Za leskem zlata (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Za několik chvil se dveře opět otevírají a do místnosti vejde muž. Hned ve dveří. „Já sem Blábol, majitel krčmy.“
Pivní bříško, pokřivené nohy, lesklý kulatý obličej s řídkým rozježeným knírem.
Obličej s nízkým čelem a párem zlých potměšilých oček se leskne potem. Vlasy střižené nakrátko, ve snaze zakrýt začínající pleš, v levém uchu zlatý kruh.
Oblečen je do širokých kalhot, svazovaných pod koleny. Dále má volnou bílou košili a na hlavě klobouk s širokou krempou, který hned sejme.
V puse má dýmku.

Pokusí se na své tváři vykouzlit povzbudivý a příjemný úsměv, čímž však jen dosáhne nepřirozeného šklebu. Vybídne vás, aby jste se posadili na dekách kolem stolu. Poté několikrát hlasitě zatleská a snědý vyzáblý klučina přinese číše s vínem a tác s uzenými rybami.
„Jezte, do sytosti.“ Sám si vezme.

Po chvilce, ať ještě jíte, nebo ne, trochu neočekávaně spustí svůj příběh:
„Drazí přátelé, mám pro vás móc delikátní kšeftík. Myslím, že to je něco, co by se vám mohlo líbit. Co, jste zvědaví? Víte, já nejsem hospodským odjakživa. Kdysi, než jsem si pořídil toto skvělé zařízení, jsem se plavil po velké slané louži, hodně jsem zažil a spatřil jsem spoustu cizích krajů. Jednou, při své poslední plavbě, jsem se podíval taky na jeden móc zajímavý ostrov. Přátelští domorodci nám tam vyprávěli o velké jeskyni, ve které je ukryto ohromné bohatství. Můj tehdejší kapitán se vydal tu jeskyni najít s několika muži a už se nikdy nevrátil. Při zpáteční cestě loď přepadla bouře a jen málo z nás se vrátilo zpět do Erinu. Tenkrát jsem si řekl, že už nikdy na žádnou loď nevstoupím. Za našetřený peníze jsem si koupil tudle putyku, zbytek jsem investoval do chlastu, holek a ... však to znáte, hehehe. Nó, proč tu jste? Minulý měsíc jsem tu měl moc divnýho hosta. Šílený barbarský námořník tu vyprávěl neuvěřitelný historky a všichni se mu jen smáli. Pak ale začal povídat o ostrově s jeskyní, ve které je ohromné bohatství, ale taky veliký nebezpečí. Vzal jsem ho stranou a podle jeho popisu šlo o ten samý ostrov, kterej pamatuju já. No, a k tomu jsem od něj koupil tohle.“
Na ta slova sáhne hostinský do kapsy a vytáhne z ní masivní zlatý náramek, zdobený třemi růžovými perlami. Nechá jej chvíli kolovat. Vypadá až příliž reálně na to, aby si Blábol vymýšlel.
„Ehm, takže pokud mě doprovodíte na ostrov s pokladem a pomůžete mi tamní bohatství vyzvednout z nebezpečné jeskyně, bude polovina vaše.“
Tři tečky říkají strašně moc.

Malý hobit cupital po boku své vysoké kolegyně a visel na každém slovu, co starý námořník řekl. Všechny jeho příběhy žral, a dokonce jim i věřil bez ohledu na to, zda to byla pravda. Starý námořník ho přímo fascinoval.

*Nový cíl: Stát se slavným námořníkem a pak vyprávět příběhy o pokladech hlupákům v krčmách!*

Hobit se potichu zasmál a pak si všiml té putyky, kam je jejich průvodce vedl. Hobit vesele a sebevědomě a natěšeně, že uslyší další úžasné a naprosto pravdivé příběhy, vešel rychle dovnitř.

Ihned ho do nosu praštil zápach klasické přístavní krčmy. Ryby, chlast, tabák; tyto vůně se spojovaly dohromady a vytvářely neuvěřitelně silnou esenci, po které se hobitovi po chvíli zamotala hlava a byl nedaleko omdlení.

"Já myslim, Lizz,"

Začal hobit pomalu a bylo na něm slyšet i vidět, že je mu opravdu celkem zle.

"Já myslim, že ten chlap je naprosto úžasnej, víš? Zažil takovejch věcí, že se tomu nedá ani věřit, ale je to prostě skvělý! Ještě řekni, že ty mu nevěříš!"

Slabost a nemocný pohled byly rázem pryč, když se hobit rozpovídal o námořníkovi. Byl jím přímo posedlý.

"A ať vyrukuje klidně se stohlavou příšerou, my to zvládnem! A pak budem vyprávět naše příběhy v jiných krčmách a budem slavný a proslulý po celý týhle blbý zemi a budou o nás vědět i za mořem, o našich hrdinských skutcích! Už se na to těšim, Lízzinko, ty ne?"

Hobit byl v dokonalé náladě. Oči mu zářily, huba mu jela a ruce divoce gestikulovaly. Jeho nová posedlost a vášeň - být slavným námořníkem a vyprávět příběhy o stohlavých saních - konečně vyplula na povrch a totálně ho pohltila...
Magma is a funny word... Magma...

*To teda doufám, že nebudem litovat. Hospoda U Leklý ryby, už ten název zní odporně.*

Cestou se dívám kolem sebe, ale stejně nějak nemůžu odtrhnout pozornost od chybějících uší našeho průvodce a přemýšlím, jestli snad o ně přišel v zápase s nějakým silným protivníkem, či něco provedl a tohle byl jeho trest? Kdoví, vyptávat se na to nehodlám.

*Jak já mám ráda tyhle příběhy starých námořníků. Tak obrovský poklad? Jak tak na něj teďka koukám, asi tak obrovský nebyl, jinak by měl ještě i teď dost zlata. A neporazitelná nestvůra? Tipuju to na přerostlou chobotnici, námořníci často zveličují. Zvlášť ti staří. *

Zběžně si prohlédnu hospodu a usoudím, že to je jeden z mnoha pajzlů jakých je tady plno. Tuším, že vevnitř to nebude vypadat o moc lépe než venku, tak se naposled nadechnu čerstvého mořského vzduchu a vstoupím dovnitř. Ano, měla jsem pravdu. Vevnitř je to snad ještě horší. Nakrčím zhunseně nos a s mírným povzdechem následuji starého námořníka a po očku kontroluju svého malého společníka, aby ho snad nenapadly dělat nějaké neplechy.

"Tak co ty nato? Myslíš, že to bude stát zato? Doufám, že na nás nevyrukují s povídačkou o tříhlavé příšeře."

Dobrá, asi se chovám poněkud skepticky, ovšem nemůžu si pomoct. Opřu se zády o zeď a trpělivě čekám na něčí příchod.
HAKUNA MATATA!=)

„Nebudete litovat, fakticky.“ Ještě dodá.
Vaše další cesta se ubírá do spletitých uliček přístavního města. Jdete dál od vody, do takzvaných suchých doků ležících v Ostrovním městě.
„Co já pamatuju,“ začne váš průvodce. „Co já pamatuju, Ostrovní město bylo jéj slavný! To ještě za dob moji námořnický slávy.“ Teď bude lepší se připravit na nějaký příběh. Procházíte kolem skladů, budov kde jsou sudy naskládané do výše střech domů a celou cestu nikoho nepotkáte. „Tuhle sem se plavil na lodi, která směřovala na konec světa. Prej vobrovskej poklad a neuvěřitelná, neporazitelná nestvůra ho prej hlídá. Chacha, byl sem jedinej, kterej to tenkrát přežil, ach ta sláva. Tudy.“ Ukáže rukou a vy projdete uzoučkou uličkou. Přímo k nižší budově vklíněné mezi vysoké domy zdejších skladů. „A ženských kolik sem měl, tolik ryb v moři ani neni!“ Zastaví před ní.

„To je vona.“ A nemýlil se.
Z nízké dřevěné budovy s rozpadávající se střechou se ozývá rámus, ve kterém lze rozeznat falešný zpěv mnoha mužských hrdel a chraplavý smích. Podél zdí nevábného domku polehávají opilci a postávají kurtizány. Nad širokým vchodem, zakrytým jen špinavou plachou, stojí rozmazaný černý nápis ‚U Leklé ryby‘.
„Tak deme.“ Vede vás přímo ke vchodu. Vstoupíte.

Uvnitř krčmy je těžký, téměr nedýchatelný vzduch. Mísí se v něm pach spáleného masa, rybiny, laciného tabáku a rozlité kořalky. Kolem špinavých stolů sedí na dřevěných bednách a sudech směsice podezřelých a nebezpečně vyhlížejících individuí.
Starý námořník projde rychle krčmou a vyzve vás, aby jste jej následovali. „Pojďte a nezastavujte.“ Mávnutím ruky svá slova podpoří.
Na jejím konci vás zavede do malé místnůstky. „Chviličku tady počkejte.“ A zmizí za bytelnými dřevěnými dveřmi.

V malé kruhové místnůstce je o něco málo dýchatelněji než v sousedních prostorách. Uprostřed stojí nízký čtvercový stůl a kolem něj jsou na zemi rozestřeny špinavé deky. Na stole hoří svíce, která dodává trochu světla do temné místnosti bez oken.
Tři tečky říkají strašně moc.

*Bla bla bla. Notak, už zmlkni!*

Jdu tiše vedle svého malého kamaráda, pěsti sevřené a už pomalu, ale jistě cítím, jak se začínám rozčilovat nad Johnovými výčitkami. Protočím panenky a když se už už chci na hobita vedle obořit, tak se najednou před námi zjeví starý muž, u něhož se zdá, že už má dost zasebou. Trochu s odporem se podívám na jeho díry v hlavě, kde by měli být uši a znechuceně obrátím pozornost.

Koukám na malého hobita vedle a musím se usmát nad jeho touhou po penězích, Jak se mu jen rozzářily oči, když slyšel o práci za peníze.

*A pak, že tu nebude nic na prácí, pchá!*

"Samozřejmě, že jdem s váma. Koneckonců, proto tady vlastně jsme."
HAKUNA MATATA!=)

"To je příšerný, tohle. Proč jsme skončili v týhle díře, můžeš mi to říct? Já fak' nechápu, co tady vlastně děláme. Lidi tady sou chudý, nikdo nemá ani měšec u pasu, nikde nic! Tos vybrala fak' jako dobrý město k přespání, fak' že jo!"

Malý hobit cupital vedle své společnice a zasypával ji svými stížnostmi a nadávkami. Někde si ten vztek vylít musel a nikdo jiný v dohledu nebyl, tak si ho přirozeně vylíval na ní. Nic nového pod sluncem.

Když k nim najednou přišel nějaký starý chlap, ihned zmlkl a nedůvěřivě si toho starého mořského vlka přeměřil. Musel zvednout hlavu, aby mu viděl do obličeje, protože mu byl někam k pasu. Netrpělivě ho poslouchal a když uslyšel, že za tu prácičku dostanou zaplaceno, měl už připravenou jasnou a neměnnou odpověď.

"Tak co říkáš, Lízinko? Přestaneme se konečně handrkovat o to, čí to teda vlastně byla vina a pudem za tim chlapem, ne? Já totiž potřebuju takový ty lesklý malý kolečka, který už mi trochu chyběj', víš?"

Hobit promluvil netrpělivě a přemlouvavě ke své společnici a pak se opět podíval na zdroj jeho případných peněz:

"Nevim, jak tady moje kolegyně, ale já půjdu určitě. Veď mě, příteli!"
Magma is a funny word... Magma...

Už je to dlouhá doba, co jste se naposledy vrátili z nějakého toho dobrodružství. Peníze jisto jistě dochází a za chvilku nebude ani na drahé ubytování ve zdejším městě. Tam to momentálně zkoušíte. Třeba se ta práce najde.

Je podvečer, pomalu se stmívá. Procházíte se už půl dne po přístavu, vlastně hledáte nějakou práci. Lidí nikde moc není. Není divu, přístav je to opravdu velký. Ovšem na vás to štěstí asi narazilo.

Připojí se k vám starý námořník. Velmi starý, odhadem tak sedmdesát let. Je to vyschlý stařec s dřevěnou nohou a bez uší. Okamžitě k vám začne mluvit svým vychlastaným vyřvaným stařeckým hlasem.
„Zaslech sem, že prej scháníte nějakou práci. Jednu zajímavou a fakticky výnosnou prácičku bych tadyhle měl. Poďte za mnou, do krčmy U Leklý ryby. Je to fakticky kousek, v Ostrovním městě.“
Tři tečky říkají strašně moc.

// Na nástěnce se budou měnit podrobnosti a aktuality podle momentálních reálií.
Tři tečky říkají strašně moc.

John Jimmy Joe Joe 21. února 2010 13:08
// Dobře. To nevadí, nebudeme nikam spěchat. Možná to ani nestihnu a napíšu až zítra. ;-)
Tři tečky říkají strašně moc.

Pán Jeskyně 21. února 2010 12:27
//Jo, vezmu si ten náhrdelník na lhaní, prosím :).
A ještě chci upozornit, že v pondělí a úterý tu nebudu :).
Magma is a funny word... Magma...

// Mé řvaní bylo vyslyšeno. Tedy můžeme začít, večer. Do té doby dokončím vaše inventáře a pokud tu budu(to není jisté), začneme.

Jinak, Alfonzo, už víš jaký prsten?
Tři tečky říkají strašně moc.

„Aaaaaa“
Tři tečky říkají strašně moc.

// Tak, kouzelné předměty máte vybrané. Teď by to ještě chtělo tu obyčejnou výbavu. Něco si vyberte, jen s mečem postavy přece necestují. Pak bychom začali.
Tři tečky říkají strašně moc.

Pán Jeskyně 13. února 2010 14:58
Viděl bych to buď na Náramek, nebo na Náhrdelník. Ještě se rozmyslím.
Magma is a funny word... Magma...

// Nebudou to kdo ví jak skvělé věci, ale řekl bych, že toho v dobrodružství naleznete mnoho. Na dvě postavy až příliš.

Z tohoto seznamu si může každý z vás vybrat jeden kouzelný předmět, pokud není psáno jinak.

Prsten + náušnice* 10 mágů, tři modré blesky/den
Prsten s bílou perlou 12 mágů, ochrana před šípy
Náramek 5 mágů, svaž postavu
Náušnice* 5 mágů, najdi zlo
Náhrdelník* 9 mágů, poznej lež
Prsten s jantarem 10 mágů, dva zelené blesky/den
Prsten s červeným granátem* 6 mágů, oheň

Předměty s hvězdičkou(*) mají i své záporné vlastnosti.
Prsten + náušnice* Nemohou být jeden bez druhého.
Náušnice* Strach z vody. S inteligencí pod 12.
Náhrdelník* Při lhaní se práší od huby.

Všechny vlastnosti předmětů jsou aktivní hned po nandání.
Tři tečky říkají strašně moc.

// Přidal jsem ti odpovídající finance.

Do inventáře ti přidám co sis napsal. Už jste na 7 úrovni, můžeš mít třeba i nějaký kouzelnější předmět. Pokud nevíš, klidně ti něco dám na výber.
Tři tečky říkají strašně moc.

//Pokud jde o vybavení, asi by to chtělo něco normálního na zloděje... Jestli mohu, tak dýku a tesák do obou ruk, nějaké slabé brnění (prošívané)...
Magma is a funny word... Magma...

//
Takže jsu upravit vaše postavy. Obě budou na 7. úrovni. Zkušenosti přidělené podle hodu kostkou.
Pak, vaše jmění v podobě peněz. Oba si hoďte k%.
Dále musíme domluvit výbavu vašich postav. Šeptat nešeptat. Je mi to jedno. Buďte rozumní.

Až tohle všechno bude vyřešené, začneme. Příběh začíná v přímořském městě.
Tři tečky říkají strašně moc.