Za jídlo hrdost svou dám (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Za jídlo hrdost svou dám

Autor : Akasha   11. prosince 2009   Povídky
Povídka vzniklá na základě japonského folklóru a navíc v koprodukci. Účinkují: Akasha - dodání tématu, přepsání do "svého" stylu a odevzdání ve škole jako práci svou; Niam - vynálezce celé této dokonale vtipné povídky, zápletky i brilantního konce.

Za jídlo hrdost svou dám

Vám, obyčejným smrtelníkům, nemilosrdně rychle odtikávají hodiny života. Sotva přijdete na svět z lůna matčina, už na vaši dubovou rakev padají lopaty hlíny smáčené slzami pozůstalých. Jsme od vás tak odlišní. Přesto se naše světy prolínají a jeden bez druhého jednoduše nemůžeme existovat. Jak si ale MY máme zkrátit ty dlouhé nekončící chvíle? Ty pomalu se táhnoucí staletí, která můžeme rozpoznat jen počítáním nových hrobů na hřbitovech? I při naší dobré vůli a respektu k vašemu ubohému jepičímu životu, někdy neodoláme a zaměníme chvíle nechutného stereotypu a nudy za zábavnější chvíle naší dlouhověké existence. Trápíme vás a mučíme drobnými škodolibými naschvály, které tak rádi svádíte na ten „zákon schválnosti“. Ale nemyslíme to zle. Vážně. Tedy… někteří z nás.

Ani můj osud nebyl jiný. I mě po čase těšilo, kdykoliv se v dálce objevil autobus plný zmatených a zážitků chtivých turistů. Tak jako tenkrát.

Sice nepatřím mezi podlé a vyloženě zákeřné typy, ale tentokrát jsem nemohl odolat. Pohled na dvojici poněkud hloupě vypadajících ubožáků, kteří si to s vítězoslavným pohledem štrádovali evidentně úplně jinou cestou než tou, kterou měli vyznačenou na mapě, mě nadchnul a… Vážně nejsem podlý typ, ale kdo by se nechtěl trošku pobavit a okořenit si život špetkou humoru? Víte, my Yōkai, pro vás spíš duchové, jsme tvorové s přirozenou dávkou škodolibosti, alespoň o některých z nás se to tvrdit dá.

Bavil jsme se sledováním zmiňovaných dvou hlupáků, jak se proplétají mezi křovisky a dokonce zakopávají i na vcelku dobře prochozené cestě. Ale uznejte sami, je to zábava bez práce. Ani s přimhouřenýma očima vás to jednoduše nemůže uspokojit. Přiznám se. Ten vítr, co se náhle a odnikud zvedl, byl mým dílem. Vyrval jim z rukou tu jejich hloupou mapu a poponášel ji po kouskách dál. Směšně běhali kolem dokola jak splašení zajíci, křičeli na sebe, vráželi do sebe a sotva měli mapu na dosah… hopla… zase jim uletěla. Smích prý prodlužuje život. Škoda že mě to může být při mé nesmrtelnosti srdečně jedno.

Možná jsem to vážně přehnal. Ale na tu větev mapa doletěla skutečně sama! Pitomci! Snažili se ji tak urputně sundat z keře, že si ani jeden nevšiml srázu. Stačil jeden malý krok a průšvih byl na světě.

Jenže já nejsem žádná chůva! Není mou starostí tahat dva zabedněnce ze škarpy! No, dobrá. Mám na tom určitý podíl viny. Nebýt toho větru, nehonili by se bezmyšlenkovitě za kusem papíru, který jim mimochodem vůbec k ničemu nebyl, a neskončili by tam dole. Seděli tam jak dvě hromádky neštěstí. Koneckonců ty stěny srázu byly dost strmé a … tfuj, ta noha jednoho z nich nevypadala vůbec použitelně.

S lidmi vážně není dobré mít co dočinění, ale… Já vážně nechápu, proč to dělám. Prý pes! Nejsem žádný prašivý psisko, jsem Okami! Vlčí démon! Jenže, jak vidím, těm dutým hlavám v oranžových bundách připadají mé protesty jako štěkání. Nu, dobrá. Jsem roztomilý psík. Haf, haf. Spokojeni? Výborně. Tak to byste konečně mohli jít za mnou, mám pro vás dva dárečky na dně díry. Tak jdeme? Copak mě nechápete? Ne, ne, ne! Já si s vámi nebudu hrát! A ani nebudu aportovat!

Já vážně nechápu, proč vám lidem tohle dochází tak pomalu. Dlouhou půlhodinu jsem byl nucen hopkat kolem natvrdlých záchranářů, štěkat a tahat je za nohavice než to pochopili. A vida, zřejmě jsem se v jejich očích stal nějakým prašivým psiskem páníčka, který se kdesi ztratil – chudáček. Někdy si vážně říkám, že s tímhle vaším přístupem a myšlením byste měli jenom vymírat.

Konečně jsem je dovedl k těm dvěma zoufalcům. Nastala ideální doba na rychlý a taktický ústup, tedy v případě že by to bylo možné. Chvála je sice skvělá věc ale ... Ne! Neobjímej mě! Fuj! Budu smrdět člověčinou! Já nechci vaše díky za záchranu. Kousnu tě! Hmm? K vám domů, říkáš? Počkej, počkej u vás doma je přece jídlo. Tak jo, klidně si podrbej i to druhý ucho. A kde máš ten žvanec?

Víte, ve své podstatě jsem velmi zásadový démon, ale jídlo je jídlo. Zvlášt když je teplý a naservírovaný přímo pod nos. Haf!

A ještě abych nezapomněl - klidně mi říkej Alíku.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Za jídlo hrdost svou dám?
Bogina, eranior, hater, jkaculik, Lessa, medizn, Miar, Mirael, Thrawn, yoshyto

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

eranior - 14. ledna 2010 17:24
eranior

Ono medzi tým že je to výborné dielo je tam aj tak ta pekná myšlienka a to že človek ktorý žije s fantáziou či pre fantáziu si nájde spôsob ako ju vniesť do vecí obyčajných. To čo mala byť nudné práca sa dostalo až do toho štádia ako je teraz a to je v celku zaujímave ak si to človek predstaví... PS: Ten úvod sa mi páčil najviac :-D...
Říkalo se, že vystoupil přímo z vln Severního moře a že jej zplodila jeho ledová, zuřivá nezměrnost a povalila mořem oplodněná utonulá žena. Říkalo se, že prišel z Pustin strachu, kde se zjevil jako plod něčích nečistých myšlenek, jiný než ostatní Stíny.

jkaculik - 7. ledna 2010 19:28
jkaculik

Pěkná avižná povídka,originální nápad...no není co dodat ..ty slova chvály co tu jsou nechci opakovat(i když nejsem žádný expert:-D) dávám 5*
Říká se,že nejvíce pravdy mluví blázni,děti a filozofové.Proto se blázní zavírají,děti bijí a filozofové nechápou. (Fr. Palacký)

medizn - 6. ledna 2010 14:06
medizn

Veľmi pekné a zaujímavé. Inak dobrý nápad.

5*
Ups...

Mirael - 17. prosince 2009 15:17
Mirael

Velmi pěkné, zábavné, svižné a originální, takže i já hodnotím 5*
Smutným údělem králů a krásných žen je, že v davu lichotníků, který je obklopuje, nemohou rozeznat přítele.

hater - 16. prosince 2009 20:18
hater

Když jsem se bavil s Niam poštolkou, dospěl jsem k tomu, že za nejzajímavější moment považuji konec povídky, tedy pointu. Na jednu stranu mi to přijde až moc rychlá změna. Démon brble, brble a najednou ... :-)
Na druhou stranu když se nad tím člověk zamyslí a představí si, že by to bylo pomalejší tak teda nevim. :-)

Možná jenom to váhání do textu vepsat pomocí tří teček, nového odstavce. Těžko říct, jak moc by to tomu udělalo dobře :-)

Niam - 16. prosince 2009 02:55
Niam

Autoři děkují za slova chvály...snad je to donutí zase něco napsat :D

Bogina - 12. prosince 2009 15:43
Bogina

Většina článků v této sekci mi připadá zbytečně dlouhá a občas se jen těžko bráním znuděnému zívnutí. A tohle je přesný opak. Psáno svižně, bez zbytečného zabíhání do naprosto nepodstatných a rozplizlých podrobností, pěkná pointa. Ale stejně jsem byl nakonec naštvanej. Protože to tak brzo skončilo :) Ode mne za kouli, milé dámy.
Ad bene vivendum, breve tempus satis est.
PJ roku 2008, vítěz Aragornského turnaje (AT´08 DrD)

hater - 11. prosince 2009 21:14
hater

Článek začíná naťuknutím japonské mytologie, je o nesmrtelném s velmi lidskou zálibou a škodolibostí. Bohužel se škádlení změní ve velmi nepříjemný malér, který chce démon opět velmi lidsky odčinit. Vymyslí tedy způsob jak to udělat a pak ... nastává překvapivý zvrat a morální ponaučení.

Je to psané lehkým žertovným stylem, který pobaví.

Miar - 11. prosince 2009 20:50
Miar

Akasha už ví, ale musím to napsat - dokonalost :D
chrocht

Akasha - 11. prosince 2009 20:49
Akasha

Ještě než se pustíte, vážení čtenáři, do ostré kritiky, vyslechněte si, jak tento skvost vznikl.

Já, Akasha líná, dostala ve škole nudné zadání povídky, které bylo takové:
1. odjezd na výlet
2. zpozorování dvou mužů
3. úraz jednoho z nich, poskytnutí pomoci, profesionální pomoc
4. odjezd domů
5. etický dodatek

Jelikož šlo o zadání velmi omezující fantazii, při cestě ze školy jsem si postěžovala Niam. Tato úchvatná a vtipná osoba hned nabídla svou zvrácenou pomoc a ze zdánlivě nudného a fádního zadání vykouzlila toto.

Vy, kdo znáte Niamčin psaný styl, jistě uvidíte, že tenhle její není. Byl přepsán do mého, aby profesoři nepojali podezření, že mnou odevzdaná práce, není skutečně mou.

Na závěr - nehledejte v tom klasické umělecké dílo, ale povídku, která se měla vymanit z řad stereotypu a hlavně pobavit. Nicméně dle mého úsudku to přesto myšlenku má.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog