Stínohra (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Stínohra

Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Jsou stíny, které jsou hlubší než jiné…
Temné městské drobrodružství plné napětí, mystiky i akce. Dokáže hrdina bojovat se stíny, aniž by ztratil svůj vlastní?

Klíčová slova:

magický realismus, stíny, město

Jaké hráče:

Soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

Pokoj

pokoj Na širokém parapetu sedávala. Přitáhla si kolena k hrudi svým typickým způsobem, zapálila cigaretu a koukala se z okna, deset pater dolů do ulice. Popel klepala do květináče s justícií. Květina tam pořád stála, ale jako by jí Annina přítomnost a popel taky chyběly. Odkvétala. Na matraci na zemi ležela ledabyle pohozená deka, jako by se její majitelka měla večer vrátit a zase se do ní zabalit. Pod polštářem její pistole. Proč ji Anna vlastně neměla ten večer s sebou…? Theo bydlel v obýváku s kuchyňským koutem, jediný samostatný pokoj v bytě si zabrala Anna. Málokdy se ale zavírala. Občas chodila v noci k bratrovi na gauč a spala s ním. Když byl mladší, a i v dospělosti. Pořád tu ještě voní její cigarety, šampon, lehký tropický parfém. Annina vůně nasákla do stěn, do sešlapaného koberce, do jemných, pavučinami opředených záclon. Co když někdy zmizí?

Anna

Anna Říkala mu bráško a přitahovala si ho k sobě, když mu bylo nejhůř. Vykloubila prsty klukovi, který si na Theodora ustavičně ukazoval a smál se mu. Učila ho, že svět je zlý a je nutné se v něm umět ubránit. Ona měla ostré lokty, suchý humor a zbrojní pas. Theodor měl hlavu. Mámu a tátu Theodor skoro nepamatuje. Oba rodiče mu zastupovala Anna. Nemluvila o nich. Když se Theo zeptal, zapálila si cigaretu a sedla mlčky na parapet. Měla ráda ticho. Ráda poslouchala zvuky města nerušené umělou hudbou a slovem. Když už byla dospělá, pořídila malý byt a velké dluhy, aby v něm mohla s Theodorem bydlet. Byl to byt zubožený, ponurý, ale byl jejich. Anna byla minimalistická. Holé zdi, matrace na zemi. Až s Theodorem začal přicházet do bytu luxus. Pohovka. Lampičky. Mikrovlnka. A květina na parapetu. Dělala pro nějakou organizaci v Podzemí. Moc o tom nemluvila. Nesměla. Chodívala domů uštvaná, někdy ani nespala. Lehávala k Theodorovi na pohovku a poslouchala jeho dech. Mohl se o ni začít starat tak, jako ona o něj. Anno. Proč jsi musela zemřít?
Hráči: (1/1) Deilen

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 8. prosince 2017 12:44
Pán jeskyně Katanga

Vedle dívčiných dlaní měl Theodor skutečně pocit, že hoří. Její prsty byly studené a rozechvělé. Klepala se, když se snažila rozepnout Theodorovu kombinézu – zip se jí zadrhnul pod rukama a nemohla s ním hnout.
Pomalu se mu vracely smysly. Do uší se mu zarýval alarm auta, na kterém ležel, v krátkých odmlkách ale slyšel, jak dívka nad ním polyká vzlyky. Mohl se pomalu začít hýbat. Ostře ho bodlo v nadloktí - to bude určitě zlomené - a má určitě něco se žebry. Jinak bude snad jen potlučený. Ale těžko říct. Vlna nárazu se rozlila celým tělem a snad každý sval v jeho těle se teprve vzpamatovával.
Začínal rozeznávat obrysy. Temný kout města, osvětlený jen velmi z dálky, obrysy průmyslových budov, okolních aut a zakotvených lodí. Z dívky nad sebou viděl jen černočernou siluetu. Ale i z toho poznal to nejdůležitější. Anna to nebyla. Tu dívku neznal.

Ledová ruka se dotkla Theodorovy tváře a cizí hlas vzlykal: „M-moc mě to mrzí, já... Zkus vstát, pro-prosím, zkus to.“

Theodor "Sho" Smutný - 6. prosince 2017 00:13
Theodor "Sho" Smutný

Přál si ještě jednou v životě s Annou setkat, ale nikoliv za takových okolností.
Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo čin osudu, ale pomalu cítil, jak z něj vyprchává život. Snaží se nadechnout, ale nejde mu to – vyražený dech mu bere značné množství sil, pomáhající mu přežít. Ruce nechá bezvládně viset podél těla, bez chuti s nimi hnout. Pohlédne k obloze, ale neuvidí nic, než jen matně tančící šmouhy.

Dotyk. Dotyk, který jakoby důvěrně znal.
„Anno, jsi to ty?“ Vydechne dlouze a odevzdaně padne do náruče osoby, která mu následně sundá helmu. Bolesti hlavy neustupují, skoro má pocit, jakoby se stále více stupňovali.
„Anno, prosím, jsem v pořádku, mám jen horečku,“ S jakýmkoliv pokusem postavit se na nohy, Theodorovo tělo protestuje – následné pokusy vzdá.

Pán Jeskyně - 2. prosince 2017 17:18
Pán jeskyně Katanga

Alarm nabouraného auta se rozječí, Theodor ho však vnímá jen jakoby z dálky. Uši mu zalehlo prázdné, duté zvonění. Cítí ostrou bolest v levé ruce a v žebrech, celkově je ochromený. Nemůže se hnout. Co se stalo...?

Cítí, jak po kapotě auta klouže pomalu dolů. Stéká spolu s deštěm. Snaží se pohnout, zabránit dalšímu pádu, ale moc to nejde. Dech se mu vzpřičuje v krku, lapá po něm, nedokáže to uklidnit. Mžitky před očima. Zvonění v uších polevuje, o to drastičtěji se Theodorovi zarývá do hlavy alarm auta.

Čísi tělo mu zabrání v klouzání na zem a neznámé ruce se pokoušejí sudnat mu přilbu. Nevidí. Oslepují ho vlastní mžitky, ale i bez nich by v tmě nic moc nerozpoznal.

Ruce – jemné, nejspíše dívčí – mu nakonec sundaly přilbu a déšť se naplno opřel do Theova obličeje. Pomalu ho probíral. Začínal více vnímat svět kolem sebe, tělo se snažilo překonávat šok, který ho tak ochromil. Už se mohl pomalu hýbat.
Ty neznámé ruce mu začaly přes kombinézu prohmatávat tělo a hledat zranění.

Theodor "Sho" Smutný - 2. prosince 2017 11:04
Theodor "Sho" Smutný

Snažil se nemyslet, necítit vůbec nic. Zachovat logické uvažování a ledově chladný klid.
Nedařilo se mu to, neboť pořád musel myslet na Annu. Kličkuje obratně mezi vozidly a přitom se dál řítí nepřiměřenou rychlostí k dealeru drogy, která mu měla usnadnit – ač se to může zdát kruté – zapomínání a bolest, kterou prožíval z nenadálé ztráty. Dlouze vydechne.

„Co to… to… k čertu!“ Podvědomě zadrží dech a leknutím se nahne dozadu, pravou rukou hmátne po brzdě od motorky, ale nestačí včas zabrzdit, načež v plné rychlosti narazí do zadní části nedaleko špatně zaparkovaného auta, přes které plnou parou přeletí a dopadne s obrovským hlukem na jeho čelní sklo.

Pán Jeskyně - 2. prosince 2017 09:43
Pán jeskyně Katanga

//Hoď si kostkou (šestistěnkou) a podle ní rozhodni, jak moc to Theo ubrzdil. Tady máš krajní případy, ostatní hodnoty urči úměrně podle nich: pokud ti padne šestka, ubrzdil bez zranění, pokud jednička, slítne na zem (přežije, ale bude vážně zraněn).

Pán Jeskyně - 2. prosince 2017 09:38
Pán jeskyně Katanga

Ulice ubíhaly, světla se měnily v jasné barevné čáry, ale ten pocit tu zůstával. Něco Theovi říkalo, že není sám. Ale beztak to byla jen jeho mysl, která se stále nemohla smířit s tím, že tu Anna už není...

Černý Petr, jak si říkal Theodorův undergroundový známý, bydlel v Holešovicích, v průmyslovější části města několik kilometrů po proudu řeky. Theodor si mohl dovolit jet chvíli po nábřeží – předjíždět řeku, která se líně plazila středem města, hřmět kolem zakotvených lodí, jet temným, jen velmi spoře osvětleným nábřežím...

A pak to ucítil. Naprosto fyzický pocit. Někdo ho vzal zezadu kolem pasu a přitiskl se k němu. Neviditelné prsty se Theodorovi zaryly do motorkářské bundy.
V úleku Theo chytil smyk a...

Theodor "Sho" Smutný - 1. prosince 2017 16:27
Theodor "Sho" Smutný

Nosními dírkami nasaje trochu čerstvého kyslíku a dlouze vydechne. Zařadí čtverku a prudce střihne jednu křižovatku, aniž by se podíval, jestli náhodou něco nejede zprava. Kapky deště nechává svévolně stékat všude možně a nečiní mu tak žádný problém. Dupne na plyn, ale zároveň ví, co si může a nemůže dovolit.

Prudce zpomalí a počká, až taxikář projede bezpečně další křižovatkou v liduprázdných ulicích Prahy a hned následuje on.
Ten pocit. Jakoby tu Anna byla se mnou...Promiň, ségra… Vydechne, až se mu lehce zamlží čelní sklo od helmy a otočí se za sebe. Nikdo za ním ale nesedí. Tiše se v myšlenkách ujišťoval, že to bude v pořádku.
Co takhle sehnat trochu trávy?! Už mi skoro došla… Nakonec zabočí do vedlejší ulice a zamíří si to k temnějším koutům hlavního města.

Pán Jeskyně - 29. listopadu 2017 20:58
Pán jeskyně Katanga

Vzduch byl chladivý a svěží. Kapky deště se odřážely od Theodorovy motorkářské bundy a po přilbě stékaly dozadu. Noční město bylo kouzelné v tom, jak prázdné bylo. Mohl projíždět křižovatkami, mohl brázdit jindy plné ulice, potkávaje sem tam pozdní taxikáře nebo zbloudilá, ospalá auta.

Když dával přednost právě jednomu z taxikářů, který byl nepochybně na hlavní, měl podivný pocit zátěže na zadním konci nosiče.
Jenže Theodor byl sám.
Přesto... kdyby se nepodíval, přísahal by, že si k němu někdo přisedl.

Theodor "Sho" Smutný - 29. listopadu 2017 16:11
Theodor "Sho" Smutný

Hřbetem pravé ruky si otře ospalé oči a dlouze vydechne. Jediným stisknutím tlačítka na mobilním telefonu rozsvítí displej a něco tichého zamumlá. Znovu se pokusí převalit na bok a pokusit se usnout. Nemohl usnout. Od úmrtí Anny sice uběhl nějaký čas, ale pořád se s tím vyrovnával po svém.
Proč? Proč, Anno? Pomyslí si a ruce zatne v pěst, aby dal alespoň na chvíli průchod vlastním pocitům. Tudy cesta nevede. Rychlými pohyby vyskočí z postele a popadne motorkářskou kombinézu, kterou v několika následujících minutách už má na sobě.
„Doma nebudu, potřebuju na vzduch. Ne, já musím… prostě musím na vzduch.“ Zamumlá si tichým hlasem pro sebe. Nazuje si boty a cestou popadne ještě helmu s klíči od motorky.

Automatickým spínačem otevře dveře od garáže a na motorku nasedne. Přes lehce zamlžené sklo od helmy pohlédne ven a podívá se na kapky deště neúprosně dopadajíc na zem. Sešlápne spojku, zařadí jedničku a poté se rychlostí kulového blesku vyřítí na ulici. Spoléhající na to, že se dveře automaticky zavřou sami. Uvědomoval si, že město bylo jeho a také toho hodlal patřičně využít.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2017 12:21
Pán jeskyně Katanga

Prší. Jsou dvě hodiny ráno, kapky deště vytrvale klepou na plechový parapet a Theodor nemůže spát. Kdykoli přivře oči, má pocit, že se hýbe závěs a ve tmě svítí rudé oko cigarety. Nemůže zklidnit myšlenky. Když se o to pokouší, je to jen horší.

Je to už týden. A jako by se i déšť spustil před týdnem a ronil slzy místo Theodora.

Spal vůbec za poslední dny? Jen krátce, neklidně. Spíše upadal do vyčerpání než do spánku. Vypomáhal si vínem, ale to je zrádný přítel. Tam, kde jeden den hlavu ukolébá, druhý den přileje bouřlivou směs emocí.

Musí jít ven. Už se převaluje kolik hodin a k ničemu to není.
...

Ulice je prázdná. Na auta ťuká déšť a voda v klokotané písni stéká do kanálu. Není mnoho oken, ve kterých by se svítilo. Září jen oranžové lampy a jasný odraz lesku v kočičích očích, které se krčí ve sklepním okénku.

Utekl z mrtvého bytu před dalšími myšlenkami. Kam se před nimi skryje? Město je teď prázdné a jen jeho...

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2017 19:49
Pán jeskyně Katanga

Předherní informace budou přibývat na nástěnce v průběhu příštích
dní.

...stíny se prodlužují...

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog