berou jako sympaťáky, protože sami elfy nemusí. V podkroví žije vlkodlak, kterého nemá rád nikdo, kromě dětí elfů a lidí, protože vypráví pohádky a vozí je, aby rodiče nevěděli, po půdě. Jde to snadno, protože se děti mohou přidržovat jeho srsti. Ve sklepě žije upír, který nemá rád nikoho a věčně tone v depresi z nucené bezkrevné diety. Jen občas ujede a zajde si ke žlutým pro krvavý steak.

Mluvil jsem o střeše. Ta bude jednou moc důležitá, ale dnes jen chrání před deštěm, který je tady v Brooklynu celkem stálým jevem. Příliš mnoho lidí zde dýchá a vypouští vodní páry, o blízké elektrárně nemluvě. V Brooklynu prší pořád. Plochá střecha propouští na místech, kde dehtový papír už není, co býval, když býval. Naštěstí v podkroví, které kvůli ploché střeše vlastně není žádné podkroví, ale podstřešní byt, žije zmíněný vlkodlak, který si od žlutých pořídil dostatek kyblíků, aby zbytek domu žil v suchu. Sám říká, že mu kapání pomáhá při usínání, se kterým má zvláště ve dnech, kdy dorůstá měsíc, jisté potíže. A děti se mají alespoň kolem čeho honit.

Občas do domu přijde kontrola. Přepočítá lidi, bytosti a pro kyborga má speciální položku "inteligentní stroje", kam mimo jiné zapadá i Umělá inteligence, kterou stvořil jistý Jimmy, bílý chlapec s afroamerickými rodiči  i sourozenci. AI mimochodem, má ráda všechny, ale nejvíc žluté, kteří dodávají internet. Za to jim pomáhá orientovat se na online dražbách.

Kdysi tu žil vousatý chlápek, který o sobě tvrdil, že se narodil v Nazaretu, ale pod jednou střechou s množstvím nelidí a nestrojů mu nebylo dvakrát příjemně, ne že by nebyl dostatečně tolerantní, ale když navíc několik černošských, pardon, afroamerických rodin přešlo na Korán, dostal zprávu shora a přestěhoval se. Zvlášť s kyborgem se loučil s obtížemi. Lepší kávu už neokusil. Upírovi se ulevilo, měl totiž z nevysvětlitelných důvodů nonstop děsivou kopřivku.

I když se lidé vlastně navzájem neměli rádi... lidi a bytosti se vlastně neměli rádi, společné žití jim přinášelo nemalé výhody, kterých by se jen kvůli černým sousedům (ať už lidským či elfským) nevzdali. Navíc od doby, co se upír nabídl, že bude umývat chodby místo všech ostatních, kterýžto úkol mu obvykle i s kávou u kyborga zabral asi tři minuty, vládla v domě relativní pohoda. Udělal to, protože na slunce nemohl, noční Brooklyn neposkytoval dostatek nekontaminované potravy a ve sklepě ho vysávala nuda.

Ale šťastný okamžik měl jednou skončit. A to jednou přišlo sedmého listopadu. Tehdy se na dveřích objevila cedule, která hlásala přibližně toto:

Z rozhodnutí úřadu města Brooklyn je dům, ve kterém tito žijí, prohlášen jako nestabilní a chátrající, a proto budou lidé zcela zdarma přestěhováni do novějších domů z betonu a oceli, které, co si budeme povídat, mají relativně vyšší životnost než pálená cihla.

Domem dýchlo zděšení, a to i přesto, že smrtka se odstěhovala za prací na Střední východ už před mnoha lety. Stěhovat se? Do domů mezi spoustu lidí? Jistě, bílí lidé by to snesli. Ale zbytek obyvatel si nedokázal představit, že by se musel přestěhovat někam, kde bílí lidé mají většinový podíl na populaci. Upír prohlásil, že sklepy v panelových domech jsou těsné a plné trubek vedoucích plyn, který neustále utíká, pročež rázně dodal, že se na nějaké stěhování může...

Jenže tady šlo o nařízení města. A město, jak známo, je orgán a proti orgánům, zvláště velkým, není snadné obrany. Pošlou sem kontrolory, nové sčítače bytostí. V bytech odhalí žluté balíky s marihuanou, Jimovo nelegální AI, upírovy černé zásoby červené krve, kyborga bez techničáku a tak dále. A tak, poprvé od bombardování Brooklynu v roce 2013, se všichni sešli ve sklepě, který byl, jako jediná místnost v domě, dost velký, aby všechny obyvatele pobral. Všechny kromě dětí, které neměly být zatahovány do diskuzí dospělých, a tak se v rámci korektní kolektivní výchovy praly s dětmi černých a Drowů.

Zasedání bez vyzvání načal upír, který prohlásil, že to je nestydaté zneužívání státní moci a že jde o prostou buzeraci menšin. Někdo z bílých namítl, že jako bílí menšinou nejsou, načež byli trpaslíkem opraveni v tom smyslu, že v rámci domu menšinou jsou, i když v celku vyrovnaném počtu s ostatními menšinami. Trpaslík dodal, že se stěhovat nemůže, protože z vyprávění věděl, že na sídlištích jsou hospody, kde čepují chcanky a ani je neochladí, což je nepřijatelné. Drowové se spolu s černými přidali, že na sídlištích vládne rasová nesnášenlivost a že tomuto své děti přece nemůžou vystavit. Vlkodlak tiše dodal, že přes stěny v panelových domech bude slyšet jeho vytí, pročež nakonec stejně skončí pod mostem, což by sice proti kapání v podstřešním bytě nebyla zase taková změna, ale společnost bezdomovců mu nepřišla bezpečná. Nikdo z přítomných ani na okamžik nezapochyboval, že vlkodlakovi jde zcela vážně o bezpečí bezdomovců.

Umělá inteligence, odteď jen AI, se hákla na ministerstvo a už chrlila důvody, proč město žádá vyklizení a demolici domu. Mezi ty hlavní patřila narušená statika, nepřítomnost plynového vedení a potřeba postavit zde nový obchodní dům. Nutno dodat, že o posledním ze zmíněných důvodů ve vyhlášce nebyla řeč. Upír se hned optal AI, zda by nešly územní plány změnit. AI odvětilo, že by to zabralo asi jen půl vteřiny, ale dodalo, že do pěti let by vše bylo jako dnes, což není řešení. Kyborg dlouho mlčel a naslouchal rokování, když povstal a modulovým hlasem řekl: "Mám nápad." A opravdu ho měl.

Dům zde stál již více než sto let. Což znamená, že má právo na zápis do knihy památek. Pak by se ho nemohl už nikdo ani dotknout. Trpaslík namítl, že dům je opravdu ve zdemolovaném stavu, a jako takový ho kdokoli zapíše leda tak do demoličního seznamu. Drow se ovšem kyborgovy myšlenky s chutí chytil. Řekl: "Tak dům opravme. Obílíme zdi, smyjeme sprejové malůvky, obetonujeme schody, natřeme okna... dům bude jako nový a coby historická stavba bude zapsán jako památka." Jeden z černých, ač přívrženec Koránu, si posteskl, že je škoda, že ten hipík z Nazaretu je pryč, protože ten dokázal lidi oblbnout jako nikdo jiný. Bílý dodal, že i smrt by určitě dokázala věci otočit, ale protože ani jedna ze zmíněných osob tady nebyla (u smrti to nebyl ovšem zase tak špatný stav), nakonec všichni souhlasili s návrhem kyborga a žlutí se hned hlásili, že seženou materiál. Bílí se nedůvěřivě ptali, zda bude kvalitní, na což mu žlutý odpověděl: "Snad si nemyslíš, že pro tuhle příležitost budu nakupovat u svých? Za koho mě máš?" Což rozhodlo. Oprava domu byla odsouhlasena a Drow hned volal kamarádce víle z opačného konce města, zda by jim s kamarádkami nepomohla. Přeci jen, dům měl šest pater a létat zde nikdo nedokázal. Trpaslík ještě namítl, že drak by měl jistě větší nosnost, ale byl odbyt tím, že má rovněž mnohem větší zápalnost, což zde není ku potřebě. "Ale až budem na střechu pokládat dechťák, pozvat ho můžem. Lepší letlampu nemají ani v armádě." Odsouhlaseno.

Víly odpověděly, že rády pomůžou, ale že mohou jen po večerech, protože přes den fotí pro časopis Etheric Style. Do plánů bylo zaneseno, že výškové práce budou konány výhradně v odpoledních hodinách.

A tak se stalo. Lidé, bílí, černí i žlutí, drowové i elfové, jako jedna bytost natírali stěny a odstraňovali malůvky chuligánů a svých dětí. Trpaslíci nosili pytle s cementem a nahlas si stěžovali, že se nedělají stokilové, že je musí nosit po dvou. Upír s vlkodlakem opravovali trámy v podkroví a kyborg pěstí rovnal trubky ve sklepě. Když dorazily víly, bylo jim nabídnuto Transylvánské rudé z tajných upírových zásob. Za to pak natíraly okna, což jim šlo perfektně od ruky, snad jen, že se do barvy míchal jejich třpytivý prach, což ve výsledku vypadalo spíše futuristicky. Ale dům zářil. Když upír a vlkodlak dokončili trámoví, šli na střechu.

Nebylo divu, že v podstřeší bylo jako v deštném pralese v období dešťů. Dehtový papír připomínal spíš kupní smlouvu nespokojeného obchodníka než kompaktní povrch dehtu, který by měl být voděodolný. Nicméně útržkovitost měla zde jistou světlou stránku. Nebylo třeba ji odstraňovat. Tak se stalo, že za pomoci víl a kladkostroje byly na střechu dopraveny válce černého materiálu, vonícího ropou. O rozložení se postarali černí, protože veškeré světlé obyvatelstvo mínilo, že na jejich rukou asfalt nebude tolik vidět, jak víme, jde o látku nesmytelnou, a navíc, Afroameričani mají z otročením nejvíce zkušeností. Tak se stalo, že střecha byla vbrzku jako nová, jen od zapékání se upustilo, protože někdo zcela správně podotkl, že ropné produkty jsou často hořlavé. Navrhující trpaslík se přiznal, že si pokrývání střechy spletl s jiným oborem, a pln smutku se šel opít. Nepovedlo se mu to.

Uplynuly dva týdny a čas začal kvapit, jak to umí jen on. Datum, kdy měli dorazit úředníci, coby předvoj buldozerů, se blížilo rychle a nevyhnutelně jako kulka k mozkovně. Ale díky spojenému úsilí všech, výpomoci víl a silného překapávaného kafe bylo vše připraveno v termínu, zbývalo jen povolat odborníka.

Na druhé (jubilejní) schůzi se rokovalo o tom, koho zvolit jako průvodce. První návrh byl pro upíra, přeci jen, vypadal nejvýstavněji a bydlel zde jako první. Jenže skutečnost, že ve dne by nemohl na střechu a k oknům, byla překážkou. Dalším návrhem bylo AI, které prokazatelně disponovalo nejvyšší inteligencí. Ale několik bytostí se ozvalo, nakolik to bude reprezentativní nechat za obyvatele mluvit notebook, ve kterém AI přebývalo. Drowové sami ustoupili od navrhování své rasy z pochopitelných důvodů. Kyborg, který pro svou váhu nemohl do schodů, byl rovněž zavrhnut. Nakonec byl zvolen vlkodlak. Jeho lykantropie nebyla zrovna překážkou, protože měsíc byl blízko novu. A tak se ten slavný den oblékl svátečně a vyšel vstříc návštěvníku úřadu pro ochranu historických památek.

Ten muž dojel v černém autě, které si za plat historika dovolit nemohl. Když vystoupil, ukázalo se, že lepší než vlkodlak by byl někdo z elfů, protože i když se to návštěvník umně pokoušel zakrýt, jak jen to šlo, kvůli zašpičatělým uším byl ihned poznán. Trpaslík, pozorující dění z okna, správně podotkl, že kdo jiný by mohl dělat úředníka v úřadu pro historii než bytost, která žije dvě století.

Co dodat? Obchodní dům se nakonec přeci jen postavil, ale ne na místě domu, nýbrž v jeho blízkosti místo zchátralé tovární haly, a ne ve vlastnictví města, nýbrž žlutých spolubydlících, kteří, jak slíbili, profit věnují na ochranu památek a na silnější připojení pro AI, které jim zařídilo potřebná povolení.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Ve společném vlastnictví?
hokio (5.00*), MARK (4.00*), Zarjan (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

hokio - 14. června 2011 16:57
hokio

Je to opravdu povedené, jen co je pravda. :)
Salt, pepper or cyanide?

Nefrete - 31. března 2011 20:50
Nefrete

Osobně mě na celém článku zaujala především jeho nosná myšlenka a její nepříliš běžné zpracování; pokud se autor (ne)vědomě inspiroval tvorbou někoho jiného, samozřejmě by mé zaujetí významnou měrou pokleslo. Buď jak buď, případnou předlohu neznám, nemohu tedy v tomto ohledu soudit; formálně i obsahově je to zmáknuto poměrně dobře, rozhodně vyzdvihuji skutečnost, že se autor nebojí zkoušet něco "nového" a také pasáž: Vlkodlak tiše dodal, že přes stěny v panelových domech bude slyšet jeho vytí, pročež nakonec stejně skončí pod mostem, což by sice proti kapání v podstřešním bytě nebyla zase taková změna, ale společnost bezdomovců mu nepřišla bezpečná. Nikdo z přítomných ani na okamžik nezapochyboval, že vlkodlakovi jde zcela vážně o bezpečí bezdomovců.
I přes můj (ne)smysl pro humor mi lehounce zacukaly koutky úst.:)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Zarahel - 31. března 2011 14:46
Zarahel

Tahle práce se mi Pythone opravdu moc líbila. Četlo se to svižně, bez sebemenších zádrhelů a navíc s pohrávajícím úsměvem. Opravdu pobavilo.
Kryton: „Ježíši, unesli pana Rimmera!” Kocour: „Tak rychle pryč, nebo nám ho vrátí!”

MARK - 29. března 2011 17:05
MARK

Python 29. března 2011 16:58
Maximum ti dát nemůžu, na druhou stranu se mi to hodně líbí, ačkoliv to není zase až tak úžasné. Nevím, jestli jsem to celé silně nadhodnotil, ale styl Šimka s Grossmanem jsi zvládl výtečně, dávám tedy, ač nejistě, 4/5 bodů.
*Nejasné klikyháky.*

Python - 29. března 2011 16:58
Python

Prostě hodnoť tuhle práci a Š&G nech spát (spí-li). Tahle práce je moje, neokopíroval jsem ani příběh, ani myšlenku a to vědomě ani nevědomě.
Člověk není nikdy dost chytrý, dost bohatý a dost ozbrojený. Nevěřte bláznům, říkají pravdu. I´ll Chuck you!

MARK - 29. března 2011 16:47
MARK

MARK 29. března 2011 16:26
Ne, to není úplně ono, ale má to dost společného... To pravé nemůžu najít.
*Nejasné klikyháky.*

MARK - 29. března 2011 16:26
MARK

Python 29. března 2011 12:13
http://www.youtube.com/watch?v=Kl_fyV6-qlg

Tak se to jmenuje jinak. Chápu, že si člověk mnohdy neuvědomí, že vlastně odněkud kopíruje. Tady mám však pocit, jako kdybych tuto povídky slyšel ve fantasy podání. Ze začátku to nebylo poznat, ale ve chvíli, kdy jsem dočetl ke stěhování, jsem se udeřil do čela.
*Nejasné klikyháky.*

Python - 29. března 2011 12:13
Python

To mě velice mrzí, doufal jsem, že jsem napsal krásné dílo a dnes zjišťuji, že je to už jen kopie něčeho známého. Š&G samozřejmě znám, ale pana copy&past si držím od těla. Toto dílo je moje a pouze moje práce. Pro zajímavost se pokusím tebou zmíněnou povídku najít.

Ale je to pro mě zklamání.
Člověk není nikdy dost chytrý, dost bohatý a dost ozbrojený. Nevěřte bláznům, říkají pravdu. I´ll Chuck you!

MARK - 28. března 2011 23:05
MARK

Šimek a Grossman ve fantasy podání. Rád bych to slyšel v audio podobě. Jediná výtka je, že mám dojem, že autor jen překopal jeden text Šimka a Grossmana (mám dojem, že se dokonce i jmenuje "Ve společném vlastnictví"), což je nejspíš pravda. Proto by se slušelo se o tomto faktu zmínit. Působí to geniálně, ale atmosféra a stavba příběhu není originální. Ještě si promyslím, budu-li hodnotit.
*Nejasné klikyháky.*

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog