Sychravé ráno (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Sychravé ráno

Pán Jeskyně:

Matyon

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Slunce ukryto za mraky v ocelové šedi, přestalo laskat zemi svými hřejivými dotyky. Příroda se začala měnit v chladné a nepřátelské místo, budovy začali chátrat, lidé si přestali věřit. Bohatí uzavřely zásoby, a karavany se nevracejí. Běsy z povídaček, a strašidla z dětských pohádek vylézají ze svých skrýší, umrlci opouštějí své věčné dřevěné lože. Pancíře šlechty zmatněly, a vzdali se své někdejší slávy, stejně tak hrady neposkytují dostatek bezpečí, a nemoci kosí obyvatele bez ohledu na postavení či bohatství. (Více v poznámkách.)

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hledám hráče vynalézavé, kteří se budou schopni vyrovnat i s obětmi, a zvyknou si že né vše má šťastný konec. Pokud možno i hráče kteří píší a hrají opravdu pro radost, né k souteživosti, a dokáží se do své postavy vžít.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Hra se bude odehrávat v Rulavském království, které nikdy nežilo na výsluní světa, ale o náhody nikdy nebyla nouze. Velkolepá opevněná města, malebné vísky ukryté v nekonečných hvozdech, řeky plné ryb, a hlavně legendy opředený kraj. Odjakživa kolovaly povídačky o netvorech, a kouzelnících tak mocných že otřásaly krajem, a vždy se objevil hrdina který vytáhl zemi z temnoty a zlo porazil. Co se ale stane když se země stane nepřátelskou, a hrdinové se ze svých výprav nevracejí? Země se ochlazuje, a je třeba přijít věci na kloub? Jde o svět klasického fantasy, které bude tak trochu nekompromisní. Chyby mohou být osudové, a svět nebude své tajemství dávat zadarmo. Existuje zde magie, ale má hranice, nadání se nerovná síle boha. Zloději končí na mučidlech, a válečníci se sami nevrahjí vstřít armádám osamoceni, chtějíli spatřit další sivý den matné slunce. Vybavení je drahé, a krev poteče stejně rychle z vašeho hrdiny, jako z každého jiného živého. Povolání se bude řešit otázkou zájmů, a profesí postav, totéž jeho vybavení. Co se týče ras, převážně jsou to lidé, ale po domluvě se nechám ukecat i k něčemu „bájnějšímu“, předem upozorňuji že magie, a nadpřirozené bytosti jsou označeny jako nelidské a jsou loveny jako zvěř. Hra může být časem i „ukecaná“ místy až detektivní, ale bude třeba i bojovat o holý život.
Hráči: (4/6) Alitera, Glacies, Kamikatze, Ragalt

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|

Janto Pivopil - 19. listopadu 2017 21:14
Janto Pivopil

Nevnímajíc nabídku pomoci, sám dokončí obvazování Nuggatových nohou, až nakonec zvedne hlavu směrem k Naellin s pohledem upřeným někam k obloze nad její levé rameno. Chvíli vypadal skoro jakoby nad touto otázkou nikdy nepřemýšlel a potřeboval si to v hlavě přebrat. Když se jí ale opět podíval do očí, a jeho vrásky na tváři vykazovali známky mírného úsměvu, stroze odpověděl „No už se mi to zdá být jako samotný život“. Načež vesele vycenil nevýrazné, nažloutlé tesáky a postavil se na nohy. „Asi bychom měli pokračovat. Stále to zde vypadá dost nebezpečně…“

Janto Pivopil - 18. října 2017 20:58
Janto Pivopil

//Omlouvám se ale mám teď náročný měsíc.
Čas na odepsání bych si určitě našel, ale chuť do psaní se mi vesele vyhýbá. Myslím, že to i bylo z mých posledních příspěvků poměrně zřejmé.

Doufám, že nebude vadit, když se do konce Října zdržím příspěvků. Alespoň nás budou moct dohnat ostatní abychom se netoulali odděleně :)

Naellin - 11. října 2017 19:57
Naellin

Vzala jsem mast a schovala ji. Tihle dva společníci, mi vrtají hlavou. Začínala jsem být zvědavá na to, co jsou zač. Bylo mi ale taky jasné, že dotazy nic nezjistím. „Nechceš pomoct?" zeptám se raději, když začne ovazovat Nugatova zranění. „Cestujete dlouho?" nadhodím, aby řeč nestála.

Vrael Ouško - 10. října 2017 21:54
Vrael Ouško

Chlapec, stojící uprostřed placu, ke vzhledu strašáka nemá daleko Že by si prošel tím samým co já?! držím si odstup, levou pořád držím oba okraje pláště, ale trochu ruku při zastavení oddálím od těla, tak aby se pod ní pravá mohla dostat a natáhnout se po dýce na házení "Chci odsud jen zmizet, nic ti neudělám!" řeknu klidným hlasem. Rozhlédnu se kolem dokola, zda je někdo kolem a pak začnu dělat kolem něj pomalu půlkroky, na půl k němu otočený a hledící na něj. Sleduji jeho reakce, když bude křičet, hodím, nejsem tak dobrý jako byl Amádeus, ale z téhle blízkosti by to neměl být problém a i kdyby uhnul, nebudu čekat na výsledek a hned za dýkou se poženu já! A co nezařídila házecí dýka, zařídí tesák. V případě, že mě ovšem projít nechá začnu koukat na bránu, po východu, po laně a jak se dostat přes hradby. Jestliže najdu pouze vlez na hradby, tak alespoň vylezu tam, aspoň uvidím, jestli mám šanci se dostat přes ně pryč! V tom mě to trkne Oběšenec! Slanit po provazu toho oběšence by mohla být cesta pryč, s trochou štěstí si při pádu nezlámu nohy!

Pán Jeskyně - 10. října 2017 19:57
Pán jeskyně Matyon

Vrael

//Stoky v tomhle období ještě ve vsích nehrozí. Ale fajn nápad.

Doběhnul jsi až k bráně, která byla vlastně na dohled. Tvůj odhad by vskutku přesný, brána byla zavřená, a ze vnitř zapřena těžkými trámy do promáčeného bláta. Asi se obávaly že by mohli seveřané využít nějakého provizorního beranidla. Lučištníci už na věžích nebyly, asi šli podpořit obranu, jelikož cizinci své vojsko nerozdělili. Před branou postával poze jediný muž, a nezdálo se že by byl voják. Byl to spíš mladý šlachovitý kluk ve věku kolem patnácti let. Jeho ušpiněný obličej nedával znát jakýkoliv strach, a rozškubané oblečení, a do krve sedřené ruce nanačovali že jeho život moc snadný nebyl. Civí na tebe úplně mlčky, pěsti zaťaté. Spíš než stráž vypadá jako velice spolehlivé poplašné zařízení.

Janto Pivopil - 6. října 2017 08:07
Janto Pivopil

Janto se zamračil a přimhouřil oči, když si rozetřel mast do rány. “Ano… tak nějak jsem s tím počítal. Odpoví a s pokřiveným úsměvem se otočí na Naellin. Otočí se však hned zpátky, aby mohl pokračovat. Ošetřil si jen pár nejhorších zranění, ty menší nechal tak. Očividně nechtěl mastí plýtvat. Zavřel nádobku a podíval se na zbytek masti na prstech, načež přesunul pohled na Nuggatovu nohu a chvíli váhal, než se naklonil, odhrnul kus látky a opatrně zkusil rozetřít zbytek do jedné z menších Nuggatových ran. Zvedl u toho pohled do jeho masky, jako by čekal nějakou reakci.

Otočil se a podal nádobu zpět Naellin. Jakmile si ji vzala, znovu se pousmál “Díky“. Jakmile začala mluvit o městu, přesunul pohled na něj. Chvíli jen tak smutněji sledoval, než odtrhl pohled a otočil se zpět na Nuggata s kamenným výrazem. “Jo… je to nešťastné, ale není to bohužel první město, které takhle vidím.“ vezme v průběhu řeči do ruky obvaz a začne obvazovat prvně Nuggata.

Naellin - 3. října 2017 01:13
Naellin

Když mě Janto chytl za dlaň, prvně jsem se trochu lekla, ale neucukla jsem. Jeho udivený výraz hovořil o tom, že poznal. Když se na mě podíval, usmála jsem se a mírně pokrčila rameny. Po otevření krabičky se uvolnila vůně bylinek. „Je opravdu dobrá," pronesu, když se kouká na mast. Vypadal ale, že mě nevnímá. Když mi prozradil jméno společníka, otočila jsem se k obrovi. „Těší mě, Nugate," pozdravím jej. Dle všeho je to myslící a vnímající bytost, tak proč se k němu nezachovat slušně. Když si Janto začal mazat rány, sedla jsem si konečně na zem a sledovala mladého muže. „Může trochu pálit, jak bude čistit a stahovat rány, ale to je normální," dodám, když si uvědomím, že jsem mu to zapomněla říct. Nechci, aby si myslel, že ho chci otrávit. „Vypadá to pro tu vesnici špatně, co," pronesu, když opět pohlédnu na seveřany obléhající palisádu.

Janto Pivopil - 1. října 2017 19:31
Janto Pivopil

Klečel stále před Nuggatem, když postřehl, že se Naellin přiblížila a začala si sundávat rukavice. Otočil se v pase a zvedl k ní pohled. Potom co navázal oční kontakt, sklouzl zvědavě pohledem pod plášť k její ruce. Přeletěl pohledem dýku, všechny váčky na opasku a zůstal koukat směrem ke dlani očekávajíc, co z váčku vytáhne. Jejímu pasu očividně nevěnoval tolik pozornosti, nejspíš ho vůbec nenapadlo se o něj zajímat. Když si však dřepla a podala mu nádobku nedůvěřivě si ji prohlédl. Podíval se jí opět do očí, když mu začala vysvětlovat o co jde.

Zamžoural očima a mírně se zamračil. Přesunul svou pozornost zpět k nádobce a natáhl se pro ni pravou rukou. Alespoň to tak vypadalo. Místo nádobky totiž opatrně vzal za tu její, aby ji mohl otočit dlaní nahoru. Jestliže neucukla, druhou rukou vzal nádobku a prohlédl si nevěřícně její dlaň. Když opět zvedl pohled k její tváři, pootevřel ústa jako by chtěl něco říct, ale zastavil se a strnul. *Je to… měl bych nějak reagovat?* Přivřel ústa. *Raději ne… ale…* odtrhl konečně pohled od jejího obličeje a koukl na dlaň, když si uvědomil, že ji stále drží. Pustil.
Mávl s nádobkou na mast. Pousmál se a vděčně kývl, slov však neměl. Otočil se zpět na Nuggata. *Asi bych to neměl řešit… no každý má své tajemství.* Otevřel nádobu a zadíval se nepřítomně na obsah. *Ale musela si uvědomit, že si všimnu. Nebo ne?* Nejistě natočil hlavu, jako by se na ni chtěl ohlédnout, ale rychle si to rozmyslel. *Jak se jmenuje?* Prolétlo mu hlavou a nad odpovědí krátký moment přemýšlel. “Nuggat… říkám mu Nuggat“
Mast nabral mezi dva prsty a přičichl si k ní. Podíval se zamyšleně na Nuggatovu nohu, vyhrnul však vlastní zbytky od nohavice a mast si opatrně rozetřel do nejhorších ran které na noze měl.

Naellin - 1. října 2017 14:46
Naellin

„Dobře," pokrčím rameny na jeho odmítnutí. Mírně mě zaskočila jeho reakce, kdy ztuhl při mé nabídce. Přemýšlela jsem o tom, co se asi mohlo stát a došlo mi, že tento muž a jeho podivný společník, mají toho nejspíš za sebou víc než dost a o tajemství u nich také nebude nouze. Sundala jsem zavazadlo ze zad, položila jej na zem a protáhla se. Když začal trhat látku na obvazy, chvíli jsem jej pozorovala. Bylo to zvláštní, že jeden byl od krve a druhý ne. Využila jsem toho, že byl ke mně zády a chvíli jsem se soustředila jen na jeho společníka, jestli z něj nevycítím nějakou magii.

Potom jsem přešla k muži. I když prvně odmítl, sundala jsem rukavice a porozhalila plášť. Mohl spatřit široký opasek plný váčků a na levém boku dlouhou dýku. Možná mohl pojmout nějaké podezření, protože můj pas byl na muže dost útlý. Zalovila jsem v jednom váčku a vyndala dřevěnou nádobku s víčkem. Dřepla jsem před něj a podávala mu ji. „Urychlí to hojení. Jsou to jen bylinky luhované v sádle, neboj," pronesu a nabízím mu na dlani lék. Z této vzdálenosti, by snad jen hlupákovi nedošlo, že jsem žena. Janto sice působí trochu podivínsky, ale nemyslím, že by pro mě byl nebezpečný, proto jsem k němu přátelská. „Jak se vlastně jmenuje tvůj přítel," zeptám se s úsměvem, jelikož si uvědomím, že jej zatím ani jednou neoslovil jménem.

Janto Pivopil - 1. října 2017 11:51
Janto Pivopil

“Je to lepší, díky.“ Odpověděl stroze a ohlédl se na ni, s mírným úsměvem. Otočil se ale hned zpátky k palisádě a s tím zmizel i jeho úsměv.

“Chápu, jsem také pro krátkou přestávku.“ Řekl s pohledem upřeným na Nuggata. Poté se sklonil a klekl zády k Naellin. Sundal malý vak ze zad a začal se v něm přehrabovat.

Když začala Naellin mluvit o ošetření, zarazil se s obyčejnou složenou látkou v pravé ruce a s levou ještě šmátrající ve vaku. Jakoby na chvíli úplně ztuhl. Pomalým pohybem se hned za moment naklonil na bok a prohlédl si svou podrápanou nohu od krve.. „Já myslím, že to zvládnu díky…“ odvětil, když otočil hlavou na stranu, aby viděla jeho tvář z profilu, jako by se snažil podělit o jeho další uspokojivý úsměv.

Když si Naellin prohlížela jejich zranění na nohou, mohla si všimnout jistého rozdílu. Přes cáry, které zůstaly z jejich nohavic nejdou moc zranění vidět. Ale přesto, že Nuggatovi kalhoty a snad i nohy dopadly o dost hůř, není zřejmá jediná krvavá skvrna, na rozdíl od nohou Janta.

“Sedni si“ poručil Nuggatovi a ten opět po chvíli poslechl. Janto se přesunul k jeho chodidlům, stále zády k Naellin a rozhodil složenou látku. Proměřil si velikost, kterou bude potřebovat a začal látku opatrně trhat.

Naellin - 29. září 2017 12:30
Naellin

„Je ti už líp?" zeptám se Janta, když se probere a obr ho pustí na zem. „Sice zde není asi nejlepší místo na odpočinek, ale stačit tvému příteli, je dost namáhavé," pronesu na jeho dotaz o zastavení. „Jestli ti to nebude vadit, byl bych za chvilku oddechu vděčný," vydechnu. Pak se zadívám na potrhané nohavice. „Co se vám vlastně stalo s nohama? To má na svědomí ten druid? Mám zde něco, co by vám oběma mohlo ulevit." Zatím co čekám na odpověď, pozoruji dění kolem palisády.

Janto Pivopil - 29. září 2017 10:37
Janto Pivopil

Ještě předtím, než Nuggat stihl zareagovat, zvedl Janto hlavu a kouknul se na Naellin. Očividně i když po cestě odpočíval, stále poslouchal. Na krátký moment se zamyslel a poté zvedl i dlaň, se kterou poplácal Nuggata po rameni, asi aby jej pustil. Ten zastavil a poslechl jej. Když Janto dopadl na zem, narovnal se s pohledem upřeným na seveřany a palisádu. "Nemyslím si, že si nás všimli..." pronesl klidně a otočil se zpět na Naellin. "Chceš na chvíli zastavit? Zdá se že zřícenina je dál, než se zdálo..."

Naellin - 29. září 2017 01:36
Naellin

Když se po mě obr ohlédl, pohled jsem mu oplatila. Za chvíli jsem byla docela unavená. Ono udržet s ním krok, nebylo nic snadného. Potom se mým očím naskytl obrázek mužů snažících se dostat do vesnice. Na okamžik jsem zastavila. „Podívej," oslovím němého muže a ukážu směrem k celé situaci. „Neměli bychom se jim ještě nějak víc vyhnout? Nebo vzbudit Janta?" pronesu udýchaně.

Vrael Ouško - 27. září 2017 22:45
Vrael Ouško

Po vyslechnutí chvilku stojím a nechám pracovat svůj mozek, protože teď potřebuji opravdu geniální nápad. Zůstat ve městě je nejistý osud, obvzlášť když seveřané nejsou největší problém tady! Jak se tedy dostat z města?! Stoky? Nejisté a moc na dlouho, navíc bych se zase zavřel někam do tmavého uzavřeného prostoru? Boční vchody do bran? Takové ty co se používají pro vyslání poslů či prostě průchod jednotlivých mužů, jsou hlavně na hradech, ale třeba by tu mohl být také. Lano a slézt dolů? To si asi nechám jako poslední možnost, rozhodně nepůjdu útočícím seveřanům naproti. Teď to chce se ovšem připravit! začnu si utírat doteď zakrvácenou část obličeje, utřu si ho do pláště na kterém krev stejně nebude vidět. S krví by mohlo pomoci i mrholení, které zaručí lehčí smytí a to, že krev nezaschla.

Takže teď se půjdu zeptat stráží jestli by byli té lásky a nechali mě buď projít branou nebo slanit přes hrady. Případně budu lhát a když nebude jiná možnost a situace to bude vyžadovat tak i zabíjet. Pokud ovšem brána bude dobře hlídaná, jakože to předpokládám a slanit mě nenechají. Tak alespoň mi třeba nabídnou jinou možnost jak se dostat ven. Plášť si pořád držím uzavřený, aby nebylo vidět pod něj.

Pán Jeskyně - 27. září 2017 21:22
Pán jeskyně Matyon

Vrael

Velitel to asi jen chtěl zkusit po dobrém, ale když jsi mu pověděl svůj úhel pohledu jeho tvář nekompromisně zkameněla. „Brána je už zavřená, a jestli se dostanou za hradby tak tě stejně najdou. Jsou jako mor!“ Podíval se na věž u brány jako by něco hledal a pak se vrátil pohledem. „Seveřany si pozvaly sami lidé tohoto města. Viděl jsi na té bráně toho viselce? Vůdce téhle vísky. Nechtěl otevřít sklad se zásobami, a tak ho lidé nechali popravit. Krátkozraké řešení, ale aspoň člověk vidí, co dokáže hlad. Oleg byl můj přítel, a myslel to s lidmi dobře.“ Překročil na místě, a poté se otočil na patě. Začal spěšně odcházet na hradbu, těžko říct co jej tady drželo ale byl asi jediný ve vsi jemuž se netřepala kolena. Každopádně se ti zakrátko ztratil za domy.
//Je něco kolem pravého poledne, ale od rána se počasí nezměnilo. Stále mrholí.

Luonto

Probudil ses na zemi. Otevřel jsi oči a celý jsi byl obklopen spoustou zvířat. Sálalo z nich příjemné teplo v tomhle mrazivém počasí, jen pod zády jsi cítil až nepříjemně promrzlou půdu, která byla mokrá od toho, jak pod tebou tála. Když zvířata ucítila, že jsi přišel k sobě začala se neklidně převalovat, ale okamžitě neodcházely, jen pár havranů odletělo, a kroužily nízko na obloze. Kolem byla půda rozrytá, a čněly z ní proutí s trny. Ruka jíž ti ve snu přišlápnul jelen tě bolela , a na jejím hřbetě jsi mohl spatřit pohmožděninu jenž se tvarem nepříjemně blížila kopytu. Kolem nikdo nebyl. Brány do vísky byly zavřené, na věžích nikdo a jen z dálky se ozýval dusot, který jsi na tu dálku mohl jen marně identifikovat. V táboře seveřanů nikdo nebyl, ohně byly vyhaslé, a opodál ležel mrtvý seveřan s šípem v zátylku. Měl jsi dojem že to byl ten, který tě hlídal. Netušíš jak dlouho jsi mohl spát, nicméně příroda tě protentokrát ušetřila.

Janto a Naellin

Nechali jste druida jeho osudu a vydali se oklikou směrem ke zřícenině. Jak jste šli, uvědomovali jste si že je dál než se zdá. Nuggat se párkrát za cestu otočil na Nael, a se zájmem si ji prohlížel. Nicméně nikdy ani náznakem nenaznačil že by se pokusil navázat kontakt zatímco nesl spícího Janta. V jeho náručí měl pohodlný posed, jakoby už dlouhodobě nacvičený. Jak jste tak kráčeli Naellin jako první zřela jak se seveřané staví k boji. Měli nízké ale stabilní žebříky a pár desítek mužů pod pokřiky cizí řeči rytmicky bouchaly do kulatých štítů a hecovali se. Obešli celé město, asi aby se vyhnuli věžím u brány, tady už byla jen nízká palisáda s ochozem pro obránce. Na něm stála tak desítka nervózních chlapů, kteří vypadali že to za chvíli otočí. Jejich vybavení se nedalo s vikingským ani srovnávat, a lučištník vyslal po obloze jeden šíp aby se ujistil že jsou stále mimo jeho dostřel. Jste od nich dost daleko, na to aby si vás všimli.

Naellin - 27. září 2017 15:44
Naellin

Vrael Ouško 27. září 2017 15:42
-----------
Njn někdo hrát musí :D stejně se tam nic důležitýho pro tebe nedočteš :)

Vrael Ouško - 27. září 2017 15:42
Vrael Ouško

---------
Pár dní tu nejsem a pak 16 nových příspěvků?! Tohle číst odmítám :D

Naellin - 26. září 2017 16:25
Naellin

Když dlouho neodpovídal, myslela jsem, že jsem přestřelila. Když však promluvil, jeho hlas zněl docela unaveně. „Ach tak, promiň, jen mi to vrtalo hlavou," odpověděla jsem na jeho podivné vysvětlení, ale vyvolal ještě víc otázek. Mlčela jsem. Bylo mi jasné, že pokud budeme cestovat spolu, snad časem se dozvím víc. Když se opět položil na obrova záda, vypadalo to, že usnul. Musela jsem natáhnout kroky, abych jim stačila a nezaostávala. Občas mi oči sjeli k jejich nohám v rozedraných kalhotách. Rozhodla jsem se, že jak zastavíme někde k odpočinku, pokusím se mu nabídnout ošetření. Možná proto tak špatně chodil. Další otázka, která čekala na odpověď. Nerušila jsem ho ale a mlčky jej následovala.

Janto Pivopil - 26. září 2017 16:11
Janto Pivopil

Po chvíli chůze, jakoby Janto úplně odpadl. Uvolnil hlavu a ruce nechal viset podél Nuggatovi hrudi. Když však uslyšel své jméno, hlavu zvedl a zamžoural očima před sebe. Když si vyslechl otázku orientovanou na jeho společníka, zůstal nečinně hledět před sebe. *Měl bych lhát? Neměl bych odpovídat? Musím si to promyslet* Když už se zdálo, že se odpovědi snažil vyhnout mlčením, promluvil. “Je složité vysvětlit v jaké situaci jsme nyní… avšak… dříve byl mým otcem… stále je, ale…“ opět se na delší dobu odmlčel. “Je to složité…“ dopověděl unaveným, až lhostejným tónem a levou rukou se opět pevněji chytil Nuggatovi kolem krku. Po chvíli se ušklíbl a vzápětí spustil hlavu dolů, jako by nechtěl, aby to postřehla.

Naellin - 26. září 2017 15:10
Naellin

„Dobře, jsem rád," kývnu na jeho souhlas. A oplatím mu úsměv. Stáhnu si kapuci ještě do čela, abych víc zakryla rysy v tváři. Zahleděla jsem se ke zřícenině, a potom se znovu dala do pohybu. Byla jsem ráda, že nejdeme přímo, ale obejdeme město, to nějaký čas zabere a do té doby se možná ukáže co se děje. Možná narazíme na nějaký jiný úkryt, kdo ví. „Janto?" oslovím muže po nějaké chvíli cesty. „Nic mi do toho není, ale jak ste se tady s tvým kamarádem potkali?" položím otázku, která mě docela vrtá hlavou. Ti dva nevypadají, že mají moc společného, spíš jako pán a jeho sluha.„ Pokud to teda není příliš osobní," dodám. Nechci ho naštvat hned ze začátku, ale zvědavost je mrcha.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog