Vzpomínka (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Vzpomínka

Autor : LadyMorwen.II.   5. září 2012   Povídky
Jsem tedy zvědavá, co bude špatně na téhle.

Je krásná, jak tam leží a spí. Měsíc jí osvětluje tvář, vlasy jenž jsou normálně po ramena, má lehce rozcuchané tím, jak se vrtěla. Spí nahá, cítím bavlnu a vůni jejího sprchového gelu, jasmín. Pomalu k ní jdu a pozoruji její klidný dech, oči se jí pod víčky pohybují, jak je ve světě snů. Pozvala mě k sobě domů pár večerů před tím, co jsem ji poznal. Vešla do klubu, džínsy a volné triko, aby skryla svou nedokonalost, jak sama později řekla, když jsem se jí ptal. Ano, nebyla nijak úchvatně krásná fyzicky, ale ta krása vyvěrala z hlubin její duše. Přemýšlel jsem, jak moc by byla nádherná, kdyby byla jako jiné ženy, ona měla vábné rty tak akorát pro polibek a hru s nimi. Měkké a hebké, pečovala o ně. A oči, měl jsem pocit, že vidí do mého nitra. Seděla tak sama a statečně skrývala svůj smutek za úsměvem a rozhlížela se po lidech, upíjejíc víno, které si objednala. Přišel jsem za ní s klasickou otázkou.
„Dobrý večer, máte zde volno?“
Pohlédla na mě a usmála se, opravdu se usmála ne škrobeně, ale skutečně.
„Jistě.“
Ten hlas, chtěl jsem se do něj ponořit, v ten moment jsem věděl, že jej chci poslouchat navždy. Usedl jsem tedy, nesměle na mne opět pohlédla a usmála se, pak vytáhla nějaký sešit a začala něco psát. Sledoval jsem ji, na lidskou ženu měla bledou pleť, přirozeně bledou. Žádný pudr ani make-up, řasy zvýrazněné řasenkou a na těch nádherných rtech lesk, jednu vrstvu. Občas si strčila pramen vlasů za ucho, neměla náušnice. Bledou tvář zdobily, ano zdobily, drobné pihy, až na jednu větší, ale i ta jí dodávala na kráse a neubírala. Vypadala jako smutný Anděl. Prohlížel jsem si ji a zkoumal, nasával její vůni, která se mísila s vůní nějakého parfému. Nezkoumal jsem jeho složení, zkoumal jsem jen ji.
„Copak píšete, nejsem-li moc zvědavý.“ 
Zasekla se, nečekala, že ji oslovím, byla natolik ponořena do svých myšlenek, mělo mě to napadnout. Srdce, to tlouklo klidně, ne jako u mnohých, které předstíraly, že nečekají, až je oslovím. Těm běželo o závod. Zavřela sešit, další nejistý úsměv a pohled do očí.
„Píšu si něco jako deník, abych si ulevila od myšlenek.“
Bylo zábavné ji sledovat, na mnohé působila lehce nepřístupně, skoro až arogantně, ale byla jiná. Nervózní a nesmělá, aspoň v jednání s muži. Občas cukla rty, uhnula pohledem. Odvahu měla, hleděla mně do očí a mluvili jsme spolu o všem možném, držela se neutrálních témat. Hudba, zájmy, literatura a dění ve světě kolem, její svět byl nepřístupný a za hradbou. Večer příjemně probíhal, dopila druhou sklenici vína a chystala se platit.
„Asi je to drzé, ale co se ještě projít?“
Další vlna šoku a překvapení, se mihla tváří.
„Eh, mno, proč ne?“
Vyčkal jsem, až zaplatí, na což mě upozornila a požádala o strpení slovy.
„Počkej prosím, jen zaplatím a půjdeme.“
Po procházce jsme skončili u ní doma, kam mne pozvala. Bydlela nedaleko podniku, kde jsem ji poznal. Posadil jsem se do křesla a rozhlížel se kolem. Na malou chvíli mi utekla, do koupelny, a když vyšla, byla v šatech na doma. Cítil jsem omamující vůni jasmínu. Přemýšlel jsem, zda ji zhypnotizovat či mi podlehne sama. Podlehla sama. Ač musím přiznat, že mě dostala. Nedělala si žádné iluze, že by mě po té noci ještě kdy viděla, ale já slíbil, že příjdu. Hebká, měkká a má. Zatínala mi nehty do ramen. A já měl její tělo jen pro sebe. 

Teď jsem tu seděl a čekal, až otevře oči. Jemně jsem konečky prstů hladil její obnaženou kůži. Zachvěla se, a srdce jí lehce poskočilo, oči zachvěly, pootevřela je, snažila se zaostřit. Lekla se tak neskutečně, že ještě chvíli a mohl bych tančit kvapík, jak jí tlouklo.
„Co tu děláš? A jak jsi se sem dostal.“
Sledovala mě a skousla si ret. Její nebohá mysl pracovala a přemýšlela. Hleděl jsem na ni a ona na mě. Pak jsem si ji přitáhl k sobě a zašeptal.
„Chceš žít věčně?“
Odpověď, co mi dala, se mi nelíbila.
„Ne.“
Sevřel jsem ji pevně a zanořil zuby do jejího bílého krku a pil. Srdce jí bušilo, nebránila se. Tiše úpěla a z očí jí kanuly slzy. Pochopil jsem, proč ne. Chtěla umřít a já byl tak sobecký, že jsem jí tu možnost vzal. Ale jen na nějaký čas. Po proměně jsem ji žárlivě střežil. Už je to dávno, přestal jsem počítat. Sleduji její obraz a poslouchám nahrávky jejího hlasu. Tehdy se vše zdálo být v pořádku, byl jsem zaslepen a ona lepší herečkou než jsem si myslel. Osudného rána jsem sledoval, jak tam stojí jen v košilce a sleduje východ slunce.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Vzpomínka?
Amthauer (2.00*), Nathaka (1.50*), Saia (2.50*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

rafaela - 9. října 2012 09:18
rafaela

Ha, pornografie pro náctileté. Paráda, to tu ještě nebylo! Holka potká upíra, upír potká holku, upír jí kousne, holka umře...
Je v tom moc málo příběhu, aby to bylo zajímavé jako povídka, i moc málo sexu, aby mě to zaujalo jako porno... Asi už jsem dneska moc naježená, po dlouhé době jsem se vrhla na články a nestačím se divit.
Víš, cos vlastně chtěl, kdyžs žádal po bozích za ženu z jezera Paní...?

Amthauer - 12. září 2012 23:24
Amthauer

LadyMorwen.II. 12. září 2012 15:17
Chovej se, ano?
- What is a life devoid of strife?

LadyMorwen.II. - 12. září 2012 15:17
LadyMorwen.II.

Nefrete 11. září 2012 22:44
A co se podívat i na tu druhou povídku a přestat blbě rejt?

Nefrete - 11. září 2012 22:44
Nefrete

vockoo 10. září 2012 23:04
Testování aragornských mezí; povídání o sexu neprošlo, tak to zkouší s upíry... ale tak ostatně, upíři jsou teď v módě, takže proč tohoto trendu nevyužít. Ačkoli by to šlo i lépe, to ano.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

LadyMorwen.II. - 11. září 2012 21:02
LadyMorwen.II.

Ne, že se mi nelíbí, prostě to není nic světoborného.

vockoo - 10. září 2012 23:04
vockoo

LadyMorwen.II. 7. září 2012 13:50
"Sama vím že to není nic extra. Ale tak nějak jsem chtěla zjistit šance na uveřejnění..." "...ušetřete si námahu s komentáři"

Chápu to dobře tak, že pouze plýtváš časem adminů s textem, který se tobě samotné nelíbí, jen abys zjistila, zda ho "otisknou"? Proč?

S takovým přístupem mám nechuť se vůbec pouštět do čtení. Nebudu zabíjet svůj čas pro někoho, kdo o to očividně nestojí.

A do teď nechápu, proč se musíš smát.
Mohu si začuchat?

Amthauer - 8. září 2012 20:30
Amthauer

LadyMorwen.II. 8. září 2012 17:23
Nemluvíš ale teď o něčem jiném, než já? Já jsem jen reagoval na výrok "ušetřete si námahu s komentáři". To znělo, jako bys nechtěla odezvu, ale o odezvě to tady celé je.
- What is a life devoid of strife?

LadyMorwen.II. - 8. září 2012 17:23
LadyMorwen.II.

Je rozdíl mezi skutečným spisovatelem profíkem a amatérem. Nevím jak ty, ale nemyslím si že všichni začínající "spisovatelé" pře noc stvořili bestseler.

Amthauer - 8. září 2012 09:50
Amthauer

LadyMorwen.II. 7. září 2012 13:50
To je rozdíl mezi psaním do šuplíku a na web. Tady prostě dostaneš zpětnou reakci. Psát si, co baví jen mě, je sice fajn, ale skutečný spisovatel myslí trochu i na čtenáře.
- What is a life devoid of strife?

Saia - 7. září 2012 14:47
Saia

LadyMorwen.II. 7. září 2012 13:50

Hm, a jak by jsme to asi měli vědět, třeba? Nějaké nápady?

A ta útočnost není na místě, vzhledem k tomu, že nic níže napsaného nebylo myšleno zle.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

LadyMorwen.II. - 7. září 2012 13:50
LadyMorwen.II.

Děkuji za upozornění. Ale musím se smát. Krom adminů nevíte nic o předchozích pokusech. Tohle byl jen spíše pokus o uveřejnění. Sama vím že to není nic extra. Ale tak nějak jsem chtěla zjistit šance na uveřejnění. Takže tím bych chtěla vzkázat všem spisovatelským génium. Ano je to klišé ušetřete si námahu s komentáři. Děkuji.

Saia - 7. září 2012 10:21
Saia

Hm, naprostý souhlas s Amthauerem, bylo by zbytečné to znovu opakovat.

Snad jen si neodpustím - příběh je opravdu jedno velké klišé. Chápu, že upírská mánie cloume světem, a tak každý píše romantické příběhy o zubatých, přeci jen se to opravdu valí ze všech stran, ale... Pokud tě nenapadne něco originálního na tohle téma, tak bych to spíše vnímala jako slepý bod.
Na světě neexistuje problém, který by nevyřešila vhodná ráže...

Amthauer - 5. září 2012 12:11
Amthauer

Nejdřív formální věci. Bacha na opakování slov, např. "vytáhla nějaký sešit a začala něco psát", ale je to tam víckrát. Místy taky moc nesedí významnová logika: "na lidskou ženu měla bledou pleť, přirozeně bledou"; když napíšeš "na lidskou ženu", tak chceš právě říct, že šlo o něco, co nebylo přirozené; nemělo tam být "nepřirozeně bledou"? Občas taky chybí slůvko: "mohl bych tančit kvapík, jak jí tlouklo"; asi "srdce", že?

Ohledně gramatiky, no, dejme tomu, akorát velmi často byly chyby v "y"/"i", tedy "zdobili pihy", "oči zachvěli". Měkké "i" není univerzální koncovkou. Pak tam bylo pár chyb v čárkách a ještě by mě zajímalo, jestli jsi na mezerníku tančila kozáčka, či proč byly někdy místo jedné mezery přímo mezery tři? Nebyly tam původně odstavce, které pak pohltil systém Aragornu?

K příběhu samotném, no, je kýčovitý, až to bolí, a docela o ničem. Upír sbalil holku, pak se k ní vrátil, ona nechtěla, ale on ji změnil, tak se zabila. Nemůžu ani říct, co by se na tom dalo zlepšit, snad asi nic. Možná přestat psát o upírech.

**
- What is a life devoid of strife?

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog