Každý jednou musí zemřít (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Každý jednou musí zemřít

Pán Jeskyně:

Kamikatze

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Ať už jste odkudkoli a kýmkoli, zubatá Vás stejně očekává. Možná namítnete, že elfové jsou věkem nesmrtelní. Ale i pro ně je zásah mečem životu nebezpečný. Pokud byste se ovšem chtěli všem nebezpečenstvím vyhnout a zachránit tak svůj mrzký život, pak nežijete vůbec.
A o to tady půjde především, proč "žít" desítky let a v podstatě jen přežívat, když můžete radši žít sice krátce, ale na plno. Staňte se legendou a budou Vás opěvovat ještě za tisíc let! Staňte se postrachem a za tisíc let se ještě budou třást, když uslyší Vaše jméno.

Klíčová slova:

DrD2, sranda musí být i kdyby ...

Jaké hráče:

Pravidla nebudu nijak hrotit a spíš používat ty co se budou hodit (takže minimálně). Před vytvořením postavy si přečtěte nástěnku. Hrát se bude v 3-4 lidech, chtěl bych většinou delší příspěvky (žádné slohy, ale nic krátkého a aby to mělo hlavu a patu), na druhou stranu rozhovory občas budou velice krátké a bude pro ně potřeba více příspěvků. Proto bych tu rád viděl aktivnější hráče (aby se tu objevovali aspoň ob den)!

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Pravidla DrD 2 jsou k nalezení na ulozto, jak vytvořit postavu Vám nastíním ve zkratce i na stěnu. Sám v tomto systému hraji s několika přáteli na živo a není to nijak složité (hrajem s pauzami i pár měsíců dlouhými, takže vždy pravidla stihneme zapomenout, takže mi věřte). Naše hra vypadá ... "zajímavě". Jsme ve městě, kde jsme zodpovědni za zombie apokalypsu, epidemii a "meteorovou" smršť díky kterým ve městě zbyla asi 1/3 obyvatel. Jsme hledaní, jeden druhému děláme na schvály, ale hlavně si to pekelně užíváme. Něco podobného bych chtěl začít i tady. Nebudu se vás snažit zabít, ale jizev (viz pravidla) budete mít dost, Zvláštnosti: Nejsou tu postihy, když střílíte z blízka. Takže se mi stalo, že jsem prohrál (jako bojovník) souboj s lučištníkem a to jsme začali bojovat až když jsem byl u něho. Stejně tak vás soupeř může přemlouvat když se ho snažíte "vykydlit". A pár dalších, ale to poznáte během hry. Jako bojovníkovi mi to docela vadilo, ale později jsem poznal, že to pomáhá ke zvýšení zábavy hry. Ke hře se budou využívat google dokumenty, které budete mít k nahlédnutí, ale upravovat Vám je budu já.
Hráči: (4/4) Alitera, Erinye, Paljaci, SiragoN

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Tasa - 17. srpna 2017 20:32
Tasa

Tábořiště

Pozvolna mizela záře slunce za stromovím, aby ji nahradily plameny rozlétnuvší se vzhůru k obloze, třebaže jejich žár a výše byla záhy zkrocena velkým kotlem, do kterého přinesl každý co mohl dát do společného díla. Tesa se trochu zachvěla, až moc ji takový velký kotel připomínal minulost, kdy v něm byla hromadně vařena jakási břečka která je měla po večerech zasytit. Večer co veřer, linouc ze sebe napůl puchlý zápach nesourodé směsice jenž se měnila vlivem tepla v řídkou kašovitou hmotu, co napůl zasytila a napůl otrávila, jak se po večerech v celách říkalo. Ale tentokrát to přeci jen bylo jiné, obsah kotle totiž voněl docela příjemně a přijatelně, jak do něj mizely další a další přísady, třebaže vůně tuřínů byla nezaměnitelná a připomínala Tese minulost. *V gladiátorské verzi nahraďte všechny ingredience tuřínem* Zněl by recept, pokud by jej měla odrecitovat ona, nad přehršelem přísad jenž voněly v polévce nyní. Drnkala do své mandolíny sledovala přípravy žen u kotle, možná až s jakousi zůčastěností toho, jak se bavily, tvářily se dá se říci i šťastně a dobrácky. Jako velká rodina. I to se jí vybavovalo v mysli, vzpomínkách když hleděla na kotel, velký polévkový hrnec na ohništi. Vzpomínky, vzpomínky špatné i dobré, slité v jednu vyvolané tím kusem začerněného ušmutlaného nádobí.

Několik dětí zatím pobíhalo v okolí, povzbuzeny sladkým pečivem, jenž u sebe nesl hobit, žadoníc o svůj díl. To jí se většina místních cestovatelů vyhýbalo, děti snad všichni do jednoho, krom tedy okamžiků kdy se pokusily přiblížit o něco blíže, kdyti povozem, vojem nebo nějakým keřem, aby si ji prohlédly, nebo ukázaly svojí odvahu hloučku, že se ten č onen, nebo ta odváží blíž o dva či tři kroky nežli ostatní. Ne však, že by si z toho Tesa něco dělala, i když smích a veselí, dovádění bylo příjemné, hřejivé a ona sama by toho byla alespoň na okamžik součástí. *Až děti usnou, a začne se pít, usínat, možná budou zdílnější. Zůstanou ti nejotřelejší, co je tolik něděsím, a můžeme být sdílnější* Chápala, že nyní nemá moc šancí zapadnout do hloučku u ohně aniž by to nevzbudilo nežádoucí odezvy. Prozatím. Možná by mohla přisednout k skupině žoldnéřů, která si od komediantů vyhradila vlastní místo, kde začala pít a klábosit, ovšem přesto se k nim zatím nevydala. Kdo ví, zda by o její společnost stáli, a nyní se tak netvářili, třebaže to vypadalo tak, že jejich averze dá li se tak nazvat, patří spíše komediantům, cestovatelům s povozi, nežli jí samotné. Možná za to mohla jistá profesionalita bojovníků mezi sebou, nebo její fyzično, vzhled a jakási vyrovnanost sil, tvora kterého není radno pomlouvat tolik, jako ostatní? Ale možná se jí to jen zdálo, a i ji samotnou pomlouvali, jen raději v okamžicích kdy byla prokazatelně dále, nežli by mohli být zaslechnuti. Pakáš!

Z přemítání o ostatních členech cestující kočovné společnosti a jejich doprovodu Tesu vyrth hudební rytmus tamburíny a mandolíny, doplněný ještě o notně bouřlivě rozrůstající se slova, jak se další a další hlas připojoval k nápěvu. Tahle píseň se zdala být skutečně známou a oblíbenou! Takže alespoň do jednoduchého refrénu se Tesa zapojila a vydral se z jejích úst. (Hádám, že tam asi nemusím házet na zpěv že?)(Trošku ještě plavu v pravidlech, kde je nutné uvádět hody a kdy ne) Hudba, zpěv skupiny sílil, jak se do něho připojovaly další a další hlasy, a za okamžik se rozléhal jako na lesy. Ještě štěstí, že si cestovatelé připravili své večeře z ohromném hrnci, neboť zvěř z okolí musela po tomto obohacení večerního ticha a lesních podvečerních zvuků zmizet co jí síli stačili. Ulovit zde něco v okolí, či se o to pokoušet Tesa zhodnotila po pěveckém výkonu skupiny jako zcela proztoduché.

Zpěv ustal tak náhle jako započal, ne snad pro nedostatek dobré nálady, ale intenzivnější vůně linoucí se okolím, a také utišení mnoha hlasů, přeměněné v mlaskání a brebentění, dala tušit, že je vařeno! Vůně to byla skutečně příjemná! A kouřící se dlabané misky, rendlíky či kovové hrnečky se plnily pomocí přídělových naběraček vonící dobrotou. Dokonce zavoněl i nějaký alkohol, a na okamži přebil vůni polévky, ale jeho vůně zmizela v oparu večeře, asi jak měch či lahev odcestovala na druhý okraj tábořiště. Nu, však nevadí!

K Tese dorazil muž s polévkou, nesouc jí její porci. Sice se nepodílela na její přípravě a surovinách, ale společnost asi držela pohromadě tak soudržně, že se dostalo i na ní. Asi ostatní tušili, počítali s tím, že její přínos není v materiální stránce, ale v prípadné bezpečnosti celé skupiny, jakémsi zastrašení, nebo v případě nouze, i využití jejích svalů a vzhledu k rozhřešení konfrontace ohrožující skupinu. A to samo mělo hodnotu polévky. Pohlédla na muže, zvedla hlavu, mandolínu zavěsila na řemeni na záda po levém boku, takže jí překukovala nad levou lopatkou. "Děkuji." Pronesla, lehce mručivě, ale vlídně, i když znatelný byl i jistý údiv. A postavila plecháček na pochvu meče jenž jí naplocho ležel na stehnech, jako na improvizovaný stůl, aby jej pouze přidržovala a přitom se nespálila. Chvíli hleděla na muže, co jí obdaroval, a vzpomněla si na jeho raní prohlížení si její osoby, když se probouzela. Možná vážně má zájem? "Nezdají se moc sdílní." Pronesla a pohodila hlavou směrem k čtveřici žoldnéřů, co se držela od skupiny dále, ve svém vlastní táboře. Možná se jen snažila odvést pozornost, nebo naopak navázat hovor nějakým neutrálním, nebo alespoň společným tématem, co by ani jednoho neuvedl do rozpaků.

--------------------
Jen pro případné nedorozumění, postava se jmenuje Tasa, což je v krolštině, ale protože lidem se lépe vyslovuje Tesa, což je zvučnější naleznete i odkaz na toto jméno (Popravdě mi to poprvé ujelo blbě, protože jsem zveklá na Tesu a ne Tasu a tak jsem to využila spíš jako podnět životopisu a minulosti, než to opravovat) - Můžete používat oboje možnosti - Je to důsledek krolího jména přechýleného lidskou kulturou ve které vyrostla

Pán Jeskyně - 17. srpna 2017 19:23
Pán jeskyně Kamikatze

Vypadá to, že bude ještě tak slabou hodinu světlo.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů
Tvoje básnička na muže neměla žádný účinek, za to ženu obveselila, a tak trochu pookřála. Děti se usmívali, protože jsou to děti a nakonec i muž se usmál, možná protože byl rád, že se jeho žena už konečně nemračí.

Tasa, Paljači Bosochoz z rodu Kakostů a Ersill Idranel
Když si děti všimli, že u ohínku Paljači rozdává buchty okamžitě se seběhli "Pané, pané, dáte nám taký? Prosím ... prosím!" a všichni dál žadoní je jich asi 8 (2 jídla tě to bude stát).

Děti okolo ohně následně zůstanou a poslouchají Ersillův příběh ani nedutají, když Ersill dopoví, tak děti zatleskají "Ještěě, ještěěě!" žadoní. Paljači mezitím položil groš na jeden kámen blízký ohni (děti si toho nevšimli)

Lidé do ohně zatím přidali další dřevo, a tak se po chvilce objevil pořádný plamen vytáhli velký hrnec, který z rybníka naplnili vodou a naházeli do něj vše možné co vzali ze svých vozů, od sušeného masa, po zeleninu (obvzlášť cibuli a tuříny). Dokonce jste si všimli, že s vodou nabrali i rybu. Někteří si dovalili něco na sezení a začínají se shlukovat kolem ohně. Panuje celkem dobrá nálada. Jen 4 žoldáci co doprovázejí karavanu jsou opodál a sami popíjejí a zřejmě se ne moc hezky baví o svých zákaznících, vzhledem k tomu jak se na všechny ohlížejí. Začíná dokonce obíhat měch s něčím ostřejším, nic úžasného chuťově, ale krásně to voní po oříšcích. Měch se dostal i k vám, jen Tase se nějak vyhýbá, tedy pokud ho nepodáte někdo přímo jí. Všeobecně lidi si drží alespoň menší odstup od krolice, protože z ní mají strach, meč na jejím klíně to moc nezlepšoval. Další muž vytáhl mandolínu a když Tasa dobrnkala, začne pomalu brnkat on, na struny své mandolíny...

I byl tuze krásný den,
Když drak se v zemi usadil.
Je to snad prachsprostý sen?
Či se ovcí zadávil?

Jóháhá! Tak na draka se musí! Jóháhá! Tak na draka se má!
I den na to pršelo,
to zas přišla hýdra.
V jeskyni to smrdělo,
Chcípla ji tam vydra.


Mezitím lidé se začínají přidávat a zpívají nahlas se zpěvákem, někdo dokonce vytáhne tamburínu.

Jóháhá! Tak na hýdru se musí! Jóháhá! Tak na hýdru se má!

I třetí den přiletěl,
Ten gryf převeliký.
Usadil se tam zřete,
To už je koliký?

Jóháhá! Tož utíkat se musí! Jóháhá! Tož utíkat se má!


Když muž dospíval, jedna z žen se zvedla, v ruce už třímá velikou naběračku a začíná všem nandávat polévku. Polévka je kupodivu dost hustá. Dvě děti donesou dřevěný talíř s polévkou i Paljačimu a Ersillovi. Muž s kterým jela Tasa na voze zase donese polévku jí.

Sion
Našla si povalený strom, který odkrýval o kousek dál trochu nebe a tak si snadno našla kousek suché země. Ustlala sis z listí a po skromné večeři si ulehla. Víš, že jakmile se setmí, tak tma v lese bude černočerná, a tak je lepší se připravit dříve. Honí se ti hlavou nejrůznější, co budeš dělat zítra, zda najdeš nějaké neznámé magické místo plné růžových jednorožců :D nebo tě večer roztrhají vlci.Koukáš skulinou mezi stromy na nebe, když najednou slyšíš

Jóháhá! ... a další slova, které přicházejí z dálky, takže jim pořádně nerozumíš. Po chvilce opět Jóháhá! ... Dokážeš přibližně určit směr, z kterého se hlas line, to zda za tohohle šera najdeš cestu už je ovšem věc jiná!
---------
-Ersill + 1 exp
-Nevadí vám to veřejné oznamování nebo to chcete radši šeptem/poštolkou?
-Jinak Ersille, mohl si použít na povídku svého zaříkávače, stačilo za to doplnit (zaříkávač, učenost,+2), tedy kdyby si chtěl něčeho docílit ...
-báseň není moje tvorba pro info
-Sion měla si pro nalezení místa ke spánku také použít svou schopnost (lovec, přežití v divočině, +3), vzhledem k tomu, že je to nezbytná věc, tak bych tam ještě připsal , případně se vyčerpám).

Tasa - 17. srpna 2017 19:08
Tasa

//Pardon, ta shoda podnětu s přísudkem mi občas fakt ulítne - Když vidím ty své i/y :)

Tasa - 17. srpna 2017 19:05
Tasa

Tábořiště

Slunce se pomalu snášelo níže a níže, až jeho kotouč narazil na špice nejvyších stromů, avšak ani to ho v pouti dolů nezastavilo, jak by mohlo, takže prodlužující se stíny se slily v jeden chladivý a všudepřítomný. Byl čas se utábořit. Jakoby to koně cítili, dovedly karavanu do míst kde se potkávaly dvě lesní stezky a bylo možné zde spočinout, alespoň do dalšího rána.

Jeden vůz po druhém se silou paží i koňských hřbetů menil v improvizovanou hradbu, zatímco ostatní vykládaly tu skromnější, jinde bohatší nástroje k utáboření se. Ne každý měl to štěstí a možnosti přespat ve voze, nebo si v něm uvařit něco k snědku. Jakási idilky večerního táboření, kdy za pár chvil se všude ponese jen vůně jídel, zpěv a smích, a žhání konečně odpočívajících koní.

Hle, Tesa vzhlédla k jednomu z koní. *Ten dozajista nepatří k naší karavaně, že by tu byl již někdo další?* Pomyslila si, protože jedouc na poslední z vozů si nevšimla, že tábořiště již bylo obsazené koněm a jeho majitelem, když první vozy přivandrovaly. To však nebyla ta nejpalčivější otázka ani zjištění. Možná Tesa nedůveřovala ostatním bezdůvodně, ale místo na vyvýšeném úvalu nad rybníkem se jí nezamlouvalo, jako stvořené na přepadení? Pokud by někdo zaútočil z lesa, rybník by je úplně odřízl! "Přinesu vodu." Zabručela a uchopila do rukou dvě velká vědra jenž visela na postranicích vozu. "Pro koně." Ještě dodala, jakoby zabručela spíše pro sebe. A odešla k rybníku aby smočila vědra a jejich obsah přinesla koním.

Cestou si prohlédla několik ostatních vozů a místo kde tábořili, vůbec pranic se jí nelíbilo. Ale nechala to prozatím být, donesla vodu k trojici koní, jenž se začaly mordamy přetlačovat o dvojici věder. Natáhla se pro svoji tornu a pár věcí na voze, když se tu, kde se jen zde vzal, pod jejíma nohama zatoulal hobit. *Ehch?* Podivala se na pro ni drobného tvora a ani nemusela vycenit zuby, protože dva velké tesáky jí ze spodní čelisti trčely vlastně neustále. "Ztratil jsi se, tohle není tvůj vůz." Pronesla s jistotou, že hobit nejspíše v rámci všech těch vozů okolo nyní srovnaných v nekonečném kruhu hradby pro malého tvora asi vypadají jeden jako druhý. (Jinak pro vysvětlení, mluví srozumitelně a obecnou řečí, vysvětlení v životopise, můžete se divit) Hobit se však nezdál, že by jej ztráta jeho vozu nějak vyvedla z míry a dokonce se ohání nějakým zdá se, sladkým pečivem, co Tese podává. A něco přitom drmolí. "Návštěvu? Pane?" To bylo asi tak jediné, co Tesa stačila z hobitova monologu zareagovat a zpracovat. "Aha!" Pronesla skoro vševidoucně, osvíceně a v záblesku pochopení. A poté praštila pěstí do postranice vozu, aby upozornila muže uvnitř. "Máte tu návštěvu, hej, pane! Vylezte!" A máchla následně rukou směrem do vozu. "Je tam." Jakoby oznamovala malému hobitu, že majitel vozu za kterým asi přišel je uvnitře a musí do vozu tedy vlést zadem, či předem od kozlíku, aby se s panem majitelem vozu mohl setkat. Poté se natáhla jen pro buchtu, kterou jí hobit nabízel. Sevřela ji v dlani a přičichla k ní. Napůl se zazubila, možná to byl úsměv. A kus buchty okousla. Zbytek pak položila na dlaň a nechala ji zmizet v pyscích koně. "Díky!" Zahuhlala ještě s několika drobky u rtů a zubů. Přesto se zdálo, že kus propečeného masa by asi měl větší obdiv. Jak vidno, práce osobního strážce ji nebyla až tak cizí, a tak zareagovala spíše instinktivně i přesto, že vlastně taková služba nebyla dohodnuta za odvoz vozem.

...

Poté co hobit odešel po svých, rozdělit se se svým sladkým nákladem buchet k dalšímu budoucímu nocležníkovi tábořiště Tesa se rohlížela kolem, kam si umístí svůj přenosný cestovní domov, deku a tornu. Blízko ohniště by to bylo dozajista dobré, kvůli nočnímu chladu, ale naopak, zde blízko rybníka, pokud bude ráno mlha a rosa, nebo bude snad pršet. *Brrr!* Otřásla se. Cestovat v napůl mokrém či navlhlém ošacení se jí vůbec nezamlouvalo. Rozhodla se tedy k netradičnímu kroku. Svojí deku si roztáhla pod jedním z vozů, ne uvnitř kde by snad mohlo být málo místa díky ostatním nocležníkům, ani poblíž ohně kde tomu nejspíše přez noc bude posléze stejně. Tady pod vozem ji nikdo nebude rušit, díky podlaze a plachtě vozu bude chráněna před deštěm a i v závětří. Ani raní chlad, mlha a rosa se k ní snad nedostane. Jen si dát pozor při vstávání!

...

Avšak noc je ještě mladá, spíše ještě nenastala. Však teprve je zde večer, doba přípravy večeří, klábosení u ohně a vyprávění tolika příhod, výmyslů a povídaček, že kdyby z nich jen polovina byla pravdivá, byl by tento kout světa tím nejzajímavějším místem jaké toto universum zná. Tesa zalovila v torně a vyndala něco sušeného masa, až trochu teatrálně hladově se do něho zakousla a zapila jej vodou z měchu. Ten si poté doplní v rybníku, snad lépe v nějakém potoce, jesli jej napájí, ale ne teď, teď bude voda zvířená jak se tam vrhnou jistě všichni ostatní.

U ohně si všimla hobita, který s ní prohodil pár slov při zakládání tábora. A hovoří s někým, kdo ji byl neznámí, ale jehož oblečení prozrazovalo, že má dozajista nemálo mincí ve svém měšci. Možná by to mohl být dobrý mecenáš, nebo někdo, kdo rád, ať už tak či onak, přesune něco těch kovových plíšků ze svého majetku do jejího. Uchopila tedy svůj meč, a loutnu a vydala se k ohni, aby se nedaleko usadila do trávy, nebo na nějakou kládu lépe.

Zaslechla jen konec rozhovoru hobita, a muže ve vznešeném obleku. A třebaže jako krol možná nepatřila k nejbystřejším, nu možná dokonce neposlechla všechno, avšak plán hobita jak jej pronesl, se jí zdál více nežli šílený, či spíše naivní. Také bylo slyšet od jejích rtů a nozder jakési *Pchpf!* Odfrknutí, které zázně osvětlovalo, co si myslí o tom, lákat nějaké lupiče do pasti na horký zlaťák. Jeden a půlruční meč který měla položený na klíně, na složených nohách v sedu, dával jasně najevo, jak by obdobnou potíž řešila ona sama. K možnému údivu ostatních však neuchopila brusný kámen nebo kus koženého řemene, aby si jako ostatní žoldnéři začala hrát se svojí zbraní, ale vzala do rukou mandolínu a začala vybrnkávat melodii.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 17. srpna 2017 17:41
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

Začnu se smát na celé kolo. "Co to máte za knihu?" "Poslyšte chtěl jsem se zeptat co byste řekl na to, že bychom nastražily na ty lapky past?"
" Umístíme minci ke kraji ohniště a až ji ti lapkové budou chtít sebrat páč to bude snadná kořist popálí se a nás to vzbudí"
( past na DUŠI, síla 1( platba 1 groš), silný účinek: vyjeknutí popáleného vzbudí celé tábořiště/ slabý účinek: probudí lidi spící kolem ohniště)

Sion - 17. srpna 2017 01:24
Sion

Končil další den. Oblohu barvily červánky do nádherné palety růžových a oranžových odstínů. Jindy bych se radovala z krásné podívané, ale nyní ne. Znamenalo to další nepohodlný večer v tomhle až příliš tichém, a děsivém lese. Půda byla vlhká, místy přímo podmáčená. Již několik dnů byl problém najít vůbec nějaké místo na spaní. Proklínala jsem chvíli, a myšlenku, která mě přivedla na to ten hvozd prozkoumat. Proč já hlupačka se nedržela raději cesty. Holt jak se říká, byla to zvědavost, co kočku zabila. Já doufala, že nedopadnu jak ona. Celé tělo mě už bolelo od přelézání padlých kmenů, přeskakování výmolů a zmol. Začínala jsem být opravdu zoufalá. Podařilo se mi najít docela široký padlý kmen, který byl relativně suchý. Sedla jsem si, a jelikož mě po celodenním pochodu kručelo v břiše, vyndala jsem kousek pečeného masa a dala se do jídla. Nemám ráda maso šelem, není moc dobré, ale pořád lepší než nic. Zásoby co jsem měla, byly už dost tenké, tudíž když jsem před pár dny skolila toho vlka, skončil nad ohněm. Rozdělat jej byl nadlidský výkon. Trvalo to snad dvě hodiny, než k nebi počal stoupat tenký proužek kouře.A než se pořádně rozhořel, no škoda mluvit. Sousta byla tuhá, ale zasytila. Rozhlédla jsem se kolem. Stromy byly vysoké a staré. Rozhodla jsem se, že jestli se odsud nevymotám do poledne následujícího dne, najdu dostatečně vysoký strom co má dost nízko větve abych se na něj vyškrábala a rozhlédla se z výšky, kudy by se dalo dostat k nějaké cestě. Je mi jasné, že to bude náročné a nebezpečné, ale nic jiného mi nezbývá. Nejsou zde žádné stopy, podle kterých by se dalo orientovat a co je hodně zvláštní, skoro žádní ptáci a zvířata. Jen zapraskání větviček mi občas prozradí přítomnost živé bytosti. Jako by tohle místo bylo prokleté. Povzdechnu si nad další nepohodlnou nocí. Tak nějak co nejpohodlněji se uvelebím na tom kmeni. Když se nebudu vrtět, tak bych na něm mohla vydržet celou noc. Pro jistotu si nachystám po ruce luk a pár šípu zapíchnu do země po pravé straně. Ona ostražitost je nutná. Snažím se příliš nevnímat namožené tělo, které začíná volat po něčem pohodlnějším, než je tohle místo.

Ersill Idranel - 16. srpna 2017 21:56
Ersill Idranel

Pro zvědavce jsem si dokonce připravil krátkou pověst, kterou jim můžu odvyprávět jako ukázku z knihy.

Výňatek z knihy: Pojednání o místních legendách, sepsané Ersillem z rodu Idranelů
O Skákavé bábě.

V jedné nevelké vesničce, zvané Dolní Lučiny, se už několik generací traduje pověst o skákavé bábě. Vypráví se v ní o jisté staré bábě, prý ji bylo přes sto let. A tahle bába, přišla o střechu nad hlavou, obyvatelé Dolní Lučiny se zde ve svém vyprávění rozchází. Každý tvrdí něco jiného, podle jednoho bábě chalupa shořela, podle jiného jí z chalupy vyhodili její vlastí potomkové aby měli více místa, a podle další přišla o chalupu kvůli dluhům. Tak či onak, neměla kde složit hlavu. Na dalších událostech už se ale schodují všichni obyvatelé. Bába spala všude možně, časem si oblíbila místo v kovárně, vedle pece. Kovář ji tam vídal velice nerad, snažil se jí všemožně vyhánět, ale nic nezabíralo, každé ráno jí na tom místě znovu nachytal. Až jednoho dne dostal nápad. Nebohé bábě dal do dřeváků, které mívala na noc zuté, žhavé uhlíky. Bába ráno vstala obula boty a s jekotem začala poskakovat po kovárně, jak jí pálili nohy. Od té doby prý v kovárně už nikdy nespala, ale každou noc skákala a vřískala okolo kovářova stavení.

Každý obyvatel Dolní Lučiny, s kterým jsem měl tu čest promluvit, se dušoval že jeho praděd či prabába znali osobně toho kováře, a že za nocí slýchali Skákavou bábu. Prý je ještě dnes občas v noci vidět jak skáče v potrhaných hadrech a dřevácích, které rudě září od rozpálených uhlíků, okolo starého stavení ve kterém prý bydlíval onen kovář, a přitom nelidsky ječí.

----------
nechal jsem se trochu unést tou kreativní vlnou co se nám tady rozbíhá...

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 16. srpna 2017 21:07
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

"Mam pocit, ze take moc neduverujete lidem z karavany. Mam pocit, ze se me snazi vyuzit. A tak jsem si rekl, ze se podivam po lidech, kterym se da vice verit" podivam se na nej "jede te si pro nevestu? Vypadate jako jeden z tech lidi."
Pomalu zacnu delat si misto na spani. Rozbalim prikryvku a podivam se po nejakem drevu, ktere by se dalo pouzit jako topiva na ohen.

Ersill Idranel - 16. srpna 2017 20:26
Ersill Idranel

*Hmm... o co tomu hobitovi jenom jde? chce mě okrást? nebo se opravdu jen seznámit? ...těžko říct, od hobita se dá očekávat jedno i druhé... mohl bych jednou pro změnu zkusit někomu aspoň trochu věřit... hobiti jsou často upovídaní, znají hodně povídaček, to by se mohlo hodit. Mohl bych ochutnat co nabízí, a zjistit o co mu jde*

"Děkuji, rád ochutnám" *měl bych na ně být milí, jestli se chci něco dozvědět* přijmu buchtu a zakousnu se do ni. *výtečná, takhle dobrou jsem opravdu nečekal* "je dobrá... co máte na srdci?"

----------
Bosochozově akci se nebráním, ale za automatický úspěch ji také neoznačuji.

Pán Jeskyně - 16. srpna 2017 19:55
Pán jeskyně Kamikatze

-----------
A za takovéhle kravinky nebo dobře zahrané části, vlastně za cokoli s originálním nápadem co mě zaujme budu odměňovat expi.

Jen prosím, abyste nekopírovali každou blbost. Kontroluji si to a tohle je jak se zdá originál!

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 16. srpna 2017 18:09
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

Píseň o štrůdlu
Do mouky nastrouháme tuk, promneme,
POŠMÁKNEM SI VELICE!
přidáme vejce a vodu
DĚDA SI DÁ LOK SLIVOVICE!

zpracujeme vláčné těsto a necháme odpočinout
MUSÍM SI TEĎ CHVÍLI LEHNOUT!
zatím si oloupeme a nastrouháme jablka
PŘECE TADY NECHCU ZHEBNOUT!

pak z těsta vyválíme dva pláty
UŽ SE MI TEĎ SBÍHAJ SLINY!
na každý rozprostřeme jablka, pokapeme máslem
DOUFÁM, ŽE PAK NEBUDU MÍT PLYNY!

posypeme skořicí, přidáme rozinky a ořechy
VYTÁHNI DÝMKU A ZAPAL SI!
okraje těsta přehneme do závinu
NO PŘECE SPRÁVNÝ HOBIT JSI!
konce i spoje dobře přitiskneme

aby šťáva z jablek nevytékal
TEĎKA ZVOLEJ EJCHUCHU!
závin popícháme vidličkou, potřeme rozšlehaným vejce
A POTOM TŘEBA JUCHUCHU!
a dáme na plech s pečícím papírem.

Pán Jeskyně - 16. srpna 2017 17:57
Pán jeskyně Kamikatze

--------------
Paljači zde předvedl jak si asi představuji používání manévrů, popíšete nějakou akci, kterou chcete provést a není samozřejmá a připojíte závorku (účel akce, využívané povolání, využívaná schopnost + úroveň povolání schopnosti, manévr a pokud si za něj nechcete platit, tak důvod proč neplatíte (schopnost manévru zdarma či používáte zbraň která ten manévr má atd.). Jo a ještě by bylo vhodné do závorky připojit, zda jste ochotní se v případě neúspěchu vyčerpat. Pište tu závorku heslovitě!

Jinak další umělecké výkony chci vidět :D takže stačí 2 verše, ale ať se to alespoň rýmuje!

Jo a vzhledem k tomu, že akci provádí na vás můžete říct, že se bráníte, nebo to můžete označit za automatický úspěch v tomto případě nebo ho necháte a v tom případě bude přehazovat 9tku (2k6 + úroveň schopnosti kterou má)

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů - 16. srpna 2017 17:02
Paljači Bosochoz z rodu Kakostů

Cesta na voze
"Čím se živím? Doma jsem dělal co bylo potřeba, trhal bylinky, vařil, pekl, smažil, lovil malou chlupatou zvěř. Můj dědeček stáhl z nich kůži a máma i nich nadělala oblečení na zimu. Neznám nic teplejšího na zimu než palčáky z veverek a bobří čapku. Já jsem však tomu to řemeslu nepřišel na chuť"
Rozhlednu se po voze. *Hned je mi jasné, že další konverzace neproběhne. Žena ve voze mě propichuje pohledem, že jí sedím na místě a její manžel, kterému vděčím za svezení. Položil tu otázku spíše jen ze slušnosti, než ze zvědavosti.* Po chvilce trapného ticha si odkašlu a zeptám se. "Mohu něco zazpívat?" Žena přikývne a muž něco zamumlal o tom, že aspoň zažene zlé myšlenky.
Píseň byla vlastně recept na maminčin domácí dvakrát přebalovaný jablečný štrůdl, který si zveršovala, aby jej nezapomněla.
( zvednout náladu, ovlivňování pocitů +2)
* vzali mě jen proto, abych jim pomohl před přepadením. Nechají mě lapkům na pospas a mezi tím rychle ujedou. Potřebuji přátele a pokud možno ty co mě ochrání*

Paljači, Tasa a muž v nádherném oblečení
* Při pohledu na nás tři a i koně mi v hlavě běží jen jedno slovo. VELKÉ! Proč musí být všechno tak velké! Teď, když vidím toho ohromného koně a ženu co je větší než, kdyby mi stál můj přítel Pacián na hlavě mi je jasné, že velký svět je opravdu VELKÝ.*
Hned vedle koně stojí nějaký bohatý pán. *Možná, že je šlechtic* nevědomky si sáhl na měšec. *No jo hobit musí být hned zloděj, ale přesto lepší být s někým kdo nebude spát ze strachu o peníze a celou noc mě bude pozorovat, než abych se špatně vyspal já.*
Podívám se opět na tu velkou ženu. Zavrčela. * Snad není lidožrout, nebo že by byla ... krol? Lidožrouta a ani krola jsem v životě neviděl znám je jen z pohádek mého děda a teď doufám, že děd přeháněl. Doufám, že nemá hlad*
začnu se přehrabovat v torně a vytáhnu ošatku s buchtama od mami. "Máma mi říkala, že je nevychované přijít k někomu na návštěvu bez pohoštění. Smím nabídnout pane a ... madam?"
( udělat si přátele, ovlivňování pocitů +2 a 1x jídlo jako nástroj)

Ersill Idranel - 16. srpna 2017 16:18
Ersill Idranel

První myšlenka která mi prolétla hlavou, když jsem viděl jak se ke mě vozy přibližují byla, že mě chtějí přepadnout. Tyto obavy se však rychle rozplynuly. Nově příchozí nevypadali že by vůči mě chovali nepřátelské úmysly. Rozhlížím se kolem sebe a nelibostí si prohlížím vozy, které mě obklopují. Na první pohled sice vypadají jako neškodná karavana ale určitě by nejeden z cestujících využil první příležitosti mě okrást. Dlouhou chvíli si pohrávám s myšlenkou že se vytratím a najdu si jiné místo k noclehu, přitom pozoruji osazenstvo vozů, jak se chystají na noc. Někteří začínají připravovat večeři, jiní nosí zásobu dřeva na noc, další se starají o koně… Najednou si ale uvědomím že lidi kteří cestují s karavanou by toho mohli hodně napovídat, ne že by to byl zdroj pravdivých informací, ale přece jenom bych se toho mohl hodně doslechnout. Rozhodnu se tedy že zůstanu. Pro tuto noc mám dva hlavní cíle, nenechat se okrást a zjisti co nejvíce užitečných informací. Snažím se proto mít všechny svoje věci pořád u sebe a pod dohledem. Když se cestující začnou scházet u ohňů, přidám se k nim abych zjistil kam mají namířeno, kde byly a jaké historky budou vyprávět. Sám si pro případ zvědavých dotazů připravím smyšlenou historku o své cestě, když se někdo zeptá tvrdím že cestuji po okolních krajích a přitom sepisuji knihu pojednávající o místních legendách a pověstech...

Pán Jeskyně - 15. srpna 2017 20:37
Pán jeskyně Kamikatze

Je teplý podvečer, na obloze červánky, Slunce pomalu zapadá. Blíží se podzim, žně už jsou ukončeny, a tak jsou na chvíli všichni aspoň trochu šťastní, což je v těchto těžkých časech výjimečné. O míru se totiž v těchto krajích nedá mluvit, i když tu nezuří přímo válka, tak i tak je tu nebezpečno.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů
Pomalu otevíráš oči, cítíš bolest na zátylku lebky, hlava se ti motá a z nějakého důvodu jsi ve vzpřímené poloze. Oči pomalu zvedáš vidíš okolo sebe navršené větve, pak asi dvoumetrový odstup a houf lidí. Nevzpomínáš si co se stalo, ale na tom teď nezáleží. Dochází ti, že máš svázané ruce a nohy, podíváš se nahoru a uvidíš kůl, ke kterému jsi přivázaný. Začínáš se probírat, s tím přichází i ohromný řev davu v němž se mísí nadávky, hněv a touha po smrti. Chátra očividně dnes dostane po čem touží. Přistupuje muž s pochodní. Až teď si uvědomuješ, že cítíš pach oleje, chceš něco dělat ... CO! Je pozdě! Muž vhodil do půli větví pochodeň a oheň se rychle rozhořel. Trháš sebou, sdíráš si kůži ze zápěstí a vymýšlíš co dělat. Křečovitě dýcháš. Když oheň začne olizovat tvoje tělo ztuhne v křeči a začneš ze všech sil křičet. Přes svůj křik zaslechneš jásot davu. Cítíš pach spáleného masa, křičíš ...

Trhneš sebou ještě jednou a probudíš se, jen ošklivý sen. Jak ti jednou jeden blázen ovšem řekl, sny jsou oknem do budoucnosti, někdy daleké, někdy bližší než si myslíš! Sedíš na voze, vedle tebe muž, který řídí koně, jsou to tažná zvířata, nevhodná k jízdě, ale silná. S mužem si vyhandloval svezení a dokonce si sedíš jak velký pán na sedátku vpředu na voze společně s ním. Jeho žena a dvě děti z toho očividně radost nemají, protože sedí vzadu, kde to o poznání více drkotá. S karavanou jsi odjel z předešlého města s vyhlídkou toho, že se dostaneš do dalšího. V tom předešlém si moc dobře nepořídil, bylo vlastně první po tvém útěku které jsi navšívil. Hobity co jsi potkal, jsi viděl čile obchodovat možná i trochu krást, ale bojovníka jsi mezi nimi nenašel jediného. Zdrcen tímto nezdarem si se vydal do dalších měst. Už putujete druhý den a vypadá to, že minimálně další 2 ještě budete. Muž držící opratě se na tebe sem tam podívá, ale většinou mluví se svojí rodinou. Po dvou dnech cesty však konečně sebere odvahu a zeptá se "A čím pak se živíte pane?"

Tasa
Co jsi opustila svého pána, tak to s tebou jde z kopce, lidé na tebe zvyklí v gladiátoských jámách v tobě našli zalíbení, ale chtělo to čas. To je to co ti u diváků teď chybí, dívají se na tebe spíše jako na výstřednost než jako umělkyni. Dokážeš se uživit, ale spíše se protloukáš. Tak si začala opět cvičit i se zbraní, kterou si jinak od svého útěku nevytáhla. Dril z výcviku a fakt, že máš fyzické parametry lepší než většina mužů ti sem tam taky něco vydělalo, stačilo vypadat zle, občas sis to zkusila i zahrát tu "zlou". Návštěva posledního městečka byla ovšem katastrofou, lidé, když tě spatřili, se zavírali do svých domů na petlici. Vysvětlila si si to asi špatnými zkušenostmi se svým druhem. Když už je řeč o krolech, tak těch si za svou cestu taky moc nepotkala, zdá se, že jsou to ti nejvzácnější běžní obyvatelé, dokonce i elfů si potkala více. Je pravda, že si se vyhýbala trhům s otroky, bojovým jámám a dalším místům, kde by si mohla narazit na otrokáře, takže to mohla způsobit i tato "obezřetnost". Při cestě do dalšího města si cestou narazila na karavanu, která měla zrovna přestávku. Problém je, že jedou opačným směrem, jsou to ovšem vesměs komedianti, a tak před tebou stálo těžké rozhodnutí. Jít do města a něco málo si vydělat do poloprázdného a rychle zlehčujícího se měšce nebo zkusit štěstí ve větší skupině, kde by byl úspěch v rámci rozmanitosti skupiny jistější. Nakonec si se rozhodla pro karavanu, problém byl, že tě nikdo nechtěl vzít. Na předposledním voze se však jeden muž uvolil, že tě vezme. Vzadu s ním jela sotva 13ti letá dcera, on sám vypadal na 40. Nevěděla si, zda tě vzal ze soucitu k dalšímu umělci, nebo jako hodící se meč na obranu jejich životů a majetku, protože jak sám řekl, moc těm 4 žoldákům, kteří doprovázeli skupinu nevěřil. Třetí možností bylo, že se svou dcerou byl sám. Druhý den ráno si ho nachytala, jak na tebe kouká když si spala, omluvil se a hleděl si dál svého. Tento den jste se trochu seznámili a vesměs se celou cestu bavili.

Paljači Bosochoz z rodu Kakostů a Tasa
Jste oba ve stejné karavaně, kterou tvoří vesměs komedianti. Paljači se moc nezajímal co je to za karavanu, hlavně, že ho sveze. Oba jste se poprvé viděli, když Tasa šla žádat, zda by se nemohla svést na voze kde Paljači seděl. Pak jste se viděli veečer když jste poprvé tábořili a samozřejmě ráno. Ještě jste spolu nemluvili. Tento den už se opět uchylujete k táboření, tentokrát bylo vybráno vyvýšené místo blízko křižovatky, z jedné strany les, z jedné rybník. Místo pro oheň a dokonce i nějaké dřevo tam už je. Vozy opět vytvoří kruh a všichni začnou vybalovat. Až teď si uvědomíte, že na místě už někdo byl, tedy je. Je to osamělý jezdec jeho kůň je při nejmenší pěkný a jeho oblečení přímo nádherné.

Ersill Idranel
Po pár dnech cesty si překročil hranice Vašich území, a tak si se ubíral prakticky cestou do neznáma. Nemáš přesně určenou lokaci a máš za úkol prostě hledat, kontakt budeš mít zřejmě v každém větším městě. Pár dní už jsi na cestě přemýšlíš, že musíš změnit přístup. Zkoušel si město, pár hospod i menší vísku, ale nic si se nedozvěděl. Možná si až moc podezřelý v tom svém oblečení a koněm. Ale i kdyby si změnil oblečení, tak ne všichni ti hned řeknou, že támhle a támhle je to co hledáš. Opět se stmívá a ty si pomalu zvykáš na to, že musíš spát na zemi. Vybral sis pěkné místo, blízko je rybník, kde můžeš napojit svého koně a les, do kterého by se dalo snadno uprchnout. Rozděláváš oheň, když v tom na tebe někdo křičí "Héj milost pane, že Vám nebude vadit, když se k Vám na noc přidáme?" Muž křičí z vozu za tímhle jede dalších 7 a jakmile muž domluvil otočil se na dalšího co sedí vedle něj a začali se spolu domlouvat. Ani nepočkali na tvou odpověď! Z vozů kolem tebe se stal kruh, odejít můžeš bez potíží, ale máš pocit, že takhle bude v noci bezpečněji. Tedy pokud tě ta chátra neokrade!

Sion
Po smrti otce si se vydala do světa, chtěla si opustit místo plné vzpomínek ač většinou veselých a vidět svět. Také tě tam už nic nedrželo a myslela sis, že takhle smutek z otcovi smrti lépe překonáš. Putovala si od vesnice k vesnici, větším městům si se vyhýbala. Prodáváš kůže a přebytečné maso, sem tam nějaké bylinky. Nemáš se špatně obvzlášť teď po žních jde obchod celkem dobře a daří se ti nad poměry. Před týdnem si se vydali jednoho velkého lesa, lépe řečeno hvozdu, nikdy jsi nebyla v nějakém větším lese. Problém je, že si chtěla stále hloubš a hloubš. Na konci dne se ovšam stalo to, že si se ztratila! Ty, velice schopná lovkyně, co většinu svého života strávila v lese! Takhle už si v lese 7. den, díky svým znalostem moc nestrádáš, ale únava z těžké cesty si na tobě vybírá daň.
-------------
Pff, snad Vám to jako úvod stačí. Můžete můj příspěvek nějak ověnčit dovysvětlit a dále reagovat, přeji příjemnou hru.

Pán Jeskyně - 14. srpna 2017 22:23
Pán jeskyně Kamikatze

-----------
Promazal jsem všechny vítací a vysvětlovací příspěvky, případné dotazy pište pod čáru. "Řeč", *myšlenky* a co postava dělá (pro ty co neznají).

Jinak první dobrodružství by mělo být opravdu seznamovací, takže doladíme pravidla a pak to na plno rozjedeme, teď Vás ovšem budu trochu šetřit, tedy většinu z Vás.

Kdyby se Vám zdálo, že jsem na někoho nepřiměřeně zlý, tak se Vám to nezdá ;D

Jo a uvítací příspěvek bude asi opravdu dlouhý, takže kdybych ho dopsal až ve středu, tak mi to prosím odpusťte.

Sion - 13. srpna 2017 10:57
Sion

To zní dobře a rozumně. Kompromis je něky nejlepší volba.

Vítám Tě SiragoNe v jeskyni.

Pán Jeskyně - 13. srpna 2017 09:38
Pán jeskyně Kamikatze

Takže, po hlubokomyslné diskuzi včera s kamarádem v hospodě, jsme došli ke shodě, že tady na fóru by bylo nepraktické hrát soubojový systém podle pravidel, už jen ty hody a reakce by byly strašně na dlouho a hra by ztrácela na dynamice, takže výzvy (a další jednohodové akce) viz 3. příspěvek ponecháme, ale soubojový systém převedu na to, co jste normálně zvyklí v ostatních jeskyních typu ORP, bude se stále odehrávat po kolech, ale nebudete si muset házet (možná si budu házet já) . Boj se bude pořád odehrávat po kolech, takže budete moci využívat různých svých dalších schopností, co se týče bojových, tak předpokládám, že je budete využívat vždy na maximum.

Co vy na to?

Přidal jsem Vám nějaké expi za to jakou jste si dali práci s vytvořením postavy.

OPRAVA: U Obyčejné výzbroje je pouze JEDNA zbraň!

Pán Jeskyně - 12. srpna 2017 11:59
Pán jeskyně Kamikatze

Zatím si vytvořte postavu podle 1. příspěvku, zbytek můžeme spolu konzultovat už tady.

Jo a ještě jedna důležitá věc, téměř nikdy nebudu řešit, kolik toho máte u sebe, takže nějaká nosnost je mi ukradená!

Pán Jeskyně - 12. srpna 2017 11:57
Pán jeskyně Kamikatze

Boj
Ať už se jedná přímo o boj, vyjednávání nebo něco dalšího, základní ohrožení je 2, takže při neúspěchu příjdete o 2 zdroje na atributu (tělu, vlivu, duši). Ohrožení může být zvýšeno i sníženo, minimálně je však 1.

Bez soupeře nebo bez reakce soupeře tzv. výzva přehazujete "9" s tím, že si přičítáte úroveň povolání k tomu vhodné.

Proti soupeři se háže nejdříve iniciativa, kde můžete zahrát manévr rychle nebo prostě jen doufáte, že iniciativu vyhrajete. Pokud vyhrajete iniciativu můžete použít další manévry přesně (místo 2k6 házíte 3k6 a vybíráte 2 nejlepší), mocně (+1 k vyčerpání soupeře při úspěchu útoku), lstivě (zvýšíte s útokem soupeři navíc ohrožení o 2 na boj), rozsáhle (útok na 2 cíle, vždy je postupný!).

Pokud prohrajete iniciativu, můžete mít aktivní obranu a zaútočit z ní se stejnými manévry jako výše (krom rychle). Když prohrajete kolo, tak si odečítáte počet ohrožení podle toho na co Vám soupeř útočí. Obrana stojí 1 atribut (štít dává 1 obranu zdarma při útoku na tělo) ... takže bacha na 4 žížaly!

Když Vám dojdou atributy, tak se začnete jizvit. 1 jizva = 2 body k atributům (1 zlomená ruka = 2 zdroje těla). Nemůžete se dál jizvit ... jste mrtví (platí i u duše a vlivu). Léčení jizev stojí 5 atribut, primárně berte odkud máte jizvu, ale můžete čerpat i z dalších. Spánkem se Vám vrátí všechny atributy, krom nevyléčených jizev. Špatným spánkem pouze 3 atributy (dle vlastního výběru).

Za kolo lze normálně použít jen 1 manévr, ale to můžou změnit schopnosti povolání, stejně tak jako další věci.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog