Prokletý Modrý racek (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

*No to by jste měli* říká sin a pistolníkova slova ohledně vymyšlení něčeho lepšího. Nikdo další nemůže spatřit kritický úšklebek, který se mu mihne tváří, protože je již otočen zády a jednou nohou na schodech do podpalubí. Jenže v tu chvíli zaslechne profesorův úpěnlivý hlas o novém druhu a neubrání se plácnutí do čela doprovázené zavrtěním hlavou *Dědek jeden bláznivá*. Snad si to i s tím spánkem rozmyslel, když třeba chtěl obšťastnit ostatní přítomné svým taktem, kterak by jistě “citlivě” vyštěkl na profesora, do jakých mist má jít s těmi svými novými druhy. Jenže otočí se právě včas, aby mohl sledovat celou tu scénu jak z nějakého akčního filmu a doprovázel leticí zbraň pohledem až do doby, než se ozve ono žbluňk. Těžko říct, co se mu honí hlavou, jestli teda vůbec něco, když se z jeho úst ozve tiché “O ou” jako reakce na výjev zakouslé Melisy do staříkovi paže. Že by byl schopen nějaké akce o tom není ani řeč. Zřejmě jako většina ostatních stojí jako přibitý s překvapeným výrazem ve tváři …

Otto Bergman 6. července 2010 21:31
jasně :-)

Pán Jeskyně 6. července 2010 21:21
//no já potom co jsem sem se vrátil jsem nějakej "mimo", či jak to nazvat, a nějak nevím, co psát, tak ještě chvíli ztrpení, ale reakce nebude asi nijak převratná nebo tak něco ...

Abych nezapomněl - neočekávám, že Otto se vrhne do akce :-) i když samozřejmě je tady i tato možnost.

Při pohledu do tváře pistolníka máš na okamžik pocit, že jsi to přehnal. Sice je stále stejně nehybná jako předtím, ale oči, dříve chladné a neproniknutelné jako zrcadla, se naplnily vztekem a touhou zabíjet. Vztek se však velmi rychle proměnil na zvláštní uspokojení. Jeho rty se zvlnily do krutého úsměvu.
"Tak dobrou," řekl nevýrazným vlasem, "ještě si zdřímni, páprdo. Já si tady zatím něco vyřídím." Pak zvýšeným hlasem pokračuje: "No tak lidičky! Divadlo skončilo, jděte spát. Ten chlápek to prokouknul, musíme vymyslet něco lepší."

Pistolník se podíval na prvního důstojníka a pokynul mu svou zbraní: "No tak, řekněte jim to taky, přece nechcete, aby se cestující zbytečně dívali na tak nebezpečné divadýlko."
Do slovního spojení "tak nebezpečné" vložil opovržení a ironii, tak aby bylo jasné, že je to celé jen hra.

Will Kiker však nestihl odpověď, místo něj se ozval zoufale vysoký hlas profesora.
"Cože? To nemyslíte vážně?! Tohle celé je divadlo? Žádný nový druh?"

A než stihl kdokoli cokoli udělat, protlačil se kruhem okolostojících blíže k Mellise, která bez váhání zaútočila na novou kořist. Pistolník se sice pokusil útočícího tvora zadržet, takže velké, ostré zuby cvakly na prázdno kousek od profesorova obličeje. Vzápětí první důstojník vyrazil pistolníkovi jeho zbraň z ruky, takže krátkým obloukem přeletěla dřevěné zábradlí lodi a s nevýrazným "plonk" se ponořila do vln.

Pistolník začal zápasit s prvním důstojníkem a Mellisa se bez váhání vrhla přímo na profesora. Ten si v bezděčném gestu přikryl obličej zvednutýma rukama a tomu zřejmě zachránilo život, protože se zakousla do nich. Vzduch prořízl vysoký hlas profesora vyjadřující zděšení a bolest.

Otto Bergman 17. června 2010 17:01
já než si to rozmyslím, co napíšu :-)

//teď mě tak napadlo, příští dva a půl až tři týdny budu mimo, tak kdyby náhodou byla ode mě vyžadována aktivita, že je tedy tato představa mylná :)

Ony souhlasné rekce, které poslouchá kolem sebe, mu snad dají křídla a on se skoro až vznáší sebeuspokojením, když provádí ty dva odchozí kroky, než ho zastaví pistolníkův hlas. Ještě že je otočen k ostatním zády, jinak by viděli jeho zaváhání nad tou výzvou. Ale pak si vzpomene na podobné „estrády“, co viděl v televizi, či čítával po nocích v knížkách, a tak má na tváří sebejistý ba až vítězný úsměv, když svou korpulentnější postavu otočí čelem k pistolníkovi. „Jasně“ nasadí vševědoucí tón „já ji půjdu pohladit, ona po mě vystartuje jako saň chtíc mě roztrhat, ale čirou náhodou vy budete připraven a zachráníte mi přinejmenším pazouru“ popíše budoucí události a klade zvláštní důraz na slovo náhodou, aby bylo jasné, že by to celé bylo jen další divadélko, které bravurně prokoukl a oni by se ho touto akcí snažili vrátit do „hry“. „Kdepak“ mávne rukou „Tohle si zkoušejte na nějakého jiného trumberu, kterej vám to zbaští i s navijákem a rozumný lidi jako já nechte v klidu vyspat“ ta poslední slova spíše zavrčí, aby se dal opět k odchodu chtíc konečně zase ulehnout

Po tvém projevu je chvíli ticho, ale pak okolo sebe slyšíš šuškání a šťouchání:

"On, má pravdu, ..."
"Dyť to je nesmysl, ..."
"Taková komedie, ..."

Zaplaví tě pocit sladkého zadostiučinění a chystáš se odejít, aby jsi mohl dohnat zanedbaný spánek, když v tom se ozve chladný hlas pistolníka:

"No jo, v davu se vždycky najde nějaký pochybovač, nevěřící Tomáš, který pochybuje i když vidí na vlastní oči. Ale co na vlastní kůži, nechceš to zkusit?" Ptá se výsměšně.

"Nechceš si pohladit, ... Melisu?" Poslední slovo vyslovil se zjevným odporem.

Pán Jeskyně 7. června 2010 22:02
//To jsem rád

Otto Bergman 6. června 2010 22:01
mno hlavně nevím co mám teď napsat já, ale to přijde :-) každopádně reakce se mi rozhodně líbila.

Pán Jeskyně 6. června 2010 21:55
// Teď nevím k čemu je ta gratulace. Že jsem konečně odepsal nebo zda je to "dobrá" reakce, která ho možná zachrání před sežráním. Ale ani to nechci vědět a raději se nechám překvapit :)

Bravo :-)

Pokračuje ve svém tupém stání v davu neschopen jakékoliv reakce, krom civění na dění před sebou. Avšak možná že se vzpamatuje o trochu dříve než ostatní, když se mu tváří mihne pohrdavý úšklebek *Božínku … jako na tohle vám mám skočit?!* říká si v duchu, že to celé nemůže být realita, ale pouze jen nacvičené divadélko. Ale přecijen si musí vzápětí přiznat, že některé herecké výkony zúčastněných, byly více než zdařilé. A tak se ztichlým davem ozve nesmělý potlesk, kterak líně plácá rukama chvíli potom, co zazní slova o živením se masem. „Bravo“ začne tónem někoho, kdo právě odhalil kouzelníkův trik a nyní se ho hodlá za jeho přítomnosti prozradit světu. „Ty řeči o kapitána o cestě za dobrodružstvím, rádoby profesora, který si čirou náhodou k Vám sedne a řeční o existenci neznámého nakonec vyvrcholí touto scénkou …“ pronáší ona slova, ale paradoxně v tu samou chvíli ho začnou hlodat pochybnosti. A to především co se týče dívky. Ještě byl ochoten uvěřit, že měl jen štěstí a hříčka náhody mu ji přihrála do cesty, když měl službu v kuchyni, ale přes veškerý její herecký um předvádějící na palubě, mu není jasná ta proměna. To přeci není možné se takhle změnit. *Možná sem jen přehlídl, jak si nandává nějakou masku …* uvažuje v duchu, aby myšlenku zakončil nahlas „… jasně. Tady pistolník odvede naši pozornost od Melisy hádkou s důstojníkem a následným házením prášku, aby si mohla nasadit masku a teď tu cenit zuby.“ Mávne nakonec pohrdlivě rukou nad tím, jak je prokoukl „No, zahrál jsem si na Columba, kterého nesnáším, …“ následuje opět jeden z jeho otrávených úšklebků „ … vyřešil jsem záhadu a jdu spát.“ Chystá se otočit k odchodu, ale ještě dodá „Dobrej pokus, ale na to vám neskočím“ neberouc vůbec v úvahu, že by jeho teorie mohla mít trhliny …

"Toto je její pravá tvář." Říká pistolník s důrazem na každé slovo.

Vidíte jak se mu napínají žíly na krku a zelená Melisa se zuřivě zmítá, jak se snaží uniknout z jeho železného sevření.

"Je to bestie!" Pokračuje se zatnutými zuby. "Útočí na lidi a živí se jejich masem!"

Ano, dokážete si to snadno představit jak se ty ostré, žraločí zuby v ústech zmítající se ženy snadno zakousnou do vašeho stehna a část si ukousnou. Dokážete si představit, jak svá zkrvavená ústa labužnicky olizuje a působí to, překvapivě podmanivě, možná sexuálně. Na okamžik si zahráváte s myšlenkou, zda by jste neměli přistoupit k ní a nechat jí, zabořit zuby do vašeho těla.

Ale proč by jste to vlastně měli dělat? Není to divadlo přehnané?

Stojíš mezi ostatními cestujícími a pozoruješ to divadlo před tebou. Je to reálné? Zdá se ti to? Máš žasnout a nebo se ti to jenom zdá? Pak tě napadala spásná myšlenka: Je to součást "pestrého" programu na lodi a ty se díváš na promyšlené herecké představení.

Ovšem k čemu potom to přátelské povídaní v kuchyni nad nádobím? Nemají spíš herci trénovat na své vystoupení? Snaží se takto zatáhnout diváky do svého hereckého vystoupení, aby působili více uvěřitelně?

Lidé okolo se jen stojí a společně se dívají na pistolníka, který s vítězoslavným a krutým úsměvem na rtech drží krvežíznivou bytost, ve kterou se proměnila Melisa. První důstojník Kiker také mlčí.

Několik okamžiků je slyšet pouze útočné bušení vln do boků lodi.

Ani tu pokračující slovní přestře nijak moc nevnímá, kterak se soustředí na to potichoučku zmizet, a zareaguje až na skutečný výstřel. Celý se leknutím a strachy přikrčí, až to k jeho mohutnější postavě vypadá komicky. V takto strnulém postoji sleduje další dění a už by málem i vyrazil dívce na pomoc, když se ocitne na palubě, kdyby si svůj úmysl včas neuvědomil a rozmyslel, aby ho stejně důstojník předběhl. A tak jen s pootevřenými ústy pozoruje onu dívčinu přeměnu v něco, co ani není schopný pojmenovat, když mu z úst vyjde jedno jediné slovo hodnotící situaci „A kruci“ tedy vlastně slova dvě. Snad i zvědavostí není schopen jediného dalšího pohybu, jak čeká, co se bude dít dál a rozhodně nemá v úmyslu na sebe jakkoli upozorňovat. Spíše se chce schovat do masy „davu“ ...

O větu zpět: ...

Melisu zasáhl oblak černého koření ve chvíli kdy se jí podařilo kleknout si. Rozkašlala se a znovu upadla na ruce. Všichni okolo stojí a dívají se na ní, jak kašle tvář ukrytou za stěnou vlasů, její kůže postupně rudne a pak zelená. První důstojník udělal další krok směrem k ní, sehnul se a položil jí ruku na rameno, aby jí pomohl vstát. V té chvíli na něj vycenila zuby a zavrčela jako útočíčí pes.

Ale to už jí zezadu chytil pistolník kolem krku a od námořníka jí odtáhl. Se zděšením se díváš, jak teď vypadá. Její dříve tmavé vlasy získaly nazelenalý odstín, její pleť je také zelená a v té chvíli ti připadá jako kdyby jsi se díval na nějakého ufona z posledního holywoodského trháku.

Její rudohnědé oči zběsile přeskakují z jednoho na druhého a jediné co v nich vidíš je šílenství, touhu zaútočit, zabít. Tento pocit podporují i jasně vyceněné zuby, které jsou všechny ostré a špičaté. Ten rozdíl přijemného pocitu z kuchyně a nebezpečí, které z ní čiší teď... cítíš se zrazen, pošpiněn.

Je to však všechno pravda? Co to tu na tebe hrajou? Jaktože má zelenou pleť? Že by nějaký sprej?

Pomalýmy kroky, aby jsi nevzbudil nežádoucí pozornost, míříš ke dveřím a tak se stáváš svědkem dalšího dějství.

První důstojník se pohoršeně nadechl, udělal krok vpřed a křikl bez ohledu na vražednou zbraň v rukou násilníka: "Takže tahle bezmocná žena je masový vrah a vy jste učiněné jehňátko, nemám pravdu?!"

Vzápětí zaznělo krátké a ohlušující štěknutí zbraně. Vystřelená kulka se zaryla do paluby někde v místech, kde stojí Will Kiker.
"Už ani krok, holobrádku!"
Hřmi slova pistolníka.
"Ukážu ti to."

Muž chytil Melisu za loket a hodil ji směrem k prvnímu důstojníkovi. Se zaduněním dopadla na dřevěnou palubu obličejem dolů. Pistolník mezitím sáhl do kapsy, vytáhl sáček s něčím a vysypal část jeho obsahu směrem k ženě. Vítr mu pomohl a rozprášil černý prášek přímo správným směrem.

Melisa se zvedla, nadechla a začala kašlat. Zrudla, zmodrala...

Zatají dech, když pistolník pohlédne jeho směrem a na okamžik i celý zkoprní *Tak a teď do mě vpálí několik kulek* pomyslí si zřejmě i nesmyslně, protože kdo by jenom pro těch pár slov, co vyřkl, hned vraždil. To mu ovšem nezabrání v tom, aby se mu před očima nepřehrála scéna jak z Kmotra, kterak se zkrvavený povaluje na palubě a z hlavně pistole se jen line zlověstný kouř. A jak se tak oddává, možná i celý sinavý, svým myšlenkám, zprvu ani nepostřehne, že pistolník zaměřil svou pozornost už zase na důstojníka. Vlastně až připomenutí pistolníkova hlasu ohledně toho, kdo že je vrahem a původcem té hrůzy, co kdysi býval člověk a jehož zbytky se tu nyní jen tak povalují, ho probere zpět k životu. A ono procitnutí je doprovázeno i oddechnutím si, což k dané situaci jistě působí pro nejbližší okolí, které to mohlo postřehnout, podivně nebo minimálně groteskně.
Ale neodváží se už ani muknout a nechá událost plynout jak se jí zlíbí. Však jak se zdá, dívka je pro tuto chvíli zachráněna a že by se chtěl dat do prozkoumávání mrtvoly, se tedy rozhodně říct nedá. Ostatně ani na horory neměl nikdy rád.
A tak se snaží zase nepozorovaně vypařit z paluby, když si ještě nad posledními slovy pistolníka zamumlá "Třesky plesky" ale i přes význam onoho slovního spojení se mu nepodaří ze svého mumlavého hlasu vyhnat obavy ba né přímo strach ...