Zadržel jsem dech (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Zadržel jsem dech

Autor : Nortsar   7. května 2010   Povídky
Opět školní práce. Jasné téma vypravování na tenhle název. Budu rád za jakoukoli konstruktivní kritiku, zvlášť ohledně stylu.

Vždy jsem se schovával. Vždy jsem hledal nové útočiště. Pokaždé jsem doufal v úspěšný únik. Věčně jsem snil o konci toho utrpení. Teď je konec a já si zoufám mnohem víc. Nacházel jsem útěchu ve vlastní bolesti. Můj strach a odpor k tomu ve mně mě hnal kupředu. Viděl jsem černobíle. Zaslepen samotou jsem přehlížel pravdu.
Celý můj život byla jedna dlouhá cesta, spíš útěk. Neměl jsem domov a snad jsem ho ani nechtěl. Až jednou, když jsem navštívil malé poklidné městečko, jsem uviděl ji. Nejkrásnější osoba, co jsem kdy viděl, stála před obchodem a s milým úsměvem mluvila s jakousi starou paní.
Můj svět předvedl dokonalý obrat. Již jsem neutíkal. Každý den jsem ji pozoroval, přál si s ní mluvit. Ale něco mě zrazovalo. Když jsem se nadechl a vstal, vždy jsem ztratil dech. Přestal jsem dýchat a opět strnule usedl. Nepočítal jsem, kolik dnů přešlo. Nezáleželo mi na tom. Když jsem ji spatřil veselou, nezáleželo na okolnostech, radoval jsem se. V noci ve tmě však na mě doléhala zoufalost stále víc.
Nakonec jsem jednou k večeru dostal odvahu. Dostal, protože ji ve mně nikdy moc nebylo. Šel jsem k ní a ani nedýchal. Udiveně, ale se zájmem sledovala, jak se blížím. Kousek od ní jsem zdráhavě zastavil. „A- ahoj“ dostal jsem ze sebe, ale už jsem nevěděl, co říct dál. Stále trpělivě čekala, co ze mě vyleze, a jen stručně odpověděla. Jen jsem tam stál a koukal na ni, pak slunce zapadlo a já věděl, že je zle.
Proč dnes? S posledními paprsky se vytratil i všechen vzduch. Nemohl jsem se nadechnout. Zhroutil jsem se k zemi. Tělem mi škubaly silné křeče. Dívka na mě vystrašeně zírala. Posledním zbytkem vzduchu v plicích jsem ze sebe dostal poslední myšlenku: „Uteč!“ V mém chraptivém hlase se zračila bolest a zoufalství. Už to začalo. Kůží se mi šířil požár, když se na ni objevovala hrubá srst. Tělo nabývalo na mohutnosti a tvář se protahovala. Až nyní začala dívka utíkat, dřív se nemohla pohnout. Přeměna však stále pokračovala. Zuby rostly do ohromných tesáků. Nehty se prodloužily v drápy. Z očí mi zmizela nejistota, bolest a strach. Místo toho z nich čišela slepá nenávist, zuřivost a touha po krvi.

Rozběhl jsem se za prchající dívkou. Když jsem spatřil na rovince za rohem její zátylek, do tlamy se mi nahrnuly sliny. S krví v očích jsem se vrhl vpřed. Nemohl jsem se dočkat. Při prvním doteku tesáků s její hebkou pokožkou jsem slastí přivřel oči. Pocit té nádherné krve, jak mi zkropila vyprahlou mordu, mi vynahradil veškeré utrpení posledních dnů. Nocí se nesl zmučený křik dívky, při kterém stydla krev v žilách. Má se však rozproudila ještě víc. Praskání kostí, dopadání kousků masa a krůpějí krve na chladnou zem, vše dohromady tvořilo úžasnou symfonii rudé bolesti. Máchnutím ruky jsem ji bez nesnází otočil na záda. Když jsem uviděl její tvář plnou bolesti a utrpení, a přesto tak nádhernou, v hlavě mi vybuchla puma. Mé já se probralo a pro tu chvíli umlčelo tu zběsilost uvnitř.

V tom okamžiku, v jediném momentě jsem si uvědomil, že jsem sám sebe nikdy neztratil. Vše co se stalo, bylo z mé vůle. I teď, když si uvědomuji vše, co jsem dělal, a má mysl je jasná, se celý třesu opět vnořit tlamu do těla dívky, která pro mne byla vysvobozením a prokletím zároveň. Nadále pokračuji v hanobení již mrtvého těla. Má proměna již není něco, čeho se obávám. Je to nástroj, který otevírá mé nejhlubší touhy v podvědomí.

Ráno se probudím, slunce ozařuje mou tvář. Je příjemné teplo. V dálce vesele cvrlikají ptáci. Cítím se klidný, klidný jako už dlouho ne. Otevřu oči. Naposled pohladím potrhanou tvář zahalenou krví, ležící vedle mě. Odcházím. Kdo ví, kde budu za měsíc.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Zadržel jsem dech?
Aenai (5.00*), Saia (3.00*)

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Nortsar - 10. května 2010 08:37
Nortsar

Yakaman 8. května 2010 21:42
No, vem to tak, že vypravování jako slohový útvar se taky bere už na základce a přesto se v něm u maturity stále pipleme...

Yakaman 9. května 2010 00:16
Jinak, ono to všechno mělo nějakou zápletku, to ano, nestavělo to na popisu, ale ty byly dosti oblíbené, jelikož zabraly místo. Ale je pravda, že co vím, jsem zašel nejdál...
Ale potřeboval jsem nějaký silný zážitek, aby se lépe pochopila pointa díla a bylo to odůvodněné... A taky samozřejmě je to velice jednoduché na zaplácání nějakého místa
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Yakaman - 9. května 2010 00:16
Yakaman

Nortsar 8. května 2010 09:36

To je fakt zvláštní. U nás na gymplu nenapsal za mých dob slohovku o násilí nikdo.
Já například sice psal slohovku "o vraždě", ale samotný tento akt byl upozaděn, těžiště bylo v motivu, mezilidských vztazích, pocitech neprávem odsouzeného a osudu skutečného vraha. Čili podstata netkvěla v tom, že někoho zavraždili, že trpěl a krev stříkala na všechny strany.

Yakaman - 8. května 2010 21:42
Yakaman

Amthauer 8. května 2010 11:14
To je přesně ono. Těžiště tvé povídky je v duchovnu, pocitech zúčastněných. Jde o psychologii postav na pozadí nějakých událostí. Násilí je jejich doprovodným jevem. To je v pořádku. Ale pokud povídka působí dojmem, že násilí je prvotní a to kolem je kulisa... Podle mě je prostě hodnota takových povídek naprosto nulová. To přece zvládne každý, popsat něco. (Narážím na povídky nejmenovaných autorů, které neuvidíte, protože jsem je nepřijal.) Vždyť popis je první slohový útvar, který se na základní škole učí. Tak snad tady v tom nechcete soutěžit?

(Zdůrazňuji, že jsme nyní na poli obecné diskuze - nejedná se z mé strany o vyjádření k Norstarově povídce.)

sebustyan - 8. května 2010 12:20
sebustyan

Yakaman 8. května 2010 00:42
Spíš to bude školou :)

Ja som si teda tiež prešiel strednou (katolíckou a niektorí učitelia tam boli fakt magori), ale v takýchto opisoch vôbec nevidím problém. Čo sa článku týka, na spisovateľské pomery to nie je žiadne veľdielo, téma vlkodlaka nie je nová, ale myšlienka a celé postavenie príbehu je na stredoškolské pomery určite originálne a povedal by som dosť nadpriemerné. V bežnej triede by to patrilo určite k najlepším prácam. Dve krvavé vety? K takej práci by som si ich vedel stále predstaviť omnoho viac aj na školskú slohovú prácu. Nie je to morbídne a stále to morbiditou ani nezaváňa. Ak by s tým nejaký učiteľ mal niekde problém, skôr by som sa čudoval jemu. Veď v samotných osnovách sú na povinné čítanie knižky s takými naturalistickými opismi, že tie dve vety sa môžu ísť schovať. Ja ako učiteľ by som takúto prácu ohodnotil veľmi kladne, na maturitný sloh určite na výbornú. Ovšem, na Aragorne už to na výbornú nie je. Nie som kritik, neviem podávať veľmi konštruktívnu kritiku, ale viem si tú prácu predstaviť aj lepšie. Plynulejší úvod, farebnejší popis, možno viac psychologizácie, niekde to pôsobí mätúco. Ale ako vravím, na školskú prácu nadpriemerné dielo.
I do know your reputation. So I choose my words very carefully. You tell Harry to go fuck himself.

Amthauer - 8. května 2010 11:14
Amthauer

Nortsar 8. května 2010 09:36
Já jsem vlastně u maturity odevzdal jako slohovku toto:

http://www.aragorn.cz/clanky/boze-jak-ja-ten-usmev-miluji/

Je to o znásilňování korejské dívky americkými vojáky. :)
- What is a life devoid of strife?

Rainy - 8. května 2010 10:48
Rainy

Ách, kéž bych na podobná témata mohla psát slohovky!

Nortsar - 8. května 2010 09:36
Nortsar

Yakaman 8. května 2010 00:42
Ještě bych podotkl, že z těch lidí, co psali při maturitě vypravování, pojednávala minimálně polovina o vraždě, popřípadě úmrtí.
Objevily se sebevraždy, vyvraždění rodiny mafiány a následná pomsta, i poprava střelbou značně inspirovaná Reportáží psanou na oprátce, jen tam byl i ten konec. Také několik nehod, z nichž nejzajímavější mi přijde asi utonutí při lovu krabů v Beringově moři.
Dá se taky říct, že smrt a násilí přijde jako inspirace první na mozek, jelikož se v našem světě odehrává na každém kroku. A také je to samozřejmě jistý druh recese vůči některým kantorům.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Amthauer - 8. května 2010 00:49
Amthauer

Yakaman 7. května 2010 23:39
Článek jsem ještě nečetl, ale já jsem také na SŠ psával normálně slohovky alá "útok teroristů na školu". :D
- What is a life devoid of strife?

Yakaman - 8. května 2010 00:42
Yakaman

Nefrete 8. května 2010 00:01
Buď jsem studoval divnou školu, nebo jsem starý:)

Každopádně nemám nic proti naturalismu. Musí se s ním ale umět zacházet, když se to přežene, je to stejně trapný, jak Pamella A. v růžových elasťácích. (Ale to už se nebavíme o Norstarově díle.)

Nefrete - 8. května 2010 00:01
Nefrete

Yakaman 7. května 2010 23:39
Na základní škole jsem psala a přednášela referáty výhradně ze Stephena Kinga, který popisuje násilné scény velice podobným způsobem, jako vidíme zde. Ze školy mě pro nevhodný výběr literatury nevyloučili, spíše naopak mě ještě podporovali.
Na střední škole jsem pro své nadšení z hororu a jakési "mladistvé vyžívání se v morbiditě" našla spřízněnce v profesorce na literaturu. Takže z vlastní zkušenosti soudím, že se to "dnes" (ačkoliv to mé "dnes" je již několik let nazpět) už tolik neřeší, spíše se naopak cení, že je ještě někdo vůbec schopen kultivovaného psaného projevu.
Poznámka na konec: své literární postavy už nezabíjím.:)
Poznámka na druhý konec: nepřipadám si nijak úchylná, asociální, amorální, netoužím po krvi a nepraktikuji S/M.;)
Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Nortsar - 7. května 2010 23:49
Nortsar

Yakaman 7. května 2010 23:39
Je pravdou, že máme velice chápavého profesora, který se nevyhýbá ani naturalistickým popisům, čehož jsem zde využil pro zaplácání nějakého toho místa.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Yakaman - 7. května 2010 23:39
Yakaman

Nortsar 7. května 2010 21:48
Zdá se, že časy se od mých školních let změnily. Ani ti nejasociálnější a nejamorálnější jedinci si by si netroufli jako slohovou práci předložit něco tak brutálního. Pro praskání kostí, dopadání kousků masa na zem, úžasnou symfonii rudé bolesti, pocit nádherné krve a zmučený křik dívky, který dělá hlavnímu hrdinovi potěšení, by totiž nikdo nenašel pochopení. Kdyby mě nevyloučili ze studia, mluvil bych o štěstí.

Nortsar - 7. května 2010 21:48
Nortsar

Yakaman 7. května 2010 20:44

No je pravda, že jsem to prostě potřeboval natáhnout a vměstnat do určitého rámce- jednak délkou a také tématem.
Dával jsem to tady v nezměněné podobě až na pravopisné chyby, kterých se naneštěstí vyrojilo celkem dost, především proto, abych měl ke svému výtvoru i jinou zpětnou vazbu než známku, protože jsem stejné téma hodlal použít u maturitní slohové práce.
Za tuto práci jsem dostal chválitebnou, především za pravopisné chyby. Bohužel se vydání protáhlo, což je ovšem především má nepozornost. A tedy jsem psal podruhé stejnou věc u maturity, kde jsem s trochu upravenou verzí a trochu násilně nadáchanou získal výbornou. Tuto veri však u sebe ještě nemám a tedy jsem ji nemohl ještě přepsat na porovnání.
...Když mě v porodnici poprvé přivedli k matce, bylo rozhodnuto, že zde strávím ještě několik týdnů, než se najde někdo dostatečně trhlý na to, aby si mě vzal... A nyní začíná konec epilogu mého života...

Yakaman - 7. května 2010 20:44
Yakaman

Byl to vlkodlak a zabíjel lidi. Myslel si, že mu to vadí, ale posléze zjistil, že se spletl. Od těch dob vraždí s radostí. Jak hlubokomyslné...

Slohové práce se vymýšlí a následně píší v časové tísni. To je příčinou, proč většina z nich nestojí ani za zlámanou grešli. Zápletky jsou plytké, často strojené, aby seděly na zadané téma. Tohle není žádná výjimka. Bohužel.
Potoky krve, drcení kostí a pleskání masa o zem nepůsobí v Tvém podání moc přirozeně. Spíš samoúčelně. Vše samoúčelné vypadá v literatuře hloupě a násilí ze všeho nejvíc.
Často se Ti opakují stejná slova brzy po sobě. Jistě je to tím nedostatkem času, který jsi ve škole měl, ale ruku na srdce – nemohl sis nad tím sednout, než jsi nám to poslal, a trochu to vyspravit? Jistě bys to svedl.

(Dotaz pod čarou: jak se práce líbila kantorům ve škole?)

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog