Duchové Balthary (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Duchové Balthary

Pán Jeskyně:

Zarahel

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Bathos je divokým územím uchvácené v napětí mezi pěticí kmenů a Císařstvím Sirbjorg, které je z mnoha důvodů závislé na nerostu jménem kalinith. Naneštěstí pro ně se vyskytuje pouze na území kmenového svazu, který se kdysi pokusili císařští ovládnout, aby měli k záhadnému kalinithu přístup a byli nakonec drtivě odraženi. Mírová a Obchodní bathosská smlouva nakonec zajistila smír, ze kterého nakonec těžily obě usmířené strany, ale... je tomu opravdu tak? Dokáže rozpínavé císařství dodržet své slovo ve chvíli, kdy jsou nové kmenové války na spadnutí?
Mezi kmeny se šíří zvěsti o přízracích plížících se rozlehlými lesy, o démonech beroucích životy. Vesnice opět začaly stravovat plameny a z císařského přístaviště bezestopy zmizel sirbjorgský diplomat...
V tuto chvíli na Bathos připlouvá dědic staré krve, temná elfka ze zelených hlubin Irkanu, aby zjistila co se stalo.

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Žádné - Dobrodružství je děláno na míru jednomu člověku.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Mapa pro příběh je zde: https://www.deviantart.com/thaxssillissia/art/Bathos-Map-Work-in-Process-v-1-0-732711377 (Ano, taky jsem Thaxssillissia)
Hráči: (0/2)

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

SusaneCz - 31. října 2018 21:57
SusaneCz

...čekám...

SusaneCz - 29. září 2018 13:16
SusaneCz

Jak má odvaha rychle přišla, tak rychle i odešla. Zachvátila mne panika. Začala jsem ječet, brečet, skákat a pištět.

Pán Jeskyně - 29. září 2018 13:04
Pán jeskyně Zarahel

Když se to připlazilo zase o něco blíže, zahlédla jsi i nejasný lesk, pokrývající tu černou kroutící se masu. Také ti došlo, že to nejsou hadi, ale mohutná chapadla černá jako noc. Nevidíš ale tělo, ke kterému patří.

Po tvém zvolání jako by jsi je jen vyprovokovala.
Lesknoucí se černé rameno vystřelilo proti tobě mnohem rychleji, než jsi mohla čekat...

Pán Jeskyně - 29. září 2018 12:55
Pán jeskyně Zarahel

Lasta lálënyen:
- Dost! Zastav se! Dýchej! Mysli! - ozval se v mé hlavě známý hlas. Můj mentor, můj rádce a kdysi jsem si myslela, že i přítel... Každodenní trénování s ním mne připravilo na jakoukoliv situaci. (Poznámka vypravěče: Hmmm. Ok. O tom ses v popisu nezmínila. Zkus tu myšlenku rozvést v popisu postavy. Stojí tedy za tebou někdo, kdo by ti mohl propůjčit moc? Protože teď jí nemáš ani špetku... k tomu si budeš muset dojít.)

- Tohle zvládnu, jsem Elf! Ne nějaký červ, který se bude krčit v trávě a čekat na porážku! -
Uklidnila jsem svůj dech a rozhlédla se znova. Zaměřila jsem svůj pohled na ta stvoření co se plazila mým směrem. Ano, jsou to hadi a opravdu se plazí pozpátku. Takže to není útok ale ústup. Nebo jen laciný trik jak si z někoho vystřelit za použití magie.

Zavřela jsem oči, zaměřila se na hledání magie.

(Výsledek: Snažíš se přijít na to, jak se to vlastně dělá, ale nemáš upřímně nejmenší tušení. Nic podobného jsi ještě neviděla. Něco magického na tom ale pravděpodobně bude.)

Dobře čaroději. Uvidíme jak si poradíš se mnou.-
Už klidná, s bojovým duchem, jsem se postavila a s nanejvýš unuděným hlasem jsem řekla: “Ach, takové laciné triky. Nudíš mne. Ukaž se stvoření a neschovávej se jako zbabělec.”

SusaneCz - 29. září 2018 12:02
SusaneCz

- Dost! Zastav se! Dýchej! Mysli! - ozval se v mé hlavě známý hlas. Můj mentor, můj rádce a kdysi jsem si myslela, že i přítel... Každodenní trénování s ním mne připravilo na jakoukoliv situaci.
- Tohle zvládnu, jsem Elf! Ne nějaký červ, který se bude krčit v trávě a čekat na porážku! -
Uklidnila jsem svůj dech a rozhlédla se znova. Zaměřila jsem svůj pohled na ta stvoření co se plazila mým směrem. Ano, jsou to hadi a opravdu se plazí pozpátku. Takže to není útok ale ústup. Nebo jen laciný trik jak si z někoho vystřelit za použití magie.
Zavřela jsem oči, zaměřila se na hledání magie.
-Ano! Cítím ji. Je tam vepředu! Dobře čaroději. Uvidíme jak si poradíš se mnou.-
Už klidná, s bojovým duchem, jsem se postavila a s nanejvýš unuděným hlasem jsem řekla: “Ach, takové laciné triky. Nudíš mne. Ukaž se stvoření a neschovávej se jako zbabělec.”

Pán Jeskyně - 29. září 2018 10:36
Pán jeskyně Zarahel

Při prudkém pohybu ti začalo divoce bušit srdce. Cítíš tlak rozprouděné krve, která ti koluje v žilách.
Kolem tebe není nic než hluboká mlha a podivné šedivé šero. Prostor kolem tebe je neurčitý, rozpíjí se do dálek jako šedivé kaňky na savém papíře a ve znepokojivém pohybu rozeznáváš zvláštní ladné, souměrné ale stále znepokojivé kroucení. Jako by se travou plížil had barvy inkoustové černi. Nejsi ale schopna rozeznat kde má hlavu. Skoro jakoby se hadi pohybovali pozadu - ocasem k tobě. Stejně jako několik dalších, kteří se pomalu plazili tvým směrem se stejnou, pomalou a děsivou neúprosností.

Cítíš jak se ti na obličeji sráží voda z husté mlhy. V drobných kapkách se pomalu sune po tváři jako slzy a zastaví se až na tvé bradě, kde cítíš jejich chladivou váhu než se ztratí v trávě pod tebou.
Nemáš po ruce nic. Tvé kapsy jsou úplně prázdné. A co víc... pomalý, plíživý šelest se ozval i za tvými zády.

SusaneCz - 29. září 2018 00:31
SusaneCz

Okamžitě jdu do podřepu, napínám všechny své smysly a zároveň se rozhlížím po něčem čím bych se mohla bránit.

Pán Jeskyně - 28. září 2018 23:54
Pán jeskyně Zarahel

Otevíráš oči. Je to ten stejný pocit únavy, který cítíš poté, co se čerstvě probudíš po dlouhém neuspokojivém spánku. Tedy, kdyby elfové skutečně spali...
Stojíš na nohou, které jsou poměrně vratké, jakoby se do nich vrátil cit teprve před chvílí, a víš že jsi bosa. Cítíš mezi prsty drobné stébla krátké trávy, která chladí stejně, jako studený vzduch, který ti čechrá vlasy. Připomíná ti studené říčky tvé domoviny, které protékaly jako stříbrně stužky skrze Zelené hlubiny a elfími městy.
Na kůži cítíš vlhkost, která podle všeho prudce stoupá. Okolí je ponořeno do hluboké mlhy díky které nevidíš dál jak na pár metrů před sebe. Jako mléčná clona, která pokryla zemi.

Chlad se ti dostává ke kůži. Jako neúprosné studené prsty ti přechází po kůži. Elfové nemívají husí kůži, ale oklepeš se jako by jsi chtěla chlad setřást.
Nemáš nejmenší ponětí kde to vlastně stojíš. Jak ses tam dostala? Poslední vzpomínka je přeci na loď obchodníka Rynthera Sorethy, se kterým ses seznámila na svých cestách krátce před tím, než jsi kývla na nabízenou práci. Co jsi dělala?
Hlavou ti problesklo několik obrazů. Matných vzpomínek. Loď. Šedivé hlubiny studeného oceánu. Daleká cesta. Ale... ještě jste nedorazili. Kde jsi?
Nevzpomínáš si.
Upřeně hledíš před sebe, když se probíráš salvou nezodpovězených otázek a v jednu chvíli máš nepříjemný pocit, že se po tvé levé straně něco pohnulo. Pohyb byl rychlý, zastřený mlhou a zachycený jen koutkem oka. Pak se stejný pohyb objevil i několik metrů před tebou. Něco tmavého se plazilo po zemi a nejsi schopná i navzdory tvému ostrému zraku poznat, co přesně to je. Jen víš, že je na tom pohybu něco velice znepokojivého...

1


↑ navigace

Záložková navigace