Křída, bojovník ve vyhnanství (1. strana) | Články - Aragorn.cz

Historie a charakter:

Křída nemá jméno. Ovšem, říkají mu Křída, ale copak to je nějaké jméno? Slovo, které jej kdysi vystihovalo a spojovalo s jeho rodem, slovo, které jej činilo člověkem, již neexistuje, bylo smazáno ze zápisů i z paměti. Křída je zločinec, vyhnanec. Kdo ví, zda jej vyhnali z města či z primitivního kmene, a kdo ví, jak je to vlastně dlouho – jisté je jen to, že tento muž se toulá déle, než je zdrávo, a nebyl schopen začlenit se do žádné nové komunity, získat sebepotvrzení. Snad to kdysi zkoušel, možná zahořkl hned poté, co se stal psancem.

O své vině nemluví. On obecně mnoho nenamluví a cílí-li na něj někdo zvídavé otázky, odpoví mu jen zlověstné mručení. Mnozí, co se s ním setkali, o něm vyprávěli jako o komsi, kdo už není lidskou bytostí – což rozhodně není zcestný popis. Nezdá se, že by Křída toužil po čemkoli, co zajímá normální lidi: po bohatství, domově, zábavě či klidu. Křída je tulák, lovec a samotář. Cestuje od místa k místu bez zjevné logiky, tu jako stín, jindy jako predátor. Je strašlivý, protože je nevypočitatelný.

Nemá přátele ani kamarády, snad jen pár známých, kteří z nepochopitelného nutkání překonali ostych a strach a hlásí se k němu – ne tak on k nim. Ví se o něm, že loví – zkazky se ale různí v tom, kdo je jeho kořist: šeptá se nejen o tom, že je Křída natolik nelidský, že svou stravu ani tepelně neupravuje, ale dokonce byly slyšet hlasy, že je kanibal. Stav některých jeho obětí tomu napovídá. Spí venku, občas je ho ale vidno v hostinci, kam chodí utratit to, co vzal těm, kteří se mu znelíbili a zaplatili za to životem. Křída vždy pouze hýří: nic trvalého nemá a nepotřebuje.

Skutečnost je taková, že Křída vzal své vyhnanství naprosto vážně. Přestal být člověkem nominálně i reálně, vzdal se lidství. Pohání jej jen primitivní pudy a neutuchající zloba, jejíž pramen by ale nedokázal vysvětlit. Chce čelit výzvám, chce se konfrontovat... a jindy zase chce být sám a rozjímat. Nehledá spásu: ví, že pro něj žádná není. Možná smrt, ale ani na to nevsází.

Vzhled:

Křída si své zvláštní jméno vysloužil pro svůj zvyk barvit si polovinu obličeje bílou hlinkou, jílem nebo nějakou podobnou matérií. I jinak svým vzhledem připomíná barbara z dávných časů, kdy na světě neexistoval ještě ani náznak usedlé společnosti. Je obrovský (dva metry vysoký), rozložitý a jeho pleť je tmavá a zhrublá neustálým pobytem venku bez ohledu na povětrnostní podmínky. Dlouhé vlasy má upravené špínou do přírodních dreadů, podobně jako plnovous. Celé jeho tělo jako by bylo ztělesněním primordiální maskulinity.

Nenosí s sebou žádné vybavení, pouze oděv a zbraně. Jeho šat sestává z odraných kalhot a kabátu, co se už neuzdraví: obojí je potrhané, pocákané vším možným, nechutné. Plášť má rozhalený a je naboso – silné mozolnaté nohy prozrazují, že mu není cizí žádná vzdálenost a nepatří k těm, kdo k pohybu vyhledávají dlážděné cesty. V ruce svírá oštěp, u pasu má velký zakřivený tesák.