Blood Naruto – The war of the (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Blood Naruto – The war of the

Pán Jeskyně:

Deilen

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Mnoho let po poslední válce Shinobi, nejen s Madarou, ale i velkou Kaguyou se dařilo světu ninjů velice dobře. I když rozvoj technologií nešel vůbec dobře, pořád se dařilo na poli obchodů a diplomatického jednání. Přes veškeré snahy se aliance Shinoby postupem času rozpadla, až zůstali jednotlivé vesnice odkázané sami na sebe. Začala éra intrikování a politické války, že si nikdo nevšiml pomyslného zla, které se postupně tlačilo na povrch.
S prvním útokem přišla první rána. Země větru byla vypleněna a dobyta neznámou armádou, jejíž přeživší vykládali o démonických nohsledech vyvolané za pomocí techniky přivolání boha smrti ve stopách Kaguyi. Kagové všech velkých vesnic se spojili, aby ji znovu zastavili v doprovodu téměř posledního žijícího z velkého klanu Uchiha.
Dokonce i síla těchto vůdců nestačila a jejich odzbrojené, nepřipravené armády na tenhle obrovský konflikt nestačily a padly v nelítostném konfliktu, kterému se později začala přezdívat Válka prastarých nebo Válka posledních přeživších. Vůd...

Klíčová slova:

Naruto, válka prastarých, hokage, kazekage, kaguya, armáda démonů, Shinihgami

Jaké hráče:

Mám své hráče. Malý pokus pro kamaráda.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/2) CoolGuy

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3

Pán Jeskyně - 17. října 2018 17:01
Pán jeskyně Deilen

Akiro sebou táhne obrovský pytel pouze stěží. Rozhlíží se okolo a přitom se tváří dost uhnaně. Chvíli mu trvá, než se k tobě vůbec dobelhá s těžkým nákladem a pytel se zařinčením kov o kov pustí ztěžka na zem. Hřbetem pravé ruky si setře pot z čela a obrovský pytel rozváže.
Je tam úplně všechno. Od vrhacích hvězdic, kunaiů po různé ochranné nátepníky až dokonce lékařské základní vybavení. Všimneš si dokonce i horolezeckého vybavení a také nespočet výbušných lístků, různých opasků, kam si můžeš upevnit různé zbraně. Hodina na přípravu se zdá být opravdu málo.
Akiro bezpečně poslouchá tvé vyprávění a rozkazy od Kawaki. Chvíli se tváří zadumaně, ale nakonec rozšíří rty v zářivém úsměvu, jakoby ho vůbec nezajímalo, že se chystají možná na misi, která může být pro ně smrtelná. Nakonec ucítíš jeho mírné bouchnutí pěstí, které přistane na tvém pravém ramenu a konečně po chvíli monologu promluví.
„S Uzumakim v týmu se nebojím ničeho,“ Řekne hlasitě: „Příteli, je nad slunce jasné, že to může být opravdu nebezpečná mise. Budeme opatrní. S Manzem se občas hádám, ale pokaždé jsme zůstali při sobě. Máme pevné jádro týmu a s tebou… se nebojím skutečně ničeho.“ Akirova slova skutečně hladí po duši, neboť vnitřně začneš pociťovat jistou úlevu. Dokonce mise třídy S potom už nepřipadá, jako nesplnitelný rozkaz a odměna byla za to více, než adekvátní. S tím Akiro ukázal na zbraně a přisunul k tobě hromádku vrhacích hvězdic s jasným úkolem, abys je zkontroloval. Sám se pustí do kontroly výbušných lístků.
Z dálky vidíte Manza, jak se v rychlosti vrací zpátky a přes menší ostrý konflikt se přesto dává do práce a pomáhá vám kontrolovat zbraně. Hodina uteče neskutečně jako voda a přitom je nejvyšší čas vyrazit na cestu, kde dokonce ani ty sám nevíš, co tě čeká.

Stojíte před branou. Manzo se s Akirem stále ještě dohadují o předešlé situaci. Je téměř k nevíře, jak dokáží se zarytě dohadovat o blbostech, ale zároveň udržovat v týmu rámci možností dobrou náladu. Nakonec se rozběhnete blíže do lesa a postupujete zalesněným údolím, až na vzdálenou louku. Horský ledový vzduch nepříjemně štípe do tváře, ale není to nic oproti tomu, co si zažíval ještě několik dní zpátky – tohle je oproti tomu procházka růžovým sadem.
Manzo určuje tempo. Skáčete po korunách stromů a jejich větvích v těsném závěsu. Těžko říct, jak dlouho můžete být na cestě. Podle selského rozumu se blíží noc, neboť slunce vysoko za obzory z{b}apadá.
„Tady se utáboříme. Máme za sebou dlouhou cestu. Měli bychom si do svítání odpočinout. Doplnit vodu a kousek tady by měla být řeka. Kdo si vezme první hlídku? Měli bychom se prostřídat, ať si každý může trochu odpočinout.“ Zeptá se Manzo a unaveně si odloží věci na zem, kam se taky vzápětí posadí. Opře se o korunu stromu a pobaveně sleduje Akira.
„Já si vezmu první hlídku. Ostatně, nemám takový problém s fyzickou námahou. Necítím se vůbec unavený, tak si můžete odpočinout. Vystřídat se můžeme až klidně po čtyřech hodinách.“ Jak zjišťuješ v následujících chvílích, Akirova hlavní schopnost byla opravdu velká výdrž spojená s mistrným ovládáním taijutsu, zatímco Manzova specializace se zaměřovala převážně na genjtusu. Proto pro Akira nebyl velký problém zůstal klidně celou noc vzhůru – lidově řečeno, dokázal spát s otevřenýma očima.
Zatímco se kluci skvěle baví, propadáš do zamyšlení, až se ti dokonce začnou zavírat i oči. Naposledy si spal možná několik desítek hodin zpátky, ale dva roky v kómatu si nyní vybírají jistou daň. Bude chvíli trvat, než si opravdu zvykneš na nový denní režim – tedy alespoň tvé tělo.

Zatímco poklidně spíš ve spacáku u rozdělaného ohně s Manzem hned poblíž, najednou tě probudí zvuk křiku a rány, jako z děla. Rozhodně by nikdo nečekal, že vás napadnou hned první den na misi, avšak je pravdou. Nevíš, kolik mohlo uběhnout času, ale rozhodně to nebylo dlouho od zavření tvých očích. Manzo se probere téměř okamžitě a stojí na nohou s vytaseným kunaiem. Tobě to chvíli trvá, ale zjišťuješ, že to není tvoji vinou. Jakmile se probereš, aktivuje se tvé tajné dojutsu a vidíš temně černou čakru, která se ti šíří od kolen do celého těla. Nezbývá ti očividně mnoho času, neboť začínáš propadat zoufalství a beznaději. V tom zmatku si všimneš další podivné věci. Nejsou to lidské ruce, které tvé nohy drží. Průhledná kůže přes kterou jdou vidět šlachy a kosti působí dost nechutným dojmem, ale zároveň jejich stisk je příliš silný na to, aby ses mohl z něj pouze hrubou silou dostat. Vzápětí si dokonce všímáš, že se pomalu, ale jistě tvé ruce propadají do země. Je to moc tvým očím dosud nepoznaná.
„Ichiro! Zůstaň v klidu,“ Manzo se snaží k tobě jakýmkoliv způsobem dostat. Nedaří se mu to, protože pečlivě vybranými útoky odráží stále agresivněji útočnými démony. Akiro bojuje několik metrů opodál.

Ichiro Uzumaki - 5. října 2018 22:30
Ichiro Uzumaki

Nevypadá to, že by má slova měla na Hachira jakýkoli vliv. Možná by i v běžné situaci bývala měla, avšak pes byl momentálně stále zaneprázdněný soubojem o svůj holý život s Manzem a navíc byl značně opilý.

Chvíli na nevychovaného psíka dopáleně zírám, nakonec se však můj výraz ve tváři změní v lehký úšklebek, se kterým nadále pozoruji komickou scénku.

Korunu všemu nasadí situace, kdy už to hafan v sobě prostě neudrží a ozdobí Manzovi hlavu zbrusu novými kadeřemi netypické zelenohnědé barvy.
Ač nejdřív cítím menší znechucení, tak se zkrátka neubráním menšímu vyprsknutí smíchu.

"Okamžitě ho přivolej zpátky, Ichiro! Já tě varuju, okamžitě ho přivolej zpátky!" ozve se téměř nepříčetný Manzo a ukáže na mne zlověstně prstem.

Po čele jako kdyby mi sklouzla slzička, začne mi jemně cukat v koutcích úst a jen nekonfliktně zvednu ruce dlaněmi vpřed směrem k Manzovi.

"No, na mě nekoukej, dostal jsem ho na starost teprve nedávno. Vlastně jsem s ním ani ještě neuzavřel smlouvu o..." řeknu poněkud vyhýbavě s nervózním úsměvem.

"Vypil mi pálenku, rozkousal trenky a poblil hlavu! Podívej se jak vypadám." přeruší mne opět Manzo, jako by mne téměř neposlouchal, poté nastane hrobové ticho.

"Jako člověk? Aspoň máš vlasy!"
řekl nakonec Akiro nahlas to, co si všichni v duchu stejně mysleli, v davu se opět rozlývaly menši vlny přidušeného smíchu.

"To nebyl zrovna dobrý nápad mu to říkat,"
řekne nějaká dívka, přejedu z ní nervózně pohledem směrem k Manzovi a očekávám výbušnou reakci.

Manzo se rozběsněný rozběhne proti nám, s vytřeštěným výrazem a překvapením v očích jen zdvihnu ruce na obranu, avšak nakonec mne mužík s bujnou kšticí mijí a začne stíhat ubohého Akira.

"No dopr...Musím hned za nimi, snad se kvůli tomu nepozabijí..."
prochází mi hlavou, když se rozběhnu za uhánějící dvojicí.

Chvíli se zdá, že je téměř bez problému dobíhám, avšak v ten moment jakoby se ve mne něco zlomilo, kroky začínají být čím dál tím více vyčerpávající a už jen těžce oddechuji.

"Zatraceně, stále nejsem úplně fit. To kóma mi zrovna dvakrát neprospělo..."
prohodím si pro sebe a ironicky se pousměju, to už se chlapci válí na zemi a snaží se ze sebe vytlouct duši.

"Ty si ze mě budeš dělat srandu?"

"Kage bushi..."

"Neche toho, vy dva, vždyť jde o naprostou..."
snažím se ze sebe vydat smířlivou větu, když v tom se na scéně octne Kawaki.

"Rvačky za účelem ublížit druhému tu nestrpím! Okamžitě ukončete tuhle zvrácenou činnost a poslouchejte! Okamžitě! Ichiro, pro tebe to platí taktéž."
téměř štěkne Kawaki-sama a přísně se na oba chlapce zadívá.

Mí souputníci se hned na to přestanou snažit zabít jeden druhého, seberou se ze země vyměňujíc si nevrlé pohledy a čekají, co Kawaki hodlá dál říci.
Postarší dáma počne rozkládat jakousi mapu, nad ktero use zvědavě nakloním a začnu zkoumat jednotlivé detaily.

"Akiro, běž do skladu. Vybavení už máte nachystané. Vyzvedneš ho. Řekneš, že je to na misi třídy S pod krycím názvem ANBU. Manzo s Ichirem ti vysvětlí, co se bude dít, až budete na cestě."

Při zmíňce obtížnosti mise téměř vyprsknu překvapením, nakonec se však ovládnu a tak mé překvapení naznačí jen vytřeštěné oči.

"Jako vážně? O co tu vlastně jde...?!"

"Nebude to lehký úkol a boji se zřejmě nevyhnete. Sho s vámi ještě jít nemůže. Od posledního selhání srdce ještě není schopný se postavit na nohy, byť díky lékařskému ninjutsu Nyoko se hojí dobře. Zpět k misi. Tahle mise je dost důležitá. Naši zvědové a senzibilové vycítili prazvláštní čakru v oblasti mezi zeměmi ohně a zdevastovanou zemí vodopádů. Vydáte se tím směrem. Půjdete jenom ve třech, nemůžu riskovat možnou ztrátu více týmů, obrana vesnice už je tak oslabená. Naopak vás na hranici počkají právě ti senzibilové, kteří mi tuhle zprávu podali. Nebudete riskovat, žádné přehnané akce a hrdinské činy. Musíte se chovat nenápadně a pokud možno se vyhnout boji. Pokud uspějete, promluvím si s radou o vašem případném povýšení na jednotky Chunninů. Máte hodinu na to, abyste se připravili. Manzo, ty se běž umýt. Ichiro ty s Akirem, až se vrátí zkontrolujete zbraně, uděláte přípravu. Máte na to hodinu. Pánové, splňte úkol. To je rozkaz! Ichiro, až se vrátíte, tak mám pro tebe jednu misi, ale tu už budeš muset splnit sám. U brány vás bude čekat přídělový balíček s jídlem a pitnou vodou. Hodně zdarů, pánové!"

Při poslouchání a postupnému uvědomování si důležitosti mise jen nervózně polknu.

"Opravdu vysílají pouhé tři geniny na misy typu S, bez jakéhokoliv doprovodu dalšího zkušeného ninjy, tedy alespoň jonina?!
Chápu, že si nemohou dovolit příliš tříštit již tak nepočetné jednotky, ale při takto důležitém úkolu..."

probíhá mi hlavou spousta znepokojivých myšlenek.

"A co vůbec myslí tím, že pro mne samotného má poté ještě další misi...?!"

Tolik otázek a tak málo odpovědí. Už, už se nadechuji na to, abych položil otázku, když v tom Kawaki-sama mysteriózně zmizí z místa, na kterém ještě před chvíli stála.

Manzo se zatím odešel omýt, a proto jsem zůstal na místě stát osamocen. Po chvíli se však vrátí Akiro s požadovanou výbavou. V rychlosti mu převyprávím, co jsme si právě vyslechli, načež se na něj tázavě zadívám.

"Tak, co si o tom myslíš?!"
zeptám se ho s pozvednutým obočím.

V srdci mne sice hřeje myšlenka možného povýšení na úroveň chuunina, důležitost mise a to, že byla svěřena zrovna mne, avšak na druhou stranu si uvědomuji i nebezpečí s tímto úkolem spjaté, navíc ty nejasné a neúplné informace od Kawaki-sama...
Zkrátka, jsem ze všeho poněkud rozpolcený a čekám, jak se vyjádří Akiro.

Pán Jeskyně - 20. září 2018 21:21
Pán jeskyně Deilen

Manzo se snaží jakýmkoliv způsobem setřást psa přímo ze zavěšené osvětlení, ale nedaří se mu to. Hachiro se houpe na různé strany a nevypadá, že by chtěl brzo seskočit dolů a uposlechnout tvé příkazy. Ostatní se smějí po vzoru Akira. Hafan ovšem vyšle ke stropu menší plamínek ohně a vzápětí už pozvrací Manzovi hlavu, neboť přemíra alkoholu v takovém malém těle udělá samozřejmě velkou paseku. Poté už zmizí pouze v obláčku šedého kouře.
Plešatý kluk zůstane stát na místě jako opařený, když setřese zbytky obsahu psího žaludku – zatváří se opravdu znechuceně. Skoro to vypadá, že brzo vypění vzteky a uvrhne pokoj do zkáz a hlubin temnoty již definitivně. Oči mu doslova žhnou, když se na Vás podívá a zvlášť proti tobě ukáže prstem.
„Okamžitě ho přivolej zpátky, Ichiro! Já tě varuju, okamžitě ho přivolej zpátky!“ Ukazuje na Tebe prstem se zvýšeným hlasem a u toho dupe po zemi, jako nějaké malé dítě.
„Vypil mi pálenku, rozkousal trenky a poblil hlavu! Podívej se jak vypadám.“ Smích rázem ustane a nastane hrobové ticho, který prolomí až Akirův hlas.
„Jako člověk? Aspoň máš vlasy!“ Pronese Akiro se zamyšleným tónem v hlase.
„To nebyl zrovna dobrý nápad mu to říkat,“ Pronese neznámá dívka, zatímco se proti Vám rozběhne Manzo v plné parádě. Ovšem neútočí na tebe, ale na Akira, který se v mžiku dá na útěk s hlasitým skřípěním podlah. Jediná možnost zůstává, aby ses dal za nimi, aby se nepozabíjeli.

Akiro s Manzem jsou zatraceně rychlí a máš poměrně problém je dohnat. Vidíš jen z dálky, jak Manzo skočí na záda Akirovi a láskyplně ho obejme kolem krku. Následně ho potom srazí k zemi, načež ho uchopí do kravaty.
„Ty si ze mě budeš dělat srandu?“
„Kage bushi-….“ Akiro nestačí provést klonovací techniku, když už před ním stojí Kawaki. Přísně založí ruce v bok a podívá se na oba chlapce, kteří ustanou v patřičném boji. Ty potom stihneš dohnat chlapce i hlemýždím tempem.
„Rvačky za účelem ublížit druhému tu nestrpím! Okamžitě ukončete tuhle zvrácenou činnost a poslouchejte! Okamžitě! Ichiro, pro tebe to platí taktéž.“ Pánové se na sebe nevrle podívají a konečně se ocitneš za nimi. Kawaki na zemi rozloží mapu a ukáže prstem.
„Akiro, běž do skladu. Vybavení už máte nachystané. Vyzvedneš ho. Řekneš, že je to na misi třídy S pod krycím názvem ANBU. Manzo s Ichirem ti vysvětlí, co se bude dít, až budete na cestě.“ Akiro se podřídí rozkazu a zmizí směrem ke skladu pro zbraně a další potřebné vybavení.
„Nebude to lehký úkol a boji se zřejmě nevyhnete. Sho s vámi ještě jít nemůže. Od posledního selhání srdce ještě není schopný se postavit na nohy, byť díky lékařskému ninjutsu Nyoko se hojí dobře. Zpět k misi. Tahle mise je dost důležitá. Naši zvědové a senzibilové vycítili prazvláštní čakru v oblasti mezi zeměmi ohně a zdevastovanou zemí vodopádů. Vydáte se tím směrem. Půjdete jenom ve třech, nemůžu riskovat možnou ztrátu více týmů, obrana vesnice už je tak oslabená. Naopak vás na hranici počkají právě ti senzibilové, kteří mi tuhle zprávu podali. Nebudete riskovat, žádné přehnané akce a hrdinské činy. Musíte se chovat nenápadně a pokud možno se vyhnout boji. Pokud uspějete, promluvím si s radou o vašem případném povýšení na jednotky Chunninů. Máte hodinu na to, abyste se připravili. Manzo, ty se běž umýt. Ichiro ty s Akirem, až se vrátí zkontrolujete zbraně, uděláte přípravu. Máte na to hodinu. Pánové, splňte úkol. To je rozkaz! Ichiro, až se vrátíte, tak mám pro tebe jednu misi, ale tu už budeš muset splnit sám. U brány vás bude čekat přídělový balíček s jídlem a pitnou vodou. Hodně zdarů, pánové!“ S tím Kawaki vyskočí do vzduchu a zmizí vám z dohledu. Manzo tě nechá osamoceného a tobě nezbývá nic jiného, než počkat na Akira. Mapa zůstane orzevřená na zemi.

Ichiro Uzumaki - 16. září 2018 19:29
Ichiro Uzumaki

"Hele, nováčku,teď něco uvidíš. Zažiješ..."
pronese s pobaveným výrazem ve tváři Manzo a zazubí se.

"Hmm, co má asi na mysli?! Při svým štěstí po mně budou chtít uklidit to jejich doupě..."
pomyslím si a nervózně se na Manza pousměju.

"Tak za prvé, je to Ichiro a nemusíš ho hned vystrašit. Za druhé… Kde máš psa, Ichiro?"

Při zmíňce psa se mi natváři objeví překvapený výraz.

"To je fakt, kam jenom zmizel ten malej drzoun...?!"

"No, když o tom mluvíš, tak naposledy jsem ho viděl u támhleté lavičky."
prohodím a ukážu prstem k lavičce, na které ještě před pár chvílemi vysedávala Nyoko.

"Určitě nemůže být daleko. Mám takový pocit, že se s ním brzo zase setkáme..."
dodám a pousměju se na své kolegy.

Cesta k naší společné kóji probíhá vcelku mlčky, spíše se stále rozhlíím po okolí a snažím se poznat můj nový domov. Cestou si všímám jak na mne neustále dopadají cizí pohledy, jedny jsou zvědavé další vytřeštěné a dokonce bojácné. Netrvá dlouho a stojíme před ubikacemi.

Konečně otevřeme dveře do místnosti a naskytne se nám pohled na tu komickou scénku. Uvnitř je snad ještě větší nepořádek, než kdy předtím, ostatně jsem si myslel, že větší bordel snad ani udělat nelze. Opak je ale pravdou.

Akiro propukne v hlasitý smích, zatímco Manzo začíná rudnout zlostí. Uprostřed celého toho nadělení se válí Hachiro a vypadá to, že je kompletně na šrot. Moje domněnka se navíc potvrdí, když říhne s dodatečným ohnivým efektem.

"To byly moje trenky, Hachiro! Kdo mi je zašije? Nyoko se zblázní, to už je po třetí, kdy si je rozkousal! Já tě zabiju"

Po tom všem mi začne nekontrolovatelně cukat v pravém koutku úst, načež se jen stěží bráním tomu, abych se nepřidal k rozesmátému Akirovi. Přes má zavřená ústa se dere ztlumený smích.

"Škyt...mládě...škyt...klídek...já...škyt...to zašiju...škyt...Nemáš...škyt...cígáro?"

"Cigáro říkáš? Budeš rád, když tě nechají na živu..."
řeknu s menším úšklebkem.

Hned na to se téměř nepříčetný Manzo rozběhne k psíkovi a začne se po něm naštvaně ohánět. Hachiro se okamžitě vzpamatuje a vyskočí na lustr, aby si zachránil kůži.

"Slez dolů, ty hajzle proradnej, já z tebe udělám čtyři do školky! Minule si rozkousal výtisk od Jirayi Icha Icha Paradaise! Já tě fakt zabiju, dělej!"

Po tomhle výstupu už se neudržím a spolu s Akirem a okolním obecenstvem se začnu hlasitě smát, co chvíli si utírám slzu z oka.

Po chvíli se ale ovládnu, přistoupím k Manzovi a chytím ho za rameno, abych ho uklidnil.

"No tak, Hachiro, pojď dolů. Nedělej si to ještě horší..."
řeknu a střídavě přejedu pohledem z Hachira na moje rameno.

"Hmm, co já jsem to vyfasoval za drzouna?! No, alespoň se s ním člověk nenudí, jen co je pravda..."

"Nebo bys byl raději, kdybychom zašli za Kawaki-sama?!"
dodám se zlomyslným úsměvem.

Pán Jeskyně - 14. září 2018 21:19
Pán jeskyně Deilen

Medailonek není ničím jiným, než zase obyčejným medailonkem. Krom toho, že září zlatavou barvou, tak se nic jiného neděje. Nyoko chlapců ještě s uslzeným pohledem zamává, jakoby snad poprvé od jisté doby byla šťastná. Z dálky už jenom vidíte, jak Sho zvedá ruku a pevně uchopí tu, která patří jeho manželce. Nastal čas je nechat o samotě.
„Hele, nováčku,“ Pronese Manzo s tichým smíchem: „Teď něco uvidíš. Zažiješ -“
„Tak za prvé, je to Ichiro a nemusíš ho hned vystrašit. Za druhé… Kde máš psa, Ichiro?“ Teprve teď doputuje informace do mozku, že vlastně chybí jeden člen vašeho týmu. Nevybavíš si dokonce, kam se poděl tvůj psí kamarád a vlastně, kdy seskočil z tvého ramene, aby se vydal vstříc dobrodružství po vlastní ose.

Pálenka – Hachiro – opilost

Rozhodně nevíš jak, ale záhadným způsobem si tahle slova spojíš a tentokrát informace udeří do tvého mozku ještě dřív, než si stačíš uvědomit důsledky. Akiro si s Manzem vymění zadumané pohledy a jakmile konečně po několika minutové chůze dorazíte do vlastní kóje, naskytne se vskutku zajímavý pohled.
Manzo zrudne v obličeji poté, co uvidí své spodní prádlo rozkousané a poházené na zemi, když v tom Akira popadne záchvat smíchu, čímž donutí ostatní ve vedlejších pokojích se přijít podívat, co se stalo. Ve středu toho největšího bordelu leží Hachiro na zádech a jako správný pes dává na obdiv vše, co mu příroda nadělila.
Krom toho u tlamy mu leží prázdná láhev očividně od nějakého alkoholu. Packou se sem tam poškrábe na šňupáku a když si říhne, z jeho tlamy vyletí menší plamínek doprovázený správnou kouřovou clonou.
„To byly moje trenky, Hachiro! Kdo mi je zašije? Nyoko se zblázní, to už je po třetí, kdy si je rozkousal! Já tě zabiju“ Založí ruce v bok a zakroutí hlavou, jakoby snad nemohl uvěřit vlastním očím. Akirův smích nabere na intenzitě a tentokrát se nesměje pouze on, ale dokonce celé přihlížející osazenstvo.
„Škyt… mládě… škyt… klídek… já… škyt… to zašiju… škyt… Nemáš … škyt… cígáro?“ Manzo rozhodně na nic nečeká a vrhne se proti malému psovi s cílem ho úmyslně zaškrtit, aby toho opravdu nebylo málo, Hachiro se v mžiku probere a o pár chvil později visí na zavěšeném osvětlení, aby na něj Manzo nemohl dosáhnout.
„Slez dolů, ty hajzle proradnej, já z tebe udělám čtyři do školky! Minule si rozkousal výtisk od Jirayi Icha Icha Paradaise! Já tě fakt zabiju, dělej!“ Manzo povyskočí, aby se pokusil Hachira chytit za ocas, ale není mu to k ničemu platné. Přihlížející osazenstvo doslova heká smíchy.

Ichiro Uzumaki - 14. září 2018 18:40
Ichiro Uzumaki

Když se léčitelská technika při dodání mé vlastní chakry silně rozsvítí, tak cítím úlevu, na tváři se mi dokonce vyloudí jemný úsměv. To však nemá dlouhé trvání, jelikož i přes toto snažení se mnou vlastni tělo stále bojuje. Opět cítím tu slabost, kterou jsem cítili při boji s posedlým Shoem a záře začína pomalu slábnout.

"Ne, ne, ne! Musím jenom trochu přitlačit! Nedovolím, aby zemřel další..."
říkám si zoufale sám pro sebe a snažím ze sebe vymáčknout co nejvíce.

Nyoko se však nenechá odradit a stále se snaží zachránit život svého manžela. Ruce sice stále držím na jejich ve znamení, že to přece jenom jen tak nevzdám, avšak je to spíše jenom chabá útěcha. Můj výraz v ten moment vypadá spíš beznadějně.

V tom, když se situace jeví jako nejzoufalejší, ucítím na zádech jakýsi dotyk. Překvapeně se otočím, abych zjistil, že za mnou vůbec nikdo nestojí. Teprve teď ucítím, že jde spíše o jakousi energie, která začíná pomalu prostupovat celým mým tělem a podporovat mě.

Jakmile si jsem jistý, tak začnu koncentrovat tuto sílu společně se svou chakrou opět do techniky Nyoko. Ta se v záblesku zeleného světla téměř ztrojnásobí a je vidět, že konečně začíná opravdu působit.

Po chvíli nemocniční přístroje utichnou, lze slyšet jen stabilní a pravidelné pípání sledující srdeční tep. Jakmile je Sho mimo nebezpečí, tak se šťastným, ale i vyčerpaným, výrazem dopadnu do sedu a dlouze si oddechnu.

Silně oddechuju a když konečně najdu sílu se opět křečovitě zvednout na nohy, tak koutkem oka zavadím o tlumenou záři vycházající z mé kapsy.

"Ten medailon, že by..."
říkám si, když pozoruji pulzující kapsu.

Zkusím ho vyndat, když v tom mi sám od sebe vyklouzne z kapsy a celou místnost osvítí jasně rudým světlem. Chvíli levituje uprostřed místnosti, když v tom opět zhasne a upadne na zem. S překvapeným výrazem ve tváři chvíli ještě nevěřícně zírám na uzemněný přívěšek, poté se opatrně přiblížím a pokusím se ho uchopit do rukou.

Když se mi to podaří, tak jakoby znovu ožil a tentokrát se rozsvítí jemně zlatavou září. Se zaujetím zkoumavě hledím na svou dlaň a stále nemohu uveřit tomu, co se právě stalo.
Čím déle na něj zírám, tím podivnější se mi přívěšek jeví, nakonec jako kdyby ke mně z dalekých hlubin promlouval jakýsi prastarý hlas.

Oslovuje mne jménem a vyvolává ve mne nutkání si ho nasadit. Né, protože bych po něm toužil, spíše se mi zdá, jako kdyby sám přívěšek chtěl, abych ho nosil. Jako kdyby jsem byl jeho právoplatný majitel.

"Možná bych to měl opravdu...Ale, ne teď a ne tady. Myslím, že jsem pro jeden den způsobil až moc poprasku..."
odolám nakonec silou vůle tomu téměř neodolatelnému nutkání a zastrčím náramek zpět do kapsy.

"Odpočiňte si. Akiro, Manzo… uvítejte Ichira v týmu. U nás v kóji je trochu pálenky. Dejte si, tady už jsou dávno tři ninjova tabu dávno zapomenuté." vyvede mě nakonec z vlastního zamyšlení hlas mladé kunoichi.

"Hai! Teď už to nechám na vás..."
stihnu ještě s milým úsměvem odpovědět Nyoko, než jsem odtažen z místnosti mými kumpány.

"Pojď, bude to v cajku, dneska už nic dělat nemusíme."

Na to jen s menším výrazem neoochoty kývnu a následuji své nové spolubojovníky ven z nemocnice.

Pán Jeskyně - 14. září 2018 00:29
Pán jeskyně Deilen

Nyoko ucítí hebký dotyk tvých dlaní, zatímco do její léčitelské techniky pustíš více čakry. Skutečně se její ruce rozzáří daleko více, než kdybys žádnou čakru mladé kunoichi nevěnoval. Jenomže přesto, že používáš drahocennou sílu k záchraně člověka, co obětoval příliš, abys mohl žít – nestačí to. Možná je to vlivem toho, že stále nejsi dostatečně silný na to, abys mohl používat techniky, neboť ještě před chvílí ses zotavoval z dvouletého kómatu a nedávno svedl bitvu se silným démonem, který do jisté míry převyšoval tvé schopnosti. Nyoko ovšem nevzdává další snahy o záchranu manžela a čím déle Shoa léčí, tím se stává vyčerpanější.
Ucítíš přátelský dotyk a nejenom to. Celým tělem ti projede vlna síly, jenž má za následek, že léčitelská technika ztrojnásobí sílu. Nemocniční přístroje po chvíli utichnou a stabilizují se tím, když je Sho mimo dosah nebezpečí a ohrožení na životě. Medailonek doposud ležící klidně v tvé kapse od kalhot začne zářit opravdu silně, až nakonec zaplní celou místnost rudým světlem, které se objevilo stejně rychle a také stejně rychle zmizí. Medailonek z kapsy od tvých kalhot vyletí do vzduchu a rázem dopadne na zem s hlasitým zařinčením. Sho zavře oči a znovu upadne do kómatu. Ovšem podle výrazu Nyoko je mimo nebezpečí.

Medailonek se válí nečině na zemi, jenom teď mimoděk září zlatavou barvou. Všichni se podívají tvým směrem, jakoby si měl přesně vědět, co tohle všechno má znamenat. Jenomže ty nemáš ani potuchy o tom, co se tu přesně děje s tím záhadným medailonkem děje. Nyoko pouze zavrtí hlavou a vydá jasný rozkaz:
„Odpočiňte si. Akiro, Manzo… uvítejte Ichira v týmu. U nás v kóji je trochu pálenky. Dejte si, tady už jsou dávno tři ninjova tabu dávno zapomenuté.“ Akiro pochopí skrytou poznámku a začne tě táhnout společně s Manzem pryč se slovy: „Pojď, bude to v cajku, dneska už nic dělat nemusíme.“

Ichiro Uzumaki - 11. září 2018 12:50
Ichiro Uzumaki

Polní nemocnine připomíná mraveniště. Všude okolo pobíhají lidé, sestřičky a nakonec i ninja doktoři v dlouhých bílých pláštích.

Zmateně se rozhlížím po nové budově, avšak Nyoko a mí spolubojovníci jsou zřejmě již o něco protřelejší, takže už mezitím vybíhají schody do vyššího patra. Proto příliš neotálím a běžím hned za nimi.

Poté už jen vyjít pár schodů, jednou zabočit a stojím před pokojem, kde údajně leží Sho.
Nedočkavě rozrazím dveře a spolu s mými společníky se nahrnu dovnitř. Pohled na zmrzačeného Senseie se ale prokáže jako vskutku depresivní. Je doslova upoután na lůžko, končetiny jsou zafixované dlahách a tělo je ozdobeno modřinami a podlitinami.
K tomu ještě neustále vřeštící nemocniční přístroje a zřejmě si každý udělá o situaci jasný obrázek.

Pohledem zavadím o narůžovělou spirálovité modřiny na hrudi, nejspíš od Rasenrenganu, a ihned se zatvářím provinile a téměř odvrátím zrak. Když v tom se na mne Sho zadívá jako na navrativšího marnotratného syna, při svých slovech se málem zaliká.

"I...Ich...chiro… v...zpomněl sis… n...na ně...co?"
zeptá se slabým a poněkud sýpavým hlasem.

Chystám se něco říci, cokoliv jenom, abych s ním mohl na chvíli mluvit, jelikož už to může být třeba naposledy. Pak si ale všimnu jeho zkoumavého pohledu. Jeho zjištění jako kdyby mu jen přitížilo, nemocniční přístroje začnou varovně hulákat a má slova zůstanou nevyřčena.

Nyoko ihned přiskočí ke svému manželovi ve snaze mu zachránit život.

"Sensei… prosím, neumírejte..."
přistoupí i Akiro a sevře mistrovu ruku.

Cítím se naprosto bezradně, jako kdybych nemohl absolutně nic dělat.
Stejné pocity jsem měl při zjištění, že všichni mí blízcí jsou nejspíš už dávno a mrtvý a není nic co bych teď mohl udělat.
Svraštím čelo, oči vytřeštěně pozorují to, co se přede mnou odehrává a má pěst se klepe v silném sevření.

"Musím přece něco udělat. Můj otec, dokonce i Osmý mi věřili, že dokážu udělat to co je třeba, že dokážu předat Ohnivou vůli. I já ji zdědil po svých rodičích, a proto nenechám jen tak zemřít dalšího z Listové..."

Odvážím se nakonec přistoupit k bezvládnému Shoovi a Nyoko. Můj pohled se změnil, jsem si teď mnohem jistější, v očích mi tancují malé rudé plamínky.

"Nejsem lékařský ninja, neovládám žádné léčivé techniky, ale dám do toho vše!"
odhodlám se v mysli.

Přiložím ruce na ty, které patří Nyoko. Zavřu oči a začnu shromažďovat chakru, poté je znovu otevřu a začnu do její techniky pumpovat velké množství mé vlastní chakry.

"Listová trpěla už dost, nenechám zemřít dalšího...!!!"

Pán Jeskyně - 11. září 2018 00:59
Pán jeskyně Deilen

Vzpomínky udeří v plné síle a vůbec se s tebou nepárají.
Je načase, aby sis vzpomněl na to, kým si možná kdysi byl, ale moc dobře nevíš, jaká bude tvá následující cesta. Přívěšek v tvé ruce zazáří ještě více, než bezbolestně vpluje do tvé dlaně a zmizí v nitru tvého těla. Manza s Akirem doháníš v několika vteřinách a vstupujete do pomyslné polní nemocnice, kde to kypí životem.
Zdravotní personál běžně roznáší léky a na obrovské ceduli si můžeš všimnout, na jakém pokoji leží tvůj Sensei. Potom už stačí vyběhnout několik těch pater a rázem vidíš zmrzačeného ninju. Sho má několik podlitin na těle doprovázené modřinami na obličeji a obě ruce má zafixované v provizorních dlahách. Po levém boku se mu táhne další z obrovských jizev z boje, které doprovázelo démonovo zničení.
Jasně ti to připomíná tvoji první noc, kdy si se probudil na podobném pokoji a hlasitě zde pípají nemocniční přístroje. Oděný je pouze v hnědých, čerstvě vypraných kalhotech. Veškerá zranění si můžeš prohlédnout jasně a zřetelně. Na jeho hrudi vidíš sešité rány doprovázené narůžovělou spirálou od tvého Rasenganu.
Otočí hlavu tvým směrem a ztěžka vydechne: „I...Ich...chiro… v...zpomněl sis… n...na ně...co?“ Vyřkne první otázku a jakmile uvidí, co máš na sobě téměř v okamžiku se nemocniční přístroje zblázní a vzápětí vidíš Nyoko, jak se sklání nad Shoovou hrudí a snaží se vyléčit jeho selhávající srdce.
„Sensei… prosím, neumírejte...“ S odvahou vstoupí Akiro dovnitř a konejšivě vezme Shoa za ruku, který se avšak dívá stále tvým směrem. Bez jediné stopy nenávisti, ale s tichými a nevyřčenými slovy díků.

Ichiro Uzumaki - 11. září 2018 00:08
Ichiro Uzumaki

Pomalu cítím, jak se do mne z toho zvláštního pláště vlévá jakási nová energie, cítím v něm zkrátka ozvěnu velké moci. Vím, že něco takového nemohlo patřit mně, ale přesto si v plášti připadám jako v druhé kůži.

Tyto pocity jsou však nic v porovnání s tím, co se dozvím v dopise. Plný napětí dychtivě studuji jedno slovo za druhým, a nad některými se dokonce nevěřícně pozastavím, zmateně kroutím hlavou jenom, abych přestal a dále jen se zájmem četl dál. Jako kdybych se octl ve svém vlastním světě a v tranzu četl tento dopis, nevnímaje okolní dění.

Ichiro,
nemůžu mluvit dlouze, ale musím býti stručný. Tvůj otec před tím, než zemřel mi předal tenhle plášť, který po právu nosil a na připomínku jeho nehynoucí věrnosti Listové vesnici a země Ohně ti dává tento dar, jako poslednímu žijícímu Uzumaki. Nos tenhle plášť s úctou tobě vlastní. Vkládal do tebe naděje a před tím, než zemřel rozhodl se předat Ohnivou vůli dál. Dal ji tobě, mladý muži, neboť věřil v to, že jí dokážeš předat dál. Do dalších nadějných Shinobi, kteří se rozhodnou kráčet cestou plné nenávisti a odolat jí.
I já věřím, že dokážeš tohle překonat… Prosím, bojuj dál za ty živé a ucti památku padlých. Je možné, že dlouho žít nebudu. Nevím, kolik času mi zbývá, než mě Kaguya skutečně odhalí. Následuj rudou pečeť a dovede Tě k cíli. Bojuj se ctí… Nejsi sám, neboj se požádat o pomoc druhé.

Sarutobi Konohamaru
Osmý Hokage.


Po přečtení zůstávám absolutně v šoku. Mísí se ve mně všemožné pocity. Na tváři mi vyhrknou slzy, po prvé štěstím, že konečně vím, kdo vlastně jsem. Že můj otec byl Hokage, hrdina Listové vesnice, který položil svůj vlastní život, aby ochránil své nejbližší a celou svou vesnici.

Na druhé straně vystřídají hrdé a šťastné slzy, hořké slzy smutku, jelikož nyní vím, že ten muž z mých snů, né, můj otec Naruto Uzumaki je s největší pravděpodobností mrtvý. Stejně tak jsou zřejmě mrtví téměř všichni, které jsem kdy znal. Mí přátelé, příbuzní...můj bože a co má matka?!

Při posledních slovech se bezradně chytnu za hlavu, oči nepřítomně vytřeštěné.

"Moje matka, má...sestra, myslím, že jsem míval sestru. Ach, bože, už si vzpomínám..."
říkám si téměř bezduše, když mi před očima probléskávají nejbližší vzpomínky, podobizny přátel, rodičů, vlastní sestry.

"Uzumaki...Ichiro..."
zamumlám téměř nepřítomně.

Nakonec si vzpomenu na přísný, přesto ale přesto vlídný pohled Osmého, rodinného přítele Sarutobi Konohamaru.
Vzpomínka na něj mi připomene slova v dopise, konkrétně něco o rudé pečeti. Můj pohled, doposud zabodnutý do země, jen tak mimoděk zavadí o jakýsi malý medailonek slabě pulzující rudou barvou.

Zvednu jej opatrné ze země, chvíli na něj hledím, jako kdybych se snažil vzpomenout, ale nic necítím.
Proto jej prozatím spěšně strčím do kapsy spolu s dopisem, poté konečně zaznamenám všechny ty pohledy na mých zádech.

Ve snaze nevypadat v té situaci tak neskutečně pošetile si rychle otřu slzy, poté si klanící vesničany prohlédnu zmateným výrazem.
Ten jakoby říkal - "Proč to sakra děláte, o nic takového jsem se neprosil..."

"Ichiro-san, jsi v pořádku?"
řekne nakonec známý dívčí hlas, který mne donutí stočit pohled zpět k ní.

"Jistě, je toho akorát... příliš...mnoho...najednou..."
prohodím roztržitě, načež se pokusím o chabý úsměv směrem k Nyoko.

"Uzumaki Ichiro, jo? Potomek legendárního Sedmého, pověřen dalším velikánem Osmým, aby předával dále Ohnivou vůli, bojoval proti samotné Kaguye a vychoval další generaci skvělých Shinobi. A nezmůžu se na nic víc, než se tu litovat a brečet jako malej harant..."

Z mého vlastního světa myšlenek a nových příšerných zjištění mne vytrhne hlasitý výkřik.

"Nyoko-sama, Ichiro-sama, Sho se probral! Před malou chvílí!“

"Probral se?!"
svitne mi v hlavě jiskřička naděje na jakousi dobrou zprávu, která by převážila vše ostatní, co je tak příšerně bolestivé.

Nejraději bych se ihned vrátil zpět do oné podzemní místnosti a s klidným svědomím se tam nechal vysát tím zatraceným démonem, jen aby všechny ty nesnesitelné výkřiky minulosti zmizely a celá bolest světa pominula.

S novým "elánem" se vrhnu za běžícími - Nyoko, Akirem a Manzem. Myslí mi však stále víří chmurné myšlenky.

Pán Jeskyně - 10. září 2018 23:09
Pán jeskyně Deilen

Z pláště cítíš podivnou energii, možná pouze směsici pocitů. Cítíš, že ten plášť patřil někomu mocnému, někomu, kdo jej po právu nosil, avšak zároveň ti padl jako ulitý. Manzo s Akirem vzápětí ustanou v práci a pohlédnou na ten nápis s příslibem žhnoucích plamenů. Jenomže to ještě není všechno, neboť jakmile konečně otevřeš dopis spatříš písmo, krasopisné písmo, které si snad v životě neviděl.

Ichiro,
nemůžu mluvit dlouze, ale musím býti stručný. Tvůj otec před tím, než zemřel mi předal tenhle plášť, který po právu nosil a na připomínku jeho nehynoucí věrnosti Listové vesnici a země Ohně ti dává tento dar, jako poslednímu žijícímu Uzumaki. Nos tenhle plášť s úctou tobě vlastní. Vkládal do tebe naděje a před tím, než zemřel rozhodl se předat Ohnivou vůli dál. Dal ji tobě, mladý muži, neboť věřil v to, že jí dokážeš předat dál. Do dalších nadějných Shinobi, kteří se rozhodnou kráčet cestou plné nenávisti a odolat jí.
I já věřím, že dokážeš tohle překonat… Prosím, bojuj dál za ty živé a ucti památku padlých. Je možné, že dlouho žít nebudu. Nevím, kolik času mi zbývá, než mě Kaguya skutečně odhalí. Následuj rudou pečeť a dovede Tě k cíli. Bojuj se ctí… Nejsi sám, neboj se požádat o pomoc druhé.

Sarutobi Konohamaru
Osmý Hokage


Možná dokonce slova v dopise ti vyrazí dech, ale před tím ještě spadne na zem z obálky malý medailonek, který slabě září rudou barvou. Nyní si uvědomíš, že všichni zírají tvým směrem. Jiní se mírně klaní a pokud se podíváš na výraz Nyoko, je stejně smutný, jako v předchozích chvílích, ale v jejich očích jakoby tančili jiskřičky naděje.
„Ichiro-san, jsi v pořádku?“ Poklidným hlasem položí otázku, která doputuje k tvým uším se značným zpožděním. Co už však zaregistruješ možná značně rychleji, než otázku patronky je křičící hlas někde z dálky.
„Nyoko-sama, Ichiro-sama, Sho se probral! Před malou chvílí!“ Bleskurychle se Nyoko rozběhne směrem k nemocnici naproti mladému muži a než stačíš jakkoliv zareagovat, doslova kolem tebe prosviští i Manzo s Akirem.

Ichiro Uzumaki - 10. září 2018 13:35
Ichiro Uzumaki

Překvapeně pohlédnu na míč, který si jakousi záhadnou náhodou najde cestu k mým nohám. Vzhlédnu směrem, kterým se míč přikutálel a spatřím partičku děcek, těm ten míč nejspíše patří. Zvídavě na mne zírají a čekají, zda jim míček kopnu zpět.

Pousměju se a přihraju pravačkou nejbližšímu z děcek. Poté zvednu dva prsty k čelu, jako kdybych salutoval a hned na to spustím ruku v rozlučném gestu.

"Ichiro-san, co tě za mnou přivádí?"
prozradí konečně Nyoko a zadívá se na mne skelným unaveným pohledem.

Hned na to se postaví na nohy a pokusí se nenuceně usmát.

"Sho bude žít pokud se ptáš na tohle, ale bohužel je na tom mizerně. Tvůj Rasengan mu sebral dost čakry, ale zvládl se ještě vyléčit, když ho zasáhla ona technika.
Saibo Saisei je z léčitelského ninjustu a znamená buněčnou regeneraci. Poté, co tohle ninja použije, může se zbavit i toho nejhoršího zranění za cenu, že se ocitne na prahu života a smrti."


Po těch slovech nasadím poněkud provinilý výraz. I když jsem tím hodně lidem pomohl, musel jsem ublížit svému senseiovi, člověku, který se o mne takovou dobu staral. Nehledě na to, že ho ovládal démon, se cítím za všechno tak trochu odpovědný.

Když v tom se ke mne Nyoko skloní, jako by spatřila můj ustaraný výraz a chtěla mne uklidnit, políbí mne a čelo a rukou mi projede neposedné vlasy.
Můj pohled se okamžitě změní v překvapený, tváře se mi poněkud začervenají a v koutcích úst mi zacuká úsměv, který se později i rozšíří.

"Nemohli jsme ti obnovit celou paměť, ale myslím si, že se Sho teď mýlil. Neměj mu to za zlé, je to hodný muž, ale prošel si něčím, co si nedokážu představit.
Než jsme našli tohle vybudované místo, Kaguya nás hnala mnoho let. Možná si to zasloužíš nosit, ale já nejsem ta, která by ti to měla předat..."


Nenacházejíce slov jenom s neutuchajícím překvapením kývnu.

"O čem to asi mluví...?"

Na scéně se z čista jasna objeví Kawaki, v rukou drží jakýsi záhadný balíček. Její přísný pohled, jako by nás propaloval, když v tom jako kdyby se v ní něco zlomilo a její výraz se uvolní. Nakonec ke mně přistoupí a protrhne napjaté ticho.

"Ichiro, po dohodě s Nyoko jsem se rozhodla předat tobě, jako nejsilnějšímu ze všech listových tenhle posvátný dar. Prosím, přijmi a nos jej s úctou tobě vlastní. Zároveň se připrav, neboť jakmile se Sho uzdraví, půjdete na misi společně s hochy Akirem a Manzem, tuším… půjdeš s nimi."

"Děkuji, Kawaki-sama..."

S neustálým překvapením přijmu dar, se zvědavostí po něm přejíždím rukou a různě balíček zkoumám.

"Nejsilnější ze všech listových jo? A nejspíš je to nějaké oblečení, neříkej mi, že..."

Kawaki se hnedle na to ukloní a opět odkráčí pryč. Já pouze nervózně polknu a začnu rozbalovat poněkud lehký balíček.
Konečně je papír pryč a oči mi naskytnou pohled na bílý plášť s rudými plameny a obrovským nápisem "Nanadaime Hokage", neboli Osmý Ohnivý Stín.

Jakoby plášť byl jakýsi katalyzátor mých vzpomínek, před očima mi opět probleskne obraz zachycující opět onoho muže z mých snů.
Stojí ke mně zády v oslnivé záři slunce. Vlaje na něm stejný bílý plášť, který právě držím v rukou. Navíc je zdvižena jeho pravačka s palcem nahoře, jako by mne snad povzbuzoval.

Stojím tam, jako opařený, a zírám na dárek. Očima neustále těkám po nápise Nanadaime a s nehynoucí hrdostí si znovu a znovu pročítám nápis Ohnivý Stín.

"Úžasný..."
stačím ze sebe vydat, když si uvědomím, co mi bylo právě svěřeno.

Nakonec se neubráním neutuchajícímu nutkání nandat si onen plášť.
Nejdříve zhoupnu svou katanu z ramene a odložím jim na chvíli na zem. Posléze si naprosto plynulými pohyby obléknu plášť, jako kdybych si snad už dříve nacvičoval jak něco takového udělat.
Konečně si opět hodím katanu přes rameno a s hrdým úsměvem pohlédnu na Nyoko, plášť za mnou vlaje v mírném horském větříku.

V tom si ale všimnu bílé obálky, která se mi válí u nohou, snad možná vypadla z onoho balíčku. Sehnu se pro dopis a zvědavě si pročtu adresování, překvapeně vytřeštím oči, když spatřím, že je adresován přímo mně. Už se nadále nenamáhám zkoumáním adresátů, otevřu obálku, rozložím dopis a s napětím začnu hltat řádky.

Pán Jeskyně - 9. září 2018 22:57
Pán jeskyně Deilen

Koutkem oka zjistíš, že pár malých dětí kopajících do míče jej omylem nasměrují k tvým nohám. Už potom záleží na tom, jak se zachováš. Děti ustanou ve hraní si a pohledem zabrousí k tvým očím, jakoby snad čekali, až jim balón kopneš zpátky. Nyoko do poslední chvíle omámená nevědomím, až bezduše zvedne hlavu a pozře do tvých očích.

„Ichiro-san, co tě za mnou přivádí?“ Postaví se na nohy a dlouze vydechne. Levou rukou si utře uslzené oči, ale vzápětí vystřídá malý úsměv.
„Sho bude žít pokud se ptáš na tohle, ale bohužel je na tom mizerně. Tvůj Rasengan mu sebral dost čakry, ale zvládl se ještě vyléčit, když ho zasáhla ona technika. Saibo Saisei je z léčitelského ninjustu a znamená buněčnou regeneraci. Poté,co tohle ninja použije, může se zbavit i toho nejhoršího zranění za cenu, že se ocitne na prahu života a smrti.“

Povzdechne si a skloní se k tobě, aby vzápětí Tě políbila na čelo a rozčechrala už tak rozčepýřené vlasy. Chvíli stojí na místě nehnutě.
„Nemohli jsme ti obnovit celou paměť, ale myslím si, že se Sho teď mýlil. Neměj mu to za zlé, je to hodný muž, ale prošel si něčím, co si nedokážu představit. Než jsme našli tohle vybudované místo, Kaguya nás hnala mnoho let. Možná si to zasloužíš nosit, ale já nejsem ta, která by ti to měla předat...“
Kawaki se tváří velice přísně, ale co oběma přijde zvláštním je to, že v ruce drží balíček obvázaný červenou stuhou. Chvíli se na Vás dívá opravdu přísně, než se její pohled trochu uvolní a přistoupí k tobě pomalou chůzí.

„Ichiro, po dohodě s Nyoko jsem se rozhodla předat tobě, jako nejsilnějšímu ze všech listových tenhle posvátný dar. Prosím, přijmi a nos jej s úctou tobě vlastní. Zároveň se připrav, neboť jakmile se Sho uzdraví, půjdete na misi společně s hochy Akirem a Manzem, tuším… půjdeš s nimi.“ S tím se ukloní a nakonec pouze kývne hlavou, než se odebere pryč, už nezbývá než dárek rozbalit. Jakmile si ho potěžkáš v ruce, zjistíš, že je podivně lehký. Poté, co tvé ruce rozbalí onen balíček dýchne na tebe na jedné straně lehce propálený bílý plášť s plameny a nápisem Ninadaime Hokage. V tom všem na zem vypadne dopis a jakmile si jej všimneš, zjistíš, že je podepsán a adresován přesně tobě...

https://akimirisho.rajce.idnes.cz/Naruto_Hra#Sedm-Ninadaime.jpg

Ichiro Uzumaki - 2. září 2018 12:20
Ichiro Uzumaki

Konečně vyjdeme ven, do očí mne udeří světlo pouličních lamp a já si uvědomuji, že už se začíná pomalu stmívat.

"To jsem musel ležet celkem dlouho..."
řeknu si, když se porozhlížím po okolí, když v tom mi Hachiro vyskočí na rameno.

"Hej, hej, hej, příště mě můžeš alespoň varovat, než tohle uděláš!"
řeknu a opět mám sto chutí vymáchat Hachirovo sbírku doutníků v nejbližší řece.

"Hmm, mládě… Voníš, doufám, že to tak zůstane. Mám chuť ti zase počůrat rameno."
už už se chci na svého společníka pousmát, když v tom opět zmíní močení a mně se lehký úsměv znechucením skřiví.

"Jsem Ichiro, né nějaký mládě..."
řeknu lehce uraženě a pohlédnu na psíka.

Nakonec nad tím jen mávnu rukou a čekám na Hachirovu odpověď, zatímco se uvelebuje na mém rameni.

"Sho je v kómatu, ta technika buněčné regenerace nejen, že zkracuje život, ale vyčerpává jeho čakru. Byl na pokraji smrti po zásahu tvým rasenganem. Navíc byl propojen s démonem. Při obnově tvé paměti zaútočil na Shoa skrze jeho otřesené emoce a tím ho ovládl. Poprvé se to stalo, když zemřelo jeho první dítě při boji o Konohagakure no sato. Dokonal jenom své a zabil skrze jeho oči i to druhé. Zranil si ho pěkně a málem i zabil, ale nemohl bys za jeho smrt, neboť byl ovládnut jinou mocí."

Po vyslechnutí Hachirovy odpovědi vytřeštím oči, především u pasáže, která zmiňuje smrt Shoových synů, a znepokojeně na psíka pohlédnu.

"Málem...zabil? Je fakt, že ty zničující techniky mne napadly až v zápalu boje. V takové bezvýchodné situaci udělá člověk vše, aby zkrátka přežil nebo ochránil ostatní, ale dovést senseie až na prah smrti...?"

"A co ta neznámá a zvlaštní moc, která se ve mne v zápalu boje objevila? Ty techniky, chakra, a to nemluvím o tom podivném oku..."
jsem pohroužen do vlastních myšlenek.

Zpovídám se, jako kdybych se snad vůbec nepoznával. Uvažuji, zda jsem tuhle moc využíval pro ochranu slabších a nebo snad, abych jim ublížil...

"Ne, takhle nemůžu přemýšlet...!!"
říkám si a snažím si namluvit, že jsem určitě musel pomáhat ostatním, mé svědomí ale v pozadí nahlodává nepříjemná myšlenka.

Nakonec se mi podaří vysvobodit se z víru mých myšlenek a spatřím opět vesnici v celé své kráse. Nedaleko pracují Akiro a Manzo, dvě dívky, které asistovali při boji s démonem meditují a zřejmě shromažďují chakru.
Další vesničané spíše jen bezcílně pochodují kolem a konečně na provizorních hradbách vidím hlídkovat strážce.

"Nyoko odmítá jíst. Je zoufalá a má strach, že přijde o manžela. Možná skrze to chce s tebou Kawaki-sama mluvit. Doufá, že jí pomůžeš."
při Hachirových slovech mne opět zamrazí.

Trochu mne však uklidní bezstarostnost Manza a Akira, kteří na mě mávají a přátelsky se smějí. Oplatím jim stejným úsměvem, dokonce i zvednu pravačku na pozdrav, když v tom si všimnu toho nechutného dryáku, který do sebe soukají.

Při tomto pohledu se mi trochu zkřiví koutky úst, hlavně když si představím trpkou chuť a naprosto opačný očekávaný efekt.

Z nenadání, jako kdyby se někteří vesničané zastavili a začali na mne zírat. Zvědavě na ně pohlédnu v domnění, že jsem zde stále cizincem, když v tom si všimnu vlídných úsměvů a někteří se dokonce úctihodně pokloní.

Usměju se a s mírně nervózním výrazem ve tváři si ze zadu prohrábnu vlasy.

"Možná, že jsem přece udělal dobře..."
probleskne mi hlavou ukliďnující myšlenka.

Můj zrak konečně dopadne na další známou osobu, totiž Nyoko. Sedí osamocená na lavičce a s téměř bezduchým výrazem zírá do prázdna. S Hachirem se pomalu přiblížíme.

Ustaraně, a s pocitem viny, na Nyoko pohlédnu.

"Nyoko-chan, po tom všem rád vidím, že jsi v pořádku..."
prozradím téměř konejšivým hlasem a usměju se.

Familiérní oslovení mi z úst vyskočí téměř bezděčně.
Mám zkrátka podvědomí pocit, jako kdybych tu ženu nějakým způsobem znal, ke všemu se o mne ještě 2 roky starala.
Navíc nepůsobí jako ten typ, který by si zakládal na formalitách...

Pán Jeskyně - 1. září 2018 23:28
Pán jeskyně Deilen

Jakmile vyjdeš ven ze dveří, vidíš obrovské schodiště osvětlené pouličními lampami, které zajišťují dostatek světla, abys viděl na nohy a nezabil se na prvním schůdku. Hachirovi se očividně nechce seskakovat těch pár schůdku, za to využije veškerou svoji sílu a vyskočí ti na rameno, kam se pohodlně usadí. Je to až k nevíře, jakého drzého psa si vyfasoval.
„Hmm, mládě… Voníš, doufám, že to tak zůstane. Mám chuť ti zase počůrat rameno.“ Štěkne ti nepříjemně do ucha a stále sedí. Chvíli si dává na čas s odpovědí.

„Sho je v kómatu, ta technika buněčné regenerace nejen, že zkracuje život, ale vyčerpává jeho čakru. Byl na pokraji smrti po zásahu tvým rasenganem. Navíc byl propojen s démonem. Při obnově tvé paměti zaútočil na Shoa skrze jeho otřesené emoce a tím ho ovládl. Poprvé se to stalo, když zemřelo jeho první dítě při boji o Konohagakure no sato. Dokonal jenom své a zabil skrze jeho oči i to druhé. Zranil si ho pěkně a málem i zabil, ale nemohl bys za jeho smrt, neboť byl ovládnut jinou mocí.“
Sejde posledních pár schodů a rázem se ocitnete přímo venku. Vidíš Manza s Akirem v dáli, jak poctivou ruční prací zatloukají hřebíky do trámu, který pak vzápětí připevní na další opěrný bod. Dvě slečny, které pomohly před tím Nyoko tiše meditují a cítíš jejich čakru proudit okolo nich. Ostatní bezcílně pochodují v podivných útvarech a vidíš na hradbách stát stráže a hlídat okolí vesnice skryté v horách.
„Nyoko odmítá jíst. Je zoufalá a má strach, že přijde o manžela. Možná skrze to chce s tebou Kawaki-sama mluvit. Doufá, že jí pomůžeš.“ Spatří tě z dálky Akiro s Manzem, mávnou na tebe v dooprovodu smíchu a napijí se tekutiny, kterou předevčírem nabízeli tobě. Vlastně si dokonce nevzpomínáš, jak dlouho si spal. Někteří lidé v osadě ustanou v práci a pohlédnou na tebe v jasném příslibu úctyhodné poklony a úsměvy na rtech, jakoby ti dávali čest za to, co si udělal. Vidíš Nyoko jak sedí na jedné z laviček a smutně zírá do prašné země.

Ichiro Uzumaki - 1. září 2018 22:30
Ichiro Uzumaki

"Protože seš teď můj pán, mládě. Mám tě poslouchat. Táta mi to řekl. Pokud nějaký ninja pes označkuje jiného ninju, stane se jeho pánem. Jestli si ale myslíš, že kvůli tobě přestanu kouřit, tak ti na to rozhodně seru."

Odpověď mne trochu zarazí. Čekal jsem od rázného psíka spíše výsměch nebo alespoň "nemilosrdný" skok do klína, ale tahle slova opravdu ne.

"Jeho pán, huh?!"
projde mi hlavou, přičemž se mi natváři objeví zlomyslný úsměv nad myšlenkou, že je mi teď pes vydán na milost a nemilost a co se týče jeho doutníků, no řekněme, že zabavením by to teprve začalo...

Vtipnou myšlenku prozatím zavrhnu a sleduji co dalšího má můj nový mazlíček na srdci.

"Manzo s Akirem mají pracovní den. Opravují škody napáchané při útoku démona. Ty máš prej odpočívat a zabydlet se. Tohle je ubikace, kde bydlí Sho se dvěma společníky v týmu. Tahle postel na které právě ležíš, je jenom tvoje."

"Tady v tom mám teď bydlet?! No, asi je to lepší než nic, ale neříkejte mi, že ve světě chakry a napřirozených jevů neexistuje ninja technika k uklizení pokoje..."
poznamenám si sarkasticky, když si místnost opět prohlížím.

Hachiro poté odběhne k nedalkým dveří, které se pak neobratně pokouší otevřít, nakonec se mu to k mému překvapení podaří, ač se při jeho snažení neubráním menšímu uchechtnutí.

"Běž se osprchovat. Počkám na tě venku,než se osprchuješ a doprovodím tě za Kawaki-sama! Haf!"

"Ok, za chvíli jsem zpět..."
prozradím ještě psíkovi, než se konečně odejdu osprchovat do vedlejší mísnosti.

Po pár minutách strávených v koupelně vyjdu jako úplně jiný člověk. Sprcha jako kdyby mne revitalizovala, cítím se svěžě a dokonce už vůbec nesmrdím, ba naopak. Když vycházím tak ještě stihnu sarkasticky mrknout na Hachira přičemž se přátelsky zašklebím.

"Jsem ready, můžeme jít..."

Tentokrát nechám svou zbroj u postele a vystačím si pouze se svým lehkým oblečením, jen svou katanu si obratně přehodím přes rameno a následuji Hachira ven z místnosti.

"A jak se vůbec daří Shoovi a Nyoko? Doufám, že jsou v pořádku..."
optám se poněkud ustaraně, byť se to na pohled snažím krýt, aby řeč nestála.

Pán Jeskyně - 1. září 2018 21:52
Pán jeskyně Deilen

Hachiro hlasitě štěkně a udělá něco, co by se dalo podobat smíchu. Nakonec jen mávne packou a cigáro si znovu strčí do úst. Několikrát blafne a vyfoukne obláček štiplavého kouře. Nakonec se nadechne a celkem rozumně ti odpoví. Přitom ale nepřestává vrtět ocasem.
„Protože seš teď můj pán, mládě. Mám tě poslouchat. Táta mi to řekl. Pokud nějaký ninja pes označkuje jiného ninju, stane se jeho pánem. Jestli si ale myslíš, že kvůli tobě přestanu kouřit, tak ti na to rozhodně seru.“ Hachiro se na tebe podívá podezíravým pohledem, ale znovu hlasitě štěkne. Nakonec trhne hlavou směrem k jedněm dveřím. Tvá zranění se skutečně nezdají být tak vážná. Tvé tělo je sice poseté modřinami, ale už jsou zežloutlé a místy mizí.

„Manzo s Akirem mají pracovní den. Opravují škody napáchané při útoku démona. Ty máš prej odpočívat a zabydlet se. Tohle je ubikace, kde bydlí Sho se dvěma společníky v týmu. Tahle postel na které právě ležíš, je jenom tvoje.“ Vysvětlí ti a vzápětí už packou bouchá do dveří nedaleko tvé postele. Jakmile se mu je záhadou podaří otevřít, uvidíš spoře zařízenou koupelnu se sprchovým koutem.
„Běž se osprchovat. Počkám tě venku,než se osprchuješ a doprovodím tě za Kawaki-sama! Haf!“ Nakonec vyběhne ven před dveře a slyšíš několik poznámek o uklízení.

Ichiro Uzumaki - 1. září 2018 20:19
Ichiro Uzumaki

Těsně před kontaktem mé techniky a Shoa, jako kdyby se čas neskutečně zpomalil. Všímám si jak nebojácný démon, kterému by ještě před chvíli nevadilo vyzvat na souboj klidně celou vesnici, nyní vystrašeně vytřeští oči. Jeho chakra, jako kdyby se změnila a cítím z něj smrtelný strach.

Hlavou mi probleskne myšlenka, jestli náhodou nedělám obrovskou chybu. Co když touto technikou Shoa smrtelně zraním? Byl jsem tak zaslepen myšlenkou démona co nejrychleji dostat, že jsem úplně zapomněl, že netvor stojící přede mnou byla lidská bytost a ještě ke všemu člověk, který se o mne dva roky staral, když jsem byl v komatu.

Na změnu názoru je však již příliš pozdě, oba Rasengany narazí do démonova těla. Náraz mu okamžitě vyrazí dech a s ohromující silou vyšle Shoovo bezvládné tělo daleko odsud, zastaví se až tvrdým nárazem do nedaleké skály.
Tlaková vlna je natolik silná, že dokonce odhodí i jejího strůjce, naštěstí mne zachytí jeden z mých vlastních klonů, který trochu utlumí náraz.

Vyčerpaně oddechuju, když rozmazaným pohledem a velikou úlevou pozoruji, jak démon opouští Shoovo tělo a je ihned bezpečně zapečeťen. Dojutsu zmizí stejně rychle a tajemně, jak se objevilo. Stejně tak za mými zády zmizí v kouřové cloně armáda klonů.

Stěží se držím na nohu a přesto se pár nejistými kroky rozejdu k Shoovi. Stačím udělat jen pár kroků, než mé tělo vyčerpáním odmítne spolupracovat a já upadnu.

"Zatraceně, stále jsem slabý kvůli času stráveném v komatu..."
prochází mi hlavou, když v tom mne zachytí čísi ruce.

Namáhavě se otočím, abych spatřil své zachránce, Manza a Akira.

"Napij se, je to něco jako čakrové pilulky. Takovej energiťák. Shoova výroba. O něho neměj péči. Technika buněčné regenerace udělá své. Za chvilku bude v cajku."

"Není lepší možnost, jak se osvědčit v týmu, než bojem. Paráda, kamaráde. Myslím, že budeme celkem fajn tým."

Vděčně přijmu trpký nápoj a po Mazurových slovech se mi na tváři dokonce objeví chabý úsměv. Jak se zdá, tak síla chakrového doplňku je příliš slabá a nezabrání tomu, abych se opět pohroužil do temného bezvědémí.

"Ichiro...Ichiro...Ichiroooo...Prober se..."
slyším ve své hlavě, jako by se mne někdo snažil vzbudit.

"Tati...?!"
vyhrknu téměř bezmyšlenkovitě, když sebou trhnu a křečovitě se vzbudím.

Párkrát zamrkám, než moje oči opět zaostří a spatří opět toho mluvicího psa. Jak to tak vypadá, tentokrát už si sehnal i svůj doutník.

"Mládě, seš konečně vzhůru? Hej, slyšíš mě...?"

"Okoupej se, smrdíš a to vážně. Mám ti vzkázat, až se postavíš na nohy a bude ti líp, máš se dostavit do kanceláře Kawaki."


Při poznámce, že páchnu se zatvářím nepříjemně.

"Ty máš co povídat, psisko. Zvlášť když tady ještě tak bezstarostně pokuřuješ a zasmraďuješ celou místnost..."
řeknu poněkud podrážděně, když v tom mi dojde s kým mám tu čest.

"Aaaaaah! Ty si ten mluvící pes od Kawaki-sama!!! A co to vůbec mělo znamenat v té kanceláři?! Vždyť jsem ti řekl své jméno, proč si mě sakra počůral...?!"
rozkřiknu se a ukážu na Hachira teatrálně prstem, jako kdybych právě našel viníka nějakého zločinu.

Poté se uklidním a zmatěně porozhlédnu okolo sebe, všude jen roztahané věci a jiné harampádí.

"Tohle není můj nemocniční pokoj, kde to sakra jsem...?!"

Pokusím se vstát a k mému překvapení se mi to bez větších potíží podaří. Pohlédnu na své ruce, které otevřu a poté pevně stisknu v pěsti.

"Hojím se překvapivě rychle, mám už jen pár modřin.."

"Víš co, Hachiro?! Cítím se skvěle, takže můžeme jít klidně ihned! Předtím mi jenom prosímtě ukaž nějakou koupelnu nebo alespoň vědro s vodou..."
odvětím nakonec Hachirovi, když tak trochu nerad uznám, že by se mi nějaká ta koupel opravdu hodila.

Pán Jeskyně - 29. srpna 2018 03:10
Pán jeskyně Deilen

Nyoko plně zaměstnaná bojem se Shoem si nepovšimne tvého hromadění čakry, ale neznamená to, že vůbec necítí. Pochopíš, že celou dobu ti získávala čas a zaměstnává protivníka pečlivě vybranými kopy, které Sho zdolává pouze těžko. Všichni ustanou v práci a dosavadních činnostech, dokonce i přihlížející vytřeští oči, jakmile se za tebou objeví hotová armáda tvého identického já. Zákoutí techniky se ale nakonec přeci jen projeví, neboť vzápětí dva zmizí v obláčku šedého kouře. Cítíš, že ti technika přeci jen sebrala úměrně množství sil, jaké bys od ní mohl očekávat.
Sho se na tebe podívá a začne se hrdelně smát. Rozběhne se proti tobě, ale Nyoko ho zastaví slušným kopancem přímo do břicha. Ostatní sledují boj a zdá se, že utvářejí ochranný kruh. Za pomocí tvého oka vidíš Akira stát na nohou a načerpávat čakru snad pomyslné pečetící technice, která ho zastaví. Už jenom chvíli potřebovali k tomu, abyste ho zaměstnali. Ichiro klon s číslem neurčitým se na tebe podívá, kývne hlavou a pustí se do boje. Nyoko tentokrát dostane zásah plnou měrou a vidíš Shoovu ruku zabodnutou přímo v jejím břiše. Netrvá dlouho a skácí se k zemi.

Věnovala drahocenné chvíle k tomu, abys konečně mohl Shoa zastavit. Což se ti vzápětí o několik vteřin později podaří. Vidíš Shoa – tedy spíš jeho démonickou část – vytřeštit hrůzou ovládané oči. Technika vzduchu mu způsobí mnohočetná sečná poranění s doprovodem krvácejících ran a rasenrengan jej odhodí několik metrů dozadu s příslibem několika denního kómatu. Hlavou prudce narazí do skály a několik kusů kamenní se sesune přímo na něj.
Zůstává bezvládně ležet na zemi, ale duch démona se najednou objeví přímo nad jeho tělem. Obmotají ho černé provazy, které vzápětí učiní své. Oslnivé žluté světlo ve vteřině zmizí a po démonovi není ani památky. S největší pravděpodobností je zapečetěný v truhle nesoucí nápis démon. Klony zmizí, jakoby se nechumelilo a po tváři ti stékají doslova moře potu. Jen stěží se držíš na nohou. Cítíš, že padáš k zemi, ale zachytí tě pevné ruce právě včas. Vidíš Manza a Akira, jak tě podpírají – ten druhý jmenovaný ti dokonce nabízí láhev s průzračně rudou tekutinou.
„Napij se,“ Přikáže rozhodným hlasem: „Je to něco jako čakrové pilulky. Takovej energiťák. Shoova výroba. O něho neměj péči. Technika buněčné regenerace udělá své. Za chvilku bude v cajku.“ Uchechtne se Akiro a Manzo tě poplácá po ramenu.
„Není lepší možnost, jak se osvědčit v týmu, než bojem. Paráda, kamaráde. Myslím, že budeme celkem fajn tým.“ Chuť energiťáku je trpá, ale u tebe má zřejmě opačný účinek. Začneš pomalu, ale jistě upadat do mdlob a na nějakou odpověď se nezmůžeš. Tvoji mysl znovu ovládne ta obrovská, avšak známá temnota.

**

„Ichiro… Ichiro… Ichiroooo…. Prober se...“
Slyšíš v hlavě různé hlasy a skutečně se stane. Cítíš něco hebkého a spokojeně se dokonce zavrtíš v posteli do té doby, než ucítíš štiplavý kouř v nose. Chvíli trvá, než otevřeš oči a konečně spatříš toho stejného psa, jako před tím v kanceláři Kawaki.
„Mládě, seš konečně vzhůru? Hej, slyšíš mě...?“ Packou si chytne cigáro a nosem ti začichá u ucha, načež k tomu přidá i jedno odporné pronikavé štěknutí: „Okoupej se, smrdíš a to vážně. Mám ti vzkázat, až se postavíš na nohy a bude ti líp, máš se dostavit do kanceláře Kawaki. “ Pokoj ale nepoznáváš, spíš je to skladiště obrovského bordela, což může znamenat jediné. Brloh tvých nových kolegů.

Ichiro Uzumaki - 28. srpna 2018 21:16
Ichiro Uzumaki

"Co to sakr...Jak jsem to dokázal? A co to zlepšené vidění? Najednou dokážu pouhým okem vidět proudící charku. To by přece nemělo být vůbec možné!"
překvapeně se pozastavuji nad svými skrytými schopnostmi, přičemž stále rotuji.

Poté přijde silný nápor, který ihned ucítím. Chvíli ho úspěšně odrážím, ale nakonec mne zradí vlastní tělo, jelikož jsem stále ještě oslabený z dlouhé komatu. Jsem tak nucen, limity vlastního těla, povolit a vpustit stlačený proud vody, který mne ihned zbaví kontroly nad vlastním tělem.

Snažím se pohnout, ale nejde to, jako kdybych byl snad spoutaný nějakými vodními pouty. Navíc mi do všech dýchacích otvorů s ohromnou agresivitou natekla voda, takže začínám mít problém i ohledně dýchání.

"Tohle...nemůže...být konec..."

Křečovitě se mi konečně podaří spojit ruce do znamení, když v tom, daleko za sebou, uslyším vodou ztišené výkřiky.

"Doton: Doryuuheky!"

Najednou cítím, jak sevření povoluje a konečně i voda se neškodně rozteče po okolí, takže jsem opět schopen pohybu. Konečně jsem zpět na vzduchu, mocně se nadechu, jako kdybych se před chvílí dlouho potápěl v obrovské hloubce.

"Nesmí mě už znovu chytit, příště možná nebudu mít takové štěstí..."
bleskne mi hlavou, když se konečně seberu ze země a opět se s menším vysílením postavím proti svému nepříteli, který je zároveň mým senseiem.

"Máš jediný štěstí, děvko, že sem přiběhly ty dvě holky..."
vykřikne, hlasem zbarveným šílenstvím, a opět na mne pohlédne, jako na svou kořist.

Ač tomu nerozumím, tak stále vidím Shoovu charku, jak vede boj s tou druhou nechutnou chakrou, která patří tomu démonovi, a nejspíš tento boj prohrává.

"Zatraceně..."
máchnu při těch slovech nevěřícně svou rukou.

"Nenechám tě, abys mi sebral jediného člověka na tomto světě, kterému sem odevzdala své srdce. Sho, prosím. Bojuj s ním, nemůže tě ovládnout."

I přes slova podpory od své ženy cítím, né já to dokonce vidím, jak je Shoova chakra zahnána do samotného kouta jeho chakrových bodů.

"Teď když vidím jeho chakrové body, bych mu možná byl schopen přerušit přívod té démonické. Sice to vidím, ale nemám nejmenší tušení, jak bych to mohl provést, ale přesto..."
při posledních slovech si vzpomenu, jak jsem pomocí vypouštění chakry z konečků prstů dokázal vytvořit Vír proroctví.

"Umím si cenit muže, který se postaví proti zlu, aniž by jedinkrát zaváhal. U tebe je zvláštní, že jsi se postavil temnotě poté, co si jenom před malou chvílí prozřel. Ať uděláš cokoliv, budu ti vděčná. Díky..."
prozradí se slzami v očích a téměř dojemně Nyoko a pohlédne na mě.

Při těch slovech, jako kdyby se do mne vlila nová síla. Byl jsem odhodlán toho démona z mého mistra klidně i vymlátit, pokud to bude třeba...
S chabým úsměvem kývnu na Nyoko, a s odhodláním bojovat až do konce pohlédnu směrem k Shoovi.

Hned na to se sama Nyoko proti Shoovi rozběhne a uštědří mu opravdu silný kopanec, který ho donutí opět couvnout.

"Zastavím toho démona, zachráním ostatní, nedovolím, aby yla zničena další vesnice...!!!"
dodám si odvahy.

"Ahhh.."
křiknu dlouze, když začnu shromažďovat obrovské množství chakry, je doslova viditelná běžným okem a tryská okolo mě ve tvaru velkého modrého plamenu. Poté v jeden okamžik otevřu prudce oči a ruce spojím do jednoduché pečetě.

"Tajuu Kage Bunshin no Jutsu."

Za mnou v jeden moment vybuchne téměř nekonečný mrak kouře, když se konečně rozvíří, tak se naskytne pohled na nespočet stínových klonů. Kdyby je chtěl někdo spočítat, došel by k snad číslu 250!

Všichni poté, dokonale synchronizovaně, vytáhnou kunaie.

"Jdem na to!"
zakřičím energicky přičemž směrem k Shoovi máchnu rukou.

Všichni klonové se tak rozběhnou proti démonovi, přičemž začnou postupně tvořit kruh kolem a konečně ho obklíčí. Poté na něj všichni zaútočí. Nejlépe, aby se na něj sesypali a přidrželi ho na místě.

Zatímco tohle probíhá, tak já zůstávám stranou s dalším jedním klonem.
Klon ihned přečte, to co mám v plánu a začne rychle tvořit pečetě.

"Fuuton: Reppūshō,"
křikne klon a pomocí tohotu jutsu mě doslova bleskově vystřelí vysoko nad Shoa.

Zatímco je Sho zaměstnán mými klony a popřípadě Nyoko, ta se chystám využít příležitosti a útočit ze zálohy.

"Musím do toho dát všechno, jenom takhle ho dokážu zastavit!"
bleskne mi hlavou, při té myšlence opět spatřím krátký obrázek, snad minulosti.

Opět vidím cizince ze svých snů, široce se na mne usmívá přičemž má zvedlý palec, jako kdyby mi přál štěstí. Neubráním se a při tom výjevu mi po tváři dojetím sklouzne slza.

Zavřu oči, v obou svých dlaních náhle začnu koncentrovat a vířit chakru. To podivné oko, jako kdyby mi dodávala nějakou skrytou síl, cítím, že to můžu dokázat!
Vymáčknu ze sebe opravdu maximum, a tak se mi skutečně podaří techniku vyvolat. Když oči opět prudce otevřu, tak v obou svých rukách svírám rotující koule zhuštěné chakry.

Poté už jen pádovou rychlostí klesám k Shoovi s cílem uštědřit Shoovi takovou ránu, aby ho démon opustil.

"Rasenrengan"
zakřičím silně, když se objevím nad Shoem, a udeřím oběma technikami.

1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace