Každý jednou musí zemřít (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Každý jednou musí zemřít

Pán Jeskyně:

Kamikatze

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Ať už jste odkudkoli a kýmkoli, zubatá Vás stejně očekává. Možná namítnete, že elfové jsou věkem nesmrtelní. Ale i pro ně je zásah mečem životu nebezpečný. Pokud byste se ovšem chtěli všem nebezpečenstvím vyhnout a zachránit tak svůj mrzký život, pak nežijete vůbec.
A o to tady půjde především, proč "žít" desítky let a v podstatě jen přežívat, když můžete radši žít sice krátce, ale na plno. Staňte se legendou a budou Vás opěvovat ještě za tisíc let! Staňte se postrachem a za tisíc let se ještě budou třást, když uslyší Vaše jméno.

Klíčová slova:

DrD2, sranda musí být i kdyby ...

Jaké hráče:

Když mě zaujmete, tak 1 hráče ještě přiberu, ale musíte opravdu zaujmout!
...
Pravidla nebudu nijak hrotit a spíš používat ty co se budou hodit (takže minimálně). Před vytvořením postavy si přečtěte nástěnku. Hrát se bude v 3-4 lidech, chtěl bych většinou delší příspěvky (žádné slohy, ale nic krátkého a aby to mělo hlavu a patu), na druhou stranu rozhovory občas budou velice krátké a bude pro ně potřeba více příspěvků. Proto bych tu rád viděl aktivnější hráče (aby se tu objevovali aspoň ob den)!

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
https://goo.gl/vvVysy Pravidla DrD 2 jsou k nalezení na ulozto, jak vytvořit postavu Vám nastíním ve zkratce i na stěnu. Sám v tomto systému hraji s několika přáteli na živo a není to nijak složité (hrajem s pauzami i pár měsíců dlouhými, takže vždy pravidla stihneme zapomenout, takže mi věřte). Naše hra vypadá ... "zajímavě". Jsme ve městě, kde jsme zodpovědni za zombie apokalypsu, epidemii a "meteorovou" smršť díky kterým ve městě zbyla asi 1/3 obyvatel. Jsme hledaní, jeden druhému děláme na schvály, ale hlavně si to pekelně užíváme. Něco podobného bych chtěl začít i tady. Nebudu se vás snažit zabít, ale jizev (viz pravidla) budete mít dost, Zvláštnosti: Nejsou tu postihy, když střílíte z blízka. Takže se mi stalo, že jsem prohrál (jako bojovník) souboj s lučištníkem a to jsme začali bojovat až když jsem byl u něho. Stejně tak vás soupeř může přemlouvat když se ho snažíte "vykydlit". A pár dalších, ale to poznáte během hry. Jako bojovníkovi mi to docela vadilo, ale později jsem poznal, že to pomáhá ke zvýšení zábavy hry. Ke hře se budou využívat google dokumenty, které budete mít k nahlédnutí, ale upravovat Vám je budu já.
Hráči: (4/5) Alitera, Paljaci, redwolf, SiragoN

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 10 ⇒|

Sion - 9. prosince 2017 13:07
Sion

Když jsem sjela dolů a šlápla do vlhké půdy, jen jsem přivřela oči a povzdechla si. Počkala jsem na společníky a vydala se s nimi kupředu. Jenže mlha brzy zhoustla tak, že jsem na okamžik zpanikařila a musela na okamžik zastavit, než jsem se vydala dál a ti vlci tomu nepřidávali. Doufala jsem, že nás tak brzy nedoženou. A ten smích, ač se zdál být dětským, mrazil mi krev v žilách. Snažila jsem se jít přímo na druhou stranu údolí, protože to byla nejkratší cesta pryč (Lovec - orientace v divočině +3 vyčerpám se) „Asi není nadšený, že jsme mu sem vtrhli," pronesu za opatrného našlapování. „Co ho zkusit poprosit o dodatečné svolení k projití nebo návratu. Klidně bych mu něco dala, ale nemám asi nic, co by se mu mohlo zamlouvat. I přes to jsem ochotna mu dat vybrat ze svých věcí, pokud by se mu tam něco zalíbilo a pustil by nás přes svoje území," letmo se obrátím k nezřetelné postavě elfa vzadu.

Ersill Idranel - 8. prosince 2017 13:34
Ersill Idranel

V mlze jsem téměř okamžitě ztratil představu o směru. Doufal jsem že Sion udrží směr a budeme co nejdřív venku. Když se ozval dětský hlásek, bylo mi jasné že je je to duch. Chvíli jsem doufal že stihneme vyjít z mlhy včas, ale téhle naděje jsem se okamžitě vzdal když jsem slyšel rány a vlčí sténání. "Můžu to zkusit, ale myslím že by bylo vhodné mu něco nabídnout. Mohlo by ho potěšit něco neobvyklého, něco s čím se tady nesetkává, nemusí to bít nic drahého, cena v penězích pro duchy nebývá podstatná" odpovím hobitovi.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 8. prosince 2017 06:00
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

V mlze
" Je to divne, co za stvoreni dokaze jen par udery zabit vlka a jeste k tomu ted detsky chychot. To se mi nechce libit. Ersille neni mozne, ze by slo o nejakeho ducha? Nechci to zakriknout, ale myslim, ze ten kdo vchazi do mlhy se zlymi umysly ten si to odskace. Nechces si zkusit s nim promluvit?"

otec Gustavson - 4. prosince 2017 18:35
otec Gustavson

Už tam jdu potřetí a vždycky tam něco zapomenu
Po tom závodu s trakařem si chtěl trpaslík chvíli odpočinout, nakonec se ale rozhodl babce vyjít vstříc. Asi by se cítil, že v chaloupce překáží, až se pustí do léčení. Lesu ale stále trochu nevěří a tak si předtím převezme své zbraně.
Cestu na palouček už otec Gustavson zná poměrně dobře. Jde pomalu, odpočinkovým krokem a dopomáhá si svou holí. Pro dnešek se už naběhal dost. Navíc, sice se nevyzná v pozemních záležitost, ale je si poměrně jistý, že železožrouti tady nežijí, takže by i ten meč měl zůstat v bezpečí.

Pán Jeskyně - 28. listopadu 2017 18:42
Pán jeskyně Kamikatze

Zábava začíná!
Sjeli jste po zadcích dolů, skutečná podívaná byla na koně, ten i přes svou klidnou povahu a trénink toho asi měl už dost a Ersill ho musel popotáhnout ke svahu, nakonec ovšem s pokrčenými zadníma nohama sjel taky. Ersill se ještě pokusil něco vycítit, ale jak předpokládal, vše kolem je magické, jedna velká masa, nedokázal v ní rozeznat nic konkrétního. Sion vede kupředu, první metry jsou v pořádku, ale mlha houstne každým krokem a i půda začíná být měkčí a měkčí, procházíte kolem kaluží vody, do kterých radši ani nešlapete a kůň začíná být opět dost neklidný. Pokračujete dále, až je mlha hustá tak, že je sotva vidět na metr. Všude kolem je mech a mrtvé keříky, zřejmě kvůli nedostatku světla, zatím vám však žádné nebezpečí nehrozí. Pak zaslechnete dětské zachychotání napravo od vás, druhé se ozve po chvíli z opačné strany nalevo od vás. Najednou Ersill jako první, který jde poslední kvůli koni, zaslechne rychle přibližující kroky, cákání a funění. Rychle po něm to slyší i zbytek, je jich více, funění a typický dopad nohou ... jste si jisti, vlci se nevzdali. Odhadem dvacet metrů ... deset, připravujete se k boji. Chychot! Kroky přestali, ozvalo se vrčení, rána! Zakňučení jednoho, vrčení ustalo a následují kousavé zvuky a boj vlků. Stojíte jako opaření, další zakňučení. Slyšíte trhání, cvakání čelistí na prázdno i do cíle. Třetí zakňučení. Najednou uslyšíte kroky rychle se vzdalující od vás, odhadujete, že poslední vlk ztratil odvahu a dává se na bezhlavý útěk. Neuplynula ani chvilka, když uslyšíte ránu a čtvrté zakňučení. Rána ovšem tentokrát nebyla tak dobře mířená, protože slyšíte další dlouhé kňučení zvířete, které se ocitlo tváří tvář smrti. Běží vám mráz po zádech. Kňučení bylo utnuto pátou ranou. V tom jste se probrali, nemůžete běžet sprintem, musíte dávat pozor kam šlapete, takže spíš jen poklusem dopředu. Sion navíc bude muset úmyslně jít pomaleji než by sama chtěla, hobit ani elf s koněm na uzdě by jí totiž nestačili! Slyšíte cákavé kroky mířící k vám. Ozve se děsivý dětský hlas ...

Babka překvapila
"Ne moc dobře, zastavila jsem krvácení, ale ztratil příliš mnoho krve, má vykloubené rameno, zlomených pár žeber a horečku, bude zázrak když se dožije rána." když to slyšíš, nemyslíš si, že je to moc citlivé říct to před ním, ale všiml sis, že je v bezvědomí. Naložíš tedy hobita na trakař. Hobit není velký, takže se tam v pořádku vejde, za to je ovšem pořádně těžký, se vším tím železem na sobě. Pořád je tu ovšem problém co s babkou, ta ho během chvilky vyřeší a sedne si hobitovi na nohy. "Jedem, jedem!" popožene tě, takže teď je trakař nejenom těžký, ale i vratký. Jedeš s trakařem krokem, každý jeho přejezd něčeho, co s ním škubne je škubnutím do tvých napnutých paží. Když dojedete k chaloupce už si spocený až na zadku, babka sleze a pomalu se odplouží do budky, aniž by čekala až si oddechneš, tak volá "Dones ho na postel". Když ho tam konečně doneseš babka už míchá něco dalšího. Všimneš si, že v pokoji je opět Verunka, která mlčí, ale zvědavě si hobita prohlíží. Přišla k němu blíž a ťukne mu prstem do tváře, když sjela pohledem na jeho hrudník, tak zasyčí a odtáhne se. Babka si toho očividně všimla "Neboj, tenhle ti neublíží, nedovolím mu to!" pak se podívá na tebe "V lese nikdo moc nechodí, ale nechali jsme tam jeho hrudní plát a meč, měl by ses pro něj vrátit"

-------
Skupina v mlze si po čas odepisování pustí https://youtu.be/kruqof4cqoE?t=8s protože přesně tohle po celou dobu slyšíte!

Ersill Idranel - 19. listopadu 2017 14:41
Ersill Idranel

Chvíli pozoruji jak se Sion s hobitem pomalu noří do mlhy, pak se zhluboka nedechnu a pustím se za nimi. Přemýšlím jestli bych neměl zkusit navázat komunikaci s duchem a slušně ho požádat o průchod, pak ale zaslechnu z dálky vlčí zavití, možná se mi to jenom zdálo, tak jako tak mě to utvrdí v tom že na zdvořilosti nemáme čas. Připravím se na setkání s duchem, není moc pravděpodobné že by si nás nevšiml. Soustředím se na cokoliv neobvyklého a projevy nadpřirozené aktivity (+2 zaříkávač, nevyčerpávám se) "Radši se držme co nejblíž u sebe, nebylo by dobré kdyby jsem se rozdělili" řeknu když sestoupíme do mlhy. "A snažme se jít pořád rovně..." dodám když si uvědomím že se v mlze nedokážeme vůbec orientovat.

Sion - 18. listopadu 2017 13:11
Sion

„Takže bych řekla pánové, s chutí do toho, protože vlci, zde mohou být každou chvíli," podívám se na společníky, než se začnu připravovat k sestupu. Okamžik si přeměřuji svah a hledám nejvhodnější místo, kde by se dalo dostat dolů.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 18. listopadu 2017 06:46
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

No s duchem bude snad rozumejsi domluva nez s vlky co jeste nepostavacili.

Sion - 17. listopadu 2017 16:30
Sion

„Jinou cestu nevidím," přiznám, „snad vlci ztratí rozvahu tam jít za námi. Nu, pokud se s někým takovým setkáme, budeš náš hlavní mluvčí a vyjednavatel," pousměju se na elfa.

Ersill Idranel - 17. listopadu 2017 11:33
Ersill Idranel

"Setkal, ale... je to s nimi složité, doufám že tenhle nebude zlomyslný." odpovím Sion. "Můžeme to risknout, ale buďte obezřetní" dodám.

Sion - 13. listopadu 2017 01:06
Sion

Zastavila jsem a opřela se dlaněmi o stehna, abych se trochu vydýchala. „Nerada bych se jim postavila přímo, Paljači," odpovím na hobitovu poznámku. „Setkal ses, někdy s nějakým lesním duchem Ersille? Co je to zač?" zeptám se elfa. „Bojím se totiž, že nám nic jinšího nezbude, než dolů," povzdechnu si.

Ersill Idranel - 8. listopadu 2017 13:00
Ersill Idranel

Rychlé se ohlédnu, jestli neuvidím vlky. Trochu mě vyvedlo z míry že jsem stále nezahlédl věž i přes to že jsem byl na místě kde nepřekáželi stromy a obzor byl čistý. Najednou se ozve Hobit, naléhá aby jsme pokračovali, přímo přes údolí s mlhou. "Pojďme jinudy!" Vyhrkl jsem, hlavou se mi honili různé myšlenky, třeba v té mlze nečeká nic špatného? Pomyslel jsem si, na klidu mi to ale nepřidalo. "To není přirozená mlha! Nejspíš tady žije nějaký Lesní duch..." *Za chvíli tady ale budou vlci, narozdíl od nich by s tím duchem mohla být rozumná řeč.*

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 7. listopadu 2017 16:33
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

Útěk?
Ersille děje se něco? Už nemůžeš běžet dal? Vlez si na koně, ale musíme běžet. Sion se tváří, že ti vlci nás doženou. Chcete se jim postavit?

otec Gustavson - 6. listopadu 2017 17:20
otec Gustavson

Příteli chvátej, S-O-S, ať jsem i zítra čím jsem dnes
Jak již bylo naznačeno, cesta k chaloupce byla pro trpaslíka skutečně náročná. Naproti tomu zpět komplikoval už jen drncající trakař. Nepříjemné otřesy zkusil otec Gustavson tlumit tak, že trakař táhnul za sebou. Navíc se tak nemohlo stát, že by se trakař najednou zastavil o výraznější hrb a trpaslík do něj setrvačností vrazil. Cestou do domu si už ale tímhle způsobem nebude moci pomoci - hrozilo by, že by toho chudáka někde vyklopil.
"Jak je na tom?" vyhrkne ze sebe trpaslík hned, jak se dostane na místo. Pak si přistaví trakař vedle zraněného hobita. Otec Gustavson se pokusí rytíře opatrně naložit. Obzvláště si dává pozor na to rameno.
A co vy, babi? Nevím, jestli vás taky unesu na zádech.

Pán Jeskyně - 5. listopadu 2017 15:43
Pán jeskyně Kamikatze

A to teprve den začíná!
Hlad je očividně silná motivace, protože vlci se hnali jak zběsilý po proudu vodního toku, proto nebylo proti Sioninu návrhu moc připomínek a hned jste se dali do pohybu, neběželi jste sprintem, protože jste nevěděli, jak dlouho poběžíte. Les řídnul a začal být i čím dál více prosvětlenější, poté jste proběhli asi na 40ti metrový pás planiny, který vedl jak napravo, tak nalevo od vás. Tento pás z jedné strany ohraničené lesem, z druhé strany ohraničený mírným srázem, který by nebyl ani takovým problémem, protože sjet ho po zadku, by dle vašich odhadů neměl být problém, zas tak prudký totiž není. Co ovšem je podivné, tak sráz vede do údolí, kde je jak mléko hustá mlha, takže vidíte sotva konec srázu, kde se pod ním zem opět narovnává a pak zbytek země mizí v mlze. Tato mlha má na šířku asi půl kilometru, na druhé straně vidíte další sráz, nad kterým opět začíná les.Většina z vás se chce vrhnout vpřed jediný Ersill se drží zpět, uvědomil sis totiž, že magie vychází právě z tohoto místa!

Obzor je jasný a po věži není ani památky.

Tam a zase zpátky
Cesta zpět se za běhu stala těžší než se zdála, několikrát si se musel otáček, zda tohle místo vůbec poznáváš a jednou sis zaběhl úplně (2+1, vyčerpal si se na duši), nakonec si ovšem doběhl k chaloupce. Ze zadní strany byl otočený a opřený. Cesta k babce už je o něco lehčí i když si se opět musel párkrát zastavit (automatický úspěch). Cesta byla s trakařem nepříjemná, dost skákal přes kořeny a na ruce to nebylo nic pěkného. Když si dorazil k babičce, uviděl si, že hobit už tolik nekrvácí, místo toho má na ráně u ramene daný obvaz a v těch ostatních nacpané zelené cosi, co ti po chvilce došlo, že asi budou byliny, které babka žvýkala. Nalož ho na trakař, musíme ho co nejdříve dostat ke mě, je na pokraji smrti!

Sion - 1. listopadu 2017 18:46
Sion

Za vodou
Když jsem viděla, že vlci se vydali proti proudu, rázem jsem byla zase na nohou. „Jdeme, rychle," pronesu. Než vyrazíme, pořádně se rozhlédnu, jestli třeba nezahlédnu věž. ( Lovec, smysly + orientace v divočině, +3 vyčerpám se)

otec Gustavson - 30. října 2017 19:29
otec Gustavson

A tak jsem běžel...
Trpaslík na další pobízení nečeká. Jakmile si uvědomil, že je volný, hned vyrazil popamněti směrem zpátky do chaloupky. Což možná nemusí dopadnout úplně dobře. Oni totiž trpaslíci mají sice dobrou paměť, ale tady na povrchu je to pro ně trochu divné. Vždyť navíc, všechny stromy vypadají úplně stejně, ne? Narozdíl od stalagmitů, stalgtitů a stalagnátů. Ty jsou aspoň rozpoznatelné.

Pán Jeskyně - 26. října 2017 22:26
Pán jeskyně Kamikatze

A ty šípy, ty jsem do sebe zabodal z hecu!
Hobit není očividně schopný ani mluvit, je bledý, jen na vás zírá a mělce oddechuje, babka se po čtyřech připlazí k němu a začne z něj sundávat hrudní plát. Když ji tak vidíš, podíváš se pod nohy. Po kořenech není ani stopy, divné neslyšel si, že by zalezli zpátky do země, protože před tím vydávali sice nepatrný, ale slyšitelný hluk. Teď zmizeli bez jediného zašustění, zapraskání nebo čehokoli jiného. "Musíme ho dostat ke mě do chatrče, utíkej pro trakač, je za chalupou!" řekne babka, vloží si do úst jednu z bylin co stihla natrhat a sundává hobitovi hrudní plát. Pod ním je vidět na pár místech proděravěná kroužková košile, největší díra je u levého ramene, tak rána krvácí dost. Babka se ještě jednou ohlídne. "Utíkej!" To co tě na tu chvilku upoutalo byl přívěsek, který stařenka odsunutím hrudního plátu odkryla.

https://goo.gl/EdFpFN

V bezpečí, ani náhodou!
Vlci odběhli kus do lesa, kde je ovšem stále z určitého úhlu vidíte, trochu se tam mezi sebou porvali o porci masa jež Sion mezi ně hodila, zbytek sežrali ti dva co útočili na Paljačiho na kládě, sežrané to měli snad během minuty. Pak se dali do běhu proti proudu vodního toku a Sion došlo, že tu asi musí být jiná možnost, jak se dostat přes vodní tok a že vlci se vyhlídky na chutnou koninu asi ještě nevzdali! Jinak les na téhle straně je řidší, stromy jsou dál od sebe a tak sem proniká daleko více světla a vzduch tu není tak těžký (ohrožení všichni na 2). Cestu k věži odhadujete pořád stejným směrem.

otec Gustavson - 23. října 2017 17:48
otec Gustavson

Neúspěšný hobití válečník
Když se vynoří krví zbrocený hobit, zůstane otec Gustavson stát jako solný sloup. Čekal všelico, ale tohle ne. O lesních raraších toho moc neví, možná že dokonce ještě míň, ale nikdy si je nespojoval s kovy, natož s plnou zbrojí. Trpaslík se ještě zmateně podívá na babku, ale ta je viditelně překvapená podobně, jako on.
"Předpokládám, že tohle ten lesní duch nebude." zamručí si trpaslík pod vousy a pak oslový hobita: "Co se ti stalo, rytíři? Sám se nemůžu hnout, drží mne tu tyto lesní šlahouny. Zkus se dostat blíž, snad ti budeme moci pomoci."
S těmi slovy se znovu pustí do své strategie opatrného postupu krok-sun-krok. S tím že tentokrát do posunu vpřed vynaloží víc síly.

---
Nepředpokládám, že by to bylo na hod, ale kdyby náhodou tak Bojovník (2), nějaká hrubá síla či jak se to jmenuje, nevyčerpávám sem.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 22. října 2017 07:28
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

"Uuuuuuuuf tohle bylo opravdu o cumak, ja nevim jak vas, ale me to celkem zmohlo" Pro jistotu se jeste zkontroluju, jestli jsem cely.
" Tusime jak daleko to bude jeste k te vezi? Nebo aspon smer?" sednu na zem vezmu si neco maleho ze zabob a zacnu to chroupat. * hmmm suchary kapitana Osmidrapa, jsou opravdu tak tvrde jak se zdalo*

1 2 3 4 ... 10 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog