Včera bylo pozdě (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Včera bylo pozdě

Pán Jeskyně:

Glacies

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Bohyně stvořila svět a první život. Vše existovalo v rovnováze a koloběh života fungoval tak jak měl. Bohu to ale nestačilo, a tak stvořil člověka. Naučil jej komunikace, zábavy, orat pole, překovat Rudu a vyrobit nástroj, měnit svět k obrazu svému.
Bohyni však gesto boha rožčílilo, přesto přijala člověka a dala mu místo k životu. Bůh se dlouhou dobu bavil sledováním svého díla, avšak lidstvo se v rozvoji časem zastavilo a spokojilo se s tím, co jim bohyně poskytla. To se mu nelíbilo a tak přemýšlel, jak by lidstvo postrčil vpřed.
Mocná energie prolínajicí tento svět a vše živé se mu zdála jako vhodný nástroj, kterého by se byl schopen chopit i člověk. Začal je tedy znovu učit. Bohyně ale věděla, že lidstvo takovou moc nebude schopné využít správným směrem a tak se jim to snažila rozmluvit.
Tak vznikl Řád Otce, lidé následující učení boha a Řád Matky, lidé kteří si přáli žít prostým životem.
Otec si byl vědom toho, že nemůže lidem svěřit mocné techniky, které energii, kterou později lidé nazvali ma...

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Předem domluvené přihlášky. Nové členy nehledáme.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Svět se vám v mládí jevil až pohádkově. Lidí nebylo moc a tak byli vztahy mezi nimi silné. Občas se sice přihodilo nějaké neštěstí, ale vždy se našlo více lidí co se poté snažilo pomoci, než ze situace natěžit co nejvíce a žít sám na sebe. Neexistuje žádné království, lidstvo stmeluje a řídí jen jejich víra. Na severu se pohybuje více věřících řádu matky a na jihu Řádu Otce. Kult Kříže se rozprostřel napříč celé civilizace, alespoň se to předpokládá. Vy jako hráči jste však skončili jako syrotci. Už když vám mohlo být kolem deseti let, okusili jste pocit ztráty vlastní rodiny. Jediné štěstí, že se o sebe lidé v této době tak starají. Děti mladší osmi let vždy někdo přijme do rodiny, neboť je čas je stále vychovávat a začlenit. Děti okolo deseti let jsou přijímány do nejbližšího kláštera jejich víry, nebo víry jejich předků a jsou učeni k tomu jednat ve jménu boha. Jsou to právě oni, kteří udržují pořádek v tomto světě. Vy jste se setkaly v klášteře Řádu Otce. Podle talentů jsou učeni, každý dvěma uměními. Bojovník: Člověk učený v obraně i útoku, v boji se zbraní i beze zbraně. Zbývá jen otázka pro jakou zbraň má talent? Palcát? Meč? Sekera?... Sekera ne, ta je pro dřevorubce, Exorcisté vzbuzují respekt, ne hrůzu. Alespoň většinou… Kazatel: Člověk učený k jednání s lidmi, znalý zákonů a soudu. Většinou charismatického vzhledu, osvícený aurou boha, za kterého tento muž mluví. Čaroděj: Člověk učený operovat s magií, právě teď jsou exorcisté Řádu Otce jediní, kterým je povoleno magii využívat. Jsou to jen ti nejmoudřejší a nejvyrovnanější jedinci, kterým je povoleno tuto cestu následovat. (Magie se objevuje ve formě elementů, které lze různě kombinovat. Žádný člověk se však nenaučil ovládat více jako dva ze základních elementů) Zaklínač: Člověk učený modliteb a zaříkávadel, které magii nepřímo ovlivňují. Lépe řečeno jsou to alchymisté a zaříkávači, kteří na sebe oproti ostatním strhují více boží pozornosti a skrze modlitby jej dokážou i přimět zasáhnout. Stín: Člověk učený k pohybu v noci i ve dne, v prostředí jak přátelském tak nepřátelském. Jsou to takové oči boha, které dokáží vidět tam kam sám nedohlédne a dostat se na místa kam se nikdo jiný nedostane. Většina takových se neučí jinému povolání a pohybují se po veřejnosti skrytě a samotní. To však není váš případ.
Hráči: (2/3) Matyon, Vergill

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Benedikt - 24. května 2017 17:51
Benedikt

//Odepíšu až během víkendu.

Pán Jeskyně - 21. května 2017 18:55
Pán jeskyně Glacies

Pootevřel si těžké masivní dveře a mohutné panty si tiše postěžovaly. Když si se rozhlédl po této větší místnosti, spatřil si přímo před sebou zábradlí a za ním otvor v podlaze, očividně schodiště. Před ním se tyčil jeden ohraněný kmen, který nejspíš pomáhal udržet budovu dalšímu trámu, který byl přímo nad ním. Ten byl položený vodorovně a táhl se od zdi ke zdi. Nad ním bylo už jen dřevěné podbití. Trám byl položený ve stejném směru jako velký stůl na druhém konci místnosti, kolem kterého bylo naskládáno 8 židlí. V místnosti byli také troje dveře. Jedny hned vedle vašich a další také hned vedle, jen čelem k tobě.
Zrovna tyto byly mírně pootevřené a jen co sis jich všiml ti prolétla pod nosem příjemná vůně připravované snídaně. Také zvuky nasvědčují tomu, že právě tam se odehrávají tato kouzla.
Vzpomněl sis, že tady to nikdy nebylo jako v klášteře. Když jste cestovali sem, bylo to vždy jak na dovolené. Gabriela vás vždy přivítala s otevřeným náručím a skvělou večeří… v tomto případě snídaní.
Můžete si ji představit jako takovou tu hodnou tetičku, ke které jezdíte na prázdniny.
Dříve vám to nedocházelo, ale později jste si mohli uvědomit, že ten starý páprda Hattori sem tak rád nejezdil jenom kvůli dobré polévce. Gabriela byla jen o něco málo mladší než on, ale i vy jste museli uznat, že je to kus správné ženské. A jelikož vás bral jako synovce, ona vás bere skoro stejně.
A tady je. Očividně něco dělala a naklonila se vzad, když se část jejího obličeje objevil skrz škvíru ve dveřích, kontrolující, kdo to vyšel z pokoje. Než si stihl jakkoliv zareagovat, ozvalo se prudké prásknutí plechu na plotnu a ve dveřích se objevila žena s dlouhými hnědými vlasy, které už pomalu ztrácely barvu.
"Gilneasi! Tak ráda tě vidím!" Pomalu se k tobě hrnula s veselým úsměvem, který jen zdůraznil její vrásky, kterých od posledně přibylo. Přesto, jako by hráli v její prospěch. "Jaká byla cesta? Už jsem se o vás večer bála…" Mluvila rychle a hlasitě, ale jak se přiblížila k tobě, tak lehce nakoukla směrem do pokoje, ze kterého si vyšel a ztišila hlas. "Benedikt ještě spí?" Zeptala se nejistě se zaraženým výrazem. Vydrželo jí to však sekundu, než se koukla zpátky na tebe, ušklíbla se a objala tě, bez zájmu o to, jestli ti to vadí nebo ne.

Gilneas Greymane - 21. května 2017 13:23
Gilneas Greymane

Po podivném snu rozmžouralý se vydám zatřepat s Benediktem který jako vždy byl těžký vzbudit. * snad mě neudeří jak minule když jsem jej polekal *
"Vstávej kůže líná je čas na další úkoly ať si nás otec oblíbí a dokážeme mu že jeho dar není ve zlých rukou ! " Počemž Gilneas jako vždy začne pátrat po svých věcech jako pokáždé když věci nejsou na původním místě. Nikdy neměl rád tento opruz...*jednou mě to bude stát život*. Fanatický úklid mu nikdy nepřišel jako dobrý způsob náklonosti jak morální tak víry. A se skřivenou tváří mířil ke zbrojnici najít své věci.

Pán Jeskyně - 14. května 2017 23:05
Pán jeskyně Glacies

Čím blíž jste byli jihovýchodu, tím více jste cítili bitvy mágů a exorcistů dále stejným směrem. Ten "zápach" magie byl cítit až k vám a každým krokem sílil. Od "prvních linií" jste byli stále velmi daleko, přesto vám bylo jasné, že takové zneužívání magie povede k tragickým událostem po celém poloostrově. Démoni, stíny i duchové se začnou objevovat častěji a budou vám křížit cestu, s tím počítáte. Byli jste na pozoru.

Když se slunce skrylo za kopce a kraj osvítilo měsíční světlo, nebyli jste už daleko od města. Bylo na dohled, podél řeky. Nad vesnicí, po obloze občas něco problesklo a byl vidět jemný svit. Ne ten měsíční, jako by pomalu měnil barvy. Bylo to v dálce… určitě bitvy.

V noci to venku bylo nebezpečné, ale přece jen jste exorcisti. Když jste ale přišli k městu, brány byli už zavřené. Mohutné kamenné zdi, natahující se 5 metrů od země byli fascinující na pohled. Nebylo zvykem stavět taková opevnění, každá ves s problémy si vystačila s dřevěnou palisádou a města byla obehnána příkopem a zvedacími mosty. To v tomto světě stačilo. Zdmi obehnaný střed města však nebyl tak velký, ani netušíte, kdo má na svědomí jeho vystavění. Je tam sotva 10 uliček s veletuctem obyvatel. Většina lidí zůstává před hradbami. Žijí skromným životem ve svých dřevěných domech, nasázených jeden vedle druhého. Umí si je však udržovat, a proto to zde ve dne působí tak malebně.
V noci je to však jiné, v žádné uličce není pověšené světlo, všechny okenice jsou zavřené a ulice prázdné. Nefouká a proto se vzduchem nesou pachy z latrín. Alespoň od řeky, kolem které procházíte, se nese uklidňující zvuk vody. Vy jste měli namířeno ke kapli, která je stále stejná, jak si ji z dřívějška pomatujete. Malá kruhová budova, ozdobena nažloutlou omítkou, kamenem orámovanými vysokými okny, zdobené lomenou arkádou a nakonec vysokou lucernou na vrcholu střechy. Pomatujete si, jak vám Hattory vyprávěl o tom, že tato lucerna jde vidět z každé ulice a části města… tedy z vybraných míst, které si po městě sám zmapoval, a že jich bylo hodně. Těžko říct jestli to bylo účelem, ale zároveň je to nejzdobnější část kaple. Kamenné reliéfy a bronzové sošky s jinými ozdoby byli rozmístěny tak, aby se jich tam vlezlo co nejvíce. Vskutku obdivuhodná práce, na obdiv i pro prostého člověka.
Za chůze jste se lehce uklonili s pravou rukou přiloženou na srdce jak bylo ve zvyku, při průchodu kolem modlitebny řádu otce, avšak nebylo to místo na které jste mířili. To bylo hned za kaplí.
Dvoupatrový dřevěný dům z kulatin, vystavěný na kamenných základech do úrovně pasu. Nezdržovali jste se a vstoupili.

Gabriela, moudrá zastupující Řád otce, kterou si matně vybavujete z poslední návštěvy, byla o vašem příchodu informována. Bohužel se vás ale nedočkala a nejspíše ulehla do svého pokoje. Pochopili jste to podle jediné svíčky, bezpečně zapálené uprostřed místnosti na stolku, který tam nejspíš obyčejně nestál, neboť byl už od pohledu neprakticky umístěný. Svíčka sama místnost osvětlovala jen sotva. Jeden z vás se jí chopil a zamířili jste po paměti po točitém schodišti hned za dveřmi až nahoru do svého pokoje. Místnosti jste si neprohlíželi, bylo to zbytečné a byli jste unavení. Neobtěžovali jste se ani hledat zbrojnici. Pro tentokrát jste odložili své věci vedle postele vystlané slámou. Zběžně jste provedli večerní modlitby a uložili jste se ke spánku.

Spánek je skoro jako druh meditace, nebylo neobvyklé že se vám všem zdál stejný sen. V tomto případě byl krátký. Seděli jste v pohodlném křesle, svíčka vedle vás se lehce vlnila ve vánku a k vám z dálky přicházel obrys mužské postavy. Jen jste seděli a trochu nepřítomně si obrys postavy prohlíželi, jak se pomalu blíží. Můžete si jej představit, jako by se rozpohybovala jedna z antických soch. Ideál mužských proporcí, očividně nahý. Avšak nepřišlo vám to divné, byl to přece jen černý obrys. Nebylo co vidět. Jakmile se však postava dostatečně přiblížila, pomalým pohybem vám přiložila dlaň na čelo prsty vzhůru a zašeptala "žehnám ti…" Vzápětí jste se probudili.

Okenice, které ještě večer byli zavřené, nyní již nestínili světlu z venku. V místnosti jsou tři lůžka bez nohou. Na pohled spíš připomínají takové rámy na slámu. Pod oknem, které je v čele místnosti naproti dveřím, je postavený stůl a pod ním zasunutá židle. Postele jsou rozmístěny po stranách a jedno místo, které mohla zaplnit čtvrtá postel vyplňuje skříň. Na sobě máte všichni obyčejné tuniky a bavlněné kalhoty. Zbroje již nejspíš někdo uklidil, museli jste spát jak zabití, nebo je osoba, která je schovávala, obdařena až neuvěřitelnou zručností. Neboť i včera při průchodu městem musela zbroj Benedikta probudit všechny v okolních domech. Chvíli vám trvalo, než jste se probrali, ale jak se tak stalo, všimli jste si na oroseném a zamlženém okně prstem vyžudleného nápisu "Nesmíte se vzdát" ve starém jazyce, který vás učily pro modlitby.

Pán Jeskyně - 13. května 2017 10:06
Pán jeskyně Glacies

//Stále ještě úvod do světa, na toto odpovídat nemusíte, mimochodem dobrá ikona :D

Když jste se dostali do kláštera, byli jste děti. Nevinní, neznalí a hloupí. Netušili jste jak těžké to pro vás bude, ani co všechno budete muset podstoupit. Nikdo mimo klášter to neví a nikdo kdo vyšel z kláštera to nepoví. Jako by jste sami zapomněli, možná si nechtěli vzpomenout ale prvních pět let v klášteře si nevybavujete. Avšak víte že vás to zocelilo, a to natolik, že zbylé roky pro vás byla jako procházka růžovým sadem. I když obyčejný člověk by takový výcvik vzdal již po několika dnech.
Říká se, že exorcista vydá za 5 paladinů. Alespoň to jste slýchávali. A jakmile jste byli starší, bylo na čase si i uvědomit, proč jste vlastně tuto výchovu podstoupili. Starší vás začali učit o světě, o náboženství, o kterém jste sice poslouchali, ale zatím si neuvědomovali jeho váhu.

Dozvěděli jste se o Řádu Otce, který zastupují Moudří a Exorcisté. Moudří udržují svatyně, chrámy a jiné pozemky Řádu Otce. Exorcisté zase cestují po světě, roznášejí slova boží a hlavně ochraňují věřící před vším přirozeným i nadpřirozeným.

Také jste poslouchali o Řádu Matky, kteří zastupují Svatí a Paladinové. Svatí hospodaří v chrámech, konají bohoslužby a jsou rádci jak pro chudé, tak pro bohaté a mocné. Zatím co paladinové jsou taková svatá armáda. Je jich hodně, ale učí se všichni jen jednomu stylu boje. A i když mají přízeň stvořitelky, stále jsou to jen bojovníci, kteří stejně jako exorcisti chrání lidi svého Řádu před nebezpečím a udržují zákon.

Dozvěděli jste se dokonce, jak funguje magie a jak ji kult kříže zneužívá. Sám člověk totiž nedokáže magii ovlivnit na tolik, aby vytvořili mocné kouzlo, při jehož použití by to vyčerpalo tolik many, že by mohla začít umírat okolní fauna. Pomáhají jim v tom démoni. Tak se říká bytostem, co jsou ze stejného světa jako Bohové, jen nejsou zdaleka tak mocní a sami by nedokázali ovlivnit děj ve vaší zemi. Avšak s pomocí dobrého mága se jejich síly dokáží spojit. Mágové tedy vyhledávají vlastní démony, jejichž přítomnost časem dokázali jaksi přenést do vašeho světa, aby je mohli doprovázet.
Tím se však otevřeli brány, skrze které mohou občas proniknout démoni silnější, kteří už jsou mocní natolik, že odmítají s člověkem spolupracovat. Sami svou přítomnost na světe neudrží a jelikož nehodlají nikoho poslouchat, mohou jej posednout. Proto jste tady vy.

Exorcisté ještě před závěrečnou fází výcviku vytvoří skupiny. Taková skupina se totiž určí na celý život. Vykonávají obřad stmelení. Po tomto obřadu jsou exorcisté ve skupině spojeni tělem i duší. Při jistém způsobu meditace, dokáží komunikovat pomocí telepatie i na velké vzdálenosti, avšak musí být v meditaci zároveň oba tito exorcisti. Nejdůležitější vlastnost tohoto obřadu je však sdílení života. Je-li jeden z exorcistů zraněný, rána se mu vyléčí poměrně rychle, ale to ze síly dalších členů, kterým se na též místě objeví zarudlý náznak zranění. Může to přejít i ve smrt jednoho vašeho člena. V takovém případě by se měli ostatní exorcisti ihned postarat o tělo a do několika hodin se uložit na bezpečné místo, neboť čas oživý i mrtvého, ale ostatní mohou být na půl dne nepoužitelní. Exorcista si uvědomí ihned kde a jak vážně je jeho společník zraněn, i když neví který z nich. Zranění se však začnou přenášet podle vážnosti nejdříve do hodiny. Může se však stát že jeden člen bude mrtev a jeho ostatky již nebude možné vyléčit. V takovém případě umírají i ostatní členové skupiny a to v různých časových intervalech. O tomto faktu samozřejmě nikdo neví a ve vašem zájmu je, aby to tak zůstalo.

Ke konci výcviku jste byli přiděleni k muži jménem Hattory. Byl to jeden ze starších exorcistů. Moudrý a zkušený muž, který vám měl ukázat jak věci fungují v praxi. Pravidelně jste vycházeli z kláštera a přežívali v sídle řádu, ve městě Mern.
Kdykoli se v okolí něco stalo, Hattory vnímal nerovnováhu magie a tak jste se to vydávali řešit. Nikdy nevíte kde přesně se to stalo, jen jste věděli, že to bylo v určité oblasti a tak to často vypadalo jako vyšetřování zločinu, který se vůbec neprojevil a dělal to jen složitější. Většina drobných případů takto končí neúspěchem, při hledání viníka, nebo vůbec toho co má na svědomí.
Avšak dostali jste se i k pracím, které mají váhu. Vymítání démona, svěcení napadené půdy, uklidňování zbloudilých duší. Je toho však mnoho, k čemu jste se ještě nedostali. Proto u sebe nosíte menší knihu, ve které jsou chytře sepsané poznatky Řádu Otce.

Benedikt - 11. května 2017 13:23
Benedikt

//Paráda. :D

Benedikt - 11. května 2017 13:23
Benedikt

//Díky bro. Jenom zkouším jak dobře bude vypadat moje ikona u příspěvku. :D

Pán Jeskyně - 8. května 2017 18:01
Pán jeskyně Glacies

Bohyně stvořila svět a první život. Vše existovalo v rovnováze a koloběh života fungoval tak jak měl. Bohu to ale nestačilo, a tak stvořil člověka. Naučil jej komunikace, zábavy, orat pole, překovat Rudu a vyrobit nástroj, měnit svět k obrazu svému.
Bohyni však gesto boha rožčílilo, přesto přijala člověka a dala mu místo k životu. Bůh se dlouhou dobu bavil sledováním svého díla, avšak lidstvo se v rozvoji časem zastavilo a spokojilo se s tím, co jim bohyně poskytla. To se mu nelíbilo a tak přemýšlel, jak by lidstvo postrčil vpřed.

Mocná energie prolínajicí tento svět a vše živé se mu zdála jako vhodný nástroj, kterého by se byl schopen chopit i člověk. Začal je tedy znovu učit. Bohyně ale věděla, že lidstvo takovou moc nebude schopné využít správným směrem a tak se jim to snažila rozmluvit.
Tak vznikl Řád Otce, lidé následující učení boha a Řád Matky, lidé kteří si přáli žít prostým životem.

Otec si byl vědom toho, že nemůže lidem svěřit mocné techniky, které energii, kterou později lidé nazvali magií, čerpají až příliš. Mohlo by to totiž ovlivnit život jak jej znají. A tak je učil prostým kouzlům, které by jim mohli usnadnit život.

Lidé však byli zvídaví, jak je sám Otec stvořil, a když se chopili takové moci, mnoho z nich chtělo víc. Vznikly Akademie, Kouzelnické věže a školy, kde zkoumali nové cesty k využití této síly.
Též vznikl Kult Kříže, který se skládal z velké části kouzelníky a několika obyvatel chráněných jejich mocí.
Kult však časem zacházel příliš daleko, až při jednom z jejich obřadů došlo ke katastrofě a oblast plná života vymřela a zůstaly jen suché pláně, které se do dnes uzdravují. První jizva na planetě a způsobená lidmi. Bůh věděl co musí udělat, aby se vyhnul hněvu Stvořitelky.
Mnoho budov, akademií a věží padlo po tomto jevu způsobeným kultem kříže a mnoho mágů bylo také zabito. Sami lidé Řádu Otce se o to postarali.
Kult kříže však získal moc, udělal krok vpřed a nehodlal zastavit. Mágové co neumřeli utekli a schovali se do stínů, kterými ani bohové neprohlédnou.

Náš příběh začíná o jedno století později, kdy kult kříže zůstává dlouhou dobu nečinný a vztahy mezi Řádem Otce a Matky jsou stále křehčí.

1


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog