Včera bylo pozdě (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Včera bylo pozdě

Pán Jeskyně:

Glacies

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Bohyně stvořila svět a první život. Vše existovalo v rovnováze a koloběh života fungoval tak jak měl. Bohu to ale nestačilo, a tak stvořil člověka. Naučil jej komunikace, zábavy, orat pole, překovat Rudu a vyrobit nástroj, měnit svět k obrazu svému.
Bohyni však gesto boha rožčílilo, přesto přijala člověka a dala mu místo k životu. Bůh se dlouhou dobu bavil sledováním svého díla, avšak lidstvo se v rozvoji časem zastavilo a spokojilo se s tím, co jim bohyně poskytla. To se mu nelíbilo a tak přemýšlel, jak by lidstvo postrčil vpřed.
Mocná energie prolínajicí tento svět a vše živé se mu zdála jako vhodný nástroj, kterého by se byl schopen chopit i člověk. Začal je tedy znovu učit. Bohyně ale věděla, že lidstvo takovou moc nebude schopné využít správným směrem a tak se jim to snažila rozmluvit.
Tak vznikl Řád Otce, lidé následující učení boha a Řád Matky, lidé kteří si přáli žít prostým životem.
Otec si byl vědom toho, že nemůže lidem svěřit mocné techniky, které energii, kterou později lidé nazvali ma...

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Předem domluvené přihlášky. Nové členy nehledáme.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Svět se vám v mládí jevil až pohádkově. Lidí nebylo moc a tak byli vztahy mezi nimi silné. Občas se sice přihodilo nějaké neštěstí, ale vždy se našlo více lidí co se poté snažilo pomoci, než ze situace natěžit co nejvíce a žít sám na sebe. Neexistuje žádné království, lidstvo stmeluje a řídí jen jejich víra. Na severu se pohybuje více věřících řádu matky a na jihu Řádu Otce. Kult Kříže se rozprostřel napříč celé civilizace, alespoň se to předpokládá. Vy jako hráči jste však skončili jako syrotci. Už když vám mohlo být kolem deseti let, okusili jste pocit ztráty vlastní rodiny. Jediné štěstí, že se o sebe lidé v této době tak starají. Děti mladší osmi let vždy někdo přijme do rodiny, neboť je čas je stále vychovávat a začlenit. Děti okolo deseti let jsou přijímány do nejbližšího kláštera jejich víry, nebo víry jejich předků a jsou učeni k tomu jednat ve jménu boha. Jsou to právě oni, kteří udržují pořádek v tomto světě. Vy jste se setkaly v klášteře Řádu Otce. Podle talentů jsou učeni, každý dvěma uměními. Bojovník: Člověk učený v obraně i útoku, v boji se zbraní i beze zbraně. Zbývá jen otázka pro jakou zbraň má talent? Palcát? Meč? Sekera?... Sekera ne, ta je pro dřevorubce, Exorcisté vzbuzují respekt, ne hrůzu. Alespoň většinou… Kazatel: Člověk učený k jednání s lidmi, znalý zákonů a soudu. Většinou charismatického vzhledu, osvícený aurou boha, za kterého tento muž mluví. Čaroděj: Člověk učený operovat s magií, právě teď jsou exorcisté Řádu Otce jediní, kterým je povoleno magii využívat. Jsou to jen ti nejmoudřejší a nejvyrovnanější jedinci, kterým je povoleno tuto cestu následovat. (Magie se objevuje ve formě elementů, které lze různě kombinovat. Žádný člověk se však nenaučil ovládat více jako dva ze základních elementů) Zaklínač: Člověk učený modliteb a zaříkávadel, které magii nepřímo ovlivňují. Lépe řečeno jsou to alchymisté a zaříkávači, kteří na sebe oproti ostatním strhují více boží pozornosti a skrze modlitby jej dokážou i přimět zasáhnout. Stín: Člověk učený k pohybu v noci i ve dne, v prostředí jak přátelském tak nepřátelském. Jsou to takové oči boha, které dokáží vidět tam kam sám nedohlédne a dostat se na místa kam se nikdo jiný nedostane. Většina takových se neučí jinému povolání a pohybují se po veřejnosti skrytě a samotní. To však není váš případ.
Hráči: (2/2) Matyon, Sharkozis

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Pán Jeskyně - 27. července 2017 13:20
Pán jeskyně Glacies

https://ibb.co/kZ7v0Q

(1)Vykročili jste ze dveří. Potěšilo vás, jak město oproti včerejšímu večeru ožilo. Bylo logické, že v noci se okolí jevilo smutněji. Stejně to ve vás nechalo jakési zklamání, které dokázal smýt až dnešní pohled na město. Slunce odrážející se od kapek rosy, které gravitace uvěznila na listech trávy jen umocňují pohled na bezstarostné tváře dětí, kteří si na ni hrají. Ne jednoho člověka by to přinutilo k úsměvu.

Vy jste však museli pokračovat dál. Otočili jste se tedy ke kapli a vykročili po směru cesty vysypané tmavým štěrkem. Když jste procházeli kolem kaple, zvyk vám radil přiložit pravou pěst na hruď a mírně sklonit pohled. Avšak nezastavovali jste a otevřel se vám pohled na malou kamenem vyzděnou studnu, která se vám za kaplí schovávala.(2) Víte, že snad všichni lidé z města ji chodí využívat, přesto není hlína kolem ní vůbec ušlapaná. Naopak je prorostlá trávou a květinami snad více jak její okolí. Vzpomněli jste si jak vám o ní kdysi Hattori vyprávěl. Starší, kteří tady sloužili ještě před Gabrielou s sebou donesli zázračnou živou vodu. Podle pověsti to byl lék na všechny nemoci. Mnoho lidí by za něco takového klidně i umřeli, avšak v té době ji potřeboval každý. Obyvatelé totiž bojovali s morem. Starší aplikovali tuto živou vodu do studny a mor několik dní na to zmizel. Do dnes se údajně obyvatelé úspěšně vyhýbají téměř všem nemocem.

Ze vzpomínání vás však vytrhla žena, která těsně před vámi prošla následovaná synem, kterého pevně svírala za ucho. "… jsem říkala, že v tomto drahém oděvu si hrát nemáš!" Poučovala jej s přísným výrazem, který jste mohli zahlédnout snad jen vy. Neboť více pozornosti věnovala tomu, kam jde, než zbytečným poučkám věnovaným synovi, který se jí vzpíral za zády.

Opět jste přidali do kroku, když se před vámi zase prostor uvolnil. (3) U domů většinou posedávali pracující postarší ženy, starající se o údržbu domácnosti, nebo pletení teplých věcí na zimu. Sem tam se mezi nimi objevili i nějaké ty krásné dědičky, sbírající zkušenosti od matek, dokud ještě mohou. Ty starší, zralé na ženění, se už ani nebáli hodit očkem po nějakém tom budoucím manželovi. Vás nevyjímaje.

(4)Dostali jste se až k tržnici. Obchodníci brzo ráno museli obsadit všechny stánky, neboť nevidíte jediný prázdný. Jeden však stále vybaluje své věci, asi nějaký opozdilec. Ale když jste se dostali blíž, uvědomili jste si, že tento obchodník si už od pohledu mohl dovolit přispat. Se svými dvěma po zuby ozbrojenými společníky, kteří mu pomáhali vyhazovat věci z vozu, působili dojmem úspěšných partnerů. Určitě si stánek rezervovali a to nestojí malé peníze.

Na to, aby jste zjistili co prodává, by jste si museli počkat. Vše bylo ještě v krabicích a tak jste pokračovali dál. Dostali jste se k mostu a přes něj k bráně. Hradby byli postaveny z tmavých plochých kusů kamene a okovaná brána byla vyrobena z dubu. Opravdu bohaté místo, mohli jste si pomyslet.
Pod branou už čekali stráže. Vrhali podezíravé pohledy nejen na vás, avšak nikoho nezastavovali. Budovy a cesty města byly vyzděny ze stejného kamene jako hradby. Snad jen střechy a okna mohli být ze dřeva. Až to celé tady vypadalo krapet jednotvárně. Ani jste se nenadáli a už jste stáli na okraji malého náměstí na druhém konci pevnosti.(5) Radnice vystavěná do tvaru L už nebyla tak stejná jako vše okolo. I když byla ze stejného kamene, byla dozdobena jak kovem tak dřevem a působila tak úplně jiným, honosnějším dojmem. Vás však upoutalo náměstí. Ne pro architekturu, ale kvůli lidem, co se shromažďovali na jejím rohu. Než jste se však přiblížili, většina lidí se znovu začali tvářit jako kolemjdoucí a pokračovali v chůzi.

"Můžeš si za to sám blbečku." Ozvalo se ze středu hloučku následováno ranou a zaúpěním. Když v tom se otočili téměř všichni a dali se na odchod, jako by se nic nedělo. Tím se vám otevřel pohled na muže ve slušivém oblečku, s dlouhými světlými vlasy staženými do culíku. Stál nad jiným mužem, který spíš spadal mezi obyčejné občany. Dva kroky od nich stála i žena, také pěkně oděná. Očividně patřila k muži s culíkem, který se rozhodl ještě naposledy si kopnout do břicha muže na zemi a otočit se k ženě. "A ty si myslíš že co?!" Zakřičel znovu a nechal svou dlaň dopadnout na její tvář tak silně, že dnes snídala stejné kamínky jako ten druhý muž. Chlap nad nimi si hlasitě odfrkl a ohlédl se na dav, který se už kompletně rozprchl. Skončil tedy pohledem na vás. "Co tu okouníte? Nedělám nic špatnýho…" vypustil ze sebe s povýšeným výrazem.

Ramirez - 18. července 2017 23:52
Ramirez

*To je tak typické. Nech vládnout prostý lid a vždy se dočkáš něčeho podobného.* Pomyslím si, když se dozvím o vzestupu sekty matky a přítomnosti církevního vojska.

"půjdeme ke starostovi." Vydám příkaz než si po jídle znovu nasadím masku.
Předtím bude následovat zastávka do zbrojnice, odkud si vezmeme naše věci.
V mém případě jen meč a tak počkám na kolegu až se navleče do své zbroje.

Když vyjde ven ze dveří, okázale klepnu svou vycházkovou holí o zem a vydáme se ven z chrámu. Z hlavních vrat skutečně vyjdu pravou nohou. Štěstí se hodí vždycky.

Pán Jeskyně - 18. července 2017 11:33
Pán jeskyně Glacies

Gabriela spořádala poslední kousek zeleniny co držela, postavila se a začala na sebe skládat prázdné talířky. "No měla bych vás snad ještě upozornit na pár věcí než půjdete…" zmínila, zatím co jste bojovali s posledními kusy jídla, co jste pro sebe ukořistili a rozešla se s věcmi ze stolu do kuchyně. "Starosta je stále pan Šílek, ten co patří do našeho řádu." Pokračovala trochu hlasitěji, "V tom by problém nebyl, ale do městské rady se dostala převaha členů řádu Matky." Do kuchyně jste sice neviděli, ale skoro jako by jste slyšeli, jak nechápavě kroutí hlavou. "Jsme daleko od severu a je pravda že ve městě moc jejich lidí není. Ani nevím jak to došlo do bodu, kdy tady řád matky získal takovou moc. Ještě v těchto dobách…" Odmlčela se a vrátila do místnosti k vám. "Dokonce si prosadili přítomnost paladinů, okupují totiž nedalekou zříceninu magické věže na západ od města. Údajně jako ochrana jejich lidí před kultem kříže… Zapište si za uši, že se vám budou motat do cesty." Naklonila se krapet na stranu, aby si prohlédla vaše prázdné talířky a vydala se posbírat i ty. "Snažím se do těchto věcí strkat nos co nejméně, taky by hrozilo že mě navštíví," řekla trochu nešťastně a nakonec se vesele zazubila "ale teď tu mám vás. Možná by jste mohli více informací získat od starosty. Mezi lidmi se o tom také ještě dost mluví, je to stále dost čerstvé téma."
Odešla opět do kuchyně a odmlčela se, jako by chtěla dát prostor vašim otázkám.

http://www.imgup.cz/image/Lnc8
Když jste se posbírali, zamířili jste si to rovnou k točitému schodišti a dolů do vstupní místnosti, kde na vás vykoukli další dvoje dveře spojující místnosti v domě a jedny vchodové, kterými jste přišli v noci. V místnosti byl i stůl, umístěný v rohu se dvěma stoličkami a velká dřevěná tabule s mnoha listy papíru, často popsanými od z hora dolů. Nejvíce vás asi zaujala jednoduchá mapa města. Na mapě je zobrazeno vlastně jen "centrum". V dobách blahobytu a nízké kriminality se lidé uchýlily i ke stavbám dále od města, takže se časem rozšířilo podél cest až kilometr od centra. Nehledě na to víte, že i mimo město je tu poblíž dost zajímavých lokalit, opuštěných i osídlených. Přesně už si však nepamatujete jaké.
http://www.imgup.cz/image/Lnco

Vy jste zatím však zamířili do zbrojnice, vzpomněli jste si, že to budou nejspíš dveře hned vedle tabule, ty naproti ní vedou do knihovny, kde tráví Gabriela nejvíce času. Je však otevřená i pro vás. Trávili jste tam hodně času, když jste při řešení případů s Hattorim pravidelně hledali potřebné informace. Tedy hlavně Ramirez hledal, Benedikt se většinou těšil z Gabrieliny pohohostinosti, kterou si do knihovny vzít nemohl.

Jakmile jste se vybavily a vyšli ze zbrojnice, pohled vám opět spočinul na mapě. Gabriela byla už v tu dobu dávno dole a vykoukla z knihovny. "Tu mapu si vzít můžete, kreslí je tady poměrně šikovný chlapec… říká se mu Sirka. Je to sirotek, žije u jednoho staršího pána ve městě, ale většinou se jen toulá kolem. Když na něj narazíte, poproste jej i o nějakou obsáhlejší mapu, hádám že by se vám mohla hodit." Chvíli se odmlčela, prohlédla si vás a pousmála se. "Tak pravou nohou chlapci." Řekla jako by to byl váš velký den a zavřela se do knihovny.

Ramirez - 17. července 2017 22:54
Ramirez

Životopis:
Nikdo neví, co dělal předtím, než se dostal do sekty otce. Protože nikdy o sobě nepotřeboval mluvit. Jedno je ale jisté. Je naprosto nemožné rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy lže a nelze říct, že by se to naučil v klášteře. Několikrát byl také při lži nachytán, když na něj něco prasklo a za to byl vždy tvrdě trestán. Často nejdříve jednal a pak až myslel, čímž si nakonec vysloužil slib mlčení, aby se vyhnul vyloučení ze studií. Pronášel věci, za které byl dogmatičtějšími zástupci víry obviněn z rouhání. Chtěli jej umlčet, ale pokud možno nezahodit jeho talent a slib byl vhodnou možností.

Na truc si nechal zhotovit ocelovou masku, která tento slib má ještě podtrhovat. Nosí ji většinu času.

Opakovaně tento slib však porušuje v přítomnosti pouze nejbližších přátel, kterým věří, že jej neudají.
S oblibou pak říká "Jestli jsou otec a matka vševědoucí, tak vědí, s jakou oddaností braním jejich učení a tento malý prohřešek mi odpustí."
A oni nejspíš souhlasí, vzhledem k tomu, že se dosud těší otcovy přízně.

// Jestli budeš chtít doplňující informace dej vědět. Jsem zaklínač/čaroděj.

Pán Jeskyně - 17. července 2017 22:29
Pán jeskyně Glacies

//Můžeš sem hodit svůj životopis. Mám pocit že to bude dostačující a zároveň tam nebude nic moc odhalujícího.

Benedikt - 17. července 2017 22:25
Benedikt

//Ahoj tvůj popis není moc detailní, prosím když jsme kolegové mohl by jsi mi popsat co vlastně jsi, na co se specializuješ, proč máš masku, jestli si němý, atd.? Asi se naše postavy už trochu znají že.

Ramirez - 15. července 2017 22:02
Ramirez

Proberu se, zůstávám chvíli ležet a přemýšlím nad obsahem snu, který se mi zjevil ve spánku. Těžko říct, jestli šlo o výplod mé fantazie nebo fantazie mého společníka, a nebo v tom bylo víc. A kdo jsem vlastně já, abych o tom mohl nějak polemizovat? Jako vždy to ukáže až čas.
Otočím se na bok, abych zkontroloval „hromotluka“ na vedlejší posteli. Ten ještě chrápal a já jej tak hodlal nechat. Samotnému mi celkem vadí, když mě někdo jen tak vzbudí.
Zvednu se z postele a zjistím, že zmizely některé mé věci. Naštěstí maska tu zůstala a tak ji zvednu a nasadím na obličej. Pak vyrazím z místnosti. Nebudu se snažit být potichu, jeho by stejně nevzbudilo ani kdyby na něj spadla katedrála.
Gabriele se na pozdrav hlavou mlčky ukloním a nechám se odvést ke stolu. Za tu dobu už jsem si nějak zvykl na to trapné ticho, které nastane, když ke mě někdo mluví a já neodpovídám,... ale divné je to stále. Kdyby tu jen nebyla možnost náhodného příchodu dalších příslušníků...

Když si pak všimnu, jak se sem batolí kolega, uchechtnu se pod kovovou maskou, zejména pak když málem srazí nosný sloup a viditelně sebou cukne.

Někdy je maska i velmi užitečná, můžu se smát výmyslům vesničanů, aniž by si toho někdo všiml. Ale občas z toho je i skutečná práce. Cestování je nuda a nějaké rozptýlení by přišlo vhod..

// mimochodem ahoj

Benedikt - 25. června 2017 22:26
Benedikt

Pobaveně poslouchám příval případů, a při tom jím. Jednou mi dokonce zaskočí. Většina bratrů, bere své poslání s velkou vážností. Benedikt, dokud nejde do tuhého vždy najde místo pro humor. Nakonec se neudrží a vybuchne smíchem až mu z úst vyletí trochu vaječiny na stůl, a s plácáním dlaní o stůl opakuje. "Démonické nemluvně?" Drží se za břicho a tvář mu nebezpečně rudne. "Kdo to kdy slyšel, a co mi udělá? Už mu začaly růst zuby?" Pokračuji v smíchu, a neodpustím si ještě. "Mám mu zpívat ukolíbavku než půjde démon hajat?" Ještě hodnou chvíli trvá než se uklidním, a nenápadně přitom smétám kus vyprsknutého sousta ze stolu na zem.
Ale je čas vyrazit. Zamířím do zbrojnice, abych se odil do svého ocelového pancíře. Tahle chvíle má pro mne, symbolickou chvíli, obecně těžkooděnce, dělá děžkooděncem jeho zbroj. Když vidí některé vrypy v tvrdém plechu má chuť se k ní modlit. Samozřejmě že s jeho obrovským mečem, jsou jeho seky o něco pomalejší , a tak díky tvrdé kůži a příjmutí některých seků získává čas pro svou drtivou šermířskou techniku. Né jeden bojovník před Benediktem utekl, když viděl že je schopný válečníky půlit ve stoje, a jejich koně posílat bohům naporcované jak na jatkách ve chvíli kdy si jezdec myslí že stále na něčem kluše. Je to pro něj citová záležitost každým dnem, ale teď honem do práce, aby nepřišel o začarované trámy.

Pán Jeskyně - 21. června 2017 11:15
Pán jeskyně Glacies

"No..." uhryzne kousek zeleniny, snad aby měla čas k zamyšlení. "Já dnes budu trávit většinu času v zde a v kapli... Ale ty by ses měl asi projít po městě. Zjistit jak co se změnilo ve tvé nepřítomnosti." Zazubí se a opět uhryzne, což zapříčiní další chvíli ticha a přežvýkání.
"Zatím tady nejsou problémy, na které bych tě mohla přímo navést, až na nějaké povídačky v hospodách. Těch bylo v poslední době až nad hlavu. Jako třeba obluda v lese, posedlé trámy na střeše, prokleté zlato, létající ryby..." Chvíli se odmlčela a z pobaveného výrazu vznikl ještě pobavenější, "a nejlepší je historka o démonickém nemluvněti" hlasitě se uchechtla a zakroutila hlavou.

"Vždyť to znáš... je to pořád stejné, budeš poslouchat vyděšené obyvatele o tom jak je straší nějaká veverka na střeše a z ničeho nic se objeví skutečný případ." Zvedne krapet zamyšlený pohled od stolu na tebe a usměje se, když vidí jak se láduješ. "Ale hlavně, že ti chutná" Zazubí se.

Benedikt - 19. června 2017 22:40
Benedikt

"Wow!" Neohrabaně couvnu když uslyším trám, a hlavu schovám pod úroveň loktu jako bych čekal že se na mě střecha mžikem sesune. Pak se ale začnu celkem panicky smát. *No, teď jsem si málem ušpinil brnění.* Zasednu ke stolu a začnu pouze pomocí rukou do sebe sypat pestrou stravu, od každého něco. Rozhodně nejsem vybíraví, a vím jak si tyhle dámy libují v tom že se sní všechno a já se rozhodnu se jí tu radost udělat. Po ránu mám sice trochu stáhlý žaludek, ale to je pouze otázka času a naberu tempo. "Mmmm, hmm... kam pak... mňam.. se vydáme?" Zajímám se aby jsme ušetřili čas, mluvím mezi sousty.

//Mimochodem Marco je out, jsme se bavili a aragorn ho neba.

Pán Jeskyně - 4. června 2017 21:13
Pán jeskyně Glacies

Masivní futra věrně odolaly nárazu Benedikta, který tím na sebe strhl pozornost. "Ale... tady je náš strávník" vesele prohlásila Gabriela, když vycítila jeho očividnou chuť k jídlu. Pozvedla dlaň nad ramena a přivítala jej poplacaním po zádech, čímž jej i nasměrovala ke stolu a sama se vydala do zpátky kuchyně. "Už se to nese... "

Když se Benedikt po cestě ke stolu zapřel dlaní o dřevěný sloup uprostřed místnosti, hlasitě zapraskal. Zajimavé... celá stavba se jeví pevnějí jak většina jiných domů, které jste v okolí viděli, ale jakmile si postěžoval tento zásadní trám místnosti, navodilo to pocit domu na spadnutí.

Nicméně jste se usadili ke stolu, ke kterému za chvíli dorazila Gabrila s dvěma táci jídla.
Uzené vepřové, pomazánky, restovaná zelenina, vaječina a samozřejmě pečivo. Máte si vskutku z čeho vybírat. Sama si tam však jen tiše přisedla naslouchajíc vaší diskuzi. Rušila vás snad jen chřoupaním nějakého kusu zeleniny co připomínal list hlávkového salátu, jen o dost tlustějšího. Člověk by se až podivil kolik druhů nejen rostlin v tomto světě je.

Benedikt - 4. června 2017 16:05
Benedikt

Mám pocit jako bych se snažil protáhnou spánek co nejdéle, aby se mi ještě něco zjevilo. Těžko říct jestli ve spánku cítím strach nebo vzrušení, ale přál bych si ještě něco. Ach ta víra, je tak vrtkavá.
Probudím se s úlekem když vystřelím svou pěst přímo před sebe. „Nikdo?“ Zamručím si a přísahal bych že mě někdo chtěl násilím vytrhnout ze spánku. Ještě tak půl minuty polehávám, a to do té doby když si všimnu že Gilneas se už vzbudil. Ztěžka se posadím a ještě na kavalci se protáhnu. *Zajímalo by mě jak to dělá. Vždy když se probudím je už pryč.* Postavím se rozejdu se na snídani, kterou nehledě na vzdálenost cítím z jistotou loveckého ohaře. V těžké rozespalosti tréfím ramenem každé futra kterými projdu, a sem tam se odrazím rukou od stěny abych do ní nenarazil. Rána byly vždy tak těžké.

Vejdu asi právě v čas, snídaně musí být do vteřiny na snadě tak to má Benedikt rád. Zazubím se hned ve dveřích a naposled se protáhnu, dokolíbám se ke Gilneovi a ztěžka dopadnu k němu. „Dobré ráno.“ Pronesu na hlas abych pozdravil i Gabrielu kterou najdu pohledem. „Nášup prosím!“ Usadím se prohmátnu si nohy. „Taky je cítíš? Nemám rád když jsme bez koní, pancíř i meč, je po každém kilometru těžší, ale to není tvůj problém.“ Začnu se smát a plácnu přítele v popichovačném gestu. Vždy jsem si dělal legraci z jeho menší postavy. Je pravda že každý máme absolutně rozdílné pole působiště, co se týče našich specializací, ovšem můj kamarád, můj věčný rival. Alespoň mě to udržovalo ve formě. Stížnosti na koně by se dali vyjádřit spíše jako důvod k hovoru. Naše fyzická kondice přesahovala možnosti nežli „pouhého pochodu“ a tak bylo jasné že by jsme si to mohli dát z plezíru znovu. „Mimochodem, zdál se mi sen...“

Benedikt - 30. května 2017 10:22
Benedikt

//Dořeším si živnosťák, dnes jdu naposled do práce... pak by mělo být času... :D

Pán Jeskyně - 29. května 2017 19:39
Pán jeskyně Glacies

//koukám :D

Benedikt - 24. května 2017 17:51
Benedikt

//Odepíšu až během víkendu.

Pán Jeskyně - 21. května 2017 18:55
Pán jeskyně Glacies

Pootevřel si těžké masivní dveře a mohutné panty si tiše postěžovaly. Když si se rozhlédl po této větší místnosti, spatřil si přímo před sebou zábradlí a za ním otvor v podlaze, očividně schodiště. Před ním se tyčil jeden ohraněný kmen, který nejspíš pomáhal udržet budovu dalšímu trámu, který byl přímo nad ním. Ten byl položený vodorovně a táhl se od zdi ke zdi. Nad ním bylo už jen dřevěné podbití. Trám byl položený ve stejném směru jako velký stůl na druhém konci místnosti, kolem kterého bylo naskládáno 8 židlí. V místnosti byli také troje dveře. Jedny hned vedle vašich a další také hned vedle, jen čelem k tobě.
Zrovna tyto byly mírně pootevřené a jen co sis jich všiml ti prolétla pod nosem příjemná vůně připravované snídaně. Také zvuky nasvědčují tomu, že právě tam se odehrávají tato kouzla.
Vzpomněl sis, že tady to nikdy nebylo jako v klášteře. Když jste cestovali sem, bylo to vždy jak na dovolené. Gabriela vás vždy přivítala s otevřeným náručím a skvělou večeří… v tomto případě snídaní.
Můžete si ji představit jako takovou tu hodnou tetičku, ke které jezdíte na prázdniny.
Dříve vám to nedocházelo, ale později jste si mohli uvědomit, že ten starý páprda Hattori sem tak rád nejezdil jenom kvůli dobré polévce. Gabriela byla jen o něco málo mladší než on, ale i vy jste museli uznat, že je to kus správné ženské. A jelikož vás bral jako synovce, ona vás bere skoro stejně.
A tady je. Očividně něco dělala a naklonila se vzad, když se část jejího obličeje objevil skrz škvíru ve dveřích, kontrolující, kdo to vyšel z pokoje. Než si stihl jakkoliv zareagovat, ozvalo se prudké prásknutí plechu na plotnu a ve dveřích se objevila žena s dlouhými hnědými vlasy, které už pomalu ztrácely barvu.
"Gilneasi! Tak ráda tě vidím!" Pomalu se k tobě hrnula s veselým úsměvem, který jen zdůraznil její vrásky, kterých od posledně přibylo. Přesto, jako by hráli v její prospěch. "Jaká byla cesta? Už jsem se o vás večer bála…" Mluvila rychle a hlasitě, ale jak se přiblížila k tobě, tak lehce nakoukla směrem do pokoje, ze kterého si vyšel a ztišila hlas. "Benedikt ještě spí?" Zeptala se nejistě se zaraženým výrazem. Vydrželo jí to však sekundu, než se koukla zpátky na tebe, ušklíbla se a objala tě, bez zájmu o to, jestli ti to vadí nebo ne.

Vergill - 21. května 2017 13:23
Vergill

Po podivném snu rozmžouralý se vydám zatřepat s Benediktem který jako vždy byl těžký vzbudit. * snad mě neudeří jak minule když jsem jej polekal *
"Vstávej kůže líná je čas na další úkoly ať si nás otec oblíbí a dokážeme mu že jeho dar není ve zlých rukou ! " Počemž Gilneas jako vždy začne pátrat po svých věcech jako pokáždé když věci nejsou na původním místě. Nikdy neměl rád tento opruz...*jednou mě to bude stát život*. Fanatický úklid mu nikdy nepřišel jako dobrý způsob náklonosti jak morální tak víry. A se skřivenou tváří mířil ke zbrojnici najít své věci.

Pán Jeskyně - 14. května 2017 23:05
Pán jeskyně Glacies

Čím blíž jste byli jihovýchodu, tím více jste cítili bitvy mágů a exorcistů dále stejným směrem. Ten "zápach" magie byl cítit až k vám a každým krokem sílil. Od "prvních linií" jste byli stále velmi daleko, přesto vám bylo jasné, že takové zneužívání magie povede k tragickým událostem po celém poloostrově. Démoni, stíny i duchové se začnou objevovat častěji a budou vám křížit cestu, s tím počítáte. Byli jste na pozoru.

Když se slunce skrylo za kopce a kraj osvítilo měsíční světlo, nebyli jste už daleko od města. Bylo na dohled, podél řeky. Nad vesnicí, po obloze občas něco problesklo a byl vidět jemný svit. Ne ten měsíční, jako by pomalu měnil barvy. Bylo to v dálce… určitě bitvy.

V noci to venku bylo nebezpečné, ale přece jen jste exorcisti. Když jste ale přišli k městu, brány byli už zavřené. Mohutné kamenné zdi, natahující se 5 metrů od země byli fascinující na pohled. Nebylo zvykem stavět taková opevnění, každá ves s problémy si vystačila s dřevěnou palisádou a města byla obehnána příkopem a zvedacími mosty. To v tomto světě stačilo. Zdmi obehnaný střed města však nebyl tak velký, ani netušíte, kdo má na svědomí jeho vystavění. Je tam sotva 10 uliček s veletuctem obyvatel. Většina lidí zůstává před hradbami. Žijí skromným životem ve svých dřevěných domech, nasázených jeden vedle druhého. Umí si je však udržovat, a proto to zde ve dne působí tak malebně.
V noci je to však jiné, v žádné uličce není pověšené světlo, všechny okenice jsou zavřené a ulice prázdné. Nefouká a proto se vzduchem nesou pachy z latrín. Alespoň od řeky, kolem které procházíte, se nese uklidňující zvuk vody. Vy jste měli namířeno ke kapli, která je stále stejná, jak si ji z dřívějška pomatujete. Malá kruhová budova, ozdobena nažloutlou omítkou, kamenem orámovanými vysokými okny, zdobené lomenou arkádou a nakonec vysokou lucernou na vrcholu střechy. Pomatujete si, jak vám Hattory vyprávěl o tom, že tato lucerna jde vidět z každé ulice a části města… tedy z vybraných míst, které si po městě sám zmapoval, a že jich bylo hodně. Těžko říct jestli to bylo účelem, ale zároveň je to nejzdobnější část kaple. Kamenné reliéfy a bronzové sošky s jinými ozdoby byli rozmístěny tak, aby se jich tam vlezlo co nejvíce. Vskutku obdivuhodná práce, na obdiv i pro prostého člověka.
Za chůze jste se lehce uklonili s pravou rukou přiloženou na srdce jak bylo ve zvyku, při průchodu kolem modlitebny řádu otce, avšak nebylo to místo na které jste mířili. To bylo hned za kaplí.
Dvoupatrový dřevěný dům z kulatin, vystavěný na kamenných základech do úrovně pasu. Nezdržovali jste se a vstoupili.

Gabriela, moudrá zastupující Řád otce, kterou si matně vybavujete z poslední návštěvy, byla o vašem příchodu informována. Bohužel se vás ale nedočkala a nejspíše ulehla do svého pokoje. Pochopili jste to podle jediné svíčky, bezpečně zapálené uprostřed místnosti na stolku, který tam nejspíš obyčejně nestál, neboť byl už od pohledu neprakticky umístěný. Svíčka sama místnost osvětlovala jen sotva. Jeden z vás se jí chopil a zamířili jste po paměti po točitém schodišti hned za dveřmi až nahoru do svého pokoje. Místnosti jste si neprohlíželi, bylo to zbytečné a byli jste unavení. Neobtěžovali jste se ani hledat zbrojnici. Pro tentokrát jste odložili své věci vedle postele vystlané slámou. Zběžně jste provedli večerní modlitby a uložili jste se ke spánku.

Spánek je skoro jako druh meditace, nebylo neobvyklé že se vám všem zdál stejný sen. V tomto případě byl krátký. Seděli jste v pohodlném křesle, svíčka vedle vás se lehce vlnila ve vánku a k vám z dálky přicházel obrys mužské postavy. Jen jste seděli a trochu nepřítomně si obrys postavy prohlíželi, jak se pomalu blíží. Můžete si jej představit, jako by se rozpohybovala jedna z antických soch. Ideál mužských proporcí, očividně nahý. Avšak nepřišlo vám to divné, byl to přece jen černý obrys. Nebylo co vidět. Jakmile se však postava dostatečně přiblížila, pomalým pohybem vám přiložila dlaň na čelo prsty vzhůru a zašeptala "žehnám ti…" Vzápětí jste se probudili.

Okenice, které ještě večer byli zavřené, nyní již nestínili světlu z venku. V místnosti jsou tři lůžka bez nohou. Na pohled spíš připomínají takové rámy na slámu. Pod oknem, které je v čele místnosti naproti dveřím, je postavený stůl a pod ním zasunutá židle. Postele jsou rozmístěny po stranách a jedno místo, které mohla zaplnit čtvrtá postel vyplňuje skříň. Na sobě máte všichni obyčejné tuniky a bavlněné kalhoty. Zbroje již nejspíš někdo uklidil, museli jste spát jak zabití, nebo je osoba, která je schovávala, obdařena až neuvěřitelnou zručností. Neboť i včera při průchodu městem musela zbroj Benedikta probudit všechny v okolních domech. Chvíli vám trvalo, než jste se probrali, ale jak se tak stalo, všimli jste si na oroseném a zamlženém okně prstem vyžudleného nápisu "Nesmíte se vzdát" ve starém jazyce, který vás učily pro modlitby.

Pán Jeskyně - 13. května 2017 10:06
Pán jeskyně Glacies

//Stále ještě úvod do světa, na toto odpovídat nemusíte, mimochodem dobrá ikona :D

Když jste se dostali do kláštera, byli jste děti. Nevinní, neznalí a hloupí. Netušili jste jak těžké to pro vás bude, ani co všechno budete muset podstoupit. Nikdo mimo klášter to neví a nikdo kdo vyšel z kláštera to nepoví. Jako by jste sami zapomněli, možná si nechtěli vzpomenout ale prvních pět let v klášteře si nevybavujete. Avšak víte že vás to zocelilo, a to natolik, že zbylé roky pro vás byla jako procházka růžovým sadem. I když obyčejný člověk by takový výcvik vzdal již po několika dnech.
Říká se, že exorcista vydá za 5 paladinů. Alespoň to jste slýchávali. A jakmile jste byli starší, bylo na čase si i uvědomit, proč jste vlastně tuto výchovu podstoupili. Starší vás začali učit o světě, o náboženství, o kterém jste sice poslouchali, ale zatím si neuvědomovali jeho váhu.

Dozvěděli jste se o Řádu Otce, který zastupují Moudří a Exorcisté. Moudří udržují svatyně, chrámy a jiné pozemky Řádu Otce. Exorcisté zase cestují po světě, roznášejí slova boží a hlavně ochraňují věřící před vším přirozeným i nadpřirozeným.

Také jste poslouchali o Řádu Matky, kteří zastupují Svatí a Paladinové. Svatí hospodaří v chrámech, konají bohoslužby a jsou rádci jak pro chudé, tak pro bohaté a mocné. Zatím co paladinové jsou taková svatá armáda. Je jich hodně, ale učí se všichni jen jednomu stylu boje. A i když mají přízeň stvořitelky, stále jsou to jen bojovníci, kteří stejně jako exorcisti chrání lidi svého Řádu před nebezpečím a udržují zákon.

Dozvěděli jste se dokonce, jak funguje magie a jak ji kult kříže zneužívá. Sám člověk totiž nedokáže magii ovlivnit na tolik, aby vytvořili mocné kouzlo, při jehož použití by to vyčerpalo tolik many, že by mohla začít umírat okolní fauna. Pomáhají jim v tom démoni. Tak se říká bytostem, co jsou ze stejného světa jako Bohové, jen nejsou zdaleka tak mocní a sami by nedokázali ovlivnit děj ve vaší zemi. Avšak s pomocí dobrého mága se jejich síly dokáží spojit. Mágové tedy vyhledávají vlastní démony, jejichž přítomnost časem dokázali jaksi přenést do vašeho světa, aby je mohli doprovázet.
Tím se však otevřeli brány, skrze které mohou občas proniknout démoni silnější, kteří už jsou mocní natolik, že odmítají s člověkem spolupracovat. Sami svou přítomnost na světe neudrží a jelikož nehodlají nikoho poslouchat, mohou jej posednout. Proto jste tady vy.

Exorcisté ještě před závěrečnou fází výcviku vytvoří skupiny. Taková skupina se totiž určí na celý život. Vykonávají obřad stmelení. Po tomto obřadu jsou exorcisté ve skupině spojeni tělem i duší. Při jistém způsobu meditace, dokáží komunikovat pomocí telepatie i na velké vzdálenosti, avšak musí být v meditaci zároveň oba tito exorcisti. Nejdůležitější vlastnost tohoto obřadu je však sdílení života. Je-li jeden z exorcistů zraněný, rána se mu vyléčí poměrně rychle, ale to ze síly dalších členů, kterým se na též místě objeví zarudlý náznak zranění. Může to přejít i ve smrt jednoho vašeho člena. V takovém případě by se měli ostatní exorcisti ihned postarat o tělo a do několika hodin se uložit na bezpečné místo, neboť čas oživý i mrtvého, ale ostatní mohou být na půl dne nepoužitelní. Exorcista si uvědomí ihned kde a jak vážně je jeho společník zraněn, i když neví který z nich. Zranění se však začnou přenášet podle vážnosti nejdříve do hodiny. Může se však stát že jeden člen bude mrtev a jeho ostatky již nebude možné vyléčit. V takovém případě umírají i ostatní členové skupiny a to v různých časových intervalech. O tomto faktu samozřejmě nikdo neví a ve vašem zájmu je, aby to tak zůstalo.

Ke konci výcviku jste byli přiděleni k muži jménem Hattory. Byl to jeden ze starších exorcistů. Moudrý a zkušený muž, který vám měl ukázat jak věci fungují v praxi. Pravidelně jste vycházeli z kláštera a přežívali v sídle řádu, ve městě Mern.
Kdykoli se v okolí něco stalo, Hattory vnímal nerovnováhu magie a tak jste se to vydávali řešit. Nikdy nevíte kde přesně se to stalo, jen jste věděli, že to bylo v určité oblasti a tak to často vypadalo jako vyšetřování zločinu, který se vůbec neprojevil a dělal to jen složitější. Většina drobných případů takto končí neúspěchem, při hledání viníka, nebo vůbec toho co má na svědomí.
Avšak dostali jste se i k pracím, které mají váhu. Vymítání démona, svěcení napadené půdy, uklidňování zbloudilých duší. Je toho však mnoho, k čemu jste se ještě nedostali. Proto u sebe nosíte menší knihu, ve které jsou chytře sepsané poznatky Řádu Otce.

Benedikt - 11. května 2017 13:23
Benedikt

//Paráda. :D

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog