Vzpomínky (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Vzpomínky

Autor : Snory Nosohrys   29. srpna 2010   Poezie
Každý zná ty pocity, když někoho ztratí :)

Je děsivá a všude kolem nás,
Po zádech nejen mně z ní běhá mráz,
Je krutá a nechápe co člověk cítí,
Když blízkému dává už jen kvítí,
Kvítí na rozloučenou a v upomínku,
Pak už jen ve vzpomínkách najde zmínku.

Čím dál rychleji čas plyne dál,
Slzy v obličeji jenž se kdysi smál,
Myšlenky že už nikdy nebude chvíle,
Aby mohla splnit své určené cíle.
Myšlenky na Vánoce kde nebude ona,
Úsměv, ale každý ví co skrývá opona.

Není třeba říkat více než jsem řekla,
Zná to každý a nejen já se smrti lekla.
Tváře můžou vypadat šťastné,
Ale že nám chybí je snad jasné.

Další články v kategorii Poezie:

Kdo hodnotil článek Vzpomínky?
Charlotte (4.50*), MARK (4.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Fenda - 30. srpna 2010 22:33
Fenda

Nefrete 29. srpna 2010 19:28
Skála?

Nefrete - 29. srpna 2010 19:28
Nefrete

"Chybíš mi... A moc. Teď něco udělám. Dokud jsi byla, nemohl jsem. Já to zkoušel. Zkusil jsem všechno, ale nebrali mě vážně. Doufám, že tohle s nimi pohne. A ať přijde cokoliv, buď stále se mnou."

Ano, chybí mi a moc. Zrovna v tento čas, posledních dnech se právě mně dostala do rukou taková slova. Slova, která by pro mě až tolik neznamenala, pokud by nespatřila světlo světa ve správný čas, právě v té chvíli, kdy i já ztratila někoho blízkého.
***

Opět tu máme před sebou vcelku standardní téma o krutosti smrti, která nás někdy tak náhle připravuje o naše nejbližší.
Kdesi jsem nedávno četla následující tezi: "Každý v sobě nosíme malý hřbitov těch, které jsme milovali..."
S ní však nesouhlasím ani já, (a nejspíš) ani neochvějný hledač nesmrtelnosti Gilgameš, který nakonec zjistil, že mu nikdy nekončící bytí nezajistí rostlina nesmrtelnosti, ale zcela obyčejná snaha uchovat se v mysli svých potomků a to ne nutně vlastních, že velkolepý čin anebo jen prostá, ale svým zvláštním způsobem výjimečná existence nedá na něj zapomenout. Zda je to příliš nadnesené, posuďte sami; já však soudím tak, že "v sobě" nosíme "ty, které jsme milovali" nikoli mrtvé, ale živé, a tedy i když se třeba nacházejí pěkný kus pod zemí, jsou nějakým způsobem stále s námi.

[A kdo pozná, z jakého filmu je úvodní citace, získává u mě bonus.]
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog