Bojovníci Běži (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Bojovníci Běži

Pán Jeskyně:

Snaga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Jsi bojovník se zlem. Je jenom na Tobě zda budeš chránit slabé a bezmocné nebo bohaté a movité. Příběh se bude odehrávat přibližně ve středověku na stezce a okolo ní přes pohraniční pralesy mezi Tractem a Flakzami. V obou zemích žijí lidé, ale v pralesích to je jiná. Sem tam vlkodlak, divoženky a bludičky jsou na denním pořádku. Na stezku dohlížejí strážní, kterým se říká Běži. Jen tak prochází krajinou nebo bydlí na hradech na nedostupných místech okolo cesty a získávají od mládí tvrdým tréninkem a alchymistickými udělátky zvláštní schopnosti. Mezi ně patří vidění po tmě, prakticky u všech je to extrémní zdatnost v boji se speciálně upraveným stříbrným mečem. Občas se vyskytne i nějaká podivnost (jedna na osobu) jako je předvídání blízké budoucnosti a podobně. Mezi Běže patří jak muži, tak ženy. I když v zásadě obyvatelům a pocestným pomáhají (rozhodně nejsou lupiči), povídá se o nich spousta nepěkného. Například to, že kradou malé děti, pořádají ohavné rituály a podobně.
Hraje se přes fórum

Klíčová slova:

Zaklínač

Jaké hráče:

Jeskyně je určena každému. Budu se snažit odepisovat alespoň jednou do týdne.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Mezi ochránce stezky patří zaklínači,... Budu se snažit, aby svět (kromě zeměpisných údajů) vycházel ze Zaklínače.)
Hráči: (3/7) CoolGuy, Erinye, Erms

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3

Garrett - 13. července 2019 16:36
Garrett

//Bohužel, vůbec nevím co se stalo. PJova aktivita se najednou kompletně umrtvila...

Jindra - 12. července 2019 18:17
Jindra

//Mějte se tady pěkně :)

Berenika - 12. července 2019 17:38
Berenika

//Jsou nějaké informace o průběhu/ději či budoucnosti?

Berenika - 17. června 2019 20:30
Berenika

//Jaká nepračtičnost? Záměr! K zmatení soustředění a odlákání pohledu a nepřítele xD

To dělal kamarád, já jsem na 3d levá

Garrett - 17. června 2019 19:58
Garrett

//Pěkný, na nepraktičnost toho brnění si snad v tomhle případě ani nejde stěžovat :D

Modeluješ ve 3D, jo? :)

Berenika - 17. června 2019 19:38
Berenika

zatím to je výrobní demáž, ale pracuje se na tom https://www.aragorn.cz/map.php?id=6471

Berenika - 9. června 2019 16:23
Berenika

Tři sekyry

Brzy ráno

Deštivé dlouhé provazce padaly z oblohy a bubnovaly do doškových střech domů stejně jako mlaskavě pleskaly do kaluží a bahna cesty. Přesto se nezdálo, že by jí déšť příliš vadil, kápě stažená do obličeje zakrývala pohled až k špičce nosu, nechávajíc oči v stinné temnotě. Na vysokých botách se hromadily stébla trávy, bahno i srobné lístečky, jako nějaká barevná koláž přírody, od kotníků až po kolena. Voda tekoucí přes plášť se mísila s tou ve které kráčela.

Z dálky to vypadalo, že nese v ruce pochodeň, nebo snad zažehnutou lucernu, viditelnou už od temnoty stromů od nichž se vynořila když mířila k bráně s hlídkou. Ale stejně náhle jako se světlo vynořilo, když došla k bráně, světlo zmizelo. Ač lucernu nenesla a ani odhozená pochodeň nikde nedoutnala v okolí. Jakoby se ten plamen vznášel vedle ní, nezatížen deštěm který kolem smáčel vše co mu stálo v cestě. A nyní zmizel, rozptýlil se, jako by jej nebylo potřeba.

Vešla do brány osady, pohled na strážného byl krátký, trochu tázavý a stejně tak odměřený. Jako by se mu chtěla věnovat jen v případě, že jí bude bránit vstupu do osady, ale v jiném případě k němu nepotřebuje promluvit jediného slova. Přehlížela jej. A se znalostí osoby která zde nejspíše nejde poprvé zamířila k hostinci.

Teprve v okamžiku kdy vstoupila do místnosti si stáhla kapuci, ze které steklo několik posledních čůrků vody. Odhalila plavé dlouhé vlasy mizící na ramenech pod pláštěm. Šedavé oči se rozhlédly po místnosti. Nejspíše nespatřila to co chtěla, co hledala. Pousmála se, vlastně jen pokrčila růžkem úst, a odepla plášť u ramene, aby jej mohla stáhnout. A zavěsit na jednu ze skob, která svůj účel u vstupu přímo podbízela. Pak pomalu přešla k hostinskému. "Ještě nedorazil?" Kdoví o čem to vůbec mluvila, i ta otázka byla vyřčena tak, jako by si na ní sama odpovídala. "Počkám." Přisadila si odpoveď a ukázala k jednomu ze stolů, dávajíc najevo, že se na několik dalších okamžiků stane jejím útočištěm. "Horké víno. Prosím." Pronesla tiše a odkráčela se usadit. Ne, ještě tu nebyl, přišla brzy. Déšť jí přinutil přidat do kroku, místo aby jí zpomalil nepostupností cesty.

K polednímu

Stále se neukázal. Uběhlo několik hodin! Déšť venku neustával, spíše by řekla že sílil. Třebaže už nebyla taková tma, jak někde vysoko nad mraky slunce pokračovalo po své pouti. Hostinský jí donesl už druhý korbel horkého nápoje, přesto ho poslední dobou jen usrkávala a převalova jazykem na patře, vychutnávajíc si jeho chuť. "Myslím, že nedorazí." Pronesla a pohlédla k okenici, která dávala předobraz toho co se dělo venku a nejspíše i namíle daleko kolem Tří sekyr a možná celého pohraničí. Déť zastavil a zpomalil koho mohl.

Zvedla se právě v okamžiku, kdy do hostince vstoupilo několik mužů z doprovodu, družiny která sem dopravila ohromného tlustokožce. Pohlédla na ně, nadechla se, s očekáváním zabořila pohled do jednoho každého z nich. Povzdechla si a usadila se. Nebyl mezi příchozími. Pokud by dorazil s karavanou, průvodem, určitě by přišel hned sem. Opět další zklamání. Má ještě čekat? Do večera? Do dalšího dne?

Několik dalších opozdilců vešlo do hostince, marná naděje, přesto k nim vzhlédla. Ale odpovědí jí byly stejné neznámé obličeje jako předtím. Už nemá cenu si nic namlouvat.

Místnost se začala plnit těmi kdo se chtěl ohřát, usušit a odpočinout si po půrvodu a po deštivé cestě několika uplynulých hodin. Brzy ani u jejího stolu už nebude místa k hnutí, k sledování situace, k jeho zastihnutí a spatření, kdyby se tu ukázal.

Několik vojáků si přisedlo, tedy bylo to už poslední volné neobsazené místo, a jejich vybavení, zbroje a zbraně dávaly jasně tušit, co jsou zač. Ochrana toho zvířete, o kterém slyšela několik rozhovorů a vět, šepotem i bujarým hlasem, zde v hostinci za těch pár hodin co tu seděla. Každý jeho příchod očekával, tedy snad každý až na ní. Čekala tu na někoho jiného, a jen shoda náhod, okolností, někdo by to nazval osud, dala tomu, že ve stejný okamžik měla dorazit i karavana s tlustokožcem. Jenže ten zde byl, se svým doprovodem. Toho koho čekala ona ne. Co dál?

Pohlédla z okna a přemýšlela. Jaká je další zastávka? Ztracená Varta. Možná o něm budou nějaké zmínky tam, třeba tam čeká, nebo ho tam někdo viděl? A nebo, i když to znělo bláhově i v jejích myšlenkách, pokud se mu vydá naproti, možná jej potká cestou. Přeci jen, an ona, ani on nemůže někde sejít z cesty. Možná ho potká někde před brodem přes Bystrou, ten je skoro v půli cesty. Takže se vydat dál, dál a hledat, pátrat a čekat na něho?

Pohlédla na vojáky. Podle toho co věděla vyrazí oním směrem i oni. Společnost by se jí hodila. Ne snad, že by po ní toužila, neměla zájem se s nimi sbližovat, ale tak velkou skupinu, a ještě slona. Tu nemůže minout, pokud jí jde naproti, určitě ji v takové velké skupině najde, nežli aby se minuli na lesní cestě, jeden a jedna, procházejích vedle sebe jako v mlze. Ano! Společnost se jí bude hodit, tak ho alespoň nepřehlédne, a on ji, případně. Pokusí se ho najít cestou, nebo vypátrat nějaké zmínky v Ztracené Vatře, pokud tam dorazil. Už byla rozhodnuta. Stačí jen najít velitele, nebo nějakého vůdce karavany, aby mu oznámila svůj záměr, že se k průvodu na nějakou, notně neurčitou dobu připojí. Přinejmenším dokud ho nepotká, nebo nedojdou do Ztracené Vatry. Vlastně, ne že by měl nějak navýběr jinak, než s ní souhlasit, nebo ji tolerovat, i kdyby se rozhodla připojit a neříci mu to. Ale raději když jej bude informovat. A ostatní, to vědět nemusí. Zvedla se od stolu. "Kde je váš kapitán, nebo kro tomu velí?" Pohlédla úkosem na vojáky z doprovodu slona, a jakoby jí stačil jen posunek bradou, že tam a tam, odešla ke dveřím z hostince. Připnula si plášť přes rameno a záda, stáhla kapucity do čela a vyšla do deště. I přes proudy vody co trochu bránily výhledu nemohla minout. Ta hrouda masa, tlusté kůže a klů byla nepřehlédnutelná. A kapitán, či někdo kdo to má nastarost bude dozajista poblíž. Propletla prsty, zvedla jednu ruku a druhou pod ní otevřenou dlaní položla. Zakroužila jí a poté několikrát poklepala hřbětem dlaně o konečky prstů. "Lux ignis volant!" Ohnivá koule o velikosti větší pochodně by se měla vznášet u jejích ramen, poněkud okázalé, snad, ale stejně účelné jako lucerna nebo pochodeň, jen s tím rozdílem, že nemusí nic zbytečně držet v rukách. Vyšla do do deště a pochroušeného mokrého okolí. právě v čas aby zaslechla, a v zápětí i zahlédla poslední část rozhovoru odehrávající se mězi několika neznámími, jejichž slova i blízkost tlustokožce ale dávaly tušit, že se odehrávají mezi nějakým druidem, a vůdcem karavany. A protože o jednom zde slyšela několik vět, vylučovací metodou mohla číci, že ten druhý je její cíl, alespoň tedy cíl jejích dalších plánů a cesty.

Naneštěstí, nežli stačila muže oslovit, aby mu zdělila své rozhodnutí, rozrostla se dvojice o třetího účastníka. Muže jenž se představil jako běž! Předběhl jí, stejně jako předešlý, a oba už si usurpovali vůdce karavany pro sebe, aby ho každý spřádal do svých plánů, a nabídek. Doprovod? Služby? Ochrana? Nic takového pro něj neměla, proč také? přeprava tlustokožce před prales se jí netýkala, pouze měla v plánu se několik dní vydat stejným směrem jako ostatní. Takže jen stála a čekala, až si trojice mužů vyřídí své rozhovory. Ona měla času dost, téměř řečeno doslovně. Tak proč malicherně zasahovat do rozhovoru. Počká si. Nebýt deště, mohla by si počkat celý den až si to ti tři vyříkají. Vznášející ohnivá koule jen několikrát zaprskala, jak jí proudy vody tu a tam zasáhly, přitom se mihotala jako plamínek petrolejky.

(nechám pak rozhovory a nějaké seznámení na vás a dalším vývoji - zatím jsem se chtěla hlavně uvést na místo - a nechtěla jsem vám tam nahazovat třetí rozhovor, když jste si ho ještě nedokončili)

Garrett - 7. června 2019 12:02
Garrett

//Tak aspoň nějaká dobrá zpráva :)

Berenika - 6. června 2019 22:24
Berenika

//Smutné ... já bych se snad měla zapojit zítra, až se vrátím odpoledne

Garrett - 6. června 2019 19:50
Garrett

//Škoda...

Jindra - 6. června 2019 17:49
Jindra

//Mrzí nás to

lapras - 6. června 2019 17:45
lapras

// Ctění kolegové,

Promiňte, musím se zabít z časových důvodů.

Garrett - 4. června 2019 14:13
Garrett

"Konečně...konečně!!!"
opakoval si mladík v hlavě zatímco vycházel z mohutné horské tvrze a nostalgicky se za sebou ohlížel.

U běžného člověka byste mohli snad zpozorovat široký úsměv, euforický výraz v tváři, možná i šťastné rozhazování rukou, avšak né u Garretta, né u tohoto mladíka. Na jeho tváři byl patrný pouze letmý úsměv.

Pevnost mu byla domovem již od nepaměti, od těch dávných dětských let, kdy sem poprvé zavítal spolu s postarším zaklínačem, který na něj uplatnil své právo, totiž prastarý Zákon překvapení, hojně využívaný k doplnění stále řídnoucích řad cechu zaklínačů.

Garrett se při těchto myšlenkách snažil vzpomenout na své rodiče, ale již dávno zapomněl jak vlastně vypadali, pamatoval si jen neurčité siluety a rozmazané záblesky z raného dětství.

"No, snad ještě někde žijí, třeba se jednou i znovu setkáme. Teď, když jsem Běž a plnohodnotý zaklínač, tak mě mé putování a řemeslo nejspíš zavede i do těch nejzazších koutů známého světa, a jeden nikdy neví..."
říkal si právě, když odcházel úzkou horskou cestou vedoucí do údolí, zpátky směrem do civilizace.

Cestou si nadále tu a tam prohlížel vlčí medailonek, důkaz toho, že dokončil svůj výcvik a nyní je připravený plnit svou povinnost.

Jako svůj cíl na této první výpravě si mladý zaklínač vybral nedalekou osadu, místní jí říkají Tři Sekyry, jelikož mu byla doporučena jako dobrá první zastávka jak mnohem zkušenějšími zaklínači, tak i jinými běži, a to ještě před odchodem ze samotné horské pevnosti.

Cesta po sestupu do údolí netrvá příliš dlouho a za krátko se již začnou rýsovat první obrysy několika málo stavení, které chrání vcelku primitivní, avšak nepochybně účinná, hradba ve formě palisády.
Až nyní si zaklínač povšiml silného deště, který se pozvolna začal formovat při jeho sestupu do údolí, přitáhl si těsněji svůj cestovní plášť a pokračoval rychlejším tempem k vstupní bráně.

Vstup do osady se nakonec neukázal jako příliš velký problém.
Garrett zkrátka a dobře akorát proklouzl kolem podřimujícího strážného a nyní se nacházel uvnitř osady. Naskytl se mu tak pohled na všechna nepočetná stavení, a dokonce hostinec, kolem kterého se právě začal srocovat vcelku slušný hlouček rozličných lidí, od obchodníků a kejklířů až po ozbrojené strážce karavany.

Co však upoutalo mladíkovo pozornost jako první bylo mohutné zvíře, které připomínalo slona. A taky, že to slon byl. Ještě aby ho vědmák, expert na potvory, po tak vyčerpávajícím výcviku a studiu, nepoznal.

"To je pořádný exemplář, a že jsem na něj narazil zrovna v takovéhle díře?! No, vypadá to, že na mě možná čeká nějaké menší dobrodružství, přinejmenším slušná první zakázka..."
říkal si vědmák, zatímco si se zájmem prohlížel majestátní zvíře a přicházel blíže ke karavaně.

"...ty asi šéfuješ tomu cirkusu,"
zaslechl Garret vzdáleně, v momentě, kdy se prodíral davem tvořeným různorodou směsicí všemožných lidí.

"Já jsem Leslav a kruh mě poprosil, abych šel s vámi a dohlížel na toho slona,"

"Kruh...kruh druidů?! Snad nemluví o té sektě magorů z lesa, kteří pijou čaj z mechu a objímají stromy..."

Při těch slovech se zrovna přimotal do jakési jednostranné konverzace mezi otrhaným a podivně oblečeným mužem, který si říkal Leslav a poněkud připomínal druida, a dlouhánem s tvrdým výrazem ve tváři, který si již zmíněného druida zatím jen přeměřoval pohledem.

"Zdravím, pánové, nerad se vám vměšuji do konverzace, ale nemohl sem přeslechnout o čem se bavíte. Je tomu náhodou, že jsem jedním z Běžů, konkrétně patřím k řádu zaklínačů a právě hledám práci..."
po těch slovech se Garrett odmlčí a přejede pohledem z Leslava na Anatola.

"Pokud opravdu potřebujte pomoc při přepravě a případné ochraně toho gigantického stvoření, rád vám nabídnu své služby, ovšem nic není zadarmo..."
dodá zaklínač svým téměř monotóním hlasem, ve tváři skoro žádný náznak emocí, který by o něm něco prozradil, jen a pouze lehký a možná poněkud jízlivý úsměv.

Nyní pouze upírá svůj, pro některé lidi nepříjemný, predátorský zrak na Anotola v očekvání odpovědi. Oči jakoby svítily zpoza temnoty kapuce.

Jindra - 2. června 2019 16:33
Jindra

Posbíral jsem si své věci. Do měšce hodil pár drobných, které mi lidé dali za léčení. Stejně jako i měch s vínem a jdu se podívat na toho vola. Myslím toho vola, co sem mohl přivést slona.

Nechám vojáky vběhnout do hospody a zamířím ven. Když vidím toho vola i slona, tak ještě jednou protočím oči a zamířím k nim.

Vůl, od pohledu důstojník, který to tady řídí hledá mě. Když vidím ten jeho výraz, tak mám chuť zmizet, ale raději jdu za ním.

"Zdravím, ty asi šéfuješ tomu cirkusu," řeknu a rukama ukážu na slona a zbytek karavany.
"Já jsem Leslav a kruh mě poprosil, abych šel s vámi a dohlížel na toho slona," řeknu mu jako takovou formu představení. Jestli si myslí, že si před důstojníkem sednu na prdel, tak asi neslyšel, co ode mě posledně slyšel arcidruid. Nebo spíš kam jsem ho poslal, když mi vysvětloval, že s tímto přístupem ze mě nikdy nebude pořádný druid. Navíc jestli si dobře vybavuji slova arcidruida, tak mám "dohlížet na toho slona" a já to samozřejmě pochopil tak, že až bude dělat bordel, tak ho mám sejmout :)

Až si to vyřešíme s důstojníkem, tak bych šel za slonem a jeho jezdcem. Ti mě zajímají daleko víc. Rád bych se dozvěděl o slonu co nejvíc a taky hned zkusím magicky prohlédnout ona, jestli jsou zdraví.

Pán Jeskyně - 1. června 2019 20:16
Pán jeskyně Snaga

Leslav během těch několika dní, co zůstával v Třech Sekerách, ošetřil několik pohmožděnin, nějaký vymknutý kotník a několik nachlazených dětí. Večer před dohodnutým setkáním se objevily červánky a i další znamení ukazovala na příchod deště.

V den, kdy měl dorazit slon, silně pršelo. Zmoklá karavana se slonem dorazila kolem poledního. Vojáci, deset mužů v kroužkové zbroji s píkami a deset lučištníků, se hned po zavelení rozchodu hrnulo do hospody, zatímco velitel Anatol se začal shánět po dohodnutém doprovodu přes hvozd. Anatol byl hnědovlasý dlouhán skoro dvoumetrový. Choval se dost odměřeně. Slon zůstal pochopitelně na dešti, protože do stáje se nevešel. Jezdec na slonu, Goran, tvrdil, že mu takový déšť neuškodí. Goran mluvil lámaně Tractinou, ale domluvit se s ním dalo bez potíží. Plán je nechat Džamba půl dne odpočinout a zítra vyrazit na cestu přes prales. K výpravě se slonem se přidalo i několik obchodníků s vozy taženými statnými koňmi. Jeden vůz vezl nějakou doplňkovou stravu pro slona. Kromě toho šlo s výpravou i několik muzikantů s Flakz a mezi nimi krásná zpěvačka a tanečnice. Těžko říct zda chtěli jen být u toho nebo využít příležitosti k relativně bezpečnému přechodu pralesa na cestě k domovu. Co se týká počasí Leslav odhadoval, že další den už by měl déšť skončit.

Kruuh na kraji lesa pod starým dubem měl dobrý výhled na dění v osadě. Pokud se náhodou těšil, že někoho vyděsí svou přítomností, deštivé počasí mu k tomu zatím nedalo příležitost. V případě, že výpravu sledoval kromě něho ještě někdo další, zatím si ho nevšiml. Nepochybně k tajnému sledování nahrávalo i počasí.

Ten den pršelo i ve Ztracené Vartě. Vojáci nemuseli v takovém případě na hlídky ven z pevnosti, protože to bylo příliš nebezpečné a tak zabíjeli čas kartami a podobně.

Pán Jeskyně - 1. června 2019 11:55
Pán jeskyně Snaga

Berenika 1. června 2019 00:53
Upřímnou soustrast. To aragorn vynech.

Berenika - 1. června 2019 00:53
Berenika

//Napíšu během dopoledne - ale jen nějak krátce/v rychlosti, měli jsme dnes úmrtí v rodině, takže nevím jak budu hlavně o víkendu funkční a dostupná - takže se omlouvám

Pán Jeskyně - 31. května 2019 18:15
Pán jeskyně Snaga

//Zítra se pokusím napsat příchod slona. Prosím napište alespoň krátce, kde se v tu dobu budete vyskytovat.

Pán Jeskyně - 26. května 2019 07:22
Pán jeskyně Snaga

// Protože je hokej a přibyla nová hráčka, posunuji další kolo na příští týden.

Jindra - 24. května 2019 11:31
Jindra

//Kéž by, ale bojím se, že to budou spíš dřevorubci a podobní (po)tvořáci.

1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)