Matrix (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Matrix

Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Chodí denně do práce, v metru si čtou noviny, večer si vaří levné kafe se smetanou, se kterým usedají k televizi. Pevně tomu věří. Je to jejich skutečnost. Mají svůj řád, své pohodlí a své umělé binární štěstí.
Neví, že jsou pouhými zdroji, spícími anonymními články ve spletité síti líhní. Síti, která pohání stroje. Nechtějí si přiznat, že žijí ve virtuální realitě. A když tomu uvěří, když přejdou do skutečného světa, chtějí se v hrůze vrátit zpět do své iluze. Ale ne všichni. Někteří... někteří silní... chtějí... žít.

Klíčová slova:

matrix, virutální realita

Jaké hráče:

Nehledám, soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Neera

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 11 ⇒|

Yarawa „Firefly“ - 12. února 2017 14:22
Yarawa „Firefly“

Neposlouchej ji, kdybych byla takové monstrum, zastřelila bych toho osmiletého agenta a hele, pořád běhá po Matrixu, naÚkosem zvednu pohled přes hranu modravého křídla. Neuhnu očima před Miriaminým pátravým pohledem. Na jejích slovech bylo něco úžasného, něco omamného a něco nechutného. Dohromady to bylo matoucí a nepříjemné – sotva jsme pochopili, že Matrix se mění takovou rychlostí, že vlastně nevíme, jak zrovna funguje, má přestat dávat smysl i skutečný svět? Ne…
„Nechci slyšet, že si za to všichni naši mrtví mohli vlastně sami,“ odtuším možná ostřeji, než jsem měla v úmyslu.

„Přece neříkám, že máme zničit každý jeden stroj na zemi,“ pokračuju dál energicky, ale o poznání smírněji, když Speedymu dojdou slova, „Dokonce neříkám ani, že chci zničit Matrix,“ za ta slova se mi vloudí podivné, neveselé uchechtnutí a krátce nevěřícně zakroutím hlavou, když si uvědomím, jak absurdně to samo o sobě zní, „Já se klidně nechám ze zabijáka přeškolit na obsluhu vodního čerpadla, až se budou všichni lidi moct rozhodnout, jestli chtějí žít tady nebo tam a stroje se přestanou snažit nás tady vykopat jako rodinku krtků.“
Je to zvláštní. Miriam mě rozčílila, ale jako by přesně to měla v úmyslu, aniž by se snažilo o cokoliv zlého. Mám nejasný pocit, že to se mi ještě nestalo.

„Neposlouchej ji,“ brouknu uklidňujícím tónem k motýlovi a ke zkoumání mu nastavím špičku prstu, „Kdybych byla takové monstrum, zastřelila bych toho osmiletého agenta. A hele, pořád běhá po Matrixu, nasraný a krvelačný.“
Poslední slova dostanou až zpěvavou intonaci. Nesnažím se volat ani křičet, ale vždycky jsem měla znělý hlas a obzvlášť v bludišti kovových trubek se dobře nese. Olíznu si rty a zahvízdám, po paměti zkusím napodobit Miriamin signál.
sraný a krvežíznivý.

Pán Jeskyně - 12. února 2017 10:54
Pán jeskyně Katanga

Speedy zíral na motýla jako zhypnotizovaný. Seděl mu na dlani a pomalu s jemným, téměř neslyšným skřípáním rozevíral a zavíral křídla. Jen těsně nosem u jeho sosáčku, Speedy se snažil téměř nedýchat. Byl mezi nimi nádherný kontrast – lidský obr a malý křehounký stroj. „Potřeboval bys kapičku oleje. Abys...“ šeptal Speedy drobnému... stroji? Tvorečkovi? Čemu vlastně?

„Nechceš slyšet o tom, že stroje možná nejsou tak kruté, jak si myslíme? Že jsou schopny nejen samy žít, ale i vážit si života jiných? Že možná mohou pociťovat lítost?“
zeptala se Miriam Yarawy. Vážnýma očima zkoumala její tvář. „Rozumím. Těžko se uznává lidskost nepřítele. Ať je jakýkoli. A tahle válka se táhne už dlouho.“

„Nevíme, jak vypadá město strojů. Víme, jen, že z něj vylétají zbraně proti nám.“

„A stroje neví, jak vypadá Sion. Ví jen, že z něj vylétají vyškolení zabijáci, kteří narušují svět strojů.“

„...“ Speedy se díval na Miriam a jeho oči po ní zmateně těkaly. Malý křehký mechanický motýl mu vylétl z dlaně a zamířil zpět do hlubin strojovny.

„To je v pořádku,“ kývla Miriam, načež volně přešla zpátky k věcnému. „To zamlčení informace prověřím a dám vám sama vědět. Musíme vymýt bahno z Rady. I když dnešní zasedání dopadlo bídně, měli byste se připravit na slavnost. Byla vyhlášena pro lodě, ne pro vedení. Užijte si ji.“ Otočila se k nim zády a volně se rozešla zpět. Ještě ale zavolala přes rameno: „Klidně ho znič. Vždyť je to jen stroj.“

Malý, modře se lesknoucí motýl zamihotal křídly a dál pečlivě zkoumal Yarawinu dlaň. Uzavřený ve svém malém světě.

Yarawa „Firefly“ - 11. února 2017 13:11
Yarawa „Firefly“

Nevím, proč nás Miriam vedla do Sionských hlubin, ale neptala jsem se. Koneckonců, vypadá to, že jsme objevili pěknou žumpu, takže hlubinná patra se k jejímu probírání jenom hodí.
„Týdny…“ nedokážu zabránit tichému zašeptání konsternovaného ohromení, aby se prodral na povrch. Nechtělo se mi uvěřit, že je ta žumpa až tak hluboká. Kolem kolika potenciálních smrtelných pastí jsme úplně slepí prošli za několik týdnů?

„No, tak interakci bychom měli za sebou, že jo,“ zhodnotím cynicky, když se Miriam odmlčí. Posadím se na mřížovanou podlahu a zády se opřu o drolící se rezavý plát cisterny. Vím, že bych si neměla ublížený vztek vylívat na Miriam. Je na naší straně a i když někde u kořenů téhle chyby je něčí hodně hnusný podraz, není to její chyba. Ale je to těžké, kurevsky těžké.
„Ale s jednou z nich se dalo docela mluvit,“ uznám s povzdechem, „Myslím, že by nám mohla ještě dost pomoc a kdybychom věděli o hybridech víc, asi bychom se s ní…“ zmateně se odmlčím, když v parním oblaku zachytím pohyb. Zkoumavě přimhouřím oči.

Motýl.
Jako by ty krásné, ale ve svém významu vlastně směšné vitráže ze Sálu Rady zamávaly křídly a prohlásily, že takhle teda ne, že ony nikomu na falešné společenské prestiži přidávat nebudou.
Jako by někdo posbíral roztříštěné střípky okna ze sushi restaurace a věnoval jim alespoň náznak nového života.
Otevřu pusu, ale nějak nepřijdu na to, co jsem vlastně chtěla říct.

Instinktivně ucuknu, až temenní kost temně zazvoní o kov cisterny za mnou, když jeden z mechanických motýlů vyrazí vstříc mému obličeji. Chtěla bych se mu vyhnout, ale nemám dost vnitřní jistoty, abych ho smetla rukou. Nevím proč. Napadne mě absurdní myšlenka, že tím bych mu přece mohla ublížit.
A popravdě řečeno, když se snažím dohlédnout na drobné článkované nožičky a jemný sosáček zkoumá špičku mého nosu, tohle blízké setkání bylo daleko příjemnější než seznámení s Vránou.

„Miriam?“ odhodlám se konečně zpracovat alespoň část zmatených myšlenek. Motýla velmi jemně vezmu do dlaně, abych si ho mohla prohlédnout, „Nemám sebemenší tušení, co jsi tím chtěla říct, ale zatím jsem se rozhodla, že to, co mě napadlo první, jsi tím říct nechtěla.“

Pán Jeskyně - 28. ledna 2017 10:28
Pán jeskyně Katanga

„A to se taky potvrdilo,“ utrousil Speedy hořce a opřel se o lokty zábradlí. Několik dredů sklouzlo z jeho zad a houpaly se nad tlumeně ozářenou jámou strojovny jako kyvadélko hodin.

„Vyslali jsme vzkaz na Atlas a Hádes. Měli jste to prověřit. Měli jste pátrat po systému a pokusit se vyvolat interakci s takovýmto... hybridem, jak je Reeves nazval. Ale měli jste vědět, do čeho jdete. Nestřílet na blind. Nevím, kam se ta informace ztratila. Ale budu po tom pátrat.“


„Kitsune řekla... řekla, že měla zakázáno o tom mluvit. Aby nevyvolala paniku,“ řekl Speedy s úsměškem. Širokými nehty začal bezděčně cinkat o zábradlí v rytmu klapotu strojů.

„Tohle byl buď špatně pochopený rozkaz nebo špatně předaný rozkaz. A Kitsune nepatří k těm, kteří by věci chápali špatně. Rozkaz, který jsem vydala osobně já, byl, že posádky všech lodí, které míří do sítě, musejí o této hrozbě vědět. Paniku nesmíme vyvolávat jen u obyvatel Sionu. Alespoň dokud nebudou dohady jisté. Udělala jsem tu chybu, že jsem pro předání rozkazu zvolila prostředníka.“ Miriam zavřela oči a mezi obočí se jí vryla vráska. A pak se nadechla a hvízdla do klapotu a sykotu strojů krátkou melodii.

Pára nad nejbližší trubicí se zatetelila, když k Miriam, Yarawě a Speedymu přilétli čtyři křehcí mechaničtí motýli s křídly vykládanými matným zaprášeným modrým sklem. Miriam natáhla ruku a dva motýli na ní přistáli. Tenounkýma mechanickýma nožkama se začali procházet k rameni a článkovaným sosáčkem zkoumat její pokožku.

„Stroje jsou zlé. Stroje jen chtějí zničit naše životy. Stroje nemají ani život ani duši. Jen to předstírají, aby nás mohly vyhladit.

To jsou dogmata, se kterými žijeme. Proto byli tito drobečkové vyhnáni do strojovny. V ulicích je nenajdeme. Rada kdysi rozhodla, že vyvolávají paniku. Protože vypadají a chovají se jako živé. Pokud by tihle motýli uměli předávat vzkazy a vypadali jako papírové vlaštovky, bylo by to v pořádku. Ale za to, jak jsou nám podobní, byli odsouzeni k samotě.
Nevyrobil je nikdo v Sionu. Přiletěli na jedné z lodí, která se dostala do města strojů a měla to štěstí, že se vrátila. Byla jsem tehdy mladá holka - denně na cvičišti domobrany. Kapitán lodi Juno ke mě přišel a dal mi jednoho z nich do dlaní. ‚Podívej se na něj. Není v něm ani žádné výslechové zařízení, ani ampulka s jedem. On prostě jenom je.‘ Dodnes sem Thanos rád chodí a kouká se na ně. Pokud ho potkáte, zeptejte se ho, jak je možné, že se jeho loď vrátila z města strojů.“


Motýl přelétl z Miriam na Yarawu a přistál na její tváři. Zamlženě viděla, jak rozvinul svůj malý kovový sosáček.

„Upravujeme stroje, aby byly co nejméně lidské. A přitom stroje dávají jiným strojům lidskou podobu. Všichni věříme Vědmě a přitom ona je taky jen stroj. Byly to stroje, kdo stvořil Matrix, aby zachoval evoluční dědictví zničeného světa lidí. Ne lidé. Stroje. Je důležité mít druhý úhel pohledu. Na nás. Na stroje. Na Matrix a i na nové aktualizace. Musí být za vším jen snaha o to zničit desetitisícové městečko barbarů, kteří věří, kdovíjak nejsou svobodní?“

Pán Jeskyně - 23. ledna 2017 14:47
Pán jeskyně Katanga

Miriamin pohled přelétl sál. Několik vášnivě diskutujících skupinek ještě stálo na stupních, výrazné hlasy se útržkovitě odrážely od stěn v jemné mozaikovité ozvěně. Členka Rady pokývla Yarawě a Speedymu k východu ze sálu.

Několika průchody, známými, ale jen málo navštěvovanými, mířili do nižších sfér Sionu. Miriam se vycházkově opírala o svou hůl (svařenou ze starých vyřazených součástek zbraní) a druhou rukou hladila stěny města. Lidského hluku ubývalo, přibývalo syčení a klapotu strojů. Mířili do jedné ze strojoven.

„Před několika týdny navštívila malá skupina lodních programátorů Reevese,“ začala Miriam tichým hlasem, když minuli sochu Afrodity, dávné členky sionské Rady, kterou už nikdo žijící nepamatoval, a ovanul je vřelý vzduch z tepláren. „Měli něco, co nikdy předtím neviděli. Podivé kódy, které se držely lidí. Měli na ně několik názorů, nemohli se shodnout, nemohli najít nic jednoznačného. Dlouho spolu mluvili v uzavřeném kruhu. A pak Reeves oznámil členům Rady, že se stroje pravděpodobně snaží navázat na lidi kus svého kódu.“

Tlumená rudá světla se táhla po trubkách, pára líne stoupala nad velkou cisternou, v nedohlednu cosi rytmicky klapalo. Miriam se zastavila, opřela se o zábradlí a zadívala se dolů do rudé mlhy.

Yarawa „Firefly“ - 9. prosince 2016 18:50
Yarawa „Firefly“

Cítím její pichlavý pohled, když se blížím sálem, ale odpovídám jenom pokřiveným úsměvem. Pokud si ve mně chce číst, nebojím se toho. Ale já nejsem pohádka před spaním.

„Yarawa z Hádu vyslyší žádost Rady,“ vypůjčím si formální slova z jednání a prošpikuju je sarkasmem skrz na skrz. Minimálně jedna z těch ran byla jistě smrtelná, z toho už se nevzpamatují.
Ještě zlomek vteřinky držím vážný výraz, než se suchým uchechtnutím potřesu hlavou: „Můžeš se na mě spolehnout,“ ujistím ji daleko upřímnějším tónem, „V tomhle vážně jo.“

S náznakem chápavého úsměvu se letmo ohlédnu na Speedyho – a pak se bez zábran bokem posadím na okraj Miriamina stolu: „No. A nechceš nám teď říct aspoň to, co už jsme měli dávno vědět?“

Pán Jeskyně - 7. prosince 2016 18:44
Pán jeskyně Katanga

Jasné šedé oči se zavrtávaly do Yarawiných, léty starostí vybroušená vráska se prohloubila, jak se Miriam snažila prohlédnout Yarawu až na dřeň. Když Yarawa došla na doslech, vstala - trochu vrávoravě se svou protézou - a krátce Yarawě kývla.

„Děkuji za upřímnost,“ kývla znovu. Její tvář zůstávala chladná a hořká, v hlase však byla přímost a ani stopa po ironii. „Doufám, že s ní budu moci kdykoli do budoucna počítat. Zůstaň prosím pořád tak otevřená a trefně jedovatá jako dnes. Nejen ty. Každý z posádky. Chci, abyste věděli, že za vámi stojím.“ Ledové špičky křivých prstů se dotkly Yarawina hřbetu ruky. Miriamin obličej byl zkřivený. Chtěla se usmát. Nešlo jí to. Divil se jí někdo?

„Je fajn, že aspoň někdo,“ zabručel hluboký hlas Speedyho, který přišel k Miriaminu stolu krátce po Yarawě.

Yarawa „Firefly“ - 1. prosince 2016 11:33
Yarawa „Firefly“

Směsice sarkasmu a skutečného překvapení mi pozvedne obočí vzhůru. Není pochyb, že jsou pěkně namydlení. Ale úplně jsem nečekala, že jenom tak stáhnou ocasy a odplíží se jako spráskaní psi. Čekala jsem, že se budou dál snažit povyšovat a fackovat nás svým postavením, ve kterém se nám nemusí zpovídat.

A nejhorší na tom je nutkavý pocit, že to měli udělat. Hřejivý pocit uspokojení a vítězství nad Radou mi kazí vtíravý hlas Vědmy, který nemůžu dostat z hlavy. Naznačuje, jestli tohle naše malé vítězství není tak trochu prohra pro Sion. Protože my to sice ustojíme, my možná potřebujeme vědět, jak si v téhle válce stojíme, ale za zdmi sálu jsou tisíce dalších lidí. A lidi potřebují něčemu věřit. K někomu vzhlížet.
Ale taky by mohli vzhlížet k někomu, kdo má páteř, ne?

Povzdech se změní ve vzdorné odfrknutí, když pružně vstanu a pohodím hlavou, až se mi francouzský cop rozlétne kolem hlavy. Kapitánskou drbárnu si klidně odpustím, nepochybuju, že mi táta novinky nakonec převypráví, aniž bych musela komunikovat s Justusem. Ohlédnu se na druhou stranu, ale pohled můžu zabodnout tak maximálně do temene Foxovy hlavy.
Miriam tak může zachytit můj pohled značně kyselý. Přesto ale nepatrně kývnu, než pružně překročím lavici do nižší řady a seskočím na zem, abych se nemusela prodírat tak hustým davem, když k ní zamířím. Možná i trošku na truc… Ale Miriam vždycky patřila k těm členům Rady, se kterými se někdy dalo i promluvit. Mohlo by stát za to, poslechnout si, co mi chce říct. A do háje ji poslat až potom.

Pán Jeskyně - 28. listopadu 2016 10:32
Pán jeskyně Katanga

Členové rady si - povětšinou mlčky - začali sbírat své poznámky a vytráceli se ze sálu. Nedívali se kolem sebe. Jen tiše hovořili se svými přísedícími, rychle, šeptem, pokoutně. V očích měli obavy. Obavy z davu, který se rozvibroval.

Miriam ani nemusela říkat (velmi suše a jízlivě), že Zasedání skončilo. Všichni to věděli. Kapitáni lodí přicházeli k Justusovi a Uranovi, aby si vyměnili informace. I Reeves vstal a došel do chumlu kolem Urana.

Když se Yarawa rozhlížela kolem, všimla si, že se Miriam snaží zachytit její pohled a jemným pokynutím prstů k sobě Yarawu volá. Jen periferně pak zahlédla Foxe, jak se přesouvá k programátorům kolem Tary a Kitsune. A Homéra, jak stojí v nejvyšším bodě sálu a shlíží na vzrušené mraveniště pod sebou.

Yarawa „Firefly“ - 18. listopadu 2016 11:53
Yarawa „Firefly“

Lhala bych sama sobě, kdybych řekla, že mi nezatrnulo, když se moje oči střetly s Thanosovými. Na chvíli si říkám, jestli jsem nepřestřelila. Chci říct – už to bylo pěkně blbý i dřív a Thanos nikdy neztratil nervy.

Ale Speedyho hlas mě vrátí do reality vznosného kamenného sálu a chladných pohledů. Na okamžik si vzpomenu na ten nával nepříčetného strachu a hysterie, se kterým jsem řvala na Foxe, ať mě vrátí, ať můžu Speedyho vyrvat Smartovi z pařátů. A ten je silnější než Thanosův vztek.
My jsme nezajímali Radu, fajn, Rada nemusí zajímat mě. Chcete se k nám chovat jako ke smečce svých loveckých psů, fajn, pak budu štěkat a kousat.

Thanosova slova jsou mrazivá.
Jsou odsouzení.
Jsou zostuzení.
A mně se s každým z nich vkrádá do tváře širší úšklebek.

„Nevím, kdo bude tak smělý, aby zpochybnil slova ctihodného Thanose,“ pronesu do ticha zkoprněného sálu slavnostně a pozvednu prázdné dlaně, „Já rozhodně ne.“

Pán Jeskyně - 15. listopadu 2016 17:15
Pán jeskyně Katanga

Homérovy oči se i na vzdálenost sálu lesknou tvůrčím vzrušením. Ústa se mu roztáhnou v ošklivý úsměšek. Zachytí Yarawin pohled a zřetelně jí kývne. Dnešní zasedání vydá za mnoho dystopických veršů.

I Thanos zachytí Yarawin pohled. I jeho pohled je plný ohně. Není to však plamen básníka. Špičky jeho prstů se dotkly stolu. Nehty o něj rozladěně zacvakaly. „Pokračujte,“ zašeptal jeho hlas plný ledových střepin. Miriam se dotkla Thanosova lokte. On jí její starostlivý pohled opětoval zavrtěním hlavou. Rty měl stažené v bílou linii protínající ztuhlou masku. Thanosův mír a klid ve tváři se nikdy neztratil, co Yarawa pamatuje. Vždy tam byl. Thanos jen málokdy dával své emoce na odiv. Téměř až zaváněl laxností. On je starý. Jeho už nemusí nic vzrušovat. Od toho tu máme mladé. Ale dnes se Thanos stal zrcadlem emocí, které na Hádu vzrostly. Vztek.

„To, že trhám rekordy v traktoru, zatímco mě agent honí přes půl města autobusem je ještě na denním pořádku. To se prostě stává,“ ucedil Speedy. Zůstal sedět s pažemi založenými na prsou. Nedíval se na Thanose. Klouzal pohledem po všech ostatních. „Ale aby mě agent v houpacím křesle poklidně nechal zvednout telefon a u toho mě zval na kafe, to už je jiný kalibr.

„Krom toho tady máme pár lidí, kteří nejen že mají od strojů informace,“ navázal konverzačně Uran, „ale i kód. Kromě zpívajícího agenta nás chtělo zabít osmileté dítě s částečně agentským kódem a výcvikem. Nejlepší na tom všem je, že jsme tuto informaci mohli vědět předem. Ale to by pak podle jistých autorit nebyla taková zábava.“

Homér zářil jako supernova. Radním sálem se zdvíhal nový šum.

„Loď Hádes byla pověřena ověřením fámy o hybridních kódech na lidech. Tuto informaci měla prozatím držet pouze loď Hádes - než bude fáma ověřena, nechtěli jsme šířit paniku. Ale zjevně se informace nedostala ani tam.“ Thanosův hlas byl hořký. Pohled upíral do stolu. „Jsme všichni lidé. Sion stojí na důvěře. Upřímnosti. Až živočišné otevřenosti. To byl sen našich otců a je to i nadále naším snem. Ve světě strojů jsme žili v klamu. Při znovuzrození jsme odvrhli i lživé masky. V našem světě každý ví, kým je a za co bojuje a na koho se může spolehnout.“ Thanos se odmlčel. Odstoupil od stolu a volným krokem jej začal obcházet, aby se každému z členů Rady mohl podívat do očí. Altair. Florian. Hrobník. Bastet. A ještě několik dalších. Nedokázali Thanosův pohled opětovat.

Thanos odešel ze sálu. Všichni slyšeli jeho pohrdavé: „Je mi z vás špatně.“

Yarawa „Firefly“ - 7. listopadu 2016 20:24
Yarawa „Firefly“

Pozvednu jedno obočí, pohodím hlavou v náznaku přikývnutí a jenom úsporným trhnutím prstů nahradím pokrčení ramen ve výmluvném gestu: Zní to logicky. A přesně tím se to vymyká všemu, co se tady kolem děje.
Nemám potřebu Thanose dráždit slovním komentářem.

Zatím.

Opřu se bokem o Foxovo rameno a obrátím se napůl čelem k tátovi.
„Moment, nějaké pověření jsme dostali,“ zarazím kapitána v jeho hlášení zdařile vážným hlasem. Nakrčím čelo a zabubnuju prsty o stisknuté rty, zatímco předstírám hluboké zamyšlení. Pak rázně lusknu prsty a dám volný průchod cynickému úšklebku: „A ne, počkat, pardon - to mělo být rutinní vyzvednutí zásilky. Informace o aktualizacích se k nám donesla až potom, co se nás pokusily zabít.“
Ležérně se ohlédnu po řadách lavic a zpříma se podívám do očí Homérovi.
„Myslím efektivněji než obvykle,“ upřesním nevzrušeně a stočím pohled zase zpátky k centru dění. Jsem si ale jistá jedním. Není spolehlivější způsob, jak dostat tuhle informaci nezkreslenou ze zajetí Sálu Rady a nechat ji rozletět po celém Sionu.

Pán Jeskyně - 2. listopadu 2016 09:33
Pán jeskyně Katanga

Chraptivou otázku Fox ale zachytí. „Neříkám nic. Nejdříve se o tom musím pobavit s Kitsu. Ale... stroje Vráně ublížily nejen tím, že jí snažily vštípit do hlavy...“

„Ticho v sále, prosím, ticho!“ nesl se nad hlavami všech zvučný hlas Miriam. Thanos vedle ní se zavřenýma očima točil palci a čekat.

„...víru ve stroje. Možná...“

„Foxi!“ sykl Uran a proplétaje ruku kolem Yarawy rýpnul do Foxe palcem.

„...že Vrána byla taky hybrid.“

Thanosův pohled byl přímý a donutil Foxe se stáhnout a věnovat váženému radnímu omluvný úsměv. Celý sál už byl tichý. Neslyšeli nic, než Vrániny tiché vzlyky tlumené o Justuse. Thanos se hluboce a rozvážně nadechl.

„Vrána je jen jeden z dílků této nové složité skládačky. Záhadný díl, který k ničemu nepřiléhá. A přesto víme, že do skládačky patří. Matrix se mění. Probíhají nové aktualizace. Jsou velké a propojené. Snad nám do nich vnese více světla loď Hádes, která byla tímto úkolem pověřena.“ Thanos laskavým gestem pokynul s Uranovi.

Několik členů rady si vyměnilo znepokojené pohledy. Téměř všichni mimo hlavní trojici.

Uran vstal se vší svou silou a autoritou. Na tváři mu hrál velice ošklivý ironický úsměšek. „Že o tom nevím. Nebo snad víte o tom, že bychom měli od Rady za úkol zjistit povahu nějakých záhadných aktualizací? Speedy? Yari?“

Yarawa „Firefly“ - 26. října 2016 22:09
Yarawa „Firefly“

Odtrhnu pohled od Ninive a sklopím hlavu do dlaní, prsty pevně obemknu čelo a spánky. Chtěla jsem sledovat každý záchvěv ve tvářích členů Rady. Doufala jsem, že mi v něčem napoví, naznačí, navedou mě. Ale Vránin tichounký hlas se třaslavě nesl sálem a neomylně vklouznul do všech koutů. Byl vlhký. Studený. Hnijící. Prokousával se mi do hlavy. Až křečovitě sevřu prsty a tisknu je, dokud se tlak palců vzadu v týle nezmění v tupou bolest. Musím se zbavit utkvělé představy, že mi hnijí myšlenky.

Tarův věcný hlas je jako vysvobození. Nechám prsty proplést za krkem a znovu zvednu hlavu. O jeden hluboký výdech později se odhodlám otevřít oči a změřit si Vránu pohledem.
Ano. Tara má pravdu. Naprostou pravdu. Měla trochu jiné vstupní informace, ale jinak byla jako my všichni. Cítila, že je Matrix jenom lesklou a barevnou slupkou a chtěla víc. A pak jí při extrakci ze systému hráblo. To se může stát.

Na zlomek vteřiny cítím úlevu. Obrátím se k Foxovi… a jako bych sama viděla, jak se ta jiskřička naděje vytrácí. Sleduju jeho pohled dál, ke Kitsune a v žaludku mi jen tak mimochodem vybuchne menší atomovka.
Ještě to neskončilo! Ona něco ví a pořád, pořád nám to tají! ječí alarm v mojí hlavě na plné pecky. A bylo to horší. Nebyla to jenom Kitsune. Ale po téhle trati jsem snad odmítla svoje myšlenky vůbec pustit. Co by koneckonců Kitsune mohla vědět? Osobní kódy, věrouka strojů...

Najednou se napřímím v sedě, pohled upřený do prázdna za stolem Rady. Stroje už udělaly tolik zrůdností, které bych nikdy nevěřila, že je příroda dovolí. Vždycky jsme trojského koně používali spíš jako urážku, ale co když ji dokáží splnit doslova? Co když se jim podařilo do lidského mozku vpravit autodestrukční systém?
„Chceš říct, že…?“ vykloním se pod Foxovou paží dopředu, abych viděla na Taru. Moje otázka ale nakonec není hlasitější než chraptivý polohlas.

Pán Jeskyně - 16. října 2016 18:09
Pán jeskyně Katanga

Thanos zavřel oči, poskládal špičky dlouhých prstů k sobě a naslouchal Vrániným slovům. Mezi očima se mu prohloubila vráska. Miriam naopak Vránu bedlivě pozorovala. Jemně se kousla do rtu. Začala zlehka poklepávat prsty o desku stolu. Jen neslyšně bříšky. Reevesovi se rozšířilo chřípí i čokoládově hnědé oči. Stačila první věta, aby si Reeves, zkušený operativec, začal v hlavě rozvíjet možnosti. Jednu horší než druhou.

Laraina zapisovala a klapání její klávesnice bylo jediným zvukem, který se mísil do Vránina šepotu.

Altair se tvářil zcela vyrovnaně. Jako by mu Vrána povídala o běžné závadě na vytápění v nedůležitých patrech. Jako by něco takového očekával. Stejně tak Florian, absurdní ztělesnění logiky a jízlivosti, na Vránu koukal téměř až znuděně. Má ten člověk vůbec cit? Je to vůbec člověk?

Ninive založila ruce na prsou v ochraně před křehkým slepým děvčetem. Zkřivený ret nezakryl strach, který Vrána šířila. Vlna strachu otřásla většinou sálu včetně členů Rady. Bylo to víc tím co Vrána říkala, nebo jak to říkala?

Jak se jí mohl Justus tak dotýkat? Držel ji jako otec dceru, měl ve tváři mnohem více empatie než Verity. Co se to děje?

„Realita je spálená na prach. Svou živočišností, bojovností jsme si to způsobili. Měli jsme druhý ráj a zase jsme si ho nevážili. Stroje, které jsme se tak snažili zlikvidovat, nám daly novou šanci žít.“ Vrána se nechala stáhnout k Justusovi na klín. Třásla se, její vlastní slova ji děsila i fascinovala zároveň. Slepými zraky vzhlédla k mozaikami vykládanému stropu. „Lidé se rodí v inkubátorech, velkých líhních, kde může jejich tělo spát, zatímco duše se vznáší ve snu, který ji jako jediný může obohatit. Spíme a sníme o životě, sen si sami budujeme a vlastně tak žijeme. Skutečnost je strašná. Skutečnost nemá nebesa nad hlavou, skutečnost má jen temnotu, ohně a zneužité stroje, skutečnost je peklo, ve které se lidským zásahem proměnil ráj. Z pekla vybíhají poslové a snaží se lidi probudit ze sna. Ale kdo by si přál probuzení? Kdo by… kdo… já jsem chtěla. Ještě… zase…“ Vrána začala lapat po dechu a trhavě se rozhlížet sem a tam. Strach převládl. Cukala sebou jako zvíře zahnané do kouta. Justus se s ní na klíně začal kolébat a něco jí šeptat do ucha.

Šokovaný sál proťal Tara, programátor Atlasu: „Když byla Vrána v Matrixu, vypadala normálně. Měla sice pozoruhodné řeči, ale nedostávala se do takových transů. Doufala, že jí realita dá novou šanci žít a druhou možnost zase vidět. Matrixový sen jí už nestačil. Když jsme ji vytáhli, nejspíše jí to nějak poškodilo mysl, protože tohle… je u reálné Vrány běžné. Jako by přenos spálil její racionalitu.“ Tara nikdy netrpěl nadbytkem taktu.

S Tarovými slovy začali všichni dýchat a ševelit. Úl se rozbzučel.

Yarawě kolem ramen přistála Foxova paže. Díval se na ni. Oči se mu zvláštně leskly. Fox přece nikdy neuronil slzu. Byl pevný a rozmarný jako Yarawa. Ten pohled a dotyk byl intenzivní, ale trval jen chvíli. Pak se Fox otočil na opačnou stranu a pohledem se snažil vyhledat Kitsune. Zachytila jeho pohled a krátce zavrtěla hlavou.

Yarawa „Firefly“ - 25. září 2016 21:52
Yarawa „Firefly“

Thanos vstal.
Opřel se o stůl.
Slyšela jsem, jak se trochu chrčivě nadechnul, takové bylo v sále ticho.
Jeho pohled klouzal od jednoho k druhému.

Minul Adelaidu.
Sklouznul po Foxovi.
Pramínek vlasů se mi lepí vzadu na krk.
Na okamžik si připadám, jako by Thanos viděl každé písmenko v mojí hlavě.

Vydržím, dokud se přes tátu nedostane až ke Speedymu.
Pak si dovolím rošťácký, i když trochu provinilý úsměv, vzepřu se o dlaně a posadím se zase jako člověk.
Zvesela zamávám Golemovi nazpátek a povzbudivě mu ukážu zdvižený palec.
Ale pak přišla Vrána.

Ta věta byla tak absurdní, že se mi to sarkastické uchechtnutí samo dralo do nosu, ale ztratí sílu někde na půli cesty. Ještě pořád si vzpomínám na ten neskutečný, nepřirozený pocit mrazivě mrtvého doteku Vrániných prstů na tváři.
Neovládnu prudké zachvění. Nachýlím se dopředu, lokty opřené o stehna. Ani jednou se nepodívám na Vránu, nespouštím pohled z Rady. Chci vidět jejich reakce. I ty, které nechtějí, abychom viděli. Zejména ty.

Pán Jeskyně - 24. září 2016 22:46
Pán jeskyně Katanga

Ve chvíli, kdy Thanos vstal, nikdo se neodážil ani došeptat poslední spekulace sousedovi. Sálem se rozlilo ticho. Dlouhé křehké prsty se svými špičkami opřely o stůl a bystré šedé oči prolétly očima první řadu. Koutky úst sebou jemně zacukaly, když míjely posádku Hádu. „Rád si vyslechnu vaše hlášení.” Thanosův hlas byl nakřáplý, ale stále silný, aby proletěl celým sálem. Thanos se jen zřídka uchyloval k prázdným společenským frázím. Žádné uvítací kecy, které při méně významných zasedáních rádi vytahovali jiní Radní. Thanos šel rovnou k věci.

Pohledy Urana a Justuse se krátce střetly v mlčenlivé dohodě, načež Justus stále s Vránou na rameni spustil: „Atlas při poslední cestě vytáhl z Matrixu dva nové lidi. Jedním z nich je Golem. Je mu šestnáct a údajně o existenci virtuální reality věděl už dva roky nazpět. Sám se nás pokusil kontaktovat a teď je tady.” Od kapitánovy levice vstal skoro dvoumetrový ramenatý hranatý mladý muž s až zvláštně dlouhýma rukama a dobrosrdečným obličejem malého kluka. Nejistě zamával Radě i pak dozadu do sálu. Nervozitou netušil, co s rukama, ale vypadal nadšeně.

„Druhá je Vrána.” Nazelenalá křehounká Vrána vstala a vrávoravě pokročila kupředu. Verity ji rychle chytila za zápěstí. Bledýma slepýma očima si pronikavě prohlížela jednoho člena Rady po druhém. Justus ji chytil kolem pasu a stáhl zpátky do sedu. „I Vrána dlouho věděla o Matrixu. Zneklidňující pro nás je, že jí o tom řekly stroje. Vráno, pověz, cos říkala mně a Verity.”

„Justusi...“ zavrčela Verity varovně.

„Povídej, Vráno.”

„Svět je jako Eden, který lidem vybudovaly stroje, aby zachránily jejich krásnou duši.“

Vrána se chvěla. Justus ji držel za paže v ochranitelském gestu. Nikdo se nesmál. Na to bylo v sálu až příliš mnoho chladu.

Yarawa „Firefly“ - 7. září 2016 16:10
Yarawa „Firefly“

Zvednu ruku a na světlou kůži zachytím měděně rudý odlesk. Nechám ho sklouznout po předloktí až na paži, jak volným, trochu houpavým krokem procházím amfiteátrem. Záblesky, ševelení, odrazy a třpyt.
Vypadá to hezky, že? Tady sídlí majestátní Rada Sionu, Ráda, která se o vás postará, která vás ochrání a postaví vám teplý, roztomilý domov.
Jo, přesně tak. Oni si můžou hrát s akustikou a úhly dopadu a odrazu. Ta suchá realita potrubí je přece na nás.

Přejedu konečky prstů Verity po zádech, když jí míjím. Povzbudivě. Omluvně.
Věnuju Žábovi široký úsměv, přejdu vyšší řadou lavic dál a s polohlasným: „Šoupněte se, gentlemani,“ usednu vedle táty z druhé strany. Nic proti, ale tady je moje místo. Po pravici kapitána.

Přelétnu pohledem usedající členy Rady.
S některými z nich se dalo mluvit alespoň mimo tenhle sál a mimo jejich funkci (takřka spiklenecky mrknu na Reevse)… s většinou ne.
Pro Altaira jsem něco jako trojský kůň v systému. Naše láska je ve všem opětovaná – kdybych nevěděla, že to není možné, měla bych ho za počítačový konstrukt, který nám sem propašovaly stroje. Jeho láska k úhledným sloupečkům je totiž daleko za hranicí lidství. Zvednu dva prsty ke spánku a trhnu s nimi jeho směrem v rozverné parodii na uctivý vojenský pozdrav.
A jistě, Ninive na mě zase hledí, jako by očekávala, že se v nejbližším okamžiku samovznítím.

Tiše si odfknu. Zlehka se pootočím bokem, opřu se zády o tátovo rameno a bosé nohy položím přes Foxova stehna.

Pán Jeskyně - 30. srpna 2016 12:30
Pán jeskyně Katanga

Radní sál připomínal řecký amfiteátr. Dole v kotli stálo 13 židlí u půlkruhového stolu pro představitele Rady. Od něj pak stoupaly kamenné, do jeskynních stěn tesané lavice pro přihlížející. Celý sál byl osvětlen teplým světlem, které se odráželo od lesklých mozaik na stěnách. Z drobných kamínků a plíšků ožívaly na stěnách Radního sálu divoká zvířata. To, čeho se ve skutečném světě nedostávalo. Za zády Rady majestátně seděl gigantický kamenný medvěd, ochranný symbol města.

Posádky Atlasu a Hádu seděly v prvních řadách. Uran tiše rozmlouval se Speedym, kterému z temných, čerstvě umytých dredů kapala voda. Kitsune, stále zamotaná v ponču, měla na klíně notebook a něco probírala s Tarou, snědým společenským operátorem z Atlasu. Verity tiše seděla vedle Vrány, která se opírala z druhé strany o paži kapitána Justuse. Na vyšších lavicích přibývali další významní členové města i lodí. Několik operátorů a operativců ve výslužbě, stratégové, vnitřní programátoři i celebrity Homérova ražení. Ačkoli rozmlouvali mezi sebou a rozchvívali šumem svých hlasů vzduch, nedokázali rozehnat tíživost, která se valila na židle před nimi.

Na Yarawu a Foxe zamával Žába. Zdá se, že jim celou dobu držel místa mezi sebou a Speedym.

Na prostřední židli radních už seděl Thanos. Z drobného vychrtlého osmdesátníka vyzařovala chtě nechtě aura moudrosti a autority. Už seděl v čele rady dlouho. S pokročilým věkem mluvil méně a méně. Poslouchal. Přemýšlel. Filosofoval. Ale dokázal zjednat ticho jako nikdo jiný.

Po jeho pravici seděla u notebooku Miriam, padesátiletá dáma, dříve vedoucí domobrany Sionu. Když při jedné akci přišla o nohu, stáhla se do radního sálu. Ona byla hlasem Rady. Nikdy se nenechala vykolejit, dokázala mluvit k věci.

Nalevo od Thanose zrovna usedal Reeves, šedinami prokvetlý černoch, který v minulosti šéfoval lodi Afroditě. Zlatý člověk, který míval pochopení pro všechny členy posádek, ať už byli na jakékoli pozici. Dokázal to ale i teď?

Okolo velké trojky usedali další a další členové Rady. Programátoři. Mechanici. Správci města. Mezi posledními usedl Hrobník, jeden z nejmladších členů rady. Všeobecně považován za nesympatického a hlasitého floutka.

Laraina už seděla v koutku u přední lavice s ntebookem připraveným k zápisu Rady.

S kompletní Radou rostlo ticho a napětí. Thanos čekal a upíral bystrý pohled vdál na mozaiky za publikem.

Yarawa „Firefly“ - 18. srpna 2016 22:58
Yarawa „Firefly“

Kdybych si mohla vybrat, byly mi ty kradné, jenom opatrně a úkosem vrhané pohledy plné špatně skrývaného podezření, zášti a nepřátelské závisti daleko příjemnější než to slepé zbožštění. Nesnášela jsem ty vzhlížející a vzdychající davy.
Když se po mě ale natáhlo šest párů malých ruček a stáhly mě k sobě na zem, když jsem neomylně vymotala z klubka nejmenší děvčátko a pištící ho zvedla vysoko nad hlavu, konečně jsem ucítila aspoň špetku toho živého, bezstarostného, lidského Sionu.
Nemohla bych se zlobit na ty děti. Ony neseděly a nevzhlížely, ony se honily po rzí prokvetlých patrech a bojovaly s neviditelnými agenty.

Ony nechtěly, ať je zachráním.
Ony chtěly být jako já.

A jestli můžu pomoct tomu, že se aspoň některá z nich jednou stane skvělou operátorkou, mechaničkou nebo třeba střelkyní, kurva, jdu do toho.
Kdybyste věděly, jak s náma Rada vybabrala, cácory, rozebraly byste jí na zdrojový kód a nemusel by se toho účastnit jediný dospělý, bleskne mi hlavou, když jednu obzvlášť otravnou opičku vysadím puberťačkami zaměstnanému Foxovi na záda.

A tak když o několik minut po Foxově boku vcházím do sálu Rady, krom čerstvě zapleteného francouzského copu mám zase zpátky svůj známý, ironicky odhodlaný výraz.

1 2 3 4 ... 11 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog