Agalunie (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Agalunie

Pán Jeskyně:

Arag

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Agalunie, stará země v níž vládne mladičká Principa v čele sboru jasnozřivých velekněžek. Duše světa Anima zde koná své tvořivé dílo a zázraky skrze čarodějky putující zemí na svědectví všem lidem. Jejich magie se řadí mezi umění po boku hudby, malby a poezie a je nejvyšším z nich. Zatím ve školách bádají učenkyně o zákonitostech přírody, léčitelství, živlů, země a nebes. V celé říši je mír a zdá se jako ráj na Zemi avšak pod tím vším je něco prohnilého. Ne vše je tak, jak se jeví. Všemi milovaná Principa byla unesena a rada Velekněžek se obrátila na pomoc k obyčejnému lidu. Mnoho lidí žen i mužů koná výpravy za jejím nalezením. Budeš i ty jedním z nich?

Klíčová slova:

Velekněžky, čarodějky, fantasy, únos princezny

Jaké hráče:

Hledám hráče kteří napíší jednou týdně na fórum. Budeme hrát formou volného roleplaye. Hra se odehrává ve fantasy světě technologicky na hranici starověku a středověku v kterém vládnou ženy. V tvorbě postavy se nemusíte omezovat, pokuď si třeba vymyslíte vlastní rasu, není to problém, pokud napíšete propracovaný životopis, jen to uvítám. Držte se pouze zákonitostí daného světa, jež budou oznámeny na nástěnce

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Geografie Agalunie se rozkládá na několika ostrovech a poloostrově vzniklých zaplavením kráterů po dopadu velkých asteroidů na pobřeží starého kontinentu. Ostrovy včetně polostrova a přilehlého pobřeží kontinentu je značně hornaté. Lidé se soustřeďují ve městech a vesnicích při pobřeží. Je zde vlhké podnebí a opakující se období dešťů s tajfuny ale klima se liší napříč zemí, sever se pravidelně halí pod přikrývku sněhu. Řeky jsou zde převážně krátké a dravé a většinou nesplavné, nejvíce rozvodněné na jaře když taje sníh. Je zde mnoho krásných horských jezer. Politika Agalunie je značně izolacionistická země, což je způsobeno jak rozpínavostí sousedního kontentinentálního impéria Balza tak kulturou, která vnímá ostatní národy jako barbarské a také faktem že si Agalunie svou ostrovní polohou a díky hornatému povrchu na pobřeží kontinentu může svůj izolacionismus dovolit. Hospodářství Většina lidí se živí rybolovem a zemědělstvím. Země je velmi bohatá díky zásobám kovu Aeritu, který je velmi lehký, pevný, bílý, třpytivý a vláda země přisně střeží tajemství, kterak ho přimět měnit barvu. Navíc se Aerit nachází výlučně v Agalunii, přilehlých mořích a při pobřeží kontinentu. Politická moc V zemi vládne panovnice zvaná jako Principa. Následnice na pozici Principy se vybírá losem mezi urozenými dívkami do 5 let věku. Každá principa je pak vychovávána sborem kněžek-chův a starší Principou v Zapovězeném městě. Když Principa dosáhne 12 let věku ujímá se úřadu Principy a starší Principa které je v té době většinou okolo 30 let se odebírá do ústraní. Principa musí zůstat až do konce výkonu svého úřadu pannou, pročež sídlí v Zapovězeném městě kam mají přístup pouze ženy, kněžky-chůvy, rovněž pany, velekněžky a všechny ženy ve službách vlády. Po tom, co se Principa vzdává úřadu se na ní tato omezení již nevztahují ačkoli smí zůstat v Zapovězeném městě, pokuď nadále zůstane pannou jako poradkyně předchozí principy. Sbor velekněžek sestává z představených kněžek velkých chrámů po celé Agalunii. Velekněžky pak mají pod sebou kněžky jež sídlí v nespočtu malých chrámech. Principa má obrovskou autoritu a úctu avšak minimální moc, slouží spíš k ceremoniálním účelům, skutečnou moc má rada velekněžek. Společenská struktura Obyvatelstvo země je rozděleno do 8 kast. Kasty Rapach, která je urozená duchovní kasta, kasty Fatri což je kasta úředníků, právníků, soudců a učenců, kasta Dorme což je kasta léčitelů a učenců, kasty Varna, což je kasta řemeslníků a umělců, kasta Yuri což je kasta rolníků, kasty Parva, což je kasta obchodníků, kasty Haki což je kasta bojovníků a nečisté kasty Kebech. Každá kasta má svá práva a povinnosti. Postup do vyšší kasty je nemožný. Jedinou výjímku z těchto pravidel tvoří jurodivé dívky nadané magií. Ty tvoří samostatnou skupinu a nejsou vázány žádnými kastovními pravidly protože se věří že konají ze svaté inspirace, mohou pocházet z jakýchkoli poměrů. Stejná výjímka se vztahuje též na básnířky a hudebnice. Příslušnost ke kastám se dědí po matce. Děti většinou ani neznají své otce, protože ženy a muži zde netvoří klasické rodiny ale žijí odděleně, děti vychovávají ženy, jejich bratři a širší rodina. Agalunie neudržuje žádné svazky, styk pohlaví je velmi rozvolněnou záležitostí. Muži v zásadě žijí se svou rodinou a sestrami a v noci navštěvují cizí ženy jako milenci milenky. Na tento styk se sice nevztahují kastovní pravidla ale přesto se považuje za ostudu, navštěvuje-li ženu muž z nižší kasty. Taktéž se považuje za pro muže nemístné aby navštěvoval několik žen naráz. Muži jsou většinou odpovědní za rybaření, práci na poli a rozličnou pomoc při práci jejich sester. Jinak přímou odpovědnost nemají. Majetek se dědí z matky na dceru, ženy dělají všechna důležitá rozhodnutí. Náboženství Agalůňané mají částečně panteistické náboženství založené na konceptu všeprostupující duše animy. Podle nich tato duše světa na počátku obsahovala ženský princip Ani a jeho popření, mužský princip Mus v nerozlišeném stavu chaosu. postupně se začla Ani oddělovat od Mus a tím se ve světě tvořil řád a harmonie. Země se oddělila od nebes a moře. Avšak na zemi bylo pusto a tma. Z hlíny pak povstala první živá bytost Praani. Praani obdělala půdu a z hlíny vytvořila mnohé rostliny, poté stvořila z hlíny nejdříve vodní živočichy, poté obojživelníky, poté suchozemské tvory a poté létavce. Všichni však leželi na zemi nehybní a rostliny byly suché. Praani proto stvořila pro každého živočicha tlukoucí srdce aby každému tvoru udávalo osobní čas a oživovalo jej. A tvorové se začli ve spánku převalovat a oči se jim rychle míhali pod víčky, kadžý tvor snil o svém životě. Poté praani vyrvala ze své hrudi kus žhavého kamene, své planoucí srdce a umístila jej na oblohu aby určovalo společný čas všem živočichům. Krajinu zalilo slunce, květiny se začali zelenat, zem se změnila v ráj a tvorové se probudili. Od té doby, vždy když bylo na obloze planoucí srdce Praani, tak jsou tvorové vzhůru a když spí tak žijí život ve svých snech. Praani dlouho chodila po zemi a starala se o ni. Avšak tato práce byla namáhavá a navíc Praani neměla nikoho sobě rovného s kým by trávila čas, milovala své stvoření ale chtěla stvořit něco nového. Proto uplácala z hlíny muže Pramuse tak aby se jí podobal a aby ji ve všem doplňoval a věnovala mu kus svého srdce. Společně pak žili, starali se o zemi a měli 10 dětí. Jednoho dne Pramus hlídal děti spolu s velkým žralokem u pobřeží. Žralok se ho zeptal, proč nesní některé z dětí nebo proč ho nikdy neviděl lovit. Na to mu Pramus odpověděl, že to nesmí, že smí jíst pouze to, co roste ze země ale né to čemu dala země volnost pohybovat se po světě. Žralok pak řekl Pramovi, že je to proto, že když by snědl nějakého tvora, získal by náhle všechnu jeho moc a to Praani nechce protože se bojí o moc dělit. Nejvíc moci by získal, kdyby snědl některé z jejích dětí. Pramus uvěřil složité žralokově řeči a tak odvedl jednu z dcer stranou, zabil ji, snědl a dal jíst i svým dětem. S novou domnělou mocí chtěl pak Praani přesvědčit o změnách, které chtěl na světě zavést, zjistil ale, že nezískal žádnou moc, jak si myslel ale zmocnil se ho strach a tak se schoval ve křoví. Když pak Praani hledala svou dceru, viděla že se Pramus před ní schovává. Pochopila že se jí bojí a z toho se dovtípila co se stalo. Praani se pak žalem rozpadla a země přestala být hojná. Rodila málo jídla pro Pramuse a děti a tak se rozhodli že budou jíst i žraloky a další tvory z moře avšak jinak dbaly na příkaz Praani, nejíst živé tvory. Od té doby jsou lidé prokletí a žijí v bídě a čekají, až se Praani vrátí a dá vše dopořádku, Praani se chápe jako vtělení Animy. Agalůňané krom Animy a Praani uctívají duše svých předků, kteří splynuli s Animou a jejich tělo se vrátilo k zemi, vzásadě žen, neb mužské předky neznají. Dále ještě uctívají některé svaté, historické postavy a duchy spojené s přírodou. Také uctívají kočky, lišky, sovy a žáby. Agalůňané věří že všichni jsou tvořeni jednou stejnou duší animy v různém vtělení. Nevěří na reinkarnaci ale na provázanost jednotlivých lidí a zdůrazňují soucit s druhými lidmi. Věří, že když člověk zemře, jeho tělo se vrátí k zemi a jeho duše se smísí s ostatními dušemi, zároveň ale věří že se duše člověka rozptýlí po světě do věcí s kterými přišel do styku, do lidí, které ovlivnil a duše se neustále proplétá ve světě. Proto je podle Agalůňanů duše velký propletenec a s duší zemřelého je možno komunikovat prostou vzpomínkou běhěm rituálů. Až nastane konec světa, všechny duše se smísí a tím vznikne chaos z jehož rozpolcenosti svět vzešel. Život je pro Agalůňany takovýto podvojný proces v němž neexistuje smrt tak jak si ji představujeme, neb celý život je proces rození a umírání ale krom toho neexistuje nic stálé a pokud ano, je to nic, pouze jednota sama. Pokuď neexistuje nic stálé, neexistuje člověk sám a nemůže zemřít, neboť jeho pojetí sebe sama jako něčeho co trvá je iluze, pokuď však je něco, co trvá, pak toto co trvá neumírá. Podle Agalůňanů je tím nejlepším, co může člověk udělat je hledat prozření těchto pravd a proměnu svého života, který se pak stane svatým a spontáním. Zároveň ale věří že není možné takového stavu dosáhnout a zároveň ho upírat ostatním lidem a klást jim překážky v jejich cestě protože nakonec všichni lidé jsou jedna duše a kdo žije svatě žije s tím v souladu. Zároveň ale věří, že tohoto stavu mohou dosáhnout jedině ženy přičemž jediná možnost mužů jak hledat štěstí je pomáhat ženám při jejich úkolu na konci světa dovést k prozření celý svět čímž nakonec také dojdou blaženosti. Zákony Agalunské náboženství zapovídá trest smrti ale nic nehovoří o proměnách a tak používají Agalůňané v případě těžkých zločinů proměny ve zvířata a v některých případech dočasně i na věci. Pro různé zločiny existují různé proměny. Pokud je někdo opakovaně přistižen, jak jí maso, bývá proměněn na některé ze zvířat, které snědl. Vrazi jsou často přeměněni na červy nebo mouchy, zloději na krysy, rebelové a zbojníci na psy, podvodníci a padělatelé mincí na hady, rouhači na hmyz nebo slimáky, sexuální násilníci a pachatelé incestu na prase, veš nebo kusy šatstva, boty či jiný předmět podle výběru oběti. V případě, že má být trest dočasného charakteru, je zločinec zpravidla proměněn na zvíře podle volby rodiny poškozeného, které pak ve zvířecí podobě pomáhá z různými pracemi a rodina na zločince dohlíží, než je proměněn zpátky. V případě zločinů bez lidské oběti, třeba jezení masa, bývá zločinec ve zvířecí podobě pod dohledem vlastní rodiny nebo nejbližšího chrámu. Nicméně se tyto tresty neudílí často, pouze výjimečně. Běžně se volí cesta šatlavy nebo pranýřování. Armáda Armáda je jak ženská tak mužská ale ženy a muži mají rozdílné role. Ženy se většinou věnují lukostřelbě, jízdě a taktice, muži boji zblízka. Muži je vyjma nouze nebo rozkazu zakázáno dotknout se střelné zbraně, protože je podezření, že by je užívali k lovu. Také se zdůrazňuje že muž, ochotný k boji musí být připraven čelit protivníkovi tváří v tvář. Obecně se však válka považuje za hanebnost a je pěstován kult muže ochránce. Kardagoi Jsou elitní skupinou bojovníků. Na první pohled představují obdobu rytířů a samurajů. Ve skutečnosti jsou však spíše tělesnými strážci a společníky, nemají žádné léno avšak ve společnosti mají vysoké postavení. Fungují jako doprovod urozených žen na cestách, ochránci před bandity a dravou zvěří. V případě války bojují po boku důstojnic. Řídí se striktním kódem. Hlavním principem kardagoiů je oddanost své paní. Musí být připraveni bránit ji vlastním tělem, splnit jakékoli rozkazy a být jí po ruce. Zároveň se nesmí kardagoi chvástat svou silou, musí být skromný a dělat jí dobré jméno. Krédo Kardagoiů je přísně nenásilné, rytíř se nesmí vyžívat v brutalitě ani pomstychtivosti, musí vždy ušetřit protivníky, je-li to možné a nesmí tasit zbraň vyjma ochrany, nutnosti či rozkazu. Musí chránit slabší, ženy a děti a dbát pořádku v ulicích. Musí být schopný bavit svou paní na cestách i doma. Musí umět recitovat poezii, být dobrý vypravěč, být vtipný, umět zpívat a hrát na hudební nástroje, tancovat, umět vést inteligentní konverzaci, vyznat se ve filosofii, historii a umění, umět hrát stolní hry, naučit se celý rodokmen své paní, ovládat rozličná praktická řemesla pro výpomoc a udržování domácnosti, ovládat čajové a dýmkové rituály, udržovat se v čistotě a vonět. Taktéž by měl být připraven paní vyslechnout, poradit jí a nikdy neprozradit její tajemství. Kardagoie můžou dělat muži i ženy, muži jsou však častější. Takový záběr dovedností samozřejmě vyžadoval dlouhodobou přípravu. Děti z význačných rodin válečnické kasty byli vychovávány ve speciálních školách, které fungovali obdobně jako rytířské řády. Školy poskytovali univerzální rytířské vzdělání a vychování ale každá se zaměřovala na jiný aspekt povolání. Kardagoiové pak dělali krom své paní dobré jméno i své škole a nosili na zbroji její znak spolu se znakem paní. Školu opouštěli zhruba v 15 letech i když často ještě navštěvovali rozličné mistry a zdokonalovali se ve svých profesích. Když vyšli školu bývali zpravidla přiděleni na tříletou službu k některé paní která po zhodnocení jejich služeb buď kardagoiovi vydala nebo nevydala doporučení k pasování pro místní kněžku. Po třech letech služby směl kardagoi přestoupit k paní podle svého výběru. Kardagoi buď vzásadě věděl komu bude sloužit už během studia, neboť ho rodina s tím do školy poslala nebo si novou paní našel během služby u staré paní mezi jejími společnicemi. Když měl kardagoi svou paní a doporučení od předešlé paní, mohl si zažádat u místní kněžky o pasování, kde slíbil paní svou věrnost a ona ho přijala do svých služeb. Kardagoi primárně neposkytoval sexuální služby avšak často se stávalo že se s paní dohodl na oficiálním mileneckém vztahu. V takovém případě byl jejich vztah stvrzen rituálem při kterém kardagoi přijal pás cudnosti a klíč odevzdal své paní. Jednalo se však většinou o formální gesto a kardagoi pás nenosil. Kardagoiové tvořili mezi muži výjímku neb byli jedinou jízdní jednotkou mezi muži. Výjímku si vynutili z praktických důvodů, neb musel doprovázet paní na cestách. Paní mají vůči kardagiům také jisté povinnosti. Především musí zajistit jejich živobytí, a dobré podmínky jeho rodině, tedy sestrám, bratrům, předkům, synovcům a neteřím. Takto si rodiny obzvláště úspěšných kardagoiů mohou přijít na velké bohatství a vyšší posty v armádě či různé výhody od úřadů. Pokuď kardagoiova paní zemře nebo odmítne jeho služby stane se opuštěným kardagoiem, členem nejnižší kasty. Paní si může udržovat i více kardagoiů najednou, zpravidla se to ale neděje, protože vydržování kardagoie je drahou záležitostí a sehnat dobrého kardagoie je vzácnost Móda Agalunská móda je velmi rozvinutá. Ženy většinou nosí pohodlné šaty se sukněmi ke kolenům s jednoduchým střihem s kapsami. Přesto však jsou jejich šaty zdobnější než šaty mužské. Obyčejný střih se kompenzuje drahými látkami mezi nimiž je nejoblíbenější hedvábí s rozličnými vzory. Podoba šatů byla výrazem individuality a kreativity každé ženy, nosit vlastnoručně udělané šaty nebo šaty na míru bylo symbolem noblesy a v případě drahých šatů i moci. S určitými kastami se pojí určité barvy. Principa nosí šaty z bílého hedvábí protkané Aeritem, který jim dodává duhově opalizující lesk. Kněžky z kasty Rapach nosí žluté, zlaté a bílé látky, úřednice, právničky a učenky historie z kasty Fatri mají modrou barvu, léčitelky a učenkyně přírody z kasty Dorme mají fialovou, řemeslníci z kasty Varna mají látky oranžové a hnědé, rolníci z kasty Yuri zelenou, obchodníci z kasty Parva šedou a černou, bojovníci z kasty Haki červenou a lidé z kasty Kebech se oblékali pouze do šedých lněných šatů. Potulné čarodějky se mohli oblékat jak chtěli ale většinou nosili pestrobarevné oblečení se spoustou třásní. Ženy dále nosili šperky často zapletené do vlasů s velmi různorodými účesy. Nenosili žádné líčení a zpravidla si holili pouze nohy a podpaží. Nízký podpatek byl mezi vyššími kastami znamením moci, ale nikoli vysoký. Muži podstupovali obřízku a v dospělosti úpravy jazyka, často přerušení uzdičky jazyka pro delší dosah, rozdělení jazyka a piercing v jazyku. Nosili jednoduchý lněný overal, který zakrýval celé tělo od krku po paty, který byl často vycpávaný v ramenou, rukávech a rozkroku. Přes toto oblečení pak nosili úzké kalhoty a tuniky ke kolenům. Muži se často nechávali tetovat na počest rodu, někdy si též nechali dělat umělecké jizvy. Většinou si holili vousy a vlasy nosili po stranách vyholené a nahoře buď zkrácené nebo spletené. Děti oblékaly pouze jednoduché overaly nehledě na pohlaví. Oblečení spojené se svým pohlavím dostávali až když došli rituálu dospělosti ve 12 letech. Svátky: Vítání jara V tento den přichází do města zlá sfinga s průvodem démonů, hrozí že sní slunce a jaro nikdy nepřijde. Jediný způsob, jak ji porazit, je hrát s ní hru na hádanky. Děti chodí za sfingou a ta jim klade otázku. Když uhodnou, kladou zas oni. Každé dítě si se sfingou vymění tři otázky. Když sfingu porazí 12 dětí nebo když už se sfingou všechny děti hrály je sfinga unavená, může být poražena a utíká. Děti se snaží sfingu chytit, démoni rozhazují bonbóny aby je rozptýlili. Sfinga unikne ale nechá na cestě kůži. Děti kůži přinesou a spálí. Slaví se okolo ohně se spoustou alkoholu. Tento den se může kdokoli zeptat kohokoli na jakoukoli otázku a on mu musí odpovědět nebo mu dát fant. Tento den lidi dělají hodně zpovědí. Dopoledne lidé chodí na procházku po okolí a rozvěšují po stromech básně a sbírají ostatní. Lidé si z básní dělají sbírky které rok od roku rostou. Jedná se o den nového roku. Tento den neplatí žádná kastovní pravidla a muži a ženy si vymění šaty a role. Svátek krysí čarodějnice Odehrává se v létě. Tento den přichází do města krysí čarodějnice v pestrobarevných šatech, hraje na flétnu a obchází okolo řeky nebo s sebou nese kýbl s vodou. Dívky nosí flétny z mrkve, hrají na ně a chlapci se snaží ukrást čarodějnici myší kůži, to je vak s ovocem a zeleninou. Přitom musí dívky hrát poblíž každého chlapce na flétnu, když nehrají, háže je čarodějnice do řeky nebo polévá vodou. Děti chodí čistit studánky. Letní slunovrat Rodiče hází hliněné a skleněné kuličky do vody a děti se pro ně potápí. S nasbíranými kuličkami potom hrají kuličky. Kdo přinese večer nejvíc kuliček dostane nejvíc dobrot. Dívky sbírají kvítí a připravují věnce. Kvítím se zdobí postele malých dětí Vinobraní Vinobraní je na začátku podzimu. Tento den ženy a děvčata šlapou hrozny. Večer je velká oslava a bál. Muž který si chce zajistit že daný den bude dívka tancovat jen s ním, si musí lehnout před káď s hrozny. Když žena vyleze z kádě, stoupne si rovnou na něj, projde se, zatancuje tanec a očistí si o něj nohy. Muž musí dočista vysát všechnu šťávu z jejích nohou. Teprve potom z něj dívka sleze a je na celý den jeho. Den předků Ten den si vytáhnou všechny památky na zemřelé příbuzné a vzpomíná se na ně. Taktéž je postavena socha golema, která se dá před dveře chránit dům. Každý desátý den se pak musí golem schovat dovnitř. Zimní slunovrat O zimním slunovratu je temná noc. Večer děti vyrážejí ven a zdobí okna sousedů, kreslí do námrazy. Sousedi nechávají za oknem jídlo, ovoce a sladkosti které mohou děti ukrást. Ale sousedi je nesmí vidět. Kdyby je přistihli, musí děti slíbit že pomůžou sousedům okna umýt. Taktéž je možné na okně zanechat tajná psaníčka. Často vyznání lásky. Pokuď vyznání zůstane druhý den na okně a není smazané, je to dobré znamení. Když se děti vrátí domů, rodina povečeří a zhasnou se všechna světla. Všichni zůstanou celou noc vzhůru a vyprávějí se příběhy a sny. Ráno zapalují lampiony a pouští je do vzduchu, aby pomohli slunci vyjít. Jazyk Agalůnština je flexivní tonální jazyk s volným slovosledem Slovesné osoby jsou komplexní, mohou vyjadřovat nejen kdo činnost koná ale také vůči komu a s kým, slovesa se dají skloňovat. Je tudíž možné říct větu "Přivedli ho k nám" nebo "Vem si jí k sobě" jedním slovem Agalůnština má komplexní systém čísel, číslo jednotné, duální, množné, stoupající a klesající Rody v Agalunštině jsou tři, mužský a střední rod se tvoří přidáním koncovky souhlásky k základnímu ženskému rodu. V případě smíšené skupiny se používá množné číslo ženského rodu. Ženského rodu jsou ženy a některá zvířata, mužského rodu muži a některé věci, středního rodu děti a některé věci. ukázka textu: Âne nĩ shĩrì wâtấshệ bâchx i mãì yeem nộ chĩchì, anẩyeet kă nẫmăe sheemsō ke sứrừ tẩchèmăi chxì, ỳeexbã rêx mẫl-chì ōkõkữna sằichut nĩ chikyū i mãi. Kỳō wâtấshe retsừn bằshe bẩmai ni pấn sộ shễyeem, vếtẽtèn nằsải chxêtă ni yứrữshi tsumì vetộ yứrữsheem, ỹūwấku nĩ shxõle chxâtotải gấ shinẩide kurừrì ỹuri atâi Kằshếrãi eikō ōkổkứdẻrấi shõm săi wabằchừrì tổ okì yomãi
Hráči: (2/4) fox2, halicek.99

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Michael de Farou - 1. března 2019 21:22
Michael de Farou

Zmatek v přístavu
Už od okamžiku, kdy dorazili první zmatené zprávy o zmizení Principi, začala mne pobolívat jizva na boku. To dělá vždy, když mne čekají potíže. Ty se sice zatím nedostavili a já pomáhám lidem v potenciálně marném hledáním dům od domu. Přitom nabízím své služby léčitele.

Pravdou je, že zprávy jenž ke mně postupně doráží mne znepokojují. Zkazky o tajemných mužích v pláštích, o krtkovytých nestvůrách a podobné zkazky mi vůbec nevoní. Jsem přesvědčen, že pravda bude prostší a také nebezpečnější.

Když se ke mně dostala výzva velekněžek, rozhodl jsem se jí uposlechnout. Moje myšlení se v posledních letech, řekněme narovnalo a já měl pocit, že jim to prostě dlužím. Jelikož ovšem vrchní kněžka odjela pryč a s ostatními nevím, jestli jednat a jak, zamířil jsem do hospody odkud vzešlo druhé volání.

Vstoupím do hospody a nejdříve si objednám něco k jídlu. S tímto zamířím k nějakému stolu odkud mohu pozorovat dění v hospodě. A až dojím zajdu přímo za Rairekisem.
"Dobrý den, pane to vy organizujete pátrací skupiny? Mohl bych se připojit?" oslovím muž uctivě, přeci jen já jsem tu cizinec a on domácí.

Arya.Stark - 1. března 2019 00:01
Arya.Stark

*Neboli vonku na balkóne dlho vošli späť do bytu, ale do postele už nešli. Na raňajky si dali nejaké ovocie a potom sa šla obliecť. Ženy v tejto zemi si obliekajú rôzne šaty z hodvábu vo farbe kasty do ktorej patria. Ona šaty neobľubuje. Preto chodieva oblečená v nohaviciach a košeliach. Aj teraz si preto obliekla nohavice a košeľu. Horné tri gombíky na košeli nechala rozopnuté, tie si nikdy nezapína. Košeľu si zastrčila do nohavíc. Nohavice upevnila opaskom a do puzdier na bokoch si dala svoje dve dýky. Dýky sú síce zbraň na blízko a v Agalunii smú na blízko v armáde bojovať len muži, no ona v armáde nie je a používa ich iba na boj v úzkych uličkách. Čiže by nikomu nemalo vadiť, že má zbrane na blízko. Ako vždy po oblečení sa postavila pred zrkadlo aby skontrolovala či je všetko v poriadku. Posledné úpravy urobila z vlasmi, ktoré si prečesala aby vypadali ako tak v poriadku. Neposlušný prameň vlasov, ktorý jej padol do tváre, sa ani nepokúšala zastrčiť za ucho. Nepovažovala to za nutné, keďže by ho mala o chvíľu naspäť v tvári. Následne spolu z Astrid vyrazili do mesta.

Obe pracujú v jednej budove. Astrid ako príslušníčka kasty Fatri vyštudovala právo a zamestnala sa v právnickej kancelárii, ktorú vlastní jej mama. A ona dievča bez vzdelania tam pracuje ako poslíček a, vďaka svojim bojovým a určitým magickým schopnostiam zameraných na vodu a vodné skupenstvá, aj ako vymáhačka dlhov. Bolo síce ešte ráno no v budove už panoval normálny pracovný ruch. Netrvalo dlho a dostala do rúk niekoľko dopisov, ktoré má dnes doručiť obyvateľom mesta. Kým sa zdvihla na odchod, tak ešte chvíľu strávila v pracovni, v ktorej pracuje Astrid.*

Hlavne sa nezapleť do problémov ako to máš vo zvyku. *Povedala jej Astrid namiesto pozdravu na rozlúčenie. Už stála vo dverách, no otočila sa a zadívala sa na ňu.*

Do akých problémov by som sa už len ja mohla zapliesť? *Opýtala sa jej ako keby nevedela o akých problémoch je reč. Bitky, vyhrážky, vlámania a tak ďalej. Pokračovať by sa dalo dlho ale na to teraz nie je čas. Musí ísť doručiť dané dopisy a tak sa znovu otočila na odchod.*

Principa zmizla a ty uvažuješ nad tým že ju pôjdeš hľadať. A ako ťa poznám, tak si schopná informácie získavať aj za pomoci bitiek, mágie a mučenie. *V duchu musela uznať, že Astrid ju skutočne dobre pozná. Opäť na ňu pozrela, ale tentoraz neprehovorila, iba sa na seba vzájomne usmiali a už aj zmizla von vykonať svoje pracovné povinnosti.*

*Prechádzala ulicami mesta a roznášala dopisy. Pritom sa snažila nezavadzať vojenským hliadkam a ani ľuďom čo sa krčili u plagátov a diskutovali čo sa asi Principe mohlo stať. No akonáhle zaniesla posledný dopis, tak zapadla do krčmy. Viac ako výzvy kňažiek, ju zaujala výzva miestneho rybára. Nejakého Rairekisa. Meno jej nič nehovorí a vlastne ani nemá prečo. Ešte toho muža nestretla a ani veľa toho o ňom nepočula. Vraj je to rybár, opilec a blázon, no to sa o ňom iba hovorí. Sedela v krčme, v ktorej má ten Rairekis organizovať pátranie po Principe, a pomaly pila pivo. No samotné pátranie, ktoré sa pomaly rozbieha v tomto malom meste, ju nezaujíma. Viac ju zaujímajú reči, ktoré medzi sebou viedli tí ktorých tiež oslovila Raikerisova výzva. Vie že nemá zmysel prehľadávať domy. To zaberá veľa času a zväčša to nikam nevedie. Preto iba načúva tomu čo si hovoria iný a v duchu vylučuje jednu absurdnú teóriu za druhou.*

Pán Jeskyně - 28. února 2019 04:52
Pán jeskyně Arag

V rybářském přístavním městečku Minaro bylo poklidné ráno a nic nenasvědčovalo tomu že je země právě v hluboké politické krizi. Tváře lidí byli jako jindy usměvavé a vstřícné protože hrdost tomuto národu zakazovala nechat se ohromit strachem či smutkem. Jen veliké plakáty ze svitků bambusu s výzvou k lidu vyseli v každé z ulic v kterých procházelo více bedlivých ozbrojených hlídek, než obvykle. U plakátů se srocovali lidé a horečně diskutovali a vyměňovali si klepy o principině osudu.

Na plakátech byl vyobrazen obličej principy s letmým úsměvem a křehce působící perleťovoaeritovou korunou na hlavě v nadživotní velikosti spolu se menším natištěným státním znakem v podobě šestiruké bohyně s květinovou korunou sedící v lotosovém květu a třímající ve svých rukou propletené pupeční šňůry vedoucí mimo znak, za níž prosvítají paprsky slunce. Pod tím vším stál text: "Zrada! Její jasnost Principa Akari Naoko VII. byla unesena neznámými pachateli. Voláme všechen věrný lid na pomoc. Kdo dopomůže k nalezení Principy ať už vlastními činy či cennou informací bude jménem Rady velekněžek po dohodě štědře odměněn. Život naší vládkyně a osud celé naší země leží ve vašich rukách!" Každou hodinu navíc obešel všechny ulice muž s plechovou troubou a psaný vzkaz vyřvával do ulic.

Totožnost únosců skutečně nebyla známa, obecně se o jejím zmizení ví velmi málo a informace, které se povídají mezi lidmi jsou značně protichůdné. Jisté je jen to, že principin pokoj byl ráno nalezen prázdný a převrácený vzhůru nohama kněžkami-chůvami čekajícími na Principu kvůli každodenním ranním rituálům. Dveře i okna pokoje byla zavřená zevnitř a zdi místnosti byly neporušené. Přesto se mezi lidmi šířilo mnoho informací o zaručených svědectvích lidí, kteří prý viděli směrem od zakázaného města prchat černé zakuklence na koních, chlupaté krtčí bytosti utíkající s principou na ramenou lesem nebo podivná světla a draky poletující tu noc nad městem.

Nutno podotknout že tato krize není první v krátké době. Poslední Principa, všemi milovaná a oblíbená Michi Kiyoko před 16 lety záhadně zemřela ve věku 20 let a zanechala po sobě vakuum v kterém moc musela převzít Rada velekněžek do doby, než byla vychována principa nová. Los tehdy padl na právě narozenou Akari a tak museli lidé čekat dlouhých 12 let než se ujme vlády. K nové Principě tak lidé vzhlíželi jak k dlouho vytoužené následnici s velkými očekáváními nastavenými principou předešlou.

Ulicemi Minara se krom výzvy velekněžek nesla od večera výzva místního rybáře, který se jal sezvat všechny do hospody a bez předchozího pověření organizovat pátrací skupiny které budou ztracenou Principu hledat. Jmenoval se Rairekis a byl znám jako místní chvástal, trhan a ožrala, přesto však měl svou hrdost a dalo se mu věřit. V mládí se měl stát kardagoiem, kvůli nehodě však skončil s pochroumanou nohou, jeho paní se zřekla jeho služeb a on skončil jako člen kasty Kebech. Aby se uživil, dal se na rybaření ale protože neměl vpodstatě žádné jiné vyžití, dal se na pití, jeho nejbližšími známými je hostinská rodina. Hostinská souhlasila s tím, že může lidi do hospody sezvat, hospoda je známá široko daleko pro své dokonalé rybí speciality, horké zázvorové víno a křenovou vodku. Přesto že je sešlost svolaná Reirekem, dá se na ni čekat slušná učast, protože ji zastřešila hostinská. Reirekis si dal tudíž dnes od rybaření přestávku, sedí od rána v hospodě a potkává se s lidmi ochotnými pomoci, v mezičase pomáhá s vařením jídel, jejichž recepturu sám pomáhal upravovat a popíjí kořalku.

Je vidět že jeho nápad má mezi lidmi úspěch neboť se ulice čím dál více plní lidmi, kteří chodí od domu, všude klepou a zvou lidi do hospody a shánějí další dobrovolníky na pátrání po Principě. Jejich hloučky rostou geometrickou řadou a jsou mezi nimi staří i mladí. Jedna ze skupin se dokonce rozhodla začít domy sousedů prohledávat,

Místní kněžka mezitím vyhlásila speciální každodenní modlitby za principino nalezení a odjela za svou velekněžkou pro další instrukce. Protože kněžky představují důležitou součást místní správy, je město z půlky v bezvládí, naštěstí zde však zůstaly dvě úřednice a navíc má celé město oporu v místní radě, která v každém městě sestává z představených matek velkých klanů. Byla to právě městská rada, která nařídila zostřené hlídky v ulicích a která se nedívá nijak ráda na nikým neřízené lidové akce v ulicích města, jako je Reirekisova inciativa přesto však kvůli vážnosti situace a s ohledem na výzvu velekněžek se rozhodli dát zatím věcem volný průběh.

Arya.Stark - 27. února 2019 21:43
Arya.Stark

*Je krásne ráno a slnko pomaly vychádza. Od mora fúka vetrík a tak je v celom meste cítiť vôňu mora. Ulice tohto malého mestečka sa začínajú pomaly zaplňovať ľuďmi idúcimi na trh alebo do práce. Je to normálne prímorské mestečko v Agalunii. Túto zem si obľúbila hneď ako sem prišla. Je to tu úplne iné ako v zemi kde sa narodila. Je krásne ráno a slnko pomaly vychádza. Opiera sa o zábradlie balkóna jej malého bytu, ktorý je na štvrtom poschodí veľkého obytného domu, a sleduje prístav a východ slnka. Keďže je len ráno a ona pred chvíľou vstávala z postele, tak je ešte nahá. Áno je nahá na balkóne kde ju môže hocikto vidieť a je jej to jedno. Veď nemá nič čo by sa nedalo vidieť na každej normálnej žene. Navyše je jej jedno čo si o nej kto pomyslí. Na tom jej totiž nikdy nezáležalo a aj vďaka tomu dokáže prežiť pošuškávanie za jej chrbtom. Agalunia je síce pekná zem, kde vládnu ženy, no cudzincov považujú za barbarov a mnohý to dávajú aj najavo. Jej je to však jedno. Sleduje východ slnka a premýšľa nad mladou Principou, ktorá zrazu zmizla, a premýšľa aj nad výzvou ktorú predniesli Veľkňažky. Jej myšlienky blúdia hlavne k možnej odmene za nájdenie Principi. Peniaze by sa jej zišli na splnenie jej sna. V izbe za ňou zavŕzgala posteľ a ozval sa šuchot perín. Netrvá dlho a na balkón vyjde osoba, z ktorou strávila noc.*

Ty nevydržíš ani jeden deň bez toho aby si nesledovala východ slnka. *Prehovorila Astrid jej milenka kvôli ktorej ostala žiť v Agalunii. Pozrela sa na Astrid z pohľadom plným lásky. Aj po tých rokoch čo sú spolu ju stále udivuje ako je možné že si Astrid, tak krásne a slušné dievča vybralo práve ju. Vickery nevychovanú cudzinku ktorá sa narodila v zemi o ktorej mnoho miestnych nikdy nepočulo. Astrid si predtým ako prišla na balkón obliekla jej hodvábne šaty modrej farby. Namiesto odpovede si ju pritiahla tesne k sebe a dala jej dlhý bozk. Zo svojim vzťahom sa netaja a obom je jedno čo si myslia o nich iný ľudia.*

1


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)