Božská Nyah (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Okamžitě jsem souhlasila a poděkovala Ayale. Konečně jsem se mohla převlíct...
Na Cvoka jsem se krátce podívala, zavrtěla hlavou a on pochopil a vrčet přestal (a ještě po tom Maltakově okřiknutí, to ztichnul skoro s pískotem). Ale pochopil, že věc ještě neskončila. Prostě jsem jí nedůvěřovala... Už nemůžu důvěřovat každýmu. A takovýhle holce, kterou nabrali ve zlodějským městě, už teprve ne.

Šla jsem s Ayalou někam dozadu, nadšená z toho, že dostanu nový oblečení (a doufala jsem, že mi bude) a při tom jsem se jí zároveň klidně a zároveď trochu podezíravě zeptala:
"Kde jste k ní přišli?"

//nějak nemám co psát. řekněme, že Prebekovi spadla hlava na prsa a usnul :))
chrocht

------------------------------------
Nějak jste se mi sekli, panstvo :-)
Když pláčeš, pláču také, když se směješ, směji se také. Když se bojíš, bojím se o Tebe. Když se zraníš, cítím bolest. Až jednou zemřeš, ten den zemřu i já...

*Hodný prjsek. Hodný, hodný. Šmarja, nevrč na mě! Ne, ne, nevrč na mě!*

Kouká znepokojeně na psa, když tu si všimne nabízené ruky jeho paničky.

"Žádná Hil..., ani to nechci říkat. Goldie, dejme tomu. Těší mě. A prosím odvolej si toho psa."

*Nebo spíš malé tele.*

Tahle hraničářka se jí nezamlouvala. Už kvůli psovi, které ona nikdy ráda neměla a také díky nedůvěře v jejím hlase, když se ptala, kde ji tady našli. Nadruhou stranu si dívka uvědomila, že se vlastně ani není co divit. Copak ona sama by věřila zlodějce?

"Ano ano Prebeku. Dneska jsou opravdu oceňování mladí a silní."

*Mladí, silní mládenci s vypracovaným tělem a roztomilým pozadím obemklých v těsných kalhotech.*

S poněkud útrpným výrazem poslouchá výroky Prebekovy senility a po čase opravdu ztratí souvislou nit. Znovu kouká na lidi ve skupince kolem ní a zachytí Ayalino přátelské gesto. Vděčně se na ni usměje, stejně jako na Maltaka, jakmile si povšimn jeho mrknutí.
HAKUNA MATATA!=)

Mrknem na Prebeka ponad plece a usmejem sa:
Ja a unavený? Po noci keď som zbil len pár pouličných zlodejov a krčmových ožranov? Po súboji s veliteľom mestskej stráže a nocľahu pred kozubom? Blázniš?
Pokrútim hlavou ako keby ťažko žartoval a pokračujem:
Najradšej by som čo najskôr vyrazil. Theod by mohol mať časom niečo proti tomu že tu ešte zostávam. Basa sa mu plní príliš rýchlo.
Uškrniem sa a obzriem sa kde je moja žiačka pritom žmurknem povzbudzujúco na novú slečnu v tíme.
Pritom začujem Cvokovo vrčanie a len pomedzi zuby syknem:
Cvok! Dole! Som tu..
Načo na neho ešte výstražne pozriem a potom mrknem aj na prítomné dámy:
Je veľmi milé vedieť že si o mne myslíte, žeby som si obliekol veci plné zvratkov. Je skutočne veľmi ale naozaj veľmi dobre vedieť čo si o mne myslíte. Pretože keby ste pre zmenu nemysleli ale pozerali, ako robím ja takmer neustále, videli by ste že všetky tie kúsky sú čisté. Teda ak nerátame krv, prach a pot z posledného dňa a noci samozrejme... Tiež ak si potrápite tie vaše ťažko premýšľajúce hlavičky a namiesto myslenia sa skúsite sústrediť na to čo viete, ak otiež často robievam, spomenuli by ste si že ja som mu ten habit neozvracal.. Len som si nim utrel ústa a bradu.
Načo na nich pozriem tak nejak zvrchu. Síce sedím ale mať výšku cez dva metre má aj v tomto nesporné výhody.
Jak hovorievala moja babka: Myslieť znamená hovno vedieť.
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm

Ale no tak. Keď z toho Maltak urobil Hili, bolo to celkom fajn!
Utešujem Prebeka.
Ale Goldie je aj tak najlepšie.
Šepnem smerom k Zlatěnke a potom, tak aby to videla len ona, pokrčím plecami a prevrátim oči, jasne naznačujúc "áno, sme podivná skupinka a to toto vystúpenie bola len špička ľadovca. A nie, nepýtaj sa prečo sme pokope". Pootm sa obrátim k Mayi.
Rada ťa zas vidím!
Široko sa na ňu usmejem a poškrabkám Cvoka za ušami.
Ale poď sa naozaj prezliecť. Vyzeráš strašne.
Chytím ju za rukáv a ťahám späť do našej izby.
Mám novú košeľu, môžeš si ju vziať, ja ju teraz nepotrebujem.

-----
30 nových príspevkov? 30????? Ste blázni. Hurá, že sme zas pokope -_-

"...a proto zastávám názor, že generál Benedictus udělal velmi hrubou strategickou chybu, když... promiňte, Maltaku, říkal jste něco? No na tom nezáleží. Jestli jste unavený, doporučuji vám, abyste si odpočinul, dokud jsme v hostinci. Nejspíš zase budeme muset vyrazit na cestu. Díky slečny Hildegardy, které se nelíbí dívčí jména, jsme získali drobné indície, které by nás mohly posunout dál v našem pátrání," usmál se na barbara mírně zmatený děda prudce vytržený z vlastní reality.
chrocht

Celú dobu počúvam Prebeka a po chvíli už len prikyvujem pričom sa mi nejak zrazu v očiach objaví pohľad ako po piatom sude piva. Ale v rukách nikde ani len prázdny krigeľ a mojím hrdlom nepretiekla ani kvapka alkoholu. Bohužiaľ...
Naraz sa len strhnem a pozriem na toho senilného deda a otočím sa mu chrbtom so slovami:
Keby tvoja skleróza nebola taká veľká tak ťa všetci vypočujeme...
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm

"Musím říct, slečno, že byste se do naší skupiny opravdu hodila. Více než často se mé nápady a doporučení setkávají ze strany mých spoludružiníků s odporem a despektem, ne-li přímo s výsměchem.
Ale to už je asi údělem starců, že je mladší lidé neberou vážně. Kde jsou ty doby, kdy jsme si věkem pokročilých vážili pro jejich životní zkušenost a moudrost? Ale ty doby už jsou asi opravdu pryč. Dnes si lidé cení jen mladých, krásných a silných... Ale když má někdo vrásky, vrzající klouby a vypadlé zuby, tak nestojí ani za pozdrav... Tedy zuby mi ještě slouží, ale do nějakého riskantního kousání ztvrdlého chleba se už nepouštím. Pokud jde o bílý chleba z jemně namleté mouky, ještě se to dá snést, ale to drsné pečivo se zrníčky..."

Prebekova litanie nad nespravedlností bytí se pomalu a zdlouhavě mění v nesouvislý tok senility, který vydrží pozorně sledovat jen obzvláště vytrvalí jedinci.
chrocht

Než jsem vůbec stačila zareagovat na Kreino vyzvání k tomu, získat nový šaty, konverazce už se posunula nějak dopředu. Připadám si strašně zpomalená... To všechno asi ještě pořád z toho šoku, kterej mi způsobili, když se ukázali. Ne, že bych je nečekala, ale stejně - když tu nějakýho chlapíka zrovna kopu do koulí...

Při Prebekově zmínce o žaludečních šťávách na tom rouchu, který mám cárovitě obmotaný kolem sebe, se mi málem zvedl žaludek.
"Pře-převlíct," kývnula jsem okamžitě směrem ke Kreii a vyvalila jsem oči. "Hned. Prosím... Děkuju. Ahoj. Ahojte všichni, jak se máte? Vypadáte kouzelně... Ne, nezneužil mě. Ale kdybych řekla že jo, co byste mu udělali?" zvedla jsem dychtivě obočí a trochu pobaveně a zlomyslně zároveň jsem se otočila na Maltaka. Měla jsem fajn náladu po tom, co jsem zmlátila hned dva šmejdy naráz.
Ale... Přivítat se a hned se jít převlíct! Panebože, žaludeční šťávy... Že mi to předtím vůbec nedošlo.

Cvok opodál jenom klidně ležel na zemi a nevypadalo to, že by ho cokoli zajímalo. Ani to, že se s někým peru. Asi si chudák uvědomil, že v bojích má Maltak o trochu větší váhu a že mi na těch pár chlapů stačí. Psisko jedno nevděčný... Ale když všichni vešli do místnosti, nějak zvednul hlavu, začmuchal a zpřísil svůj psí pohled. Něco cítil. A nebyly to žaludeční šťávy...

Při dalším Kreině vyzvání na to, získat nějaký normální oblečení, jsem jenom radostně přikývla, ale hned potom jsem si všimla někoho, kdo tam neměl co dělat. A schovával se. A... A mě nikdo nepředstavil.
Po tom, co se Maltak uvedl tý Hildegardě (Prebek má skvělej smysl pro humor...ný jména), jsem zakašlala, aby si mě všichni všimli.
Hildě jsem jenom podala ruku, řekla jsem "Maya, hraničářka. Takhle se normálně neoblíkám." a pak jsem si ji změřila od hlavy až k patě. K tomu mýmu novýmu obeřetnějšímu já patřilo ještě pár otázek. Ve zlodějským městě si napakovat známosti, to není zrovna dobrý.
"Kdo jsi? Co s nima chceš? Jak jste ji našli?"
Cvok, ten můj roztomilým způsobem neroztomilý velký a když se mu chce, tak i děsivý, vlkodav, se mezitím zvednul ze země a začal potichu vrčet. A bylo to přesně směrem k ní.

--------
Jéé, velké spojení! Ráda vás vidím, bando :D

*Hildegarda? No to si snad dělá legraci! Bude nejspíš ze stejné generace jako rodiče. Z generace, která odepíše své děti jménem ještě předtím než se narodí.*

Při tomto jméně dívka zrudne a koukne nakvašeně na Prebeka.

"Zbláznil jste se?! Tak bych nepojmenovala ani svýho psa!"

*O-ou, zase ta moje pusa nevymáchaná.*

Nyní dívka ovšem zrudne studem a s omluvným úsměvem rychle řekne.

"Totiž, to jméno je samozřejmě krásné, ale nejsem si jistá, že bych zrovna chtěla nosit jméno vaši, eh, kmotry. To se nehodí.
Víte co, tak mi říkejte třeba Goldie, je to milé."

Zakření se na oba muže v místnosti a potřese si s nabízenou rukou od Maltaka.

"Eh, ano, moc mě těší."

Sice si ještě není jistá, jestli ji těší nebo ne, ale co nadělá, jistou etiketu musí mít i zlodějky.
Sedne si, nebo spíš je posazena na stoličku a vrhá oči na barbara vedle ní, kterému je asi po hruď.
HAKUNA MATATA!=)

Prekvapene sa pozriem na ten hlások a tak len nepríomne odpoviem PRebekovi na tú jeho ponuku že o mne bude písať:
Nie nie.. Nepíš o mne.. Ja neviem čítať takže ktovie čo by si napísal dedek jeden mazaný.. Inak Maya je dobrá žiačka. Aj veliteľ mestskej stráže ju pochválil..
Keď mi však dotyčná slečna Hilda s gardou predstavená tak sa len uškrniem a neubránim sa komentáru:
Hilda s gardou? To je čo za býkovinu? Prečo nie skrátka Hili? Alebo Gari? Bože že Hildegarda..
Načo si všimnem nasupený Prebekov pohľad a zmením tón:
Aj keď zase je pravda že z toho mena srší nejaká tá oná.. Viete.. Predstava moci! Jak nejaká civilizovaná kráľovná..
Potom sa lepšie prizriem tej našej novej slečinke a usmejem sa na ňu priateľsky:
Servus.. Ja som Maltak. Syn Hraltaka Oceľovej palice, ktorý bol synom Duidana Krvavej sekery. Moja matka bola Gweirg Bodajúca dýka, dcéra Thoralda Kamenného kladiva. Jeden z mnohých synov kmeňa Zdieračov z ľadových plánii. Rád ťa spoznávam.
Usmejem sa a natiahnem ruku na potrasenie. Až sa tak udeje žmurknem na ňu a ešte to doplním:
Ale si taká malá až si zlatá! Navyše aj v očiach máš dobrý pohľad.
Načo ju jemne klepnem po pleci načo neodolá barbarskému pozvaniu ku stolu a chtiac nechtiac si sadne. Či to bolo úsmevom alebo klepnutím nechám na iných.. Ja som jej len všas prisunul druhou rukou stoličku.
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm

"Ano, skutečně to vypadá, že jste jí předal to nejlepší ze svého umění. Určitě jste zažili povedená dobrodružství, plná zábavy a napětí, která vám utužila charakter a vzájemné pouto. Na stará kolena to budete vyprávět vnoučatům za chladných zimních večerů v teple u krbu. Jednou o tom třeba napíšu knihu, aby mohly vaše činy obdivovat budoucí generace."

Při rozhovoru s Maltakem si konečně dědula všiml Zlatěnky a rozhodl se ji obrovi představit:

"Ale dovolte, Maltaku, abych vám představil slečnu Hildegardu. Sice to není její pravé jméno, ale slečně Hildě se to skutečné příliš nezamlouvá a mám povolení jí říkat, jak chci. Dlouho jsem o tom přemýšlel, věřte, měl jsem na to většinu noci. Nakonec jsem vybral toto, jmenovala se tak má kmotra, takže je to pro slečnu obrovská čest..."

"Slečno Gardo, toto je Maltak. Nejužitečnější člen naší skupiny. Nespočetněkrát nám zachránil životy a pomohl mi zdolat hradby, za což jsem mu nezkonale vděčný. Jistě přijdete na to, že za tou hrozivou horou svalů a nepřístupným pohledem se skrývá laskavý až roztomilý člověk."
chrocht

Po noci rozcuchaná černá hlava vykoukne zpoza kentaurky, která jí předešlého večera nedovolila opustit místnost. Dívku sice napadlo utéct, jakmile všichni usnou, ale jelikož prebek vskutku trpí stařeckou nespavostí (!), tak se rozhodla vytratit se až ráno.
Pořád lepší než otisk koňských kopyt na těle, kdyby ji Krea chytla.

Ospale si promne oči a podívá se, co se děje za randál. Načež si je musí protnout ještě jednou, protože vlastním očím nevěří. Nedaleko před ní se tyčí do výšky obrovský barbar a vedle něj malá dívka.

"Tohle patří taky k vám? vy jste teda podivná sebranka lidí, éh, totiž, bytostí."

Tiše stojí vedle a poslouchá špičkování osob kolem. A skutečně, nemůže se ubránit smíchu. Potichu se zachichotá a znovu si prohlédne celou krčmu.

*Takové škody. A ti lidé ležící na zemi. Těm by se dali snadno sebrat váčky z penězi. No nakonec by možná s nimi nebylo tak špatné jít. Ochranka a penízky v podobě kentaurky a barbara, srandovního dědy a dvou mladých dívek? Kdoby byl řekl, že takováhle věta mě vubec někdy napadne.*
HAKUNA MATATA!=)

Pozriem sa pobavene na Prebeka a uškrniem sa:
To je v pohode. Trocha sme sa zdržali na začiatku v budove mestskej hliadky. Miestny veliteľ je naozaj dobrý šermiar.
Uškrniem sa a sledujem jeho reakciu:
Inak je fajn že sme vám chýbali.. A zdržanie.. Chvíľu trvalo nájsť nocľah kde nám zaplatia za to že tam spíme ale to vieš dedulo.. Nakoniec to vyšlo síce Maya má z toho trocha dotrhané šaty. Ale zase má silnejšie srdce a pevné rozhodnutie.. Však si videl jak skopala tých dvoch nie? Tých dvoch čo som ich vynášal von.
Usmejem sa hrdo nd prácou svojej žiačky.
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm

"No ano, evidentně věděli, co dělají..." prohodil s pochopením Prebek při pohledu na rozmlácenou hospodu, ale jeho shovívavý pohled opět ztvrdnul.

"Nejspíš jste se opravdu zachoval, jak bylo ve vaší situaci nejlepší. Co vám vlastně trvalo tak dlouho? Začínali jsme o vás a tu mladou hraničářku mít strach. Hlavně slečna Krea skoro trnula hrůzou."
chrocht

Pozriem sa na Prebeka a tiež sa priateľsky usmejem načo pokrútim hlavou:
Nie.. Spravil som to preto aby nemuselo celé mesto vedieť že je tu uctievač Ymira.. V jednom meste ma kvôli tomu odmietli pustiť za mestské brány aby som nerobil bordel. Potreboval som niečim zamaskovať svoj symbol na hrudi. Amir odpustí skryt ale neodpustí zbabelosť takže som nespravil nič zlé. Aj vojnová lesť je bojová taktika.
Načo sa potiahnem za tie zviazané cáry a potichu dodám:
Hold len nič lepšie po ruke nebolo..
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm

Prebek bez řečí pozoruje scénu s vyplacením hospodských škod a na Maltakovy výmluvy rovněž nereaguje. Dívá se za odcházejícími dámami a pak konečně promluví na Maltaka obdivuhodně blahosklonným tónem:

"Maltaku, příteli... Že vy jste to udělal schválně, jen abyste mě rozčílil? A viděl, jak se ten jinak vždy klidný starý páprda bude vztekat? Přiznejte se... já vám svýma vetchýma rukama hlavu neutrhnu."
chrocht

Ů"No pokud to z něj nějak dostanete, já myslím, že bude mít problém i s nábytkem co rozbil... a teď mě omluvte, jdu ustrojit tady slečnu do něčeho lepšího...pojď Mayo."
Nohama v oblacích, hlavou pevně na zemi...

Pozriem sa na nich oboch a potom na hostinského, ktorý bojazlivo nakúka z poza pultu:
Tak to máte blbé.. Pretože ak som z niečoho čistý tak z prachov.. Ale počkajte tu..
Načo výjdem von, prehľadám vrecká tých štyroch, zoberiem pár mincí čo tam mali a plesnem nimi na barový pult pred hostinského:
Na.. Za to čo tie chlápätká dolámali.. Však si to videl sám že? Skákali ako blázni na ten nábytok až si tak príšerne úblížili že sa omráčili do bezvedomia. ŽE?
Usmejem sa na hostinského a otočím sa k Prebekovi a Krei:
A zase nič nemám. Hehe.
Nech sú všetky bytosti šťastné a nech majú príčinu šťastia.Nech sú bytosti bez utrpenia a príčiny utrpenia.Nech bytosti nie sú oddelené od skutočného šťastia,ktoré je bez utrpenia.Nech všetky bytosti spočívajú vo veľkej vyrovnanosti bez pripútanosti a odm