Odkaz našich předků (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Odkaz našich předků

Pán Jeskyně:

Hayate

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Lokální války, Přírodní katastrofy, umírající planeta, globální oteplování. Tohle vše způsobilo, že lidstvo muselo opustit Zemi. V roce 2071 byla již situace těžko zvladnutelná. Odborníci odhadovali, že do 60 let lidstvo zahyne. Byla jediná možnost. Opustit planetu. Proto během následujících 50 let vytvořili archu zvanou Exodus, na kterou bylo vybráno 500 000 lidí. Exodus měl letět 57 let k planetě 14 světelných let od planety. Vy jste členy posádky na Exodu- civilisté, vojáci, inženýři. Až se dostanete k nové planetě, které se vybere změně až na místě, tak musíte prozkoumat povrch vše a následně... vytvořit nové lidstvo.

Klíčová slova:

Exodus, Lidstvo, Kolonizace

Jaké hráče:

Hráče aktivní, kteří mají smysl pro RP a chtějí tvořit nový svět. Nehledám hráče, co mi napíšou 4 A4 a v tom mi popíšou jak vstávají. Hledám hráče, kteří dokáži na půl stránce napsat vše potřebné a delší příspěvky, jen když je třeba.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/6) Jatorik, Šimon.Brugezsi

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2017 16:11
Pán jeskyně Hayate

Když dorazíte k Horgovi, tak v jeho tváři vidíš naprosté nadšení
,, Skutečný písek! Víte o tom ž,e písek se skládá často z několika druhů minerálů? Na Zemi se z něj vyrábělo sklo či různé materiály! Tohle je úžasné. A vypadá to, že v něm je více druhů, než na Zemi. Úžasné Seržante... prostě úžasné. Nemůžu se dočkat, až udělám na lodi analýzu a až dojdeme k hoře. Jdeme... pojďte."
řekne velmi nadšeně a vydá se rychlým krokem k hoře. Desátník se na tebe podívá a poklepe si lehce na přilbu ukazujíc na Horga...

Chvíli to trvá, ale Horg vás žene, až ho musí i Admirál napomínat, aby vám neutíkal. Vypadá to, že k hoře jste si našli cestičku, zřejmě od nějákých zvířat, takže se nemusíte protloukat hustým porostem. Nakonec se dostanete k úpatí hory, kde začne být více a více skalek a také nad sebou vidíte obrovsky se tyčící horu. Dle přístrojů, které ti ve zbrani měří i vzdálenost( je to součástí zaměřovací kamery, která je propojená s laserem) je vrchol od tebe přibližných 2500 m, což nemusí být jeho výška, protože jste od hory ještě dobrých 200 metrů, ale i tak to musí být výška. Je jasné, kde se zbuduje první observatoř a hlídková stanice.

Dorazíte k úpatí. Před vámi se najednou tyčí obrovská zeď modro-stříbrné horniny
,, Nemožné. To bude nějáký nový minerál. Vypadá... kouzelně. Že ano seržante? Tohle musí být... nějáká neznámá směs hornin a minerálů. sám nevím ,zda to je hornina či jen minerál. Vypadá tak čistě, krásně."
říká naprosto uchváceně a pomaličku vytahuje své hornické kladivko a zásobník na vzorky. Asi 20 minut obchází kolem skály a bere vzorky z různých míst. Nakonec se už musíte vracet a musíte ho i trošku opravdu strčit, aby se vzpamatoval. Na někoho krása tohoto světa působí asi více hypnoticky.

Cesta k raketoplánu proběhne v pořádku. Je zvláštní ,že až na podivného tvora, který byl zastřelen u říčky nebyl spatřen jediný živočich. Zřejmě se všichni dobře schovávají.

U raketoplánu vidíš, jak zrovna do pytle balí ohromnou krabí obludu, která bude podrobena pitvě na Exodusu
,, Budeme mít čím strašit děti, když budou zlobit... konečně nějáké pohádky a historky."
Vypadá to, že voják co utrpěl ztrátu vysílačky a kamery je v pořádku, jen mírně flustrován, že nemůže nikoho slyšet a nikdo jeho. Po asi 10 minutách příprav na odlet se připoutáte a odrazíte se od země. Cítíte jak vás gravitace táhne zpět a sedačky vás téměř pohlcují, jak sjte do nich tlačení. Nakonec se dostanete až na loď. Otevřou se před vám ivrata a tam opět davy, které jásají. Stojí tam i Admirál. S plukovníkem si radostně potřásají rukou a zamávají davům. následně je vám dán rozkaz vzít mrtvolu a odnést ji do laboratoří, přičemž se následně máte dostavit do velína, kde se zhodnotí mise...

Ser. Stian Bjørnes - 16. listopadu 2017 20:56
Ser. Stian Bjørnes

Dá se jen hádat, co udělají systémy helmy na nezvyklý pohyb očí, obočí a jiné atypické grimasy, ale Stian překvapeně pozvedl jedno obočí a tiše si hvízdl.
I když... tiše...
Ono to stejně díky té vysílačce uslyší každý.
"Pravda. Tohlecto to určitě nebude. My hledáme Tříprsťáka v kožešině." odvětil doktorovy.
*Tak si tak říkám, jestli to tu nebude jak v Austrálii. Prý je tam... byla tam překrásná příroda, zejména v pobřežních oblastech, ale tolik nebezpečné fauny, že by to vystačilo na dva další kontinenty.* napadlo jej při vzpomínce na staré dokumentární filmy a knihy o přírodě na Zemi, které cestou sem ze zvědavosti shlédl neznaje krom domestikovaného zvířectva nic jiného.
Trochu si dělal starosti o desátníka Adamse, který zápasil s nefunkční zbraní i komunikací, ale věřil, že podstoupili dostatečný výcvik, aby desátník sám odhadl situaci a zachoval se podle toho. Tedy, že se s doktorem vrátí do bezpečí raketoplánu, kde si výstroj může zkusit opravit a pak teprve znovu vyrazí na další průzkum.
"Je to planeta plná života, jak se zdá. A to jsme snad hledali, ne?" ušklíbl se po McDonnelově poznámce a kývl hlavu naznačujíc, že se jde dál.
Když se bez jakýchkoliv problémů prodrali až na pláž, zastavil se Stian, aby si ten pohled užil.
"Teda... tohle fakt láká všechno odhodit a běžet se vycachtat do moře." usmál se zasněně a napůl nepřítomně došel až k vodě vychutnávaje si to, jak se mu nohy boří do jemného písku. Litoval přitom, že přes boty nemůže cítit vodu a její vlny, které jej začaly trochu ošplouchávat.
"Pane Horgu? Všechno v pohodě?" otázal se, když si všiml vědce laskajícího plážový písek.
"Máte vzorky? Rád bych vyrazil k té hoře, ať se pak kvůli harmonogramu nehoníme." dodal a vyrazil k jemu svěřenému vědátorovy.
Chtě nechtě musel vytěsnit tu krásu kolem utěšujíc se tím, že bude na kochání se zbytek života.
I kdyby se nakonec ukázalo, že něco znemožňuje osídlení této planety, Stian už nyní byl přesvědčený a rozhodnutý, že jeho z ní už nic nedostane. Jen hodně nerad se dneska bude vracet na Exodus a bylo jasné, že nebude moct dospat, jakmile bude rozhodnuto o dalším průzkumném výsadku.

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2017 11:15
Pán jeskyně Hayate

,, Nevím, co udělalo vaše stopy, ale tohle to určitě nebude. Vypadá to na čistě říčního tvora, který loví podobně jako krokodýli na Zemi. Vyčká až kořist příjde k vodě a poté se po ní ožene, chytne a stáhne d ovody. Nemyslím si ,že by to na souši bylo nějak rychlé, díky tomu jsme před tím i utekly, ale bylo to zatraceně odolné... Desátník adams tomu musel strčit zbrAň do těch... nechutných úst, aby to vůbec zabil, má to jakýsi krunýř... něcom ezi želvou a krabem..."

https://orig00.deviantart.net/40d0/f/2011/332/3/0/water_monster_by_samverdegaal-d4hknd9.png

prohlásí Doktor Berg a ukáže na své kameře celého tvora a vedle něj stojí Desátník Adams, který si mlátí do přilby a zbraně, což může vypadat i komicky, ale zřejmě se snaží jen zprovoznit vysílačku, kameru a asi i zbraň. Na Adamsovi si můžeš všimnou 2 velkých škrábanců, zřejmě od daného tvora. Škrábance se táhnou přes celou přilbu i sklo. Je jasné ,že kdyby neměl zbroj, tak je zaručeně po něm, kor když ta rána dokázala rozbít vnitřní kameru a vysílačku. Tvoř je asi jen metr a půl velký, ale jeho tlama plná víceřadých zubů působí hrůzostrašně.

Desátník McDonnel jen tiše zakleje
,, Co tohle je za planetu proboha..."
v tom ho okřikne PAdowsky
,, Desátníku! Klid! Počítalo se, že se potkáme i s predatory. Proto tam jste, aby jsme zjistili jak moc je to tma nebezpečné. TeĎ víme, naštěstí bezestrát, že u vody musíme být opatrní. Pokračujte,
všichni se na vás dívají."


Desátník jen dá nasrozumněnou a pak na tebe kývne, že můžete jít dál.

Jdete nějákou chvíli, pěkně do kruhu kolem pláně, kde je raketoplán a dostáváte se k moři. Výjdete z porostu a najednou vidíš tu krásu. Slunce nad mořem, které je krásně modré, čisté a něžně omílá písečný břeh. Uděláte ještě pár kroků a ty i přes boty cítíš, jak se lehce ponoříš do písku. Mnohokrát jsi byl v simulaci pláži, aŤ už jako "dovolená" nebo jako trénink, ale realitě tě stále udivuje. Dojdete blíže k vodě a přižene se vlna, která je lehce pohladí špičky bot a zase se vrátí do moře.
,, Nádhera... tady chci trávit dovolenou, tady chci mít dům."
řekne až zasněně Desátník
,, Taky, že budete, zasloužíte si ho Desátníku."
odvětí Admirál
,, Všichni to tu vidíme a jen žasnem. Celý Exodus se nemůže dočkat, až tu krásu uvidíme na vlastní oči."
Dodá admirál a vy pokračujete dál. V dálce vidíte již svého kolegu, kterého máte doprovodit až k úpatí. Zrovna se ohýba u písku a vypadá to ,že se sním "mazlí"

Ser. Stian Bjørnes - 15. listopadu 2017 10:53
Ser. Stian Bjørnes

Stianovy se sevřel žaludek a zalil jej studený pot, když v první chvíli desátník oznámil, že našel ty desetimetrový monstra a oči mu instinktivně šlehli po záběrech z desátníkovy kamery.
Notnou chvíli pak trvalo, než se Stianovy zklidnil tep po zjištění a ujištění, že se jedná zatím jen o stopy.
Z toho co spatřil usoudil, že se nejspíše bude jednat o zvíře na bázi ptáka či, jak ještě na lodi říkal plukovník, třeba i dinosaura. Ovšem při rychlosti, s jakou zvířena při přistání lidského plavidla zmizela se dalo soudit, že to bude spíše ten pták. Tvor s dutými kostmi schopný i při své velikosti rychlého pohybu.
"Ano, pane." odvětil na admirálův povel a poněkud se k desátníkovy přiblížil, aby jej neměl od sebe moc daleko, kdyby se na ně onen tvor odněkud vyřítil a mohli se navzájem lépe krýt.
Po nálezu stop na stromu a zachycených chlupů Stian poněkud přehodnotil svůj původní předpoklad a začal si představovat zvíře podobné spíše bájné chiméře. Tedy několik na zemi známých druhů smíchaných v jednu bytost.
Moc se mu nechtělo odkládat zbraň, aby nabral vzorky, takže to zkusil nejprve tak, že zbraň držel v jedné ruce připraven kdykoliv začít střílet, a druhou se snažil odzátkovat a poté škrabáním nádobky o kůru nabrat chlupy, ale nakonec musel chtě nechtě nechat zbraň zavěšenou na popruhu a použít na odebírání obě ruce. Alespoň to měl rychle udělané a mohl znovu popadnout svoji zbraň, která mu dodávala alespoň zdánlivý pocit bezpečí a ochrany.

Co mu vždycky, a to už při výcviku, dost vadilo byly vysílačky, díky kterým slyšel vždy vše, ale nedalo se, alespoň v první chvíli, určit, z které strany se vlastně kdo ozývá.
A to samé platilo i teď, když se ozvaly výkřiky a střelba. Teprve když automaticky vysílačku trochu ztlumil a soustředil se na přirozenější zvuky mimo ni, dokázal určit alespoň přibližný směr, odkud se střelba ozývá. Jen vzdáleností si díky hustému porostu nebyl jistý.
Než se ale však stalo, vyletěl mu tep znovu do závratných výšin hledaje v první chvíli nebezpečí ve svém bezprostředním okolí. Instinktivně si totiž myslel, právě díky vysílačce, že se střílí hned vedle něj.
Když se ale situace začala vyjasňovat a osvětlovat, uklidnil se Stian dost na to, aby si doktoři na Exodu nemuseli dělat starosti o to, že ho snad skolí infarkt.
A aby do budoucna předešel těmhle infarktovým situacím, ponechal si vysílačku takto ztlumenou, aby vždy slyšel v prvé řadě přirozené zvuky a teprve pak ty přehrávané. Jen, pokud to šlo, ponechal si kanál z lodi o něco hlasitější, aby nepřeslechl případné rozkazy.
*Už se těším na to, až si helmy budem moct odložit.*
"Teda... tohle se dost liší od jakéhokoliv tréninku." poznamenal Stian směrem k desátníkovy.
"Ještě nikdy jsem neměl nervy tak napnutý jako teď." ušklíbl se.
"Doktore Bergu? Chtěl bych vidět to zvíře, jestli je to to, co udělalo naše stopy nebo něco jiného."

Pán Jeskyně - 15. listopadu 2017 09:38
Pán jeskyně Hayate

Projdete přibližně 30 metrů lesa, když v tom se Desátník zarazí
,, Seržo... myslím ,že jsme našel ty, co jsou přes deset metrů vysocí... mám tu stopu, do které by se vešlo malé dítě..."
prohlásí do vysílačky a ty vidíš ve své přilbě to, co vidí on. Stopa může být tak 40 cm dlouho a 20 široká. Tři velké prsty a jeden do strany ,zřejmě palec, načež je znát, že prsty mají velké drápy. Z vysílačky uslyšíte lehce rušeně Admirála
,, Doporu-uji obe--tnost. Postupujte d-l. Doufejme, že to n--otkáte. Padowsky konec."
Desátník nevypadá nadšeně, ale pokračujete. Po další asi deseti metrech si všimneš drápů na kůře stromu. Vypadají spíše jako od psa, než od něčeho většího. V kůže si všimneš i několika chloupků srsti. Admirál ti řekne, abys vzal vzorek chloupků. I jako průzkumník máš u sebe několik sáčků a ampulek pro případné vzorky.

Další průzkum vypadá již klidněji. Místy však uvidíš polámané větvičky, zřejmě tudy utíkala zvěř, když jste přilétali. V tom uslyšíš křik z vysílačky( máte je neustále zaplé, takže slyšíte co kdo řekne, jen jsem to sem nepsal)
,, ProbohA!!! Co to je?! Pomoc!!"
následně z vysíalčky slyšíš střelbu a křik
,, Co se děje?! Kdo to sakra střílí?! Okamžitě se ohlaste!"
křičí do vysílačky plukovník. NAjednou je klid. Ozve se admirál
,, Analyzujeme data. Vypadá to, že Doktor Berg a Desátník Adams způsobili tenhle poprask. Vydržte."
Desátník ztuhne a začne se nervozně rozhlížet. Během pár sekund se ozve Berg, zní vyděšeně a udýchaně
,, P-p-pardon lidi... bylo to... nějáký zvíře.
Šel jsem si pro vzorek k místní říčce, když na mě cosi vyskočilo. Desátník Adams to zastřelil, ale stihlo ho to trefit. Vypadá v pořádku, ale ukazuje,
že mu nejspíš přestala fungovat vysílačka a vidím ,že mu blbne i kamera. Potřebuju tu Xenobiologa, aby se přišel podívatna tu obludu. Sakra to je hnus, myslím, že nabírání vody bude značně nebezpečné..."

Slyšíš, ja ksi Plukovník oddychne
,, Dobrá... Xenobiolog jděte na jejich pozici a zkuste to zvíře dotáhnout k lodi. Uděláte základní pitvu, pak to zabalíme a odveze do karantény na loď,
kde se provedou další zkoumání. Ostatní pokračujte!
A dávejte si pozor."

Ser. Stian Bjørnes - 10. listopadu 2017 16:50
Ser. Stian Bjørnes

Stian nevěděl, jestli má být potěšený nebo smutný, že není jediný, kdo má podivný pocit. Ovšem od vědátora jej ono prohlášení obzvlášť zarazilo. Vždycky měl dojem, že vědci nemají z podstaty své badatelské povahy pud sebezáchovy a bezhlavě se vrhají do jakéhokoliv nebezpečí nehledíc na možné následky. Hlavně když bude ukojena jejich zvědavost.
Když tedy měl divný pocit i vědec, bylo to už ze Stianova pohledu na pováženou.
Co ho cestou k lesu zarazilo byl absolutní klid a ticho a z toho vzniklé napětí. Jasně, dalo se soudit, že přistání jejich raketoplánu zahnalo všechno zvířectvo, ale čekal by, že než dojde k prvním stromům, nějaký zvuk přírody se vrátí. A to, že nenarazil na žádné byť sebemenší stopy po jakémkoliv zvířeti, obzvláště oněch hlodavcích na takovémto místě, mu na klidu taky moc nepřidalo.
V hlavě se mu stále vracel obraz či spíše oznámení, že byly skenery lodi zaregistrovány tvorové dosahující velikosti až 10ti metrů. Ovšem nikde tady nebyla sebemenší stopa po nějakém takovém monstru. A přitom by se dalo čekat, že právě otevřená prostranství budou pro jejich pohyb nepřirozenější.
Když se konečně dostal na okraj lesa, bedlivě obhlédl oblohu nad prostranstvím, aby si byl jistý, že nenechává raketoplán a lidi tady na pospas nějakému nebezpečí ze vzduchu načež kývl na desátníka.
„Jasně. Dva až tři, ne víc jak 5 metrů, desátníku.“ odvětil mu a po té, co se ujistil, že detektory v blízkém okolí nic nehlásí, pomalu vstoupil mezi první stromy hlídaje si koutkem oka, kde je desátník McDonelli a v jaké je situaci.
Postupoval pak zprvu skutečně hodně obezřetně a dost pomalu, když hledal jakékoliv známky a stopy života, ať už zvířecí stesky, stopy, nory nebo jen okousané listí a polámané větvičky. Rychle si ale uvědomil, že takto pomalým postupem daleko nedojdou, takže začal zrychlovat více se spoléhajíc na detektory a techniku než na vlastní smysly.

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2017 11:50
Pán jeskyně Hayate

Celekm 6 vás vyběhlo během vteřiny z raketoplánu a rozestoupili jste se asi 10 metrů od lodi. Chvíli takto čekáte a pak plukovník prohlásí do radia
,, Dobrá vědátoři... pojďte za náma a do práce.
Máme na to 2 hodiny a to jak všichni víme je dost málo. chci okamžitě vědět zda můžeme sundat přilby a co je kolem."

Na to mu odvětí Richter
,, Víme co máme dělat Plukovníku, vy se hlavně prosím soustřeďte na bezpečnost... nemám tu z toho dobrý pocit."
Na to již nikdo neodpoví. Vy dostanete rozkaz k průzkumu. Louka vypadá na první pohled bezpečně. Je tu asi metr vysoká tráva, někdo by možná řekl obilnina. Vypadá to jako něco mezi pozemským ječmenem a pšenicí
,, To je přece... obilí... musím vzít okamžitě vzorek, třeba z toho bude dobrý chleba. Ah bože, jak já bych si dal křupavý chléb..."
prohlásí váš Botanik a ihned vytahuje kufřík s věcmi a pouští se do práce.
,, Jdu se podívat trošku dál, zda nenajdu nějáký hmyz nebo hlodavce. Jinak si dávejte pozor kam šlapete. Jsme na poli a hlodavci tu můžou mít díry... nebo i něco horšího."
prohlásí Evergreen. Všichni si začno urozdělovat pozice a hlásit co našli. Váš geolog oznámí, že jde pomalu směrem k pláži, kam ho doprovází jeden z vojáků.

Na loucesidáváte pozor, kam šlapete, ale nevypadá to ,že by tu byl ockoliv živoého a i když je porost jen emtr vysoký, tak i tak cítíš napětí, protože i v tomto metru se může cokoliv skrývat. Dostanete se asi na 20 metrů od stromů. Jsou odhadem přes 50 metrů vysoké a vypadá to na směs palem a Listnatých stromů, i když spíše něco mezi. Porost v lese je značně hustší a i maximální možná rozestup 5 metrů bude hodně.
,, Myslím, že 2-3 metry rozestupů budou stačit Seržante."
oznámí ti McDonnel a čeká na tvůj pokyn. interaktivní obrazovka ti bliká s rozkazy, kde máš přímo od admirála zprávu, že máte postupovat pomalu a obezřetně a v případě nouze použít záchytný hák, aby jste se dostali na stromy. Skeny ti nehlásí žádný pohyb v okolí 30 metrů ( máte v přilbě a obleku zabudovaný něco jako detektor pohybu či známek života).

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2017 08:28
Pán jeskyně Hayate

// Tu jsem ti chtěl dát trošku prostor pro popsání průzkumu, abych tě vlastně jen nevedl neustále za ručičku. Spíše popisovat jak průzkum provádíš a co děláš než to, co jsi vlastně našel, to ti pak napíšu zpětně. ale pokud chceš ještě "vést za ručičku" tak klidně mohu dál pokračovat. Jen nechci, aby ses začal nudit :-D

Ser. Stian Bjørnes - 9. listopadu 2017 17:05
Ser. Stian Bjørnes

Stian byl podobně jako desátník McDonneli zvídavý typ a rád si věci ověřoval a prověřoval, takže mohl působit dojmem velmi opatrného člověka. Možná až přehnaně opatrného. Ale pravdou bylo, že se Stian v tuto chvíli jen hodně hlídal snažeje se nic nepokazit a nijak neohrozit výsadek a lidi, kteří se na něj spoléhali.
Desátníka si rychle oblíbil a v soukromí i svolil k neformálnímu oslovování křestními, ovšem ve službě striktně dbal na profesionalitu a tedy řádné oslovování.
Dva dny strávené pouze v jeho společnosti ale Stianovy připravily poněkud perné chvilky. Ne snad proto, že by mu vadilo, že je v místnosti jen s desátníkem a nikým jiným. Bylo to spíše proto, že doposud před všemi skrýval, že ženy nejsou jeho oblíbeným šálkem kávy a spíše pokukuje po svých mužských protějšcích.
Ne že by byl striktní gay. Považoval se za bisexuálního, ale pravdou bylo, že když viděl hezkou ženu a vedle ní hezkého chlapa, vždy raději pokukoval po muži než po ženě.
Trvalo mu celý den, než se k tomuto desátníkovy přiznal. Právě z toho důvodu, aby mezi sebou posílili pouto a více si důvěřovali.

Když nastal den D, byl Stian až překvapivě klidný. Plně se soustředil na nadcházející úkol a neměl pořádně čas na nějakou nervozitu myslet a připouštět si ji. Prostě je to tady a nebylo cesty zpět. Ne v tuto chvíli. Nikdy by si neodpustil, kdyby zapochyboval a z mise vycouval.
V jinou chvíli by jej obrázky místa přistání a jeho okolí nadchly a byl by z nich u vytržení, ale teď je studoval se zcela chladnou hlavou a soustředil se na možné problémy, které by mohly nastat.
Jen co začaly naskakovat informace o složení atmosféry, dovolil si potěšený a úlevný úsměv. Podmítky prakticky ideální.
Co posléze Admirál začal mluvil, poslouchal Stian bedlivě byť instrukce byly jen opakováním toho, co už několik dnů věděl a na co trénoval.
Následující chvíle vnímal skoro jak ve snách. Oblékání výstroje a její kontrola, přičemž se osobně u každého, koho měl na starosti, ujistil, že i on má vše v pořádku a je zcela připravený; cesta k raketoplánu lemovaná jásajícími davy, které Stianovy přišli poněkud nepatřičné pro tuhle loď a možná i předčasné, protože nikdo neví, co se dole může stát; kurtování se i příprava na start…
Teprve když raketoplán zrychlil a vyrazil z lodi, byl zas Stian plně soustředěný a dychtivý už už se dostat tam dolů na pevnou zem a zjistit, jak ve skutečnosti vypadá otevřená obloha.
Oproti ostatním, protože tu informaci dostal zavčasu a bylo na ni upozorňováno, si v helmě trochu přenastavil přísun kyslíku a měl tak čas se aklimatizovat na podmínky na planetě, než pak musel přepnout na filtry. Takže jemu se hlava nezatočila a mohl se plně věnovat prvotní obhlídce perimetru.
A musel připustit, že skutečnost, ve které se spolu s ostatními ocitl, mnohonásobně předčila jakákoliv očekávání a simulace.
Tohle místo byl prostě ráj na pohled.
„Myslím, že tady ceny pozemků porostou raketovou rychlostí.“ neodpustil si svoji poznámku fascinován krásou místa.
Ovšem vzápětí v něm začal hlodat červíček pochybností.
Tohle místo bylo na pohled až příliš dokonalé. Takže díky Murphyho zákonům se dříve nebo později vyskytne hodně velký problém komplikující či snad dokonce znemožňující kolonizaci tohoto světa.
Teď však tu byl úkol a to bylo prvořadé.
„Četo, zajistit perimetr.“ zavelel a obezřetně zvolna vyrazil kupředu hlídaje si nejen prostor před sebou, ale i zem, kam měl došlápnout a stejně tak oblohu mířeje svojí zbraní na cokoliv byť jen trochu podezřelého.
Nervozita se vrátila s plnou parádou.

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2017 14:26
Pán jeskyně Hayate

// Sry za delší příspěvek, ale teĎ to půjde už tak nějak po troškách :-)

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2017 14:25
Pán jeskyně Hayate

Celých 14 dní jsi procházel intenzivních tréninkem a "team buildingem". V simulacích jste měli plno nebezpečných i bezpečných situací, ale často jsi spolupracoval s McDonnelem, aby jste se líp poznali. Zjistil jsi, že Desátník je velmi opatrný, ale rád prozkoumává nové věci. Je však dobrý voják a za těch 14 dní jste se zvládli naprosto skvěle sehrát. Dokonce vás v rámci tréninku zavřeli na dva dny do jedné místnosti, kde jste byli jen spolu. Mělo to údajně posílit vaše pouto, které při průzkumu bude důležité.

Nastává však osudný den. Exodus již 3 hodiny krouží na oběžné dráze planety a skenuje. Nepracuje se, všichni stojí venku u velkých obrazovek, na kterých se zobrazují postupné informace. Skeny trvají dlouho, protože v rámci relativnosti se musí provést několikrát a s odstupem času. Vy, První výsadek, sedíte ve velíně. Stačí vydat příkaz a všichni se odeberete do skladiště, kde si oblečete zbroje, vezmete zbraně a veškeré vybavení. Vy máte informace z první ruky. Vidíte totiž i to, co se nezveřejňuje. Velmi detailní fotky a následně i místo přistání

https://c1.staticflickr.com/8/7006/6672827979_b5faa5672b_b.jpg

Je to přibližně půl kilometru od pobřeží na větší planině, kde je aspoň 200 metrů volného prostoru, což je dost prostoru pro zajištění oblasti. Kolem jsou hory a velké stromy. Z fotek to vypadá nedotčeně.

V tom vám na obrazovce vyjedou informace
Složení atmosféry:
Dusík- 62 %
Kyslík- 32 %
Argon- 1,2 %
Oxid Uhličitý- 0,12 %
Methan- 0,1 %
Oxid Uhelnatý- 0,09 %
Oxid Dusnatý- 0,04 %
Zbytkové plyny

Atmosféra dýchatelná

Všimneš si ,že Admirál i Plukovník se usmějí a podívaj íse na vás. Admirál začne mluvit
,, Dobrá dámy a pánové. Máme to tu. Atmosféra je dýchatelný, ale necháte si přilby, stále nevíme, zda tam nejsou nějáké patogeny. Kdo si sundá přilbu, tak se už nikdy nedostane z lodi... i kdyby jsme na té planetě zůstali. První co chci je tedy sken okolního vzduchu a vegetace, zda tam můžeme začít posílat další týmy na průzkum a budování předsunuté základny pro vaše první město. Následně musíme vymyslet název pro planetu, ale to bych nechal pak na lidech. Rozhodně ale žádná Země 2 či tak. Teď jdeme na to lidi. Soustřeďte se. Nechci žádný zmatkaře ani uchvácené dětičky. Držte se instrukcí a ničeho se nebojte. Zbroje, které si budete brát mají senzory životních funkcí a trénovali jste s nimi. Uvidíme váš celkový zdravotní stav a v případě nouze můžeme váš oblek částečně ovládat odsud. Seržante Bjornesi a Desátníku McDonneli. Váš úkol je snadný. Jakmile přistanete, vyběhnete společněs vojáky a zajistíte perimetr. Pokud bude okolí bezpečné, vydáte se severovýchodně od místa přistání do nedalekého lesa.
Prozkoumáte menší oblast lesa, aspoŇ 200 metrů do hloubky a pak se vydáte k pobřeží, které také projdete. Od pobřeží se vydáte k úpatí hory. Je to asi 900 metrů od místa přistání. Je to dál, než jsme vás chtěli pustit, ale tam s vámi půjde Pan Horgh,
který jakožto geolog odebere vzorky z pláže, kde se s ním setkáte a následně ho doprovodíte k úpatí hory. Jakmile Pan Horgh odebere vzorky, tak ho doprovodíte bez jakéhokoliv zdržování k lodi a to už by se mělo letět zpátky. Vzduch ve skafandrech máte na 2 hodiny, ale ten si v momentě přistání přepnete si silné filtry, které jsou schopny i v toxické atmosféře vydržet 3 hodiny. Budete víceméně dýchat tamnější atmosféru, akorát filtry zachytí veškeré patogeny, prach a jiné mikro částice. Na planetě je o necelá 2 % víc kyslíku, než máme tady, ale myslím ,že to zvládnete. Pokud by se vám zamotala hlava, tak prostě počkejte, než to přejde, ale vše jste už dělali při tréninku.

Pro ostatní. Mezitím, co průzkumníci a geolog budou na cestě k úpatí hory, vy máte čas a možnost prozkoumat co jen chcete. Nesmíte se však vzdálit dále než 400 metrů od lodě a hlavně ne od vašeho doprovodu. Plukovník na vás s jeho muži dohlédne, ale pokud nebudete poslouchat, tak vám ochranu nemůžeme zajistit. Nepředpokládáme inteligentní život, ale zachytili jsme živé formy, což napovídá,
že tam může být zvěř... a může být nebezpečná. Dle skenů tam jsou i tvorové, co mají přes 10 metrů, takže buďte opatrní. Pokud potkáte nějákého tvora,
tak znáte postup- nehýbat se, nedělat prudké pohyby, jen koukat. My jej zachytíme kamerou v helmě a to nám bude stačit. Bude vássledovat celý náš národ... celé lidstvo, co zbylo. Spoléháme na vás.
Hodně štěstí a hladký let..."

usměje se na konec a všichni se bezeslov vydáte do skladiště. Zde máte každý prostor asi 3 metry do délky i šířky. V tomto prostoru máte každý skříňku se svým jménem. Dojdeš ke své a ta tě oskenuje, načež se otevře. Zde vidíš svojí zbraň( vyber si, pokud chceš, můžu ti dát asi nějákou na výběr, pokud ne, tak ti prostě dám nějákou :-D ), Zbroj, z pevné slitiny, která má místo pro tvůj handpad, který vlastně bude tvůj hlavní nástroj pro ovládání zbroje a poté interaktivní přilbu, ve které ti pojede tvůj srdeční tep, stav, rozkazy a můžeš si zde přepnout i vizor na infra, termo a reaktivní( reaguje víceméně na sebemenší pohyb)

https://scontent-sea1-1.cdninstagram.com/t51.2885-15/e35/13707038_1025193547516399_1961096764_n.jpg?ig_cache_key=MTMxMDQ0NTY2MTk1MDc2NDM3Mg%3D%3D.2

zde je jak zbroj asi vypadá.

Jakmile si oblečeš přilbu, tak se ti aktivuje Handpad a ucítíš píchnutí v předloktí, což je aktivní pumpa, kterou ti do krve může proudit adrenalin či jiné látky, které bys mohl potřebovat. Zároveň, se ti rozzáří obrazovka. Přilba má příliš úzký vizor a tak by přes něj šlo hůř vidět, proto se ti automaticky snímá vše co je před tebou a díky tomu dokonce můžeš i lépe vidět. Vidíš tam dokonce to, co vidí tvůj parťák, který ti kouká na záda a zřejmě on vidí to co ty. Máte i kameru na zbrani a dokonce na zátylku, takže vidíte i za sebe. Kameru na zbrani máš v pravém horním rohu, kameru ze zátylku v pravém spodním a kameru kolegy vlevo nahoře. Vše tak ,že ti to vlastně ani nepřekáží a vidíš to jen když namíříš oči tím směrem. Panel totiž snímá i pohyb tvých očí a tak lépe reaguje na to, co chceš vidět. Když přimhouříš oči, tka se ti dokonce panel zvětší a přiblíží se ti pohled jak přes dalekohled, takže můžeš lépe zaostřit na větší vzdálenosti.

Jakmile se oblečete, tak výjdete ze skladiště a z budovi. Cesta k raketoplánu je krátká, ale jdete špalírem lidí. Výjdete ven a před sebou máte uličku vytvořenou z lidí, kteří jásají a mávají vám. Když se podíváš nahoru, tak vidíš obrovskou obrazovku, na které vás snímají kamery a následně vidíte i to, co vidíte z přileb. 15 členů posádky. Jste pro ostatní hrdinové už teď... Po průchodu špalírem usednete do sedatel a upoutáte se. Pilotovat vám bude Major Smirnov. V simulacích byl nejschopnějším pilotem.

Ve vysílačce se ti ozve hlas muže s ruským přízvukem
,, Pevně se držte. Aerolinky Exodus firefall vás vítají na palubě. Drinky bohužel nepodáváme a letušky nemáme. Nejspíše to bude pěkně házet, takže se držte co to dá a doufejte, že vám nevadí horská dráha. Pokud se poblijete, tak to máte vy v přílbě,
ne já v lodi... haha!

V tom uslyšíš hlas Plukovníka
,, Vladimire... slyší nás celá loď..."
,, Ja panemajem tavariš Palkovnik..." ( napsal jsem to s přibližnou výslovností :-D )
V tom rus začne odpočítávat. Jakmile řekne slovo Start, tak tě tlak naprosto zatlačí do sedačky, až jí málem prolétneš. Cítíš, jak se ti zbroj stáhne, aby ti udržela krev na potřebných místech. Během pár sekund tlak povolí a ty cítíš naprostou volnost... stav bez tíže.

Během pár minut však loď sebou začne trochu házet a třást se a postupem času se to stupňuje
,, Vstupujeme do atmosféry, sestupový úhel dle instrukcí 18,2 stupňů. Teplota pláště dle přístrojů,
500 stupňů celsia. Výška, 105 kilometrů na mořem...
novým mořem..."

řekne posledn íslova až téměř hladí na duši. Takto postupně hlásí telemetrické údajně, kdy se teplota pláště vyšplhá až na 1200 stupňů. V tom třas přestane a v rádiu se začne rus smát
,, Malšiki i devoški! Právě jsme proletěli atmosférou a blížíme se k místu přistání. Výška 25 km, rychlost 540 km/h a spomaluji. Rychlost klesání 200 metrů za sekundu."
Následně už v klidu letíte až k pevnině. Během chvíle ucítíte menší "drcnutí" což naznačí přistání
,, Haha! Jsme tu. Tak jděte ven, já se podívám na stav lodi."
křiknen a vás pilot již z otevřeného kokpitu a Plukovník vás popožene. Vyběhneš mezi prvníma a ozáří tě svit skutečného slunce. Snažíš se to nevnímat, ale ve chvíli ,dky zaklekneš, tka ne jen ty, ale i ostatní jste uchváceni tou nádherou. Takové nebyly ani ty nejkrásnější simulace.
,, Vypněte si kyslíkové masky, zapněte filtry... a pokocháte se později, budete na to mít celý život pánové... hehe... Seržante a Desátníku,
průzkum!"

zavelí plukovník a ty víš, že je tvá chvíle. Na obrazovce si všimneš ,že tvůj tep je vcelku vysoký a sám výš proč... jsi naprosto.. omámen. Když si však překpneš na filtr a tobě se do masky nažene vzduch z planety, tak se ti skutečně zamotá hlava. I ty dvě procenta navíc jsou dost. Musíš to chvíli rozdýchat a nejsi jedinej
,, To je síla... ten kyslík je... sakra... Plukovníku, myslím, že teď zvládnus tímhle přísunem kyslíku uběhnout marathon i za hodinu..."
prohlásí Desátník, plukovník ho jen utne, ať se soustředí... je t ovaše chvíle!

Ser. Stian Bjørnes - 9. listopadu 2017 12:23
Ser. Stian Bjørnes

Jonathanovy dotazy vyvolaly na Stianově tváři těžko skrývaný úsměv. On sám svým původním dotazem totiž mířil k možnostem inteligentního života a reakcím na něj, ale šel na to trošku pozvolněji.
*No... moderní civilizace podobná té naší tam od pohledu není. Žádná velká města, světelné znečištění na noční straně a podobné věci nejsou vidět. Ovšem mohly by tam být kultury doby kamenné nebo třeba i bronzové. Nebo něco na ten způsob.* přemýšlel, zatímco poslouchal plukovníkovu odpověď.
Docela jej překvapilo, že nad touto eventualitou žádné chytré hlavy poslední roky nepřemýšlely a nebyl dohodnutý nějaký etický a morální kodex o případném zasahování do domorodých kultur. Řešení na místě zavání průserem.
Ovšem on nepatřil k oněm chytrým hlavám, co mají takové věci na starosti. Byl voják poslouchající rozkazy, ovšem sám věděl a byl rozhodnutý jednat při jakémkoliv kontaktu rozvážně a zdrženlivě, pokud na něj a jeho lidi někdo nebo něco nezaútočí od pohledu.
*Kolik jen známe případů z lidských dějin, kdy kvůli nedorozumění při prvním či následném kontaktu vypukly války a genocida celých kultur. Viz právě třeba ti indiáni.* pomyslel si.
Po pravdě, mnohem víc, než nějaké ovlivňování kultur a vcelku reálná možnost toho, že by mohli pro domorodé obyvatelstvo představovat cosi jako božstva díky pokročilé technice, dělalo Stianovy starosti, jak to bude s patogeny, které si chtě nechtě vezou ze Země či s působením zdejších virů na lidský organismus.
Bylo tolik možností, co se mohlo pokazit a zabránit kolonizaci planety, že z toho jednoho mohla rozbolet hlava, když nad tím tak přemýšlel, takže toho raději Stian nechal a nemaje dalších dotazů, alespoň pro tuto chvíli, odebral se na ubikace.
V následujících dnech hodlal tréninku kooperace s ostatními lidmi věnovat více jak 100%. Neměl chuť první výsadek pokazit jen proto, že lidé nebudou sehraní a nebude jasná posloupnost velení a to, zda se podřízení budou řídit rozkazy či nikoliv.
Admirál s plukovníkem měli pravdu. Blíží se historický okamžik, který vejde do dějin. Navíc to bude živě přenášeno všem lidem na Exodu. Bylo by krajně trapné, kdyby se něco pokazilo jen kvůli něčí neschopnosti a svéhlavosti.
Jen po večerech, když měl Stian trochu času odpočinout si fyzicky, věnoval své mentální úsilí studiu nových a nových poznatků o planetě, jak se postupně přibližovali. Obzvlášť jej zajímalo místo výsadku, které Velení určilo a pokud to šlo, snažil se jej zkoumat pomocí dalekohledů, teleskopů a dalších možných monitorovacích schopností Exodu, aby měl alespoň jakous takous představu o tom, do čeho to vlastně jde.
A nakonec den před výsadkem samotným si osobně a pro jistotu několikrát překontroloval výstroj včetně dýchací masky, aby jej tam dole nic nezradilo. Bylo vcelku jasné, že dokud vědci nepotvrdí, že vzduch je dýchatelný a život neohrožující, budou muset mít všichni dýchací masky. Dalo by se říct, že v tuto chvíli to byla nejdůležitější součást výstroje a Stian nechtěl být prvním, kdo zahyne na této planetě jen proto, že jeho výstroj nebyla v pořádku.

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2017 09:47
Pán jeskyně Hayate

// Tka to teď ber, že už máte rozchod tedy a máš volnou ruk uchvíli :-D

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2017 08:54
Pán jeskyně Hayate

Admirál a Plukovník se na sebe podívají, při tvém dotazu a poté Plukovník spustí
,, Vše by jste se dozvěděl postupem času Seržante.
Ale je dobře, že jste se zeptal. Loď má skenery, ale mají malý dosah, přibližně asi jen 1000 km, což není moc. Proto planetu budeme skenovat, až se dostaneme na oběžnou dráhu. Nevíme právě jak moc bujná vegetace tam je a zda není nějak toxická. Je možné, že tam bude inteligentní život, ale je také možné ,že tam nebude nic. Nezachytáváme žádné radiové signály, které by naznačovaly přítomnost inteligentního života, takže zatím nemůžeme s jistotou říct. Až budeme na oběžné dráze, skenery nám řeknou, kolik živých forem tam je a s trochou štěstí se něco dozvíme ještě před přistáním... Ještě něco někdo?"

zeptá se plukovník, když v tom se přihlásí jiný muž. Všichni jste se v průběhu představovali. Tento muž je Jonathan Evergreen, xenobiolog, který s vámi pude a bude v případě nálezu živé formy či aspoň mrtvoly zkoumat její anatomii a možné nebezpečí
,, Já bych měl... Jak budeme reagovat, dkyž tam bude inteligentní život? Přece jim tam jen tak nepřistanem a neuděláme ze sebe druhého Columba...
a všichni víme, jak to s indiány dopadlo. Popřípadě pokud budou dostatečně inteligentní, aby měli už i přístroje... nemůžeme jim to tam jen tak obsadit nebo říct- Ha dobrý den, my si tu vezmeme koušek vaší planety, díky..."

Evergreen je černé pleti, něco okolo 190 cm vysoký, sportovní postavy. Má hodnot stejnou jako ty. Je znám svými poznámkami a rýpavými dotazy až do detailů.
Plukovník se opět podívá na admirála, jak kdyby čekal na svolení, admirál mu opět kývne a Plukovník spustí
,, To budeme řešit až na místě. Pokud budou více inteligentní, určitě se s nimi bude dát nějak dohodnout. Můžeme obchodovat. Pokud budou méně, tak najdeme kus země, kde nebudou a tam se zabydlímea budeme žít pokud možnost bez zásahu. Jak jste řekl... nechceme tu dalšího Columba a indiány."
Plukovník dále čeká, zda se někdo chce ptát

// pokud chceš pokračovat tak něco piš, pokud ne ,tak napiš jen ,že něco ve smyslu ,žesi vybaluješ, zabydluješ se atd...

Pán Jeskyně - 9. listopadu 2017 08:18
Pán jeskyně Hayate

// Vzhledem k tomu ,že hrajem jen my dva a tak to budeme hrát hlavně pro tebe, aby tě to bavilo, tak se dohodnem, žek dyž tam budou tyhle kecací fáze, tak nějak dáme vědět kdy chceme pokračovat. Já třeba za příspěvek napíšu jen dodatek, že máš prostor pro svoji reakci či mluvu, popřípadě, že se akce děje tak rychle, že bys v reálu neměl možnost nijak odpovědět, abys kdyžtak i věděl, jak a co odpovídat. Aby to nebylo takové to, že budeš uprostřed akce a velitel ti dá rozkazy a pak hnedka odběhne a ty nezačal psát, že máš k rozkazům připomínky atd, i když by už normálně odběhl hnedka po vydání rozkazu.

A u tebe budu chtít něco podobného. Když budeme hrát ty dialogy a podobně, tak mi pod příspěvek taky pak napiš, kdy to chceš třeba ukončit, aby nám z toho nevznikly nekonečné dialogy a s 20 příspěvkama se zasekneme na jednom dialogu a nehnem se z místa :-D doufám, že jsem to nenapsal nějak zmatečně :-D

Ser. Stian Bjørnes - 8. listopadu 2017 19:43
Ser. Stian Bjørnes

Stian měl sevřený žaludek nervozitou, když mířil k Velitelství. Stále dokola myslel na to, že planeta, ke které míří, by nemusela být pro lidský život vhodná a byl by tak spolu se všemi lidmi na palubě Exodu odsouzeni k další pouti.
Jak se ale k Velitelství blížil, věnoval víc a víc pozornosti okolí i budově samotné. Do těchto končin poutní lodi se dostal jen párkrát a vždy to bylo v podstatě jen na otočku. Ostatně, nebyl důvod, aby sem příliš chodil. Nebyl strojník, aby se staral o motory či zařízení udržující životní prostředí na palubě. Jeho oborem byl boj a ochrana lidí. A průzkum samozřejmě.

*Příště už si vážně musím vzít brýle.* napadlo jej kysele, když mu skenovací paprsek droida zasvítil několikrát nepříjemně do očí a na vteřinku či dvě jej oslepil.
Touto procedurou procházel vždy, když se na Velitelství dostal ať už z toho či onoho důvodu. Obvykle tedy kvůli převzetí rozkazů ohledně tréninku a podobných věcí.
Na vyzvání natáhl ruku s handpadem a nechal droida ověřit pozvání na Velitelství načež napůl zpaměti a napůl podle instrukcí robotického strážného zamířil do konferenční místnosti.
Jen co se otevřely dveře a Stian překročil práh, zasalutoval a ohlásil svůj příchod přesně podle vojenských řádů, které mu byly od útlého mládí, kdy se pro povolání vojáka rozhodl, vštěpovány zvykaje si přitom na přítmí a lehce rozdílný tlak v sále. A jen co mu to zrak dovolil, prohlédl si osazenstvo sálu zaujímajíc své místo. Což díky vyzvání znamenalo připojit se ke skupince lidí v čele se Stianovým velitelem plukovníkem Johnsonem a samotným admirálem Padowskym.
„Pane.“ kývl hlavou, když si s lidmi potřásl rukou.
Teď už nebylo potřeba znovu salutovat, když tak učinil při příchodu do místnosti.
Když se nakonec usadil na své místo a objevil se obraz přibližující se planety, s trochou překvapení a zaskočení pozvedl jedno obočí.
*Páni… ta je sakra zelená. Skoro až jedovatě.* napadlo jej trochu pobaveně.
Vyslechl si, co bylo řečeno a dělal si potřebné poznámky, byť nebylo proneseno nic nového, co by nebylo trénováno v mnoha letech předchozích. Jen v něm admirálova slova znovu sevřela žaludek nervozitou z toho, jak významný počin pro lidstvo se to vlastně chystá.
*Už vidím v živých barvách, jak se o nás učí v dějepisu.* pomyslel si uštěpačně snažíc se trochu uvolnit.
„Pane, mohu dotaz?“ pozvedl ruku, než byl sněm rozpuštěn.
„Jak je na tom vůbec Exodus s nějakými… detektory nebo skenery? Nakolik jsme schopni planetu zmapovat, než na ni budeme muset vyrazit? Byly zaznamenány nějaké známky osídlení a tedy inteligentního života nebo to vypadá jen na planetu s…. opravdu hodně bujnou vegetací? Můžu si později stáhnout informace o planetě, jak budou přicházet, abych si je mohl nastudovat?“ zeptal se, posečkal na odpověď, načež zasalutoval a zamířil za droidem k ubikacím.

Pán Jeskyně - 8. listopadu 2017 13:33
Pán jeskyně Hayate

Dle instrukcí sis vzal svůj datapad, do kterého si plánuješ psát poznámky a handpad( něco jako pip boy z falloutu), kde máš vlastně pozvánku. Vydáš se do řídícího střediska, kde se nachází Velitelství. OD tvého domu je to přibližně 6 km a tak nasedneš do "výtahu", který tě odveze k snad jediné, vysoké budově, kde se nachází téměř na okraji vnitřního válce. Z této budovy pak vedou chodby k motorům a dalším systémům lodi a vlastně slouží i jako kontrolní středisko lodě.

Cestou cítíš zvláštní pocit. Nevíš, zda je to nervozita nebo ses jen špatně vyspal, ale cítíš se zvláštně. Jakmile dojedeš na místo, tak se daný pocit umocní. Předstoupíš před velké dveře, které se před tebou sami otevřou a uvnitř stojí droid
,, Dobrý den Pane. Vydržte, oskenuji vás..."
v tom z jeho hlavy vyletí silný záblesk, který tě až oslepí a daný záblesk tebou několikrát projede. Droid tě skenuje, což by ničemu nevadilo, když by jsi měl brýle.
,, Seržant Stian Bjørnes. Vojenský průzkumník. Vaši pozvánku prosím."
prohlásí robotickým hlasem a vyčká, až mu pozvánku ukážeš. Napojí se prstem do tvého handpadu a následně se před tebou otevře výtah
,, Prosím, dovnitř. Vytáh vás vyveze přímo na místo, následně jděte 22 metrů rovně, zabočte v levo a 10 metrů ke dveřím. Za dveřmi se nachází konferenční místnost, kde vás již budou čekat. Přeji pěkný den."
A jak Droid řekl, tak se i stalo. Před tebou se otevřely dveře výtahu, který tě vyvezl několik pater nahoru. Prošel jsi silně osvětlenou chodbou, až ses dostal ke dveřím. Cítil jsi tlak, ale přeci jen jsi otevřel. Uvnitř byla mírně tmavší místnost s holografickými mapami a plno muži. Někteří ve fešných uniformách, jiní v civilu. Všichni se na tebe otočili. Všiml sis tam i svého velitele- Plukovníka Johnsona
,, Ah.. Seržante! Vítejte! Pojďte, představím vás!"
řekne radostně, jak kdyby jste byli na nějáké párty a ne na vážné schůzi. Před tebou stojí dva muži. Jeden starší, s bílým plnovousem a admiralskou čepicí. I bez představování je jasné, že je to Admiral PAdowsky. Jakmile mu stiskneš ruku, tak pochopíš, proč je admirálem. Pevný, ale ne drtivý stiskl, nijak dlouhý, ale ani krátký. Při potřesení rukou se ti podíval upřeně do očí a pousmál se. Tvář měl ostře řezanou s orlím nosem a zelenýma očima
,, Jsme rádi, že vás tu máme synu..."
řekl radostně. Druhý muž byl, jak ses posléze dozvěděl, Poručík Richter, který by měl mít na starost vědecký tým, který povede, přičemž Plukovník Johnson povede vojenský tým, takže tebe a další vojáky.

Pomalu jste si posedali a před vámi se objevil obrázek planety.

https://pre00.deviantart.net/03b0/th/pre/f/2017/155/f/d/mithra___green_forest_by_bjbon14-db8e5oj.jpg

Do toho se vloží Admirál:
,, Pánové, tohle je s trochou štěstí náš nový domov. Planeta se značně liší od Země. Na zemi převažovala voda. Zde voda tvoří asi jen 30 % povrchu. Dle zjištění je zde však poměrně dost řek a tak snad o pitvou vodu nebude nouze. Odhadovaná teplota by mohla být mezi 20-45 stupňi celsia v dané oblasti, kde chceme přistát. Nemusím vám říkat, jak je to důležitá mise. Někteří z vás možná slyšeli o tom, jak Neil Armstrong poprvé vkročil na povrch měsíce a prohlásil, že tohle je malý krůček pro člověka, ale obrovský krok pro lidstvo. Vzpomínáme na něj i pomalu 200 let od této chvíle. Na vás pánové... na vás se bude vzpomínat tisíciletí! Budete první lidé v celé lidské historii na cizí planetě a hlavně budete první lidé na našem novém domově. To díky vám zjistíme, zda tam budeme moct poslat ostatní. Ať se stane cokoliv, bude na vás vzpomínáno.

Nyní k cíli mise. Prvně k vojenské části posádky. Máme tu Seržanta Bjornese, který vyrazí do terénu společně s Desátníkem McDonnelem. Oba jste průzkumníci a oba jste nejlepší průzkumníci v simulacích i mimo ně na této lodi. Jdete ve dvou, aby jste se mohli navzájem krýt v případě nouze, takže se nebudete rozdělovat. Maximální odstup budete mít 5 metrů a hlásit se budete každé 2 minuty. Navíc budete mít kameru v přilbě. To je další věc. Každého z vás budeme z lodě sledovat. Každého z vás uvidí každý na této lodi ,takže poprosím o maximální profesionálnost. Pokud by byl nějáký závažný problém, můžete přepnout na lékařský kanál, kde vás uslyšíme jen my a členové jednotky,
aby jsme zabránili případné panice. To asi vše k průzkumu. Prostě půjdete napřed a zmapujete okolí asi 500 metrů v okolí místa přistání, zatím radši ne dál.

Nyní vojáci. Za žádnou cenu se nesmíte vzdálit od výzkumníků a naopak. JEstli se nějáký voják bude někde flákat, tak ho pak osobně nakopu do zadku svojí ocelovou špicou u bot! Doufám ,že vám je to jasný. A to stejné platí pro vědce. Jestli utečete své ochrance, tak vám nemůžeme zajistit plnou ochranu a především, pokud vás najdem, tak vám můžou nakopat vojáci a pak vám nakopu já! Je mi jedno, jak úžasné exepláře tam najdete, prostě se budete všichni držet u sebe. Vojáci vědí, co dělat v případě nouze. Vědci také. Vojáci prostě drží poize a kryjí ústup, vědci utíkají se vzorky do lodě. Tranposrtní loď, kterou poletíte bude mít vcelku silnou výzbroj, takže jakmile budete u lodě, měli by jste zvládnout i případné dinosaury. Nevíme, co tam bude.

Každý vědec si posbírá svoje. Budete mít s sebou vědecké vybavení, každý udělaný na míru, takže budeme po vás chtít udělat nějáké rychlé testy na místě. Především chceme vzorek vody, půdy a atmosféry. Pak samotný vzorek vzduchu ,zda v něm nejsou nějáké patogeny.

To by bylo zatí mvše k poradě. Od teď bude porada každé tři dny a budete všichni spolu nyní žít. Musíte být plně sehraní a spolupracovat a naučit se to. Máte 14 dní na to, aby jste se to naučili, takže... rozchod. Droidi vám ukážou vaše ubykace."


dopoví Admirál a u dveří se objeví dva droidi, kteří vás odvedou na vaše ubykace. Vaše osobní věci vám jsou dovezeny. Následných 14 dní nastává tréninkové peklo. Musíte být na akci dole připraveni více než na 100 %...

Pán Jeskyně - 6. listopadu 2017 18:44
Pán jeskyně Hayate

// Mno, tak Jatorik se na to asi vysral, tak budeme pokračovat asi holt sami... zřejmě to bude solovka, pokud ti to nějak envadí

Ser. Stian Bjørnes - 24. října 2017 22:38
Ser. Stian Bjørnes

První a poslední šance

Zrovna dnes si Stian vychutnával chvilku volna, kdy nemusel cvičit, trénovat a připravovat se na svoji doslova životní misi, která jej čekala a prostě a jednoduše lenošil na terase domu, kde jinak žil. Za celý život nepoznal nic jiného než Exodus a každým dnem začínal být nervnější, kdy už přijde ona chvíle, kdy se bude moci vystrojit a jít do ostré akce zkoumat nový svět, ke kterému on a více jak půl milionu dalších lidí mířili.
Ve svých 30ti letech už znal snad každý kout lodi, dokázal si vybavit tvář každého člověka, kterého zde kdy potkal a pohled na zahnutý svět kolem sebe, kdy, když zvedl hlavu vzhůru a vzal si dalekohled, mohl dohlédnout k sousedům na druhé straně lodi, kteří však byli vůči němu vzhůru nohama.
Tato na Zemi neznámá anomálie způsobená tím, že byl vlastně obydlen vnitřek válcovité lodi, která měla v průměru nějakých 5km a díky rotaci a tím působení odstředivé síly zajišťovala umělou gravitaci, byla pro Stiana tak důvěrně známá, že měl občas obavu, jak se popasuje se skutečným světem, až na to přijde. Tam již takto do nitra uzavřený svět nebude a obzor končící kdesi v nedohlednu bude pro něj něco zcela nového.
Naštěstí, tak jako asi každý adept na první výsadek, stejně jako mnoho dalších lidí, podstupoval v poslední době trénink ve virtuální realitě, aby si navykl na skutečný obrácený svět a nebyl zaskočen tím, že nad sebou neuvidí ulice města či lány polí, které zde do určité míry zajišťovaly čerstvé jídlo.

Jak se tak Stian vyvaloval na terase s rukama pod hlavou pozorujíce svět nad sebou, rozezněl se palubní interkom a v něm hlas admirála Padowskeho.
A právě jeho slova způsobila, že to v Stianovy hrklo. V mžiku se posadil a bedlivě poslouchal ona slova.
*Konečně je to tady…* usmál se od ucha k uchu a ještě dřív, než se jeho datapad ozval, že přijal novou zprávu, už jej držel v ruce v nedočkavém očekávání.
„Jo.“ procedil skrz zuby vítězoslavně a i si k tomu řádně trhl rukou na znamení výhry.
Dal si pak sakra záležet, aby byl ve stanovený termín, ideálně v předstihu, na místě vyslechnout si rozkazy.
Jediná obava teď svírala jeho nitro a to bylo to, že hrozí, že tenhle svět se ukáže být nevhodným pro kolonizaci. A to by pro Stiana i mnoho dalších znamenalo zůstat uvězněn v tomto kosmickém mikrosvětě a třeba se ani nedožít doletu k další vhodné planetě.
*Jestli mám nějakou šanci z týhle megapixly vypadnout, je to jen teď. Jinak už nikdy.* pomyslel si snažeje se nedávat najevo nervozitu z představy, že by zde zůstal uvězněný po zbytek života.

Pán Jeskyně - 23. října 2017 11:55
Pán jeskyně Hayate

Tak blízko a stále daleko

50 let, 8 měsíců, 19 dní a 10 hodin pozemského času. Tak dlouho jsou již zapnuté motory lodě Exodus a tak dlouho již zbytky lidské rasy putují za novým domovem. Někdo si ještě pamatuje starou Zemi, někdo jí zná jen z obrázků, videí a vyprávění. Lidé se poslední 50 let připravovali na nový svět a každý člověk na palubě, každý z 501 462 lidí na palubě této lodi má nějáký úkol a je připraven jej plnit i na nové planetě. Někdo je dělník, někdo je farmář, někdo voják, jiní jsou výzkumníci. Nechápejte špatně dělníka nebo farmáře jako podřadného člena. Všichni jsou vyučenia trénováni. Zdější dělník a farmář by se vyrovnal studovaným lidem na Zemi.

Život zde nebyl ani nijak těžký. Nejsou zde peníze a každý dostává dávky jídla a vody. Postupně se přecházelo z režimu Země na režim EP-1437, kde byla vyšší gravitace, vyšší obsah kyslíku a také i delší den. Postupným, každodenním zvyšováním gravitace, přísunu kyslíku a prodlužování dne po velmi nepatrných dávkách si lidé navykli na 1,5 G, 32 % kyslíku v atmosféře a na 28 hodinový denní režim. Díky pokročilé medicíně se to ani nijak neprojevilo na dětech a všichni na lodi narození jsou zdraví.

Vzdělání je zde však jiné. Učí se zde využívat znalostí a ne si jich pamatovat tunu. V nehostiném prostředí bude sice pěkné, že si pamatuje nazpaměť seznam stavebního materiálu, ale pokud se něco rozbije, tak musíte vědět čím daný kus nahradit. Učí se zde improvizace a schopnost adaptovat se, protože to na nové planetě bude důležité. Samozřejmě paměť je také důležitá, ale improvizaci se dává přednost, protože všichni budou mít u sebe datapady s informacemi. Ty se mohou sice rozbít, ale pokud máte schopnosti, paměť nemusíte mít tak dobrou.

Vláda zde nijak lidi neomezuje. Spíše podporuje. Dalo by se říct, že hlavním představitelem vlády je Admirál John Padowsky. Muž, který, když nastupoval na loď, tak byl pouze dvacetiletým mladíkem, který studoval politickou psychologii. Během letu se z něj stal voják a následně i hlavní představitel vlády. To právě jeho hlas je nyní slyšet po celé lodi

,, Drazí občané Exodusu. Je to již více než 50 let, co jsme opustili naší drahou Zemi. Více než 50 let, co putujeme vesmírem k novému domovu. Někdo by mohl říct, že jsme si tu zvykli a planetu vlastně nepotřebujeme. Mno... nezbývá mi než říct, že brzy zjistí, zda planetu potřebujeme či ne. Právě jsme překročili pomyslnou hranici hvězdného systému, kde se nachází EP-1437... tedy náš NOVÝ DOMOV! Začínáme zpomalovat a během 14 dní by jsme měli být na dohled planetě a také již i na oběžné dráze. Prosím, nejásejte. Byla to dlouhá cesta a čeká nás ještě delší. Musíme doufat, že odhady vědců na Zemi byly přesné a planeta je skutečně vhodná pro život a že nic nepřehlédli. Jestli ano, nám poví náš První výsadkový tým, který bude složen z 15 specialistů,
kteří budou analyzovat vzorky půdy, atmosféry, flory a fauny. Pokud by však nebyla vhodná, máme dost paliva ještě na dolet k dalším 3 planetám ve vzdálenosti 300 světelných let. To byvšak znamenalo delší pobyt na této kocábce a všichni chceme vidět již nebe že? Věřím, že EP-1437 bude naším NOVÝM DOMOVEM. Už jen 14 dní a zjistíme to. Poprosím členy Prvního výsadkového týmu, aby se dostali na Hlavní velitelství do konferenční místnosti. Budete informování co bude následovat a jaký bude přesnější postup. To, zda jste se dostali do Prvního výsadkového týmu zjistíte, že vám na váš osobní Datapad příjde pozvánka na Velitesltví. Admirál Padowsky, Konec."


domluví admirál s radostí v hlase a po lodi začnou lidé jásat a objímat se. Všichni si však uvědomují ,že to stále nemusí být konec, ale pocit, že jsou již téměř u cíle je k nezaplacení.

V tu chvíli vám začne na vašich datapadech pípat zpráva od Admirála, kde stojí ,že jste zvání za hodinu, to je 11:00 do hlavního Velitelství. S sebou si máte vzít cokoliv na dělání poznámeka tuhle pozvánku. Také jste od této chvíle na dobu neurčitou omluveni z jakékoliv práce.

// pokud by byly jakékoliv otázky ohledně fungování čehokoliv na lodi, klidně se ptejte. Popisování všeho by bylo na moc dlouho.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog