Myrmadryon Arcana (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Myrmadryon Arcana

Pán Jeskyně:

Dallock

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Svet velmi podobny svetu Warcraft, je vsak originalni. Myrmadryon Arcana je magicka plan, do ktere se da dostat jedine teleportacni branou(vedecky vyrobenou aneb magickou). Bohuzel tenhle svet objevili lide ze Zeme budoucnosti, kde uz vladne jenom chamtivost a mammon, touha po moci a pokoreni. Do sveta byl prenesen mlady hoch, nic netusici o jeho pravem ucelu v tehle magicke plani. Ma se proste za vojaka, netusiciho ze je do neho investovano miliony kreditu na jeho kyberneticke vylepseni, on si mysli jenom ze ho vojenska organizace zachranila pred smrti z nevylecitelne choroby. Ma prisny zakaz ve styku s tamojsimi obyvateli, to se vsak samozrejme neda ovlivnit...
Ve svete Myrmadryon Arcana jsou vsechny bezne rasy ako elfove, trpaslici, skritci, goblini, gnolove, orky, ogry... co budu jmenovat, fantasy hraci to vsichni vedi. Je to hra, kde se svet moderneho cloveka setka se svetem neznameho vedeckeho elementu - magie a o jeho dopade. Preji prijemnou hru. ;)

Klíčová slova:

magie, fantasy

Jaké hráče:

Vsechny zbehle v historicke(stredoveke) fantasy. A kohokoliv kto se chce do toho sveta vplizit :D

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/15) Alitera, CoolGuy

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 7 ⇒|

Pán Jeskyně - 17. listopadu 2017 22:02
Pán jeskyně Dallock

Ako sarkasticky zavtipkoval, mnohi v krcme sa uskierali a chechtali. Krcmar ale zvaznel.
Mozem ti poskytnut len malo, cudzinec. Vsetko co vieme, je len to, ze si chodi po deti v noci. Dva, alebo trikrat za mesiac. Rozhodil rukami, v jednej handra, v druhej prazdny krcah, div mu z nej nevyletel.
Nikto ho nevidel, len Kalvir ho videl v tme. Ukazal na osameneho, otrhaneho muza v rohu pri okne, zmoliaceho svoj krigel v spinavych rukach. Ak sa na neho Hawke obrati s otazkou, rozhovori sa.
Neviem, ci ti mozem verit, cudzinec, ale asi je to fuk. Chcem, aby to skoncilo. Vsetci to chceme. Odpil si z piva a pokracoval, otruc si penu z ust chrbtom dlane.
Bolo to druhy krat, co nas navstivil. Tmava postava, v kapuci. Mal na sebe nieco ako habit. Zahliadol som, ako nesie naseho chlapca pod pazuchou. Chcel som ho zachranit, chcel som vybehnut... ale... Hlas sa mu zatriasol.
...nieco ma drzalo na mieste. Bol to zly pocit... velmi zly. Ako by to nebol ani clovek, ale nieco z pekla. Akoby ma k sebe ani nepustil. Len som tak stal, nohy a hlas ma neposluchali... potom som ho uz nevidel. Je tomu uz mesiac. Na niekolko duskov vypil pivo a buchol kriglom o stol. Okolosediaci, co rozhovor sledovali, len krutili hlavou.
Kalvir, uz nepi, zase rozpravas o demonoch. ozval sa niekto z vedlajsieho stola.
Obavam sa, ze viac toho uz nezistis, cudzinec. Ak sa do toho chces pustit, musis si poradit s tymito informaciami. Krcil plecami krcmar a capoval dalsie krigle pre smadnych hosti.
Pockajte, Betsy sa vratil jej maly Jordy. Hovorila, ze v nom nepoznava svojho syna. Predtym zive striebro, teraz len tupo hladi pred seba, ani nezaplace. Matka ho do mlieka musi nutit. A je nejaky... sinavy... vyhrkol jeden mladik odvedla. Ztazka mohol byt dospely. Kazdy, co sledoval ich rozhovor, sa zaraz vratil k svojim poharom s napojmi. Niektori sa zdvihli, nasadili si na hlavy klobuky a pobrali sa prec. V ludoch bolo vidiet strach.

Ako Erlina odisla hladat svoj kosik, Isgauld nakladal kmen po kmeni na povoz. S tymito stromami by mali co robit siesti, Isgauld ich nosil sam ako nic, bez znamky unavy. Aby nepretazil kone, musi to odviest na 3 krat. Len si sadol na povoz, ale Erlinu nikde nevidel. Siahol vedla seba, kde mal polozene domace buchty od Erliny, ktore si rozbalil. Oviala ho vona cerstveho peciva, naco sa mu uz aj ozval zaludok. Ani nevedel ako a vsetky zjedol, uzivajuc si kazde susto nadychaneho cesta s lekvarovou naplnou. Nevedel, ci ma na nu cakat, alebo odist. Nechcel ju len tak opustit, aj ked sa tu vyznala lepsie, ako on.

Hawke z Kaedwenu - 10. listopadu 2017 17:38
Hawke z Kaedwenu

Ihned poznám ironický podtón v krčmářově hlase a křivé úsměvy všech místních vesničanů to dávají ještě více na jevo.
Na tváři se mi objeví lehký úsměv, sednu si k baru a pohlédnu na krčmáře.

"Jistě, starostlivějšího člověka jsem v životě neviděl, jak ten se o životy svých milých spoluvesničanů bál.
Na kolena si klekl a dokonce mě odprosil, abych vás té zlovolné nestvůry zbavil..."

vyprávím se zřejmým sarkastickým zabarvením hlasu a teatrálně u svého vtípku rozhazuji rukama.

"Váš milý starosta mi ve své podstatě neslíbil nic, ani mi jinak při vyšetřování nepomohl.
Ale, jak tak vidím, tak vám na vesnici záleží asi o něco více..."

poznamenám při krčmářově zmíňce o odměně a kývnu na pdoěkování, když přede mne postaví korbel piva.

Pivo je tmavé a za nedlouho se projeví můj citlivý čich, který ucítí nasládlou vůni chmele a karemelu. Nedávám si zbytečně na čase a trochu si přihnu, přičemž znalecky povytáhnu obočí, když provádím degustaci.
Pivo chutná překvapivě dobře, i když obsah alkoholu by nejspíše rozesmál i malé dítě, ale chuť je přesto příjemná. Opět pohlédnu na krčmáře.

"Nechci být nevděčný, ale opravdu bych potřeboval ještě nějaké dodatečné informace o té "příšeře", kterou jste tehdy zaslechl. Příběh to byl vskutku poutavý, ale potřeboval bych nějaké detaily jako například, zda se jednalo o první incident nebo již o opakovanou záležitost. Kde se ta věc odehrála, kde žijí rodiče těch ztracených dětí, zkrátka všechny užitečné informace na které si vzpomenete..."
prozradím krčmáři a významně na něj pohlédnu, přičemž si opět dopřeju doušek piva.

Erlina - 3. listopadu 2017 15:10
Erlina

Doběhla jsem jej a usmála se, když mi nabídl, ať sednu vedle něj, což jsem, ráda přijala. „Co unesu, to unesu a pomůžu ti, a s čím si neporadím, s tím si poradíš ty," usmála jsem se na něj. „Kde tady vlastně bydlíš?" tenhle podivný rytíř mě začínal zajímat. „Jestli budeš chtít, dojdi zítra na ty lívance, udělám jich víc. V hospodě nevaří zle, ale taky se to nedá pořád jíst," mluvím, aby řeč nestála. Když jsme dorazili na mýtinu, trochu jsem vykulila oči. „Jak dlouho jsi to zde dělal?" ujelo mi, když se naskytl pohled na hromadu dřeva. „To zde bude na delší dobu. Já si doběhnu pro košík, je to jen tady za těmi stromy, a pak se na to vrhnu s tebou," usměju se, když zastavil koně. Sklouzla jsem dolů a rozběhla se směrem, kde ležel můj cíl.

Pán Jeskyně - 2. listopadu 2017 22:47
Pán jeskyně Dallock

Nez ho dobehla, u jedneho gazdu si stihol zjednat povoz s dvomi konmi, aby doviezol drevo az do dediny pre vsetkych. To uz za nim dobehla Erlina a ponukol jej aby vysadla vedla neho na pricnu, nato cmukol na kone, svihol opratami a pohli sa k lesu.
"Netreba aby si mi pomahala, tie brvna su pre teba moc tazke. Ale tie lievance zneju super." usmial sa na nu, na to sa obzrel vedla seba, kde mal polozene domace buchty, zabalene v platne, ktore este neochutnal. Pomaly dosli k cistinke, ktoru Isgauld sam vytvoril sekerou za dva dni a ku kope dreva, naukladanej ako mensia hora. Odstavil povoz a pohol sa po vlastnych ku kope.

Ked sa cudzinec objavil znova v krcme, ti co vedeli ze isiel za starostom sa pousmiali. I krcmar nebol vynimka.
"Tak ako si pochodil, cudzinec? Zaujala ta starostova ochota?" Niektori hostia sa zasmiali. Vsetci vedeli co je starosta zac. Krcmar potom zavolal cudzinca k pultu a spiklenecky nan mrkol. Poobzeral sa ci ho nikto nemoze pocut a polohlasom sa Hawkemu prihovoril.
"Neviem co ti slubil stsrosta, ale ak to s detmi vyriesis, mas u mna na dva tyzdne zdarma pitie a jedlo. Ale vsetko s mierou!" dodal so zdvihnutym prstom a nalial mu korbel piva.
"Toto je preddavok."

Hawke z Kaedwenu - 23. října 2017 20:24
Hawke z Kaedwenu

Sledoval jsem rychtáře, jak arogantně si počíná a při zmíňce peněz se div dokonce nezakucká a nepřeváží přes své bachraté břicho dolů z verandy.
Uvnitř se téměř marně snažím zadržet smích, navenek se však tvářím stále stejně, poněkud nezaujatě rychtářovými slovy.

Vše působilo až moc bizarně, rychtář svými reakcemi a slovy jen nadále dokazoval, že mu na životech a osudech zdejších vesničanů záleží asi tak jako na kravím lejně,
ke konci se snad i zdálo, že možná i to kraví lejno pro něj přece jenom mělo větší hodnotu.
Otráveně zjišťuji, že se budu muset vrátit k tomu jednoduchému blekotovi,ehhh, chtěl jsem říci počestnému krčmáři a zeptat se ho na více detailů.
"Poslal mě za rychtářem úmyslně, jelikož o únosech ví přece jen víc, než se na první pohled zdá? Možná se to bojí prozradit. Každopádně, to brzy zjistím..."

"Jistě, sbohem..."
použiji ještě poněkud zdvořilý tón hlasu a poté, co za sebou rychtář zabouchne dveře, se s menším znechucením vydám pryč ze dvora.
Cestou promýšlím tucty způsobů, jak si bachratého rychtáře pořádně podat, například použít znamení Axie a donutit ho kousek po kousku spolykat ten jeho směšný kloubouk, vytáhnout ho za límec na náves a přede všemi ho nakopat do zadku a trochu poválet v reálném životě, totiž v místní blátěnné břečce.
V tomto případě mám za to, že by málokterý vesničan vůbec pohnul brvou, aby pomohl svému milovanému rychtáři a mnozí by se jistě s chutí přidali.

Díky svým myšlenkám se při cestě slušně zabavím a hned to rychleji ubíhá.
Když tak procházím přes náves, při své cestě zpět do krčmy, všimnu si menšího kamenného stavení s věžičkou, nejspíš místního kostelíku, před kterým postává poněkud zmatený kněz a kouká kamsi do dály.
Zkusím se porozhlédnout stejným směrem a ihned zahlédnu klusat známou modrovláskou, Erlina bylo její jméno, alespoň myslím, někam k lesu. Celkem bych uvítal společnost něžného pohlaví, ale rychle mé příjemné myšlenky vystřídá smysl pro povinnost.

Na místě se tedy příliš dlouho nezdržuji, jednak nemám dobré zkušenosti s kněžími a navíc mám přece ještě nějakou práci. Vydám se tedy opět na cestu k hostinci a netrvá dlouho a ocitám se opět uvnitř známé místnosti obklopen stejnými čumily se stejně tupými výrazy.

Erlina - 23. října 2017 18:42
Erlina

Překvapeně jsem se podívala na Isgaulda, když pronesl, že nikoho nevidí. Chtěla jsem něco namítnout, ale jeho výraz mě zarazil. Na jednu stranu měl pravdu. Proč se s ním zabývat. Jen jsem měla strach, aby někomu neublížil. Nikde jsem ale neviděla jeho kouzelnou hůl, možná ji někde ztratil. Přešla jsem k otci Velesovi a podala mu košík. „Zde jsou ty bylinky, otče," usměji se na něj. „A přidala jsem tam několik buchet," dodám, když pohlédl na bílý ubrousek nahoře. „Děkuji ti," přikývl, když si vzal košík. „Omluv mne, otče prosím, slíbila jsem Isgauldovi pomoct se dřevem, než padne noc," udělám dva kroky dozadu od něj, než se otočím a rozběhnu se za mužem, kráčejícím k lesu. Dohnala jsem ho za chviličku. „Pomůžu ti to naložit a pak si skočím pro košík. Jestli budeš chtít, zítra budu dělat lívance s jahodami," usměji se na něj.

Pán Jeskyně - 22. října 2017 15:57
Pán jeskyně Dallock

Ano, taktiez si vsimol s prekvapenim toho muza "z hviezd" pred nimi, ako sa priblizili ku kostolu, ktory mal byt medzizastavka na ich ceste do lesa. Muz ako ich zbadal, okamzite zacal utekat, v ociach strach. Isgauld len pokrutil hlavou a nechapavo sa obzrel na Erlinu.
"Aky mag? Nikoho nevidim." Tym jej chcel povedat, ze by ho mali nechat tak a neriesit ho, vyzeral pomatene a stratene.
"Pockaj!" Krical za nim knaz s dietatom v naruci. Potom sa len zmatene obratil na Erlinu.
"No, vybav si to tu, ja pomaly uz idem. Dozenies ma." Ustupoval Isgauld chrbtom k brane z dedinky s rukami vo vreckach, potom sa pomaly otocil a kracal smerom k lesu. Prekvapeni mal uz na dnes dost.

"Peniaze???" S usmevom na neho vyplestil oci richtar.
"Ano, nieco dostanes, ak budem vidiet vysledky tvojej prace." Ruky si zalozil na svoje velke brucho a sledoval cudzincove reakcie. Zboznoval ludi, ktori si prijdu urcit pracu a este aj placu za nu. Z pohladu nahodneho okoloiduceho to vypadalo, akoby richtar mal u prdele osud dediny a jeho obyvatelov. Z casti to bola pravda, richtar sa staral hlavne o svoj majetok, ludia ho tu brali uz len ako nutne zlo. Obcas riesi veci ako pravy richtar, ale obcas je hluchy a slepy voci ziadostiam dedincanov.
"Chces voditka... Tak pre informacie sa budes musiet zastavit znova u krcmara, vsetky informacie sa obracaju hlavne u neho. S tym ti ja velmi nepomozem. Tu sa dospelosti dozije len 1/3 deti, naco sa zbytocne vzrusovat nad zmiznutim nejakych z casu na cas?" Z jeho posmesneho tonu by bolo jednemu zle.
"Teraz ma omluv, mam dolezitejsie veci, nez sa vybovavovat s hocijakym odkundesom z neznama." Na to sa obratil a vosiel k sebe do domu, zabuchnuc za sebou dvere.

Hawke z Kaedwenu - 19. října 2017 19:21
Hawke z Kaedwenu

Pozoruji rozjařeného rychtáře jak zopakuje krčmářovo povolání a dokonce si všímám jemně znechuceného výrazu a křivě protaženého úsměvu. Očekával jsem tedy mnohé, ale že by někdo podezříval zaklínače, při takové proslulosti, ať již nechvalné, za šarlatána, to mě doopravdy nenenapadlo.

Můj obličej zůstal po celou dobu našeho krátkého rozhovoru stejný, tedy s neutrálním výrazem a téměř bez emocí. Uvnitř jsem však s menší zlostí skřípal zuby. Nakonec jsem však na sobě dal pramálo znát, přece jen byl už jsem častován horšími urážkami a nadávání do mutantů a zasraných proměněnců je můj denní chleba. Obvinění z šarlatánství je oproti tomu ještě kompliment.

"Jsem zaklínač, lovím nestvůry, ať již lidské nebo skutečné. Bohužel, nepracuji zadarmo, to víte náš kodex a přece jen tohle je zkrátka má obživa, práce jako každá jiná. No, téměř..."
odvětím nakonec a při poslední poznámce se šibalsky zazubím.

Poznámka ohledně toho, že nemám dělat problémy jinak bych se setkal s hněvem samotného pana rychtáře a jeho nebojácné armády o dvou mužích mi vykouzlila poněkud uštěpačný úsměv na tváři.
"Vážně? Sám pan rychtář...? A kdo ještě, ti místní dva otrhanci, jejichž největším problémem je neusnout na stráži? Veselá představa...."

"Pokud se mám dát do práce, ocenil bych nějaká vodítka, například, kolik dětí se již ztratilo a kde bych našel jejich rodiče. Případně, kde se stal poslední incident..."
promluvím i po svých myšlenkách zcela vážně a profesionálně. Při svých otázkách se dlouze a pronikavě zahledím na rychtáře.

Babin Úd - 18. října 2017 09:12
Babin Úd

Netrvalo dlouho a v ústrety mi přišel postarší muž v dvoubarevném rouchu.
"To je malý Jordy... kde jsi k němu přišel, cizinče? Jeho matka Betsy se s ním už loučila nadobro."
*Nic mu neříkej, chvíli počkej.*
*Jo, počkej až nás vezme do toho domu. Pak si, ehm, "promluvíme". Sami dva. MUHAHAHA*
"Pojďte, dobrý muži, v božím domě je místo pro každého."
Mlče jsem zvažoval co dál, zatímco mě vedl dovnitř vysokého stavení s věžičkou.
*V božím?! TO. JE. KA-CÍŘ-STVÍ!*
Než jsem za ním prošel dvoukřídlou branou dovnitř, letmo jsem přes rameno zkontroloval situaci na náměstí.
U srdce mě bodlo.
*Kurva.*
*Kurva.*
*Kurva!*
*KURVA!*
Stáli tam, na kraji náměstí a ukazovala na mě. Skitarii a ta démonická holka.
*Zdrhej!*
Snažil jsem se pár vteřin dělat, jakože nic, ale nešlo to. Na zádech jsem měl tak silnou husí kůži, že jsem měl pocit, že po mě lezou tyranydi.
Měl jsem husí kůžu i na husí kůži.
"Našelsemhovlese!" Spěšně jsem ze sebe vytlačil, zatímco jsme mu vrazil dítě do náruče a odrazil se k běhu do opačného směru, než byli ti dva.
"Počkej...!" Volal za mnou.
Oběhl jsem čelo kamenné stavby, prudce zahnul, abych se skryl za její stěnu a vystřelil jsem jako blesk přímo do předu, někam dovnitř osady. Doufám, že se někde na chvíli schovám, nebo že mají zadní bránu. Budu muset najít jinou osadu...
Na konci první uličky byla malá ohrádka plná sviní, přeskočil jsem plůtek, elegantně se rozmázl do bláta a sraček mezi prasata, vyškrábal se zpátky na nohy a vyskočil, abych se přitáhl na vršek vysoké kamenné zdi která mě dělila od dalšího postupu.
Přehoupl jsem se do dvora domu který se zdál lépe postavený, než většina dalších stavení v osadě a octl jsem se tváří v tvář dvěma mužům. Jeden vypadal podobně jako ta prasata s kterými jsem si před chvílí pohověl v ohrádce, druhý byl všechno, jen to ne. Byl vysoký, dobře stavěný a měl zvláštní, skoro dravčí, pohled.
Dvůr byl uzavřený. Ideální.
*Řekni něco chytrého, dělej!*
*Ser na něj, normálně je zastřel!*
"Hmmm, kudy tudy, eh. Na trh?" Přátelsky jsem se usmál. Na mém deformovaném, zjizveném ksichtě to muselo vypadat úchvatně.

Erlina - 18. října 2017 01:31
Erlina

„Jsem ráda, že ti chutnalo," usměji se, když jsme dojedli a on mě pochválil. „Jestli bys chtěl…tak můžeš přijít častěji na jídlo," navrhnu trochu nesměle od plotny a podívám se na něj. „Ráda půjdu s tebou a pomůžu ti, jen vezmu do košíku pár bylinek, slíbila jsem je otci Velesovi, jen za ním cestou zaskočím," navrhnu mu. Rychle přejdu do komory, vezmu plochý košík na bylinky a dám do něj několik svazků a látkových sáčků. Na konec jsem otevřela troubu a vytáhla pekáček buchet. Několik jsem jich svázala do bílého plátna a položila na rostlinky. Pak jsem vzala jiný ubrousek a do něj dala taky několik kousků. Ty jsem podala Isgauldovi. „S tvarohem," dodám. Pak jsme vyrazili ven. Vydala jsem se rovnou na náves. Dorazili jsme tam ve chvíli, kdy kněz hovořil s nějakým neznámým mužem. "Pojďte dobry muž, v bozom dome je miesto pre kazdeho," dolehlo ke mě a já zalapala po dechu, když se na okamžik otočil a já spatřila jeho tvář. Volnou rukou jsem chytla Isgaulda za paži a druhou ukázala na cizince v divném brnění. „To je ten mág," vydechla jsem.

Pán Jeskyně - 17. října 2017 15:23
Pán jeskyně Dallock

Sedel za ozdobne vyrezavanym stolom a podopieral si rukami bradu, sledoval jak sa Erlina kruti okolo peci, jedlo ktore postavila na zohriatie zacalo rozvoniavat. Zaludok mu zovrel hlad, necudo, ked vacsinu dna kalal drevo pre dedincanov. Snad mu richtar tentokrat zaplati viac nez nejakych par strieborniakov, co mal len na par dni jedla v hostinci.
Pocuval Erlinu, co mu vsetko vravela. Nakoniec pokyval hlavou, i ked to nevidela.
"Kludne sa pridaj, aspon budem mat spolocnost." Slabo sa pousmial. Erlinu predtym vidaval len tak sporadicky, obdivuje jej modre vlasy a sexi postavu, inak po nej nepatral. Teraz ich dala dokopy zvlastna nahoda. Mal sto chuti sa spytat, co je to ta magia, ale na to este pride cas. Teraz si nicim zlozitym nechcel zatazovat hlavu.
Dala mu moznost aby si nabral kolko jedla bude chciet, ked isla do komory po nejaky kompot, to asi nemala robit. Do hlineneho tanier si navalal rovno pre dvoch, z tej vone sa mu krutil nos. Nato sa isiel posadit a s vidlickou v ruke cakal, nez sa k nemu posadi, aby si popriali dobru chut a pustili sa do toho.
"Si vynikajuca kucharka..." Pochvaloval si s plnymi ustami. Ladoval do seba dusene maso a zeleninu, obcas si nabral z kompotu. Bolo to este lepsie ako u hostinskeho. Dlho netrvalo a vsetko dostal do seba, len sa oprel o stolicku a odfukol si, drziac sa za brucho.
"Fajnota..." pochvaloval si.
Potom sa hned aj postavil, aby sa pobral prec.
"Dakujem za jedlo, ale coskoro sa bude zmrakat, tak to chcem stihnut. Ak chces ist so mnou, tak pod." Pocka na odpoved, ale citil trochu zodpovednost za svoju robotu.

Richtar zuzil oci, ked mu do dvora nakracal neznami chlap, ktory svojim vzhladom pripominal niektorych zaklinacov, ktorych povazoval len za sarlatanov. Oprel sa o zabradlie verandy a sledoval kazdy jeho krok.
"Tak krcmar ta posiela..." ironicky po nom zopakoval.
"Ano, stracaju se tu deti. Nikto tu ale nerozprava o nejakom netvorovi a nerad by som, aby tu nejaky cudzinec nieco nafukoval. Co si vlastne zac a co u nas chces? Prizivnikov nam sem chodi posledne dost." Narovnal sa a rozpiahol ruky. Neveril mu od pohladu, citil potiaze. Potrebuje, aby ho cudzinec presvedcil o čestnych umysloch.
"Usudzujem, ze by si sa na to rad pozrel. Branit ti nebudem, ale pokial tu budes robit problemy, tvoj pobyt v tejto dedine. Povedzme... o hlavu." Drsne sa zasmial na vlastnom vtipe, potom zase zvaznel.

V dedine nastal rozruch, mnozstvo ludi prestalo pracovat a pozeralo po divnom chlapovi, oblecenom v niecom co nepripominalo nic z toho kraja. Ked videli dieta, ktore nesie, mracili sa o to viac. Cudzincom tu nikto neveril, Isgauldovi sa podarilo vzbudit doveru miestnych az po mesiacoch. Krdel deti sa k nemu priblizil, sledovali ho z asi 2 metrov. Ked sa priblizil k velkej kamennej budove s vezickou, z dveri vysiel knaz Veles, usmievavy postarsi muz v bielo-modrom ruchu. Na ociach mu bolo vidno dobrotu. Hned sa pohol k neznamemu s dietatom, s rozpriahnutymi rukami akoby isiel rovno kazat.
"To je maly Jordy... kde si k nemu prisiel, cudzinec? Jeho matka Betsy sa s nim uz lucila nadobro." Nadsene zavolal, mozno aby aj ukludnil dedincanov, ktori uz zacali pokukovat po cepoch a vidlach. Veles sa obratil na jedneho spratka a nakazal mu, aby zbehol po Betsy a hned sa zase obratil na cudzinca. Maly sarvanec utekal niekam medzi domy.
"Podte dobry muz, v bozom dome je miesto pre kazdeho." Pozyval ho do kostola, snad aby si mohol ulavit po dlhej ceste, nieco zajest a vypit.

Babin Úd - 15. října 2017 21:52
Babin Úd

Zdánlivě sebevědomě jsem si to štrádoval, pěkně prostředkem, po hlavní cestě směrem k osadě. Ve skutečnosti jsem ale byl ostražitý, protože jsem upřímně spoléhal na to, že se to zvrhne. Jako vždycky.
*Co tak blbě čumíte, vidláci?*
*Pojďme se schovat, všichni na nás civí.*
Vesničané na polnostech před vsí na mě vrhali směsici pohledů. Zahlédl jsem nevraživost, zvědavost, ale i nezájem.
Začali se o kolo mě sbíhat děti a matky je z bezpečné vzdálenosti, většinou marně, okřikovaly.
"Císař vás... Ergh. Buďte pozdraveni, poznáváte někdo tohle dítě?"
Jeden z těch spratků mě začal tahat za rukáv a ukazovat směrem mezi pole, potlačil jsem nutkání mu za ten nevyžádaný kontakt ukopnout hlavu a podíval se kam ukazuje.
Asi o sto metrů dál byla v potu tváře ohnutá nějaká žena a jakýmsi nástrojem se hrabala v hlíně, zamířil jsem přímo k ní.
Cestou jsem si sundal krosnu a vyprostil dítě ze závěsu, nesouc ho v náruči jsem oslovil ženu, která si mě už všimla, ale nezdálo se, že by ratolest poznávala.
"Je to vaše dítě?"
Tupě na mě zírala a neřekla ani slovo. Čekal jsem ještě chvíli, ale když se zdálo, že se už už vrátí k hnípání v hlíně, otočil jsem se zpátky ke vsi a vydal se kupředu. *Blbej fakan, měl jsem ho prokopnout, ta ženská je nejspíš nějakej místní blázen.*
*Nejspíš latentní heretik!*
Děti zůstaly na cestě daleko za mnou a hihňali se.
U brány stáli dva muži. Byly ozbrojeni a obrněni, ale kvalita vybavení nedosahovala ani nejnižšího standardu pro planetární domobranu, nebo pěších útočných divizí gardy z méně rozvinutých světů.
Jeden z nich mi zastoupil cestu a druhý si odplivl směrem ke mě.
*Já to věděl!*
*Já to věděl!*
*Já to věděl!*
*Ale, kurva!* Zazoufal jsem si.
Už se to zvrtávalo.
"Na takový jako ty, my si tady nepotrpíme!" Zahlomozil ten, co mi zastoupil cestu.
*CO SI KURVA MYSLÍ, ŽE...?!*
*Infiltrovat, budeme INFILTROVAT!*
Rozhodl jsem se pro neagresivní odezvu. Vrazil jsem mu malátné dítě před obličej a otázal se, zda-li je zná a že jsem ho našel v lese.
Jeho brunátný, ropuchu připomínající obličej se trochu uvolnil a po krátkém momentu ze sebe za pomoci koktání vypravil něco jako:"Mmhh, erghh, noo. Teďká se tu parchanti vobčas ztrácej, možná když se voptáš na návsi..."
"Takže mě pustíte dovnitř?"
"Hmhh, nó..." Tázavě se otočil na kolegu a ten souhlasně kývnul, ale ve tváři měl výraz, jako kdyby žral hovno. "...jó, ale chovej se slušně, pametám si ten tvůj gezicht!"
Ustoupil mi z cesty a kývnul směrem dovnitř do osady.
*Měli jsme ho pro výstrahu zmasakrovat a jeho vnitřnosti poházet okolo brány!*
*Uvítací výbor hodnotím 10/10. Ach jaká to milá osada!*
*Držte huby, hovada!*
Procházel jsem vesnicí směrem ke středu, kde jsem tušil náves a pohledem bádal za a) po tom jestli někdo nespozná dítě a za b) po tom, kde by se dalo opatřit něco k jídlu a došlo mi, že jsem vůbec netušil, čím se tu vlastně platí, ale že to docela jistě nemám. Ale hlad mám, to teda jo!
*Dal by sis ještě kousek inkvizitora, co? HiHi.*
*Grrrrr!*
Reakce lidí okolo byly obdobné těm venku, nedůvěra, nevraživost... Měl bych si sehnat nějaké víc domorodé odění, ale i to bude bez platidla dost problém.
Dorazil jsem na místo, které zcela jistě bylo návsí. Po obvodu většího plácku bylo pár plátnem potažených konstrukcí ze dřeva, kde jedni lidé druhým prodávali věci denní potřeby a vprostřed se tyčila vysoká kamenná budova s věžičkou. Rozhodně jedna z nejdůkladněji postavených v celé osadě.
Rozhlédl jsem se kolem dokola, zdvihl svůj náklad nad hlavu a zahalekal:"Neví někdo, ksakru, čí je tohle dítě...?"

Hawke z Kaedwenu - 13. října 2017 21:27
Hawke z Kaedwenu

Díky krčmářovým instrukcím cestra netrvá zbytečně dlouho. I když se rychtářovo stavení nachází na samém okraji vesničky, tak si cestou mohu prohlédnout vesnickou scenenérii, tedy povětšinu času vápnem natřené domky se slaměnou střechou, tu a tam si bohatší vesničané mohli dovolit dokonce i střechy doškované.

Na rozdíl od relativně skromných obydlí a stavení, kterých jsem si po cestě mohl všimnou, rychtář se rozhodně nechal unést trochou pompéznosti související s jeho úřadem. Na celém sídle se zcela zřetelně odrážel majestát rychtářova úřadu a především jeho peněžní zabezpečení.
"Tenhle chlapík by přece jen mohl dobře zaplatit, ale uvidíme..."
pomyslím si, když pootvírám vstupní vrata a naskytne se mi pohled na vesnický dvorek.

Samotný rychtář, celý spokojený a jak to tak vypadalo naprosto bezstarostný, postával na verandě bezcílně se rozhlížel po okolí.
Přišel jsem k němu blíže a cestou si ho jen mlčky prohlížel. Vypadal jako typický představitel vesnického balíka, který nevěděl, co dělat se svými penězi. Kýčovité oblečení, které by na sebe navlékl snad každý chudák, který by jakýmsi záhadným způsobem najednou přišel k penězům, mou doměnku jen ještě více potvrzovalo.

"Buď zdráv, rychtáři..."
promluvím nakonec k vesnickému vašnostovi svým typickým tónem hlasu a snažím se příliš necivět na ten směšný čepec.
"Posílá mě krčmář, prý tu máte v poslední době problém s nějakou potvorou.
A nejspíš tomu přála sama prozřetelnost, jelikož lovení nestvůr je konec konců má profese..."

pronesu s lehce ironickým podtónem, né, že by rychtář snad něco zaznamenal, a opět se zadívám na rychtáře s očekáváním jeho odpovědi.

Erlina - 9. října 2017 14:46
Erlina

„Děkuji," sklopím oči, když mi pochválí šaty. Potěšilo mě, když přijal nabídku. „Víš, nerada jím sama," přiznám a věnuji mu úsměv. Tak nějak ta obava, co jsem z něj mívala, zmizela. „Mám zde dušené maso se zeleninou a houbami," pronesu, když jdu k plotně, abych rychle zatopila, což chviličku trvá, ale než se mi oheň rozhoří, stihnu donést na stůl talíře a chléb v ošatce. „Ano, jistě, je to starost rychtáře," přikývnu na jeho otázku. „Ale všiml sis, jak jsou všichni klidní? Jako by to ani neviděli, nebo nevím. Myslíš si, že je to normální?" potřesu hlavou, až se mi zas vlasy rozletí všude. „A tady moc lidí magii neovládá, mohl by jim ublížit. Proti kouzlu se zbraní moc nesvedeš," podívám se mu do očí. „Ale neboj, nemám v plánu se za ním někde honit," usměji se, a jdu zkusit, jestli je jídlo už dostatečně teplé. „Když půjdeš pro dřevo, nebude ti vadit, když se přidám k tobě? Mám tam kousek košík s lesními plody a nerada bych ho tam nechala," přiznám. Když jídlo začne vřít, postavím hliněný hrnec na stůl. Ještě podám z komory džbánek s ovocným mostem a naleju každému do pohárku. „Naber si, kolik chceš," kývnu na hosta. „Dobrou chuť," popřeji mu ještě, když si naberu i já a pustíme se do toho.

Pán Jeskyně - 9. října 2017 11:50
Pán jeskyně Dallock

Kdesi v skalnej diere previsu hory, sa zbieral dokopy temny tvor. Jeho zranenia sposobene porucikovymi zbranami mu nevadili, uz davno bolest necitil. Pomaly sa postavil zo spinavej zeme, za zlostneho sycania sa rozhliadal po svojej minijaskyni s oltarom. Davno mrtve oci nikde nevideli toho vojaka s divnymi zbranami a to dieta.
"Vzal mi to... cista energia... potrebujem ju!!!" sycal okolo seba a okolo jeho roby vystupili fialovo-cierne plamene temnej energie. Chcel ist von, ale slnko mu odoberalo silu. Rozhliadol sa z diery, nakoniec pozrel do slnka bez zmurenia a stiahol sa naspat.
"Coskoro... si zoberiem... co mi patri..." sipavo dodal hlasom akoby vychadzajuc zo samotneho pekla, ustupujuc dozadu k oltaru. Ked padne noc, vyberie sa do dediny a najde si svoju cistu energiu.

Richtarov dom bol na okraji dediny, nejak v strede medzi obomi cestami veducimi do dediny. Bolo jasne vidno, ze to bol dom richtara, pretoze bol velky a dvojposchodovy, s velkym dvorom a kamennou hradbou s jednym vchodom a to cez obrovske drevene dvojvrata. Samozrejme ze to bol najzamoznejsi muz v dedine, po dvore mu chodili sliepky, v stajni bucali kravy a rehtalo niekolko koni. Vrata boli otvorene a richtar akurat stal na veraji svojho domu dolu a rozhliadal s po dvore. Bol spokojny, obleceny do zeleneho kabata s pazacou ciapkou rovnakej farby, s velkym bazantim perom zastrcenym v nej, kabat ale nedokazal zakryt jeho velke brucho, ktore znacilo ze ma vzdy vsetkeho dost.

Pozeral na Erlinu, ako mu osetrovala rany a rozpravala o dracich rytieroch. Nieco take zrejme nedavno videl preletiet okolo jeho bunky, ked sledoval okolie. Nebol si isty, ci su to ti draci rytieri, rozhodne to ale boli jazdci na drakoch.
"Nie, vobec m to neboli..." Sam bol tomu prekvapeny, ale radsej o tom nepremyslal. Skor premyslal nad jej ponukou. Domace jedlo je domace jedlo, to ml najradsej. Nevravel ze v hostinci je to zle, ale doma sa varilo vzdy najlepsie. S jeho domovom sa to nedalo porovnat, tam jedli len prechemizovane umeliny. Ako predtym chcel ist do hostinca, teraz uz velmi nechcel.
"Rad by som teda ochutnal nieco od vas, ak to nevadi." vyjadril sa nakoniec s usmevom. Ked vsak pocuval z vedlajsej izby jej obavy ohladne podivinov co dnes stretli, len pokrutil hlavou.
"Citis sa za dedinu zodpovedna? To by mal skor richtar, nie?" Kym mohol, vyhybal sa ludom co do vsetkeho pchaju nos, dostavaju sa lahko do problemov. Aj ked Erlina ovladala sily ktore nechapal, stejne mu prisla ako potiazistka.
"Ked sa najeme, radsej by som ponosil do dediny to drevo co som nakalal." Vysla prezlecena z druhej izby, Isgauld ju miernym pokyvanim hlavy zhodnotil.
"Pekné." Usmial sa na nu. Taktiez vypadala, ze do tohoto svet nepatri, ako on. So svojimi modrymi vlasami a mocnymi silami magie.

Hawke z Kaedwenu - 7. října 2017 19:14
Hawke z Kaedwenu

Konečně jsem se dostal na čerstvý vzduch a pryč z dohledu těch zavšivených sedláků a jejich nepříjemných pohledů. V hlavě mi stále zní krčmářův příběh.
Snažím se v něm najít něco víc než jen mstivého souseda, hladového vlka nebo snad obyčejného lapku, ale s takhle malým množstvím informací se z toho nedá bezpečně téměř nic vyvodit.

Po analyzování všech dosavadních vodítek a shledání, že nutně potřebuji mnohem víc informací, ukončím svou detektivní práci a vydám se za rychtářem směrem, který mi prozradil hospodský, a totiž na východ od hostince.
Cestou si prohlížím blízké okolí, dále zkoumám vesnici a nejbližší horizont. Můj zrak zaujal podivně ozbrojený muž stojící nad vesnicí, kterou si podle všeho zkoumavě prohlížel.

Jeho brnění jakýmsi způsobem vzdáleně připomínalo zbroj modrého rytíře, totiž jistého Isgaulda, kterého jsem měl tu čest již před nějakou dobou potkat.
Zvláštně vypadající muž ještě ke všemu třímá v rukou jakýsi zabalený uzlíček, při blizším prozkoumání zjistím ,že se jedná o jakési dítě, nejspíš novorozeně.
Ještě nějakou dobu si muže svým žhnoucím pohledem zpoza černi své kapuce prohlížím, než usoudím, že mi do toho, co zde vlastně dělá, vůbec nic není.
Uplatním tak od děství učený kodex neutrality a opět se vydám svou vlastní cestou, a to za místním rychtářem.

Hluboko v mysli se mi však myšlenka dalšího podivně ozbrojeného cizince, ať už s nějakým dítětem, příliš nezamlouvá, a tak doufám, že v této situaci dokážu udržet chladnou hlavou a zůstat neutrální. Né jako poprvé...

Babin Úd - 5. října 2017 21:56
Babin Úd

*Koukni, támhle.*
Překonal jsem poslední pohorek mezi mnou a civilizací.
Nezabralo to ani dvě hodiny a už jsem stál nad malebným údolíčkem ve kterém se rozkládala malá osada. Mlýn pod náhonem se pravidelně otáčel, bylo vidět maličké postavy jak se uvnitř i okolo hemží. Jak si jdou za prací, tu na pole, tam okolo dobytka.
S tou civilizací jsem to zjevně trochu přecenil.
Každopádně je jasné, že tohle rozhodně imperiální planeta není. Jistě kdysi byla, když jsou tu lidé, ale už není. Nikde ani stopy po technice nebo moderních materiálech. Birokrati by nikdy takový ráj nenechali ležet ladem.
*Bude to jako když jsme tenkrát museli předstírat, že jsme žoldáci mezi grootama. Třeba i tady najdeme zakopané dreadnoughty, rozpoutáme tu krvavé peklo a podaří se nám planetu očistit ještě dřív, než vypadnem. Jako tam. Tam se mi líbilo.*
Dole se to zdálo být přátelské. Navíc mám na zádech dítě, nejspíš někoho z místních, tak kdo by po mě střílel? Zpátky stejně jít nemůžu, když je tam někde ta věc.
Vydal jsem se směrem k vesnici a doufal v nejlepší.

Erlina - 5. října 2017 18:48
Erlina

„Tak, tohle jsem ještě neviděla," pronesu, když se podívám na rány, tedy lépe řečeno na to, co z nich zbylo. I tak vyzkouším bylinkový odvar, jestli je už dost zchladlý. Namočím do něj kus látky a otřu s tím jizvy. Nadechnu se vůně bylinek. „Pro jistotu. Ovazovat to nebude nutno, aspoň myslím," pronesu a podívám se nu do očí. „Dračí rytíři, jsou ženy a muži ve zbrojích, kteří spolupracují s ochočenými draky. Alespoň tak jsem to slyšela. Jsou to udatní bojovníci," trošku se zasním. „Jednou bych je chtěla vidět na vlastní oči," dodám. „Nebolí tě to?" zadívám se znovu na jizvy. Pak se zvednu a jdu uložit plátno zpátky do truhly. Odvar ale postavím na okraj kamen. „Chceš se najíst tady se mnou, nebo raději půjdeš do hospody?" usměji se na něj. „Než se rozhodneš, skočím se převléct, abych nechodila v těchto otrhaných šatech. Stejně mi ale dělá starost ten divný mág, a ti dva další. Nelíbí se mi. Ale ten s tou kouzelnou holí, vypadá šílený strachem. Mohl by ublížit sobě, nebo někomu jinému. Budeme se po něm muset podívat," mluvím na Isgaulda pootevřenými dveřmi z druhého pokoje, když si beru jiné šaty a převlékám se. Sice říkám, podíváme, ale jsem rozhodnuta se tam podívat klidně i sama. Sušené maso mi vrátilo dost síly a ještě se najím, takže za chvíli budu úplně v pořádku. „Tak, jak si se rozhodl?" zeptám se ho, když vyjdu oblečena do dlouhé hnědé sukně a žluté haleny se šněrováním ve výstřihu, ještě si zastrkujíc neposedný pramen vlasů za čelenku z kůže.

Pán Jeskyně - 5. října 2017 17:30
Pán jeskyně Dallock

Len sa pousmial, ked mu vravela o ruziach a prijal jej kvet, nez vosiel hned za nou do domu. Rozhliadol sa a uznanlivo pokyval hlavou. Dom bol pekny a utulny, obzeral si krosna a ani nevedel co to vlastne je. Stoly a stolicky boli pekne tvarovane, ozdobne a vyrezavane, ako v nejakej rozpravkovej chalupke. Almary so sklenenymi okienkami, prislo mu celkom divne, ako v tomto prostredi(nevedel ako to nazvat, stredovek s magiou) dokazu tak pekne spracovat sklo. Ked mu ukazala aby sa posadil, pomaly presiel ku stolicke za jedalenskym stolom a posadil sa. Privonal si k ruzi, ktoru nasledne polozil na stol. Vonala uzasne, tam doma na Zemi nic take este necitil. Z kvetu rozhodne nie. Zacala pred neho vykladat veci na osetrenie, misku z vodou a nejake vacky. Ukazal jej tie pozdlzne rany na rukach do polky predlaktia od lakta. Ohrievala a pripravovala sa na osetrenie. Rany vyzerali byt uz zacelene, len zacervenane jazvovite okraje odstavali od miesta vysunu. Prekvapene sa na to pozeral, takto rychlo sa mu nikdy nic nezahojilo.
Vyzera to, ze uz asi netreba nic robit..."
Na jej otazky si len povzdychol.
"Po dnesku by som aj ja chcel vediet, kto som, avsak neviem co je to draci rytier..."

Hawke z Kaedwenu - 3. října 2017 20:38
Hawke z Kaedwenu

Jak tak stojím u baru a čekám na svou objednávku, cítím na sobě mnoho zvědavých, většinou však nepříjemných pohledů.
Už poté, co jsem si sundal plášť jsem na sebe mohl přitáhnout pozornost svou nápadnou výzbrojí a ještě navíc na zádech umístěnými meči.
Všímal jsem si výrazů ve venkovských obličejích, někteří se tvářili kysele, další naopak nedůvěřivě, když viděli ozbrojeného cizence, a někteří si dokonce po pohledu na medailon a nezvyklou výbavu spojili dvě a dvě do hromady a kvůli mé přitomnosti si odplivli.

Tato situace mě nijak netěšila, ale už je to pár let, co mi má první zakázka sebrala veškeré iluze a nyní jsem si na to téměř už zvykl, téměř...
Krčmář, postarší muž s řídkými šedými vlasy a neupraveným strništěm stejné barvy, i po mých slovech nadále pilně pokračoval ve své rozdělané práci, totiž snažil se vyčistit starý špinavý měděný pohár ještě špinavějším kusem hadru.
Až když byl hotov a spokojen se svým dílem, pak na mě pohlédl. Nejdřív se zatvářil nervózně při pohledu na párek mečů upevěných na zádech, poté svraštil obočí a zatvářil se kysele, když si všiml mého medailonu, ale nakonec si zamumlal pod vousy něco neslyšitelného a vydal se do vedlejší místnosti za barem.

Po pár minutách opět přišel a postavil přede mne nějaku místní šlichtu v neoznačené láhvi spolu s tím měděným pohárkem, který před pár chvílemi čistil, a téměř bezzubě se na mě zašklebil.
Chvíli se znechucením přemýšlím nad tím, že bych popadl onen pohár a třískal s ním krčmáře tak dlouho, dokud se ho nerozhodne pořádně vyčistit, ale mám pocit že v tomto případě je to naprosto marné.
Lákavou myšlenku ihned zavrhnu a rozhodnu se pít přímo z flašky.
Krčmář zklamaně shledává, že jsem příliš neocenil jeho čistící schopnosti, ale to ho alespoň konečně přiměje, aby se pustil do řeči.
"Jó, pán je až takovej fajnovej? Odkud asi přichází?"
vypadne najednou z krčmáře, má vcelku silný hlas a na to kolik mu zbývá zubů ani moc nešišlá.

"Z daleka, od Modrých hor. Ale to není důležité, ptal jsem se přece na práci..."

"Já vím, všiml jsem si těch dvouch ostrých mečisek a i toho medailonku u krku.
A ty dvě kočíčí očiska taky nejsou zrovinka nenápadný.
Ty si pane zaklínačskej, co...?"


Mojí odpovědí je jen lehké kývnutí, poté si opět dopřeju doušek místního patosu.

"Není to špatný, sice to chutná jako jen párkrát předestilovaný líh a nejspíš by z toho normální člověk do pár minut oslepl, pokud by nejdřív nevyzvracel veškerý obsah svého žaludku, ale vůbec to není špatný..."

"Jestli hledáš práci, tak to by si měl asi zajít za pánem rychtářem.
Jsme tu sice jen malá poklidná vesnička, ale slyšel jsem, že se tu prej po nocích něco zlověstnýho toulá a krade to dobytek.
Sám jsem tomu nevěřil, babský povídačky říkal jsem, víš pane?
Ale jednou v noci jsem nemohl usnout, vyšel jsem si ven, že se projdu a snad se i trochu unavím , nu a v ten moment jsem uslyšel takovej ukrutánskej řev.
Dostal jsem teda pěkně nahnáno, dokonce tak, že sem okamžitě pelášil zpátky domů.
No a představ si, pane zaklínači, že druhej den našli na tom místě rozsápanou krávu a dokonce se prý ve stejnou noc ztratilo i nějaký děcko. No, na mou duši..."

ujme se starý krčmář vypravěčství a horlivě a se spoustou gestikulace vykládá svůj příběh.

"To zní...zajímavě. Díky za tip, určitě se u rychtáře zastavím..."
řeknu nakonec poněkud krátce, po krčmářově téatru.

"Po pravdě, stále by to mohlo být cokoliv, ale když se s rychtářem dohodneme na správné ceně..."
pomyslím si, dopiju zbytek té místní samohonky a odporoučím se z hostince s cílem najít vesnického rychtáře.

1 2 3 4 ... 7 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog