Dauvin (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Dauvin

Pán Jeskyně:

Drewgen

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Uzavřená hra - pouze por zvané

Klíčová slova:

Dauvin

Jaké hráče:

Nehledám - mám

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/1) Daneczech

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 3. ledna 2018 11:02
Pán jeskyně Drewgen

Čutora prolétla křovím a čvachtla do vody.
"Že bych měl alespoň dorbet štěstí?"
Zamručel si pod vousi téměř neznatelným a chraplavím hlasem.
Prodral se houštím a levou nohou stoupl na kraj bahnitého kraje studánky porostlého travou a mechem.
Na hladině se pohupovala čutora od vína.
Muž vzal obě dvě a pro jistotu je naplnil po okraj vodou.
Kdo ví jak dlouho budu cestovat sám a vlastně kam. Pomyslel si.
Když zavíral čutoru na vodu, všimnul si malého znaku u hrdla, který přd tím, když čutoru vyprazdňoval přehlédl.
No jistě, v ksichtu bahno a krev a ohodle si nevšimneš co? Zlobil se sám na sebe.
Pečlivě si prohlížel znak.
No jestli mě nešálí zrak, tak je to tác, na něm pečínka a do ní zaseknutá sekyrka? Pomyslel si.
Pod rytinkou byl ještě iniciál H.u P.
No jistě - Hostinec u Pečínky. Sotva půl den cesty na jih.
Muž měl ze sebe radost, že si konečně na něco vzpomněl.
Když se vypotácel od studány a stoupnul na cestičku, byl sám se sebou celkem spokojený. Pousmál se. Tak aspoň vím kam jít a cl hledat. Snad ke mně budou vlídní..a taky proč ne když tam mají tak dobré víno..
Noha se dotkla cestičky, no vlastně byla to celkem široká cesta, na které by se vyhnuly dva vozy.
Když v tom najednou (hod č. 2 10K) jako by se mu to odehrávalo přímo před očima.
Od jihu a sever jede vůz... vozka práská do koní a snaží se z nich dostat maximum.
Na střeše vozu, převážejícho zásoby pro hostinec Dlouhá míle, byli v pokleku dva muži.
Hej Jonasi práskni pořádně do těch koní, ta zasraná cháska je nám v patách!!! zařval pan Někdo na vozku, který okamžitě reagoval.
Same jak dloho doprdele budu čekat na tu kuši?! To se s ní snad mazlíš nebo co? Hulákal někdo na krčícího se muže na střeše, který se marně snažil nabít kuši.
Toto ohlédnutí bylo osudové. Než jsem se podíval zpět, přišla ta bolest do spánku. Pomyslel si muž.
Muže na levý spánek zasáhl kémen, ještě si ho stačil všimnout, než se na voze bolestí postavil a snažil se dopadnout na střechu povozu dříve, než ztatí vědomí úplně.
Druhá osudová chyba.
Obrovská rána na hrudník a dál si na nic nevzpomínal. Vidina byla pryč a mysl dále odmítala fungovat.
Zatracenej dub! Zabručel muž, která se díval směrem k Jihu a viděl ten majestátný strom. Rostl zde minimálně několik set let. A nikdy ho nikdo a nic nepoškodilo.
Až do chvíle, kdy na střeše jel přitroublí muž, který se postavil ve chvíli, kdy povoz tryskem prjel kolem stromu.
Na cestě 20 sáhů směrem na jih leží 10 coulů tlustá větev a kámen do praku.
Ještě na něm byla zaschlá krev.
Ta bude asi moje. Pomyslel si muž.
Mimo stop vozu jsou na cestě patrné i stopy pravděpodobných pronásledovatelů.

Undred Bradwyne - 2. ledna 2018 21:44
Undred Bradwyne

Muž se snažil vzpomenout si na cokoliv, co by mu dalo pevný bod v tomto prostoru a čase. Mžoural zarudlýma očima proti oběma sluncím a mnul si kořen nosu, ze kterého se drolila zaschlá hlína s potem. Nakonec si prohrábl dlouhé, blátem slepené vlasy a zhluboka se nadechl. V nose mu zasípalo a hlava se zatočila. Zavrávoral a jen tak tak se opřel špinavou dlaní o nejbližší strom.

"Zpropadenej den..."
Zabručel si muž pod vousy a marně se rozhlížel od jednoho konce cesty na druhý. Cesta mu mizela v lese na obou stranách. Pokrčil rameny a rozpohyboval bolavé rozlámané tělo. Vzdychal při tom a funěl jako rozmrzelý medvěd. Opíral se o kopí jako stařec o hůl a namířil si to k cestě.

Třeba potkám nějakého pocestného. Pomyslel si a namířil si to na jih. Musí přece někam dojít. Alespoň do nějaké vesnice, kde by se na noc k někomu nacpal, kdo by mu dal najíst a pomohl mu vysvětlit, co se ksakru děje. Třeba někdo mohl i vidět, kdo jej přepadl. Z toho, že měl u sebe víno odhadoval, že nešlo o žádný divoký večírek. Při takovém by skončil s lahví prázdnou a ne plnou.

Ještě před tím, než vstoupil na cestu si prázdnou lahev od vína prohlédl a nakonec ji hodil do křoví. Čutoru s vodou si nechal na později, kdyby našel příležitost ji zase naplnit.

Pán Jeskyně - 2. ledna 2018 14:25
Pán jeskyně Drewgen

Undred Bradwyne
Nejdříve se dostavila bolest...šílená bolest hlavy. Pak k bolesti pomalu naskočil i obraz. Nejdříve rozmazaný, ale po pár zamrkáních se to celkem zlepšuje.
"Kde to sakra jsem" pomyslel si .... "Kdo sakra jsem?"
Po levé skráni z hlavy stéká pramínek krve a kdesi dole pod bradou uschal. Pravá část obličeje je plná prachu a rozmoklé hlíny.
"To pravděpodobně od toho jak mé tělo dopadlo do bahna, když mě někdo, nebo něco praštilo do hlavy..." pomyslel si ... "Do prdele... kdo sakra jsem?!?" Rozčiloval se sám na sebe neznámí muž.
Pomalu se pozbíral a zvedl, jestli u sebe měl nějaké peníze, tak teď je rozhodně nemá.
Všude les.... močály a nepříjemný hmyz, který obletoval poraněnou hlavu.
Po chvilce mžourání a snahy o zorientování jsi spatřil na západě cestu, které vede z jihu na sever.
"Proč jsem tak daleko od cesty? Co jsem tu dělal? Kdo nebo co mě přepadlo? A pokud to bylo něco nelidského, proč už dávno nejsem mrtvý?" Tyto a další otázky výří jedna za druhou v tak pekelně bolavé hlavě.
Lehce močálovitá tráva posloužila dobře jako místo na omytí obličeje.
"Je mi blbě"... konstatoval... pan Někdo.
Pravá ruka nahmatala vak... "Jé já mám vak?"... čutora s vodou a druhá s vínem... to ostatní našeho neznámého nezajímalo.
Po vyprázdnění obou čutor, nutno dodat, že víno nebylo vůbec špatné.... a lehkému odpočinku se pan Někdo dal celkem dohromady.

"A co dál? Kam jsem šel? Co jsem dělal? Za kým a proč jsem šel? Jak si na sebe samotného vzpomenout?" .... napadlo ho.

Podle olohy velkého a malého slunce bylo lehce po poledni. Ale jak dlouho zde pan Někdo ležel, to netušil.... "Vzhledem k tomu, jak mě bolí celé tělo tak snad 100 let..."

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2017 12:42
Pán jeskyně Drewgen

Dauvin - před sto lety to býl krásný a pyšný svět. Nikdo nestrádal, svět překypoval hojností a blahobytem...
Až jednou....
Jeden král si myslel, že má menší blahobyt než druhý a tak mu vyhlásil malichernou válku. K prvnímu se přidal třetí král, čtvrtý k druhému. Pátý a šestý král vyčkával a čekal, kde může plenit nebo ke komu se přidá. Sedmí zaůtočil na pátého a osmí král na malá knížectví v horách.

Během tří let byl do konfliktu zavlečen celý kotinent.
Během dalších 10 let válčil celý svět.

Boje trvaly a lidé, elfové, trpaslíci, hobiti, skřítci a další národy umírali.
Než se všichni nadáli, z mladých králů byli starci. A jejich nástupci vlastně nevěděli ani to proč se bojuje.

Trvalo to bez mála 100 let.

Pro svou slepotu a píchu si nevšímali rostoucího zla, které začalo obcházet kolem jejich hradeb. Nikdo nevěnoval pzornost bojištím, která se stala svědky krvavých střetů již téměř před 100 lety.... Nikdo... Nikdo se nepozastavil nad ničím.

Až opět jednoho - velice pochmurného dne stíny vyvstali a z povídek a legend se stal nový nepřítel.

Mladí králové - té doby 2 až 4 generace původců všeho zla se zhorzili - "Co jsme to provedli" Pravil mladý král Cedrik IV, spravedlivý.

Jako jediný měl odvahu svolat všechny válčící strany na jeden z neutrálních ostrovů uprostřed Hořkého moře.
Králové přijeli - rokovali dny a noci, než se všechny křivdy vyřknuli a znepřátelené strany začali Cedrika poslouchat.

"Pánové a vládcové Dauvinu, to jste slepí? To Vás pýcha úplně zaslepila?" začal po několika únavných dnech.

"Z našeho světa jsou trosky a okolo hradeb obchází něco horšího než je smrt."
Králové začali naslouchat, nebili úplně slepí a hluší k naléhavým zprávám, které jim deno denně chodili ze všech stran od stopařů, hlídek a dalších organizací, které si v této válce vybudovali renomé a věhlas.

"Démoni, čarodejnice, nemrtví a jím podobné bestie již jen neobchází, masakrují vesnice, vypalují města a není jim nic svaté. Oni nechtějí abychom žili, oni chtějí svůj svět."

Netrvalo dlouho a všichni se dohodli.

Psal se rok 100 nového letopočtu. Král Cedrik a ostatních 10 království se dohodlo na příměří a sjednocení proti větším nebezpečím než byla jejich malicherná válka.

Začala válka o přežití lidstva v podobě, jaké je znali jejich dědové a pradědové před 100 lety.

Obava krále Cedrika a nyní i ostatních se naplnila.
Nepřítel byl víc než silný a mocný. Boe trvaly dalších 100 let. Teprve nyní se Dauvin může pyšnit relativním klidem.
Poslední velké střety ustaly roku 190 N.L.

Města zmohutněla, vesnice se obrnily a bezpečný svět se scvrknul na jednotlivé cesty mezi městy a pár vybraných kilometrů okolo měst.

Ale žijeme.

Jak poznamenal Cedrik IV před svou smrtí "Svět se zbláznil, ale žijeme."

Tato slova se stala téměř pozdravem... a zhodnocením celé situace.

"Svět se zbláznil...."

1


↑ navigace

Záložková navigace