WoD: Ghost stories (duchařské historky) (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

WoD: Ghost stories (duchařské historky)

Autor : hater   22. října 2010   Recenze
Svět temnoty, duchařské historky, scénáře pro hru

Lidé umírají a odchází tak z tohoto světa. Anebo ne? Co když tu mohou zůstat a stále působit?

Existuje mnoho všeobecně známých fenoménů - hlas mrtvého v telefonu, komunikace se záhrobím pomocí média, záhadné a nevysvětlitelné události, které vypadají, jako kdyby zasáhla dávno mrtvá bytost, jíž nebylo dopřáno věčného odpočinku.

Jistě každý z vás viděl film na toto téma, hrál hru, četl anebo slyšel příběh. Jak je to s hraním her na hrdiny? Tím se zabývá další mnou recenzovaná kniha ze Světa temnoty. Základní představu pro hraní duchů lze nalézt v pravidlech (WoD: Rulebook), avšak tam je pouze základní kostra. Tato publikace slibuje něco více.

Kniha je v tvrdých deskách o velikosti A4 a čítá 128 stran křídového papíru posetého nejen textem, ale i ilustracemi. Obálce vévodí černá a šedá barva. Název knihy je nakreslený bílým, neumělým písmem, jako když malé dítě píše prstem na zarosené sklo. Zbytek obálky je tmavý. Vidíme nejasný měsíc, náhrobní kámen a rodinnou hrobku. Ale co to? Vevnitř se svítí? Na svíčku je to moc malé, snad tam nehoří? Ne, je to světelná koule, nejasná a nesoustředěná, vznášející se nad zemí. Patří neznámé záhrobní entitě, která zatím nedokáže zaujmout konkrétnější podobu. Proč jen mám pocit, že se ta věc zlobí? :-)

Jak bývá u knih vydavatelství Whitewolf zvykem, čtenář je nejdříve naladěn úvodní povídkou. Tato ukazuje makléře a prodavače vzácných předmětů v jedné osobě, který zboží pro svou druhou činnost získává (chcete-li krade) z prodávaných domů mrtvých majitelů. Povídka začíná, když dostane fascinující plastiku lidské ruky; vydává se tedy do domu mrtvého sochaře, aby se pokusil najít další podobně cenná díla. Postupně se seznamuje s osobností tohoto umělce a jeho posedlostí lidskou rukou. Ziskuchtivý makléř však nepočká na svou partnerku a vstoupí na místo zdlouhavé smrti sochaře, veden jakousi tajemnou silou, aby na vlastní ruce poznal to, co ona zjistila telefonicky. Au!

Úvodní kapitola je pojednání rozšiřující základní pravidla pro použití duchů - ukázku zdarma jsem se kdysi dávno pokusil přeložit. Když se na to dívám nyní, nezdá se mi překlad příliš kvalitní a jistě by si zasloužil ještě nejméně jednu revizi. Přesto je to relativně čitelné, takže pokud Vás to stále zajímá, mrkněte sem: http://rekviem.wz.cz/wod/ghoststories.html. Zároveň je zde zevrubně popsáno několik různých typů duchů a co nás čeká v dalších kapitolách. A to už jsou příběhy připravené pro vypravěče.

Hned v prvním scénáři se setkáváme s netradičním duchem. Hráčské postavy se dostávají do malého severoamerického městečka, kdysi vzkvétajícího, nyní opuštěného a prokletého za hanebné činy, které se tu staly, když umíralo. Co byste raději: Pomstychtivého šerifa, který nenašel po smrti klid, anebo smečku věčně hladových kojotů, které nelze zabít, protože už jsou mrtví? Navíc celému městu vládne jakási vyšší entita s vlastními záměry, ať už jsou pro obyčejného člověka jakkoli nepochopitelné a cizí. Jako vždy je na postavách, aby rozpletly dávný příběh a zjistily, jak se nadpřirozeným silám postavit, a jak nad nimi zvítězit.

Poté následuje "Děsivý příběh Jamese Magnuse" plný zloby, bolesti a neřestí. Všechny krásné a čisté věci jsou v něm pokroucené a zkažené. Předpokládá se, že hráčské postavy budou znovu prožívat zvrácené touhy a zážitky mrtvých přetrvávající v jejich domě. Proto by měly mít aspoň částečně podobné slabosti jako bývalí majitelé strašidelného domu. Jednou variantou je, že postavy podlehnou a postupně je temné síly domu ovládnou. Pokud hráčské postavy dokáží svým slabostem čelit a včas si uvědomit, co se děje, mohou se pokusit zlo z domu vypudit. Není to však vůbec snadný úkol a autor nenabízí jiný způsob než srovnat celý dům se zemí a vypálit okolní pozemky. Líbí se mi, jakým způsobem je historka zaměřena na hráčské postavy, jejich emoce a temnou stránku. Tento příběh je jednou z nejvyšších met, kterou lze ve Světě temnoty dosáhnout, respektive hrát. Je velmi náročný jak na hráče, kteří musí umět najít naději a dobro ve svých postavách, tak na vypravěče, který veškeré dobro a naději musí ničit anebo lépe pokroutit, proměnit v některou z neřestí hráčských postav.

Další historku bych nazval detektivní. Zatímco v prvním příběhu hráčské postavy osaměle bojují proti temným silám, v druhém musí nejdříve překonat vlastní slabosti a touhy, třetí příběh je "pouze" vyšetřování podivného případu. Vypravěč si přečte, co se kdy stane, co z toho plyne a co by asi měl udělat, jak zareagovat. Předpokládá se, že tajemnost a duchařinu dodá odjinud anebo postupným odhalováním jednotlivých stop, které vedou ke zjištění, že za celou záhadou stojí nadpřirozené vražedné síly. O něco později hráči dostanou příležitost okusit zbraně tohoto ducha, zoufale ochraňujícího svou rodinu, která to však nepotřebuje a působí jí to jen potíže. Komu by se také líbilo, že mu rande kazí bývalý manžel ze záhrobí? Příběh je vhodný pro začínající postavy i hráče a zabývá se mimo jiné i tím, co když je někdo opravdu nevěřící Tomáš. Vypravěč by však měl být znalý duchařiny.

"Kořeny a větve" považuji za nejkomplexněji popsanou historku. Její nevýhodou zároveň je, že se téměř vůbec nezabývá hráčskými postavami. Je celkem jedno, co jsou postavy zač, po čem touží a kam směřují. Jejich nepřítelem se stává pradávný strom, který je smrtící zlobou a pošetilostí smrtelníků proměněn na tvora ničícího neustále další lidské životy. Příběh nabírá na obrátkách a míří do grandiózního finále, které zahrnuje tradiční rituál pro zahnání ducha. K němu se však postavy nemusí vůbec dostat, a když ano, neznamená to ještě, že se musí podařit. K dokončení bude třeba hodně odvahy a vnitřní síly. Trochu mě mrzí, že ke konci zbývá několik informací, které autor uvedl, ale neřekl, jakým způsobem by se měly dostat k hráčům.

Poslední historka se jmenuje "Svatý duch". Kněz, bojující slovem proti bezpráví, zemře násilnou smrtí, ale nehodlá se ani poté vzdát svého úkolu. Gangsterům, kteří terorizovali celou čtvrť, se začínají stávat podivné nehody. Ale ani obyčejní lidé na tom nejsou lépe. I nejmenší lež se může stát důvodem pro trest nejvyšší, například v podobě blízkého setkání s nárazníkem právě projíždějícího auta, jehož řidič je oslepen jasným zábleskem světla přicházejícím z kostela opodál. V pozadí problémů se ukrývá kolektivní vina zdejších lidí a také vina jednotlivců, kterou mohou (jako vždy) jen hráči odhalit a zkusit napravit. Na rozdíl od druhého příběhu, kde je nutné strašidelný dům vypálit do základů, tohoto ducha nelze porazit velkou pistolí. Postavy hráčů by měly být ochotné nezištně pomáhat druhým a bojovat se zlem nabídkou pomocné ruky.

Když to shrnu, máme tu pět různých příběhů, z nichž každý má svou slabou i silnou stránku, a každý se zabývá trochu jiným aspektem hraní duchařských her na hrdiny. Jako celek tvoří reprezentativní vzorek, dobře definující, jak má takováto hra vypadat. Samostatně, pro každou historku zvlášť, to už neplatí. Přestože jsem měl aspoň na chvíli u každého příběhu chuť si ho zahrát, a dokonce jsem to začal i plánovat, vždy se našel důvod, proč jsem od toho upustil. Přesto anebo právě proto mi nezbývá než knihu opravdu doporučit ke čtení všem fandům Ghost Busters a těm, kteří mají rádi i jiné duchařiny. Dílo zcela jednoznačně splnilo mé očekávání.

Jazyk: Anglicky

Rok vydání: 2004

Rick Chillot, Matt Forbeck, Geoff Grabowski, Chuck Wendig, Ken Cliffe

Další články v kategorii Recenze:

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Nefrete - 24. října 2010 15:15
Nefrete

Hater je v poslední (sakra dlouhé) době jediným autorem, který udržuje sekci recenzí při (ne)životě - nevznikl náhodou tento oddíl článků jen pro něj s tím, že tu a tam výjimečně dovolil i někomu jinému přispět?;)

Autor je systematik par excellence, čtenáři si můžou být tedy jisti, že v jeho recenzích se rozhodně neztratí. Odstaveček věnuje úvodnímu seznámení, další zase pojednává o vnějším vzhledu díla a hned za tím následuje výklad o vnitřní struktuře knihy. Vše má své místo, každá informace přijde v ten pravý čas. Jelikož, jak název napovídá, se jedná o "historky", nadpoloviční část recenze je věnována skromnému nastínění děje, jeho charakteru, případně i vlastnímu pohledu na něj. Na samém konci recenze pak ještě pár shrnujících slov na uzavřenou a dílo je hotovo.

Recenzovaná kniha je opět určena spíše fajnšmekrům a vůbec příznivcům WoD, ti ostatní ji spíše neocení (a totéž platí o recenzi). Netřeba opakovat to, co je stále stejné; většinu toho, co bych napsala i pod tento článek, jsem uvedla pod předchozí haterovou recenzí, a to platí i nadále.
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

hater - 22. října 2010 22:59
hater

Opět bych rád vyjádřil své díky Nefrete za její návrhy a podněty.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog