«AK» Herna 2 (2 strany zpět) | Diskuze - Aragorn.cz

//A co pavett?
TAKŽE HLEDÁME OŠETŘOVATELE, JEŘÁBNÍKA, DEBILA A ZABIJÁKA. MÁME CO DĚLAT!

//Tak bychom mohli začít, ne?
Ve temnotách jsou vidět i světla, která ve dne zastíní slunce..

Kale 7. února 2010 14:34
Ja zase nebudem tak často cez týždeň, ale víkendy by mali byť v pohode.
Dĺžka príspevku NEzodpovedá skúsenostiam hráča.

//Já to klidně dohraji, ráda bych věděla, jak to dopadne..
Omlouvám se za neaktivitu, ale můj pobyt mimo PC se lehce prodloužil tím, že jsem někde chytla cosi angínoidního..
Ve temnotách jsou vidět i světla, která ve dne zastíní slunce..

// pokud se nekdo ujme nahaneni hracu, tak mi pak jen dejte vedet (doufam, ze to nebude jak ve filmu Armageddon :-D )...ja ted jeste par dni (snad jen par dni) nebudu mit cas, ceka me zkouska

Voju 5. února 2010 14:41
//jj, ale nejdříve sehnat hráče:)
TAKŽE HLEDÁME OŠETŘOVATELE, JEŘÁBNÍKA, DEBILA A ZABIJÁKA. MÁME CO DĚLAT!

// není problém dohrát to zde ;) ...

Tak klidně mohli, ale když, tak všichni...
TAKŽE HLEDÁME OŠETŘOVATELE, JEŘÁBNÍKA, DEBILA A ZABIJÁKA. MÁME CO DĚLAT!

Ajgor 5. února 2010 08:28
Ditto...
Dĺžka príspevku NEzodpovedá skúsenostiam hráča.

Děkuji všem za hru. Děkuji PJovi, který nebyl slepý a uznal, že přestože jsem se účastnil tohoto příběhu od začátku, tak druhé kolo mi nesedlo dějově. Prostě jsem se neměl jak zapojit. Škoda, že nevěděl o podivném starci z prvního kola, ačkoliv jsem jej zmiňoval v úvodních příspěvcích, který by mi jistě donesl další lektvar na posilněnou. Toliko jenom dovysvětlení hraní malého chlupatého hobitka :-D

Jinak by mě zajímalo, kdo na mě klikl v anketě jako ve smyslu "nejlepší hráč/spoluhráč"? Čistě pro ukojení mé zvědavosti ;-) Přizná se někdo? (klidně i přes poštu)

P.S.: Poslední výkřik do tmy: mohli bychom to dohrát ve "spešl" jeskyni. Zajímalo by mě jak by se to dovyvinulo.

HOBIT

*Ty jooo, dobrý zásah.* Vytřeštím oči na obludu, která celkem snadno rozdupala a vyřadila ze závodu mágy. Když se rozeběhne za svým vozem, tak jenom polknu při představě, že bych ji někde potkal osamocený. Asi by to pro mě nedopadlo hezky. Teď jsme tu ale minimálně dva.

Hlava mi trhne dozadu, když se dívka rozeběhne za tou kreatúrou. Popadnu ji tedy za hlavu a když se srovnám s jejím tempem pohybů, tak si zaháknu své krátká nohy o její žebra směrem k zádům, abych se nemusel tolik držet rukama. V dostatečné vzdálenosti od zad našeho cíle se rozmáchnu a hodím po ní dýkou. *Asi nemá smysl mířit do kolena nebo na krk. Budu rád, když se strefím. A jak bude někdy čas a zlaťáčky, tak si zajistím výcvik v ježdení na...co to ta dívka vlastně je zač?*

Do pravačky si nachystám druhou dýku.

Darnur, ten blázon má bič?!

Čo dopekla je zase toto?! Omámene si priložím ruku na líce, ktoré ma dosť štípe. Niečo ma zasiahlo do tváre, práve keď som si prezeral spadnutí oje a rozmýšľal ako ich bezpečne zodvihnúť.

Had! Zasyčím naňho pomedzi zuby a uskočím pred ďalšou ranou. Ak ma v živote niečo štvalo, tak to bola bezmocnosť vo chvíľach, keď som naozaj túžil niečo urobiť. Trpaslík so vztýčenom prstom a bičom v ruke, nič nemôže naštvať viac. A ten hnusný smiech. Veď počkaj ty špina malá, ešte niečo uvidíš. Cúvol som a horúčkovito začal rozmýšľať. Musím niečo urobiť, inak ma doženie až na hranu voza. Rýchlo prebehnem pohľadom doľava, ako je na tom Kale. Au, to muselo bolieť. Takmer mi je toho napichnutého trpaslíka ľúto. Vlastne len takmer, pretože ten druhý sa ma snaží zbičovať k smrti. A áno, aby som nezabudol tak zozadu, od ostatných vozov počuť podivuhodné praskanie, ako keď sa láme drevo. Už nemám čas.

Pevne som uchopil svoj nový meč v ruke a podnikol výpad. Spočiatku som ho držal rovno pred sebou, akoby som sa chystal bodnúť ale tesne pred ním som ho zodvihol nad hlavu, akoby som šiel seknúť. Aj tak som sa nakoniec zvalil na trpaslíka celou svoju váhou zvalil naňho. Pokúšam sa ho napichnúť. Čo to furt za mnou búcha?!
Dĺžka príspevku NEzodpovedá skúsenostiam hráča.

Kale

Drncání a vozy strkající neustále do sebe, neb Darnur má malinko potíže udržet směr - nemám čas se na něj ohlížet - naštěstí znemožnily, či víceméně zpomalily možnost znovunabití kuší na vedlejším voze.
Asi v tebe budu věřit ještě chvíli..ušklíbnu se, vyhoupnuvši se na korbu a rozmáchnu se oštěpem, aniž by mne okamžitě prošpikovalo několik šipek.
Aspoň jedna pozitivní zpráva za dnešní den.

Trpaslíky můj náhlý zjev za bočnicí nejspíše zděsil, jeden upustil nepoužitelnou kuši a vrhnul se pro cosi na zem.
Nemůžu čekat, mám ze strany ještě jednoho. Prudce švihnu paží kupředu a oštěp se srazí se štítem, který trpoš v poslední chvíli stihl zvednout. Čemu se divím i já, oštěp, málem úderem vyrván z mého sevření, štít prolomí a tichý hles zpoza dřeva dává tušit, že jsem se možná i trefila.
Vzápětí mi druhé zabrnění oštěpu vyrazí ten z ruky, naruší mi rovnováhu a já spadnu zpět do vozu.
"Aby vodní duchové smetli ty vaše jeskynní zmetky!" křiknu, vida, že to druhý trpaslík neváhal použít kuše jako úderné zbraně.
To ratiště bylo úplně nové!! sbírám se a šmátraje kolem sebe, neb tu někde leží druhý meč a tesák, který jsem při pádu upustila.

Sotva jej nahmátnu, vrhnu se s neartikulovaným výkřikem znovu k bočnici a zaútočím na toho trpaslíka s "kušobijem". Seknu s mečem tak, aby se pokud možno musel kuší krýt a zatím se pokusím tesákem v levé ruce najít skulinu v té jeho plechovce kdesi mezi pravými žebry.
Ve temnotách jsou vidět i světla, která ve dne zastíní slunce..

Velký Hon, první momenty po startu

Začátek byl divoký, pro některé posádky to bylo start cíl. Nebo spíš start a konec. Někde na posledních startovních pozicích se srazili hned po začátku tři vozy a jejich posádky se do sebe pustili hlava nehlava. Tak nějak tu vypadla ta část o tom, že by měli jet a místo toho se řežou, co to dá. Z druhé strany pole zase lítají blesky a oheň šlehá vzhůru k nebi, některá posádka bude mít dobrého mága. Kdo ale vede to bude jednoznačně osmička, jejíž vůz se závratnou rychlostí řítí po závodišti, na další pozici je boj nějakých vozů, možná tak jedenáctka, dvanáctka, nebo tak, každopádně na dalším místě hned po nich, věřte tomu nebo ne, bude asi dvojice vozů sedm osm. Ale to moc předbíháme, uběhlo pár chvil od startu, takže nebudeme moc dopředu odhadovat. Co se děje na těch dvou vozech? Inu, Kale a Darnur se vyškrábali zpátky na nohy, trpaslíci vedle nadávaj.
Rozbijou nám postrka vozejkaaaaa
Ať už to znamená cokoliv, Zahalekal jeden ze skrčků na kozlíku a rve otěže, co to dá.

Kale popadla si oštěp a zhodnotila ty další dva vzádu. Ihned po výstřelu byl proveden pokus o znovunabití kuší, jenže trpové právě zjistili, že při týhle jízdě bude natažení kuše takřka nadtrpasličí úkol. Takyže jeden kuši zahodil a sehnul se pro něco na podlaze. Neváhala jsi, získala rovnováhu, vybrala si jeho bok a silou bodla. Vteřinu předtím se trp zvedl a věc, co drží v ruce, je štít. Měl štěstí, že jak se zvedl, nastavil jej před sebe. Ale buďto to byl nějakej nicmoc kousek, co taky sehnali někde na tržišti, nebo do toho Kale dala doslova býčí sílu. Oštěp narazil do štítu, trpaslíka to doslova odtlačilo po korbě, a pak zbraň proštípla díru skrz a ozval se dutý výkřik zpoza štítu. Na podmínky, za jakých Kale bojuje, to byla více než dobrá rána. Druhý trpaslík se vykašlal na nabíjení a vší silou praštil kuší po ratišti oštěpu, až ti Kale oštěp zadrnčel v rukou, ztratila jsi rovnováhu a zase sis sedla pěkně na zadek na korbu.

Darnure, přehoupl jsi se zpátky na kozlík, v ruce novou zbraň-meč. Snad ti poslouží. Možná ani nemusím zmiňovat, že jak jsi se tam přehoupl, zjistil jsi, že otěže bezradně poskakují pod kozlíkem na oji skoro u země, hned za kopyty posledních koní. Ještě, aby se jim kožené řemeny zamotali do nohou… Pomyslíš na to ale jen chvíli, ozve se totiž rázné sviss a na tváři ucítíš silné štípnutí, jakoby tě někdo řízl ostrou zbraní.Ucukneš bolestí a instinktivně ohlédneš tím směrem. Trpaslík na kozlíku, ten co nedrží otěže, má v jedné ruce krátký bičík a dost hnusně se ti směje. Navíc ti ukazuje vztyčený prostředníček na ruce druhé, v té masivní rukavici to vypadá vcelku drsňácky. A ještě ke všemu se nemusí moc držet.
Hechechecheche

Reika s Čukounem z toho všeho viděli tak možná útok Kale. V oblaku prachu se toho jinak moc vidět nedá. Spíš viděli, jak dopadli magičové, které si vzala na paškál obluda. Ta jen máchla rukama a bylo hotovo, netrvalo to ani mžik. Pak vyskočila ze zlikvidovaného vozu, rozpohybovala své tělo a normálně se dala do vcelku intenzivního stíhání vozů. Ještěže Reika nezaváhala a potom, co se přezbrojila, se rozeběhla taky. Takhle má toho zmetka po svém boku asi deset sáhů od ní. Leč potvorák si jí zatím moc nevšímá. Je ale jasné, že za chvíli KrolloMinotaur cestu Reice a hobitovi zkříží, protože má svůj pohled zaměřen na dvojici vozů sedm a osm a bude mířit k nim. Reiko poznáš běžce na první pohled, podle toho, jaké obrovská obluda nasadila tempo při rozběhu. Ještěže jsi taky sakra rychlá, až na ten pytel na zádech. Ostatní vozy vás asi zatím nemusí zajímat. Desítka se s nějakými problémy snaží dohnat soupeřící jedenáctku a dvanáctku,ale zaostává i za vaším vozem. Možná proto ji nechal ten zmetek být. Že by byl inteligentní? No, asi zas tak ne, když smrtelnou kombinaci Reika, Čukoun, bere na lehkou váhu.
TAKŽE HLEDÁME OŠETŘOVATELE, JEŘÁBNÍKA, DEBILA A ZABIJÁKA. MÁME CO DĚLAT!

//Tohle je hrozný. V neděli napíšu...
TAKŽE HLEDÁME OŠETŘOVATELE, JEŘÁBNÍKA, DEBILA A ZABIJÁKA. MÁME CO DĚLAT!

Tak jako ostatní se i já přiblížím k vaku se zbraněmi. Vypadá to jako by Darnur chtěl vyzbrojit svou menší soukromou armádu. Mrsknu šutrem o zem a natáhnu ušpiněné prsty pro dvě dýky. *Vzal bych si víc, kdybych je měl kam dát. To mi připomíná, že sem jednou v tom pajzlu U Havrana viděl týpka s pásem přes prsa plným dýk. Taky bych takový jednou chtěl.* Zahledím se nikam skoro nepřítomně s bradou mírně a odvážně zdviženou.

vyškrábu se opatrně dívce zpátky na záda a obkročmo si sednu na její krk. Při odpočítávání si připravím dýku do pravačky k vrhu, ale se zazněním startu zůstanu jen překvapeně s paží napřaženou. *Ty vole to je maso.* Nastíhám se všude dívat. Navíc musím mžourat očima jak se začíná zvedat prach silnice od koňských kopyt.

Oči mi těkají od našeho vozu doprava, zpět k našemu vozu a doleva, zpět a stále dokola. Celý rachot a vřavu vnímám po kouskách. *Obluha. Hop? Kam? Ááá, mágové na sračky. Vůz, cooo? Kde je ten chlápek, co má řídit koně? Sakra na druhé straně už přes prach skoro nic nevidím. Dvě sakry! Co to ty hovada malé zakrslé vrážejí do nás?!! To se mi vůbec nelíbí* Zakašlu a tváře mi začíná prostupovat plápolavé teplo.

"Jiný vůz? A kde?" S prvním krokem Reiky upustím jednu dýku na zem, abych se jí mohl reflexivně chytnout za vlasy a při přechodu do klusu se pevně držet. Napřaženou pravačkou se obmotám pod dívčin krk jakobych ji chtěl podříznout, ale to jen tak vypadá. Ostří se snažím držet co nejdál od kontaktu s kůží její tváře, takže loktem obemykám hrdlo Reiky. Opět tak, aby mohla v rámci pohodlnosti dýchat. *Tomu se říká dát hobitkovi možnost slézt z něčího krku. A kdeže chce vzít ten vůz?* Věci mi trochu nedávají smysl, ale nechám se překvapit.

//ne, máš mi říct, kam mám s tebou běžet a já možná poběžim v lidský a možná se změnim, záleží, jak dobrej nápad to bude a jak se ti budu hodit. :o) Mí postavě sem tam myšlení dělá trochu problém.

Pavetta 14. ledna 2010 23:53
// mam to brat tak, zes me sundala dolu a ja mam jit po svych??

// prispevek dodam snad nekdy zitra (mam hodne uceni do skoly)

“Eeee…“ vydechnu a chvíli koukám, jak ti dva idio… společníci, likvidujou vůz, u kterého netuším, co ještě vydrží, protože pro levé přední kolo je to určitě dost velkej záhul. Nemůžu ani vystřelit z toho, jak překvapená z debility vlastních lidí sem. Naše problémy jsou ve zkratce tři, pokud pominu členy vlastní skupiny. První je to, že nejsme první a zaostáváme. Druhý je ta obluda a třetí je to, že ELFKA vrazila do vozu plnýho pajzlů. Tím pádem je zbytečný střílet, protože Kale je moc rychlá na to, abych si mohla bejt jistá tím, že jí nesejmu. Je fakt, že je to trochu nefér, čtyři pajzlové vůči dvěma, ale kdo říkal, že život je fér?

“Seženem jinej vůz.“ Zhodnotim nakonec s tím, že když pak Kale s Darnurem přeskočí a my vypojíme koně, jsou pajzlové v pytli, i když… samotnej fakt, že se koně lepí na sebe, je odsuzuje. Kouknu na vůz, a pak kouknu na vůz, kde koníci slušně peláší. “Nechám to na tobě,“ řeknu prckovi a rozběhnu se. Odhazuju luk a přezbrojuju na dvě sekery. Naší skupinky si, zatím, nevšímám. Jen Gaia ví, zda maj na to chvilku počkat…