Gaelia (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Gaelia

Pán Jeskyně:

Tinamar

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Soukromá hra

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Domluveno

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Gaelia je království, které pokrývá celý velký ostrov v oceánu severovýchodně od Andarie. V přímořské části jen mírně zvlněná, až daleko na obzoru, když se postavíš zády k moři, jsou za jasných dnů vidět nízká pohoří. Lesy jsou jen menší, rozeseté po kopcích, střídané loukami. Kolem řek se táhnou malé vesnice a samostatná hospodářství, až ke kopcům je půda rozdělená na větší či menší pole. I počasí tu je jiné, než v Andarii, zejména než v Thyru, kde skoro celý rok svítí slunce. V Gaelii je většinou sychravo, často prší a fouká vítr, což je dobře, protože jinak by tu ještě navíc byla stále mlha. V zimě tu není sníh jako v Lewanu nebo Andoru, to snad jen někde na severu v horách. Měly štěstí, protože přijely právě na konci jara, kdy je aspoň teplo a výhled na více slunečných dní léta.
Hráči: (0/1)

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:49
Pán jeskyně Tinamar

"Já jsem Áine," opakovala již tišeji o chviličku později, když udýchaná stanula dole ve dveřích. "Jdete pro mne."
Sklopila hlavu.
An se ohnala po těch, co ji drželi, aby se jim vyvlékla. Pokusila se udělat krok k Her.
Vojáci se tázavě ohlédli na Bělovousého. Ten jim však nevěnoval sebemenší pozornost, a tak ji neochotně drželi dál.
"Přijmu trest, který mi vyměříte. Nesplnila jsem svůj úkol, pane," řekla Heratrix pokorně se sklopeným pohledem. "Jen prosím pusťte An. Ona s tím nemá nic společného."
Bělovousý se z nepochopitelného důvodu usmál.
"Pojďte se mnou, Áine. Zaručuji se, že se vám nic nestane. Vaše přítelkyně může jet s námi, nebo zůstat zde - jak určíte."
Heratrix váhavě přistoupila k Bělovousému.
"Pusťte ji,“ požádala naléhavě. "Prosím…" dodala po krátkém zaváhání.
Bělovousý pokynul vojákům a ti s úlevou odskočili od zelenovlasé dívky. Dál už po ni pokukovali jen z bezpečné vzdálenosti.
Heratrix pohlédla na Bělovousého.
"Podáte An zprávu, pokud mne král…“ zaváhala. "…nepustí zpátky?" dokončila a polkla naprázdno.
An zpražila vojáky pohledem. Ti o půl kroku couvli a znovu zkřížili prsty proti uhranutí.
Ušklíbla se a pohlédla na Heratrix.
„Pojedu s tebou,“ oznámila bez možnosti námitek.
Heratrix se smutně usmála na An. V jejím pohledu bylo tolik lásky a něhy…
"Ujišťuji vás, že žádné z vás nebude zkřiven ani vlásek."
Heratrix neochotně přistoupila ke kočáru.
An někde vykouzlila pouzdro, ze kterého vytáhla svitek, kus jej odtrhla a něco napsala.
„Počkejte na mě,“ přikázala a zmizela na okamžik v domě. Vzápětí byla zpět. Místo svitku teď nesla jejich cestovní pláště. Zamkla domovní dveře i bránu a odhodlaně nastoupila do kočáru, kam ji následovali vzápětí i Heratrix a Bělovousý. Kočí práskl bičem a koně se líně dali do pohybu.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:46
Pán jeskyně Tinamar

Heratrix mezitím nervózně přecházela po domě, daleko od oken, jen tu a tam bázlivě přes závěsy ověřila, že se An nic zlého neděje.
"Je předvolána ke králi!" řekl muž, který právě vystoupil z kočáru.
Byl vysoký a stál vzpřímeně, zahalený pláštěm, ale vrásky v obličeji a bílé vlasy i vousy prozrazovaly jeho skutečný vysoký věk.
Pod hustým bílým obočím se na An upíraly zářivě modré oči.
"Ke králi?“ Zamrkala. „A nestačila bych panu králi já?“ Pousmála se. „Obávám se, že tady žádná Aine není..."
Bělovousý se na An zamračil.
"Soudím, že rozumnější by bylo vyřešit vše v poklidu a po dobrém," řekl pevně, ačkoli nikoli nepřátelsky. "Víme, že se skrývá v tomto stavení."
Pokynul rukou vojákům a ti jako jeden muž udělali krok směrem k An, připraveni k zásahu.
An zvážněla. „Tady ale vážně žádná Aine není. Bydlím tu jen já, paní domu Ellaine a Her, její sestra.“
Bělovousý se zamračil. "Prosím tedy, nechť všechny obyvatelky tohoto domu přestoupí a představí se nám."
„Zajímalo by mne, pánové, co že to vlastně potřebujete? I já ráda řeším věci v poklidu a po dobrém. Takže se těch dvanáct svalovců nemusí tak naparovat,“ dodala.
„Vaše přání však půjde jen těžko splnit, protože dva z obyvatel jsou zrovna na trzích. Ale já,“ udělala krok vpřed a pukrle, „se jmenuji An a jsem k vašim službám.“
"Je mi velmi líto, co musím udělat, slečno An."
Střídmým gestem pobídl vojáky, kteří ihned přiskočili a chopili se An. Dva ji chytili za lokty, třetí jí dýchal zezadu na krk. Bělovousý muž tomu přihlížel s téměř lítostivým výrazem.
Zvedl hlavu a pohlédl k oknu. Heratrix si byla jistá, že o ní už ví. Hrůzou ztuhla na místě, neschopná udělat jediný krok.
„Co to má znamenat?“ rozčilila se An. „Říkáte, že chcete věci řešit v klidu, a když vám chci vyjít vstříc, tak mě vaši rabiáti chytnou.“
„A vy tři, připadáte si stateční, když mě, ubohou dívku, která se provinila jen svou vstřícností, musíte držet tři?“
Tři vojáci, kteří byli nejblíž, se očividně cítili nesví. A ti, jimž se toho štěstí nedostalo, si viditelně oddechli, že se jich to netýká.
Bělovousý neodpověděl. Jen se dál díval k oknům domu, dokud se jedno z nich neotevřelo. Ven vyhlédla vyděšená Heratrix.
"Pusťte ji!" vykřikla zoufale. "Já jsem Áine!"
„Heratrix!“ okřikla ji An.
To už ale dívka zmizela a v okně po ní zůstal jen vlající závěs.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:42
Pán jeskyně Tinamar

Jedné noci, když se An vrátila z lovu s několika zajíci, našla Heratrix podivně neklidnou. Kolem domu se dnes ochomýtali dva vojáci. Podle kabátců byli z královy družiny, říkala sestra Ellain. V příštích dnech se královští vojáci objevili ještě několikrát. Poptávali se u sousedů na dívky, které nedávno přijely.
Asi po týdnu místo dvou přijela celá skupina, snad tucet vojáků. Doprovázeli honosný kočár s erbem krále Gaelbhardta. Doma nebyl zrovna nikdo jiný, než An a Heratrix, protože Ellain s čeledínem jeli do města prodat nějaké plodiny.
Heratrix byla vyděšená a bledá na smrt. Vojáci zastavili před domem a zabušili na těžkou dřevěnou bránu. An vyšla svým ladným, houpavým krokem přes dvůr k bráně, otevřela a zvědavě je pozdravila.
Vojáci se na ni dívali s obavami, někteří udělali gesto pro zažehnání démonů. V Gaelbhardstadtu sice žili i Elfové, byli ale prakticky asimilovaní, většinou navíc byli míšené krve s lidmi. A rozhodně žádný z nich neměl zelené vlasy.
Ve vojácích se mísil strach z neznámého se zvědavostí, nebo i chtíčem, který v nich An budila svou éterickou krásou, ale zejména svými bohatými kadeřemi v barvě trávy na lesním paloučku. Neměli ale moc času na obdivování cizí krásky, protože kupředu vystoupil jejich velitel a rázným hlasem se dožadoval dívky Aine z tohoto domu.
An nejdřív vypadala asi lehce pobaveně, když se ji pokoušeli zahnat jako démona. Podivila se, co že po té Aine chtějí a proč ji tady hledají.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:38
Pán jeskyně Tinamar

Heratrix byla už v osmém měsíci, do porodu jí zbývalo asi půldruhého měsíce, takže byla už hodně unavená. Zůstávala povětšinou doma, pomáhala sestře s úklidem a domácím zvířectvem. Domek stál na okraji města, rodina měla přátelské vztahy s ostatními sousedy, kteří i Heratrix s An přijali vstřícně. Byly zde i jisté možnosti společenského života - omezené v místě, ale bylo možné dojet do centra na koni nebo v kočáře cca za půl hodiny, kde byl společenský život asi na úrovni Andoru, pro smetánku o něco zajímavější.
Lesík byl kousek od domu, nic velkého, ale sem tam se tam mihla zvěř. An se snažila zjistit, jak to chodí mezi sousedy a jak to vypadá v okolí. Ráda chodila do lesa, pokoušela se i něco ulovit. Bylo to riskantní, protože patřil králi, stejně jako většina lesů v okolí hlavního města, ale s trochou opatrnosti se dalo vyhnout drábům, navíc nad nimi i místní přimhouřili oko, protože Heřin otec býval lesník a podkoní místního pána. Přesto raději vycházela na delší procházky, aby neohrožovala přímo Heřinu rodinu. V Gaelii se jí vcelku líbilo, zřejmě se obávala, že to bude mnohem horší. Jediné, co jí doopravdy chybělo, byly hluboké a rozlehlé hvozdy, jaké znala z Lewanu.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:36
Pán jeskyně Tinamar

Když An Ara s Heratrix dorazily na pevninu, dostaly se bez úhony do hlavního města s hrdým názvem Gaelbhaardtstadt.
Rodiče už nebyli naživu (to ostatně obě dívky věděly už od Bělovousého mága). Pro Her však bylo hodně těžké naleznout domek, kde člověk prožil celé dětství, náhle skoro prázdný (žila tu jen nejmladší sestřička, za kterou se občas stavil jeden z bratrů se svou ženou). Sestra, asi osmnáctiletá dívka s dobrosrdečným obličejem, byla tak hodná, že Her s An hned nabídla, že můžou bydlet s ní, v bývalé ložnici rodičů.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog