Matrix (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Matrix

Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Hra inspirovaná světem nebezpečné virtuální reality. Jsou lidé, kterým stačí jejich binární štěstí, umělý sen, ve kterém žijí. A pak jsou bojovníci, ochotní vzdát se všeho pohodlí, jen aby byl jejich život skutečný. Matrix prochází novým updatem: přežije to Sion, podzemní výspa lidské civilizace?

Klíčová slova:

matrix, virutální realita

Jaké hráče:

Soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

ENCYKLOPEDIE HRY

Postavy

MatrixAGENT SMART: agent, který se oproti svým kolegům usmívá a zpívá si. Je do jisté míry lidský, což ho dělá o to děsivějším nepřítelem. → BOBBY (hybrid): křivozubý puberťák, který dokáže ohýbat Matrix. Aktivně pracuje pro agenty. → HERB (hybrid): osmiletý chlapec, který pracuje pro agenty. Bere Smarta jako svého učitele, pro kterého se vším úsilím splní jakýkoli úkol. → SÁRA (hybrid): sympatická, subtilní blondýnka, která ač dělá pro agenty, nepodílí se na stíhání. Zajímá ji vnější svět, tajně sympatizuje s operativci, je ochotna s nimi sdílet interní informace. Posádky lodí Sionská radaTHANOS: hlavní představitel Sionské rady, bývalý kapitán lodi Juno. Drobný vychrtlý osmdesátník s aurou moudrosti a autority, tichý, filosofující, vždycky si dokáže sjednat ticho. Ctí ideály otevřené společnosti, přivezl do Sionu mechanické motýly, poté, co se mu podařilo navštívit a znovu opustit Město strojů → MIRIAM: padesátiletá bývalá vedoucí domobrany, která při dávné akci proti strojům přišla o nohu. Je rozumná, otevřená, k věci, podporuje Hádes → REEVES: bývalý kapitán lodi Afrodita, programátor. Prošedivělý černoch, zlatý člověk, který vždycky chápe problémy posádek a snaží se je aktivně a osobně řešit. Specializuje se především na počítačové problémy. → HROBNÍK: jeden z nejmladších členů Rady, nesympatický a hlasitý floutek. Nikdo moc nechápe, jak se do Rady dostal ani co tam vlastně dělá. → ALTAIR: jeho láska k úhledným sloupečkům je za hranicí lidství, podle Yarawy se chová jako počítačový konstrukt a ona sama je pro něj něco jako trojský kůň v systému. Podobný názor na něj má více lidí. Umí být ale praktický. → FLORIAN: Svým logickým zaměřením je podobný Altairovi, arogancí však převýší většinu členů Rady. Člověk fungující na destilovanou logiku a jízlivost → NINIVE: Bývalý operativec, mezi ní a Yarawou je něco shnilého, pravděpodobně žárlivost. Ninive není ještě tak stará ani zmrzačená, aby odešla z postu operativce a usedla v Radě. Každopádně i když je vůči Yarawě vysazená, je schopna podržet operativce tam, kde je jiní odsuzují. → BASTET: Bastet se už v Sionu narodila, spravuje praktické části života v Sionu. …a další členové Rady, kteří ještě neměli možnost se projevit.LARAINA: podržtaška Sionské rady, rozevlátý účes, šat a naprogramovaný úsměv. Ač je sekretářkou Rady, není jim tak strojově oddaná, jak by se mohlo čekat. Další obyvatelé Sionu

Slovníček náhodných reálií

Hybridi: Jejich matrixový kód je z části lidský, z části programový. Pracují pro agenty, někteří procházejí speciálním výcvikovým programem pro lidské agenty. Stroje využívají lidské kreativity a způsobů chování, kterých sami nejsou schopní, aby jimi posílili ochranu Matrixu. Předávají jim informace o reálném stavu věcí: hybridi vědí o tom, že jsou v Matrixu a co s ním mohou dělat. Zatím to vypadá, že stroje berou do svých řad mladé lidi a děti. Sirény: Kitsunin mistrovský program, který údajně nejde překonat. Jezero plné mytických sirén, které stahují každého, kdo je navštíví, hluboko pod hladinu. Jsou neúprosné, vytrvalé a zpívají píseň rozloučení. Kitsune svůj program nasadila do ochranné vrstvy lodního počítače, aby zachytil všechno, co by mohlo loď ohrozit. obrázek

ODEHRANÉ UDÁLOSTI:

Agent, který zpíval

Yarawa a Speedy byli vysláni do Matrixu, aby od uhrovatého křivozubého kluka získali zdánlivě nevýznamnou disketu. Bobby však ukázal, že nejen že umí Matrix ohýbat jako zkušený operativec, ale zároveň že dělá pro agenta Smarta. Yarawa skáče pro disketu pro kanálu a snaží se utéct před samotným Smartem, který se za ní s písní na rtech vydal. Z kanálu si Yarawa odnáší postřelený loket. Speedy, který mezitím vyřídil druhého agenta, pomáhá Yarawě dostat se k telefonu. Oba operativci se nakonec dostanou na loď – plní nepříjemných dojmů: proč Bobby pomáhá agentům? Proč je Smart nezabil, i když k tomu měl nejednu příležitost? Proč pozval Speedyho na kafe? A proč je matrixoví ochránci nechali ukořistit disketu?

Štěnice

Disketa, kterou Yarawa vytáhla z Matrixu, obsahuje program na zacvičení lidských agentů. Při schůzce v jídelně Kitsune přiznává, že věděla o nových updatech v Matrixu: objevují se tzv. poloagenti, lidé s částečně agentským kódem. Na lodi se strhne hádka o důvěře. Yarawa, Fox a Speedy se chtějí odreagovat v Konstruktu, kam si jako operátora berou Žábu. Vše jde hladce, dokud Konstrukt nespustí program Sirény (Kitsunin nepřekonatelný eliminační program). Kitsune zvládne program vypnout a poukáže na štěnici na Yarawině lokti, kterou Žába přehlédl. Štěnice ve tvaru zářivého modrého měsíce se mění v broučka, kterého je možné zadupat do země.

Na suši s hybridem

Kitsune uznává svou chybu a je ochotna přijmout jakoukoli podmínku, která jí vrátí důvěru na lodi. Nakonec i proti svému přesvědčení a přes svůj strach jde s Yarawou a Uranem do Matrixu: s Foxem jako operátorem. Jdou na suši – užít si gastronomii, jakou ve skutečném světě nenajdou. V suši restauraci se setkávají s blondýnkou s hybridním kódem a náušnicemi podobnými Yarawině štěnici, která jim však nechce ublížit (Sára, pozn. PJ). Naopak se je snaží krýt, předává jim pár letmých informací o nových aktualizacích a zajímá se o svět mimo Matrix. Jejich rozhovor přeruší zpráva o blížícím se poloagentovi: osmiletý Herb jde vytrvale za skupinou operativců ve snaze je eliminovat k potěše svého učitele. Herb se sice snaží, Uran ho však setřese a všichni se navracejí na loď. Když se Yarawa vrátí, najde vzkaz od Sáry (na diářové stránce, 14. a 15. červenec 2028, cca o 3/4 roku později): popisuje jí svůj sen, ze kterého se zdá, že procitá do reality v líhních – Sářina realita je ale modrá, narozdíl od skutečných líhní, které jsou červené. Znamená to něco?

68 kruh pekla

Yarawa je zdá se Kitsuninou obětí spokojena, ne tak Speedy. Černý obr je zamlklý a uzavřený. Kitsune a Fox mají spoustu programátorských novinek, které spolu soukromě projednávají – možná více, než by se Yarawě líbilo. Hádes se letí do Sionu, není však sám. Do města se řítí i Atlas s Verity na palubě. Verity (ve sprše) informuje Yarawu o nových lidech vytažených z Matrixu – o Golemovi, který chce se chce stát operativcem, a o Vráně, se kterou Yarawu vzápětí seznámí. Vrána je slepá dívka, která kolem sebe šíří strach a chlad. Má vcelku přesné informace o Sionu. Ví, jak Sion vypadá, jak vypadají lidé, kteří v něm žijí – podle ní je však Sion obrazem Pekla. Operativce, kteří žijí na 68. podlaží, považuje za démony, kteří chodí do světa svádět lidi na cestu utrpení. Tuhle víru jí vštípily stroje. Vrána je duševně mimo. Jako by byla částí mysli stále v Matrixu. Krom toho tvrdí, že Yarawu zná. Že byla Firefly to poslední, co Vrána kdy viděla. Co je na tom pravdy? Když odchází pro Foxe, aby s ním šla na Radu, zastihne ho při tajnůstkářství s Kitsune. Fox se však ihned přidá k Yarawě a jdou spolu městem před představené Sionu.

Sionská rada

Na Sionské radě se sešli členové přítomných posádek a další významní představitelé odboje. Justus představuje městu Golema a Vránu včetně Vrániných představ o realitě – realitě, která je spálená na prach, realitě, kterou si lidé zničili sami. Vysvětluje ochromenému sálu, že stroje vytvořily Matrix jako místo, kde mohou žít lidé, kteří si nevážili svého skutečného ráje. Tara zároveň vysvětluje, že dokud se Vrána nedostala do reality, byla v pořádku – slepá, ale racionální. Vyvstává teorie, jestli Vrána nebyla hybridem. (Mezi Vránou a Justusem je podivný vztah. Justus s Vránou jedná, jako by ta křehká nemocná bytost byla jeho ‚dcerou’.) Následně vyjde najevo, že informace o existenci hybridů a nových kódů se na Hádes měla dostat, ale ztratila se cestou mezi vůdčí trojicí (Thanos, miriam, Reeves) a posádkami. Thanos, klidná autorita a vůdce celé Rady, vysloví pochybnosti o důvěře mezi lidmi Sionu a s pohrdáním zbytkem Rady odchází ze sálu. Rada se rozpouští. Zatímco programátoři a kapitáni se sejdou kolem Reevese, Miriam si k sobě zavede Yarawu a Speedyho a projevuje jim přízeň.

Chvění motýlích křídel

Miriam dvojici odvádí dolů do strojovny, kde jim ukazuje malé, křehké mechanické motýly, kteří kdysi přilétli z Města strojů na lodi Juno. Thanos byl v té době jejím kapitánem a nikdy nevysvětlil, jak se jeho loď mohla z Města strojů vrátit celá. Krom toho se Miriam filosofickým způsobem snaží zpochybňovat dogmata, která mají lidé o světě strojů a o Matrixu. Zpochybňuje ničitelské záměry strojů a srovnává vpády operativců do Matrixu s vpády strojů do Sionu. Speedyho mlčenlivá bariéra se prolamuje a objednává si ji na tanec při oslavě.

V rytmu tisíce srdcí

Slavnost Yarawa strávila tancem se Speedym, při kterém balancovali na tenké hranici mezi přáteli a milenci. I když Speedyho maska nepřístupnosti padá, zůstává gentlemanem. A tak Yarawa po oslavě usíná sama. Ráno nachází strohý vzkaz od Foxe o odletu a o tom, že si do té doby může dělat co jen chce. Yarawa se vydává do města, kde se setkává s indiánskou babičkou, Stříbrnou Bouří, která ji odvádí do oázy lidství – společenského prostoru, kde už Yarawu čekají Bouřiny vnučky Růže a Liška. Obě dívky vyrůstaly s pohádkami o operativcích a Růže považuje Yarawu za svého patrona. Nechává si od malé indiánky vyprávět pohádku o starém operativci Eaglovi: ač byl skutečný Eaglův osud tragický, v pohádce Orel zůstává nadále hrdinský a svobodný. Bouře se svou dcerou žádají Yarawu, aby pomenovala čerstvě narozeného chlapce. V rodině se říká, že životy nás všech jsou propojeny. A že je důležité ono spojení posilovat. Chlapec, který se na Yarawu důvěřivě díval, od ní dostal jméno Neptun. ...
Hráči: (1/1) Neera

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 13 ⇒|

Yarawa „Firefly“ - 15. prosince 2017 19:28
Yarawa „Firefly“

Mlčím. Mlčím, hlavu skloněnou, ale úkosem provrtávám tátu pohledem, ve kterém se mísí podezření se znechucením. Ten pohled mluví sám za sebe. Tohle je blbej humor, ale radši blbej humor než blbou realitu, tak si to prosím radši rozmysli.
„To mu tou sondou provrtali mozek skrz, když ho posledně připojovali k Matrixu?“ vyplivnu temně.

Nevěřícně potřesu hlavou. Založím si ruce na temeni a opřu se o stěnu tátovy kajuty.
„Jasně,“ přisvědčím a velkomyslně mávnu rukou, „Preventivně ho zastřelím sama,“ shodím nohy z postele a špičkama zapátrám po svých botách na znamení dobré vůle, že se do toho můžeme jít klidně hned pustit, „Jestli plánuje jít ukecávat Herba, bude to pro všechny nejbezpečnější.“

Pán Jeskyně - 13. prosince 2017 19:57
Pán jeskyně Katanga

Uran se zlomek vteřiny rozmýšlí, jestli Yarawě vůbec odpoví. Ale vlastně se ani nerozmýšlí. Je to jen podvědomý tik, podvědomý strach z reakce, kterou předvídá. Uran není kapitán, který by zamlčoval informace. „Chce se pokusit o kontakt s Herbem. Tak tomu aspoň říká on. Já říkám, že to bude lov, jenže lovec odmítá připustit, že je vlastně už od začátku lovnou zvěří.“ Uran klesne zpátky na postel, dívá se na Yarawu se zoufalým smířením. „Sází na to, že mu zvířátka v úzkých důvěřují. Poslouchal, když jsem mu vysvětloval Herbovy motivace, ale nevím, jestli mě vážně slyšel.

Naštěstí Justus není někdo, kdo by porušil dohody, takže počká, až se vrátíme od Vědmy, abychom mu mohli preventivně z blízkého povzdálí krýt záda.“
Dodal Uran sebejistěji, poušklíbl se a pohodil hlavou ve známém gestu ‚Tak co, jdem na to?‘

Yarawa „Firefly“ - 9. prosince 2017 11:10
Yarawa „Firefly“

„Miriam mu trochu promlouvala do duše,“ zamručím neurčitě a díru v ponožce bezmyšlenkovitě roztahuju prsty. Zvednu hlavu, když se mi Uran začne míhat sem a tam okrajem zorného pole. Znám ten pocit. Nejsme lidé, které by měli nutit fungovat v uzavřených prostorách.
„Není to běžná situace,“ přisvědčím trochu důrazněji, abych ho vytrhla, vzápětí ale jenom pokrčím rameny a bez hlubšího přemýšlení prohodím, „Ale nemyslím, že je na sračky víc než kdokoliv jiný.“

Jsem skoro ráda, že nad tím nemusím dál přemítat. Skoro se mi vrací chuť rozbít kapitánovi Atlasu ten jeho obří frňák, a to ani ještě nevím proč.
Co má Justus v plánu?“ zasyčím preventivně podrážděně.

Pán Jeskyně - 8. prosince 2017 13:49
Pán jeskyně Katanga

Kapitán se neubránil ironickému úsměvu. Sám si uvědomuje tu malou absurditu. Hádes rozhodně nepatřil k lodím, které by stály v čele diplomatických misích. Jeho posádka patřila spíše mezi ty, kteří těm křehkým diplomatům prostříleli cestu k cíli. „Zvládli jsme prý první kontakt ve zdraví, tak nám asi stoupl status,“ poznamenal Uran pobaveně.
„Speedy právě vypadá až moc v pohodě,“ řekl pak po chvíli kapitán a zvedl se z postele. Přecházel ty tři metry prostoru tam a zpět. Tam a zpět. „Znám Speedyho dost dlouho na to, abych věděl, že to není běžná situace. Ve Speedym musí všechno pomalu a v klidu uzrát...“
Pak si ale uvědomil, co dělá a zastavil se. „No. Jen co dosáhneme na signál, půjdete. Měli bychom stihnout Vědmu dříve, než začne Justus podnikat svoje... kroky. Protože se bojím, že dříve nebo později bude potřebovat naše komunikační důstojníky.“ Nebyl to žert. Uran dával najevo zjevné znechucení.

Yarawa „Firefly“ - 7. prosince 2017 22:08
Yarawa „Firefly“

S výdechem uhnu hlavou. Ani si neuvědomím, že zatínám zuby a zlehka krčím nos. Když jsem byla malá, náš mechanik se mi smál, že vypadám jako králík, když mi něco haraší v hlavě. Vždycky mě u toho cvrnknul do špičky nosu. Sama si na to nevzpomínám, ale Marco s oblibou vyprávěl, že v následující chvíli už drahý mechanik ječel jak holka na celou loď, protože jsem se mu zakousla do ruky.
Teď ale nemám čas na trapné historky z dětství, vidím tu odbornou nalejvárnu v až příliš živých barvách, vidím, jak Fox Kitsune visí na rtech do posledního podělanýho detailu, jak důležitě popisuje každé zelené písmenko setkání s Herbem, a zatraceně dobře si uvědomuju, že mě to popuzuje víc, než by mělo.

Vlastně se z toho vytrhnu až drsným uchechtnutím, když kapitán zmíní, jaký jsme v tom všem vyfasovali úkol.
„Jo, jasně,“ souhlasím se sarkastickým pobavením, „Protože my jsme proslulí tím, že jsme tady jeden komunikační expert vedle druhého.“

Pak se ale přinutím zvážnět a vykouzlím i o něco příjemnější upřímné pousmání: „Stejně jsem tě chtěla požádat o zastávku u Vědmy. S tím vším bordelem kolem bych si ráda poslechla, co nám k tomu může říct.“
Jeho plán schválím jenom neartikulovaným zamručením a vzápětí sklopím oči – ta díra, co se mi začíná dělat na ponožce, je totiž zásadní problém.
„Ale myslím, že bude v pohodě,“ sdělím jí svůj odborný názor prvního důstojníka na Speedyho psychiku.

Pán Jeskyně - 30. listopadu 2017 08:48
Pán jeskyně Katanga

„Spíše krysy. Reeves musel dělat více tlumočníka než zástupce Rady,“ ucedil Uran pobaveně při vzpomínce. Pak stočil hlavu k Yarawě a na okamžik se kochal situací. Kdy měl možnost si takhle posedět s Yarawou a nevzrušeně klábosit?

„Hlavně jsme si třídili informace,“ spustil Uran věcně, když se mu povedlo vytrhnout z otcovského zasnění. Napřímil se a přesunul lokty na stehna. „Operátoři dostali od Kitsune malé (a úmorné) školení na rozpoznávání těch hybridních kódů a my kapitáni jsme se na to koukali z praktičtější stránky. Povedlo se mi přesvědčit několik... hlavounů..., že není nutné hned střílet. Zpráva o malém Herbovi všechny dost vyplašila, ale se slečnou ze suši restaurace by stálo za to navázat další kontakt. Tím byla víceméně pověřena naše loď. Jen bychom to měli vzít oklikou přes Vědmu, protože nemůžeme moc čekat, že bude holka chodit pravidelně na suši, zvláště tam, kde už na nás mají pifku.
Pokud nemáš nic proti, poslal bych za Vědmou tebe – jsi vůči Vědmě dostatečně...“
a Uran hledal to správné slovo, „otevřená a to na ni platí. Za parťáka Foxe nebo Speedyho. Ještě jsem s nimi nemluvil, ale asi spíše Foxe. Pořád mám o Speedyho trochu obavy.“

Yarawa „Firefly“ - 29. listopadu 2017 22:15
Yarawa „Firefly“

Na chvíli se stočím do klubíčka v křesle vedle Speedyho u řídícího pultu a při manévrování z doku ho přátelsky rozptyluju otázkami, jak se má Kana a jestli si myslí, že se aspoň někdo z Rady po Thanosově vyjádření upřímně zastyděl.
Speedy byl i v těch nejlepších momentech v porovnání se mnou mlčenlivý bručoun, ale mě to nikdy neodradilo, ten rozdíl zvládnu hravě dorovnat. Nevidím sebemenší důvod, proč bych na tom měla cokoliv měnit.

...

„Ty jsi najednou nějaká fajnovka,“ tiše se uchechtnu tátovu přivítání a bez vyzvání se posadím vedle něj. Mohla bych ale obvinit i sama sebe – dokonce skopnu boty, než si přitáhnu nohy k sobě na postel a opřu se zády o boční stěnu kajuty.
„Slyšela jsem, že jste měli nějakou nadmíru vzrušující poradu, samý hlavoun a počítačová myš,“ nadhodím sladce a nakloním hlavu zvědavě ke straně, „Jaké jsou novinky?“

Pán Jeskyně - 28. listopadu 2017 13:44
Pán jeskyně Katanga

Stěny lodi jemně vibrují a trubky hřejí. Mdlé světlo na chodbách, tak odlišné od luceren Sionu, na Yarawu přátelsky mrká. Není to komfort, ale je to domov. Speedy letí tak dobře, jak jen se vznášedlem může, a tak je až na občasné změny rovnováhy v zatáčkách Hádes klidný. Ne tak jeho posádka.

Už ho viděla, ale tvářil se, že je velmi zaměstnaný. Ani se na Yarawu pořádně nepodíval, jen jí letmo kývl na pozdrav, když se míjeli na chodbě. Dělej si, co chceš.

Už byli pár mil za sionskými doky, když ji na chodbě zastavil kapitán a kývl hlavou ke své kajutě. „Pojď dál. Ale nelekej se, ještě jsem nestihl vybalit,“ mrknul na Yarawu.
Kajuta byla samozřejmě střídmá, účelová jako vždy.Uran se usadil na své posteli a opřel se ležérně na loktech. Byl zjevně nabuzený a ve velmi dobrém rozpoložení.

Yarawa „Firefly“ - 11. listopadu 2017 13:31
Yarawa „Firefly“

Měla jsem zvláštní pocit, když jsem se s nimi loučila. Měla jsem strach a připadala jsem si sama podivně neskutečná, když jsem byla s nimi... ale odcházela jsem s jistou lítostí a steskem.

Moje kroky se znovu ozývaly s duněním na kovové lávce, ruce vražené do kapes, dotek hrubé látky na stehnech. Syčení, cvakání, zvuky a vůně domova. Tak nevím, proč mi na odhalených pažích, kterými jsem chtěla načerpat poslední kousky Sionského tepla, vyskočila husí kůže.
Úsporně kývnu na pozdrav, když se blížím k oběma kapitánům. Nemám na Justuse náladu, dokonce ani se s ním pohádat. Tátovi poklepu po rameni a jenom stručně požádám: „Najdi si na mě potom chvilku, jo?“

Koutky úst mi vklouznou do pokřiveného úsměvu na uvítanou, když kývnu na Žábu. Tázavě pozvednu obočí, ale jinak se nenechám zastavit faktem, že sedí ve dveřích. Co se mě týče, klidně si na něj ve vší přátelskosti trochu šlápnu, až ho budu překračovat.

Pán Jeskyně - 7. listopadu 2017 17:59
Pán jeskyně Katanga

Malý chlapec droboučkou měkkou a hebkou ručkou obejmul Yarawin ukazováček. Vlhká ústa pootevřel v něčem, co mohlo být úsměvem. Smlouva mezi dvěma světy byla stvrzena. Když se na Yarawu malý Neptun naposledy podíval, než ho matka odnesla zase domů, měla Yarawa pocit, jako by ji obejmul blízký přítel.

***

Doky zářily bílým světlem, které se odráželo od slabého kouře při zemi. Několik Sionských techniků ještě chodilo kolem lodí i dovnitř, aby prověřili, zda je vše v pořádku a na svém místě. Svižné hovory, pípání přístrojů, kovově dunící kroky, vůně maziva.
Hádes už vrněl a hřál, stejně tak Atlas. Před přídí Atlasu spolu Uran a Justus probírali jakési kapitánské záležitosti, kokpitem Hádu prosvítala ramena Speedyho nad kontrolkami řízení. Ve vstupních dveřích lodě seděl Žába a z dálky na Yarawu zeširoka mával.

Yarawa „Firefly“ - 26. října 2017 19:13
Yarawa „Firefly“

„Nešlo odmítnout,“ odtuším s úsměvem a zahoupu Růžinou packou v dlani volně ve vzduchu, než ji lehkým pohlazením po lopatce nasměruju k Bouři. Jsem si docela jistá, že stopu pobavené ironie zaslechne v mém hlase jenom ona.

Sklouznu očima k tiché indiánce, s drobným pokynutím ruky ustoupím o krok stranou od dívenek a přikývnu se soustředěným úsměvem na znamení, že jí věnuju plnou pozornost. Volnou ruku položím do ohbí lokte, ale ani tak se mi nepodaří zabránit občasnému zabubnování prsty – i když se mi to daří maskovat lépe, taky se necítím úplně jistá v kramflecích (a fakt, že v Sionu obvykle nenosím boty s tím nijak nesouvisí).
Neubráním se širšímu úsměvu po Liščiných slovech a pochvalně na ní mrknu.
„Neznám, to máš pravdu,“ přisvědčím, „Ale věřím. Myslím, že bych nemohla chodit do Matrixu a dál se snažit, kdybych takovým věcem nevěřila.“
Taky bych radši věřila snům než slovům Sionské rady, ale na to moje sny stojí až moc za hovno.
Rychle zamrkám a pokusím se nejasnou vzpomínku na podivné noční vidiny zahnat. Přistoupím k ženě blíž a neubráním se úsměvu pod tím soustředěným zvědavým pohledem. Podám chlapci ukazováček.
Má úžasně modré oči...

„Brzo ti přivedu ukázat jednoho muže, kterého obdivuju,“ slíbím chlapci polohlasem a s pobaveným uchechtnutím spiklenecky dodám, -ale jen tak mu to neříkej. Kdybys šel jenom jednou z jeho cest, tak budeš silný bojovník nebo moudrý vůdce, ale hlavní je, že vždycky drží slovo a má dost odvahy postavit se za svoje lidi, dokonce i když to nechápou a vzpírají se. A taky nemá syna... tak mě v tom třeba zvládneš trochu zastoupit. Líbilo by se ti to, Neptune?“

Pán Jeskyně - 21. října 2017 17:48
Pán jeskyně Katanga

Růže se nechá ze sítě vyšoupnout, jakmile však vstane i Yarawa, znovu ji na odhalené paži šimrají nepoddajné černé kudrny a kolem jejích prstů se sevřou teplé hebké dětské ruce. Růže nedočkavě nadskakuje a vyhazuje tím Yarawu z rovnováhy. Nejspíše si to ani neuvědomuje.

„Děkuji, že jsi tady počkala,“ kývne Bouře vděčně hlavou, když dojdou k děvčátkům a Yarawě. Natáhne ke svým vnučkám vrásčité ruce a pobídne je. Liška poslušně chytí Bouři za ruku a přitáhne se ní; Růže však chvíli nejistě kouká z Yarawy na Bouři. Po krátkém myšlenkovém uragánu v dětské hlavě nakonec ale přeci jen zvítězí autorita babičky nad autoritou pohádkového idola a Růže Yarawu pustí. S oběma svýma vnučkama pak Bouře couvne několik kroků na pozadí.

„Zdravím tě,“ oslovila Yarawu melodickým jemným hlasem žena s dítětem v náruči. Červenala se, nedokázala se na Yarawu podívat zpříma. „Ohromně si... vážím toho, že jsi sem k nám přišla. Hodně to pro nás znamená. Já bych... teda máma... my...“ a zčervenala rozpaky ještě více. Pak se zhluboka nadechla a pokusila se na Yarawu podívat. Yarawa si mohla všimnout nenápadného tetování, které téměř splývalo s tmavou kůží, ptačí pero elegantně stočené pod levým okem. „Máma měla před pár dny sen, ve kterém... jsi pojmenovala našeho kluka... víš, naše legendy... teda...“ nedořekla a pohled jí sklouzl na dítě.
„Babička má sny, ve kterých je vždycky nějaké kouzlo. Babička říká, že životy nás všech jsou propojeny, a že když jejich spojení budeme posilovat, budeme žít lépe a plně,“ řekla Liška a po očku se dívala na babičku, jestli to říká správně. Bouře kývla.
„To jsi řekla hezky, Lištičko,“ pochválila ji máma a znovu se zkusila podívat na Yarawu, „Chápu, že... tomu nemusíš věřit, neznáš nás, ale moje máma má moudré sny. Věříme jim více než slovům našich vůdců. Máma vždycky dokázala předjímat události.
A tak... myslíš, že bys...“
a opět shlédla ke svému dítěti.

Malý chlapec, neskutečně maličký, ne více než pár dní na světě, se na Yarawu díval pronikavě modrýma očima. Nebál se. Neplakal. Zvědavě se díval Yarawě do tváře a pak k ní natáhl maličkou ručičku.

Yarawa „Firefly“ - 19. října 2017 20:55
Yarawa „Firefly“

S jistým zmatkem se snažím prokopat přes Liščina slova až k tomu, co opravdu chce říct, takže mi Růžina bojová pěstička prosviští jenom periferním viděním. Proč vlastně rychlým pohybem tisknu hlavu hluboko do ok sítě si uvědomím až o zlomek vteřiny později.
Možná to v mojí oblíbené sionské sukni není ten nejspolečenštější nápad, ale instinktivně vyhodím jednu nohu ze sítě, abych ji mohla alespoň špičkou ukotvit o zem. Zachytím její nebezpečně pohyblivou ruku a pak si pro jistotu celé děvčátku nekompromisně přitáhnu na hruď.
„Úplně takhle. Všem agentům se už teď ježí ty jejich nagelované vlasy,“ ujistím ji se smíchem, když sebou v mém sevření konečně přestane házet. Hbitě se nakloním dopředu a dám jí letmou pusu na hranu vlasů, než ji pustím a vyšoupnu ji ze sítě, abych se sama mohla postavit, „Hlavně byste na sebe musely být hodné a vycházet si vstříc, jinak byste se pozabíjely, a to s naháněním agentů nejde moc dobře dohromady. Navíc mrtvola na vznášedle hrozně smrdí,“ uzavřu celou problematiku jasným a rezolutním tónem.
...na výchovu dětí jsem fakt špatnej člověk...
Vzhlédnu nejdřív k Lišce a pak pokračuju pohledem ke vstupu do sálu.
...jo, víc dětí. To je přesně to, co tady potřebujem. Jen do toho!

Pán Jeskyně - 19. října 2017 19:38
Pán jeskyně Katanga

Liška se na Yarawu se smutnýma očima usmála. Byl v tom vděk, ale i něco dalšího. Jak hluboko dokáže v dítěti hlodat pocit odmítnutí? „To by bylo fajn. Ale nevím, jestli bych... Tebe jsem si taky představovala jinak, co když–“ Nedokázala a ani vlastně ani nechtěla dopovědět. Malá Růže, vzrušená setkáním s Yarawou, skočila sestře do řeči a spřádala své fantazie. „Bysem sestru ochránila! Na nás je nějaký agent krátký! Úplně bych ho takhle! A takhle! A takhle! Ani by se na mě a Lišku nestih křivě podívat!“ Síť se divoce rozhoupala a Yarawa jen svými dobře vycvičenými instinkty ušla nechtěnému pravému háku.
„Ty jsi ještě fakt dítě,“ prohlásila rezolutně malá Liška a zvedla se. Podívala se dlouze přes společenský sál, načež v zcela jiné, nadšené náladě ukázala na uličku, kam zmizela Bouře, a zvolala: „Hele, už jde babička s mamkou a prckem!“

Bouře se širokým úsměvem vstupila do sálu spolu s oplácanou indiánkou, která jako by byla jejím mladším zrcadlem. Stejný nos. Stejné oči. Stejná, lehce ramenatá postava. Úsměv mladé ženy byl zkroušen únavou, zářil ale snad ještě více než Bouře. V náruči držela uzlíček červených a hnědých látek a snědých maličkých ruček.

Yarawa „Firefly“ - 17. října 2017 21:58
Yarawa „Firefly“

Nejraději bych vrazila hlavu do nepoužívaného potrubí a ječela, dokud bych nepřišla o hlas.
Místo toho se nepatrně usmívám a co chvíli se pokusím usměrnit nějaký z rozčepýřených pramenů Růžiných vlasů zpátky k ní za ucho.

Realita se v tom vyprávění beznadějně utápí, zoufale šlape vodu a marně bojuje o každý nádech nad hladinou. Cítím se uprostřed upřené pozornosti všech těch očí úplně stejně.
Je pravda, že to byl Hádes, kdo shodou okolností zachytil informaci, kde Orla drží. Dobře, měla jsem v tom svoje vlastní prsty hlouběji, než by se všem přítomným líbilo. Ale tu akci jsem nijak netáhla, nevelel jí dokonce ani táta.
Tři draci... Tři lodě...?

Snažím se splést jednotlivá vlákna příběhu usilovněji než ten agent, o kterém vypráví. A nejde mi to o nic líp než jemu. Ale přesto občas vědoucně přikývnu, abych Růžina slova potvrdila...
Bojuju se slzami. Snažím se odpoutat svoji mysl jinam, ale dýchám skoro stejně rychle a přerývaně jako nadšená dívenka. Nevím, jestli mě víc stravuje žal a bezmocný vztek, když mi před očima znovu defiluje to marné snažení, únava a beznadějný konec, nebo podivná bláhová naděje a dojetí, že Orel... i když už nikdy neroztáhne křídla... tak pořád svým způsobem žije, majestátný a neporažený. Aspoň mezi nimi.
Polknu naprázdno. Na chvíli skloním hlavu a bezmyšlenkovitě si přejedu prsty po tváři.

Vytrhne mě hašteření obou sester. Zalétnu pohledem od Lišky zpátky k Růži a nespokojeně svraštím obočí.
„Ts ts ts,“ zamlaskám jazykem o patro v gestu varovného pohoršení. Vzápětí mě zamrazí. Ta něžná výtka osobním zklamáním mi byla tak důvěrně známá, ačkoliv jsem ji sama ještě nikdy nepoužila, alespoň ne vážně míněnou. Jako by přede mnou zase stál Marco. Tohle bylo to nejhorší, k čemu se kdy dokázal přinutit, když už jsem ho opravdu srala.
Natáhnu ruku k Lišce a párkrát stáhnu prsty do otevřené dlaně. Mám potřebu ji pohladit po vlasech, nějak ji utěšit.
„Příště ti ho sem přitáhnu klidně za ucho, slibuju,“ nestihne mě napadnout, že je to vůči něčímu idolu možná trochu dehonestující, než se otočím zpátky k Růži: „A ty nebuď na sestru tak příkrá,“ brouknu a pokývnu hlavou, „Co kdybyste byly spolu na vznášedle nebo se musely postavit agentovi?“

Pán Jeskyně - 9. října 2017 11:22
Pán jeskyně Katanga

Růži zazářily oči a začala šplhat do sítě za Yarawou. S dětskýma nohama, rukama a vlasy prakticky všude nebyla síť už tak pohodlná, ale děvčátko vypadalo, že se jí právě plní sen.
Liška se posadila před síť a přitáhla si mohy k bradě. Zvídavě těkala očima mezi Růží a Yarawou. „Budeš chtít pomoct, Růže? Mamka to vypráví dlouze, je to úplně jako opravdické. V zemi drátů, dat a spojů-“
„Já to zvládnu, díky,“ vyhrkla Růže možná až trochu panovačně na sestru a otočila se k ní zády, aby mohla na Yarawu koukat. „V zemi drátů, dat a spojů, tam, kde se tyčí věže z oceli a iluzí, byla temná kancelář. Neměla oken, neměla dveří, neměla světel: jedinou záři vyvolávala mdloucně bílá síť-”
„...mdle...“ opravila Růži tiše Liška.
Růže se zamračila a střelila po sestře velmi přísným pohledem. „Šct...! Já vyprávím! Mdloucně bílá síť, ve které seděl smutný a uvězněný Orel Jasnohlas. Nad ním stál velký a zlý Agent: z virtualitních vláken tkal další očka sítě, aby ta síť byla hustší a hustější a aby Orla jednoho dne úplně zadusila. Jasnohlas viděl, jak se nad ním síť uzavírá, a mocně zakřičel. Jeho křik se chytil ocele a iluzí, šířil se po nich, až doběhl k uším Ohnivé. Až k tvým uším.“ Růže se na Yarawu spiklenecky usmála, jako by čekala potvrzení, že to tak opravdu bylo. Pohlcena příběhem, dívala se na Yarawu jako by vyprávěla jejich společné vzpomínky. „Ty jsi neváhala, když jsi slyšela Orlovo volání o pomoc, sebralas své tři mocné draky a doletěla na nich ke stoce Vědění. «Vědmo, vědoucí, vševědoucí, poraď!» křičela jsi do hlubin. A s malýma datovýma myšima se stokou ozývala Vědmina odpověď. «Bílý čip je Agentova síla i jeho slabost! Lest a stín budou tvými přáteli.»“ přehrávala Růže tajemným hlubokým hlasem. Liška vedle ní kroutila hlavou. „A tak ses vydala k telefonní budce Tisíce podob a v převleku za Agenta, za které se převlékli i tví draci, se blížila k temné kanceláři. Bála ses prozrazení, ale postupovala jsi dál. Skrývala ses ve stínu mrakodrapů, splývala s davem, prokluzovala škvírami mezi daty. Iluze reality byla těžká, skoro nedýchatelná, dráty se chvěly, čísla se měnila před očima... nebo tak nějak. Agenti se snažili klást na cestu překážky, ale všechny jsi překonala. Prostě jsi došla až do kanceláře, nikým nezpozorovaná, až ses ocitla přímo před sítí, ve které se smutně kýval Orel. Nad ním stále velký a hnusácký Agent, který dodělával poslední oka sítě. Už jen pár oček mu zbývalo!
Shodili jste s draky převleky a draci se rozlétli po kanceláři, aby našli čip. Skrýval se v agentově kravatě. A pustili jste se do něj! Draci srazili Agenta k zemi, ty jsi pak po něm začala vrhat ohnivé koule. On se ale bránil. Byl to lítý souboj tělo na tělo, ale nakonec se ti povedlo čip vzít. V tu chvíli se síť kolem Orla začala rozpadat a on mohl být konečně zase svobodný!“
Na Růži bylo vidět, jak vidí před očima epickou bitvu a její závěr. Jak vyprávěla o lítém souboji, máchala rukama sem, tam, divže Yarawu nepraštila. Když dovyprávěla, byla notně udýchaná.

„Takhle to máma nevypráví. Draky sis vymyslela. Úplně jsi vynechala ostatní hrdiny. Tři úkoly před vstupem do kanceláře. A vlastně-“
„Liško! Nech mě! Takhle to říkám já! Yarawa chtěla slyšet můj příběh! Až sem přijde tvůj patron, tak mu budeš vyprávět ty!“
Liška se nadechla k řeči, ale nakonec jen svěsila hlavu. V očích jí stály slzy.

Yarawa „Firefly“ - 24. září 2017 10:05
Yarawa „Firefly“

Řekla bych, že mi došla slova, ale to je stav, který se nedá stupňovat, zatímco moje konsternované zděšení se násobilo každým okamžikem.

Znala jsem ty nábožné uctívače, kteří se řadili kolem doků, kdykoliv přilétla loď, a neúnavně pronikali na pirátské patro. Znala jsem je dobře, snažila jsem se jim nebrat iluze, ale děsilo mě mezi ně vstoupit. V hloubi duše jsem se jich štítila.
O místě jako je tohle, jsem neměla ani tušení. Bylo v mnohém stejné. Taky mě děsilo. Ale jenom proto, že jsem se bála, že se prudčeji nadechnu a zničím ho.

Nechám se vést drobnou dívenkou. Do natažené houpací sítě popravdě klesnu víc než ochotně. Sice slyším štěbetat nadšený dětský hlásek, ale mizí do chvil, kdy štěkaly ostré rozkazy, křičela se varování, řvaly zoufalé nadávky a prolévaly hysterické slzy.

Vyrůstala jsem ve světě posádky Hádu. Poslouchala jsem hrdinská vyprávění jako tyhle děti, ale nikdy jsem se neupínala k idolům, ty své jsem měla na dosah ruky. Ale byly výjimky. Co na tom, že už jsem Radě navzdory byla aktivní bojovník odboje. Co na tom, že jsem už jako malá holka viděla utrpení a smrt. Myslím, že moje dětství definitivně skončilo, když jsem se mu dívala do očí a pochopila, že Orel už nikdy neroztáhne křídla.

Přelétnu pohledem po tvářích kolem sebe. Uctivých, zvědavých, otevřených. Nevinných. Ne. Nemůžu si dovolit hledat u nich pomoc. Na to nemám. Ani právo, ani koule.

Přitáhnu si nohy do houpací sítě a ležérně je pokrčené složím pod sebe, poklepáním naznačím Růži, že to místo je její.
„Mám lepší nápad. Povyprávěj ho ty mě. Chtěla bych ho slyšet od tebe, máma tě ho určitě naučila krásně povědět,“ vyzvu ji s povzbudivým úsměvem, „Já ti pak za to povím jiný. Takový, který ještě nikdo neslyšel,“ spiklenecky snížím hlas, abych svým slovům dodala váhu.

Pán Jeskyně - 19. září 2017 09:33
Pán jeskyně Katanga

Jenže Bouře využívá příležitosti, že je o Yarawu dobře postaráno, a odbíhá k ústí jedné z mnoha uliček, které ze sálu vedou. Otáčí se na ni. Dává jí znamení, ať počká. Usmívá se.

Na jedno kudrnaté děvčátko se nabaluje další, o něco starší - tichá, usměvavá černoška s indiánskýma očima a nosem. Předkus mají v rodině. "Růže, pusť ji, vždyť je... je tak malá." Zvláštní, jak někdo, kdo Yarawě sahá po loket, popíše Yarawu jako malou. Ale malá Růže nespouští ze své oběti oči ani ruce a nadšeně se zubí. "Teď je malá. Ale když začne chrlit oheň, vyroste.

Mamka mi dala jméno po tobě. Jsem Ohnivá Růže. Každý den se za tebe modlím, abys byla pořád tak odvážná."
Růže chytí Yarawinu dlaň oběma ručkama a snaží se ji táhnout k jedné z houpacích sítí.

Lidé kolem se na Yarawu s malými dívenkami dívá s neskrytou zvědavostí a i pobavením. Když zachytí něčí pohled, dostane se jí úsměvu, úklony nebo povzbudivého mrknutí.

"Povíš mi tu pohádku, jak jsi zlému, temnému Agentovi vzala bílý čip a s jeho pomocí vysvobodila z věže posvátného Orla?"
"Růže, to nemůžeš. A navíc ten příběh znáš."
"Nech mě, Liško, to je můj patron! Zatím to byla pohádka, ale teď! Teď to bude opravdický příběh. Úplně opravdický. Žejo? Prosííím."
Růže Yarawu dovede až k síti a snaží se ji dotlačit k tomu, aby si do ní Yarawa sedla.

Vzpomíná na to. Eagle byl už mazák, co se týče operací v Matrixu. Svého času byl skoro tak legendární jako Yarawa. Říkalo se o něm, že dokáže skočit dál, než kdokoli jiný - až se zdálo, že téměř létá. Agenti ho zajali a zavřeli do velké obchodní věže. Našli ho. Odvedli ho. Měl ale už tak vymytý mozek, že se už nikdy plně nevzpamatoval.

Růže se dál vyčkávavě usmívala.

Yarawa „Firefly“ - 14. září 2017 16:33
Yarawa „Firefly“

„Tos měla říct rovnou, že mě chceš nechat zavraždit v zapadlé uličce,“ brouknu, zatímco se skláním pod nízko visící zatočenou trubicí. Na vysvětlenou jenom pokrčím rameny a ušklíbnu se: „Líp bych se oblíkla.“
Možná to není tak zcestná myšlenka. Ale skutečně mě nijak neznepokojuje. Bylo by to sice blbý až na hranici absurdity, ale... představa, jak se ta zpráva šíří zatuchlými vodami sionské společnosti měla taky něco do sebe.
Krátce zavrtím hlavou a sama pro sebe se tlumeně uchechtnu.

Stříbrná bouře se zastavím a já bloudím pohledem po místě, kam mě zavedla. Oranžová rez, splétané kabely, špinavá řádka stop a...
Moc dobře znám to překvapené zasyknutí. Šum brebentění lidských hlasů na pozadí pozornosti, kterých si ve skutečnosti všimnu až ve chvíli, kdy začne utichat, jenom proto, aby se vzápětí znovu rozbzučel vzrušením a dohady.
Oranžová rez, splétané kabely a lidé.
Jeden koutek úst se pokusí vyhledat azyl někde v uchu.

Někde v koutku duše se modlím, aby to aspoň zdálky vypadalo jako úsměv. Nebo jako bolest zubů. Když se mi ale kolem boků vší silou sepnou dětské ručky, je to snazší. Je snazší ignorovat lidi, když na mě visí jeden malý človíček. Usměju se na ni a ani se nemusím přemáhat.
To těžko. Pohádky končí dobře...
„Asi bych nedala nic, po čem by se hezky spalo, cvrčku, promiň,“ prohrábnu jí hřívu otevřenou dlaní, „A od toho pohádky jsou, ne?“

Přelétnu pohledem shromáždění a nepatrně se zakloním. Potřebovala bych ucouvnout blíž ke své průvodkyni, ale nechci dívence utéct, tak jenom natáhnu krk a koutkem úst syknu: „Co tu dělám, Bouře?“

Pán Jeskyně - 14. září 2017 11:16
Pán jeskyně Katanga

Stříbrná bouře se mnohoznačně usměje a volným tempem vede Yarawu do hlubin Sionu. Vede ji uzounkou uličkou, kde by statnější člověk měl problém se otočit. Její lehký zarudlý šátek, kterým má zakrytá ramena, jemně hladí rezavé květy, které se po zdech rozrůstají. Zdi hřejí a jemně vrní. Schůdky vedou dolů, nevysoko nad hlavou se stáčejí ohromná potrubí, která vytrvale šumí a nesou vzdálená dunění hlasů a klepání života. Jemně z toho zaléhá v uších.

Před Yarawou se otevřel malý společenský sál. Díky rzi, oranžovému osvětlení a hnědočerným malbám na zdi hřál na pohled. Byly tam stolečky, od stropu visely houpací sítě ze starých, vyřazených kabelů.
A byli tam lidé. Dobré dvě, tři desítky lidí a dětí, kteří tam při hovoru a hrách čekali.

Kousek od Yarawy se ozval dětský, podivně sykavě artikulovaný hlas: „To je ona! Firefly přišla! Firefly je tady!“ Oči se začaly stáčet k Yarawě. Široké úsměvy. Nadšení. Malé, divoce kudrnaté, černé děvčátko k Yarawě přiběhlo a objalo ji kolem pasu (natahovalo ruce tak vysoko, jak to jen šlo). „Babička měla sen, že se ukážeš! Babička to věděla! Tys přišla! Ty jsi opravdu tady!“ Děvče zvrátilo hlavu, aby Yarawě vidělo do obličeje. Maličký bambulatý nos, oči jemně zešikmené, široký úsměv a předkus, za který by se měla dávat ocenění. „Myslela jsem, že neexistuješ. Že jsi jen pohádka.“

1 2 3 4 ... 13 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog