Camp Le Fay (1. strana) | Herna - Aragorn.cz

Jde se zachraňovat

Mírně se ušklíbnu, když nedopalek někde zmizí, ale nijak to nekomentuji. Přeci jen nevím kam je posílá. Zářivě se na ni usměji .
"Hele, jde se zachraňovat nějaká holčička, takže detaily budu řešit později." informuji Odin vesele.
"Pokud nechceš sednout do auta, tak na střeše se ti nepojede pohodlně." rýpnu si do ní výrazně, jelikož já jiný způsob rychlé přepravit.
"Máš teda jiný návrh, než použít auto?" zajímám se vážněji.

Bylo právě léto a sluneční paprsky zalévali krajinu světlem. Od slunce bylo vedro a vzduch stál. Tady v lesoparku, kde jsem se na chvíli usadil vládla pohoda a veget. Jídla zde bylo dost, houby, borůvčí a pak koše které plnili lidé zbytky, které nesnědli. Dopoledne jsem strávil sbíráním jídla a jezením. Notnou zásobu jsem si natahal do starého opuštěného hnízda, které jsem před pár dny objevil. Zde jsem se usadil a mínil strávit nějakou dobu. Teď však, po dobrém jídle a úmorném vedru, co dělat víc, dal jsem si šlofíčka. Ve svém hnízdu jsem měl zařízenou příjemně měkkou podestýlku a byl zde stín, tak akorát.

Rychle jsem usnul a snil jsem o létání. Ten ptačí dům mi asi lezl na mozek. Vidět všechno z výšky bylo úplně jiné než jak znám svět okolo sebe. Všechno bylo maličké a vzdálené, široký svět se rozprostíral před mýma očima. Prolétal jsem právě nad roubenou chaloupkou z jejíhož komínu se mohutně kouřilo. Rozhodl jsem se nakouknout blíže. Vevnitř právě jakási překrásná hospodyňka pekla. Pomalu jsem se připlížil k peci, usadil se na kožešinách, které se zde váleli a pozoroval ji při práci, čekaje, až vytáhne pečeni či buchty a dá je chladit na okno. Hospodyňka se oháněla a oheň v peci praskal. Najednou bylo všude nějak moc kouře. Hospodyňka otevřela kamna a přikládala polínka. Šel jsem se nahnout přes římsu pece a podívat se, jestli nevyndává jídlo a co to vlastně peče.Jídlo však zatím nevyndávala pouze přikládala. Hustý oblak kouře mi vlétl do obličeje a zaslepil mě. Chtěl jsem si protřít oči ale ztratil jsem rovnováhu a padal dolů z římsy. Přistál jsem v suku na jednom z polen, které právě hospodyňka sunula do pece. Přede mnou se rozevřela ohnivá brána, hrozivé horko, plameny olizující špalky, štiplavý kouř a hlasité praskání. V tom jsem se probudil.

Když jsem se však rozhlédl kolem sebe, neulevilo se mi. Ukázalo, že můj sen byl zpola skutečný. Ohromné plameny olizovaly a stravovaly vše okolo. Stuhnul jsem strachem a čas se mi zpomalil. Dusil jsem se kouřem. Bylo to jako věčnost když se náhle nade mnou objevila obrovská tvář a potom i ruce. Jedna ruka popadla mé hnízdo zespodu a druhá jej přikryla. Byla tma a mé srdce začalo být jako o závod. Začal jsem panikařit. Lidé mě našli. Vypálili celý park a mě teď pravděpodobně rozšlapou nebo spíš snědí, když už si dali tu práci a hnízdo sebrali. Když se ozval dívčí hlas, vůbec jsem ho nevnímal a když pak ruka zmizela, mé oči okamžitě hledali cestu k útěku. Pouze letmo jsem zaregistroval, že je zde kromě muže taky mladá dívka. Myslel jsem pouze na to, že cesta dolů představuje do všech stran skok do hlubiny. Když se pak ozvala druhá otázka, už jsem byl v půli na cestě skočit bez dlouhého rozmýšlení dolů z nejbližší strany hnízda. Obsah otázky jsem nestihnul vstřebat a už jsem svištěl dolů. Naštěstí jsem dopadl do vysoké měkké trávy. Tady v přítmí zelených lístků jsem se trochu uklidnil. Ne ale dlouho protože vedle mě se tyčila obrovská bota, patrně patřící té dívce a pohled na ni se ztrácel tam, kde ho uzavíral strop ze zeleně jež se kolem ní obepínal. Snažil jsem se nedělat žádné prudké pohyby a nezavadit o jediné stéblo trávy, aby si mě nevšimla a pomalu jsem se plížil pryč z jejího dosahu i dosahu toho muže.

//Ahoj, nevěděl jsem přesně jak je to celé myšlené a jak mám reagovat ale snad jsem odpověděl dobře. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, no, teď jsem tady. :)

Raman Kumar

Barvy... Chutě... Exploze! Raman sotva dořkl otázku a kolena se mu podlomila.
Tim i Neveen mu přiskočili na pomoc. "Pomalu, pomalu, sedni si," poradil Tim.
"Kentauří rosa je napoprvé trošku síla," dodal Neveen.

Michal Strogan

"Jo, ale... Ne, ale...!" Win sotva stíhal reagovat, než Michal vypálil z dílny jako šipka.
Odin zrovna dokuřovala a poslala nedopalek portálem do výhně, což ake její majitel nezpatřil. "Se nějak sebral," konstatovala. "Jestli si myslíš, že sednu do tý mechanický krabice smrti, tak ses posral," dodala s úšklebkem.

// Omlouvám se za omeškání.

// omlouvám se, ale měním zaměstnání a měním svůj život, takže trošku stagnuju.

V kovárně
Sleduji odcházející Odin a moje oči se jí doslova propalují do zad. Uvolním se až, když opustí moji kovárnu. Několik vteřin se za ní dívám a uvažuji, proč mne tak štve a nebo co na ní mne tak štve. Že by ten povýšený přístup a to, že hodila špalek do ohně? uvažuji a podrbu kočku, která se mi začne otírat kolem nohou. No, tak špatná být nemůže, když jí mají kočky rády.

"Řekl bych, že tvá partnerka je složitá osobnost, co?" odpovím na prohlášení, že to šlo nekonfliktně.
"To jsem, rád." odpovím na prohlášení, že mi nechce diktovat, co mám dělat se svým životem. Lidé co to zkoušeli většinou táhli s nepořízenou a nebo nedopadli dobře.
Pozorně naslouchám jeho vyprávění a odnesu si z něj tři zásadní věci. První ta nejméně podstatná je, e je nějaké místo, kde bydlí podobní porthlíci, jako jsou tihle dva. No, to musí být zajímavé místo vskutku. usměji se v duchu.
Druhá informace je, že tu je nějaká banda fanatiků, co je loví.
"Ne, nějaké bláznivé věřící, ne! Teprve před týdnem tu přestali zvonit ti hňupy, co chtěli zachránit mou duši. Další fakt nesnesu. zaúpím v duchu.

Poslední informace je nejzásadnější, že místo mne hledali nějaké dítě. "Dobrá, takže ty mi tu říkáš, že. nějací fanatici chtějí unést dítě." zabodnu do Wina pohled, který jasně říká, že jsem se nerozhodl jestli mluvím o něm a jeho partnerce a nebo o lovcích. "Místo toho do vás nabouraly ti lovci a tak jste změnili plán a utekli sem mne varovat. Přičemž jste si řekli, že mne využijete, jako polního mechanika. Zatím chápu všechno správně?" zeptám se až překvapivě chladně, ikdyž srdce mi vře.
"Dobrá, tak já se do toho vašeho města podívám, ale nejdřív jdem zachránit to dítě." prohlásím a zamířím ke dveřím. Cestou seberu kabát a malou brašnu s nářadím, kterou si plánuji hodit do auta, jelikož jsem si vní doplňoval materiál, který používám na příležitostné opravy.
"Dobrá Odin, kam vyrazíme teď?" zeptám se už smířlivějším tónem, jelikož už nehrozí, že mi špalek cigarety hodí do výhně, rozhodl jsem se být přátelštějším.

//Pěkný rok i tobě drahá pj a také se omlouvám za neaktivitu.

// Omlouvám se za neaktivitu a přeji vám hezký rok.

Raman Naveena již znal a tak, když ho zahlédl díky Timovu oznámení přicházet, přátelsky a s nadšením ho přivítal: "Ahoj Naveene, rád tě vidím!" zvolal a povyskočil u toho návajíce rukou, jak měl ve zvyku, když se s někým známým někde potkal.
Když se zraky Tima a Naveena stočily kamsi nad kopec, podíval se tam taky a při pohledu na majestátně vypadajícího kentaura vypulil oči a otevřel pusu dokořán, zejména poté, co následovalo. To s tou zvětšující se koulí, která se po chvíli rozdělila na mnoho jiných, bylo prostě šokující. A teď mu jedna menší kulička mířila na obličej. Viděl, že ostatní tyto kuličky polikají s velkým uspokojením a pomyslel si, že to vypadá jako někaké přízračné ovoce, prostě asi mňamka.
Něž se koule přiblížila až k němu, rozpustile a s výkřikem vyskočil do vzduchu s bravůrním saltem a zakončil akrobatickou kreaci chycením bubliny do úst a při dopadu na zem ji spolknul. Pak se s úsměvem zeptal: "Co to vlastně je?"

Raman Kumar

Tim se při kydání usmíval, Raman tu nebyl dlouho a Tima vždy těšilo, když viděl nováčka, jak vstřebává všechno kolem. Raman byl svým spůsobem jako malé dítě, i když dokázal pít jako starý notorik. Tim nedokázal, a popravdě ani nechtěl, popřít, že měl svého energickéo spolubydlícího rád.
"Neveene, právě včas!" zavolal kamsi za Ramana. Po trávě se k nim blížil vytáhlý hubený kluk v brýlích, bílé košily a kalhotách na puky. Z nějakého důvodu byl bosý. "Nešlápni do hovna," varoval Tim vesele.
Ramanovi mhlo problesknout hlavou, co asi Tim myslel tím "právě včas," protože tu už spolu byli asi hodinu, takže včas na úklid to nebylo.
Vtom se na kopci v dáli před nimi objevila postava, od pohledu vyšší než standardní člověk a poněkud nesprávných proporcí. Raman na něj zaostřil - Páni! - byl to kentaur. Majestátní tvor cosi držel v rukách, jakousi průhlednou kouli, která rostla a vibrovala. Když byla veliká kako on sám, prudce rozpřáhl paže a koule se rozlétla na stovky, by tisíce menších, které se vydaly ke každému tvorovi kolem.
Jedna přilétla k Neveenoi, který otevřel ústa a spolkl ji s viditelnou rozkoší. Tim udělal totéž. Další malá vibrující kulička směřovala k Ramanovi a ten si všiml, že je to tekutina. Leskla se všemi barvami jako kapka rosy, akorát byla velká jako tenisový míč.

Michal Strogan

Win přesedl. "Odin, asi bude lepší, když si půjdeš dát cigáro. Venku."
Zamračila se. Pak trochu víc. Pak otevřela ústa a nakones se otočila na podpatku a vyrazila ke dveřím.
"To šlo překvapivě nekonfliktně," zabručel Win tiše, pak pokračoval hlasitěji: "Podívej, já tady nejsem od toho, abych ti diktoval, jak máš a nemáš žít svůj život. Máš pohodlí a děláš, co tě baví a děláš to dobře." Pohlédl na svou mechanickou ruku. "Tenhle svět patří lidem. My, fay, jsme tu cizí a proti své vůli. Pravda je, že jsme ti přišli nabídnout bezpečné místo u nás, v našem kempu. Je to taková kolonie, kterou kdysi dávno vytvořili ti, co cítili, že mezi lidi nikdy patřit nebudou. Fay, kteří se nepodobali lidem ani do té míry, jako já.
Další věc jsou lovci, co po nás jdou. Frakce lidí, co o nás ví a bojí se nás. Banda náboženských fanatiků, co ti budu vykládat." Nadechl se a hluboce vydechl nosem. "Navzájem se najdeme lehko, oni to moc neumí, ale zajali jednoho z nás a tím se celá situace komplikuje. Nehledali jsme tebe, ale dítě, které umí pokroutit realitu. Ti fanatici nás našli a povedlo se nám je setřást a dostat se sem. Dostali jsme echo, že mi umíš spravit ruku. Neveen řekl, že máš veliké planoucí srdce. Nevím, co myslel. Nikdy nevím, co přesn%e myslí."

Pán Jeskyně 16. listopadu 2018 19:53
//Nikoliv já jsem byl teď přes prodloužený jen mimo internet

// Chjo, zdá se, že jsme si zbyli jen my dva. :-/

Pán Jeskyně 13. listopadu 2018 10:58
//Já a já

// Byla jsem teď na marodce, je tu ještě někdo?

// Napůl čekám, že ještě někdo napíše, abych mohla odepsat víc lidem najednou, ale pokud to do večera nedáte, odepíšu těm, co napsali

V kovárně
Na Wina se přátelsky usměji a poklepu po rameni. "Jasně, jelikož to, co říkáš zní zvláštně." odpovím na prohlášení, že měli sebou vzít někoho třetího jménem Neveen.

"Slečno, jediný důvod proč jsem pro vás dva ještě nezavolal záchranku je, že jste vstoupili něčím, co by mohlo být portál." zamračím se na Odin a jsem si jist, že mne začíná štvát.
"Dobrá, připusťme, že nejste blázni ani jste neutržili úraz hlavy. Co s toho všeho vyplývá pro mne?" zeptám se věcně a zamyšleně pozoruji dvojici.

// Kdyby to někoho zajímalo, dneska mám narozeniny.

Prcek

Teplo... Teplíčko... Ne, počkat, to stačí, už tu začíná být nějak moc horko! Prcek otevřel oči a sedl si plně probraný ze spánku. Plameny. Kde je?
Vzpoměl si, že usnul na stroě v opuštěném ptačím hnízdě. Strom teď olizovaly rudé plameny.
Kdo ví, co se skřítkovi prohnalo myslí. Křičel? Zvuk plamenů by jeho hlas tak jako tak pohtil.
Najednou se stal zázrak. Prcka napadlo, že se nadýchal kouře a halucinuje, z plamenů se vynořila mužská tvár lemovaná dlouhými kaštanovými vlasy. Hubená ruka s dlouhými prsty sevřea hnízdo tak, aby z něj nevypadl a muž pomalu sestoupil ze stromu.
"Jsou žívá, tati?" řekl dívčí hlas.
Ruka nad prckem zmizela a nahradila jej tvář muže a mladé dívky se stejně čokoládovýma očima jako on.
Nastalo napjaté ticho a trvalo pět předlouhých sekund. Pak promluvil muž: "Bolí tě něco?" Jeho pohled plný otcovské péče spočíval na Prckovi.

Raman sebral kýbl a šel s Timem kam ho on vedl. Nebyl si uplně jistý co všechno zažije, ale těšil se, protože divočina byla jeho živel, měl to nějak v krvi.
Ale všechno bylo jinak, až na místě pochopil, že nejde o safari s divou zvěří, ale s bytostmi o kterých slýchával z pohádek a bájných příběhu ze starých dob.
"Jednorožec! No ty vado to si děláš...?!"
pronesl Raman polohlasně a měl na rtech nevyřčenou otázku, jestli hrozí, že ho zašlápne obr, nebo spálí na prach drak. Nicméně se raději už šeptem s trochou úzkosti v hlase zeptal: "A je to tu bezpečné, že jo?"
Sebral zase kýbl, který mu zřejmě vypadl v nestřežené chvíli z ruky a rozrušeně pomrkávajíc se snažil pomoci s hnojem a dalším úklidem jak od něj Tim žádal. Co všechno tu vlastně ještě asi uvidí? Najednou měl pocit, že právě sem patří a tady chce žít.

Raman Kumar

"No jo, tys tam ještě nebyl, co?" Tim se musel Ramanovu křepčení zasmát. "Jasňačka, seer si kýbl. A koukej tam takgle nehalekat, aby si zvěř nemyslela, že seš v říji."
***
Proč kýbl? tato otázka byla zodpovězena téměř okamžitě, Tim totiž šel na safari pracovat. Jestli ake Raman čekal tygry a slony, nedočkal se. Ne že by teda safari sklamalo. Už od brány bylo vidět několik divoce pobíhajících šotků, pár namodralých víl a bludičky tlumené sluncem. Kousek před nimi bylo umělé jezírko za kterého pil jednorožec.
"Vopičáku?" špetl Tim. "Zavři pusu a pojď mi pomoct s hnojem."

Tim byl ten nejlepší léčitel na světě. Alespoň si to Raman myslel, když bolesti pozvolna ustoupily na snesitelnou úroveň a on se cítil zase plný energie a elánu. Protáhl se a radostně udělal kotrmelec přes místnost a vyskočil na stůl s bujným výkřikem s rukama nad hlavou a nohama rozkročenýma.
"Cože? Ty jdeš na safari? Vezmeš mě sebou? Chci taky!!! Huáááááhúúúú!!!" napodobil sloní ryk a divoce mával rukama. Pak seskočil a běžel po sobě uklidit vše co bylo potřeba.