Charmed - Next Generation 2 (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Charmed - Next Generation 2

Pán Jeskyně:

l.i.c.h.

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Hra navazuje na předchozí jeskyni Charmed - Next generation.
Po dlouhých roztržkách mezi Devítkou a Charlesem – novým Zdrojem Všeho Zla s krví Halliwellů, zaútočil Charles na svatbu Tamory a Damona, kterou proměnil v masakr. Halliwellové se rozhodli, že je třeba Charlese zastavit jednou a provždy a šli po něm.
Devítka dokázala vyhrát, avšak za strašlivou cenu – Wyatt se obětoval, aby mohl být Charles zničen. Wyattův osud byl totiž propojen s tím Charlesovým a dokud by žil, Charles by pokaždé ožil. Melinda byla pohlcena zlem z používání démonických schopností, jelikož ji Tribunál připravil o její vlastní, Henryho ovládl jeho vnitřní démon a po bitvě oba dva zmizeli. Skutečným vítězem té bitvy tak bylo zlo.
Postavy a detaily v nástěnce.

Klíčová slova:

čarodějky, charmed, next generation, další generace, Chris, Melinda, Prue, Tamora, Kat, Henry, Patrisha, Penny

Jaké hráče:

Zkušené hráče schopné hrát jednou týdně a pokaždé když to nepůjde mi dají vědět. Nechci začátečníky, kteří to teprve zkouší, pokud nejsou skutečně dobří.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Před odesláním samotné přihlášky mě prosím nejprve kontaktujte poštolkou. Volné postavy: Prudence Johhna Patrisha Parker Penny Peyton Kat Henry Jr. Prioritní postavy: Melinda, Prue, Kat Pro více z předchozí hry navštivte http://carodejky-dalsigenerace.wikia.com/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjky_-_Dal%C5%A1%C3%AD_generace_Wiki
Hráči: (4/8) Fluffy, Goodboy, Neera, Sharkozis

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Prudence Johhna Halliwellová - 26. dubna 2017 13:28
Prudence Johhna Halliwellová

Zklamaně vydechnu. Ale lepší málo, než nic. Nějak se musí začít. Asi bych si teda měla zavolat Tamoru. Ale neviděla jsem nikoho z rodiny už dlouhou dobu a tak váhám a jsem nervózní.
Pak se ale odhodlám a zavolám.
"Tamoro? Tamoro, prosím!" Musím se tam dostat. Kdo ví co je ten Cord zač a jestli vůbec je co říká.

Pán Jeskyně - 25. dubna 2017 21:04
Pán jeskyně l.i.c.h.

Naneštěstí se nic nestane, když se Prue pokusí odzářit na druhou stranu místnosti. Zdá se, že se vrátila jen jedna ze schopností, a navíc ta pasivní. Přesto ale užitečná. Vidět budoucnost, minulst, či přítomnost se mohlo hodit. A její matka začínala jako čarodějka přesně s touhle schopností, a také si poradila. Ale pokud bude chtít do San Fransica, vidět dědovo mrtvé tělo, vidět rodinu, bude muset zavolat Tamoru, jestli ji tam nepřenese. Jinak by musela letět letadlem, což jednak bude stát, a jednak to bude trvat strašně dlouho a se spoustou přestupů.

Kat zůstane ztěžka sedět jen na několik chvil. Přes smutek z dědovy smrti a toho, že bude muse nejspíš zařizovat pohřeb se proderou další věci. Tedy, jedna věc – Cord. Zaměří na něj podezřívavý pohled.
„Jak to, že na tebe nepůsobily moje schopnosti?“ přimhouří oči. Cord se slabě pousměje a pokrčí rameny.
„To je moje schopnost. Jsem odolný vůči kouzlům, lektvarům a schopnostem,“ odpoví Cord.
„To je užitečná schopnost. Nepamatuju si ale, že bychom ji v rodině měli,“ pokračuje ve výslechu.
„Mám to díky svým rodičům. Jsou výjimeční,“ odpoví Cord poněkud samolibě.
„Kdo to vůbec je?“ vyzvídá Kat. Přece jen by ráda věděla víc informací.
„To nemůžu říct. Víš jak to funguje s informacemi o budoucnosti,“ odmítne Katinu prosbu Cord.
„Jak ti tedy můžu věřit?“
„To řekni ty mě. Jsi přece telepat,“ odpoví jí chlapec z budoucnosti. Kat nad tím pokrčí nos. Stejně jako Tamora, má určitý odpor k zkoumání lidské mysli do hloubky. Přesto se na tu Cordovu zaměří. Najde tam odhodlání udělat pro co přišel, a spoustu vzpomínek z děsiví, ze kterých je patrné, že je Halliwell. Vidí tam starší sebe, sestru, i všechny ostatní příbuzné.
„Fajn. Věřím ti. Tak, proč jsi sem přišel?“
„Nemohla sis to zjistit?“ popíchne Cord Kat.
„Dávám přednost mluvené konverzaci,“ odsekne mu.
„Dobrá tedy. Přišel jsem dát rodinu znovu dohromady. Vím, kde je Melinda, jak dostat Henryho zpět a jak ho oddělit od jeho démona, a taky kde je Chris.“
„Chris?“ prskne Kat. „Ten si přece odešel. Vzdal to. Vzdal hledání své sestry, své magie, rodiny, takže proč bych měla hledat právě jeho?“
„Protože má problémy,“ odvětí Cord prostě.
„Na démony se neměl zbavovat svých schopností,“ odsekne mu Kat.
„Démoni ho netrápí,“ odpoví jí Cord. „Ne magičtí. Zato tihle ano,“ poklepe si na hlavu, aby naznačil, že Chrisovým největším nepřítelem je pravděpodobně jeho hlava. „A pokud to neuděláš, dvojčata to odnesou."

„To je mi líto, vážně,“ chytí Damon Tamoru za ruce, aby ji podpořil ve chvíli smutku. Věděl, jaké to je ztratit člena rodiny. Věděl to velice dobře. „Nechceš tam zaletět hned? Víš, že můžeme,“ podívá se na svou ženu povzbudivě.
Tamoře do mysli rezonují některé věty z Katina rozhovoru, které jsou pro její sestru příliš velké, aby je nechala ve své hlavě. Dát rodinu dohromady… kde je Melinda… zachránit Henryho… Chris… dvojčata to odnesou.

Tamora Halliwell-Shellmanová - 21. dubna 2017 12:11
Tamora Halliwell-Shellmanová

Zlehka si stáhne barevnou šálu z temene hlavy, přehodí ji přes opěradlo židle a otevřenou dlaní si rozčechrá světlé vlasy. S přikývnutím na pozdrav a neurčitým úsměvem posunkem ruky odmítne jídelní lístek z rukou číšníka malé taverny, schoulené v úzké uličce za zeleninovým trhem: „Dám si souvlaki s olivami, díky.“
Posune si brýle výš po kořeni nosu a natáhne se pro karafu stojící na stole, aby nalila dvě sklenice vína. Víno se pořádně naučila pít až tady. Sleduje stáčející se bílý pramínek, ale najednou vidí něco úplně jiného. Hrdlo karafy ostře zazvoní o okraj sklenice.

Ztěžka jí se zavřenýma očima postaví zpátky na stůl. Vklouzne rukou pod obroučku brýlí, aby si promnula náhle unavené, pálící oči.
„Vypadá to, že poletíme do států,“ hlesne roztřeseným šeptem a se sklopenou hlavou, „Děda dostal infarkt.“
Už dávno se naučila, že nemusí být všude. Že je dost věcí, které může nechat na jiných. Jenom se zlehka otře o sestřino vědomí se smutnou účastí. Ale nezdálo se, že by se ještě dal zachránit nějaký život… Nebylo kam jít. Kam spěchat.

Prudence Johhna Halliwellová - 17. dubna 2017 01:51
Prudence Johhna Halliwellová

Měsíce plynuly. Bylo těžké zvykat si na nemožnost používat kouzla, ale dnes už mi to přijde naprosto normální. Ale mělo to jisté pozitiva. Zdá se mi to jako věčnost, kdy jsem naposledy bojovala s démony. Zvykla jsem si na tento klid a nejsem si už tak jistá jako jsem byla před jeden a půl rokem, že se chci k této činnosti vracet.
Z ničeho nic mi hlavou proběhne ozvěna kdysi běžného střípku mě sama. Zavřela jsem oči a sleduji první vizi od doby, kdy jsem ztratila moc.

...

Opřu se o stěnu, a zalapám po dechu. "Dědo,..." V mysli se mi rozhostil chaos a všechny pocity a vzpomínky, které se mi do teď dařilo držet na pozadí a zahrabané pod hromadou práce vybuchly v šílenou záplavu obrazů, které bych nejraději úplně vymazala ze své paměti. Wyatt, Ethan,... Pohled se mi zamlží slzami, které mi zalily oči.

Přesunu se někam do ústraní, nebo rovnou domů. *Musím se tam nějak dostat... Možná, že se mi vrátilo víc z mé předešlé síly. Co třeba přenášení se?* Pomyslím si a pokusím se přemístit na druhou stranu místnosti.

Pán Jeskyně - 16. dubna 2017 23:31
Pán jeskyně l.i.c.h.

Dům Halliwellových zel prázdnotou. Kdysi neustále kypěl životem, a snad neminul týden, aby nějaká Halliwellka neproletěla některým z jeho oken, zdí, nebo spadla do některého z kusů nábytku. A i za poslední roky, kdy už Piper a Leo měli poklidné stárnutí, skýtal útočiště mnoha lidem.

Jenže poslední rok a půl zel prázdnotou. Jediný, kdo sem občas přicházel, byl Victor, aby se postaral o dům, nebo Kat na setkání s otcem a Tamorou. Někdy sem ale přicházela z úplně jiných důvodů. To když opět potřebovala být mladou nezaměstnanou ženou s normálními problémy. Když potřebovala utéct od Zuřivé temnonošky, přezdívky, již získala během života v Podsvětí, kde hledala svého bratra a žila se svým temnonošským přítelem, který neměl ani ponětí, že je dobrou čarodějkou a navíc Halliwellovou čarodějkou. Nebo když potřebovala předstírat, že před svou sestrou nemá žádné tajemství, o kterém obě ví, ale ještě o něm nemluvily. A když chtěla nemyslet na to, jak řekne svému příteli, že je vlastně čarodějka-světlonoš a kdy řekne sestře, že chodí a vlastně tak nějak žije s temnonošem. Ani jak na to dva nejdůležitější lidé v jejím životě zareagují.

To ráno přišel Victor aby se opět postaral o dům a sešel se s Kat. Hlavně aby zalil květiny, zametl, vysál, vyhodil staré noviny hromadící se před vchodem, trochu zatopil a prostě všechno takové, co udrží dům obyvatelným a nebude chátrat. Zrovna procházel patrem, když uslyšel z půdy ránu a pak kroky. Proti vší logice a rozumu vyrazil nahoru, aby to zkontroloval.

„Halo? Je tam někdo?“ volal opatrně, zatímco stoupal po schodech, jako kdyby ta nejrozumnější věc, kterou by mohl udělat, nebylo zavolání některé ze svých vnuček, aby sem přišly, pokud to je nějaký démon. Na půdě však nenašel démona, nýbrž světlovlasého mladíka kterému mohlo být maximálně něco přes dvacet, a který na něj hleděl skrz brýle posazené na nose. V tu chvíli však pocítil strašlivou bolest u srdce, tak velkou, až z toho upadl na zem. Bolest mu zastírala zrak, potřeboval pomoc. Natáhl proto ruku k neznámému ruku.

„Pomoc! Prosím!“ zasténal, než upadl do bezvědomí. Mladík tam jen tak stál a upíral na Victora soucitný pohled. „Promiň dědo, ale musí to tak být,“ řekl brýlatý blonďák tiše.

Tou dobou se Kat přenesla do kuchyně a zaslechla ránu, když Victor spadl na zem.
„Dědo?!“ zakřičela do ticha prázdného domu. Odpověď nepřišla žádná. Svou schopností dědu rychle našla na půdě ještě spolu z někým. Nemarnila čas a přenesla se k němu.
„Dědo!“ vykřikla zděšeně, když ho uviděla ležet na podlaze bez jediné známky života. Rychle k němu přiklekla a roztáhla nad ním dlaně, ze kterých začalo proudit hřejivé zlato-oranžové světlo. Jenže se nic nedělo.
„Tomu už nepomůžeš,“ ozval se hlas, který jí svým tónem a zabarvením připomněl Henryho. Kat vzhlédla a zaplavila ji vlna zuřivosti.

„Ty! Tos udělal ty!“ zavřískla. Aniž by přemýšlela, vztyčila se a vystřelila obě paže vpřed a z nich vylétly proudy ohně. Ve své zuřivosti a temně rudými vlasy vypadala jako nějaká pradávná bohyně pomsty. Jenže blonďatý mladík s brýlemi tam stál, jakoby se nechumelilo a plameny, které ho olizovaly na jeho kůži, oblečení, ani brýlích nezanechaly jedinou stopu. Kat udělala pár kroků vpřed a přidala na síle, až se vzduch na půdě začal tetelit horkem. Jenže ani tak to nemělo žádný účinek.

Konečně Kat spustila ruce a odfoukla si. „Tak jo. Kdo jsi a co chceš?!“ vyštěkla, stále rozzlobená a rozesmutnělá dědovou smrtí.
„Jmenuji se Cord a jsem z budoucnosti. Přišel jsem, abych dal rodinu opět dohromady,“ představil se blonďák.
„Žádného Corda neznám,“ odsekla mu Kat.
„Taky jsem z budoucnosti,“ zopakoval Cord. „Jsem jedním z vnoučat velkých Čarodějek.“ Kat se na něj zkoumavě zahleděla. Opravdu tam viděla určitou podobu. Měl světlé vlasy, podobně jako Wyatt a Henry. Nos měl skoro navlas stejný, jako Chris a ústa a brada nápadně připomínala Henryho. A měl typicky tmavé, Halliwellovsky hnědé oči.

„Děda dostal infarkt. Už mu nebylo pomoci, přišel jeho čas,“ informoval Cord Kat úslužně. Konečně Kat přešel hněv a nahradil ho smutek. Dědu měla vždycky ráda. Usedla ztěžka na židli.
„Dědo…,“ vzdychla nešťastně.

Tamora:

Ta vlna smutku od Kat se šířila celým světem, až dorazila do Athén, kde se Tamora s Damonem právě chystala ve městě večeřet. Tamm tak okamžitě věděla, že tam na druhé straně zeměkoule děda zemřel. Tak silný byl Katin žal. Ale zároveň s tím v sestřině telepatickém spojení cítila i cosi jiného, co bylo spojené s Cordem, ale Tamora to nedokázala rozklíčovat, protože neznala situaci. Ale něco jí říkalo, že ten klid, který poslední měsíce zažívala se svým manželem na vykopávkách v Řecké poušti je u konce.

Prue:

Prue za poslední rok a něco procestovala víc měst Středního východu, než si kdy myslela. Ale její reportérská činnost ji udržovala zaměstnanou. Neměla moc času myslet na to, že nemá své schopnosti, ani na to, jak přišla o Ethana. Na démony moc nenarážela. Zdálo se, že došli k jakémusi ostražitému míru, kdy ona nehonila je, a oni nechávala na pokoji ji. Pobyt v té oblasti jí však změnil. Zatvrdil. Zvážněl. V těchhle zemích to jinak nešlo. Viděla toho až příliš. Zrovna odcházela z večeře, když dostala své první vidění po osmnácti měsících. Pod zavřenými víčky se jí odehrával film.

Děda Victor přišel na půdu Domu Halliwellů, a viděl tan nějakého brýlatého kluka. V tu chvíli se chytil za srdce a upadl, zatímco ten kluk se jen díval. Chvíli na to se tam přenesla a pokoušela se dědu vyléčit. Marně. Pak zaútočila na nezvaného hosta svou pyrokinezí. Bez efektu. Chvíli spolu mluvili, a pak Kat ztěžka usedla na židli.

S tím PJino vidění skončilo. Zase měla jednu svou schopnost zpátky.

Pán Jeskyně - 14. dubna 2017 00:16
Pán jeskyně l.i.c.h.

Po dlouhých roztržkách mezi Devítkou a Charlesem – novým Zdrojem Všeho Zla s krví Halliwellů, zaútočil Charles na svatbu Tamory a Damona, kterou proměnil v masakr. Halliwellové se rozhodli, že je třeba Charlese zastavit jednou a provždy a šli po něm.

Devítka dokázala vyhrát, avšak za strašlivou cenu – Wyatt se obětoval, aby mohl být Charles zničen. Wyattův osud byl totiž propojen s tím Charlesovým a dokud by žil, Charles by pokaždé ožil. Melinda byla pohlcena zlem z používání démonických schopností, jelikož ji Tribunál připravil o její vlastní, Henryho ovládl jeho vnitřní démon a po bitvě oba dva zmizeli. Skutečným vítězem té bitvy tak bylo zlo.

Po zotavení z tak těžké bitvy začalo pátrání po zmizelých členech rodiny, aby je jejich příbuzní mohli zachránit od vlivu zla.

Pátrání bylo odvoláno po třech měsících, kdy po nich nenalezli jedinou stopu a žádné z kouzel jim nepomohlo. Bylo to, jako kdyby Melinda i s Henrym zmizeli z povrchu světa – jak normálního, tak magického a nikdy neexistovali.

Od té doby uplynulo patnáct měsíců a rodina Halliwellů prošla spoustou změn.
V daleké Austrálii se zotavila Alex, Wyattova bývalá přítelkyně, která závěrem roku porodila trojčata Matthewa, Mitchella a May, jejichž otcem byl právě Wyatt a všichni dohromady představovali Impera – mocného vládce živlů udržujícího v přírodě rovnováhu.

Chris po skončení pátrání zmizel i se svými dcerami, a zanechal po sobě pouze dopis, v němž se omlouval za to, jak selhal jako bratr, přítel i otec a už nemůže dále zůstávat v San Franciscu. Paige ho zkoušela hledat přes konexe nahoře a Henry s pomocí policie, ale ani jeden z nich nebyl úspěšný. Chris se skryl před magickým světem a zmizel z města i státu. Tamoře však posílal pohledy, protože věděl, že ta by jinak své kmotřenky hledala. Nejdřív jednou za týden, pak za čtrnáct dní, za měsíc, za dva, za tři, za čtyři, a teď už je to víc jak čtyři měsíce, co se naposledy ozval.

Prue dostala překvapivou práci jako novinová reportérka na středním východě. Ona vlastně až tak překvapivá nebyla, když se vezme v úvahu, že strávila žhavou noc se Seanem Deanem, synem vlivného magnáta Jasona Deana, který byl zasnoubený s dcerou vlivného obchodníka a na jejich zasnoubení závisel významný obchod a bylo tak P.J. potřeba uklidit někam daleko. Prue prodala svůj dům po rodičích, kdy si část peněz nechala, část dala svým sestrám a část rodičům.

Patrisha dostala nabídku dokončit svá studia na umělecké škole v Paříži. Tu nabídku přijala a odjela do Paříže, kde nyní i žije a věnuje se také svým amorským povinnostem.

Penny vstoupila do období rebelie, stejně jako měla její matka a teta a způsobuje tak svým rodičům mnoho starostí; a nejen jim.

Damon a Tamora dostali - díky svým studijním výsledkům, jež byly v Tamořině případě sice většinou zpožděné, avšak precizní – nabídku pracovat na novém archeologickém nalezišti v Řecké poušti, kterou oba přijali a odjeli do Řecka, kde se v utajení a stínu starobylých památek také vzali.

Kat jako jediná z rodiny stále nepřestala pátrat po svém ztraceném bratrovi a sestřence. Ponejvíce se teď zdržuje v Podsvětí, které prakticky neopouští a kde žije maskovaná jako temnonoš a dokonce má s jedním dalším temnonošem i vztah. Z počátku se pravidelně scházela se sestrou, aby uklidnila její obavy, avšak jako Chris se ty setkání stávaly stále nepravidelnější a nepravidelnější. Pravidelně se také scházela s nevlastním dědečkem, Victorem, který se s ní staral o dům.

Piper a Leo, zdrceni ztrátou svých dětí začali trpět klinickou depresí a proto se přihlásili do psychiatrické léčebny a dům dali do správy Phobe a Coopovi. Piper se trochu vzpamatovala po narození jejích vnoučat a od té doby pomáhá v Austrálii Alexis s jejich výchovou. Leo jí čas od času pomáhá, ale tak moc dobře na tom není. Ti dva vedou relativně normální život, kdy je nejvíce zaměstnává jejich nejmladší dcera a Phoebiino vztahové poradenství, které vede. Udržují dům obyvatelný, ale nežijí v něm. Jediný, kdo se v něm tu a tam zdržuje, je Kat.

Paige převzala po Leovi post ředitelky Magické Školy, kterou pět po letech vede a ve které se snaží najít způsob, jak získat zpět svého syna. Do normálního světa chodí jen v případě setkání s Phoebe, nebo Kat. Henry senior šel do magické školy se svou ženou a vyučuje studenty bojová umění. Do světa se však vydává častěji, než jeho žena.

Kniha Stínů byla vzata do úschovy Magické Školy, jelikož její ochrana značně zeslábla.

S Mocí Tří pryč a Halliwellovými roztroušenými po celém světě má zlo skoro volnou ruku v tom, aby volně řádilo. Hrozba však přichází z nečekané strany.

Pán Jeskyně - 7. dubna 2017 22:22
Pán jeskyně l.i.c.h.

Nad San Franciscem začínalo nové ráno. Zlatavé paprsky pomalu zalévaly město, které bývalo ještě před dvěma lety sídlo nejmocnější magické rodiny na světě – Halliwellů. Poslední rok však bez nich však působilo nějak… prázdně.

Zatímco San Francisco vítalo nový den, Anchorage stále ještě tonulo ve tmě, ačkoliv v přístavu už to začínalo žít. Bylo třeba připravit všechno pro nové plavby, rybolov, stejně jako na letišti letadla doplňovala palivo, pro svůj odlet. Většina lidí ale stále ještě spala a snažila se nezmrznout.

Naproti těmto dvěma městům už ve Washingtonu bylo časné, rušné dopoledne pomalu ale nezadržitelně směřující k chladnému poledni, jak se na prostředek prosince slušelo.

Paříž, hlavní město módy, naproti tomu osvětlovala již poslední matná záře zapadlého slunce. Lampy už svítily a lidé spěchali z práce domů v těsných hloučkách, aby si udrželi teplo a vyhnuli se kotoučům páry vycházejícím z kanálů.

Na rozdíl od ostatních zmrzlých měst zažívaly Athény příjemný a teplý večer, plný lidí posedávajících na zahrádkách restaurací, popíjejících víno, pojídajících sýr, večeřících a pozorujících měsíc a hvězdy na nebi, neteční ke všem změnám ve světě.

Kábul tou samou dobou tonul ve skutečné noční temnotě, řídce osvětlené poničenými lampami, jež nedokázaly zakrýt jizvy, které město v posledním století utržilo a vypadalo jako hrozivá předpověď i pro zbytek světa.

Michael, Gabriel, Rafael, Uriel, Remiel, Amitiel, Ithuriel, Samael. Před dávnými časy, na úsvitu lidstva, se Starší rozhodovali, zda budou světlonoši válečníci - andělé mstitelé, či rádci, pomocnici a léčitelé. Obě frakce vytvořily několik prvotních jedinců – po osmi světlonoších. Váleční světlonoši měli křídla a plamenné meče, zvané Nebeské. Obě znesvářené frakce Starších se přeli tak dlouho a strašlivě, že hrozilo rozpadnutí Nebes. Nakonec to byli sami světlonoši, kdo pomohl vytvořit rozhodnutí. Lidé se okřídlených válečníků s ohnivými meči báli, či je uctívali a dali jim dokonce přízviska. Michael - Božský, Gabriel – Mocný, Rafael – osvoboditel, Uriel – Osvětitel, Remiel – Hromovládce, Amitiel – Nádherná, Ithuriel – Objevitel, Samael – Nositel světla. To Starší nechtěli připustit. Takový nebyl účel světlonošů a tak frakce podporující rádce získala rozhodující hlas.

V jediný okamžik přišli válečníci o svá křídla i své meče. Pryč byla Michaelova křídla, zmizel Ithurielův plamenný meč, svět přišel o Amitielinu nádheru, i o Samaelovu zuřivost. Někteří, jako Michael a Gabriel tu změnu nesli pokorně a svoji roli brali jen jako jinou formu služby dobru. Jiní to nesli podstatně hůře a nejvíce pak Samael.

Samael, ach, Samael. Nelítostný a zuřivý bojovník dobra nesl velice těžce, že se najednou musí stát pasivním a skrývat se před světem. Nicméně své úkoly plnit nepřestal a dál sloužil Starším, ačkoliv byl v hloubi duše přesvědčen, že je lepší než ostatní světlonoši, kteří nikdy nedrželi v ruce meč a nezabili démona. Bylo to také díky němu, kdy bylo jinak pacifistickým světlonošům dovoleno bojovat se silami zla. I tak Samael ve službách dobra zahořkl a stal se nedůtklivým a velice přísným vůči svým svěřencům a stal se obávaným učitelem mezi světlonoši.


- Jonathan Lewis, o počátcích světlonošů, 893

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog