Cesty Stínů (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Cesty Stínů

Pán Jeskyně:

Matt Xeri

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Ixenburg. Hlavní město Yewaenu. Druhé největší metropole kontinentu Kasa'Noor.
Za hromobití a lijáku, se ve skalách nacházejících se nahoře kousek nad městem, objevily dvě temné postavy. Mířily k městu. Jejich cesta zde sic vede, avšak zdaleka nekončí. Bude nebezpečná, křivolaká, dlážděná násilím a intriky. Kam je zavede jejich hledání?
Ve stínové hře, která měla započít, mohl člověk pouze vyhrát, anebo zemřít.

Klíčová slova:

Stíny cesty illusive man dark fantasy

Jaké hráče:

Pouze na moji pozvánku, nebo doporučení některého ze stávajících hráčů. Pokud byste mermomocí chtěli, přesvědčte mě.
Poznámka: vstupem do této jeskyně souhlasíte s tím, že vaše postava a příběh mohou být použity do mé tvorby vystupující pod souhrnným názvem Kroniky Amergenu.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Legenda: bez znaku: název hlavní lokace - : upřesnění místa v rámci hlavní lokace --: další upřesnění * : poznámka, informace, poznatek ohledně místa Horní čtvrť -Královský palác --kuchyň --palácové zahrady -Kasárny -Kopeček svaté Katariny --pevnost řádu Svatého ohně --Svatokatarinský kostel Marianovo náměstí *spojuje řemeslnickou a horní čtvrť -hostinec a pivovar u Tanvalda --děvečka Hilda -Tržiště --Sláma (prodejce) -Duasský kostel --kaple boha Gnoporyse --kaple bohyně Terewe -Karian V. Mubíček (holičský a bradýřský salón) Řemeslnická čtvrť -U Žíznivého poutníka (hostinský: Kirviš Humpould) --Timpar (kupec) -Banka rodiny Bewachtebanků -Dargvip Hůlčička (vetešník) -Halor Malghyr (ranhojič a alchymista) Spodina -Salónek slečny Annemarie -Úhořův úkryt -"Springin" hřbitov -Bývalé ghetto --na jeho okraji: Krollí trh --v jeho středu: Elfí trh
Hráči: (3/4) Aegnor, JainaX, Mumie z Týmu

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 20 ⇒|

Úhoř - 20. srpna 2017 21:13
Úhoř

//Hola hola. Právě se vracím z hradu od prezidenta
republiky.

Pán Jeskyně - 24. července 2017 12:16
Pán jeskyně Matt Xeri

//bambam. Prosím adminy o toleranci delší neaktivity, všichni jsou na léto v háji.

Úhoř - 23. června 2017 13:33
Úhoř

Oho. Až tak jednoduší? Můj vnitřní démon roztáhne ústa do zlomyslného úsměvu. Uvidíme.

Začnu čtveřici šeptat do ouška.
Kývnu na Kudůka. Něco chci. Něco mám. Obchod. Dívám se kousek stranou. Není to výzva, je to nabídka.
Loajální barbaři vnímají okolí. Úhoř je jenom šváb, zbabělec, který se ani nepodívá Kudůkovi do tváře. Ten třetí... V mém pohledu stranou vidí urážku Kudůka. Jen lehkou, ale... Sdílíme totéž pohrdání. Nic neříká.

Nakloním se ke straně.
Informace. Soukromá. Poklepu prsty na podlahu, jako bych si objednával. Záminka, abys přišel blíž. Abychom mohli jednat, Kudůku.
Barbaři vidí muže, který je tak unavený, že ani nesedí rovně. Další zoufalec. Jestli na to přijde, zvládnou ho vynést dvěma prsty.
A přece přehlíží Kudůka a přivolává ho jako levnou děvku.

Zvědavost. Kudůk uvažuje. Co chce? můžu na tom něco získat, nebo bych se jej měl zbavit? Nejistota.
Sleduj ho barbare, kudůk je nerozhodný. Tohohle že máš poslouchat? Vážně?

Tak co kudůku? Přijdeš mne vyslechnout?

Pán Jeskyně - 2. června 2017 23:38
Pán jeskyně Matt Xeri

Z myslí barbarů nevycházely žádné pletence myšlenek. Zdálo se, že o jim nařídí jejich šéf, to udělají a nebylo třeba nad něčím dalším přemýšlet.
Kudůk byl něco jiného. Hlavou mu probíhala řada myšlenek, z většiny z nich Úhoř neměl dobrý pocit. Byl to tvrdý muž, který si dobře uvědomoval jaký podnik to vede a dost možná si musel také mnohým projít, aby si podnik udržel a přitom zůstal živý. Co se morálních problémů týče, žádné neměl. Na zřeteli měl hlavně zisk.

A ještě něco dalšího. Nebyl to jen obyčejný putykář a prodejce Žlutého zvonku. Byl vláknem v síti mnohem větší, než on sám.
Ano, takhle to v podsvětí vždy chodí. Abyste přežili, museli jste mít někoho nad sebou. Někoho, komu jste podávali zprávy a platili daně. Někoho, kdo vám dával rozkazy, když měl problémy, nebo poslal své lidi, aby se o ně postaraly za vás.
Tak to v podsvětí vždy chodí.

Úhoř poznal, že Kudůk je vůči omamným výparům imunní. Zdálo se, že to mělo co do činění s jeho původem. Barbaři na tom byli v tomto ohledu podobně.
Dva z nich byli svému pánovi loajální, zatímco třetí kudůka očividně v přílišné oblibě nechoval. Na povrchu to nešlo znát, snad ani kudůk sám to o něm nevěděl, avšak pro Úhoře to bylo nad slunce jasné.
Pravděpodobně to bylo proto, že zde nepracoval tak dlouho jako ti dva, o kterých si byl Úhoř čím dál tím jistější, že jsou bratry.
Skutečně ten třetí vyzařoval o něco jinak. Čím déle se na něj Úhoř soustředil, tím více poznával, že tento barbar měl také spojitost s onou sítí. Dohled?
Ano, to bylo ono. Barbar se necítil být pod úrovní svého šéfa, spíš naopak - pohrdání z něj vyvěralo sic slabě, ale vyvěralo.

Úhoř - 15. května 2017 21:43
Úhoř

Vrána k vráně... Klidným pohybem si přetáhnu přes tvář šátek a odhaduji střízlíka. Tedy, ne že by byl malý. Jen tak působí ve společnosti svých vyjednavačů. Překvapilo by mne, kdyby se neznal s Kerpolkem. Jsou ze stejného těsta. Byli.

Cítí se sebejistě. Hraje na vlastním dvorku, zná své štamgasty, jediná neznámá jsem tady já. Věří, že má všechny karty v rukávu a má pravdu. Má mne v hrsti, když bude chtít, ale nedám najevo, že to vím. Já zase nejsem jen tak obyčejný brusič nožů. Taky mám svou oříznutou kostku. Ale budu muset hrát opatrně.
Slibovat dost na to, abych byl zajímavý, ale zároveň se držet u zdi, abych nebyl za lháře.

Udělám pár kroků do místnosti a usadím se na prázdný plácek mezi otylého plešouna a odkvetlou děvu. Zkřížím nohy a uvolním mysl. Nechám ji doplout k barbarům a hlavounovi. Jeden nůž nestačí. Potřebuji o vás něco vědět. Teď zrovna přemýšlíte, co jsem zač, a co se mnou uděláte. Rád to zjistím.

Pán Jeskyně - 14. května 2017 01:07
Pán jeskyně Matt Xeri

Cesty Stínů - 32 - Opiové doupě
https://www.youtube.com/watch?v=-NwqBee04ww

Jeho smysly ho neomylně zavedly do staré putyky, ve které kdysi dávno několikrát pro rozumy navštívil. Už si nepamatoval jak se jmenovala a na zašlém štítě už runová písmena dávno ztratila na rozeznatelnosti. Nekalostí smrděla na dvě stě honů a protože Úhoř si v nekalostech liboval, nikoho nepřekvapí, že bez váhání vstoupil.

Soustava několika maličkých světniček by působila dost stísněně i bez řady třípatrových postelí krčících se po pravé straně a haldy špinavých dek a polštářů s vodními dýmkami kdekoliv jinde.
Všude se váleli, nebo posedávali příslušníci všech ras (možná až na krolly - žádný by se sem nevešel), většina postelí byla zabraná a vzduchem se nesl těžký štiplavý dým. Dokonce i pasivně přijímán, byl Žlutý zvonek přímo pověstný svými účinky.
Člověk, elf, trpaslík, muž nebo žena, matka či otec, dobrák nebo hajzlík - ti všichni byli schopni již po první dávce prodat všechno co měli a vydat všechny své blízké jenom proto, aby dostali druhou.
Ta první byla pochopitelně zadarmo.

V pomyslném středu toho šíleného víru ztracených snů a zmařených osudů stál za nízkým pultem maličký mužík - ne dost nízký na trpaslíka a ne dost vysoký na člověka.
Kudůk, podobně jako Spring.
Jediný, kdo se v tom mumraji zdál být střízlivý, byl on a jeho tři kolegové - hranatí barbaři s masivními pažemi a ostrými pohledy.

Šéf kuřárny o Úhoře zavadil pohledem a okamžitě poznal, že nepatří mezi jeho pravidelné návštěvníky. Na tváři se mu v souvislosti s okolím objevil až děsivě přívětivý úsměv. Nic však neříkal. Úhoř byl ještě dost daleko a mohl se rozhodnout dojít k šenku, anebo zatím nikoliv...

Úhoř - 13. května 2017 19:50
Úhoř

Příjemný člověk. Musím si poznačit, že jej někdy chci pozvat na skleničku. Taky. Spring se určitě ráda seznámí.

Prohrábnu si vlasy a plesknu přes ruku kluka s nenechavými prsty. Ne, že by měl co ukrást. Jsem švorc. Nepočítám-li zdroje, které leží za zdmi Bewachtebanků. Ty by mi měly stačit na nové šaty, ale na štědrost k sociálně slabším může můj měšec zapomenout. Ale co. třeba si to kluk příště rozmyslí. Nebo se alespoň naučí krást tak, aby mu pak neusekli ruku.

Dobrá, tak ještě jednou. Potřebuji krejčího. Šikovného. Neznámého. Elfa.
Kde by se v tomhle doupěti mohl schovávat někdo takový?

Potřebuji informace. Kdo má informace v elfí čtvrti?

Gangy.

Kde najdu ve dne zločince?

Pod svícnem je největší tma. Na radnici.

No dobře, mířím trochu vysoko, já chci informace tak v ceně polévky.

Úplně kdekoli. Hlídají si své investice, vyspávají, brousí nože, pijí na kuráž a pijí, aby si užili těžce vydělané peníze. Pijí, aby zapomněli, jak si je vydělali. Pijí, aby si vzpomněli, jaké je to žít.

Takže pajzl. Potřebuji nějaké opiové doupě. Zavětřím a vypluji davem tam, kde tuším oázu v této díře. Pramen alkoholu v poušti zoufalství.

Pán Jeskyně - 11. května 2017 18:57
Pán jeskyně Matt Xeri

Ani se na Úhoře nepodíval. "Já budu tam." A kráčel dál svou cestou.

Úhoř - 10. května 2017 20:35
Úhoř

Brou­sek zase scho­vám. "To do­ve­du re­spek­to­vat, pane.
Sám bych svou čepel ji­né­mu ne­svě­řil!"
Vlaji za býkem.
"Říká si De­Noir. Dal mi dvě zlat­ky, abych našel nej­sil­něj­ší­ho vá­leč­ní­ka ve městě. Trvá na tom, že mu do­ká­že, že nej­sil­něj­ší je on." Po­škrá­bu se ve vla­sech a po­str­čím k ob­ro­vi před­sta­vu sou­pe­ře hod­né­ho zá­pa­su. Čekám, jaká bude ode­zva.
"Chce zá­pa­sit zítra ráno, před měst­skou bra­nou."

Pán Jeskyně - 10. května 2017 12:07
Pán jeskyně Matt Xeri

Obr si odvážného človíčka rychle změřil pohledem. Chůzi však nezpomalil ani o píď. "Nepotřebuju." prohlásil věcně. "Moji čepel brousit jenom já. Kdo je ta muž, o které mluvíš?" zeptal se a pokud mu chtěl Úhoř odpovědět, musel s ním srovnat krok. Nebylo to těžké, kolem býka bylo všude dostatek místa. Nikdo s trochou rozumu se nechtěl ocitnout v jeho dosahu. A jen málo kdo na tržišti měl rozumu víc, než jen trochu.

Úhoř - 9. května 2017 21:53
Úhoř

Elfí trh je přeplněné místo plné ohrádek a bedniček, jež jsou trhovcům královstvími, hvězdiček oblohy prosvítající děravými plachtami a nešťastných existencí. Moře svobody. Kde jsou lidé tím, čím jsou. Hrdlořezy, žebráky, prostitutkami. Kde se netvoři neskrývají v hedvábí, ale používají své svaly jako tvrdou měnu.

Jeden mne obzvlášť zaujme. Býk. Pro extravagantního šlechtice by mohl být excelentním osobním strážcem. Alespoň na pohled. Jak dovede bojovat, těžko říct.

Přesto si nemůžu pomoci. Jako se býk prodírá davem jako kutr mezi ledem a vlnami, já davem plynu jako voda mezi rákosím. A sotva jsem obrovi na dosah, sáhnu po jeho vědomí. Malá jiskřička mu bleskne myslí, upoutá pozornost na Rufuse ze džbánů, brusiče nožů.

Pohlédnu obrovi rovnou do očí. "Zdravím tě. Jsem Rufus, brusič nožů." Pomalu vytáhnu brousek. "Jestli chceš, nabrousím ti zbraň." Pokynu k čepeli u jeho pasu. "Ale mám podmínku. Zítra ráno se utkáš s jistým mužem v souboji v páce."

Pán Jeskyně - 13. dubna 2017 12:03
Pán jeskyně Matt Xeri

Elfí trh

https://www.youtube.com/watch?v=KX7-H3ffWA4&index=15&list=PLUGtVKYpbYsSUC3lEPTOtnY0fHoH3M7U8

Trefil se do černého.

Elfí trh bylo silně klaustrofobně působící místo s obrovskou hromadou stánků, budek, pultů a mini-chatrčí. Většina tržiště byla překryta nejrůznějšími plachtami a kůžemi všeho druhu, jež sdílely jedinou věc: potrhanost.

Na každém rohu se pohybovaly skupinky žadonících žebráků, zle se rozhlížejících hrdlořezů, prostitutek nabízejících své zboží a podobně podezřelých individuí. Těžký vzduch zde byl cítit pižmem, lidským i jiným potem, kořením, močí, dehtem, bylinami a celou řadou dalších, dále již nezařaditelných pachů.

Úhoř se rozhlížel a kromě očekávaných elfů a elfek zde však zahlédl rovněž míšence různých druhů - trpaslíky, půlelfy, barbary a kudúky, několik hobitů a dokonce i přes dva a půl sáhu vysokého, svalnatého tvora kráčejícího na nohou zakončených masivními kopyty a s býčí hlavou s rohy, z nichž jeden byl v půli ulomený. Neměl žádný problém prodrat se hustým davem, který na tržišti panoval a čněl i dokonce nad zavalitými, robustními a tupě se tvářícími krolly. U pasu mu visel v kožené pochvě obouruční meč, který však on pravděpodobně používal spíše jen jako jednoruční...

Úhoř - 21. března 2017 13:59
Úhoř

Do elfí čtvrti. Možná mám chuť na trochu exotiky. Plné zuby města, které skrývá svou pravou tvář. V elfí čtvrti všechny bída světa vyplouvá na povrch jako lůj prašivého psa na hladinu čehosi, co pětice chudáků vaří v kotli.
Bubliny prodírající se vazkou hmotou uvnitř přitahují můj pohled a já už zase napínám smysly jako krysa zahnaná do kouta, větřím, odkud přijde rána. ujistím se, že nože dostanu ven, když je budu pořebovat. Zahnul do uličky, která je kupodivu ještě užší, než ta předchozí. Dvakrát doleva, kolem nepříjemně vyhlížející hory masa a kostí v ničem než kožené zástěře, třikrát doprava, na křižovatce rovně, doleva, doprava...

Nad hlavou mi pleskne kožená plachta, která činí tuto stoku světa alespoň trochu obyvatelnou a zároveň ji připravuje o poslední naději zahlédnout nebe. špinavé kupky hadrů ukrývají ty, kteří nespatřují smysl vstávat ze země. Nedívám se na ně. Nikdo se nedívá. Sleduji jejich mysli.

Zvolním. Jsem hluboko v labyrintu. I na bídě se dá vydělávat. Kdo nic nemá, ničím nepohrdne. Doupata těch, kteří unikají z reality, se zahalují dýmem. Opojným? Je to jako výbuch na hřbitově. Seance spalovačů mrtvol. Za bílého dne závěs ve dveřích jen líně splývá do splašků na ulici. Je poledne. Gangy mají siestu.

Vkročím.

Pán Jeskyně - 21. března 2017 00:19
Pán jeskyně Matt Xeri

Sláma převzal dopis s lehkým kývnutím a poznámkou, že se o to postará hned, jakmile se mu uvolní chvíle v krámku...

Úhoř - 18. března 2017 20:25
Úhoř

Jestlipak si již Rogr vyzvedl svá doporučení? Jemně foukám na dopis, aby inkoust oschl. Dopisy.
Nastává okamžik, kdy si uvědomím, že dopisy jsou nebezpečné. Lze je uschovat. Použít později jako důkaz. Protože dopis musel být někým napsán. Ještě jednou si přečtu zprávu od Timpara a potom oba listy, které Slámovi prošly rukama, úhledně poskládám a schovám do vnitřní kapsy. Sbalím i novou zprávu a rozhodnu se, že je čas jednat.

Dolů po schodech, svižně přes lokál a ven - na vyhřáté náměstí, kde prodejci dojídají své obědy a kde je i Sláma. A přestože Baldrik již dnes nepřijímá návštěvy, věřím, že Slámův jazyk jeho dveře otevře. Protože budu potřebovat peníze. Už dnes odpoledne.

Lehkou úklonou pozdravím a podám mladíkovi list: "Pro pana Bewachtebanka."

Teď... Bych potřeboval někoho, kdo se vyzná ve městě. A to by mohla být Maev. Jak to říkala? Pokud mne chceš zastihnout před polednem, budu U žíznivých poutníků. Ale poledne už bylo. A oděv Rogrovi určitě taky předala.

Takže... Se budu muset do elfí čtvrti vypravit sám. Najít krejčího.

Úhoř - 18. března 2017 19:52
Úhoř

To by šlo. Jenže zatím nemám co investovat. Nemám se do čeho obléct. můj oděv je dobrý právě tak pro nožíře. Poutníka. Starce. Takhle se politika nedělá. No... Možná by to šlo, ale stálo by to spoustu krve.

A co investovat... to je přesně ten problém.

Takže znovu.

Pan Bewachtebank, pouze do vlastních rukou

Vážený pane Bewachtebanku,
chci s Vámi prodiskutovat záležitost čistě obchodní a doufám ve Vaši proslulou diskrétnost.

Já, Jáchym, jsem před asi deseti lety vložil do Vaší pokladnice obnos v hodnotě 100 zlatých mincí. Dnes jsem mrtev a z tohoto důvodu Vás žádám, abyste provedl mou poslední vůli:
Po 10 zlatých převést na účty těchto osob: Rogr, bratr ve službě velikých Terewe a Gnoporise; Maev, elfka; Loriel, zaměstnaná u madamme Annemarie; Spring, kudůče. Nemají-li zřízeny k těmto vkladům u Vás potřebné dokumenty, nechť je jejich sepsání uhrazeno z ostatku pozůstalosti.

Zbytek financí nechť je převeden na účet Heinricha Rubensteina. Dále prosím, aby účet zesnulého Jáchyma byl vyňat ze záznamů s poznámkou, že na základě poslední vůle byly finance rozděleny mezi potřebné.

Spoléhám na Vás, že všechny potřebné úkony provedete osobně a detaily této delikátní záležitosti si necháte pro sebe.

Vyřízení požadovaných služeb zakončete tím, že spálíte tento list a zapomenete, že jste jej kdy dostal a dané transakce kdy proběhly.

Kéž nad Vámi a Vaším zlatem bdí milosrdná Terewe,
se svobodnou vůlí vlastní rukou sepsal

Jáchym


Dávám si záležet, aby z vojenského Jáchymova písma byla cítit odevzdanost osudu. Vojáci umírají a já sloužil říši. Na smrt je potřeba se připravit a kdo jiný než bankéř porozumí péči o zlato? Nezvládnu-li překonat nedobytnou hradbu trpaslíkovy vůle přímo, tedy ji alespoň podryji. Má závěť proto musí být autentická. A pokud má Baldrik k dispozici dokumenty svého otce, jistě pochopí, že klient z těch, o kterých se nemluví, má své důvody. Důvody, po kterých je lepší se nepídit. Nerad bych někoho ohrozil pro deset zlatých.

Pán Jeskyně - 16. března 2017 12:37
Pán jeskyně Matt Xeri

Úzkým písmem doprovázeným občasnou kaňkou na pergameně stálo:

Vážený pane Rubensteine,

Novým obchodním příležitostem jsem vždy otevřen. Jestli je toto předmětem vašeho zájmu, můžete mě vždy na večer zastihnout v hostinci U Žíznivého poutníka, případně mě zastihnout na tržišti na Marianově náměstí, popřípadě mohu navštívit já Vás, pakliže mi sdělíte místo a čas.

S úctou, kupec Timpar.

Úhoř - 9. března 2017 11:46
Úhoř

Pryskyřice a dehet. "In vino veritas." Mrknu na Spring. "Někdy tě musím pozvat na skleničku." Ale zrovna teď by mi nejvíc prospělo strávit den strouháním křenu. Loupáním cibule. Možná jsem měl být kuchař. Nebo pekař. Nebo zůstat v klášteře. "Ge milis am fìon, tha e searbh ri dhìol."

Promnu si čelo a zatímco Spring zírá bůhví kam, odplížím se do svého pokoje. Rozvalím se na posteli a konečně otevřu Timparův list.

Spring - 8. března 2017 13:06
Spring

https://www.youtube.com/watch?v=rk_Jaw-jRXc
Zase Spring.

Sevřela pěsti s lišáckým úsměvem. Ten tam byl smutek. Vše zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.
"Pane, ano, pane!" horlivě zasalutovala a zalovila pro cosi v pytlíku. "Něco jsem pro tebe udělala. To budeš koukat." Vytáhla miniaturní lahvičku s uhlově černou tekutinou uvnitř.
"Tohle, člověče, tohle ti splní tvoje největší přání!" rozpřáhla ruce. "Co si nejvíc v životě každý přeje? Teda kromě úhoře v kbelíku, hahaha..." rozesmála se až se musela opřít v kolenou. "Fjů!" odhrnula si neposlušný pramen vlasů z tváře, když se uklidnila a narovnala se. "No? Tak už víš? No přece vědět pravdu! Každý chce vědět pravdu! Hehehe. Tohle přinese pravdu. Stačí kapička, ale pozor, není to nijak zvlášť průzračné a má to trošku nasládlou chuť. Nejlepší ukápnout do rudého vína - v něm to nejde vůbec poznat. In vino veritas, no ne?" vtiskla mu lahvičku do rukou.
"Nu, nebudu dál rušit, určitě máš strašně moc neuvěřitelně důležitých věcí na práci a ostatně... no, já vlastně ne. Chtěla jsem říct, že já taky, ale fakt je ten, že pro mě nejdůležitější věc správně nastrouhaný křen. Možná i nějaký ten ixet by se hodil, pravda." na dlouhou chvíli zmlkla se zadumaným pohledem upřeným někam do blba. "Hmmm..."

Úhoř - 7. března 2017 21:25
Úhoř

Instinktivně ji k sobě přivinu a vdechnu všechny vůně, které zavíří vzduchem. Všechny emoce. Cítím je ve vzduchu jako pryskyřici a dehet.

Naslouchám všemu, co na mne Spring vrhá, co zní v jejích slovech a zračí se jí v očích. Měl bych...

Něco udělat. Něco říct. Pomoci. Ulevit jí i sobě. Usmát se.

Chladný jako úhoř. "Přesně to uděláme, Spring. Půjdeme dál." Oči jsou hlazený onyx a ani tvář nic neprozradí. Nemůžeš ovládat druhé, když neovládáš sám sebe.

1 2 3 4 ... 20 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog