Charmed Apocalypse (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Charmed Apocalypse

Pán Jeskyně:

l.i.c.h.

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Druhá generace Čarodějek selhala. Zlo převzalo nadvládu nad světem a magie není žádným tajemstvím. Starší a světlonoši byli zabiti. Amorové byli vyhubeni. Andělé osudu uprchli do jiné dimenze. Jediní kdo zůstali, jsou andělé smrti. Kniha Stínů je ztracena. Po staletí se potomci sester schovávali v nejzazších koutech světa. Ale rodokmen se pomalu začal spojovat a narodilo se světlo. Nová trojice. Ta je ale díky snaze jejich matky je ochránit, také rozptýlena. Po spojení se k nim se přidává několik potomků kdysi nejmocnějších magických rodů. Dokáží však porazit impérium zla a ukončit jeho krutovládu?
Hrát se bude přes fórum. Sledujte nástěnku.

Klíčová slova:

Charmed, Čarodějky, Apokalypsa, Generace

Jaké hráče:

Je mi jedno jestli jsou zkušení nebo ne, ale musí znát alespoň zhruba všech osm sérií.
Maximální počet schopností jsou dvě. Mohou být jakékoli, ale pokud není z vesmíru Charmed, prosím o vysvětlení.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Jméno: Gabriel Delaney Atributy: Krátké černé vlasy, modré oči, milá tvář, 23 let Schopnosti: Aerokineze, ovládání rostlin Životopis: Gabriel se narodil do bohaté rodiny, jež byla vlastníkem velké firmy pro démony. Jeho otec, zakladatel firmy tam trávil většinu času. Matka hodně pila a trávila čas s přítelkyněmi, takže malého Gabriela převážně vychovávala jeho babička a sluha. Babička mu vyprávěla legendy o Třech Čarodějkách a jejich skutcích, jenže on ničemu z toho nevěřil. Démoni bylo jediné co znal. Co znali všichni. Když ve čtrnácti letech objevil své schopnosti, vyjevila mu babička, že je také čarodějky a má schopnost telepatie. Jeho rodiče žádný z darů nezdědili. Oba to před nimi skrývali a babička mu vyjevila, že jejich rod pochází z Billie Jenkinsové, jedné z nejmocnějších dobrých čarodějek počátku minulého tisíciletí. Gabriel nesouhlasil s otcovým postojem a jakmile se naučil své schopnosti ovládat, začal se maskovat a bojovat se zlem v ulicích New Yorku kde žil. V šestnácti ho rodiče zasnoubili z dívkou z bohaté a vlivné rodiny, C.C. Téhož roku jeho matka zemřela na následky svého alkoholismu a otec se snažil ho naučit vedení firmy. Ve dvaadvaceti otec zemřel na infarkt a Gabriel zdědil firmu a nemalé jmění. To všechno ale rozprodal a peníze si nechal. Něco jako charita neexistovalo. Jednou nechtěně C.C. odhalil co je zač a ta zrušila zasnoubení. Přesto však u něho zůstala, protože její rodina byla zruinována a vyvražděna. Teď je mu třiadvacet a plánuje najít ostatní lidi jako je on.
Hráči: (1/5) Neera

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 44 ⇒|

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2017 21:36
Pán jeskyně l.i.c.h.

První záznam v knize, na který Dawn v Knize narazí nese název, který asi úplně nehledala, protže nejde o kouzlo. Nicméně, zahrnuje slovo ztracený.

HLEDÁNÍ NĚČEHO ZTRACENÉHO, říká nápis na stránce.

Nad mapou,
Krystal na provázku,
By měl být.

Vyslov co hledáš,
A najdeš místo.


Vlastně to nezahrnuje moc čarování, jen vyhledávací krystal, řetízek nebo provázek, a mapu. Tak sice najde, co hledá, ovšem pak si pro to bude muset najít, nebo najít nějaké přivolávací kouzlo. Či si ho vytvořit sama.

Dawn Marítimar - 8. listopadu 2017 20:19
Dawn Marítimar

Nosově si odfrkne a nehezky se ušklíbne: „No to je teda objev.“
Chvíli si kresbu Skříňky ještě mlčky prohlíží, přejede po ní konečky prstů. Mohla se přenést na místo, které znala – alespoň někdy. Někdy viděla věci nebo lidi – většinou, když se to nejmíň hodilo. Ale co na tom. Neuměla najít jednu malou věc ztracenou v celém světě ovládaném démony.
Znovu si otráveně odfrkne. Ten zápis byl k ničemu.

Přesto ale neodchází. Líně a bezcílně listuje stránkami knihy, oči pátrají v drobném písmu po slovech spojených se ztracenými a nalezenými.

Pán Jeskyně - 29. října 2017 17:07
Pán jeskyně l.i.c.h.

Při listování Knihou Stínou Dawn skutečně narazí na obrázek, který do každého detailu zobrazuje skříňku z jejích snů.

PANDOŘINKA SKŘÍŇKA, sděluje nadpis nad obrázkem.

UNVNITŘ SPÍ SÍLA SCHOPNÁ ZNIČIT MĚSTA, ROZBOŘIT ŘÍŠE, ZDEVASTOVAT VŠE, CO JE NA SVĚTĚ DOBRÉ. OBSAHUJE VŠECHNY BÍDY, SVÍZELE A NEMOCI SVĚTA, AVŠAK I NADĚJI. V KAŽDÉ GENERACI JE JEDNA OCHRÁNKYNĚ SCHOPNÁ SKŘÍŇKU OTEVŘÍT A VYPUSTIT VŠECHNO ZLO DO SVĚTA, MÁ VŠAK I MOC DO NÍ VŠECHNO ZLO OPĚT VRÁTIT. KDYŽ JI OTEVŘELA PRVNÍ STRÁŽKYNĚ, NASTAL TÉMĚŘ KONEC SVĚTA. NAŠTSTÍ DOKÁZALA PANDORA OPĚT NAVRÁTIT VŠECHNO ZLÉ ZPĚT.

Pod textem byla ručně načmáraná poznámka některého z jejich předků: Pandořina skříňka je otevřena, proto zlo vítězí. Musíme najít strážkyni.
Nejspíš ale strážkyni nikdy nenašli, protože zlo skutečně zvítězilo a ovládlo svět. Ale kdyby ji našly, a dokázaly do skříňky vrátit, zasadily by tím zlu pořádnou ránu.

Dawn Marítimar - 21. října 2017 22:07
Dawn Marítimar

Těch pár dní se jí líbilo. Zkoumala Avalon, denně ušla s Mendigem po boku spoustu kilometrů. Její motivace byla prostá – nebude přece trávit čas někde, kde se může skrývat cokoliv. Pokud se tady mají usadit, musí vědět, co se kolem nich rozkládá. Většinu času trávila o samotě, ale na to byla zvyklá. Občas cvičila přenášení, jen po pár metrech po lese, nebo zpátky k domu, občas trénovala rozpustilé štěně v povelech.

Pro Hopiny sny, o kterých nepřestávala nadšeně vykládat, měla jednoduché vysvětlení. Se skeptickým pohledem upřeným k obloze zhodnotila, že jak na to není zvyklá, má asi úžeh.

Toho rána se ale místo do lesů kolem magické vesničky vydala na půdu. Ten sen ji nedělal těžkou hlavu, vlastně za něj byla vděčná – zdávaly se jí už daleko horší věci. Ale stejně, byl až příliš konkrétní, takže chvíli listovat Knihou Stínů jí nejspíš neublíží.

Pán Jeskyně - 13. října 2017 23:38
Pán jeskyně l.i.c.h.

Hope si při sestřině poznámce hlasitě povzdechne. Smířit Alexis a Dawn tak, aby byly schopné spolu vycházet nebude vůbec jednoduché. Ale ona to nehodlala vzdát. Jednou byly tři sestry, ne dvě a ta další. Ale pro dnešek toho bylo až dost. Alexis stejně nakvašeně zmizela v Domě, tak se omluvila Dawn, že se chce trochu protáhnout a vydala se na toulky po okolí domu.

Následující dny probíhaly víceméně v klidu. Dawn neměla žádné vidění, které by ji nutilo létat do předem prohraných bojů, a ještě s sebou brát sestry. Alexis se jí vyhýbala, a Hope dělala, co mohla, aby spolu alespoň trochu vycházely. Někde v hlubinách svého vědomí vylovila nějaké kuchařské znalosti. Na ostrově se sice nedalo nic koupit, ale Dům byl alespoň slušně zásobený, a tak mohla něco dělat. Jednou upekla jablečný koláč, jindy udělala kuřecí maso s jablečnou omáčkou a opékanými brambory, jindy zase složitý jablečný dezert. A přitom do svých obou sester hučela o snu, který se jí zdál každý den, a v něm byl svět bez mraků, na který svítilo slunce.
Dawn se zase každou noc zdálo o malé, čeré skříňce zdobené zlatými symboly, z které unikala masa šedavé páry, a která pak zůstala otevřená na podstavci.
Alexis se zase zdálo každý den o té samé skříňce jako Dawn, jen s tím rozdílem, že v jejím snu se pára do skříňky vracela. Bylo to skoro jako kdyby všechny tři měly nějakou část vidění, které Dawn ale nikdy nepřišlo.

Dawn Marítimar - 11. října 2017 21:29
Dawn Marítimar

„Sténat nemusíš, ale nechci tě vidět jít tady k zemi,“ odtuší nezaujatě a když se otáčí za štěkotem, jen tak mimochodem dodá, „Ale asi mi bude stačit, když tě neuvidím.“

Otevřenou dlaní si shrne vlasy z tváře a chvíli nesoustředěně seškrabává zaschlou krev ze skráně. Přidřepne si a jednu ruku natáhne ke štěněti, aby ho podrbala za ušima, hlína nehlína.
„Našels něco?“ zeptá se ho vlastně věcným tónem, i když jí jeden koutem úst vklouzne do nepatrného náznaku úsměvu, „Nebo zahrabáváš ty posily, pro které jsem tě poslala?“

Pán Jeskyně - 7. října 2017 22:03
Pán jeskyně l.i.c.h.

„A kde jinde bych asi podle tebe měla být?“ opáčí Alexis se zdviženým obočím. „A jsem úplně v pohodě. Kdybych sténala po každém útoku démona, nedělala bych nic jiného,“ odtuší.
Jejich vzájemné hašteření přeruší zuřivý psí štěkot. Nepatří však rozzuřenému psisku, nýbrž nadšenému mladému štěněti, které se vynořilo z květinového záhonu a bylo pokryté hlínou.
„Tak to vypadá, že tu máme zahradníka,“ zasměje se Hope pobaveně.

Dawn Marítimar - 3. října 2017 21:34
Dawn Marítimar

Jenom neartikulovaně zamručí. Alexis má obecně vzato asi pravdu, však se s ní taky neměla přetahovat, vzhledem k tomu, v jakém byla zrovna stavu.
„Ale jo,“ zamručí neurčitě a pak hlasitě zavolá: „Mendigo, kde vězíš?!“

Vzápětí se ohlédne na Alex a skoro překvapeně odtuší: „Co tu ještě děláš? Vypadáš hrozně.“

Pán Jeskyně - 2. října 2017 20:57
Pán jeskyně l.i.c.h.

„Dík,“ vyhekne Hope, a zvedne se se sestřinou pomocí na nohy. „To budu muset ještě vymyslet, ale z tohohle cestování se mi dělalo špatně.“
„Řekla bych, že to se stává, když spolu zápasí dvě teleportovací schopnosti,“ ozve se Alex, která vyjde ze dveří domu.
„Jste v pořádku?“ zajímá se ještě. „To přistání bylo tvrdší, než mě napadlo, že by mohlo být.“

Dawn Marítimar - 28. září 2017 17:50
Dawn Marítimar

Jenom neartikulovaně hekne, skulí se stranou do kleku a poměrně hbitě se zvedne. Pozorně se rozhlédne a rázně hvízdne na prsty, nezdá se, že by měla v plánu tvrdší přistání nějak komentovat.
„Tak jo,“ přisvědčí klidně a napřáhne k ní ruku, aby jí pomohla na nohy, „Dej vědět, jak se sem dostaneš příště.“

Pán Jeskyně - 24. září 2017 20:51
Pán jeskyně l.i.c.h.

Ve stejnou chvíli, kdy se Dawn soustředí na Avalon, se na něj oustředí i Alex. Trojice tak začne mizet v nejdříve v modrých jiskřičkách, pak v růžových jiskřičkách, které se změní v růžové záření, a to pak zmodralo. Nakonec úplně zmizí.
Nad domy Avalonu se objeví modré jiskřičky, které se změní v růžové záření a znovu přejde v modré jiskřičky, jak se schopnosti Alexis a Dawn perou. Dawn a Hope se nakonec zhmotní asi metr a půl nad zahrádkou domu, kde spadnou do květin, zatímco Alexis žuchne do gauče v domě.
„Auuu,“ zasténá Hope, protože Dawn přistála přímo na ní. „Už s váma dvěma nikdy neletím,“ zahučí přidušeně.

Dawn Marítimar - 20. září 2017 20:49
Dawn Marítimar

„Možná to tu příležitostně omrknu,“ pokrčí znovu takřka lhostejně rameny jako by rozebíraly barvu závěsů v obýváku a ne útočiště před největším nebezpečím, které kdy chodilo po světě. Chytne Alexisinu ruku – i když jí spíš sevře prsty kolem zápěstí, než aby jí vklouzla rukou do dlaně, jak by se očekávalo – a natáhne se i po Hopině ruce.
Pak se sama soustředí na Avalon, s pohledem upřeným do zašlé zeleně hustého lesa, kterému chybělo avalonské slunce.

Pán Jeskyně - 17. září 2017 20:34
Pán jeskyně l.i.c.h.

Hope sleze sestře ze zad, ale zůstne u ní tak blízko, jak to jen jde. Z nějakého důvodu se takhle blízko Dawn cítí nezvykle dobře.
„Pak nejspíš jediným bezpečným místem zůstává Avalon,“ vydechne Hope.
„Jasně, padáme,“ přikývne Alexis a natáhne k sestrám ruce s tím, že je přenese. „Nebojte. Cítím se už mnohem lépe, zvládnu to,“ přesvědčuje obě své mladší sestry s možná trochu moc zubatým úsměvem v tváři.
„Já ti nějak nevím,“ ušklíbne se trochu nedůvěřivě Hope.

Dawn Marítimar - 12. září 2017 21:12
Dawn Marítimar

Narovná se a neadresným třepnutím po rukou Hope naznačí, že už by z ní mohla slézt.
„Pokud ovšem nestál tady, dokud se do něj nedostala ta démonická magie. A nevrátil se sem, jakmile jsme se jí zbavily,“ pokrčí rameny bez hlubšího zájmu. Daleko víc pozornosti věnuje části lesa na okraji mýtiny.
„Ani náhodou,“ zavrhne myšlenku chrámu rezolutně, aniž by odvrátila pohled od lesa, „Moc nebezpečné, zjevně se tam můžou kdykoliv dostat. Vypadnem?“ navrhne stále stejným tónem hlasu.

Pán Jeskyně - 10. září 2017 20:28
Pán jeskyně l.i.c.h.

Hope je skutečně překapená, když ji starší sestra neshodí ze zad, ale drží ji a snad by ji i nesla.
„To sice ano,“ ozve se Alexis, která otevře dveře a už vypadá i funkčně. „Ale když se ten dům pohyboval až doteď, docela pochybuju, že s tím teď přestane. Asi budeme potřebovat jiné čisté místo.“
„A co ten pobořený chrám v oblacích?“ nadhodí Hope.

Dawn Marítimar - 4. září 2017 20:42
Dawn Marítimar

„Já bych byla ráda, aby tě někdo jiný nestáh pod zem,“ odtuší a kombinace nosového odfrknutí s trhnutím koutků byla nejspíš uchechtnutím. Jednou rukou přidrží obě sestřiny zápěstí, když jí přehodí ruce kolem krku a atakuje ji objetím. Dokonce se na okamžik lehce předkloní, jako by jí chtěla vzít na záda.
„Ale unést tě můžu,“ podotkne a zastaví se na schodech na verandu, „No, jestli je to tady opravdu čisté, mohlo by se to někdy hodit.“

Pán Jeskyně - 30. srpna 2017 21:18
Pán jeskyně l.i.c.h.

Hope drží se sestrou krok. Nechce se jí tu zůstávat samotné a taky chce dohlížet na Dawn, kdyby se jí něco stalo. Přece jen měla zraněnou nohu.
„No, proto mám přece tebe,“ zakření se Hope. „Plně na nohou, kritickou, střízlivou a absolutně bez snů, která mě, alespoň doufám, vždycky zachrání, nebo alespoň mě stáhne zpátky na zem, pokud se nechám až příliš unést, viď?“ trochu se pokusí Dawn sestersky obejmout.

Dawn Marítimar - 26. srpna 2017 09:24
Dawn Marítimar

Pokrčí rameny. Celý život strávila na útěku, takhle svět fungoval. Můžeš buď sklonit hlavu a poslouchat, utíkat nebo zemřít. Hope žila ve snech.
„Nic děsivějšího než kdykoliv jindy. Než předtím, než jsme se narodily a než potom, co umřem...“ odfrkne si netrpělivě, do hlasu už se jí vkrádá rozčilený podtón. Opatrně překročí padlý strom, aby nenamáhala zraněný kotník, ale i tak vyrazí zpátky k domu relativně ostrým tempem.

„Ty jsi prostě nenapravitelná. Snílek,“ obviní ji, ale vztekle z jejího hlasu překvapivě vyprchal, „Končívají špatně,“ dodá hluše polohlasem.

Pán Jeskyně - 23. srpna 2017 21:53
Pán jeskyně l.i.c.h.

„Mám dojem, že zdrháme až znepokojivě moc často,“ zachmuří se Hope. „Už jsme zdrhli před dvěma démonama z tvého vidění místo toho, abychom je vyřídily. Děsí mě, co můžou teď provádět ve světě s tím, co jsme viděly. Ne, že by dva démoni znamenali rozdíl s tím, kolik jich je. Chtělo by to něco, co by přimělo ostatní čarodějky bojovat a ne se schovávat,“ zamyslí se Hope. „Co třeba vrátit světu slunce?“ navrhne najednou nadšeně.

Dawn Marítimar - 22. srpna 2017 21:28
Dawn Marítimar

„Možná proto, že je tak nějak pochmurný,“ odtuší nevzrušeně. Pak jenom pokrčí rameny: „Asi bychom ho neporazily, ale myslím, že bychom zdrhly.“
Nechá na dlani rozkvést zářící kuličku, zvedne ruku nad hlavu a pečlivě se rozhlédne po okrajích lesa. Podezřívavě přimhouří oči, ale nakonec si jenom nespokojeně odfrkne, spustí ruku už bez světla podél boků, utrhne další ostružinu a obrátí se zpět k domu.

1 2 3 4 ... 44 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog