Viktoriánské duchařské historky - Richard Dalby (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Viktoriánské duchařské historky - Richard Dalby

Autor : hater   31. května 2009   Recenze
Kdo mě zná, tak ví, že duchařině neodolám, sice už je to pěkně staré, ale tak, člověk by si měl doplnit vzdělání.

Jedná se o sbírku několika povídek od různých autorů z daného období. A hned první, Napoleon a Duch, mne pobavila. Ze začátku to bylo děsně strašidelné, ale pak se ukázalo, že autorka si tropí šprýmy z Napoleona.

Pěkné. :-)

Druhá, Příběh staré chůvy, bylo úplně jiné kafe. Starý osamělý dům a jeho prokletí. Mladá, nebojácná ošetřovatelka a nevinný sirotek v ohrožení. Autorka postupně popisuje dům a po krůčku odhaluje jeho tajemství. Střídá příjemné chvíle s malým dítětem se stupňovanými setkáními se záhrobím. Je to napínavé, ale stále si od toho udržuji jistý odstup. Přesto však musím říct, že tato povídka na mne zapůsobila nejvíce. Dočetl jsem ji pozdě večer a potom jsem dlouho do noci uklidňoval svou plačící dceru, jejíž usedavý křik se mi mísil se strašidelným skučením ve starodávném zámku a její ve tmě celočerné oči na mě působily jako pohled ze záhrobí. :-)

Myslím si, že tato povídka získá své pravé kouzlo, až když ji dočtete. Když máte čas o ní přemýšlet. Představit si tu zlobu, která způsobila kletbu. Představit si tu chladnou nenávist, která ji ukončila.

Třetí povídka, Poslední dům v ulici C., je o nešťastné lásce a styl vyprávění mi nepřišel proti předchozím příliš strašidelný. Povídka to není špatná a potkáme tam i ducha, který však není tak pěkný jako v první povídce a navíc se objeví jen krátce. Myslím si, že má dvě roviny. Jeden, kdy se snaží čtenáře přesvědčit o existenci nadpřirozena a druhý popisující, jak může netrpělivost ovlivnit náš osud.

Čtvrtá povídka, U krbu, je stylizovaná jako vyprávění několika lidí u krbu o několika různých místech, kde straší. Jsou zajímavé především formami ve kterých se duchové objevují a jeden z příběhů je i pěkně strukturovaný. Představte si deštivý večer a pocestné, kteří zabloudí na zámek. U teplého ohně se dozví, že v něm straší a o krutém osudu těch, kteří se pokusili přečkat noc ve zlověstném "dlouhém pokoji." Mno, a protože pocestný jim nevěří, tak to jde vyzkoušet, spolu se svým věrným psem. Druhý den ráno je přesvědčen o tom, že strašidlo v té místnosti skutečně je. Překvápko. :-)

Pátá povídka, Příběh Salome, je zamilovaná. Autorka představuje hlavního hrdinu, který se chce dvořit krásné paní z jiné společenské vrstvy a i přes mnohé překážky. Děj se odehrává v Benátkách a končí smutným čekáním hlavního hrdiny na ní. Duch je podaný opravdu uvěřitelně, přestože ne strašidelně.

Šestá, Winthropovo dobrodružství, je hudební. Jako jediná pochází od mužského autora. Na můj vkus poněkud rozvláčným způsobem pojednává o záhadné skladbě a jejím dlouho mrtvém autorovi. Vypravěč představuje postavu extravagantního malíře a hudebníka, který cestuje do starého domu a nevysvětlitelně jej přitahuje starý obraz. Sám je překvapen způsobem, který ho nutí vyhledávat podrobnosti o něm a pak strávit noc v domě, kde muž zobrazený na obraze a zároveň autor tajemné skladby zemřel. Na celém díle se mi zdál nejzajímavější popis hlavní postavy a způsob jejího jednání.

Sedmá, Starý dům v ulici Wauxhall Walk, představuje příběh mladého muže, který díky své odvaze přespat ve strašidelném domě odhalí vraha a získá uznání svého otce i okolí. Je zajímavý popisem několika duchů a jejich vzájemné interakce. Celkově hodnotím spíše zábavně.

Osmá povídka, Modlitba, mne uchvátila svou myšlenkou. Síla lásky a nebo možná božská moc, způsobí zázrak, ne však tak, jak by si hlavní hrdinové přáli. Duch v této povídce chybí, ale o to je zajímavější, respektive na tom je celá povídka postavená. Ukončení je propracované a vyvolává otázky. Nepříjemné otázky. :-)

Poslední, devátá povídka, Co se událo ve stanici Grover, se odehrává za mořem a je ze železničního prostředí. Poněkud nepříjemný může být rasismus, se kterým se zde setkáme, ale když jej pomineme, najdeme detektivní příběh, v jehož rozřešení pomůže hlavnímu hrdinovi duch. Celkově vzato je historka vyprávěna celkem příjemným stylem, ale "důkazy" existence nadpřirozena se mi nezdály příliš uvěřitelné. I když, člověk nikdy neví.

Celkově vzato se mi to líbilo. Povídky jsou vybrány tak, že každá je trochu jiná. Mají jinou náladu, jiné prostředí, jinou pointu. Jak se říká od každého kousek. Zároveň mají společnou dobu a společenskou vrstvu, ve které se tyto historky vykládaly. Takže to byl takový pohled do jiného světa.

Další články v kategorii Recenze:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

hater - 16. června 2009 09:42
hater

Moon.rider 14. června 2009 23:00
Mno a čteš nějakou duchařinu nebo horory?

Moon.rider - 14. června 2009 23:00
Moon.rider

Read and rated by Moon
Ministerstvo zdravotnictví vrauje: Moon škodí vám, i lidem ve vašem okolí.

Mortred44 - 11. června 2009 00:09
Mortred44

Nailin 8. června 2009 10:25
Musím plně souhlasit. Lovecraft s jazykem doslova a do písmene kouzlí a české překlady (a že jsem jich zkoušel hezkých pár) většinou stojí totálně za... Ehm, nejsou moc dobré. Působí lacině, béčkově - to Lovecraft sám nikdy. Mám ale pocit, že coby studentíkovi na gymplu se mi líbily ještě víc - právě kvůli tomu, že jsem je kvůli své angličtině četl dlouho, namnoze celý večer. Ono to listování v zaprášeném slovníku abyste se dozvěděli jaká nestvůrnost na hlavního hrdinu odkud vykoukla má také svoje kouzlo.
BTW: Ale pravý, zralý Lovecraft je ortodoxní novelista - 40-100 stran textu. Ty povídky, co vydával dřív, jsou sice často mistrovské, ale jeho dílo stojí na In the Mountains of Madness, The Shadow over Innsmouth, Dreams in the Witch-House, Dreamquest of Unknown Kaddath a dalších věcech z 30. let, které jdou do desítek stran.

Recenze fajnová, snad bych jen vytknul absenci nějakého úvodu (jedna první věta mi nepříjde jako dost). Obzvlášť cením schopnost shrnout poutavě děj a nevyspoilovat přitom pointu.
"See Dick's game. See Dick's use of rules. See how Dick made Jane & Spot cry. See the game end. Don't be a Dick." (Phil Brucato: Deliria RPG)

Nailin - 8. června 2009 10:25
Nailin

Amthauer 7. června 2009 13:47
Pokud čteš v originálním jazyce poezii, je próza, zvlášť kratší povídky, jakými Lovecraftovy povětšinou jsou, na podobné úrovni. Navíc Lovecraft vytváří atmosféru výčtem slov podobného ražení, stačí tedy, když rozumíš slovu "slizký" a hned je ti jasné, že ty další nebudou o nic lepší :D Ale samozřejmě, že je to problém, protože nemůžeš překládat slovo od slova a občas něco uteče... ale čím víc toho načteš, tím méně toho uteče a někdy se začít musí :)
A pokud autor v originále pracuje i se zvukem slov, pak je to s překladem občas i problém. Viz slavné "nevermore" :)
Ale už jsem příliš OT, pardon :)
Zapomenout co bude příště / a neváhat a znovu jít / ve stínu léta přes strniště / a bosé srdce nezradit

Amthauer - 7. června 2009 13:47
Amthauer

Fenda 7. června 2009 00:02
Nailin 5. června 2009 08:59
Původní jazyk má pro mě smysl spíš u poezie, kde na jazyku celkem dost záleží, ale na prózu bych si asi netroufl. Sice bych totiž pochytil děj, ale ne různé drobné perličky.
- What is a life devoid of strife?

Fenda - 7. června 2009 00:02
Fenda

Nailin 5. června 2009 08:59
hater 4. června 2009 22:41
Hm, ono se slovníkem po ruce, kamarádem na icq jako dalším pomocným překladatelem a rádcem, jelikož Vaše angličtina nestojí za moc, to zas až tak strašidelné není ... no dobrá, kecám :)

Nailin - 5. června 2009 08:59
Nailin

Nevím, jestli se dá Lovecraft považovat za zrovna duchařinu v tom... "duchařském" slova smyslu, ale byla jsem před ním varována jakožto před četbou nevhodnou pro duševně slabší jedince... a protože jím tak trochu jsem, nejen, že jsem se pekelně bála... ale ještě mě stíhaly neskutečné noční můry :D
Takže si myslím, že ne všechno v téhle oblasti je pasé... tak trochu naštěstí :)

Jinak doporučuji číst Lovecrafta v anglickém originále. Byť ne všemu rozumíte, je vám úplně čistě jasné, že to není nic pěkného a přidá to na atmosféře :D

hater 4. června 2009 22:41
S Vampiry plně souhlasím, tu část jsem mohla hrát jen za bílého dne x)
Zapomenout co bude příště / a neváhat a znovu jít / ve stínu léta přes strniště / a bosé srdce nezradit

hater - 4. června 2009 22:41
hater

Amthauer 3. června 2009 16:28
Tak jsi to přečti :-)

Ne, třeba zajímavá duchařská je ve hře Vampire: The masquerade: Bloodlines. Tam je to skvěle udělané, promakané do posledního detailu. A dal bych nevím co za to, že ač se třeba duchů nebojíš, tak tady by jsi určitě zaváhal :-)

Amthauer - 3. června 2009 16:28
Amthauer

hater 3. června 2009 10:45
S kvalitou nepolemizuji, jen už asi prostě nevyděsí.
- What is a life devoid of strife?

hater - 3. června 2009 10:45
hater

Amthauer 31. května 2009 20:43

Jo, je to tak, dneska už duchové nikoho nevyděsí :-) máme lovce duchů, máme milého ducha Caspera... mno prostě teď jsou moderní jiná strašidla. Taky jsem četl Stephena Kinga a píše moc pěkně :-)
Přesto však si myslím, že minimálně dvě povídky z této sbírky jsou velmi dobré a stojí za přečtení :-))

Amthauer - 31. května 2009 20:43
Amthauer

Duchařina a upírské horory už dnes dávno na stupnici děsu nejsou tam, kde bývaly kdysi. Kdysi byl člověk těmto stvořením jaksi "blíž", jeho svět byl menší, mnohem více zaplněný temnými kouty a bylo toho málo rozřešeného, takže pro mnohé věci neměl vysvětlení. Dneska jsou temné kouty prosvětleny, noční města se netopí v tmách a máme střízlivý přehled o skoro celém světě. Proto na mě třeba osobně mnohem děsivěji zapůsobí povídky nebo filmy s nějakým vyšinutým vrahem, který někde je, ale nikdo neví kde, nebo který po někom plánovitě jde, protože tak trochu cítíme, že to se nám fakt může stát... Dobré takové povídky jsem četl od Kinga nebo Bradburyho, jedna Bradburyho byla například o jedněch starých manželech na samotě, kterým někdo nejprve odstřihne proud, pak telefon a postupně je odřízává od světa... až povídka skončí, ale můžeme si domyslet, co se asi stalo.

Recenze pěkně rozebírá jednotlivé povídky, líbí se mi, že nespoileruje a že má skoro takový fejetonistický nadhled a "esprit".
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog