Gaelia (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Gaelia

Pán Jeskyně:

Tinamar

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Soukromá hra

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Domluveno

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Gaelia je království, které pokrývá celý velký ostrov v oceánu severozápadně od Andarie. V přímořské části jen mírně zvlněná, až daleko na obzoru, když se postavíš zády k moři, jsou za jasných dnů vidět nízká pohoří. Lesy jsou jen menší, rozeseté po kopcích, střídané loukami. Kolem řek se táhnou malé vesnice a samostatná hospodářství, až ke kopcům je půda rozdělená na větší či menší pole. I počasí tu je jiné, než v Andarii, zejména než v Thyru, kde skoro celý rok svítí slunce. V Gaelii je většinou sychravo, často prší a fouká vítr, což je dobře, protože jinak by tu ještě navíc byla stále mlha. V zimě tu není sníh jako v Lewanu nebo Andoru, to snad jen někde na severu v horách. Měly štěstí, protože přijely právě na konci jara, kdy je aspoň teplo a výhled na více slunečných dní léta.
Hráči: (1/1) janinko

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1

Pán Jeskyně - 24. února 2018 18:38
Pán jeskyně Tinamar

GENERÁL
Místnost, do které vešly, byla asi o polovic větší, než jejich. Komnatě s velikým tkaným kobercem kraloval masívní čtvercový stůl z tmavého dřeva. Po jeho levé hraně stála vyřezávaná židle s vysokým opěradlem a s područkami, polstrovaná tmavým sametem; působila spíš jako trůn. Po ostatních stranách stolu stály neuspořádaně jednodušší dřevěné židle. Na stole ležela změť map a špendlíky s různobarevnými praporky.
U levé zdi, asi dva metry za trůnem, stál psací stůl s kalamářem a hromadou svitků a k němu patřila pohodlná židle u zdi.
Nad židlí visel obraz muže se zrzavými vlasy a plnovousem. Her na první pohled přišel něčím povědomý, ale neměla čas se tím zabývat. Vedle něj zprava visel menší portrét, v němž Her poznala jejich hostitele. Z druhé strany pak v podobné výši a velikosti portrét muže, kterého dívky zatím neměly tu čest potkat.
Zeď naproti dveřím vyplňovala klenutá okna zpola krytá těžkými rudými závěsy. Pravou stěnu pokrývaly různé jezdecké a vojenské portréty a obsáhlá knihovna. Jen v úplném rohu, krytý otevřenými dveřmi, byl vysoký malovaný paraván.
Her vkročila do komnaty a v dalším návalu bolesti se zachytila stolu.
"Aaah!"
Generál přiskočil a podepřel ji. Když bolest pominula, nabídl jí rámě a vedl ji k paravánu, za nímž se ukázal být vchod do menší místnosti.
Tam byla jen široká postel se zlacenými vyřezávanými sloupky podpírajícími baldachýn, vedle ní židle a malý stolek a z druhé strany pod oknem se závěsy velká truhla a šatní skříň. Generál pomohl Her posadit se na postel.

Pán Jeskyně - 24. února 2018 18:03
Pán jeskyně Tinamar

Her vyběhla za An směrem ke dveřím. An znova zavřela dveře, opřela se o ně a obrátila se k Her: „Někdo nás poslouchal.“
Her vypadala vyděšeně. „Co teď bu-“
Nedořekla. Se zvukem tříštěného skla vletěl oknem do místnosti kámen. Her vyjekla a vrhla se instinktivně An do náručí. Dívky zíraly na šipku, která přistála je kousek od místa, kde se ještě před chvilkou chystaly posnídat.
Najednou Heratrix bolestivě zaryla An nehty do kůže. „Aaaah!“ vykřikla a chytila se rukou pod břichem. „Už je to tady!“
An jí pomohla se posadit tak, aby na Her nešlo vidět z okna.
„Vydrž!“
Stiskla jí ruku a vyběhla na chodbu s voláním shánět pomoc.
„Počkej, nekřič!“ zavolala na ni Her naléhavě. „Vždyť nevíme, kdo je nepřítel! Ještě... ještě zvládneme utéct!“
V běhu sáhla pro čistý látkový ubrousek, kterým byl přikrytý chléb, a vyběhla za An ze dveří. Než ji doběhla, zpomalila v dalším návalu bolesti, chytila se za podbřišek, ale statečně běžela dál.
„An!“ volala tlumeně, „nekřič, zkusíme prostě utéct...“
An se otočila k Her a ustaraně na ni pohlédla.
„Teď? Takhle moc daleko neutečeme,“ řekla s pochybnostmi.
Nerozhodně na ni pohlédla, ale pak pokrčila rameny. „Nic jiného nám nezbývá. Kdybychom se dostaly aspoň d-“
Nedořekla. Dveře pár metrů před nimi vpravo se otevřely a v nich stál postarší, v tmavě modrém sametu oblečený muž.
„Co je to tady za hluk?“ tázal se přimračeně. Chvíli si obě ženy prohlížel. „Nejste vy ta...“ podíval se Heratrix na objemné kulaté bříško. „No jistěže.“
Přešel pohledem k An: „A tady slečna vedle je ten zajímavý doprovod. Moji vojáci teď o ničem jiném nemluví.“ Usmál se. „Kampak ten spěch?“
Dívky na sebe bezradně pohlédly. Pak se An otočila na muže a obořila se na něj: „Nevidíte, že rodí?! Tak tu nestůjte a sežeňte pomoc!“
„Už?“ Trochu překvapeně si Heratrix prohlédl, ale očividně to nehodlal zpochybňovat. „Pak prosím omluvte nepatřičnost mého návrhu v královské etiketě, ale račte přijmout skromný útulek v mé komnatě.“
Vystoupil ze dveří do chodby, čímž oběma přehradil další cestu, a gestem je vyzval, ať vstoupí.
„Někdo… nás chce… zabít…“ lapala Her po dechu. „Nebo aspoň zastrašit!“
„A to taky!“ odsvědčila An a změřila si ho nedůvěřivě pohledem. Potom se obrátila k Her a tázavě kývla směrem k otevřeným dveřím. Ta chvíli zaváhala, ale pak s rezignovaným výrazem vstoupila dovnitř.

Pán Jeskyně - 24. února 2018 17:38
Pán jeskyně Tinamar

„Co je to?“ zeptala se An. Her nedůvěřivě koukala na lístek. Pokrčila bezradně rameny. „To bylo pod tou karafou,“ okomentovala očividné. Sáhla po pergamenu a opatrně ho rozložila.

NEJSI ZDE VÍTÁNA! ZMIZ DOKUD MŮŽEŠ!

„Ah. Zvláštní, nejdřív nás sem přivedou a pak nás chtějí poslat pryč?“
Her pokrčila nešťastně rameny. „Zřejmě se tu úplně neshodnou v názoru. Možná to nebylo určené pro nás,“ napadlo ji s marnou nadějí. „Anebo si nás s někým pletou.“
„Možná by bylo dobré zjistit, proč tu vlastně jsme a co po nás chtějí,“ podotkla An prakticky.
„Proč tu jsme… to asi vím. Ten můj úkol, pamatuješ?“
„Najdi toho, kdo se neztratil, a dej mu to, co nehledal, nebo jak to bylo?“
Her vzdychla a přikývla. „Jenže jsem ho nenašla. Král asi bude zklamaný.“
„Myslíš,“
pohlédla na ni po chvíli v obavách, „myslíš, že by mě… no... že by mě za to p-popravil?“
„To určitě ne. Pořád nechápu, k čemu taková hloupá hádanka má být. Jestli něco chtěli, tak to měli říct jasně,“ zamračila se An.
Her zasmušile přikývla na znamení souhlasu.
„Měla jsem najít toho ztraceného dědice. Ale nikdo mi neřekl jak. Dali mi jen obraz krále. Asi kdyby mu byl podobný. A prsten, co jsem mu měla předat.“
„Prý: Tvé kroky Tě k němu samy zavedou,“
zamračila se. „Nezavedly.“
Pohlédla na An a v jejích očích se mísilo zoufalství s naléhavostí.
„Aninko…“ oslovila ji nesměle. „Kdyby mě… kdyby se mi něco stalo... pokud už by to malé bylo na světě… postaráš se o něj? Prosím Tě…“
Hlas se jí zlomil. Podívala se na An očima ztěžklýma žalem a strachem.
Chvíli se na ni dívala a pak řekla: „Nic se ti nestane, to jim nedovolím.“
Heratrix těžce povzdychla a smutně se pousmála. Váhavě položila dlaň na její ruku na stole. „Přijde na svět už brzy, cítím to.“
Na chodbě se v tu chvíli ozvaly kroky. Mířily kvapně od jejich dveří pryč. An rychle položila prst na pusu v gestu psst, přiskočila tiše k dveřím a zkusila je opatrně pootevřít, aby viděla na chodbu. Za roh na konci chodby právě mizel lem dlouhých smaragdově zelených šatů a vzduchem se nesl závan těžkého parfému. Pak už bylo slyšet jen klapání střevíců na schodišti.

Pán Jeskyně - 6. ledna 2018 02:28
Pán jeskyně Tinamar

Královský hrad
Komnata, ve které byly ubytovány, byla prostorná a střídmě, ale pohodlně vybavená. Naproti dveřím byla v silné zdi zasazena dvě okna s dřevěnými parapety a těžkými vínově rudými závěsy až na zem. Levé zdi vévodil krb s připraveným ohništěm. U pravé zdi měla svá místa dvě lůžka s nebesy (Heratrix si hned vybavila zelené a růžové povlečení na postelích v Thyru, ale tato byla obě blankytně modrá). Po vnějších stranách postelí byly malé stolky, na každém stála karafa s vodou. Pod postelemi se ukrývaly noční hrnky. Lůžka byla od sebe oddělena velkou, těžkou truhlou s kováním.

Příjezd dívek nevyvolal na hradě žádné vzrušení. Po vystoupení z kočáru se jich ujal nějaký lokaj, uvedl je do komnaty a po několika hodinách jim jiný sloužící doručil pojízdný stolek s večeří.
Vedle karafy s vínem stály dvě sklenice a mísa ovoce, pod stříbrným poklopem bylo ukryto několik kousků pečené drůbeže, v ošatce bochník chleba a vedle ní dva talíře s příbory.
Heratrix zvedla víno, aby oběma nalila do sklenic. Tím odkryla složený kousek pergamenu, který ležel ukryt pod karafou. Zaraženě na něj zůstala hledět.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:49
Pán jeskyně Tinamar

"Já jsem Áine," opakovala již tišeji o chviličku později, když udýchaná stanula dole ve dveřích. "Jdete pro mne."
Sklopila hlavu.
An se ohnala po těch, co ji drželi, aby se jim vyvlékla. Pokusila se udělat krok k Her.
Vojáci se tázavě ohlédli na Bělovousého. Ten jim však nevěnoval sebemenší pozornost, a tak ji neochotně drželi dál.
"Přijmu trest, který mi vyměříte. Nesplnila jsem svůj úkol, pane," řekla Heratrix pokorně se sklopeným pohledem. "Jen prosím pusťte An. Ona s tím nemá nic společného."
Bělovousý se z nepochopitelného důvodu usmál.
"Pojďte se mnou, Áine. Zaručuji se, že se vám nic nestane. Vaše přítelkyně může jet s námi, nebo zůstat zde - jak určíte."
Heratrix váhavě přistoupila k Bělovousému.
"Pusťte ji,“ požádala naléhavě. "Prosím…" dodala po krátkém zaváhání.
Bělovousý pokynul vojákům a ti s úlevou odskočili od zelenovlasé dívky. Dál už po ni pokukovali jen z bezpečné vzdálenosti.
Heratrix pohlédla na Bělovousého.
"Podáte An zprávu, pokud mne král…“ zaváhala. "…nepustí zpátky?" dokončila a polkla naprázdno.
An zpražila vojáky pohledem. Ti o půl kroku couvli a znovu zkřížili prsty proti uhranutí.
Ušklíbla se a pohlédla na Heratrix.
„Pojedu s tebou,“ oznámila bez možnosti námitek.
Heratrix se smutně usmála na An. V jejím pohledu bylo tolik lásky a něhy…
"Ujišťuji vás, že žádné z vás nebude zkřiven ani vlásek."
Heratrix neochotně přistoupila ke kočáru.
An někde vykouzlila pouzdro, ze kterého vytáhla svitek, kus jej odtrhla a něco napsala.
„Počkejte na mě,“ přikázala a zmizela na okamžik v domě. Vzápětí byla zpět. Místo svitku teď nesla jejich cestovní pláště. Zamkla domovní dveře i bránu a odhodlaně nastoupila do kočáru, kam ji následovali vzápětí i Heratrix a Bělovousý. Kočí práskl bičem a koně se líně dali do pohybu.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:46
Pán jeskyně Tinamar

Heratrix mezitím nervózně přecházela po domě, daleko od oken, jen tu a tam bázlivě přes závěsy ověřila, že se An nic zlého neděje.
"Je předvolána ke králi!" řekl muž, který právě vystoupil z kočáru.
Byl vysoký a stál vzpřímeně, zahalený pláštěm, ale vrásky v obličeji a bílé vlasy i vousy prozrazovaly jeho skutečný vysoký věk.
Pod hustým bílým obočím se na An upíraly zářivě modré oči.
"Ke králi?“ Zamrkala. „A nestačila bych panu králi já?“ Pousmála se. „Obávám se, že tady žádná Aine není..."
Bělovousý se na An zamračil.
"Soudím, že rozumnější by bylo vyřešit vše v poklidu a po dobrém," řekl pevně, ačkoli nikoli nepřátelsky. "Víme, že se skrývá v tomto stavení."
Pokynul rukou vojákům a ti jako jeden muž udělali krok směrem k An, připraveni k zásahu.
An zvážněla. „Tady ale vážně žádná Aine není. Bydlím tu jen já, paní domu Ellaine a Her, její sestra.“
Bělovousý se zamračil. "Prosím tedy, nechť všechny obyvatelky tohoto domu přestoupí a představí se nám."
„Zajímalo by mne, pánové, co že to vlastně potřebujete? I já ráda řeším věci v poklidu a po dobrém. Takže se těch dvanáct svalovců nemusí tak naparovat,“ dodala.
„Vaše přání však půjde jen těžko splnit, protože dva z obyvatel jsou zrovna na trzích. Ale já,“ udělala krok vpřed a pukrle, „se jmenuji An a jsem k vašim službám.“
"Je mi velmi líto, co musím udělat, slečno An."
Střídmým gestem pobídl vojáky, kteří ihned přiskočili a chopili se An. Dva ji chytili za lokty, třetí jí dýchal zezadu na krk. Bělovousý muž tomu přihlížel s téměř lítostivým výrazem.
Zvedl hlavu a pohlédl k oknu. Heratrix si byla jistá, že o ní už ví. Hrůzou ztuhla na místě, neschopná udělat jediný krok.
„Co to má znamenat?“ rozčilila se An. „Říkáte, že chcete věci řešit v klidu, a když vám chci vyjít vstříc, tak mě vaši rabiáti chytnou.“
„A vy tři, připadáte si stateční, když mě, ubohou dívku, která se provinila jen svou vstřícností, musíte držet tři?“
Tři vojáci, kteří byli nejblíž, se očividně cítili nesví. A ti, jimž se toho štěstí nedostalo, si viditelně oddechli, že se jich to netýká.
Bělovousý neodpověděl. Jen se dál díval k oknům domu, dokud se jedno z nich neotevřelo. Ven vyhlédla vyděšená Heratrix.
"Pusťte ji!" vykřikla zoufale. "Já jsem Áine!"
„Heratrix!“ okřikla ji An.
To už ale dívka zmizela a v okně po ní zůstal jen vlající závěs.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:42
Pán jeskyně Tinamar

Jedné noci, když se An vrátila z lovu s několika zajíci, našla Heratrix podivně neklidnou. Kolem domu se dnes ochomýtali dva vojáci. Podle kabátců byli z královy družiny, říkala sestra Ellain. V příštích dnech se královští vojáci objevili ještě několikrát. Poptávali se u sousedů na dívky, které nedávno přijely.
Asi po týdnu místo dvou přijela celá skupina, snad tucet vojáků. Doprovázeli honosný kočár s erbem krále Gaelbhardta. Doma nebyl zrovna nikdo jiný, než An a Heratrix, protože Ellain s čeledínem jeli do města prodat nějaké plodiny.
Heratrix byla vyděšená a bledá na smrt. Vojáci zastavili před domem a zabušili na těžkou dřevěnou bránu. An vyšla svým ladným, houpavým krokem přes dvůr k bráně, otevřela a zvědavě je pozdravila.
Vojáci se na ni dívali s obavami, někteří udělali gesto pro zažehnání démonů. V Gaelbhardstadtu sice žili i Elfové, byli ale prakticky asimilovaní, většinou navíc byli míšené krve s lidmi. A rozhodně žádný z nich neměl zelené vlasy.
Ve vojácích se mísil strach z neznámého se zvědavostí, nebo i chtíčem, který v nich An budila svou éterickou krásou, ale zejména svými bohatými kadeřemi v barvě trávy na lesním paloučku. Neměli ale moc času na obdivování cizí krásky, protože kupředu vystoupil jejich velitel a rázným hlasem se dožadoval dívky Aine z tohoto domu.
An nejdřív vypadala asi lehce pobaveně, když se ji pokoušeli zahnat jako démona. Podivila se, co že po té Aine chtějí a proč ji tady hledají.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:38
Pán jeskyně Tinamar

Heratrix byla už v osmém měsíci, do porodu jí zbývalo asi půldruhého měsíce, takže byla už hodně unavená. Zůstávala povětšinou doma, pomáhala sestře s úklidem a domácím zvířectvem. Domek stál na okraji města, rodina měla přátelské vztahy s ostatními sousedy, kteří i Heratrix s An přijali vstřícně. Byly zde i jisté možnosti společenského života - omezené v místě, ale bylo možné dojet do centra na koni nebo v kočáře cca za půl hodiny, kde byl společenský život asi na úrovni Andoru, pro smetánku o něco zajímavější.
Lesík byl kousek od domu, nic velkého, ale sem tam se tam mihla zvěř. An se snažila zjistit, jak to chodí mezi sousedy a jak to vypadá v okolí. Ráda chodila do lesa, pokoušela se i něco ulovit. Bylo to riskantní, protože patřil králi, stejně jako většina lesů v okolí hlavního města, ale s trochou opatrnosti se dalo vyhnout drábům, navíc nad nimi i místní přimhouřili oko, protože Heřin otec býval lesník a podkoní místního pána. Přesto raději vycházela na delší procházky, aby neohrožovala přímo Heřinu rodinu. V Gaelii se jí vcelku líbilo, zřejmě se obávala, že to bude mnohem horší. Jediné, co jí doopravdy chybělo, byly hluboké a rozlehlé hvozdy, jaké znala z Lewanu.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2017 01:36
Pán jeskyně Tinamar

Když An Ara s Heratrix dorazily na pevninu, dostaly se bez úhony do hlavního města s hrdým názvem Gaelbhaardtstadt.
Rodiče už nebyli naživu (to ostatně obě dívky věděly už od Bělovousého mága). Pro Her však bylo hodně těžké naleznout domek, kde člověk prožil celé dětství, náhle skoro prázdný (žila tu jen nejmladší sestřička, za kterou se občas stavil jeden z bratrů se svou ženou). Sestra, asi osmnáctiletá dívka s dobrosrdečným obličejem, byla tak hodná, že Her s An hned nabídla, že můžou bydlet s ní, v bývalé ložnici rodičů.

1


↑ navigace

Záložková navigace