Žít tancem (1. strana) | Články - Aragorn.cz



Články

Žít tancem

Autor : rafaela   26. dubna 2009   Povídky
smutná, jako většina mých povídek.... pocitová.

Vstoupila do zrcadlového sálu a zavřela za sebou dveře. Zamkla, klíče uložila do batůžku a batůžek pověsila na háček u dveří. Ze stěn pomrkávaly tisícovky jejích odrazů. Postavila se do středu místnosti, zaujala taneční postoj. Hudba začala hrát.
Pomalý valčík, který nikdo neslyšel.
Jen ona.
Tančila. Jako barevný motýl, jako pentle třepetající se na špici májky, jako plamínek v seníku, jako kapičky vína z tříštící se číše.
Zastavila se, hluboce dýchala. Knoflík po knoflíku rozepnula halenku. Svlékla se do naha, oblečení pečlivě složila a uložila ke klíčům. Dívala se na sebe, jako vždy téměř žasla nad svým tělem. Vlasy plavé jako boky slunečních hřebců, jako med divokých včel a jak slunečnice třpytící se v ranní rose... oči. Modré jako obloha první den léta nebo snad jako oceán, temný a nekonečný, jako borůvky, když léto končí. Tělo, bledé jako čerstvě padlý sníh, křehké jako sněhové pusinky, pečené na Štědrý den a jemné jako nejčistší pavučina, tkaná pavoučím králem...
Krásná. Dívala se na sebe. Žádný kaz, žádná chyba. Krásná. Křišťálová slza se zaleskla na řasách z perleti. Krásná a zbytečná. Rozevřela dlaň. Kousek kovu, tenký plátek, tak maličký, tak důležitý. Žiletka.
Další píseň, tango. Těla víří, lidé tají dech. Otočka, záklon... pot a smích... lidé tleskají, píseň končí. Zastavuje se. Je čas jít, svléknout šaty, obout obyčejné sandály. Jak přežít noc? Zítra zas bude hrát hudba a bude se tančit...
Jak dožít zítřka?
Nekonečné hodiny beze snů.
Tančit!
Ještě chvíli!!
Krásná. Zbytečná.
Co zbyde bez tance? Prázdné nic. Krásné. Zbytečné.
Láska? Ano, láska. Láska k tanci.
Touha? Ano, touha tančit.
Víra? Ano, víra v to, že hudba bude zase hrát.
Život? Ne, žádný život. Jen tanec.
Vzpomínka. Včera odpoledne, zdá se to tak dávno. Hudba hraje. Tři kroky. Je to snadné a přesto nemůže popadnout dech. Vydržet. Dalších pár kroků. Ledový pot. Otočka. Padá k zemi. Tma. Tma a hlasy. Dýchat. Otevírá oči, bílé zdi, bílé lůžko. Nemocnice. Co se děje?!
O pár hodin dále. Konec. Všechno jedno. Vyrovnat se s tím? Co o tom ví! Život jde dál? Hloupá fráze. Žít bez tance? To radši nežít vůbec. Dlaně na břiše. Vypadá stejně jako vždy a přesto... nádor. Někde tam uvnitř. Neživot? Smrt?
Hledí na sebe z tisíců zrcadel. Stále krásná, přesto zbytečná. Duše už zemřela. Hraje waltz. Jako poprvé. Jaký to byl pocit tehdy, kdysi dávno? A jak žila, než začala tančit? Co dělala? Neví.
Žiletka. Je to snadné. Uzounká bílá zápěstí. Řízla. Znovu a ještě jednou. Krev. Čirá, světlá. Druhá paže. Nebolí to. Všechnu bolest už spotřebovalo srdce, tělu nezbylo nic. Nepláče. Slzy zmizely s bolestí.
Tma.
Hudba.
Světlo.
Smích.
Sál. Zrcadla. Bílé tělo. Slabé. Mrtvé. Krásné. Zbytečné.
Něco začíná. Křehká duše. Svobodná. Neomezená hloupým tělem. Nesmrtelná.

Další články v kategorii Povídky:

Kdo hodnotil článek Žít tancem?
Danae, Kaveh (3.50*), Laethé, medizn, Systy

Komentáře ⇓

Pro přidání komentářů je třeba se nejprve přihlásit.

1

Laethé - 4. května 2009 21:16
Laethé

Pocitova ano, povidka... ne.
Skoda, ze to nema pointu.
Jsem anděl / co Tě dostal na povel / ale mám-li Tě vzít do nebe / chci z toho něco pro sebe / mám rád řeč těl / a v kapse lubrikační gel / tak mi namaž perutě / a já do nebe vemu Tě. (Xindl X - Anděl)

Danae - 28. dubna 2009 09:41
Danae

Začátek se mi moc líbil a byla jsem dost zvědavá, jak to bude dál, co se stane... a pak jako by se vše rozvířilo a zmizelo pryč, aniž by po sobě zanechalo stopy. Napsané je to pěkně, ale chybí mi v tom nějaký cíl, nějaký solidní závěr.
Miluji všechny ty, kdož jsou jako těžké krůpěje, ojediněle padající z temného mračna, jež visí nad lidmi: zvěstují, že přijde blesk, a jakožto zvěstovatelé zahynou.

Systy - 26. dubna 2009 16:18
Systy

Gran 26. dubna 2009 14:12
Ale nám to češtináři hučeli do hlavy :D Ale podle mě stejně v drtivé většině případů stačí jeden :)
"Peníze jsou sekera, která rozetne i dobrá přátelství." Malajské přísloví

Gran - 26. dubna 2009 14:12
Gran

Systy 26. dubna 2009 13:58

Nic proti, ale vidím raději 2 než 3 vykřičníky ;)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

Systy - 26. dubna 2009 13:58
Systy

Ty jo, když jsi popisovala vzhled té dívčiny, měla jsem úplně pocit, jako kdybys popisovala mě :DD

Ne, dobře... Není to špatné, ale je to vlastně povídka? Mně to spíš připadá jako nějaký líčení nebo tak. Jen mě tam rozohnily ty dva vykřičníky u toho Ještě chvíli!!, nikdy se nepíšou dva vykřičníky. Buď jeden, případně tři. Nikdy dva, nikdy čtyři, pět, šest...

A jak řekl Gran, sice trochu jinak - jedním okem dovnitř, druhým zase ven.
"Peníze jsou sekera, která rozetne i dobrá přátelství." Malajské přísloví

Gran - 26. dubna 2009 12:59
Gran

Gramatika: Až na pár čárek bez chyby, výborně .)

Jinak... je to docela pěkně napsané, i když mi tam jedna dvě věci, drobnosti, úplně neseděly (třeba ke konci u toho "Co se děje?!" mě hrozně vytrhl ten vykřičník, podle mě se tam nehodí, ale to je můj názor...).
Každopádně, nevím, je to sice hezky psané, ale nějak jsem si z toho nic nevzal, nevidím pointu, nevím, co chtěla autorka říci... to vše z toho dělá krátký text, který mi nevadilo číst, ale zapomenu za něj skoro už během psaní komentáře... .)
NIN: https://www.youtube.com/watch?v=EyKNUj-AjgA

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog