V kůži královny (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

V kůži královny

Pán Jeskyně:

SirMerkur

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Představte si, jaké to je být v kůži královny, který se po smrti svého otce dostala na trůn. Mladá a nezkušená je vrhnuta do krutého světa politiky, vladaření a rychlých úsudků. Převezme otěže vlády dobře, či její země pomalu zanikne...toť otázkou.

Klíčová slova:

Fantasy

Jaké hráče:

Nehledám, mám domluvené.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Lady Noktis

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Nidora Andonová - 2. března 2016 12:02
Nidora Andonová

//dnes až zítra odepíšu

Nidora Andonová - 26. července 2015 15:13
Nidora Andonová


Královna se krátce zamyslela.

„Myslíte, že by to kapitánovi nevadilo? Přece jen, má hodně své práce.“

Pronesla krátce, nebyla si jistá a kapitána nechtěla nějak zaměstnávat navíc.

„Promyslím si to. A uvidím.“

Zakončila jen a i ona dala ruce od příborů, zdá se měla dost.

„Půjdu se podívat do města a k moři. Zajímá mě jak to tak teď vypadá. Už jsem tam docela dlouho nebyla. Zatím co ostatní věci běží včetně plesu. Vezmu si mdré šaty, ty ze dne korunovace.“

Pán Jeskyně - 10. května 2015 12:45
Pán jeskyně SirMerkur

//

Pán Jeskyně - 23. února 2015 16:13
Pán jeskyně SirMerkur

Děvečky mezitím nanosily na stoly jídlo. Polévku, vývarovou, sladkou ovesnou kaši se skořicí, byla v oblibě hodně u nižších poddaných a vojáků, jelikož byla sytá a hlavně levná. Následně čerstvé bochníky chleba a zakroucené rohlíky. Zkroucené tak, že se dali odmotat a jíst jako jeden plátek. Poté přinesly bažanty a křepelky, čtyři. Následně dva zajíce a ryby, nejspíše pstruhy. Stále donášely novou vodu a Nidoře jedna děvečka podala s hlubokou úklonou skleněnou číši s vínem. Číše měla stříbrné lemování okolo stopky a číši samotnou jakoby podpírali tři sloni. Bylo to skutečně umělecké dílo, ale takovou číši tu viděla jen jednu a to právě tuto. Nejspíše to byl unikátní kousek, který měl hostinský právě pro takovéhle příležitosti. Číše byla vyleštěna a nebylo na ní ani smítko špíny či prachu a křišťálově se leskla. Sklo bylo broušené a mělo na sobě květinové vzory růží, gladiol a lučního kvítí.

"Jak si přejete má paní, pokud chcete až tehdy, tak si s Vámi samozřejmě promluvím, až budete chtít." Dodal slušně a lehce poklonil hlavou.

Jak si mohla všimnout, ani jeden z vojáků nejedl rukama, všichni stolovali s etiketou, používajíc příboru, ubrousku a s upraveným stolem, aby kolem sebe nenadělali. Jak vidno, jeden ze součástí jejich výcviku byla i etiketa, a aby ne.

"Má paní, i kdyby se taková situace nastala, budeme Vás následovat klidně až na kraj světa, klidně na hrad Draiků. Kam jen, si budete přát má paní."

Promluvil Arie Von Denesle a poklonil hlavou.

"Inu, celý život má paní, moje rodina jest ve službách královské ochrany po osmou generaci. Stejně tak jako můj otec, děd a praděd, i já sloužím již od sedmnáctých narozenin ve službých Královské gardy, která střeží ten nejcennější poklad, který Naše království má. Vás." Promluví klidně Berhun a lehce se pousměje a pokyne číší s vodou na zdraví a i druzí dva muži pokynou svými číšemi.

"Stejně tak i moji dva synové budou sloužit, a bude pro mě čest, dožiju-li se toho, že budou sloužit ještě v tu dobu, kdy já budu živ. Moc mne mrzí ta, záležitost s Vaším otcem, byl to dobrý člověk a dobrý král, sice občas trochu rázný a nerad si nechal povídat do věcí, ale lidé ho milovali, avšak věřím tomu, že i Vás budou milovat, už jen tento, výlet, dává najevo, že máte zájem o to, co se ve Vaší zemi děje a to lidé ocení. A jak řekl Von Denesle, půjdeme za Vámi kamkoliv, klidně až na hrad Draiků." Dodal klidně Berhun a opět přiložil pěst ke své hrudi na místo, kde mu tluče srdce.

Pán Jeskyně - 19. února 2015 13:56
Pán jeskyně SirMerkur

Krčmář se ihned otočil, zatleskal a začal na své zaměstnance zvolávat příkazy, jak bylo vidno, většina z pracovníku taverny byla jedna velká rodina a tu a tam byl někdo, kdo tu pracoval pro zkušenost či lepší výdělek.

K jednomu posezení se vešla jen královna a tři strážní, k dalším dvoum větším stolům se vešel zbytek. Netrvalo to ani pár okamžiků a přiběhly dvě děvečky, které donesly korbely plné medoviny, či vinné sklínky a lahve vína. Ten kdož měl nějaké speciální požadavky ohledně pití bylo ihned vyhověno, ale ze strážných by si nikdo nestěžoval, kdyby se nezvedl kapitán a se slovy. "Moc děkujeme ale mě a mým mužům pouze vodu, jsme ve službě." Dodal klidným, vyrovnaným hlasem. Mužstvo nijak neprotestovalo a podávalo pití zpět děvečkám.

Jedna s dívek však nabídla své královně buď víno, nebo medovinu. I když medovina v korbelu nebylo asi nic, čím by poctila královnu, což bylo vidět na tom, jak se červenala a byla naprosto nervózní.

Poté, co se doneslo pití se na chvilku taverna odmlčela. Vojáci mezi sebou diskutovali o běžných věcech, stůl u královny však mlčel. Poté se otočil kapitán na Nidoru a lehce se usmál.

"Má královno, chtěla jste se mnou o něčem mluvit? Nyní máme možnost, jídlo může odstoupit, nebo, můžeme mluvit i při jídle, pokud to uznáte za vhodné." Promluvil klidně a lehce se jí poklonil hlavou na znak respektu a oddanosti jejího rozhodnutí.

"Má paní, jelikož stolujeme společně, představím Vám další dva členy Vaší osobní ochranky. Tento vysoký mladík je Arie Von Denesle. Můj zástupce během mé nepřítomnosti, nebo, kdybych padl. A ten druhý je seržant Berhun. Jeden z nejostřílenějších členů Vaší gardy, je v ní celý svůj život." Oba dva královně nejprva zasalutovali, poté se uklonili hlavou i tělem s tím, že srazili pravou ruku do pěsti a tou si klepli do hrudi, kde jest srdce.

Pán Jeskyně - 13. února 2015 10:13
Pán jeskyně SirMerkur

"Dle rozkazu královno."

Promluvil kapitán a kývl na dalšího vojáka, co tu s nimi byl, oba si stoupli k východu a čekali.

Valerius opatrně přijmul její ruku a lehce jí stiskl.

"Děkuji Vám má paní, budeme vděčni a určitě uděláme vše, co bude v našich silách, abychom Vám náš dluh splatili."

Promluví klidně a s lehce sklopenou hlavou. Potom se napřímí a lehce se na královnu usměje.

"Naviděnou královno, bylo mi ctí."

Jakmile vyšli ze stanu, vojáci, co čekali venku se rozešli s nimi a opět utvořili šípovou formaci.

"Má paní, zpět na hrad? Nebo máte ještě v plánu prohlédnout si jiná místa? Je už dávno po poledni, takže když teď vyrazíme, tak na hradě budeme před setměním...a Vy jste nejedla, mohu navrhnout jednu tavernu? Abyste měla teplé jídlo?"

Optal se kapitán během toho, co šli od stanu ke koním. Zbytek patroly stál a pozoroval okolí. Bylo vidno, že tito muži byli cvičeni k zabijení a chránění své královny či krále. Perfektně sehraní a každý věděl, co má dělat, své místo měli jasně dané a za svoji královnu by obětoval život každý z nich. Nidora nevěděla, jaký mají výcvik a co všechno musí podstoupit, ale mohla si být jistá v jednom, každý z nich by za ní šel kamkoliv, do pekla, do války, kamkoliv.

Pán Jeskyně - 1. února 2015 11:02
Pán jeskyně SirMerkur

"Jestli můžu paní, nerad bych se protivil Vašim příkazům, mladíky do armády, s tím souhlasím, slýcháme, že vojsko utrpělo a mladá krev do armády je velice ceněná, napokon zbytku, mi tři veteráni budeme rádi, když se na nás bude vzpomínat, ale bitvy, které jsme vedli jsme nebojovali Vaším jménem má paní, tudíž by mi čest nedovolila připsat si u Vašeho dvora jméno, i když jsem pro Vás a Vaši korunu nic nevykonal. Raději zůstanu neznámí a poté, co dokáži, že si Vaši úctu zasloužím, až poté ať přijde ve známost."

Promluví klidně, ale s hlavou skloněnou, nadechne se a nadále pokračuje.

"Vím, že si to nemůžeme dovolit, ale už jsem o tom mluvil, s každým v táboře, držíme takhle už od útěku před dvěma lety, držíme pospolu a jen díky tomu jsme vydrželi tu cestu k Vám. Moc děkujeme za přístřeší i za to ,že se o nás vůbec někdo staral. Jestli mohu, má královno, ti lidé budou nešťastní přijdou li o děti, rozdělí li se, jsou na sebe Vázáni, ti, kteří jak jste řekla jsou svobodní takové závazky mít nebudou, patnáct mladíku a dvacet tři žen, ti sice zapadli do společenství, ale dokáží se rychleji aklimatizovat. Jestli mohu, být tak smělý, napadlo mě, dát nám možnost, někde se uchytit, nějaké místo, kde budeme moci vybudovat osadu, obdělávat zemi, starat se o naše děti, pěstovat rostliny a dobytek, a samozřejmě, platit Vám daně a doufat, že Vám splatíme vše, co jsme dlužni. Jediný problém je ten, že nám došlo osivo, dobytek svůj máme, co jsme si vzali sebou nebo jsme odkoupili, ale osivo nám shnilo. Omlouvám se, že jsem tak smělý a mluvím tak otevřeně vím, že na to nemám právo. Omlouvám se má paní"

Dodá a ukloní se ještě více, než předtím. Opět ale musí převážit váhu z pravé, ukousnuté nohy na levou.

Nidora Andonová - 31. ledna 2015 23:37
Nidora Andonová

Nidora si vyslechla kolik je počtů. A nebylo těžké si to zapamatovat. Mrzelo jí, že i když se snažili, nevyhovělo se jim, ale věděla, že tehdy byl otec nemocen, a země neměla vládce. Přesto, doufala, že to vyřeší a najdou vhodné řešení.

„Máte skutečně přehled o svém táboře. Děkuji vám.“

Pronesla mírně.

„Dobře tedy. Protože je tu tedy hodně rodin a volných mužů je jen patnáct, musíme se tím řídit. Požádám vás o jména mužů, kteří jsou svobodní, pokud jsou mezi nimi i chlapci, i přes to, že je jich tak málo, výcvik jim můžeme nabídnout. Pomohli by tak sobě i rodinám, kterých jsou součástí. Také poprosím o jména žen, a dívek které jsou také svobodné a dívek od 15 let. Ty mladší zatím ne. Dokážeme jim najít práci třebas ve městě nebo na hradě, kde nyní žiji.“

Dodala.

„Pokud se jedná o veteránů, prosím i jejich jména. Mám úctu k těm, kteří bojovali na bojišti, válka není nic pěkného, a já jsem nikdy žádnou neokusila a ani nechci. A totéž nechci, aby pocítil i můj lid. Včetně vás. Přesto přechovávám úctu k takovým jako jste vy.“

Pronesla mírně.

„Nechci, aby jste vnímal, že chci vaše lidi odvést, ale protože je tábor velmi různorodý, je nutné mírně jej rozčlenit. Je dobré pokud se zařadíte mezi lidi, tím, že budou díky a muži pracovat třebas i ve městě i když jich je málo. Je to dobrý začátek. Už teď hledáme vhodné místo, kde by jsme vás mohli umísit. Jestli to bude součástí města nebo jinde, zatím není určeno. Situaci budu konzultovat s královským rádcem, zná zdejší poměry země i vhodné místa. I to jak to všechno zprovoznit. Chtěla jsem hlavně, aby jste věděli, že se dali věci do pohybu a že vím, že jste tady a vynasnažím se vám pomoct.“

Dodala a opět jej nechala pokud chtěl, promluvit.

Pán Jeskyně - 31. ledna 2015 23:26
Pán jeskyně SirMerkur

"Rádi bychom půdu...nebo místo, které můžeme obdělat, zkrášlit, či se začlenit, víme, že jsme dlužni, ale nikdy k nám nikdo nepřijel a i když jsme mi žádali, jak jste řekla, Váš otec byl nemocen a byli jiné věci, které se řešily, než mi. Ale chápu to. I respektuji."

Dodal klidně a přesunul váhu na nezraněnou nohu.

"Je tu 198 mužů, 200 žen a přesně 100 dětí. Volných, mužů, bez rodiny je tu pouze 15, volných žen 23. Děti jsou ve věku od 1 roku do 9 let. Snažíme se je vzdělávat, ale je to těžké. Víme, že jsme přítěží, snažili jsme se udělat nějaké styky s radou v Oxinu, nebo na tržišti...ale dokud jsme jako, bezdomovci, moc se na nás nevzhlíží. Jsme převážně farmáři, statkáři, sadaři...chovatelé dobytka, dva koželužníci, jeden kovář, tesař a hodinář, tři veteráni z válek, mezi nimi jsem i já, ženy jsou převážně sběračky, houby, bylinky, dobré farmářky také, děti...děti jsou děti...to jsou asi tak nějak, hrubé počty...které Vám mohu ihned poskytnout. Paní."

Promluví klidně a opět se převáží na druhou stranu.

Nidora Andonová - 31. ledna 2015 23:17
Nidora Andonová

Když se představil, pokývla a pak zamířila do stanu. Eskorta se od ní nehnula, ale nic jim neříkala, protože to byla jejich povinnost a práce, a nechtěla být nezodpovědná a učit je něco jiného, či snad žádat o to, aby jí nechali samotnou. Byl to prostě zase jejich způsob života, toho pracovního vůči královně a králi, a tudíž nic nenamítala na jejich přítomnost.

Když vešli do stanu, zběžně prohlédla místnost, výrazem však nehodnotila nic.

„Vím o vás, že jste uprchlíci, ale nestrádá vás spravedlnost u žádného souseda v okolí takže můžete svobodně žít tu, nebo v jiné zemi.“

Začala mírně.

„Ráda bych, aby jste tu zůstali. Je to nabídka, nechci vás vyhazovat, ani organizovat jakýkoliv proces. Přesto, lid, který žije ve městě velmi často na tento tábor poukazuje. Chci vám nabídnout možnost jak vaši situaci zlepšit, a najít pro vás jiné místo kde můžete žít. Toto je dost otevřené, dle mého. Je nutno se začlenit. A to právě tím, že vám dáme práci a půdu, kde můžete pěstovat, úrodnou, a chráněnou. Zde můžete žít a mít své rodiny. Avšak nelze tento krok učinit bez dohody. Tento tábor můj otec živil od chvíle, kdy jste tady. Za nic vás neviním, a nic nechci. Ani daně ani zaplacení toho všeho. Přesto je nutno zařídit pro vás situaci tak, aby jste byli schopni živit se sami. Jako možnost pro vaše muže, ne pro všechny, ale pro určitou část, je nabídka v armádě. Výcvik. Tam kde je rodina je nutno aby muž zůstal, přesto lze se živit půdou, prodejem. Nevím, jaký má váš tábor potenciál, co se týče lidí, ale nemyslím si, že jste odkázáni na takovýto život. Pokud někdo bude dobrý obchodník, může být obchodníkem. Děti se budou od určitého věku učit číst a psát. Toto je moje myšlenka avšak zatím jen myšlenka, ale jistě se rozšíří. Takže budou mít možnost i do budoucna.“

Pokračovala, mírně.

„Budu potřebovat sepsání těch, kteří jsou v tomto táboře. Přesné počty, kolik je tu dětí, žen a mužů. U mužů rozdělení, kteří mají rodiny, a ti co jsou svobodní i mladí chlapci.“

Dodala a pak nechala prostor pro Valeriuse.

Pán Jeskyně - 31. ledna 2015 23:00
Pán jeskyně SirMerkur

Všichni pomalu vstali a sledovali svou královnu, nevěděli, proč tu je, tak byli zvědaví, když slyšeli to, co slyšeli, byli zticha, vyčkávali, co bude dál. Ale bylo na nich poznat, že na tento den čekali.

"Valerius má paní."

Prořízl ticho hlas staršího muže.

Pomalu se zvedl a potom se tedy vydal do stanu, podržel jí zavěs stanu, aby mohla vejít. S ní vešel dovnitř Valerius, velitel a jeden ze strážných, dva se postavili automaticky vedle vchodu a hlídali. Život v táboře se pomalu zase dal do chodu, ale všichni sledovali po očku onen stan.

Stan byl stroze zařízen, postele, se slamníky, ohniště uprostřed, stolek a pár židlí, komoda a udusaná hlína. Zde nebylo bláto, hlína byla pečlivě udusána a hlazena, aby zůstala suchá.

"Má paní. Smím se zeptat, co máte na mysli s námi udělat? Víme, že nejsme lidé této země, jak jste sama řekla, chcete nás do ní začlenit a mi bychom rádi, jen, nemůžeme nic udělat bez souhlasu...Vašeho souhlasu." Promluví Valerius a čeká na odpověď.

Nidora Andonová - 31. ledna 2015 22:51
Nidora Andonová

Nidora si pořád na tuto úctu nezvykla. Dostával jí její otec. Jistě jí se uklonila služka či učitel, jako dceře krále, ale tehdy nebyla královnou. Když poklekli, lehce si vydechla. I tak pořád vnímala, že si to nezaslouží.

„Prosím vstaňte.“

Požádala je po sléze, a počkala, až tak udělají. Bylo to spíše vlídné gesto, protože tento lid byl zůbožen jen tím, jak žil. Neviděla, že by tu bylo něco dobrého.

„Děkuji za vaše slova i za uvítání.“

Pronesla, a pak se ukázal muž, který za ně zodpovídal.

„Vaše jméno?“

Požádala jej mírně a podešla k něj.

„Přišla jsem z důvodu, který možná tušíte, možná ne. Přesto ten sdělím i vašim lidem, ostatní můžeme probrat ve stanu.“

Pronesla a pak opět pohlédla na ostatní.

„Můj otec onemocněl, a pro svůj vážný stav se o vás nemohl postarat. Nevím, jestli je správné omlouvat se za něj. Nemoc si asi nikdo nevybere a ani čas kdy se dostaví. Nicméně, chci vyřešit to, co je potřebné. A to jsou i vaše životy, místo a způsob jak je budete žít.“

Začala jasně.

„Nejste stálými obyvateli této země. Pokud jsem dobře informována, obýváte tuto oblast víc jako 13 měsíců. A protože jste lidé, máte zde rodiny a jistým způsobem jste si zvykli na tento život, chci vám pomoct, a najít pro vás vhodné místo, kde můžete žít. Daleko lépe jako tady v těchto podmínkách. Kde můžete pracovat, vzdělávat se a mít každý svůj stálí domov. A chci s vámi tuto nabídku projednat. Ráda bych, kdyby jste se stali součástí této země natrvalo. Dnes jsem se přišla na váš tábor podívat se a zjistit, jak zde věci fungují. Příště již přijdu s návrhem, který vám předložím.“

Dokončila a pak pohlédla na muže.

„Myslím, že další otázky můžeme podrobněji projednat v soukromí.“

Pronesla mírně a tišeji.

Pán Jeskyně - 31. ledna 2015 22:40
Pán jeskyně SirMerkur

Lidé se shlukli kolem nich do půlkruhu, drželi si odstup jak od Nidory tak i od ozbrojenců. Jakmile řekla, že je jejich královnou, všichni skoro stejně si klekli. Muži na jedno koleno a sklonili hlavu, ženy na obě kolena a sklonili hlavu, děti tak nějak napodobili své rodiče a též se sklonili.

"Dlouhý život královně. "

Řekli skoro stejnohlasně, ale bylo znát, že se napojovali jeden za druhým, nikomu z nich nějak nevadilo, že klečí v blátě a jsou umazaní a mokří.
Vedle královny se postavili čtyři ozbrojenci, mezi nimi i velitel. Zůstali stát do šípu, kdy Nidora byla střed špičky.

"Ano, ano má paní, já, mám na starosti...styk..s okolím a základní chod...tábora paní."

Promluvil starší chlapík, trochu vyhublý, prošedivělé vlasy, jeho levá ruka byla ošklivě popálena, ne znedávna, už nějakou dobu, možná roky, jeho pravé stehno bylo na pravé straně ukousnuto, pečlivě obvázané místo koženými řemeny ale bránilo pohledu na ránu, ale i ta už byla několik let stará.

"Jestli chcete soukromí, můžeme si promluvit, v mém stanu. Prosím."

Dodá a ukáže na stan po jejich levici, menší stan, tak pro pět osob.

Nidora Andonová - 31. ledna 2015 22:25
Nidora Andonová

Už když vcházeli do táboru, Nidora nevěřila tomu, co tu vidí. V takovém táboru byla poprvé, ale už jen když to viděla, pochopila, že to se musí změnit. Když vešli do tábora, koně zpomalila dle eskorty. Nakonec když zastavili, zastavila i ona svojí klisnu a pomalu z ní sešla dolů.

„Pohlídejte mi jí.“

Požádala muže po své levici. Ona sama vykročila mimo okruh eskorty do táboru. Bahno a špína se bohužel obejít nedali, ale i to bohužel patřilo k této „práci.“ A nezdá se, že by královna byla z cukru aby jí trochu bahna smylo odhodlání. Chvíli nevěděla, jak začít. Přesto pozornost zdá se, získala rychle.

„Přeji dobrý den. Nevím jestli se k vám zpráva donesla, pokud ne, oznámím vám jí osobně. Král této země, můj otec zemřel. Byl nemocen. A na jeho místo jsem nastoupila já. Jsem nyní královnou této země. Mé jméno je Nidora.“

Představila se. Poprvé mluvila před takovým davem, byla však klidná. Sebejistá.

„Toto je moje eskorta. Nemusíte se jich bát. Nepřišli jsme vám ublížit. Chtěla bych mluvit s tím, kdo má na starost tento tábor. Pokud někdo takový je.“

Pronesla a pohledem bloudila po davu, pokud se někdo objeví nebo ne. mluvila mírně, přesto jistě, a jistým způsobem neústupně. Nebylo v tom však žádné nepřátelství.

„Pokud není zde přítomen, prosím aby jste jej dali zavolat. Ráda bych s ním mluvila.“

Dodala, aby to chápali. Doufala, že z tohoto nebude konflikt, a bude to v pořádku.

Pán Jeskyně - 28. ledna 2015 21:04
Pán jeskyně SirMerkur

Cesta utíkala, stejně tak, jako stromy a polnosti. Nakonec vyjeli na poslední část cesty, po dlouhých lukách a pastvinách k městu Oxinu, které se tyčilo na obzoru, velké, šedé hradby jej lemovaly a zubatily se do výšky. Věže se majestátně tyčily a ukazovaly všem, že tady se bude pořád dodržovat. Zároveň však hradby skýtaly bezpečí. Avšak do města se nejelo, zatočilo se vlevo na rozcestí před městem, město už bylo jasně slyšet, tržiště bylo v jednom proudu a i když to bylo hodně daleko, bylo slyšet slov, křiku a zpěvu. Jižní brána nebyla tolik využívaná, jako ta severní, takže se tady nepohybovalo tolik lidí, ani vozů.

Poté, co zatočili se před nimi rozlehla další velká louka, kde tu a tam se pásly kozy, či houf krav a tu a tam i pár koní v ohradách, aby se mohli proběhnout a nebyli stále ve stájích.

A nakonec se objevil i cíl cesty, tábořiště uprchlíků, na vcelku velkém prostranství se tyčilo do výšky přes dvě stě stanů, všechny stejné barvy, pruhované, červeno-bílé. V relativním středu tábořiště bylo velké ohniště a něco, jako posezení, kde se asi scházeli a mohli promlouvat ke všem lidem, kteří zde bydleli. Tábořiště docela žilo, opravovali se stany, vozy, řezalo se dříví, vařilo. Tu a tam hořely menší ohně, na kterých ženy vařily jídlo pro ostatní, děti běhali kolem, skákali a jančili. Problém byl však, že tu byla opravdu špína, voda byla daleko, stany byly od spoda hodně zašpiněné od hlíny, kompletně i prostředí už bylo značně bahnité a naskytaly se tak místa, kde louže nikdy nevysychaly.

Když Eskorta dorazila, život v táboře se jakoby zastavil a všichni sledovali královskou eskortu.

Nidora Andonová - 28. ledna 2015 20:31
Nidora Andonová

Nidora se vyhupla do sedla a uchopila otěže svého koně. Pohladila jej, cosi mu řekla a pak jej popohnala do kroku, a následně do tempa eskorty. Koně mezi sebou často soupeřili a snažili se dohnat, a protože kobylka byla trochu ráznější povahu, držela rychlost s koni v eskortě téměř instinktivně. Nidora jí nemusela často pohánět, a protože byla mladá, tato projížďka jí jistě padla velmi dobře.

Když po cestě potkávali lid, Nidora na lid pohlédla, jednou rukou jim krátce ale jasně mávla jako znak toho, že je vidí a současně zdraví. Nepřišlo jí slušné tvářit se, že je nevidí. Kde jí někdo popřál, poděkovala slovně nebo úsměvem.

Cesta se skutečně jevila jako dlouhá a Nidora velmi pomalu chápala, c ojí to bude stát. Málo času na spaní, hodně vyjednávání, obchodu a prezentace jak sebe tak svého lidu a toho, co její země nabízí. Hodně změn a kompromisů. Avšak věřila, že se do toho dostane a zvykne si. Avšak cokoliv jí mohli překvapit.

Byla vytrvalá jak Nidora, tak i její kobylka. A eskorta se skutečně vzdalovala minimálně a chránila jí. Bezpečí začala cítit velmi brzo i když to bylo opět něco nového.

Pán Jeskyně - 28. ledna 2015 08:00
Pán jeskyně SirMerkur

Velitel se natočil zpět ke své královně a lehce se uklonil.

"Je pro nás ctí, Vás doprovázet má královno."

Odvětí rychle a opět se ukloní. Následně si vyslechne její poslední slova. Beze změn v jeho tváři se pokloní hlavou a promluví.

"Jistě má paní, jakmile dorazíme a budete se cítit dobře. Bude mi potěšením s Vámi promluvit si."

Poté, co už všichni sedí se eskorta s královnou pomalu rozjede skrze hrad, jakmile se ale dostanou před brány, velitel trochu více popožene koně.

"Jestli se chceme vrátit do večera zpět, musíme ject rychleji, než jen klusem, jelikož je to vcelku dálka. Takže bude trvat minimálně 4-5 hodin dostat se tam a stejně tak zpět na hrad."

Vysvětlí velitel a poté se eskorta stočí po cestě dolů k podhradí Andon. Podhradí nemá žádné obranné hradby a je roztáhnuté docela do šířky. Z městečka se ozývá řinkot kovářů, hlasy s tržiště či rackové, kteří jsem od moře létají za lehkou potravou. Městečku dominuje skupina vil, které jsou rozmístěné na východním konci města na malém kopečku, který je uměle vytvořen.

Eskorta se však městu vyhla a objela ho cestou k polnostem na východě, největší zemědělské oblasti, co Andon má. Trvalo to zhruba necelou hodinku, když se z horizontu vyloupnul les, který patří druidům a nedlouho na to se z mlžného oparu objevila točitá věž mágů. Stovky věží a věžiček se ježilo po jejích stranách a obsypávalo hlavní věž, která byla vytvořena ve tvaru krouceném. Takže to vypadalo, jako kdyby někdo vzal věž za základy a špici a zakroutil s ní. Pod věží stojí velké stáje a pár pacholků se stará o to, aby se koně měli lépe, občas něž oni sami. Cesta rychle ubíhala, eskorta držela tvar a nikdy, ani v zatáčkách, polomech, či když se musel object vůz či pěší civilisti, neztratila tvar a vždy chránila svoji královnu.

Civilisti kteří zkřížili svoji cestu s eskortou většinou instiktivně uhýbali do stran, na královnu mávali a klaněli se jí a provolávali jí slávu a dlouhý život. Prozatím byla královna v lidu oblíbena, nebo to tak alespoň vypadalo.

Nidora Andonová - 27. ledna 2015 23:00
Nidora Andonová

Když jí služka připravila všechno co chtěla a Nidora byla oblečená, zamířila ven z pokoje na nádvoří. Kráčela klidně, ale ne pomalu, rezce. Když sešla schody a vykročila na nádvoří, zamířila ke svému koni. Avšak než k něj došla, zamířila ke strážním, kteří jí měli doprovázet.

Když jí pozdravili, lehce pokývla hlavou.

„Doufám, že i přes mojí nezkušenost a mladost budu úspěšně pokračovat ve šlepejích svého otce, abychom do toho pekla, které vidím já jako válku, nemuseli. Ani vy a ani já.“

Pronesla a pak podešla ke svému koni.

„Děkuji za Váš doprovod, i doprovod Vašich mužů, cením si jej, veliteli.“

Dodala a koně pohladila po hlavě. Byl to její oblíbený, a skutečně k něj měla dobrý vztah. Koně však ještě chvíli nechala být, a pohledem prošla muže.

„Po návratu, když si odpočinete vy i Vaši muži, bych s vámi chtěla hovořit v hlavním sále.“

Pronesla a pohlédla na něj. Hlas, který použila, však nenaznačoval nespokojenost s jeho prací a vedením.

Nidora Andonová - 5. ledna 2015 12:20
Nidora Andonová

// Však jsem to odeslala ?! Ach jo...tak to pošlu a tedy napíšu znovu. Spdl mi tehdy i net, asi se to neposlalo. No nic. :-)

Pán Jeskyně - 4. ledna 2015 11:35
Pán jeskyně SirMerkur

Celé království truchlí nad ztrátou milovaného krále a otce, Williama Andona. Zároveň je však celé království v napětí. Jelikož králova dcera, Nidora nastoupí na trůn po králi. Většina měšťanů Nidoru zná alespoň z odposlechu od ostatních, někteří jí i viděli, ale ve vesnicích okolo ani v dolech a podobně nikdy nebyla, tak je většina lidí v napětí, kdo jim teď bude vládnout.
Týden po pohřbu otce do královské hrobky kousek od Oxinu začalo pro princeznu a budoucí královnu teprve těžké časy. Během týdne co byl vyhlášen smutek se musela Nidora naučit vše o své zemi, o jejích potřebách, nutnostech, o záležitostech politiky či i obchodu. Její lid na ní spolehá a to je to těžké břemeno. Život už nikdy nebude takový, jako byl dříve, ale i život královny může být krásný, dlouhý a kolikrát i plný dobrodružství.

Královský rádce udělal vše, co bylo v jeho silách, aby Nidoře vše vysvětlil a vše jí naučil, aby věděla, co jí čeká a jak na tom je jejich zemička.

Čas utíkal jako voda a korunovace se blížila kvapem. Kováři předělali, jak bylo rodinnou tradicí královské korunovační klenoty. Šperky a koruny, které měla Nidora na jiné záležitosti jí zůstaly, ale korunovační koruna, žezlo a erb byli překuty a znova vyrobeny. Udělali se tak lehčí a pro královnu snesitelnější.

Klenoty viděla Nidora až v den své korunovace, kdy kovář doufal, že se líbili a nebude za svoji práci potrestán. Korunu navrhnul tak, jak si Nidora přála. Žezlo bylo z ryzího zlata a protkáno stříbrnými nitěmi, které vytvářeli rádoby žilkování žezla, kdy nahoře se střetli a vytvářeli stříbrnou korunku, která byla ozdobou žezla. Rukojeť byla polstrovaná hedvábím, které bylo umě omotáno a připevněno, aby se neuvolnilo a neslo jak jinak, než modrou barvu. Erb byl stejný, tam nešlo nic změnit, jen řetízek byl ze zlata a držadlo bylo uzpůsobeno královnině ruce, menší a mělo větší měkčení, aby jí netlačilo. Na konci držadla byla okrasná růže ze stříbra, která tak svými květy kryla hřbet ruky a vypadalo to tak, že kvete z královniny ruky.

V trůním sále na korunovaci se sešli všichni měšťané, vyšší i nižší šlechta, hlavní mág a i další vyšší mágové.
Korunovace byla honosná a hlavní rádce pronášel slova, která se říkali při každé korunovaci.
"Zde jest královna naše, zde jest srdce království Andonského, zde jest náš lenní pán, kterého budeme poslouchat a plnit její přízeň, ten, kdož má něco na srdci a chtěl by snad vyslovit se proti korunovaci naší Paní, ať promluví teď, nebo nechť, mlčí na věky věků. Dlouhý život královně. Nechť, žije Královna!" Slova zněla sálem dost jasně a zřetelně, odrážela se od zdí a byla jasně znatelná akustika trůního sálu. Nikdo nic nevyslovil, jen při posledních slovech se jednohlasně ozvalo. "Nechť, žije Královna!"

Po korunovaci přicházeli šlechtic za šlechticem a všichni přísahali na svůj život, že budou poslouchat královnu, vždy vyhoví jejímu přání a nikdy se proti ní nepostaví či nepozvednou zbraň.

Na konci korunovace přistoupil Královský Rádce a přísahal téže, plus odevzdal své žezlo a znak rádce, jelikož sama královna určuje, kdo bude dalším rádcem.

Na závěr korunovace čekalo novou královnu ještě jedno, představit se lidu. Na nádvoří hradu se shromáždila dobrých pět tisíc lidí. Mačkali se všude, kam jen to šlo, v podstatě kdyby hrad neměl tak pevné zdi, prasknul by. Všichni lačnili vidět svoji novou královnu a při pohledu na ní leckterému mladíkovi došel dech a žena začala závidět. Krásná královna v nádherných, modrých šatech, a ladícími šperky. Nikdo jí takhle neznal a tak davu na chvilku došel dech, kdy potom jeden z davu začal jásat a brzy se připojili všichni a dav hromadně oslavoval novou královnu Andonu.

Po ukončení se dav rozešel zpět do svých domovů a korunovační den byl konečně u konce.

Následující den však byl již úplně jiný. Slunce vysvitlo a na dveře královniny ložnice dopadlo pár něžných klepnutí, kdy poté opatrně vstoupila královnina služebná Lamasa.

"Krásné ráno má paní, vyspala jste se dobře? Po včerejší korunovaci jste musela být unavená, doufám, že se Vám dobře spalo. " začala trochu koktat Lamasa. "Odpuste má paní, jsem trochu nervózní, Váš rádce vzkazuje, že jakmile budete chtít a budete připravena, bude snídaně a pak se s ním máte sejít ohledně...vladaření." Dodala ještě Lamasa a pak počkala, až co bude královna potřebovat a s čím bude chtít pomoci, vlasy, šaty, boty...všechno.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog