Jiiso (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Jiiso

Pán Jeskyně:

Jmeno

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Výstavba byla dlouhá, drahá, vyžádala si desítky obětí na životech. Materiál, dělníci a otroci, zlato, jídlo, ošacení, voda, nářadí, tažná zvířata - vše k dokům proudilo i z velkých dálek.
Konečně bylo hotovo. Po dlouhých dřevěných kolejnicích se lodě svezly na vlny.
Vyslány jako průzkumné, obchodní, kolonizační. Posádku tvoří vojáci, námořníci, obchodníci, všelijací herbalisté a vědci. Podpalubí je do prasknutí naloženo zásobami všeho druhu a zbožím na směnu.
Za horizont a dál, jednoho dne se mezi mraky, kdesi v jižních oceánech objevila pevnina.
Loďě zakotvili kvůli rozsáhlým mělčinám hlouběji v moři.
"Kam jsme to dopluli? Co nás tu čeká? Žijí tu nějací lidé? Přežijeme?"

Klíčová slova:

fantasy, drd

Jaké hráče:

Hráče bez úcty ke stereotypu, schopných se vžít do postavy, aktivní alespoň jednou za 2 dny.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/2) Albegore, Kamikatze

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Valerien - 16. srpna 2017 20:24
Valerien

//No, Albegore je už podle profilu 6 dní offline, takže zase bych to s tím čekáním nepřeháněl, při nejhorším opravdu můžeš vzít toho dalšího a jeho tu nechat jako "mrtvou duši".

Jinak vzhledem k tomu, že se hra teprve rozjíždí, tak nemůžu říct, zda mě to baví. Nicméně se mi líbí styl tvého psaní a i tvoje uvažování mi prozatím sedí.

Pán Jeskyně - 16. srpna 2017 20:21
Pán jeskyně Jmeno

Tak počkáme pár dní a uvidíme. Dal bych tomu třeba i týden. Pokud tě to čekání přestane bavit, tak mi to jakkoliv napiš a dohodnem, co dál.

Co jinak dosavadní hra ? Do příspěvků se mi nevejde všecho, jinak by byly kilometrové a i ty vlastně "domýšlíš" taky části. Baví tě to takhle ?

Valerien - 16. srpna 2017 19:34
Valerien

//Nevadila by mi změna, ale přeci jen, bych mu aspoň 2 dny ještě dal. Pokud chceš, tak můžeš nabrat i toho nového.

Já radši budu hrát pomaleji, ale delší jeskyně. Proto mám 3.

Pán Jeskyně - 16. srpna 2017 18:05
Pán jeskyně Jmeno

Hoj,
Psal mi ještě jeden člověk, že má zájem. Popřípadě by mohl nahradit Ferna, v případě neaktivity.

Jak dlouho to vidíš s čekáním a nevadilo by ti změnit spoluhráče ?

Díky

Valerien - 14. srpna 2017 23:05
Valerien

//Já jsem ochotný počkat i déle, samotnému se mi hrát nechce, promiň.

Pán Jeskyně - 14. srpna 2017 23:03
Pán jeskyně Jmeno

Počkám ještě na Ferna, jestli se ukáže a odpovím zítra :)

Valerien - 14. srpna 2017 09:27
Valerien

Věnuji ještě jeden pohled mému pádlu, pak se otočím k sestupnímu místu. Než však začnu sestupovat, otočím se a ještě promluvím k námořníku s mým pádlem. "Mohl bych poprosit" pronesu tichým hlasem, tak aby mě slyšel on a kdyby chtěl ještě někdo další, tak by se musel viditelně dost přiblížit. Hlavu pořád skloněnou "nevím, jaké jsou úkoly na dnešek a jak dlouho se zdržíme na pevnině, ale hádám, že bude lepší, když budu připraven plnit své úkoly, mohl bych požádat tedy, zda byste mi nevzal ze skladu papíry, inkoust a brk, radši 2." Námořníci, mě zřejmě mají taky za blázna, viděli mě hlavně po nocích civět do noční oblohy. Zvykly si už na můj vzhled, vzhledem k tomu, že jsem pro ně "další šílený vědátor", ale pořád cítím určitou nechuť, možná strach.

Na palubu vstoupí dva vědci, zaujme mě zejména ten druhý, alespoň někdo tu vypadá více extravagantněji než já. Na nabídnutou ruku zaváhám pak ji podám a snažím se o normální stisk, žádnou "mrtvou rybu" či "drtič rukou", pozvednu oči přitom, abych se mu přitom podíval do očí "Dobré ráno", pak počkám, jestli si bude i druhý chtít potřást rukou.

Pak se vydám do člunu. Mám ze sestupu respekt, a tak vyndávám nohu až když mám druhou pevně na schodu, takže mi to trvá o něco déle. Když slezu počkám, zda mi hodí či podají věci, nebo je námořník snese dolů. Potom už jen zbývá zabrat a vydat se ke břehu.

Pán Jeskyně - 13. srpna 2017 22:52
Pán jeskyně Jmeno

Valerien

Na pravoboku je přivázaný člun, zhruba pro 10 lidí, ale už je spuštěný na hladinu. Je potřeba kus sešplhat po boku lodi, po vytesaných zarážkách a okolo metru seskočit. Ve předu a vzdadu sedí dva a dva námořníci. Přes lavice mají opřená pádla. Rozhlížejí se kolem, chvílemi na loď, chvílemi na moře, na pevninu, sem tam mezi sebou prohodí větu.

Kapitán Toilin nedůvěřivě postává před slezem. Zřejmě očekával důstojnější zacházení. Ze zadu kolem něj prochází tvůj známý nesoucí síť a pádlo. "Výjezd za pět minut, kapitáne. Připravujeme zásoby jídla a oblečení, na Váš rozkaz."
"Tendrea vel. Cesta je dlouhá, já kráčím." pronesl Toilin a začal lézt dolů. "Dostal jsem zprávu o mělčině s kraby, mušlemi a rybami. Vezměte i napichovací tyče a více sítí."
"Rozkaz!" odvětila čtveříce námořníků kolem, shromažďujícíh náklad pro přepravu na pevninu a dali se do pohybu.

Z podpalubí vyšli dva vědci - zřejmě. První, drobné kožešinové boty pod kotníky, tří-čtvrteční mírně otrhané hnědé kalhoty, hnědé uplé triko s dlouhými rukávy a na hlavě špinavý bíý čepec. Obouruč nese bedýnku podivných hrubých, průhledných kamenů, roztodivných tvarů i rozměrů. Druhý, na pohled podivín. Tmavé vlasy, do kterých má vpletený věnec z trávy a usychajících květin a jiné zeleně. Zdobné fialovo bílé triko, pruhované žluto hnědé kraťasy a jakésy žabky na nahou, svázané vždy jedním koženým řemínkem. Vše na něm až moc vlaje.
"Dobrý den Valeriene." podává ruku první. Druhý s úsměvem přihlíží.

Valerien - 12. srpna 2017 16:39
Valerien

Při průchodu námořníka chodbou jen sklopím hlavu a namáčknu se na zeď a snažím se projít ... neúspěšně. Své věci pevně držím a chci oponovat, že si je ponesu sám, ale bez problému mi je vezme. Vypadá, že by mě zabil jedinou ranou. Na jeho poznámku o suchozemské kryse jen pokývnu a dál jdu za ním On mi řekl pane ... jsem z toho zaražený a tak nic neříkám.

Po příchodu na palubu zamžourám, jsme u pevniny pár dní a já si pořád nepřivykl na denní světlo, stal se ze mě takříkajíc noční tvor. Teď když jsem dostal nakázáno být v noci na lodi, tak je to pro mě problém.

Porovnám si věci svázané na zádech a s nimi i luk. Zřejmě ho nechám v táboře na pevnině, ale kdyby byl potřeba, tak na lodi je mi k ničemu. Po pronesené větě v elfštině nezvedám hlavu, nevím co znamená, a tak ani nereaguji a doufám, že to nebylo přímo na mě. Pak ovšem pořád mírně zvednu hlavu a pokynem na klidný průběh pokývnu hlavou. Pořád ji mám ovšem skloněnou a vlasy v obličeji.

Začíná mi docházet, že nevím od toho vůbec čekat. Utíkám před minulostí, ale nevím ani v nejmenším, co je přede mnou. Očekával jsem od toho dobrodružství, nový život, nové místo k životu, ale taky tu dost dobře mohu naleznout smrt. Tak zaraženě pokračuji dál.

Pán Jeskyně - 11. srpna 2017 23:40
Pán jeskyně Jmeno

Valerien

Se sítí a pádlem jsi vyšel z kajuty. Po úzké chodbě prochází svalnatý námořník, do půl těla a zpívá si: "Skočil bych si já, skočil bych si na tebe, OU JÉ, má mořská vílo; jen ta voda mě trochu zebe, OU JÉ". Zřejmě tě nečekal a pak už jen překvapeně dohvízdl. Zubatě se usmál a řekl. "Já vám to vezmu, pane astronom. Mořský vlci musej pohámat suchozemskejm." Vlastně ti obsah náručí spíš vyrval, něčekal na odpověď.

Po ve stínu schovaných schodech jste vyšli na palubu. Modré nebe, pár bílých mráčků, bezvětrno. Loď se lehce pohupuje na vlnkách. Pozorovací koš je sice už prázdný, ale ještě nad ním vlaje vlajka Lorvenu - medvěd a člověk zachycení z profilu, podávající si ruku a tlapu na zeleném pozadí. Za nimi se tyčí věž; a před nimi sedí děvče s košem jídla a zrovna je zakousnutá do červeného jablka.

Zdá se, že většina lidí je na pevnině a na palubě zmilo jen nutné minimum.

"Ji tan req dalmi ue veras te neu." Z horního, kapitánského můstku vážným tónem zazněl starý jazyk elfů. Kapitán Toilin vyšel na zrak. Oblečený úpně jinak, než jak jsi ho vyděl poprvé. Černá, důstojná, vyšívaná košile s přehozenými, svítivě zelenými pruhy látek přes ramena - takovými šálami vlastně. Červeno černé noblesní kalhoty a elegantní boty. "Očekávám hladký průběh" promluvil k námořníkovi před ním. Ten se jen uklonil a schází po schodech směrem ke člunu.

Pán Jeskyně - 11. srpna 2017 23:03
Pán jeskyně Jmeno

Fern

Když jsi vyšel ze stanu, kromě zhruba deseti lidí postávajících, procházejících, nosících věci kolem jsi uviděl na špalku vysedávat jednoho trpaslíka. Naštvaně buší patami, až se kůra loupe a něco si brblá do vousů.

Za "rohem", tedy spíše za nataženými sítěmi, povlávají ve větru šedivo hnědé plachty kuchyně. Dva námořníci tam zrovna po zemi táhnou škopem s podivným kašovitým, houpajícím se obsahem.

U stromů opodál stojí - podle dlouhých vlasů žena - nebo dlouho neostříhaný námořník, podle figury a mnoha vrstev oblečení těžko říct. Zakrývá si obvázanou rukou sluneční paprsky z výhledu a zaujatě kouká kamsi mezi křoví.

Na pláži postává v horkém písku bosý urostlý muž. V rukách drží velký, vysouvací dalekohled, postupně se otáčí, prohlíží střídavě moře a pevninu. Po chvíli dalekohled opře o zem a něco pečlivě zakresluje a zapisuje do listu velkého papíru rozloženého před ním, zatěžkaného kameny.

Posbíral jsi několik bylin, žloutou trávu, která voní jako med a pouští lepivou, zlatavou šťávu.

Na pláži obklopující menší skupinku stromů jsi našel nakouslý, fialový, kulovitý plod povalující se ve stínu šedivého kamene, jen pár kroků od pobřeží a přilévajících se vln.

Pán Jeskyně - 10. srpna 2017 21:57
Pán jeskyně Jmeno

Hoj,
odpovím zítra, jsem unavenej a nestíhám..
Zdar a sílu prozatím :)

Valerien - 10. srpna 2017 08:39
Valerien

//Z mého pohledu jsou příspěvky v ideální délce a co se týče obsahu, tak je to taky v pořádku. Když budeme chtít více informací o něčem, tak na to prostě upozorníme, že se na to zaměříme. Jako třeba já, že začnu zkoumat okolí, abych jej mohl "překreslit"

Pán Jeskyně - 9. srpna 2017 22:42
Pán jeskyně Jmeno

Oba dva jste odpověděli rychle, já to dneska už nedávám.

Vyhovuje rychlost příspěvků ? Chcete radši podlouhlé, nebo pomalejší a detailnější ?

Mám se při psaní na něco zaměřovat ? Pocity, lidé, věci, příroda, zvířata, počasí, půda, doléhající zvuky, .. ? Domluvit si, co vás nejvíc zajímá a na co si dáváte pozor ?

Díky za strpení.

Valerien - 9. srpna 2017 20:33
Valerien

Když jsem dorazil do vesnice, nebylo to místo kde bych chtěl trávit delší čas, viděl jsem, že sami využívají otroky a bál jsem se, že mě vezmou zpátky do zajetí. Tetování co jsem ovšem měl tu očividně nebylo známé, protože jeden zvědavější chlapík, který se nezalekl mého vzhledu, se mě na něj ptal bez očividné známky vědomí o tom, co to doopravdy je. Samozřejmě jsem tomu nechtěl zprvu věřit, a tak jsem byl více než opatrný a držel se na periferii. Když jsem se ovšem dozvěděl o lodi, musel jsem to risknout.

K lodím jsem se dostal ještě před dokončením. Měl jsem pocit, že někteří u stavby mé znamení poznali, ale bylo jim to jedno zřejmě, hlavně že jsem pracoval a nemuseli mi moc platit. Bylo to něco nového pro mě, těžká práce na kterou jsem nebyl zvyklý. První dva týdny jsem se po práci nemohl pořádně ani pohnout, ale přivykl jsem si. Mé jemné dlaně zmozolnatěly a i tělo svým způsobem ztvrdlo.

Dostat se na loď byl ovšem oříšek. Jednoho večera jsem odchytil jednoho muže o kterém se povídalo, že má na starosti výběr lidí. Na to, že měl připito, tak jakmile došla řeč na peníze rychle ožil. Namítal, že mě námořníci utopí první den na moři kvůli mému vzhledu a že nic neumím. Nakonec jsem mu dal všechny peníze co jsem měl. Vzhledem k tomu od koho jsem je měl, jich nebylo zrovna málo a muž vypadal, že štěstím začne řvát na celé kolo. Pak už jsem ho ovšem neviděl. Měl jsem podezření, že se vypařil a svoje slovo nedodrží. Když mě nakonec vybrali ulevilo se mi, na druhou stranu mě ten chlap pěkně vyšplouchl *Hvězdy a mapy! Když mě neutopí kvůli tomu jak vypadám, tak kvůli tomu, že jsem podvodník!* Při nalodění jsem si radši hodil hadr přes hlavu, aby nikdo pořádně neviděl mé vlasy a rychle jsem zalezl do podpalubí.

Prvních pár dní plavby jsem měl neskutečný strach, že mě z lodi vyhodí jako přítěž. Nakonec se ukázalo, že výhoda astronoma je, že může vylézat jen v noci, takže jsem si většinu úkolů i přes noc splnil. Na navigaci naštěstí nedošlo. Kapitánka byla dost zkušená a zřejmě mi ani trochu nevěřila v tomhle ohledu. Hvězdy mě ovšem očarovaly, když jsem neměl co, tak jsem na ně celé hodiny zíral, byla to nádhera na moři.

Horší to bylo při bouřích. Přivykl jsem moři rychle a neměl jsem ani takové potíže jako ostatní i když se mi nevyhly úplně. Bouře ovšem se mnou zamávaly pořádně a já se křečovitě držel smeták který jsem měl, jako by to měl být vor, který by mě případně zachránil.

Při doplutí mi došlo, že jsem v nové zemi, nová šance na nový život. Nechal jsem všechno co se mi stalo daleko za sebou a jen jsem doufal, že už bude jenom lépe.

Během plavby jsem koukal do kapitánčiných map, abych alespoň něco pochytil, jak vypadají, měřítko, značky a podobně, namalovat něco takového už je ovšem něco jiného.

Smotám síť, která už byla v kajutě při mém příchodu a vezmu pádlo. Musím se dostat na člun a s ním na pevninu. Pak asi "začnu plnit svůj úkol" projdu se po pobřeží a blízkém okolí a zkusím to tu nějak zmapovat.

Fern - 9. srpna 2017 11:22
Fern

Sakra, to už jsou všichni vzhůru? překvapí mě při vstávání pohled na prázdný stan. Většinou nejsem z těch, co si takhle přispí. Nakonec mne ale uklidní pohled na posledního, stále spícího muže. No, alespoň nevylezu úplně poslední..

Nahmatám na zemi, v písku vedle matrace, kožený proužek, kterým si v rychlosti svážu vlasy do ohonu a rovnou vstávám a vydávám se ven. Cestou si jen obuji jeden - svůj - pár bot, vylezu ze stanu a prozhlédnu se. Co se děje, co kdo dělá. Podívám se po někom, s kým se více bavím, a skočím za ním, případně mu pomoci s tím, co právě dělá a proberu s ním co se od rána dělá. Když nikoho takového nezahlédnu, nebo po tom, co mu pomůžu, vyrazím se podívat podél oázy, jen tak po kraji lesa, co zde poznám a co nepoznám za bylinky.

//Kdybych mohl poprosit, tak bližší popis toho, co jsem našel, kolik známého a kolik netuším co je. :)

Co poznám a uznám za užitečné rovnou vezmu - léčivé bylinky, jedlé plody, hlízy, co unesu. Neznámé zatím nechám, jen si to prohlédnu. Musím někde sehnat papír a brk, nebo zase všechny ty kytky zapomenu. zamyslím se a po návratu zpět do tábora se pokusím v zásobách něco takového najít. Nejlépe nepopsanou knihu a něco na psaní. Nebo alespoň pár papírů. Snad všechny tyhle věci nemají vedle v táboře. No kdyžtak se tam stavím se zprávami dnes já, a rovnou si to vyzvednu.

Pán Jeskyně - 8. srpna 2017 23:05
Pán jeskyně Jmeno

Mírná krajina, v pozadí ale rychle se měnící, kopcovitá, v dáli, kam až oko dohlédne, hornatá. Husté porosty tmavě zelené trávy, všelijakých rostlin a plodů, jiná místa zase uplně holá - suchá zem, místo od místa protkaná pískem a lepivou, smrdutou hlínou. Vysoké stromy se vzorkovitou, opakující se kůrou; hrubou a pichlavou, na vrcholku se šošolkou trčících listů. Menší tůně a tůňky s pitnou vodou, nejspíše zachycenou při deštích. Modravá obloha s plujícími bělavými mraky, pomalu dorážející, osvěžující vítr. Cítit je sucho a sůl.

Podél břehu vnikly dva jakési provizorní tábory. První, větší, přímo u mělčin s výhledem na lodě, zastíněn kopcem opodál, vystavěný převážně na písku a ztvrdlé půdě. Kůly zatlouknuté do země, ověšené bílími plachtami, pár bytelnějších stanů. Hromady věcí jsou roztahané a povalují se jen tak kolem. Kuchyně, kapitánský stan, odkladiště zbraní, hlídkové ohniště, čbery se zásobami vody, sítě na ryby, čluny vytažené špicí na břeh, přivázané silnými lany. Chatrné záterasy, narychlo zbité z dřevin z okolí.

Na noc zůstavají v táboře pouze vojáci a kapitánka, ostatní spí na lodi, které pořád zůstavají zálohou pro útěk před nebezpečím.

Zásoby jídla jsou uskladněny v podlalubí a převáženy na souš na přípravu, ale postupně jich, jako všeho ostatního ubývá. Je potřeba začít obstarávat potřebné věci z přírody v okolí.

Osazenstvo druhých lodí si za jakýmsi vyvýšeným, ostrým útesem postavilo další tábor. Podobné materáiály, o něco menší a jednodušší. Blíže oáze, nebo spíše hustému shluku stromoví, okolí místy mírně kamenité.

Z jednoho tábora není kvůli útesu vidět na druhý, ale několikrát denně si mezi sebou posílají zprávy a vyměňují potřebnosti.

Další ráno...
Fern se probudil v rozevlátém stanu. Na matraci, rozloženou v písku, kterou dostal přidělenou si nemůže ztěžovat. Kolem "stěn" stanu leží několik dalších takových. Kromě jednoho mladého, schouleného, spícího muže, jsou všechny ostatní už prádné. V prostoru je zavěšeno spoustu bylin, trav, nasbíraných plodů, omotaných kolem tenkých částí drátky, nebo provázky; středně velký dřevěný stůl, jedna malá rozkládací židle. Na stole je postavené kruhové, asi 30 cm vysoké, otáčecí zrcátko. U vchodu dva páry zmuchlaných hadrových bot.

Valerien se probudil v podpalubí lodi, v jedné z menších osobních místností připomínajících spíše cely. Malá, krátká postel s přikrývkou, ve stěně zatlučený hřebík jako věšák, na zemi se povaluje pádlo a zamotná síť. V rohu pak dřevěný kyblík a chlupaté koště. Uvnitř je šero, ale mezi trámy prosvítají paprsky světla.

Toť vše, můžete začít reagovat. Pro detailnější popis se ptejte na konkrétní věci.
Díky, zdar a sílu :)

Pán Jeskyně - 8. srpna 2017 22:04
Pán jeskyně Jmeno

Až příliš dlouho na moři. Několik měsíců. Kapitánce Licii se udělalo špatně, pravděpodobně mořská nemoc. Ironie; ale nebyla jediná. Asi deset dalších se k ní přidalo na kraji paluby zvracet do moře. Po většinu noci byl klid. Přesnou příčinu se zatím nepodařilo určit, ale všichni znalí léčitelé, včetně Ferna, dostali na starost ji co nejrychleji najít a odstranit.

Na pár dní se moře i žaludky členů posádky uklidnily. Hladina hladká jako zrcadlo, bez jediné vlnky. Slunce, mírný, teplý vítr, ptáci na obloze. "PEeEEeeVNIIINAAAAAAAAA !!!, VIDIIMM ZEMIII. PŘÍÍÍMO PŘED NÁÁÁMA." zahulákal z pozorovacího koše námořník , předkloněný třeštíc oko do dalekohledu. "VIDIMM STROMY !!" řval a radostně mával na všechny pod ním. I druhé dvě lodě si pomalu objevujících se zelených kopců a kopečků všimly. Ozývalo se bušení do bubnů, pleskání bosých nohou skákajících námořníků, jak dopadaly na dřevěnoá prkna. Spáč ve stínu začal třískat lžící do starého kýblu. Licia vyšla na palubu a signalizovala ostatním lodím místo zakotvení - kvůli mělčinám asi 200 metrů od břehu. Hloubka vody, rychle se měnící, od necelého jednoho až po několik metrů. Je potřeba dávat si pozor, kam člověk šlape.

Stavba tábora v posledním úvodním příspěvku.

Pán Jeskyně - 7. srpna 2017 22:47
Pán jeskyně Jmeno

Následujících pár týdnů, lodě téměř hotové, každému na očích, nervozita opadala. Většina začínala věřit v úspěšné vyplutí, cestu a snad i na nalezení nových spojenců a domova.

Ani z daleka však ale nebyl všem útrapám konec. Jedné hluboké noci, té nejčernější - jak už to tak bývá - se podařilo šestici otrokům dostat se z klece, popadnout několik hořících polen od hlídkového ohniště a pokusit se lodě zapálit. Snad kvůli nasáklému dřevu, nebo vlhkému ovzduší se jim to ale nepodařilo. Tři se vrhli se do vody, snažili se uplavat, schovat ve vodě, ale stráž je bez milosti postřílela. Zbytek byl hned dalšího dne za úsvitu popraven.

Lodě se rozhoupaly na vlnách. Nejdřív testované, jestli nezatékají, postupně nakládané zásobami, hlavně jídlem pitnou vodou, hrubým nářadím i technickými udělátky pro vědce a výzkumníky. Malý prostor zbyl na obchodnické předměty, opisy knih a slovníků, které mají pomoci navázat komunikaci, staré i nové námořní mapy a spousty dalších, menších, více či méně potřebných materiálů, darů, zapečetěných truhlic a truhliček.

Oba, Valerien a Fern se dostali na palubu "Cestovatele", lodě Lorvenu, jak jí kapitánka Licia pojmenovala. Šlechtici, kteří do stavby investovali nejvíce, cítili právo jí pojmenovat po svém, původně tedy "Bystrý pták, který ponese sen rodu Durů a hrdě se vztyčí na obloze", ale nový název se přeci jen chytil více. Alespoň nevyvolával tolik tázavých pohledů...

Fern se na palubu dostal téměř hned, díky svým znalostem bylinek a léčitelství, Valerienovi se podařilo podplatit jednoho z náborářů a dostat se na palubu jako astronom. Očekává se od plnění určitých povinností. Hlavně sledování noční oblohy, určování polohy, navigace a malování map.

Posádka Cestovatele je tvořena dvaceti námořníky, deseti vědci, kapitánkou, čtyřmi civilisty - obchodníky a zbytek pomocnou silou. Obsazení ostaních lodí neznáte.

Za potlesku, křiku davů, až příliš hlasitého troubení na duté rohy zvířete, které snad radši mělo celé skončit na pekáči, než aby si toho tolik muselo vytrpět ještě i po smrti, nekonečných proslovech vážených občanů, loučení, posledních kontrol, že do lodí skutečně nezatýká, jste konečně vypluli na moře...

Bere mi to více, než jsem čekal. Poslední dva příspěvky zítra, pak už začne hra.

Pán Jeskyně - 6. srpna 2017 21:48
Pán jeskyně Jmeno

Výběr posádky a vyplutí:

Po pár měsících, spojené trámy začaly dostávat tvar krunýře. Ubývalo otevřeného prostoru a na palubě první lodi vztyčili dělníci za obdivu a potlesku přihližejích první stěžeň. Všichni byli unavení, přeci jen přístup na pláž byl obtížný a průjezd průsmykem v horách trval několik dní.

Jak se blížil čas vyplutí, národy začaly vybírat své posádky. Někteří lidé chtěli o členech volit, bouřili se; někteří chtěli utéct ze strachu před napadením silnějšími národy, jiní chtěli prozkoumávat a stát se dobrodruhy a objeviteli, na které bude historie vzpomínat.

Rozhodlo až hromadné zasedání vládců a šlechty. Přítomni byli zástupci všech národů. Každá ze tří zúčastněných zemí dostane jednu loď. První, největší z nich dostal Lorven. Unese 40 lidí a zásoby na 4 měsíce. Zbývající dvě, podstatně menší, každá pro Esuny a Hury. Kapacita pro 25 lidí a zásoby na 3 měsíce.

Kapitánkou Lorvenské lodě se stala Licia. Vysoká mladá žena. Dlouhé hnědé vlnité vlasy, silné námořnické tělo. Oblečená do přiléhavých černých kalhot, mohutných kotníkových bot, bílé košile a útlé hnědé vesty s obrovským množstvím všelijakých kapes a kapsiček. Na hlavě nosí přes pravé ucho nakloněný černý klobouk s obrovským brkem. Má za sebou několik námořních výprav, ale bylo to už dávno, kdy se plavila naposled.

Kapitánem Esunů byl jmenován Gromeš. Údajně bývalý pirát, který se rozhodl stát počestným mužem a obrátit svou víru v boha. Moc se toho o něm neví. Lidé mu nedůvěřují, i když v Esunské zemi žije už několik desítek let. Starší muž, dlouhé černé vlasy a vousy. Vrásčitá tvář. Chybí mu několik zubů. Oblečený obvykle celý v černém. Volné látkové kalhoty, dlouhé boty a košile, oboje až po kolena; přes tělo kovovou zbroj se zdobným ornamentem. U pasu má zavěšený obrovský zahnutý nůž. Často kleje, nadává a sprostě řve.

Hurským kapitánem je elf Toilin. Vysoký, hubený. Vypadá zamyšleně a mírumilovně. Oblečený v dlouhém, jednodílném, béžovém plášti kolem celého těla. Zdá se slabý, ale prý na moři prošel už mnohým.

Pokračování zítra, dnes už to nedávám.
Díky za strpení.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog