Myrmadryon Arcana (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Myrmadryon Arcana

Pán Jeskyně:

Dallock

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Svet velmi podobny svetu Warcraft, je vsak originalni. Myrmadryon Arcana je magicka plan, do ktere se da dostat jedine teleportacni branou(vedecky vyrobenou aneb magickou). Bohuzel tenhle svet objevili lide ze Zeme budoucnosti, kde uz vladne jenom chamtivost a mammon, touha po moci a pokoreni. Do sveta byl prenesen mlady hoch, nic netusici o jeho pravem ucelu v tehle magicke plani. Ma se proste za vojaka, netusiciho ze je do neho investovano miliony kreditu na jeho kyberneticke vylepseni, on si mysli jenom ze ho vojenska organizace zachranila pred smrti z nevylecitelne choroby. Ma prisny zakaz ve styku s tamojsimi obyvateli, to se vsak samozrejme neda ovlivnit...
Ve svete Myrmadryon Arcana jsou vsechny bezne rasy ako elfove, trpaslici, skritci, goblini, gnolove, orky, ogry... co budu jmenovat, fantasy hraci to vsichni vedi. Je to hra, kde se svet moderneho cloveka setka se svetem neznameho vedeckeho elementu - magie a o jeho dopade. Preji prijemnou hru. ;)

Klíčová slova:

magie, fantasy

Jaké hráče:

Vsechny zbehle v historicke(stredoveke) fantasy. A kohokoliv kto se chce do toho sveta vplizit :D

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (5/15) Alitera, Babin Úd, CoolGuy, Padre557, Sir Matthew

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|

Torgon „Divoký“ - 25. září 2017 20:25
Torgon „Divoký“

Počúval tie vyhrážky a nechcel si to nechať len tak ale v tejto situácií nemal šancu. Preglgol a nahnevaný sa otočil aby pomaly odišiel na okraj. Tam si sadol a pozoroval ich.
*Čo si myslí? kto je? Len aby sa karta neobrátila ... blbec .... a ten zaklínač sa mi tiež nepáči. Kde je asi tak ten vojak?*
Prebehlo mu hlavou a po chvíľke sa postavil. Zapotácal sa a začal hľadať po čuchu kde ten vojak asi môže byť.

Poručík Mark Schaeffer - 25. září 2017 15:35
Poručík Mark  Schaeffer

Vykoukl jsem z díry v trupu, abych se podíval jak se venku vyvýjí situace.
Domorodci, *KACÍŘSKÁ PAKÁŽ, ŽÁDNÍ DOMORODCI!* se bavili s nově příchozím *NEJSPÍŠ TAKY KACÍŘ!* a zdálo se, že se už už vydají k odchodu, takže co nevidět nastane vhodná chvíle vyrazit na průzkum okolí.
*Třeba najdeme k jídlu něco lepšího, než inkvizitora.*
*Nepřipomínej mi to, prase.*
*Jak to, že nikdo z nich nemá stigmata? Ta holka by klidně mohla být obyčejný psyker...*
*ŽÁDNÝ PSYKER NENÍ OBYČEJNÝ, VŠECHNO JSOU TO KACÍŘI A DĚVKY BOHŮ CHAOSU!*
Přemýšlel jsem o tom, co se tu dělo než se mi, Císař ví jak, podařilo odtamtud zmizet.
Prva jsem si myslel, že je to daemonetka která se sem dostala z warpu na palubě vraku a snaží se mě zabít, ale pak se ukázalo, že tomu tak není. Disponuje rozhodně magickou mocí, to není obvyklé, ale ne vždycky se to pokládá za herezi. Dokonce prý i knihovníci vesmírných mariňáků umí podobné kousky.
Ten Isgauld by mohl být klidně skitarii, nebo nějaký jiný druh člověka upraveného adeptem ordo mechanicus.
*NEBO JE TO PROSTĚ ZPLOZENEC CHAOSU, KOUKEJ HO ZABÍT A HNED PO NĚM TU KACÍŘKU!*
Ale ten mněňavec je rozhodně postižený chaosem, žádné jiné vysvětlení pro to není.
*TAKŽE HO ZABIJEME!*
*Třeba sis to všechno popletl v šoku z havárie, zkus se trochu podívat okolo...*
Teoreticky je možné, že jsem na nějaké okrajové planetě Imperia a všechno jsem si jenom špatně vyložil, zkusím se podívat okolo, jestli nenajdu nějaké známky obydlení a možná se mi podaří lépe vysledovat situaci.
Už jsem zase měl plán, první překážkou v plnění se stalo to, že v úžasné imperiální zbroji, kterou jsem na sebe zrovna navlékl, jsem se nemohl ven protáhnout touhle dírou a musel jsem jít k poklopu, takže budu muset počkat až definitivně vypadnou.
*Hrůza!*

Erlina - 25. září 2017 14:46
Erlina

Při Isgauldových slovech jsem se zadívala na naháče. Byl špinavý a od krve, ale uvědomila jsem si, že mi ho není ani trochu líto. Mlčela jsem.
„Ale prvně zajdeme k nám. Ošetřím ti ty ruce," pronesu, když muž obrátí pozornost ke mně a zaklínači. „A najíst se můžeme i u nás a zadarmo. Matka je ve městě, nesla tam plátno na trh, takže se zdrží jako vždycky," unaveně se na oba muže usměji. „Isgaulde, šla bych pak s tebou. Mám tam nedaleko košík, který chci zpátky, ale mám docela strach, když se zde potlouká Torgon a ten podivný mág. Nebude ti to vadit?" podívám se mu do očí. Mívala jsem z něj strach, ale teď už nevím ani pořádně proč, byl docela milý, i když jsem nechápala, kde vzal to podivné brnění ani co je zač. To mi bylo teď jedno. Zachránil mi život a já mu byla vděčná. „Pojďte, ono i ve vesnici budou mít lidé strach. Udivuje mě, že nikdo sem ještě nedoběhl. Ale asi budou všichni zalezlí doma. Musíme jim říct, co se stalo." Pomalu a trochu opile jsem vyrazila k domovu.

Pán Jeskyně - 25. září 2017 14:23
Pán jeskyně Dallock

Znechuteny divochovym spravanim, sa len zamracil. Tohoto idiota pri sebe mat nechce.
"Dobre ma teraz pocuvaj, ty debilne prasa. Tak ja som srac aj s Erlinou len pre to, ze sme prisli pozriet co sem spadlo? Poviem ti to takto. Rob si tu co chces, ale ku nam ani k dedine sa nepriblizuj. Pokial ta uvidim v okruhu 100 metrov okolo dediny, dostanes dalsi vyprask. A tentokrat sa informujem o tom, co ta zastavi definitivne. Je ti to jasne, smrad spinavy?" Temne pozeral po Torgonovi, nemal rad nikoho bez kuska respektu.

Obratil sa na Erlinu a Hawkeho.
"Neviem ako vy dvaja, ale ja sa idem poriadne najest, potom si ponosim drevo co som nakalal. Podte so mnou, mam nejake odlozene strieborniaky, pozyvam vas na dobry obed v hostinci." Zamracenie vystriedalo lahky usmev. S hlbokym nadychnutim sa pohol smerom k dedine. Planoval sa porozpravat s richtarom o tomto kovovom srote, co padol s nebies a skusi vybavit brigadu, aby dedincania ponosili casti do dediny. Ak sa znova objavi ten cudzinec z tohoto srotu, postaraju sa o neho. Nebude zrejme taky zly, len trpi traumami z vojny. Sam takych ludi poznal na Zemi.

Hawke z Kaedwenu - 23. září 2017 19:13
Hawke z Kaedwenu

Všímám si, jak dívka při zmíňce mého povolání překvapením vyvalí oči a následně mé řemeslo tázavě zopakuje.
Její slova jen potvrdím lehkým přikývnutím a násladně si poslechnu, zda by se ve vesnici našla nějaká práce.
A přece, nějaká by se našla. V duchu nad touto informací pomalu skáču radostí, ale tato emoce se na mém zevnějšku objeví jen v podobě lehkého úsměvu.

Když dopovídá, na chvíli se zamyslím. Přece jen, jsou to vcelku obecné informace a zatím, co Erlina popisuje, by v podstatě mohl stát kdokoliv, né přímo hned nějaké monstrum.
"Dobytek se ztrácí v jednom kuse a děti, nu děti na tom nejsou nijak zvlášť lépe..."

"Uvidím, co se dá dělat..."
pronesu nakonec lehce chraplavým hlasem a zadívám se na modrovlásku s menším úsměvem, oči se mi v lesním šeru zalesknou.
Dále si vyslechnu menší slovní přestřelku mezi rytířem - Isgauldem a neznámým otrhancem, co si říká Torgon. Isgauldova poznámka u mě vyloudí jen lehký úsměv, ale Torgonův vtípek, jakoby se trefil do živého.

Zamračím se na otrhance, oči se z ničeho nic neobvykle rozsvítí a začnou výhružně žhnout.
Mohlo by se zdát, že snad dokáži propalovat pohledem. Najednou se však pousměju, jako bych jen celou dobu hrál nějaké divadlo.
"No, při téhle profesi se člověk málokdy nezašpiní. Ani né před týdnem jsem se postaral o pár ghoulů, že by to bylo možná tím? Je fakt, že mrchožrouti se svou hygienou moc nezabývají..."
vyjádřím se nakonec poněkud úsměvně a zírám přitom na Torgona.
"Měnič nebo snad nějaká odrůda lykanotropa...?!"
lámu si and otrhancovým původem hlavu a přemýšlím, zda se o něj jednoho dne nebudu muste také postarat.

Torgon „Divoký“ - 23. září 2017 12:13
Torgon „Divoký“

Pozeral sa na zaklínača, ktorý stál pred ním a dodal.

„Hmm ... preto tak smrdíš“

Následne sa pozrel na tých dvoch, ktorý mu pred nedávnom nakopali zadok. Nebolo by sa to stalo keby ich podcenil, ale on už od prírody nie je mysliteľ.

„Po prvé ... som len dodal slovo sráči .... a to ste, pretože sa motáte okolo posraného kovového monštra, ktoré spadlo z nebies“

Následne sa pozrel na zaklínača a pokrútil hlavou aby znova mohol rozprávať.

„Volám sa Torgon! Pochádzam z lesa ... hlboko na východe. Niektorí to tam volajú Temný Hvozd ... čo je blbosť, pretože moc temných bytostí tam nežije“

Pán Jeskyně - 22. září 2017 17:54
Pán jeskyně Dallock

Chvilu pocuval ich rozhovor, ako sa Erlina postavila a zobrala si od Hawkeho susene ovocie. Chvilu sa aj bal, ci je rozumne si od neho nieco brat. *Snad Erlina vie, co robi...* To uz sa postavil otrhany cudzinec, cely od vlastnej krvi, ale rany mal uz takmer zahojene. Ked konecne zacal jednat normalne, Isgauld len podvihol obocie. *Neuveritelne, on vie aj rozumne jednat?*
"Vyprask by si nedostal, keby si sa na nas nevrhol ako pomatenec. Neviem preco prave nas vinis za tuto spust, ale my s tym nemame nic. Tamto-" ukazal na vrak niekdajsej lode "-je pricina tejto spuste, priletelo to z nebies. Nic viac nikto z nas nevie. A mimochodom, som Isgauld zo severu. Toto je Erlina z Belakairnu." V tomto svete si ludia tak isto podavaju ruky na znak symptie a priatelstva, ale Isgauld sa nechystal podat si ruku s divochom.
"Co si vlastne zac, nejaky strazca lesa? Ci sa bojis, ze ti tu nicime podzemne hluzovky a korienky, ktore by si si mohol svojim rypacikom vyhrabat?" dodal s uskrnom. Ak to cudzinec prijme s humorom, bod pre neho. Ak sa bude urazat, uz s nim nebude viac stracat cas.

Erlina - 22. září 2017 13:40
Erlina

„Děkuju," pronesu vděčně a vezmu si od cizince několik kousků sušeného ovoce. Ze zkušenosti vím, že je to nejlepší způsob, jak se dát dohromady, i když, takhle jsem ještě vyčerpaná nebyla. Už po několika soustech se mi udělalo líp a já začala znovu pořádně vnímat okolí. „Ano Isgaulde, vrátíme se do vesnice, ale dej mi ještě chvilinku," usměji se na něj. S údivem pozoruji jeho napřaženou ruku, že ošklivá rána rána se až zázračně hojí. * Co je tohle za magii? * bleskne mi hlavou. „Belakairn, je naše vesnice. Zásoby tam koupíš bez problémů. Práci? No záleží, čím se živíš," odpovím na jeho poznámku a dotaz.
Neznámý hlas upoutal mou pozornost na muže stojícího opodál. Ptal se, kdo jsme. „Spíš ty by ses měl prvně představit, a říct, z jakého důvodu si nás napadl," pronesu už normálním hlasem bez zadrhávání. Potom obrátím pozornost zpátky k cizinci, který mi nabídl jídlo. „Zaklínač? Lovec bestií?" zeptám se. Slyšela jsem o nich nějaké zkazky. „Rychtář s tebou bude jistě chtít mluvit," pronesu, chytnu se Isgauldovy ruky a postavím se. Při tom se mi ještě zamotala hlava, ale už jsem se udržela, i když to pořád není v pořádku. „Je to pár měsíců, co se ztrácí velký dobytek. Za čas se najde v podstatě neporušený, ale nemá ani kapku krve," vysvětlím na jeho pohled, „Jenže za poslední tři týdny se pohřešují už dvě děti a každý má strach, že je v tom nějaká souvislost," dokončím.„Myslíš, že bys nám mohl nějak pomoct? a mimochodem, jmenuju se Erlina, Hawke."

Hawke z Kaedwenu - 21. září 2017 19:46
Hawke z Kaedwenu

Sleduji vysílenou dívku, která je stále tak trochu strachy bez sebe, a přestože vím, že se v pozadí toho všeho děje nejspíš něco nekalého, tak nemůže jen tak nečině přihlížet.
"Nechám to být, alespoň dokud nezjistím něco víc..."
přemýšlím zatímco dívka začne mluvit o jídle.

Vrátím svou nataženou ruku zpět a zkontroluji své, čím dál tím více se tenčící, cestovní zásoby.
"Jistě, není toho moc, ale ty to momentálně potřebuješ nejspíš více než já. Ostatně, já tolik jíst nemusím..."
pohlédnu opět s úsměvem na dívku a nabídnu jí své skromné zásoby, sušené ovoce a nějaké ty ořechy a dokonce poslední krajíc chleba.

Stále na sobě cítím nervózní a tak trochu pasivně agresivní pohled rytíře.
Bezstarostně na něj pohlédnu, povytáhnu obočí a změřím si ho pohledem, zatímco dívce předávám nějaké to jídlo.
"Z čeho má takový strach, vždyť má to svoje podivné modré brnění..."
projde mi hlavou, když se na mě rytíř tak nepříjemně dívá.

Vstanu a uvolním mu místo, když se chystá k Erlině natáhnout ruku. Pak z odměřené vzdálenosti poslouchám, co má právě na jazyku.
"Vesnice říkáš? Také mířím do Belakairnu, potřebuji nakoupit nějaké nové zásoby. Nenašla by se tam nějaká práce, nemáte tam u vás náhodou s něčím problém...?"
zeptám se poněkud zvědavě ohledně vesnice a nějaké práce, která by snad zaplnila mou téměř prázdnou kapsu.

"Ostatně, moc zásob tam nenakoupím, když se mi nenaskytne nějaká dobře placená zakázka. Ne, určitě tam musí být nějaká práce pro zaklínače, i v té sebemenší osadě se vždy něco najde..."
říkám si ze zkušenosti, ale přesto s notnou dávkou optimismu.
Periferně si všimnu, cizince, který ještě před chívli ležel v kaluži vlastní krve u poničeného stromoví. Smrdí od hlavi až k patě.
"Potácí se tu jako nějaký ožrala a v jeho stavu se mu vlastně vůbec nedivím, a cože to o něm vlastně prozradil ten rytíř, že se snad přeměňujě na divočáka? To by vysvětlovalo ten neskutečný smrad, jak z nějakého zmoklého divokého zvířete..."
honí se mi hlavou zatímco se k nám neznámý šourá a já v duchu proklínám svůj citlivý čich.

Neznámý otrhanec něco mumlal a snažil se vytvořit větu, nakonec se vlastně ptá na naše jména. Nevidím důvod proč neznámému nevyhovět. Přece jen, je to jen jméno, co na tom, že ho někdo zná.
"Hawke, zaklínač..."
pronesu poněkud suše a věcně, poté se zahledím na otrhance.

Torgon „Divoký“ - 21. září 2017 17:56
Torgon „Divoký“

Po pár minútach sa postavil na nohy pričom na niekoľko sekúnd to vyzeralo, že opäť spadne na zem. Nakoniec sa ale na nohách nejako udržal hoci jeho chôdza pripomínala chôdzu z hostinca po záverečnej.

„No ... keď ste sa tu tak zišli ... a ešte som navyše aj dostal výprask ... kto vlastne ste?“

Spýtal sa pričom stále pozoroval cudzinca s ktorým bojoval.

Pán Jeskyně - 21. září 2017 16:17
Pán jeskyně Dallock

Na prchajuceho pirata sa vykaslal, ved nebol nebezpecny, len zmateny. Videl ako sa Erlina postavila a zase padla na zadok, viditelne oslabena. Sledoval ich rozhovor, ako ho poziadala o nieco pod zub. Znova jej podal ruku.
"Odvediem ta do dediny, tam sa najes. Tento vrak tu nechame, pozdejsie sa vratim po cudzinca." Myslel tym vojaka z kozmu, agresivny diviak ho nezaujimal. Stejne uz vyzeral byt zahojeny. Na belovlaseho novoprichodzieho pozeral s nedoverou, pripraveny zase rozdavat paste, ak by sa nieco zvrtlo. Bolo tu prilis vela neznamych osob, Nie je rozumne tu teraz postavat a nieco riesit.

Poručík Mark Schaeffer - 21. září 2017 06:59
Poručík Mark  Schaeffer

*...haló? ...*
*...haló! ...*
*...a prej by si chtěl vidět, co s tebou v dlouhy noci udělám ...*
*DRŽ HUBU!*
*...Sama si určuju Komu ráno pusu dáám ...*
*...DRŽ UŽ KURVA HUBU! ...*
*...lála-lá komu ráno pusu dám ...*
*Co?*
*...Měla bych tě varovat ...*
*...možná umim čarovat ...*
*Neumíš, já umim. A přestaň si už zpívat ty Terranský sračky.*

Vzbudil jsem se, zdál se mi hloupý sen.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl jít podívat ven.
Na lůžku ošetřovny se leželo moc hezky. Asi to ještě odložím.

Erlina - 21. září 2017 00:15
Erlina

Už se mi pomalu zatmívalo před očima a točila se mi hlava slabostí, když Isgauld dokončil svůj souhrn informací. Když cizinec přistoupil blíž, nepřítomně jsem na něj pohlédla. Jeho "Nepotřebuješ trochu pomoct?" ke mně dolehlo jako z dálky. Měl kupodivu příjemný hlas, ale to nezmírnilo můj divný pocit z něj. Potřásla jsem hlavou, abych se trochu probrala a udržela při vědomí. „Trochu ano," odpovím pomalu. Jeho ruku jsem nepřijala, protože jsem věděla, že se stejně na nohou neudržím. „Nemáš… kousek… chleba?" pronesla jsem za chvilku. Asi čekal cokoliv na světě, ale tohle vážně ne. „Můj košík, zůstal na mýtině…" odmlčela jsem se.„Pak ti ho vrátím…ale teď potřebuji aspoň kousek… něčeho…nebo omdlím," cítila jsem jak se mi i jazyk začíná uzlovat. „Prosím tě," dodám s nadějí v hlase.

Sir Matthew - 20. září 2017 20:50
Sir Matthew

„Rychle pryč!" Proběhne mi hlavou. Otvírám jednu z posledních lahví rumu. Neuvěřitelně zuřím. Málem jsem se nechal zabít kvůli rozbité lahví. Vzducholoď točím na sever a mizím. „Co to bylo za tvory?" říkám si. Jeden z plechu, jeden chlupáč, jeden čaroděj hned se dvěmi meči a tajemná kráska.
„Co tam vlastně dělali?"
Přemýšlím, zda se tam nevrátím. Mohou přeci vědět, kde seženu rum.
„Mohu jim nabídnout zbraně, které vyrábím. Třeba rovnou za rum."
Zvědavost mi nedá. Otáčím vzducholoď. Zeptám se jich.
Navíc mě zajímá, co tam všichni prohledávají a proč je tam taková spoušť. Pro jistotu nabíjím křesadlovku. Schovám ji pod kabát.
Pokud mě ale budou chtít zabít, tak s nimi nesmím mít slitování!!! Přistanu radši opodál v lese a dojdu k nim opatrně pěšky. Chvíli je budu požadovat a pak se uvidí...

Hawke z Kaedwenu - 20. září 2017 19:55
Hawke z Kaedwenu

Se zaujetím pozoruji záblesky, které vytváří rytířovo brnění.
S každým oslňujícím zábleskem zmizí jedna část brnění, až zde stojí docela obyčejně vypadající muž v prostém sedláckém oblečení.
"Magie, alchymie, nepovedený experiment, gnómská technologie či snad všechno najednou...?"
bombardují mou mysl myšlenky při pohledu na muže, který ještě před chvíli stál v plné zbroji s čepelemi trčícími přímo z těla.

Sledoval mě, vlastně sledovali mě snad všichni.
Viděl jsem jak na mě rytíř neustálé zíra a cítil jsem na sobě i oči ležící modrovlásky.
Pohlédnu na ni, ale v jejich očích vidím jen strach a obavy.
Nikdy předtím jsme se nesetkali a mohu i sklidným svědomím říct, že jsem jí za svůj né moc dlouhý život zdaleka nic neprovedl ani nijak neukřivdil, přesto mě však dívka vystrašeně pozorovala, jakobych si s ní přišel vyřídit staré účty.

"Chápu, vědmácké vzezření nevypadá zrovna přívětivě a snad každý prašivý sedlák vypráví svým dětem o "zlém proměněnci", zajímavé jak v každé verzi děláme trochu jiné špatnosti.
Nikdo by přece nemluvil o zaklínačích jednoduchou pravdu, a to že chráníme prostý lid před nestvůrami a někdy dokonce i před těmi lidskými.
Musím, ale ocenit, že o tom, že si opékáme nezbedné haranty jsou přece jen konzistentní."

poznamenám si a při posledních slovech se dokonce pousměju.

"Za tím jejím strachem, ale musí vězet něco víc..."
dokončím svůj myšlenkový vlak a stočím pohled zpátky k rytíři, který mi vypráví, co za spoušť se zde přihodilo.
Všechno mi to zní jako špatný vtip, ale až tak špatný, že by se člověk kvůli té špatnosti nekontrolovatelně rozesmál a pak by se ještě notnou chvíli smál na celé kolo jako nějaký blázen.
Malý moment ještě na rytíře tak trochu pobaveně civím, ale když se modrovláska, vlastně už znám její jméno- Erlina, pokusí vstát a následně se jí podaří se opět rozplácnout na zem, tak se vidám blíž nabídnout služby zaklínače.

"Nepotřebuješ trochu pomoct?"
zeptám se s téměř klukovským úsměvem a se zájmem si prohlédnu modrovlásku zblízka a nabídnu jí svou ruku. Pach síry, jakoby se do té doby úplně vytratil.
"Zdálo se mi to snad , nebo že by to nějak souviselo s tím modrým brněním?
A co ty její zvláštní oči? No teda, ode mě to vážně sedí, ale přesto..."

prochází mi hlavou, zatímco se stále lehce usmívám na Erlinu.

Erlina - 20. září 2017 12:50
Erlina

Když se kolem muže začalo zablýskávat, musela jsem přivřít oči, bylo to na mě moc silné světlo. Alespoň v této chvíli. Když jsem je znovu otevřela, stál tam opět jen muž, do kterého bych nikdy neřekla, že se změnil v rytíře. Na předloktí se mu táhly ošklivé rány, které sice proti zákonitostem přírody skoro nekrvácely, ale i tak musely hodně bolet. Začínala jsem dostávat pomalu křeče, když ke mně natáhl ruku. I s pocitem, že mi někdo dělá z vnitřností uzel, jsem s jeho pomocí vstala. „Erlina," odpověděla jsem na jeho otázku a podívala se na něj udiveně. Myslela jsem, že mě z vesnice zná. Když se ozval neznámý hlas, teprve jsem si všimla cizince, který musel přijít někdy v průběhu boje. Měla jsem z něj podivný pocit, který ještě zesílil, když si sundal kápi. Měla jsem z něj strach, ač jsem ho nikdy před tím neviděla a neublížil mi, srdce mi sevřela ledová ruka. Potřásla jsem hlavou, abych pocit zahnala, ale moc to nepomohlo. „Ty rány, se musí ošetřit, a jako první. Všimla jsem si bylinek, které by mohli pomoct a u toho s magickou holí, je dolík s čistou vodou," pronesla jsem tiše skrz drkotající se zuby. Když tam však zabloudil můj pohled, muž byl pryč. Byla jsem natolik otupělá, že jsem si ničeho moc nevšímala. Isgauld odpovídal cizinci. Já se jej pustila a udělal několik kroků od něj, než mi nohy zas vypověděly službu a já skončila na zadku na zemi s tichou kletbou na rtech a pocitem naprosté bezmoci.

Pán Jeskyně - 20. září 2017 08:00
Pán jeskyně Dallock

Chlap co vypadal ako pirat sa po vsetkych okolo vystrasene pozeral, nakoniec usudil ze najlepsi bude utek a tak sa splhal hore ako keby mu horel zadok. Ako sa dostal hore, este zocil nieco pod nami a doslova hore vyletel. Nato z lesa vystupila tajomna osoba v kapuci. Isgauld sa po neznamom obzrel s nedoverou, na dnes uz ma prekvapeni tak akurat dost. Este nez si sundal kapucu, system v Isgauldovom tele usudil, ze hrozba je zazehnana stiahol obranu. Vsetci pritomni mohli vidiet ako cela zbroj na nom postupne zacala miznut so zableskami na kazdej casti zbroje ako s fotoaparatu. Ked pred nimi ostal len vo svojom sedliackom platenom obleceni, aj mece sa mu zasunuli do bodakov a tie sa nasledne zasunuli naspat do jeho predlakti. Musel si chytit svoje predlaktia, obzeral si zranenia, ktore ani moc nekrvacalo. Vlastne to uz ani nebolelo. Co nevedel bolo, ze mu jeho kyber-system otupil nervy na predlakti a zacal s regeneraciou zraneni. Aj tak to vyzeralo hrozne. Sledoval cudzinca z lesa, ako podisiel k modrovlaske a podaval jej ruku, aby sa mohla postavit.
*Uz by som konecne mohol vediet aj jej meno. "Ako sa vlastne volas? Opytal sa jej, avsak stale pozeral na cudzinca, ktory si sundal dole kapucu a spytal sa, co sa tu deje. S nedoverov si obzeral jeho vybavu, hlavne dva mece na chrbte.
"Co sa stalo? Na zem spadol kus srotu-" ukazal smerom k vraku lode, "-a vsetko v okoli tu spalil. V tom srote sa ukryval cudzinec, ktoreho tu z nejakeho dovodu nevidim. Potom ma napadne tamten bulo, co sa dokaze premenit na obrovskeho ludskeho kanca a obvinil ma, ze som to tu sposobil ja." Ukazal na dokrvaveneho nehybneho chlapa, co vyzeral ako z praveku. "A nakoniec henten hlupak-" ukazal hore na vzducholod, "-po nas hodil kotvou, len aby si tu zbieral rozbitu flasu. A nakoniec prides j ty. Som zvedavy, kto este pride. Yeti?" Krutil hlavou s pochmurnou brvou.

Sir Matthew - 19. září 2017 23:30
Sir Matthew

Zrovna jsem se chystal nalodít zpět do mé vzducholodi, když v tom prach padl k zemi a mě se naskytl pohled na postavu v jakémsi brnění. Přicházela ke mě a zvláštním tlumeným hlasem promlouvala. Nerozuměl jsem... Všiml jsem si také krásné modrovlásky ležící opodál, kousek vedle také ležel zvláštní tvor, možná člověk, ale dost divny a chlupatý. Plechová postava se blížila. Byl jsem si jistý, že mě chce zabít. Už, už jsem nabíjel svou křesadlovku, když v tom modrovláska cosi pronesla a plechovka se otočila jejím směrem. Využil jsem toho a začal se po laně drapat zpět do vzducholodi. Hrozně jsem zuřil a nemyslel na nic jiného, než kde seženu rum. Když jsem byl skoro nahoře, otočil jsem se. Všiml jsem si zvláštní postavy v kapuci. Asi nějaký čaroděj. Zařval jsem strachy a šplhal o to rychleji. Rychlé, než mě začaruje. Pravou rukou táhnu kotvu zpět, snad to stihnu, než si mě zase budou chtít zabít!!!

Hawke z Kaedwenu - 19. září 2017 18:55
Hawke z Kaedwenu

Stále nerozhodně sleduji scénu a nestačím se divit, co se před mýma očima odehrává.
Mou pozornost zaujme především humanoid, hmmm snad možná člověk, oblečený do podivného brnění modré barvy.
"Nový módní výstřelek z Toussaintu?! Co ti tam z nudy nevymyslí..."
projde mi hlavou při zkoumání neznámého.
Ten se nedlouho poté obořil na chudáka opilce a moje pozornost se nyní stočila na mladou modrovlasou dívku, která ještě před pár minutami ležela v "rytířově" náručí, se nyní pokouší křečovitě vstát a u toho stihne ještě slušně klýt.

Dívčina slova, které i z této dálky bez problému slyším, mě zavedou k třetímu, na zemi dobitému cizinci.
Ten se již nejspíš, i za svého mizerného stavu, dokázal probrat a jeho první slova mě téměř donutí se pousmát, téměř.

Zvědavost mi přece jen na konec nedá, a přestože mi do záležitostí těhle lidí nejspíš opravdu nic není, tak poruším již od dětství do mě vtloukaný kodex a vystoupím opatrně zpoza houštin.
Pozorovatelům se tak naskytne pohled na tajemnou osobu zahalenou v tmavém cestovním plášti s kapucí přes hlavu.
V hustém šeru lesa není příliš dobře vidět, a proto pod pláštěnku není co spatřit, tedy možná až na ty pronikavé až děsivé zářivé oči, které na vás koukají zpoza temnoty cizincovi kapuce.
Chvíli se vám může stát , že zírají přímo na vás a jakoby snad přímo nahlíželi do vaší duše a propalovali se čím dále hlouběji.

Takto zkoumavě si skupinku nějakou dobu prohlížím, než dojdu k závěru, že bych možná mohl působit tak trošku hrozivě, a proto si navyklým plynulým pohybem sundám kapuci.
Pohled na neznámého by vás mohl šokovat, jelikož pod kapucí se opravdu neskrýval žádný démon, který vás přišel odvést na onen svět, avšak pobledlý bělovlasý mladík s jizvou přes pravé oko. Na zádech mu visí dva meče a u krku se pohupuje medailon ve tvaru vlka.

Chvilka ticha trvá ještě nějakou dobu, kdy si neznámé opět významně přeměřuji, nyní je na mě akorát patrné téměř lidské vzezření. Nadechnu se ke slovům...
"Tuším, že mi do toho nejspíš nic není, ale, mohl by mi někdo vysvětlit co se tu vlastně přihodilo...?!
prohlásím nakonec poněkud chraplavým, ale zřetelným hlasem a významně povytáhnu obočí. V ten moment, jakoby mě do nosu praštil zápach síry, rozkládající se pomalu v ovzduší. Tento můj delikátní čich tak zavede můj pohled k modrovlásce na kterou se nakonec, z části zvědavě z časti rozpačitě, zadívám.
"Síra... ona...co se tu stalo?"

Torgon „Divoký“ - 19. září 2017 16:46
Torgon „Divoký“

Oheň pohlcoval takmer celý les a chatrč horela a ohorené trámy čiernej farby dopadali na zem,
ktorá bola rozpálená od ohniska. Okolo tohoto pekla stáli desiatky mužov s mečmi a štítmi spolu s mužmi držiacimi v rukách kuše. Týmto mužom velil muž sediaci na koni v červenej zbroji a s Levom na tabarde. Pred chatrčou ležali dve telá dosekané a krvavé, pričom jednej obeti chýbala hlava. Okolo nich ležali desiatky tiel a koní bez známok života.
Zrazu z chatrče vybehol chlapec celkom nahý a s tažkými popáleninami ...


*Nie ..... eh .... prosím nie ....*

Otvoril oči a cítil, že spotený. Dýchal prudko a jeho telo už zrejme zregenerovalo zranenia. Napriek tomu došlo k strate krvi, ktorá sa teraz prejavuje slabosťou. Posadil sa hoci hneď na to sa musel dať na bok. Medzitým pozeral na niekoľko postáv z ktorých niektoré boli zjavne nové. Nehovoriac o tej vzducholodi, ktorá sa vznášala nad ich hlavami.

„Posrali ste sa?!“, zvolal a následne sa znova vyvalil na chrbát, pretože nemal stále silu.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog