Vilíkova kuchařka speciálních receptů (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Vilíkova kuchařka speciálních receptů

Autor : Jarax   15. srpna 2013   Předměty Zatím nehodnoceno
Už mám nějakou dobu v hlavě postavu hobitího kuchaře, kterou jsem bohužel ještě neměl možnost si zahrát, ale rozhodl jsem se sem dát kuchařku, kterou jsem podle něj vytvořil.

Příběh
Vilík Trojník byl hobit, který proslul svou zálibou ve vytváření a pojídání nových pokrmů. Velice často vyrážel do přírody, aby pro svou kuchyň získal ty nejzvláštnější přísady, takže se z něj časem stal zkušený lovec a bylinkář. Podařilo se mu vymyslet velké množství chutných pokrmů z přísad, které by nikoho jiného ani nenapadlo použít do jídla. A právě díky těmto nezvyklým receptům se stal mezi hobity vcelku známým kuchařem.
Po pár letech mu došly možnosti. Všechno v okolí už ochutnal a buď zařadil mezi přísady do pokrmů, nebo odsoudil jako nevhodné. Tehdy mu poprvé na mysl přišla myšlenka, že je tu pořád ještě jedna surovina, kterou nikdy neokusil a která by jistě mohla do jeho pokrmů přinést změnu. Tou surovinou bylo hobití maso... Samozřejmě z počátku se snažil tuto myšlenku zaplašit, ale postupem času ji zvažoval čím dál tím víc. Až jednoho krásného slunečného dne neodolal a využil situace, která se mu naskytla.
Ten den se Vilík rozhodl upéct srnu, a tak vyrazil na lov. Většinu dne strávil stopováním, ale nepoštěstilo se mu a na žádnou zvěřinu nenarazil. Za to však na zpáteční cestě uslyšel zpěv jedné mladé hobitky, která sbírala maliny. Chvíli ji pozoroval a do mysli se mu pomalu prodrala myšlenka na to, jaká je tohle příležitost. Hobitka zašla hluboko do lesa daleko od osídlené oblasti a očividně byla sama. Sledoval ji celou dobu, než sesbírala všechny maliny a zvedla se k odchodu. V tom okamžiku pozvedl svůj luk a pečlivě zamířil. Pár vteřin ještě zaváhal, ale když se přiblížila ke stromům, vystřelil. Poté co se ujistil, že opravdu zemřela, se rozhodl odnést ji blíže ke své noře, která byla naštěstí na okraji vesnice. Tam ji ukryl pod listí a počkal do soumraku. Po setmění odešel domů pro pytel, ve kterém ji přenesl až do jednoho ze zadních pokojů své nory. Téměř ihned se pustil do experimentálního vaření.
Díky svým kuchařským zkušenostem brzy zjistil, jak hobití maso nejlépe zpracovat, a od toho okamžiku měl jen krůček daleko od tvorby nových receptů. Bohužel potřeboval více masa, a tak se již o pár dní později vydal opět na lov. Tentokrát však již nezamýšlel lovit vysokou, ale své sousedy. Z nich se mu podařilo uvařit několik opravdu výborných jídel. Ty samozřejmě musel posoudit i někdo jiný než jen on sám, a tak občas pozval některého ze svých sousedů na večeři nebo oběd a ptal se jich, jak jim chutná. Někteří mu dali návrhy na vylepšení pokrmů, jiní jen vychutnávali netradiční pokrm. Žádný z nich se však nedozvěděl, co je tajnou přísadou těchto jídel, ale respektovali Vilíkovu touhu udržet si své tajemství.

Postupné mizení okolo žijících hobitů však vedlo nejprve k velkému zvýšení opatrnosti, které postupem času přerostlo v paniku. Hobiti se báli v noci opustit svůj domov a přes den se příliš nevzdalovali z obydlené oblasti. Nakonec dokonce zavedli hlídky, aby udrželi své životy v bezpečí.
To Vilíka samozřejmě postavilo do velice nepříjemné pozice. Buď mohl přestat vařit své speciality, anebo musel začít daleko více riskovat, aby pro ně získal suroviny. Rozhodl se pro druhou možnost. Začal se vloupávat do domovů hobitů žijících na druhé straně vesnice a podařilo se mu tak získat několik dalších úlovků.
Jedné noci se vloupal do nory hobita, o němž věděl, že od smrti svých rodičů žije sám. Pomalu se přikradl k jeho lůžku a podřízl mu krk. V tom okamžiku se za jeho zády rozezněl zděšený ženský křik a Vilík si uvědomil svou chybu. Vůbec ho nenapadlo, že by s jeho obětí mohla trávit noc nějaká hobitka, a tak vůbec nekontroloval, jestli si náhodou jen neodskočila z postele. Kvůli nečekané situaci naprosto zpanikařil a velice neohrabaně na hobitku zaútočil. Jeho rána jí sice způsobila velice ošklivé zranění na krku, ale nebyla smrtelná. V následujícím okamžiku už slyšel křik blížících se stráží, proto se rozhodl utéct. Prchl oknem na druhé straně nory a rychle se rozběhl hluboko do lesa. Bylo mu naprosto jasné, že ho hobitka poznala a za pár minut po něm nepůjde jen domobrana, ale pravděpodobně i všichni ostatní hobité ve vesnici. To ho vedlo k opuštění svého rodného kraje.

Ač bylo nucené opuštění domova velice nepříjemnou záležitostí, mělo i kladnou stranu. Vilíkovi se rázem otevřel obrovský svět přeplněný rostlinami, zvěří a tvory, o jejichž chutích se mu dosud ani nesnilo. Proto se rozhodl neusadit se, cestovat světem a hlavně vytvářet nové recepty. Ty si samozřejmě zapisoval, aby žádný z nich nezapomněl. Během následujících let nasbíral dostatek receptů, aby dostal nápad napsat kuchařku. Sice počítal s její neprodejností ve "slušné" společnosti, ale za ty roky na cestách poznal spoustu potenciálních zákazníků, kteří by jistě ocenili možnost si ji zakoupit. Proto se velice brzy pustil do jejího sepsání a následného prodeje, který mu vynesl malé bohatství. To investoval do restaurace v jednom z největších měst říše. Ta si velice brzy získala popularitu mezi místní šlechtou, která si zamilovala netradiční chutě Vilíkových pokrmů.
Vilík se dožil vysokého věku osmdesáti tří let a zemřel spokojeně v posteli obklopen potomky, kteří převzali jeho restauraci a ještě několik dalších generací bohatlo zlatem ze šlechtických pokladen. Jejich konec však přišel, jak už to tak bývá, kvůli přílišné neopatrnosti. Nakonec se jednomu ze šlechticů dychtivých získat jejich recepty pro sebe podařilo zjistit, z čeho jsou některé pokrmy uvařené, a velice ho to pobouřilo. Velice rychle se na rodinu Trojníků sesypali všichni lovci čarodějnic, městské stráže i ochranky jednotlivých šlechticů. Předpokládá se, že všichni byli vyhubeni, ale nikdo nemá jistotu, jestli některý z kuchařů Trojníků neunikl...

O kuchařce v kostce
Vilíkova kuchařka speciálních receptů obsahuje recepty na vaření v podstatě každé více či méně inteligentní rasy. Lidé, elfové, trpaslíci, dokonce i orkové, goblini, ogrové a trolové jsou k nalezení hned v několika receptech. Kromě nich může gurmán narazit i na pokrmy ze spousty monster, jako jsou například obří pavouci, baziliškové nebo wyverny.
Většina jejích kopií byla zničena, či ztracena, ale pořád jich několik existuje v soukromém vlastnictví lidí či tvorů, kteří je velice rádi využívají, ale jejich existenci z bezpečnostních důvodů tají.

Vliv na hru
Ve hře samotné může být Vilíkova kuchařka využita pro přípravu jídla, když budou hráči chtít někoho ovlivnit (například okouzlit děvče svého srdce výbornou večeří) nebo když budou bez jídla a budou mít k dispozici jen suroviny, které by bez vhodné přípravy nebyly jedlé (například jedovatá ryba).
Vařit podle ní mohou jen zlé postavy. Neutrální postavy pouze v krizových situacích. Dobré postavy rozhodně budou odmítat pokrmy připravené podle této kuchařky a jejich vztah se k vlastníkovi takové kuchařky rapidně zhorší pokud zjistí, že ji vlastní. Samozřejmě mistrovsky chutnající pokrm podle ní dokážou uvařit jen postavy, které mají s vařením zkušenosti, a pokud jim tyto zkušenosti chybí, měly by si hodit na úspěch. V případě, že při tomto hodu selhaly, tak by mělo dojít k nějakým negativním účinkům. (například v případě vaření z jedovatého tvora by mělo dojít k otravě)
Pán jeskyně určí následky případného selhání (míru otravy) buď podle vlastního úsudku, nebo na základě hráčova hodu. (například pokud by došlo k fatálnímu neúspěchu, došlo by k závažné otravě, a v případě obyčejného neúspěchu jen ke zvracení).

Další články v kategorii Předměty:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Jarax - 17. srpna 2013 10:33
Jarax

Teď jsem si všiml, že jsem to dal do špatné kategorie. Jedná se o předmět ne o povídku.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog