Prokletý Modrý racek (1 strana zpět) | Herna - Aragorn.cz

Otto:
Rozčileně jsi odvedl dívku ke dveřím a ke tvému překvapení ani příliš neprotestovala. Za dveřmi však čekalo ještě jedno překvapení a to Charlie a jeho syn. Na okamžik jsi zapomněl, že tu vlastně bydlíš s nimi. Charlie jako obvykle nahodil úsměv a začal té holce nadbíhat. To už takové překvapení nebylo.

A ona? Drží si dál tvou deku a mele něco o nějakém nedorozumění. Co tím chce říct?

Hotaru:
Myšlenka na muže se rozplývá a mizí v obraze usmívající se Mellisy, aby ti připomněla co je důležité. Muž, který se představil jako Charlie je proti Ottovi tenký jako tyčka. Usmívá se na tebe a v jeho očích čteš zájem. Ten podtrhává obličej jeho syna, který se zkřivil úsměvem a hlesl jenom něco jako: "Hehmmm."

Všichni:
Charlie dál konverzačním tónem pokračuje: "Toto nedorozumění bychom velice rádi napravili, že Otto?" Podívá se směrem na svého přítele a mrkne.
"Tuším," říká dál plynule, "že jste ještě nebyli oficiálně představeni, tedy, tato krásná, mladá cizinka je Hotaru Kiruka - pamatuji si to dobře?" Usmívá se na japonku.
"A toto je můj nejlepší přítel Otto Bergman, pracuje ve finanční sféře a pokud máte nějaké problémy tohoto druhu, vřele vám jej mohu doporučit."

Při jeho stisku lehce zasykne bolestí ale spíše z principu než ze skutečného pocitu bolesti. Nicméně se skutečně nechá poměrně v klidu vykázat ze dveří. Ale za nimi jí čeká ne zrovna příjemné překvapení.

*A kruci, teď si budou něco myslet. Ikdyž by mi to nakonec mohlo hrát do karet.* Pomyslí si když jí Otto vykáže ze dveří ještě ke všemu s jeho dekou v rukách. *Ještě bych mohla mít špatně oblečené šaty a rozcuchané vlasy a dojem by byl dokonalý. Ne, to bych musela být nahá úplně.* napadne jí lehce cynicky. A hned za tím nápadem se nabídne myšlenka, kdy naposledy stála nahá před mužem.

"Ehm...zdravím. Já jsem Hotaru Kiruka. Také mě moc těší. Poslední dobou jsem neměla moc možností poznat Evropany a jejich chování..." Vrhne ještě rychlý pohled na Ottu. "Což možná zapříčinilo to malé... nedorozumnění..." pronese významně.

Otto popadl Hotaru za paži a odvedl ji ke dveřím. Rázně odemkl a otevřel dveře. Za nimi, překvapivě, stojí Joshua a Charlie, kterému na rtech zahrál mírný úsměv.

"Takže jsi pozval tuto mladou dámu na oběd," poznamenal jen tak mimochodem.
"Nemohl jsem to přeslechnout," pokrčil rameny a usmál se na Hotaru: "Dovolte, abych se představil, jmenuje se Charlie a toto je můj syn Joshua. Velice nás těší, že Vás poznáváme."

Ve chvíli, kdy je zbaven přikrývky, jeho zjev začne připomínat masového vraha, který své oběti nejraději likviduje mlýnkem na maso. Dívce musí být na první pohled jasné, že od té chvíle ji ale vůbec nevnímá, i kdyby mu slibovala všechno zlato na světě.
„Dámo …“ zasyčí jak papiňák, z něhož uchází pára „ … ještě v životě jsem ženu neuhodil a to možná i ke své smůle …“ pokusí se ji chytit za paži, ovšem nijak hrubě, aby ji tak chtěl „táhnout“ ke dveřím, které by otevřel a dívku se snažil vystrčit z kajuty klidně s jeho přikrývkou v ruce „ … ale jestli okamžitě nevypadnete a nenecháte mě na pokoji, tak přísahám bohu, budete mou první obětí“ už v myšlenkách přibuchuje před ženiným nosem dveře „Jestli mi něco chcete, buďte jako kultivovaný člověk a sdělte mi to třeba při obědě“ má co dělat, aby ta slova nevyštěkával jako nějaký psí podvraťák, když nazančuje, že má li něco na srdci, co mu chce sdělit, bude se hrát rozhodně dle jeho pravidel …

S přestíraným nezájmem, pomalým krokem se blíží k Ottově posteli. "Já svou bledost nikam neotočím, uráčit se taky nehodlám ale vy byste mohl..." protahuje pomalu a při posledních slovech vezme za okraje Ottovy přikrývky "...vypadnout z postele!" S tímto výkřikem za přikrývku silně trhne aby tak nedala Evropanovi možnost klidně se zachumlat a usnout.

"Stále jste mě nevyslechl." prohlásí jako nevinnost sama když tak čeká na jeho reakci a přikrývku drží sežmoulanou v jeden velký chumel za zády.

*Přemýšlej ty hloupá, i kdyby se ten tupec odhodlal a donutil tě poslouchat co mu řekneš? Vyvalíš na něj pravdu o Mellise nebo budeš hrát divadílko a podporovat jeho milné teorie o tom co se dnes událo na palubě.* Najednou si není tak jistá co by vlastně Otto měl poslouchat. Nervózně si začne kousat nehet na malíčku a trochu nepřítomně hledí do prázdna. Do úvah o rozumném vysvětlení situace se jí ale loudí touha po Mellisině blízkosti. A ta touha u Hotaru téměř vždy hraničí skoro až se chtíčem...

Jen násilím se donutí zahnat takové myšlenky pryč. "Tak co pane Otto Nevímjakdál? Vyslechnete mě konečně?" zeptá se přidrzle.

V kajutě se na okamžik rozhostilo ticho a bylo slyšet jen pomalé, uklidňující šplouchání vody. Moře se od ranního incidentu utišilo, zdá se že více než obvykle. Jako když přijde krátké bezvětří před nezkrotnou bouří.

Místnost je malá, téměř klaustrofobická. Jsou tu tři postele (jedna dvoupatrová) a velká skříň na věci. Kromě toho ještě dva malé, noční stolky. Židle tu nejsou žádné.

Kupodivu ho ani nenapadlo zamknout, takže dívka ani nemusela nijak zvlášť spěchat. A tak ho najde sedícího na posteli, kterak se snad opravdu chystá znovu usnout. Ale kdo ví, zda by mu i bez zásahu dívky, dopřála mysl poklidné spaní. Jakmile zamkne a otočí se k němu čelem, může spatřit pouze a jen úžas na jeho tváři, co že se to zase děje. Snad to, spolu s přemýšlením o tom, že nemá ani chvilku klidu na spaní, zapříčiní, že nechá dívku domluvit bez jediného přerušení. Ono mužovo mlčení ještě chvilku pokračuje i poté, dokud jeho tvář nezačne brunátnět špatně zadržovaným vztekem nad tím, co že si to, oproti němu, malé stvoření, dovoluje. Pomalu vstane „Teď?!“ skoro zavříská vzteky jako úředník, kterého někdo otravuje s prací mimo dané a pečlivě vyvěšené úřední hodiny „A vůbec …“ mávne lhostejně rukou zase si sedajíc na postel a dokonce si zouvajíc nějakou tu obuv, co si předtím než vyrazil dříve na palubu, nasadil „…vyslechl jsem Vás už na palubě a nemám k tomu co jsem řekl momentálně co dodat.“ Unaveně si zívne a rozčilení kamsi zmizí, když si lehá pod přikrývku „Tak račte otočit svou ctěnou bledost vzad a vypadnout z mé kajuty!“ naráží na ženinu barvu pleti zamumláním, aby dřívější nemilé rozpoložení nad její přítomnosti opět vystrčilo své zlobné růžky. Na to se krapet zachumlá odhodlán zcela ignorovat případné další dívčiny pokusy o konverzaci …

Při tom tvrdém odmítnutí na něj skoro až zděšeně vyvalí oči. Za několik posledních měsíců příliš do kontaktu s jinými lidmi nepřišla. Vždy se držela Mellisy a vše bylo v pořádku. Ale teď musí něco udělat, aby se tyhle klidné časy zase vrátily. Takže jakmile zmizí prvotní vyplašení nad Ottovou reakcí, objeví se na Hotařině tváři odhodlání.

Bojovně našpulí rty a přimhouří oči. Skoro vražedným pohledem probodává záda odcházejícího evropana. Ale dává mu tím jenom drobný náskok, během mrknutí oka jde umanutě za ním. Jistěže by se mohla pokusit o Mellisinu záchranu i jinde - u prvního důstojníka, nebo snad i u kapitána. Všichni jsou to jenom muži a ti se dají snadno uplatit a manipulovat. Ale napoprvé to chce zkusit s mužem, který se jako jediný Mellisy otevřeně zastal.

Dojde ke dveřím jeho kajuty jen těsně poté co je Otto za sebou prudce zavřel. Využije faktu, že ještě ani nestihnul zamknout a už se valí do dveří jako velká voda. Rychle za sebou přibouchne dveře a zamkne. Srdce jí bije jako splašené, takhle samostatná a rozhodná nebyla už dlouho. Cítí zvláštní směsici moci i strachu z té neznámé situace. "Alespoň byste mě mohl vyslechnout." Prohlásí trochu káravě a z jejích očí čiší odhodlání, zůstat v kajutě ať se děje co se děje.

Ottův zvýšený hlas pochopitelně přilákal zvědavé pohledy spolucestujících a námořníků. Loď není zase tak velká. A zdá se, že vztek, měl žádaný účinek, protože Charlie podvědomě udělal krok stranou a umožnil tak Ottovi vstup do podpalubí.

Hotaru:
Přesvědčit tohoto Ottu nebude vůbec, ale vůbec snadné. S každým jeho dalším slovem (a že jich není moc) je ti stále jasnější, že jsi teprve na začátku dlouhé cesty.

Možná by bylo snadnější pokusit se přesvědčit někoho jiného. Přece jen času je málo. Ale koho? Jak najít v davu tupě přihlížejících někoho kdo bude jednat? V úvahu přichází jenom Otto a nebo první důstojník. Půjde však proti kapitánově vůli? A nebo skončíš jako podezřelý spolupachatel v cele?

Ten chlap, co stojí před tebou, to v sobě má. Je ochoten se postavit čemukoli, když chce. Nebude váhat urazit kapitána ani prvního důstojníka. Jen mu dát důvod. Zvolit ten správný přístup.

Hořečnatě chceš přemýšlet, ale představa mrtvé Mellisy ti to nedovoluje.

Co to bylo, proč se Mellisy vlastně zastal. Skutečně se jí zastal?

Už se chystá pěkně zhurta obořit na svého přítele, aby alespoň slovně dokázal, kterak je klidný, když už jeho chování praví přesně o opaku. Ale to už na něj kdosi vyhrkne „He?!“ vydere se mu z úst podivný překvapený pazvuk při pohledu na dívku, jenž mu skoro málem skočila do řeči a on si musel ono lhaní o klidnosti nechat pro sebe.
Jenže na příštích pár okamžiků dívku zcela ignoruje, kterak se obrátí k Charliemu „Jenom tady na nás hrajou nějakou pitomou habaďůru“ pronese nad předchozími událostmi, které vyvolaly tolik rozruchu, když tomu sám asi ani pořádně nevěří, ale nemá jinou, pro něj, přijatelnou odpověď. Až nyní se jeho pozornost vrátí k pomenší dívce, aby na ni ukázal prstem jako na nějakého viníka a spustil zpočátku klidným tišším hlasem, který se však postupně slovo od slova zvyšoval a poslední slova doslova zařval „Já, milá děvenko, nemusím vůbec nic … ale zhola nic!“ na to si zlostně odfrkne ještě mumlajíc „Tak a teď mi dejte všichni pokoj“ se chce už poněkolikáté odebrat do své kajuty …

Hotaru:
Obrátila se na tebe trojice párů očí a na okamžik na tebe nechápavě zírá.

Napadlo tě, jestli by nebylo lepší mluvit raději někde v soukromí, než na palubě, kde to každý může slyšet.

Joshua:
Dívka je jen o málo větší než ty. A co víc, je to dáma v nesnázích, které hrdina z dobrodružných filmů vždy pomůže.

To není žádná legrace, ozval se někde tvůj dospělejší (a jako vždy nudný) hlas.

Otto:
Než jsi stihl cokoli udělat, do hovoru vstoupila další osoba. Je to menší dívka, zjevně asijského původu. Rovné, černé vlasy ostře vystupují proti křídově bílé pleti.
V mysli se ti na okamžik (kdovíproč) objevila představa feťáka na ulici, kterého jsi kdysi viděl. Bledou paži měl rozpíchanou koncem jehly a ve tváři měl vepsané opojení přitahující blízkost smrti.
Dívka má typické mandlově tvarované oči, ale evropský oděv. Její hlas je naléhavý a za jejími slovy se skrývá upřímná starost.

Poněkud nejistě ale o to s větším odhodláním se přiblíží k oné dvojici. Trochu zavalitější evropan, kterého ten druhý jmenoval Otto chce očividně co nejrychleji zmizet. Hotaru ani neví co má říct aby neřekla mnoho. To by se jí nemuselo vyplatit, být chycena jako Mellisina spolupachatelka. Ale jako vždy se tak nějak nechává vést svým instinktem.

"Musíte Mellise pomoci!" vyhrkne najednou polohlasně a stoupne si před muže, který je o dobrou hlavu vyšší než ona. "Chci říct...my jí musíme pomoci. Vy Mellisu neznáte, nemluvil jste s ní. Určitě jí vyprovokoval ten chlap s pistolí aby zaútočila na toho nevinného. Ale ona ve skutečnosti není zlá!"

Její rychlé mluvení připomíná kulomet, skoro ani nedýchá když mluví jen pořád chrlí svoje argumenty a když už má pocit že toho řekla dost, začne svou písničku odznova. "Pomožte jí prosím...ona si nezaslouží zemřít"

"Hej, hej, v klidu Otto," mluví dál rychle Charlie, "šel jsi nahoru dřív než my, tak jsem myslel, že jsi viděl co se stalo. Prý je tu jedna mrtvola s ukousnutou hlavou a ta nestvůra chtěla sežrat i profesora."

Stoupl si před tebe, takže ho buď musíš obejít a nebo odstrčit.

"No tak, Otto!" Naléhá.

Pán Jeskyně 2. srpna 2010 15:42
Působil tak trochu jako kámen v silném proudu řeky, když místo vody se kolem něho hnali lidé utíkající z paluby a jeho onen dav táhl s sebou. Ne že by nějak stál o to zůstat nahoře a dokonce snad nějak zasahovat do dění, ale tato situace, kdy se na jeho tělo tlačí kde kdo, se mu také zrovna dvakrát nezamlouvala. A tak, i když mu to dalo značnou práci a vynaložil nemalou námahu, přecijen se vydrápal zpět na nahoru. Vlastně téměř po čtyřech se vydrápe k oněm dvířkám oddělující podpalubí, aby mohl zrovna hledět na to, kterak na pistolníkových zápěstích cvaknou želízka. Na chvíli pro změnu zatarasí „únikový“ východ z paluby, když poněkud užasle hledí na Melisu a snad jakoby i přes to všechno uvažoval, zda se nejedná jen o nějaký trik. Nepatrně zkřiví nejdříve jeden koutek rtů a pak i druhý, když se marně na ní snaží nalézt nějaké ty stopu z předešlého dravého „převleku“. Možná že nová vlna zvědavců, která neměla možnost sledovat dřívější události, o kterých se nyní dozvěděli, a nyní se tlačí na palubu, ho donutí, aby přesunul své rozložitější tělo někam stranou, kde by mohl v poklidu sledovat, co se bude dít dál.
„Pane bože.“ zadrmolí jen mezi zuby sotva slyšitelně v reakci na vystoupení kapitána, ale kupodivu ho nic o možném alkoholovém opojení při pohledu na něj nenapadne. Spíš cosi o jeho zdraví, když zaslechne verdikt ohledně trestu pro Melisu, avšak vzápětí se mu hlavou mihnou myšlenky o tom, zda má na to vůbec právo. Nad vším tím nakonec jen mávne v duchu rukou říkajíc si *Ále, co je mi potom … ať si to pak vyřeší jak chtějí* s tím, že překročil li kapitán pravomoce, jistě si to po přistání slízne a „spravedlnosti“ bude učiněno zadost.
Už se chystá opět zmizet v podpalubí, aby zamířil do své kajuty s bláhovou ideou, kterak dospí to, z čeho byl tak nešetrně vyrušen. Jenže tu se k němu dostane přítel a hned na něj s dotazem. Odpověď, které se mu dostane, není zrovna dvakrát přívětivá „Jak to mám vědět? … Vypadám snad jako Děd Vševěd?!“ div se na něj v tom utrhnutí nerozkřikne, aby tedy následně chtěl zmizet do své kajuty. Ale tuto celkem prudší reakci zapříčinil pouze a jenom fakt, že on sám pořádně neví, co si o tom má myslet …

Hotaru:
S japonskou pečlivostí si prohlížíš muže, kterého máš před sebou. Je to evropan, velký a zdá se být i nepohyblivý a konzervativní. Nevypadá, že ví co chce, vlastně se ti na první pohled zdá, že vlastně ani neví, co tu na té lodi dělá. Zdá se ti to a nebo vypadá poněkud osaměle?

Když se ale rozhodne, dokáže si stát za svým. Viděla jsi ho jednat. Víš, že to tam někde uvnitř má. Stačí ho pouze přesvědčit. Nasměrovat správným směrem. A co ti jeho dva přátelé? Pomohli by mu?

Jak jste si všimli přibyla nová postava. Budu psát otevřeně, tedy takže si budete moci přečíst i to co se přímo netýká vašich postav a nebo to nemohou vědět. Předpokládám, že dokážete udržet určitý odstup postavy - hráči :)
Stejně jako si diváci dokáží udržet jistý odstup od postav na filmovém plátně :-)

Hotaru:
Dnešní noc byla úžasná. Byla jsi s ní a byly jste spolu. Probudila jsi se vyčerpaná a slabá jako vždy. Unavená, slastně unavená. Pomalu se prodíráš skrz mlhu toho neopakovatelného a stále stejného opojení k vědomí, že ona tu není. Vždy to tak je a vždy tě to znepokojí. Chceš být s ní a zároveň se bojíš toho co dělá.

Několik okamžiků váháš a pak ti dojde proč je to dnes jiné. Ten pocit nebezpečí je reálný. Ten výstřel, který jsi slyšela. Ano, skutečně ten zvuk, který k tobě dolehl z dálky vznikl někde velmi blízko. Přepadlo tě strašné tušení a uspěchaně jsi se nasoukala do oblečení. Pak jsi vyběhla na palubu.

Velké množství lidí okolo tě zaskočilo. Sledovala jsi celou scénu jedním dechem a několikrát jsi málem skočila Mellise na pomoc. Strach ti však nedovolil nic udělat. Nevíš jestli jsi se více bála o ní, o sebe a nebo sebe sama. Když se proměnila, dívala jsi se na ní skoro jako by byla v jiném světě. Za sklem.

Její ostré zuby a zároveň tolik něžné.

Při pohledu na muže s pistolí se v tobě probudila touha zabít jej. Zničit, rozdrtit a rozprášit ve větru. Jakkoli ti je násilí cizí.

Bojovala jsi sama se sebou a nevěděla jsi co si počít. Pak Mellisu chytili a zavřeli a tobě se zhroutil svět. Zítra ji mají popravit. To přece nejde!

Díváš se jak se lidi rozchází a prázdným pohledem pozoruješ trojici dalších cestujících. Objemného muže, který se Mellisy před všemi zastali i když ty jsi to nedokázala. Zastal se jí skutečně? Na tom přece nezáleží. Víš, že on ti může pomoct. Může pomoct Mellise. Dokáže jednat a udělat co je potřeba. Ale musíš ho přesvědčit. A máš čas jen do rána.

Mluví zjevně se svým kamarádem, mužem štíhlejšího vzhledu a kousek od nich stojí kluk, opírá se o zábradlí a dívá se do vln. Poslouchá o čem se starší baví?