Camp Le Fay (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

// Byla jsem teď na marodce, je tu ještě někdo?

// Napůl čekám, že ještě někdo napíše, abych mohla odepsat víc lidem najednou, ale pokud to do večera nedáte, odepíšu těm, co napsali

V kovárně
Na Wina se přátelsky usměji a poklepu po rameni. "Jasně, jelikož to, co říkáš zní zvláštně." odpovím na prohlášení, že měli sebou vzít někoho třetího jménem Neveen.

"Slečno, jediný důvod proč jsem pro vás dva ještě nezavolal záchranku je, že jste vstoupili něčím, co by mohlo být portál." zamračím se na Odin a jsem si jist, že mne začíná štvát.
"Dobrá, připusťme, že nejste blázni ani jste neutržili úraz hlavy. Co s toho všeho vyplývá pro mne?" zeptám se věcně a zamyšleně pozoruji dvojici.

// Kdyby to někoho zajímalo, dneska mám narozeniny.

Prcek

Teplo... Teplíčko... Ne, počkat, to stačí, už tu začíná být nějak moc horko! Prcek otevřel oči a sedl si plně probraný ze spánku. Plameny. Kde je?
Vzpoměl si, že usnul na stroě v opuštěném ptačím hnízdě. Strom teď olizovaly rudé plameny.
Kdo ví, co se skřítkovi prohnalo myslí. Křičel? Zvuk plamenů by jeho hlas tak jako tak pohtil.
Najednou se stal zázrak. Prcka napadlo, že se nadýchal kouře a halucinuje, z plamenů se vynořila mužská tvár lemovaná dlouhými kaštanovými vlasy. Hubená ruka s dlouhými prsty sevřea hnízdo tak, aby z něj nevypadl a muž pomalu sestoupil ze stromu.
"Jsou žívá, tati?" řekl dívčí hlas.
Ruka nad prckem zmizela a nahradila jej tvář muže a mladé dívky se stejně čokoládovýma očima jako on.
Nastalo napjaté ticho a trvalo pět předlouhých sekund. Pak promluvil muž: "Bolí tě něco?" Jeho pohled plný otcovské péče spočíval na Prckovi.

Raman sebral kýbl a šel s Timem kam ho on vedl. Nebyl si uplně jistý co všechno zažije, ale těšil se, protože divočina byla jeho živel, měl to nějak v krvi.
Ale všechno bylo jinak, až na místě pochopil, že nejde o safari s divou zvěří, ale s bytostmi o kterých slýchával z pohádek a bájných příběhu ze starých dob.
"Jednorožec! No ty vado to si děláš...?!"
pronesl Raman polohlasně a měl na rtech nevyřčenou otázku, jestli hrozí, že ho zašlápne obr, nebo spálí na prach drak. Nicméně se raději už šeptem s trochou úzkosti v hlase zeptal: "A je to tu bezpečné, že jo?"
Sebral zase kýbl, který mu zřejmě vypadl v nestřežené chvíli z ruky a rozrušeně pomrkávajíc se snažil pomoci s hnojem a dalším úklidem jak od něj Tim žádal. Co všechno tu vlastně ještě asi uvidí? Najednou měl pocit, že právě sem patří a tady chce žít.

Raman Kumar

"No jo, tys tam ještě nebyl, co?" Tim se musel Ramanovu křepčení zasmát. "Jasňačka, seer si kýbl. A koukej tam takgle nehalekat, aby si zvěř nemyslela, že seš v říji."
***
Proč kýbl? tato otázka byla zodpovězena téměř okamžitě, Tim totiž šel na safari pracovat. Jestli ake Raman čekal tygry a slony, nedočkal se. Ne že by teda safari sklamalo. Už od brány bylo vidět několik divoce pobíhajících šotků, pár namodralých víl a bludičky tlumené sluncem. Kousek před nimi bylo umělé jezírko za kterého pil jednorožec.
"Vopičáku?" špetl Tim. "Zavři pusu a pojď mi pomoct s hnojem."

Tim byl ten nejlepší léčitel na světě. Alespoň si to Raman myslel, když bolesti pozvolna ustoupily na snesitelnou úroveň a on se cítil zase plný energie a elánu. Protáhl se a radostně udělal kotrmelec přes místnost a vyskočil na stůl s bujným výkřikem s rukama nad hlavou a nohama rozkročenýma.
"Cože? Ty jdeš na safari? Vezmeš mě sebou? Chci taky!!! Huáááááhúúúú!!!" napodobil sloní ryk a divoce mával rukama. Pak seskočil a běžel po sobě uklidit vše co bylo potřeba.

Michal Strogan 1. října 2018 17:57

// Mnohokráte díky za solidaritu

Michal Strogan

Win se napřímil a zatvářl se nervózně. "Hernajs, měli jsme s sebou vzít Neveena, ten to umí vysvětlit líp."
"Co je k vysvětlování?" zabručela Odin. "Hele, Michale, tvý rodiče o tomhle neví ani prd. Pamatuješ si starý historky o divejch dětech? říkalo se, že víly a jiná magická havěď krade lidský děcka a nechává v klíbkách ty svý, proto nikdo nedával kolíbku k voknu. Teď se to považuje za pověru, ale ona je to pravda. Jsi potomek nějaký magický bytosti, co tě vyměnila za růžovoučký lidský novorozeně." Nechala slova viset ve vzduchu a znova si zapálila.

Raman Kumar

Najednou ucítil na lopatkách Timovy ruce. Nevolnost skoro povolila. "Jen půlku, dneska mám službu na safari a nemůžu se tam plácat s tvou kocovinou," mrkl na něj. "Skliď ty blitky venku kýblem, ju?"

Cathal McDonagh

Když Cathal dorazil na domluvené místo, seděl Neveen na lavičce a z nosu mu teklo jako z kohoutku. Když se vysmrkal, skoro mu upadly brýle. Shantal na Cathala začala divoce znakovat.
"Je ráda, že jsi tady a ptá se, kde si chceš hrát," přeložil Neveen zastřeným hlasem. "Má ráda houpačky."

Pán Jeskyně 30. září 2018 23:40
//To mne mrzí (nejedná se o ironii). Přeji rychlé uzdravení.

// Osobní život a zdraví m nedovoluje psát. :-(

// omlouvám se, musela jsem nenadále odjet do Anglie a nestíhala jsem chodit na internet. Dneska odepíšu, jen co se mi oči rozlepjej

Nespojité vysvětlování
Skepticky dvojici pozoruji a nemůžu si pomoct, prostě Odin na mne působí dojmem rozmazlené fifleny. Ovšem tak nějak předkládám, že na ně projevuje pád betonového bloku.

"Děkuji." okomentuji kousavě prohlášení o renesančním umělci i o pocitech. Poté přenesu o dost přátelštější pohled na Wina.
Snažím se mu naslouchat a nezahazovat jeho slova, jako bláznivé žvanění. "Takže jste z města Víl. Ok, už jsem slyšel zvláštnější jména měst." pokrčím rameny klidně, ale uvažuji kam míří. Když zmíní, že moji rodiče nejsou moji rodiče opřu se o stůl a vážně se na něj zadívá.
"Tak kamaráde zvaž, co řekneš dál. Mám své rodiče docela rád a to jestli jsem adaptovaný na tom nic nezmění." pronesu rozhodně.

Utíkám domů a jenom se usměju, když za sebou slyším šplouchnutí. Selkie jsou zpátky tam, kde je jim nejlépe.
Představuju si, co asi řekne máma na moje novinky a na prosbu jít zítra do parku Leeroye Johnsna, ale jelikož doopravdy nevím, jak se na to bude tvářit, nezbývá mi než doufat.

//omlouvám se měl jsem toho teď moc napíšu během dneška.

//Je tu krom Dharmiho někdo?

Jó Jezynky... povzdychnul jsem si mlčky a zvedl jsem se z postele. Hlava tak zabolela, že jsem se musel chytit postele, abych do ní zase nespadl. "Já už fakt nebudu pít!" v tu chvíli jsem cítil, že jsem se opravdu rozhodl skončit s chlastáním navždy, ale vzápětí jsem si uvědomil, že takové rozhodnutí nedělám poprvé. "Tedy alespoň s Jezynkama." dodal jsem s určitostí a zatoužil jsem přijmout okamžité řešení s bolehlavem. "Já do tý koupelny asi nedojdu živý, jako by mi měla ta hlava explodovat. Mohl bys mi s tím prosímtě pomoci? Fakt promiň, už si dám pozor." klesl jsem zpět do postele do polohy v sedě.

Cathal McDonagh

Neveen se na Cathala zadíval poněkud skepticky, als Shantal si ráda nechala uvázat stužku. *Voda, jo, na tu by tě užilo, ty mrško,* pomyslel si Neveen, že to na něm bylo skoro vidět. "Dobře, můžeme se sejít zítra v Campu Leeroye Johnsna. Je to park kousek odud, počkáme na tebe u severní brány. Nezapomeň říct doma, kam jdeš a neodmlouvej, když tě bude maminka chtít doprovodit."
Když Cathal běžel domů, uslyšel za sebou šplouchnutí. Jak se ohlédl zpátky na molo, nikdo tam už nestál.

Raman Kumar

Tim si to pomalu šinul ke kávovaru. "Jó, hajzlík nevypadal tak hrozně, většinou ses strefil, ale tahat tvojí komatózní prdel do postele se mi fakt nechtělo, tak mi pomohli kluci odvedle. V lednici je ovoce a zelenina a já si dělám kafe, kdybys měl chuť. Aspirin jsem dokoupil, je v zrdcadle."
S tím si sedl ke stolu a usrkl z velikého kafáče s logem Profesore Xsaviera. "Odin a Win jsou už dost dlouho pryč, ale hádám, že se šli podívat na toho kovotepce. Neveen je se Shantal v New Orleans na Mardi Gras a vrátí se tak za tři dni." Kafem zapil přehršli léků. "Jestli tě ta hlava moc trápí, tak ti to převezmu, ale musíš slíbit, že s Jezynkama už chlastat nepudeš, protože mi pak permanentně našlapeš bahno až do spálny." Zahihňal se: "A vracíš se zlitej."

Plul jsem po černé obloze poseté tisícero jablky a pomeranči, ořechy a dalšími dobrotami, které byly na dosah ruky a lítaly pomalu prostorem. Zadíval jsem se mlsně na jeden větší pomeranč, který zářil ohnivými paprsky až téměř oslepujícím světlem. Zeširoka jsem otevřel svoji nenasytnou opičí tlamu a chystal se horké ovoce spolknout...
Prudce jsem se posadil a vylekaně vyhrkl: "JJé! Uj! Uúú! Co to, co to?!?" rychle jsem přitom v šoku dýchal s vykulenýma očima divoce se rozhlížejíce všude kolem.
Kde je moje jídlo??? Kde je???
Najednou mi to došlo, že to kulaté předemnou není pomeranč, ale obličej Tima.
Zklamaně jsem se zamračil a povzdychl si: "No super, zrovna jsem jedl."
V mysli mi došlo, co to Tim vlastně říkal o mytí předsíně a záchodu a souhlasně jsem přikývl: "Neboj, udělám to, spolehni se a díky za ten záchod. Vůbec si nic nepamatuju. Vypadalo to tam tak hrozně jako posledně?"
Najednou jsem si uvědomil, že mě bolí hlava jak střep a chytl jsem se za hlavu.
"Doprdele, to je bolest, áááá!" zavřel jsem oči s povzdechem.
"Musím se nejdřív napít nějaký vody, nějak nejsem ve formě."
Vstal jsem a šel jsem do koupelny napít se vody z kohoutku.