Vlk Vlku Vlkem (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Vlk Vlku Vlkem

Pán Jeskyně:

hokio

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Vlkodlaci se šíří jako kobylky po celém světě. Nikdo si nemůže být jist, zda jeho soused není jedno z těchto monster. Neklid a nedůvěra rostou s každou hodinou jako dobře hnojený plevel.
Ostrov Gesdea se začíná bouřit. Lidé se vzájemně napadají a ani stráže nemají klid. V posledním týdnu zavraždili velitele hlídky a starosta byl nucen požádat o pomoc pevninu. Nepokoje a vraždění však neustále sílili a než stihla dorazit posila, pokusil se starosta prchnout. Při útěku se však dostal do spárů opravdového vlkodlaka a byl nemilosrdně roztrhán na cáry. Vnitřnosti široko rozprostřené s vlasy a zbytky masa s kostmi se váleli v okruhu několika stovek metrů.
Obyvatelé ostrova netuší, že to nejhorší teprve přijde..

Klíčová slova:

vlkodlaci, lovci, utrpení, krev, strach, boj, život

Jaké hráče:

Někoho, kdo se dokáže vžít se svou postavou a nezvedá se mu žaludek z případných nechutností.
S případným zájmem jsem ochotna i počet hráčů navýšit.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/2) Nefailim, Rohlik

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Pán Jeskyně - 20. října 2017 19:08
Pán jeskyně hokio

Obě, především pak Sarah, ti vyprávěly co se vše událo a jak se znovu spřátelili se sousedy. Padající sníh jakoby přikryl všechny pochybnosti a strach a dal prostor k novým zkušenostem.
Štěně se usadilo na zem a snažilo se tahat Sarah za lem oděvu.
Nikdo však nezmínil, že je uvnitř hotelu jakýsi host. Zvaný, či nezvaný, po chvíli štěstí zavrzaly vchodové dveře. Pomaličku se pootevřely, načež zpoza nich vystoupila mužská postava. Teprve jak vyšla ze stínu bylo rozpoznatelná tvář a úsměv od ucha k uchu. Křiklavě zelené oči ti poslaly pozdrav.
Ať to bylo sebevíc děsivé, či snad znepokojivé, byl to on. Lovec Lukre. Tichými kroky doprovázenými lehkým přiťukáváním hůlky došel část vzdálenosti dělící tě od hotelu a zastavil se. Zvláštním pohledem se podíval na tvou ženu a dceru. Vložil si prsty do úst a dlouze zapískal. Téměř okamžitě se ozvalo vytí a dusot tlapek, jak se z jedné zapadlé uličky vynořil velký vlk. Přešel z běhu do elegantní chůze. Nakonec se zastavil u Lukreho a sedl si. Inteligentním pohledem se na tebe podíval a mohlo by se ti zdát, že ti snad pokývl na pozdrav. Hned ale zvedl hlavu k lovci.

Connor Day - 16. října 2017 16:15
Connor Day

Při cestě zpátky do města už na polích, ani na cestě nevidím žádné lidi. Už mě nemá kdo zdravit, usmívat se na mě, ani mávat. Cesta je příliš dlouhá a vyčerpávající. Začínám mít hlad a už sebou nemám žádné jídlo. Proč jsem já blbec nepochopil tu starou paní alespoň o krajíc chleba...
Zima začíná pořádně přituhovat a nemůžu si nevšimnout jak mi jde kouř od pusy. Líbí se mi to. Snažím se rukama zahřát se třením o tělo, ale popravdě moc to nepomáhá. Už se moc těším až dojdu do hotelu. Jednak až se pořádně zahřeji a najim, ale hlavně až uvidím holky. Doufám že jsou v pořádku. Byla ode mne asi blbost nechávat je tam samotné. Pokud se jim něco stalo, nikdy si to neodpustím.
Ve městě je snad větší zima než venku. Čím více jsem se blížil, tím více začalo sněžit a prituhovat. Všiml jsem si lidí jak jsou venku, smějí se a dovádí ve sněhu, ale to co jsem viděl před hotelem mě vážně překvapilo. Stála tam spousta lidí a všichni se spolu bavili, smáli se a radovali a byly mezi nimi i Libby se Sarah. Ta když mě spatřila vykřikla s nadšením "Táta je tady!" a rozběhla se ke mě aby mi skočila kolem krku tak rychle, že jsem málem upadl na zem. "Holčičko moje, tak rád Tě vidím." mezitím k nám přišla i Libby a já ji políbil. I přesto že kolem krku mám Sáru, takový já jsem. "Jsem moc rád že jste v pořádku. Promiň mi že jsem odešel bez Vás. A co se tady vlastně stalo? Jakto, že nejste v hotelu? A proč jsou Ti lidé tak šťastní? Když jsem odcházel, bylo to přece naopak." zeptám se překvapeně Libby a dal objimam Sarah v náručí.

Pán Jeskyně - 15. října 2017 09:36
Pán jeskyně hokio

Do města jsi přišel právě ve chvíli, kdy se nebe rozhodlo protrhnout svá bílá oblaka a přikrýt zem svou bílou přikrývkou.
Zpočátku spadla jedna či dvě vločky, ovšem během několika málo minut sněžilo opravdu hustě. Dokonce se začala v údolích tvořit mlha ale přes hustý závoj padajících vloček bylo zatěžko vidět i samo o sobě.
Ve městě se změnila nálada. Ať děti či dospělí sledovali tu nádheru a po svém si ji užívali.
Děti běhaly a nastavovaly jazyky, snažily se utvořit první sněhové koule a házet je po rodičích. Ti zase se zálibou sledovali nádhernou scenérii a skotačící dětičky.
Už z dálky jsi mohl slyšet ruch i před hotelem. Venku byla tvá žena s dcerkou i maličkým psíčkem a dokonce se našlo i několik dětí s matkou, které si vzpomněly na vaši péči a společně si spolu hráli. Už jak jsi se objevil na tebe začala Sarah mávat a se smíchem se ti rozeběhla vstříc. Hned za ní pospíchalo štěně, ovšem jak bylo ještě nemotorné, velmi často uklouzlo, nebo zakoplo o vlastní nohu. Libby ti také vyšla vstříc, sice pomaleji, ale bylo na ni vidět že by se ti také nejraději vrhla kolem krku. Přenechala však tuto radost dcerunce.
Zbytek sešlosti si i nadále s radostí hrál.

Connor Day - 14. října 2017 15:49
Connor Day

Rozhovor s tou stařenkou mě opravdu hřál u srdce. Už dlouho jsem nepotkal člověka, který by byl tak hodný a laskavý k úplné cizím lidem.
"To zní zajímavě, ale já myslel spíše něco kde bych mohl i se svou rodinou být mezi lidma, víte?" usměji se. "A že ten muž tam žije úplně sám to je trochu divné ne? Není náhodou taky vlkodlak?"
Nejsem si jist, jestli by byl dobrý nápad usadit se v polorozpadle usedlosti kde žije jeden podivín, ktereho moc lidí nevidělo. Raději zkusím hledat dál. Jsem rád ale že Ty hrůzy co se děly ve městě tenhle venkov nepotkaly . Vypadá to tady klidně, jako by se nic nedělo. Asi bych se měl vrátit zpátky pro Sarah a Libby a zkoušet hledat společně. Docela se mi svírá žaludek z toho že já si tady chodím v bezpečí po venkově a ony trčí v tom nebezpečném hotelu. Rozloučím se tedy se stařenkou a jdu rychlejší chůzi zpátky do města pro svoji rodinu.

Pán Jeskyně - 13. října 2017 15:39
Pán jeskyně hokio

Žena se příjemně usmívala a chápavě přikyvovala na souhlas. Když jsi domluvil, na chvíli se zamyslela.
"Víte, popravdě ani nevím. Možná když se vydáte tou cestou k lesu, přejdete ho a ještě dvě řeky a údolí, narazíte na pár opuštěných chalup. Většina je už v pokročilém stádiu rozkladu, ale jedna by se určitě dala obydlet." usmála se natolik, že její vřelost a upřímnost přímo sršely z očí.
"Je tam louka, potůček, pole, ovocný sad a každý domek má vlastní zdroj vody, chci říct, studnu. Akorát by jste tam bydleli sami až na jednoho zvláštního člověka. Není k vidění moc často a spíše se zdržuje doma. Takový roztomilý a hodný chlapec to byl, ale jak vyrostl, vůbec ho nevidím.." posteskla si smutně a obrátila zpět ke vchodu.
"Dědku, jdeme jíst!" zahulákala tak, aby ji bezpečně slyšel. S těmito slovy se ve starém muži probudil elán a s až nepochopitelnou hbitostí se vymrštil nohy, načež zmizel uvnitř.
"Hodně štěstí. A kdyby něco, určitě se můžete stavit, napeču koláče!" a s těmito slovy se vydala do příbytku.

Pán Jeskyně - 11. října 2017 16:13
Pán jeskyně hokio

//Omlouvám se, pánové, ale musím si ještě ujasnit pár mezer v příběhu. Navíc, přiznám se, že toho mám hodně v osobním životě a potřebuji si aspoň den odpočinout, takže reakce čekejte zítra večer, případně nejpozději v ten páteční. Kdyby jste měli nějaký nápad jak zasáhnout do hry, můžete se ozvat do poštolky. Prozatím lesu lovu rybolovu ZDAR!

Connor Day - 11. října 2017 11:48
Connor Day

Již po prvních slovech toho staříka mi došlo, že jsem udělal nejspíš chybu a měl jsem se zeptat někoho jiného.
"Tak promiňte pane, nechtěl jsem Vás otravovat. Otočím se na patě a chystám se k odchodu, když v tom z domu vyjde stará paní, už na první pohled sympatická a začne dědka mlátit hadrem. Chvíli se dohadují na verandě a mě je jasné, že s tím protivou nemá zrovna jednoduchý život.
"Promiňte paní, já se jenom chtěl zeptat, jestli tady v okolí není nějaká osada nebo vesnice, kde bych se mohl nastěhovat a případně si najít i práci. Mě i mou rodinu zlý osud ve městě a chtěli by jsme od tama pryč."

Nefailim - 9. října 2017 18:58
Nefailim

Seděl jsem jen chvíli v klidu než banda nějakých pobudu vstala a přípotacela se ke mě .
Jeden z nich nejspíše jejich vědce praštil do stolu až spadl.

*Aspoň že jsem za to neplatil *

Potom co se stul sesipal se me zeptal
jestli si myslím že u jdu spravedlnosti .
Nechápal jsem ho ale byl jsem zvědavej co se stane,tak jsem se pohdlne usadil a zeptal se :
"Vylil jsi mi pivo budeš ho muset zaplatit.

A čemu že bych měl ujít spravedlnosti.
Povídej jsem celkem zvědavý. "

Nefailim - 7. října 2017 20:03
Nefailim

Zasmála se a vyskočila ze židle. Chitila me za ruku a začala se omlouvat.
Rozbrečela se a padla na kolena.
Než jsem ji stihl utišit tak se proměnila ve vlka,strhla ze sebe zbytky šatu a vyběhla do noci
Chtěl jsem ji zadržet ale už bylo pozdě.
Venku za činila bouře a ja vyděl jak udeřil blesk kousek od mého obydlí
Lekl jsem se když jsem uslyšel tiché za kvílení a vytr přinesl zápach spáleného masa.
Vyběhl jsem k mystu kde udeřil blesk a nasel jsem ji tam ležet v lidském podobe ještě žila blesk ji pouze paralizoval
Blesk ji způsobil Na prave ruce az do polovyny zad .
Zvedl jsem ji a odnašel zpět do chalupy.
Vesel jsem do ložnice a položil ji na postel přikryl ji a spechal do kuchyně .
Z Poličky s bylinkami jsem vytáhl skleničku s Hřebíčkem do konvice nalil trochu vody a dal ji o pět vařit
Pote co se voda dovarila tak jsem namočil látku a spechal zpět do pokoje .
Otočil jsem ji na brisko a látkou zabalil ruku a rozprostřel prezentaci záda znovu jsem ji přikryl a odešel do vedlejší místnosti .
Sedl jsem si na židli a přemýšlel co dál
Způsobil jsem to takže se to budu snažit naprvyt .
Zabarikády války jsem dveře a šel jsem k ni sedl jsem si na zem a doufal ze se probere.
Čekal jsem a při tom usnul

Pán Jeskyně - 7. října 2017 16:23
Pán jeskyně hokio

Starý muž se nepřestal houpat na křesle a i nadále si vesele vyřezával koníka. Vypadalo to, jakoby tě neslyšel. Spokojeně bafal a obláčky dýmu se vznášely kolem něj.
Trvalo ještě nějakou dobu, než se mu dílo líbilo. Oklepal piliny z klína a pomalu vstal. Když se chtěl rozhlédnout, zavadil o tebe pohledem a nepříjemně se zamračil.
"Co tu vokouníš?! Nemáš co na práci?!" zavrčel opravdu podrážděně a na truc si potáhl z dýmky mnohem více, než předtím. Zadržení dechu však vedlo k mužovu zakuckání.
"Krev a mlíčí, to bych se na to podíval!" zachroptěl když se bouchal do prsou. Jakmile bylo po záchvatu, znovu se obrátil na tebe.
"Tak co tu furt děláš! Vypadni nebo na tebe poštvu psy!" hromoval dědek. Sotva si znovu potáhl z dýmky, ze dveří chatrče vykoukla stará paní. Se šátkem působila ještě starší, než skutečně byla. Vlepila dědkovi takovou facku, že si znova sedl na zadek a jen hučel cosi o tom, že by bylo líp, kdyby ji tehdá upálili a že by byl pokoj.
Babička nad tím jen mávla ruku s něčím jako "Jen si nadávej, dědku plesnivej!" a houpavým krokem došla až k tobě.
"Neposlouchej toho protivu, mladý pane. Dědek už je starej a hluchej jako koleno, chci říct poleno. Nebo to byl pařez..?" chvilku se zamyslela, než znovu spustila "A copak tě k nám přivádí? Potřebuješ dřevěnou hračku pro děťátko?"
"Babko, co mu tam zas vykládáš! Hybaj do světnice k plotně a ty, mladej, koukej mazat než pustím psy!"
"Ale kuš, dědku!" obrátila se na něj babka, došourala se k němu a napřáhla se, jako že mu vlepí další pohlavek. Dědek se přikrčil a podrážděně pouštěl obláčky dýmu.
"Nenech se odbýt, mládenče, on už chudák zapomněl, že mu ty psy nějaký vlčisko roztrhalo. Tak, copak že potřebuješ?"
sledovala tě od houpací židle, aby byla nablízku dědkovi, který vypadal že by chtěl protestovat.

Connor Day - 6. října 2017 19:12
Connor Day

Během těch 3 dnů v hotelu jsem cítil, že z Libby postupně opadává strach a nervozita a že se jí celkově vrací dobrá nálada. Sice hotel působil dost strašidelně, ale nevěnovali jsme tomu tolik pozornost. Asi jsme byli vůči tomu za tu poslední dobu už dost otupělí. Hráli jsme si se Sarah různé hry a užívali si že jsme všichni spolu.
Po třech dnech, kdy jsem se přesvědčil že zůstat v hotelu bude pro Libby bezpečné, jsem se vydal na cestu mimo město hledat místo kde by jsme mohli žít. Obejmul jsem holky pevně a rozloučili jsme se. "Já se pro Vás vrátím, slibuji."a polibim Libby na rty a jdu po schodech dolů k venkovním dveřím. Sám jsem tomu nevěřil, ale byla tam psi fenka se štěňátkama. Bohužel byla už na pokraji sil a umřela. Vzal jsem štěňátko do náruče a odnesl ho nahoru. Sarah byla štěstím bez sebe když ho viděla a začala se s ním mazlit a tulit. Nakrmili jsme ho suchary a okoupali. Já ještě pohřbil jeho maminku a vyrazil na cestu.
Už kousek za městem se zdála být lepší atmosféra. Začínal jsem potkáva zvířata, hlavně veverky. Ty mi dělaly zvláště radost, protože se mi líbí. Narazil jsem i na pole a pár lidí, kteří ho obdelavali. Nevěřil jsem vlastním očím jak je to vůbec možné. Že jsme žili v tak dlouho v takové bídě a hned za městem je normální život. Lidem na polích jsem taky mával a házel vřelé úsměvy a ptal se, kde je tady poblíž nejbližší osada nebo město, kde se dá žít. Popsal jsem jim své zážitky z města a šel jsem dal.
Když jsem šel dál po městě, narazil jsem na malou chatku u lesíku a na verandě seděl muž a vyrezaval nějakého koníka. Přišel jsem opatrně k němu a pozdravil. "Dobrý den pane, promiňte že Vás takhle obtěžuji, ale nevíte jestli není tady někde v okolí nějaká vesnice, nebo osada?"

Pán Jeskyně - 6. října 2017 16:34
Pán jeskyně hokio

//Mimochodem, počítejte už s tím, že se za nějakou dobu potkáte ;) Pak dám ještě vědět, toto je pouze menší upozorněníčko :)

Pán Jeskyně - 6. října 2017 16:32
Pán jeskyně hokio

Tři dny uběhly jako voda a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tam s vámi ukrýval ještě někdo. Obě si docela brzy navykly na nový domov i zákaz vstupu do prvního patra. Zdálo se, že jste opravdu v bezpečí. Někdy během dne se vám mohlo zdát, jakoby někdo po domě chodil, anebo vás sledoval zpoza okna. Nikdy jste však na nikoho nepřišli.
Když jsi odcházel, u dveří leželo malé štěňátko. Nemohlo mu být více než pár týdnů a když jsi se rozhlédl, uviděl jsi ležící fenu. Dusila se a od huby jí tekla pěna smíšená s krví. Podívala se na tebe a chtěla se zvednout, aby své mládě zachránila, ale místo toho vydechla naposled. Její tělo se ještě chvíli třáslo křečí, než zůstala ležet zcela nehybně.
Nešlo o vlka, nebo něco podobného. Prostě městský pes, jakých je na světě mnoho. Malé štěně začalo kňučet a tisklo se k tobě jako o život. Mohlo tě napadnout, že by Libby se Sarah uvítaly kamaráda.

Šel jsi cestou a potkával spíše veverky než lidi. Jejich výskyt byl tak hojný, že kdybys pochytal jen ty, které se promenádovaly po cestě, udělal by sis slušný kožich na zimu.
Číl dál jsi byl od města, tím více ti připadalo jakoby tu život běžel normálněji. Lidé pracující na polích tě zdravili a vyptávali se kam jdeš. Sem tam jsi spatřil i nějaké dítě hrající si v trávě.

Kolem poledne jsi dorazil k lesíku. Stála tam chatrč a na verandě se houpal v houpacím křesle muž asi kolem šedesáti let. Kouřil svou dýmku a vyřezával ze dřeva maličkého koníka.

Connor Day - 5. října 2017 18:50
Connor Day

Procházím opuštěným hotelem v mírně podnapilem stavu a zírám na to že všechen nábytek je stále na svém místě. Čekal jsem že ho lidé taky vezmou útokem. Každopádně je dobře že se tady našlo ještě něco k snědku a hlavně ty léky
Dopiju zbytek vína co zůstal v láhvi a jdu do prvního patra kde zavraždili lovce i tu dívku. Nadychat se pochmurne atmosféry a zhroutit se. Posadim se do křesla u okna a koukám doprostřed místnosti. Přemýšlím. O životě a o dalších možných krocích.
Sedím tam asi hodinu, venku už je tma a začíná mi být pořádná zima. Rozhodl jsem se něco dělat. Alespoň mě to zahřeje a dodá jistotu, že dělám něco správně. Jdu ven před hotel a v uličkách mezi domy hledám nějaký trakař nebo něco s kolečkama . Trakař jsem bohudík našel, ale až o 4 bloky dal. Přijdu znova před hotel a na Trakař naložím tělo lovce, jeho hlavu a to co zbylo z té nebohé dívky. Těla odvezu za město kde je pohřbím tak jak se patří. Zabralo mi to skoro většinu večera a spoustu sil, ale mám pocit že jsem udělal správnou věc. Jdu zpátky do hotelu a první patro, které je většinou celé od krve zabarikaduju nábytkem, aby se do něj nesmělo. Jinak nechám vše tak jak je a jelikož mám pocit že se za chvilku bude rozednívat, vrátím se domů.
Libby a Sarah ještě spí, to je moc dobře. Umyju si ruce a obličej a počkám až se probudí.
"Dobré ráno lásko, vyspala ses dobře? " zeptám se Libby když otevře oči.
" Moc dobře ne, ale to přece není nic neobvyklého. "odpoví překvapeně." za to Ty vypadáš hrozně, jsi přes noc nemohl spát? "
" Ani jsem spát nešel. Šel jsem do toho hotelu kde tenkrát zavraždili toho lovce Lukreho a kde to všechno začalo. Představ si, že je tam všechno přesně tak jak bylo. Neporušené. Dokonce jsou tam i léky a nějaké jídlo. Sice to není bůh ví co, ale na nějakou dobu to postačí."
"O čem to mluvíš? Tys tam šel sám? A nic mi neřekl? To Tě vůbec nenapadlo že se tam může někdo ukryvat a že Ti může ublížit? A že já se ani nedozvím kde jsi a co se Ti stalo? Teda Connore to jsi mě opravdu zklamal."
"Promiň Libby. Máš pravdu, měl jsem Ti to říct, ale Ty bys mě nepustila. "
" To máš teda pravdu, že bych Tě nepustila. Vždyť je to šíleně nebezpečný."
"No tohle si říká asi každý právě, proto je tam vše tak jak bylo. Každý se toho místa bojí a nepůjde tam což z toho dělá super úkryt."
"Ty jsi zesilel. A co ty mrtvá těla? A co když tam někdo žije, jen jsi ho nepotkal?"
"Věř mi, nikdo tam nežije a těla jsem odvezl za město a zakopal. A první patro, tam kde se to stalo jsem zabarikadoval nábytkem. Takže se můžou používat vrchní patra a přízemí. Chci aby jste tam se Sarah šly. Zásoby vám na nějakou dobu vystačí."
"Počkat a Ty budeš kde?"
"Já tam s Vámi budu 3 dny a pokud to bude bezpečné, tak se půjdu porozhlédnout po okolí. Na druhou stranu ostrova a do přilehlých vesnic jestli tam je situace stejná jako tady."
"Co když je to nebezpečné? "
" Proto chci ať zůstanete v tom hotelu. Nic se Vám tam nestane a pokud najdu něco lepšího, nebo nějakou pomoc tak pro Vás přijdu. Slibuji"


Hned odpoledne jsme sbalili věci které jsme měli a přestěhovali jsme se do hotelu. Zůstal jsem s rodinou slíbené 3 dny a jelikož jsem Libby tím ubezpecil že je to opravdu bezpečné, mohl jsem se vydat na cestu. Ze skříní v hotelu jsem si našel teplé oblečení, vzal jsem si sebou obvazy, líh a pár prášku proti bolesti. Ještě jsem si vzal pár kousků sušeného masa se suchary a vyrazil na cestu. Šel jsem po hlavní cestě mířící dal do středu ostrova.

Pán Jeskyně - 5. října 2017 15:51
Pán jeskyně hokio

Ten večer byl zvláštní klid. Nikde nezašveholil jediný ptáček a ani stéblo trávy se nepohnulo. Lidé povětšinou byli doma, anebo se tiše prosmýkli některou z uliček do jednoho z domů, kde se pálila domácí kořalka.
Vzduch byl studený a bodal v plicích, už jen sníh chyběl.

Během tvé cesty ti kolem obličeje proběhlo pár sněhových vloček. Při dopadu na tvou kůži se však ihned roztopily.
Nešel jsi dlouho a dorazil jsi k místě činu. Hotel tam stál ve stejném stavu, jako jsi ho viděl naposledy. Jen s tím, že byl opuštěný a omítka se lehce odlupovala.
Rozkládající se hlava Lukreho ještě byla tam, kam ji uložil kdysi onen dobrovolník. Stále byly znatelné i stopy krve a tkání, které nikdo neodklidil.
Přestože se hotel zdál zvenčí zcela vybílen, uvnitř byl plně vybavený. Většina jídla byla již zplesnivělá, ovšem v kuchyni jsi našel pytel sušeného masa a půl pytle sucharů. Na háku tam visel uzený bok, ale po těch měsících si nikdo nemohl být jist, jestli je to stále k jídlu.
Ve skladu, kam jsi se musel vloupat, byl sud nakládaných okurek, dva sudy kyselého zelí, pytel mouky, pytlík cukru, třetina pytlíku soli, naklíčené brambory a cibule. Na poličkách jsi našel nějaké sušené bylinky a lahvičku s parfémem, pravděpodobně dámský. Na stole pak stál olej.
Mimo použitelných potravin jsi potkal několik bochníků plesnivého chleba, vajíčka, zelené máslo a zkyslé mléko. Dokonce jsi narazil i na plesnivé chlebíčky a zákusky.
U kamen seděla nůše plná vyschlého a naštípaného dříví a hned vedle byl jakýsi kýbl plný třísek.
Ve skříních jsi našel hned dvě plné lékárničky. Byly tu obvazy, líh, nit, nůžtičky, jehla, injekce, nůž a miska na pouštění žilou, čisté plátno a označené prášky na bolení hlavy, průjem, zácpu a tak podobně. Žádné názvy, jen takováto označení.
V prvním patře jsi našel zbytky po děvčeti a v koupelně tlející sťatou mrtvolu lovce.
V pokojích bylo téměř celé vybavení, ale k jídlu nic.

Za celé ty měsíce se nikdo neodvážil znovu vstoupit do této budovy, to bylo jasné. Vrah se tu jistě neukrýval, to by tu nebyly takové zásoby a navíc by jsi na něj musel narazit. Lidé sem nikdy nepřišli a raději chodili obloukem, jen aby se vyhnuli setkání s tímto děsivým hotelem. Byl by to tedy perfektní úkryt..

Connor Day - 5. října 2017 10:26
Connor Day

//já to na mobilu neumím zmenšit tu ikonku do toho formátu co to po mě chce

Connor Day - 5. října 2017 10:19
Connor Day

Smrt Bena a jeho ženy nás tvrdě zasáhla. Teda hlavně Libby, která je opravdu milovala. Byli to opravdu skvělí lidi, plní humoru a optimismu a když člověk potřeboval, mohl se na ně kdykoliv obrátit. Pohřbili jsme je na kopci za městem, ať jsou daleko od těch hrůz které se teď ve městě dějí a ať mají pěkný výhled na nedaleké moře.
Libby den co den pláče že ztráty rodičů a já už nevím co udělat abych ji utěšil nebo rozveselil. Vždy mě motivovala ať se nevzdávám, že to všechno dokážeme přetrpět, ale mám pocit že už to vzdala ona. Jsme dva dny bez jídla a zima se blíží. Nemáme pořádné teplé oblečení a já cítím že na mě jde nějaká nemoc. Po dlouhé době jsem se musel pobít s nějakým mužem, protože při mé návštěvě domu od zbohatliku jsem na něj narazil jak se pakuje jídlem a já ho chtěl pro nás. Dostal jsem nakladacku a měl jsem štěstí že mě nezabil. Skončil jsem jen s monoklem, zlomenym nosem a pohmozdenou pravou rukou.
Napadlo mě i zkusit poslat dopis na pevninu ale nevěděl jsem jak ho tam dostat. Poštovní poslové už nefungují a když jsem se ptal pár lidí se kterýma se dá ještě mluvit tak buď neměli loď a nebo se báli že je na pevnině hned popravi. V dopise jsem napsal prosbu kterémkoliv vládci co bude tento dopis číst, že ostrov Gesdea je odriznut od všeho živého kvůli podezření z výskytu vlkodlaku a ponechán napospas hladomor a nemocem. Jelikož se za poslední měsíce již žádný vlkodlak zde nevyskytl, srdečně prosím aby nám sem na ostrov dovazeli alespoň trochu jídla a nějaké léky . Ještě zde žije hodně nevinných lidí a rodin s dětmi. Nechceme zde umřít. Prosím slitujte se. Děkuje Connor Day...vzkaz jsem vložil do prázdné lahve kterou jsem uzavřel a hodil do moře. Naivní pokus já vím, ale alespoň můžu umřít s pocitem že jsem se snažil.
Večer když Libby se Sarah spolu jsem vzal láhev vína kterou jsem našel v jednom opuštěném domě a začal pít. Jelikož jsem hladový a nemám s pitím vína zkušenosti, vlezlo mi do hlavy celkem rychle. Chvíli jsem postaval na terase, koukal na zpustošené město a přemýšlel. Vzpomněl jsem si na Lukreho. Lovce který se u mě doma objevil a pomohl mi a kterého druhý den zabili v hotelu. Nevím proč, ale měl jsem šíleně nutkání se jít do toho hotelu podívat. Vzal jsem láhev vína, lucernu a vyrazil jsem.

Pán Jeskyně - 4. října 2017 15:57
Pán jeskyně hokio

//Vítám nováčka. Zítra ti napíšu úvod =) a kdybych mohla poprosit, tak si oba vyberte ikonku =) Díky =)

Pán Jeskyně - 4. října 2017 15:30
Pán jeskyně hokio

Při jedné z obchůzek jsi skutečně našel zbytky lékárničky. Nebylo tam vše, jen nějaké obvazy, mastička, čistý líh a několik neoznačených prášků. I tak to ale byl úspěch.
V jiném domě jsi našel několik lahví vína, ale až na dvě byly všechny prázdné.

Ke všemu zlému se přidalo i počasí. Přes den pršelo a v noci mrzlo, slunce nemělo žádnou sílu a když už se ukázalo tak bylo schované za mraky.
Život si plynul dál.

Protože jídlo neustále ubývalo a nebyl jsi sám, co vykrádal domy, mnohem dříve a navzdory všem předpokladům došlo i vám.
Nikdo nestřežil své šperky a majetek tak, jako jídlo. Přesto lidé začali vyhazovat jídlo z kontaminovaných oblastí a i díky tomu se ze všeho poživatelného stalo příležitostné platidlo.
Objevila se noční hlídka dobrovolníků, kteří obcházeli ulice a sváželi mrtvoly do společných hrobů za město.

Navzdory vší péči přišla smrt i k vám a oba stařečky si vzala na věčnost. Benova žena se rozstonala natolik, že jen ležela. Odmítala přijmout jakoukoliv potravu do posledního dechu.

Měsíce, týdny a dny pospíchaly dál. Stále méně jídla a nepřízeň počasí doháněla lidi i ke kanibalismu. Začínala tuhá zima.

Connor Day - 4. října 2017 06:43
Connor Day

Situace na ostrově byla opravdu vážná. Ti co měli nějaké peníze odpluly pryč a Ti co zde zůstali se buď zabili a nebo umřeli hlady. Všude po ulicích jsou mrtvá těla dokonce i okolo našeho domu. Chtěl jsem je alespoň odtahnout pryč a pohřbít, ale díky nejrůznějším nemocem si nejsem jist, jestli je dobrý nápad na ty těla vůbec sahat. Já se svou rodinou se snažíme přežít jak se dá a izolovat se od všeho kolem. Takřka nevychazime ven z úkrytu, ale dochází nám velice rychle jídlo, tak mám strach že se nás to stejně nevyhne.
Asi po třech dnech kdy všichni začali opouštět ostrov se k nám dostala zpráva o tom, že na pevnině všechny popravili, aby se ujistili, že neproklouzl jediný vlkodlak. Takže moji rodiče budou nejspíš taky po smrti. Všichni obchodníci odpluly pryč se svými loděmi a ani nikomu nenabídli aby mohli plout s nimi a zachránit se. Takže místní tržiště je už delší dobu úplně prázdné a jídlo není k dostání. Po ulicích zpočátku bloudilo spoustu malých dětí, hledajících rodiče a tak jsme se o pár z nich postarali. Nechali je u sebe přespat, nakrmili a já jsem chodil po městě a vylepoval plakáty abych našel jejich rodiče. Bohužel našlo se jich jenom pár.
Když nám poprvé došlo jídlo úplně, rozhodl jsem se navštívit sídla boháču a prozkoumat jejich spíže. Jak jsem si myslel. Ti skrblici při útěku probrali všechny své peníze a cennosti co unesli a všechno jídlo tady nechali. Pobral jsem vše co jsem mohl a měli jsme díky tomu jídla na několik týdnů.
Libbyiny rodiče jak se zdá již postihla nějaká nemoc. Neřekli nám ale nic. Když jsme se za nimi zastavili, aby jsme se podívali jak to zvládají, našli jsme je ležet na posteli vyhladovělé a prochlazené. Vůbec nebyli schopni pohybu. Odvezli jsme je k nám domů, kde jsme jim dali pořádně najíst a zahráli jsme je, ale myslím si, že budou potřebovat nějaký aspirin nebo penicilin a mám strach že to tady nikde neseženu.
A aby toho nebylo málo, sousedy vedle našeho domu postihl mor a přišli tak o svého jediného syna. Ze strachu ať se to nedostane i k nám jsme se rozhodli se přestěhovat do domu mých rodičů. Vzali jsme vše co jsme mohli, včetně Bena i jeho ženy a odvezli do nového bytu. Mám ale strach, že si ostatní lidé budou myslet že si chceme na jejich úkor přilepšit a tak se obávám nejhoršího. Pro jistotu jsem zabarikadoval všechny okna i dveře nábytkem a uzavřel horní patro, protože jsem neměl k dispozici tolik nábytku.
Když jsem všechno zabarikadoval a postaral se o členy své rodiny, chci se vydat prozkoumat okolní domu zbohatliku, jestli nenajdu léky pro Bena.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Buri's blog