Kouzelnický Orient Expres Sp. (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Kouzelnický Orient Expres Sp.

Pán Jeskyně:

l.i.c.h.

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Kouzelnický Orient Expres Speciál
Z nástupiště 7 a ½ na nádraží King’s Cross pravidelně odjíždí Kouzelnický Orient Expres – jeden ze čtyř Kouzelnických Evropských dálkových vlaků, směrem na kontinent, kde projíždí čistě kouzelnickými vesnicemi a končí v Istanbulu – bývalém srdci Východřímské říše. A teď, mezi Vánocemi a Novým rokem z Londýna vyjíždí Kouzelnický Orient Express speciál. Vlak se speciálním programem pro pasažéry a několikahodinovou poznávací zastávkou v každé stanici. Pro Britské kouzelníky a čarodějky se tak jedná jedinečná možnost poznat život svých druhů na Starém kontinentu.

Klíčová slova:

Harry Potter, Orient Expres, Kig's Cross, 7 a 1/2, Vlak

Jaké hráče:

Jsem ochotný to zkusit s kýmkoliv. Ideální tempo jednou týdně.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (5/5) Grandine, Kenzie, Kirito, Neera, Tinamar

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

Williem Morgan - 16. října 2018 22:41
Williem Morgan

Když mě slečna opraví, s úsměvem přikývnu. „Ano samozřejmě mate pravdu.“ Při tom nakloním hlavu na lehce na stranu. Za chvilku to ale pustím z hlavy. A poslouchám se zájmem dál.

S potěšením zaznamenám, že u bylinek hodně ožila. Škoda že se v nich příliš nevyznám. Zaposlouchám se do jejího výkladu. Ano to skutečně ledacos vysvětluje. Rostliny a práce s nimi. Nebo jejich částmi. Bavilo jí to už na škole, patrně se o rostliny zajímala už dříve. Má silnou afinitu k elementu země a asi i vody. I když si to patrně neuvědomuje.

To stou mandragorou mě hodně zaujalo. Samozřejmě to pro mě nebyla tak úplně novinka. Ale nikdy mě nenapadlo, že by to fakt mohl někdo dělat. No ale lidé jsou různí. Rozhodně to bylo velmi poučné a zajímavé. Chvilku jsem přemýšlel, jestli snad není učitelkou. Pokud ne tak vzdělávací instituce přišli o velký poklad. S úsměvem dodám. „Davem přednost slepý než nevidomý. Význam slova nevidomí je dosti odlišný ve svém významu.“ A pak přišlo to, čeho jsem se bál. Proč jen nejsem schopen držet jazyk za zuby. Ušetřilo by to spoustu starostí.

Povzdechnu si. Potom pomalu začnu mluvit omluvným tonem. „Promiňte prosím opravdu je mi to moc líto. Pokud jsem vás tím nějak urazil tak se moc omlouvám. Věřte mi prosím, slečno, že jsem to neměl v úmyslu. To jen že jste použila kouzlo. Ono se to strašně špatně vysvětluje.“ Povzdechnu si a na chvilku se odmlčím. "Je to jako byste, se dívala na obraz. Nebo přišla někomu do skleníku. Taky byste mu udělala rozbor automaticky a nevědomě. Jak má zasazené rostly. Jak má vyřešenou závlahu. Jestli tam má dost světle a tak dále. No a to je stejné jen z magií." Usměji se při představě jak bych se jí to pokoušel plně vysvětlit. Asi by mi nevěřila. Málo kdo je ochoten akceptovat magii, jako sílu a energii.

Chvilku váhám ale, když už jsem jednou nohou vlezl, dopekla. Tak tam radši skočím celý, než zbytečně prohlubovat utrpení z marného zápasu. Asi mě začne pokládat za blázna, nebo idiota. Smutně a ironicky se usměji sám sobě a pak začnu mluvit.

„Abych zabránil dalším dotazu jak. Dám vám tento příklad. Máme tady dejme tomu třináctiletého žáka magické školy.“ Mávnu neurčitě do prostoru. „Vedle sebe má velký a velmi těžký kufr. Chtěl by si ho uklidit a vzpomene si na zmenšovací kouzlo. Vytáhne hůlku a pronese dané kouzlo s daným předepsaným pohybem. Je to student, který nemá velkou zběhlost v magii. Tudíž reakční doba bude o poloviny možná i delší než u zběhlého kouzelníka. Co se parametru týká, budou stejné, protože nevyužil svou energii, aby je změnil a místo toho odříkal nabiflovanou frázi. Tím také ztratil jistý čas. Vzorec kouzla byl vygenerován hůlkou, je tedy automatický a dosti špinavý. Podle vzorce víme, o jaké kouzlo se jedná. Aniž bychom ho zaslechly mumlat frázi. Nese světlé červenou barvu, takže afinita s ohnivým elementem. Stejně tak vzor vykazuje nadřazenost, egoismus, pocit síly atd. Patrně hůlka s jádrem z blány dračího srdce. Udělal kouzlo bez radosti a nadšení, to se tam taky projeví. Kouzlo se povede a student vloží zavazadlo do kapsy. Co udělal špatně a co bude následovat? Víte to?“

Heather Yasiński - 15. října 2018 17:53
Heather Yasiński

Trochu ji překvapil příval různých myšlenek, zčásti nedokončených. „Šuv surí vijl,“ opravila ho automaticky a pousmála se. Když převedl téma na bylinky a knihy, oči jí ožily. „Bylinkářství byl na škole můj nejoblíbenější předmět,“ usmála se. „A lektvary. Ono to spolu úzce souvisí. Příroda je nejmocnější zdroj síly. Léčí - i zabíjí. Třeba právě ta mandragora. Víte, že ji znali už v antice? Namáčeli ji do vína, protože věděli, že dodává životní sílu a taky zvyšuje eh, no, některé funkce. Ženy si její kořeny sušily a nosily na krku na zvýšení… prostě ze stejného důvodu. Ale dělají se z ní lektvary snad na všechno možné. Jenže stačí chyba při manipulaci s živou rostlinou - a průšvih je tu. Takže ta kniha od slepé- tedy, nevidomé se říká správně - počkat, jakým rozborem?“ zarazila se náhle.

Freddie Pipes - 10. října 2018 17:36
Freddie Pipes

Freddie se posadí na sedadlo naproti Casey a z rukávu hábitu vytáhne hůlku, kterou odešle kufry do držáků nad sebou, koště potom opře do rohu. "Bylinky na žaludek, to není špatná myšlenka," přitaká a poposedne si trochu pohodlněji. "Kdysi jsem na to měl jakési tonikum, ale zdá se, že se přestalo vyrábět."
Podrbe se ve vlasech a podívá se na Casey.
"Vypadá to, že spolu strávíme nějakou chvíli," oznámí vcelku zbytečně a usměje se na svoji spolucestovatelku. "Jmenuju se Freddie Pipes, těší mě," představí se a nakloní se dopředu, aby mohl Casey nabídnout svoji velikou, mozolnatou ruku.
"Cestuju za prací, prodávám košťata. A vy? Kdybyste chtěla, mám s sebou i partii tchoříčků, zabalila mi je dcera. Ale musím Vás upozornit, jedna sada smrdí jako tři měsíce starý plesnivý sýr a druhá jako kravské lejno." Zahihňá se a trochu tím chrochtne. "To víte, děti. Vybraly mi na cestu do vlaku svoje nejlepší kousky."

Ellis Blackthornová - 10. října 2018 08:38
Ellis Blackthornová

Když uvidí Kayovu ruku, na maličko jí to zaskočí, avšak ne natolik, aby to dala na sobě znát. Přece jen, když byla tenkrát hospitalizována v Transylvánii, podobná zranění jako tato vídala poměrně často. S úsměvem na tváři se tedy nakloní ke svému novému známému a stiskne mu ruku. "I mě," odpoví a opět se usadí na svém místě.

"Chauve-souris ville... Mám pocit, že když jsem si dopisovala s jednou z krásnohůlských studentek, tak toto místo zmiňovala. Dokonce jsem několikrát zvažovala, že se do Francie přestěhuju, ale nakonec z toho sešlo, takže bude pěkné se tam alespoň jednou podívat." Věnuje Kayovi vřelý úsměv, když v tom si uvědomí jednu podstatnou věc, kterou v hlášení opomněli zmínit. "Zdá se mi to, nebo v tom hlášení nebyla ani zmínka o jídle? Ne že bych umírala hlady, ale do Francie cesta dlouhá a se svačinou jsem si doma hlavu nelámala."

Williem Morgan - 9. října 2018 21:42
Williem Morgan

Ještě hloubám nad magií, když zaslechnu hlášení. To mě odvede od předchozích úvah. Vyslechnu si ho a přitom natočím hlavu směrem, kde je reproduktor. *Hmm takže první zastávka Chauve- Sourie ville. To zní jak něco francouzsko-španělského. No nechme se tedy překvapit. Docela by mě zajímalo.....*

V tom zaslechnu hlas slečny Heather. Ne jsem si jist ale mam takový dojem, že řekla „promiňte“. Jist si bohužel nejsem, protože jsem zaslechl jen polovinu slova. Když jsem přemýšlel o té vesnice nebo co to vlastně je. Otočím k ní hlavu. Zbytek už my nečinil žádné potíž. A vlastně mi opět vykouzlí na tváři úsměv. Nechám slečnu domluvit.

Lehce přikývnu. „Ano slečno, vůbec se nemýlíte. Skutečně jsem to hlášení vyslechnul. Pokud mohu soudit. Co se do informací týče, bylo dost kosé. Vlastě nás uvítaly na palubě vlaku. Další zastávka bude.......“ Na chvilku se zarazím a zkusím si to několikrát neslyšně vyslovit, než pokračuji. „Chauve-Sourie ville tady pokud seto tak nějak vyslovuje.“ Vyslovím to pln naděje, i když šhauv surí se to asi vyslovovat nebude. Ale třeba to slečnu rozveselí a nebude se pořád omlouvat nebo prosit. „Měli by, jsem tam být ve čtvrt na tři. To je.....“ Na chvilku se odmlčím. Vylovím s kapsy cibulové hodinky, otevřu je stisknutím a prsty lehce přejedu po ručičkách. „Aha no tak asi za pět hodin. Pak už nám jen popřály příjemnou cest bohatou na zážitky. Mam ten dojem“ Dokončím, zase je zacvaknu a uložím zpátky do kapsy. Na chvilku se zamyslím.

„Prosím za prominutí, slečno. Tam už jsem nedával moc pozor.“ Na chvilku se odmlčím. Zakřením se jako raubíř a za chvilku pokračuji. „Aha to hodně vysvětluje. Vy slečno máte asi hodně ráda bylinky, pokud se nemýlím? Patrně ve svém skleníku možná sklenících budete trávit hodně času. Ano to by vysvětlilo....“ Odmlčím se a dodám trošku zahanbeným hlasem. „Ach promiňte, nechal jsem se trošku unést rozborem vaší magie.“ Na okamžik sklopím, tvař v zamyšlení i v kajícném gestu k zemi.

„Je to dobrá knížka? S politováním musím bohužel konstatovat, že v době kdy jsem ještě mohl číst. Bohužel jsem tuto knihu nečetl. Tehdy jsem si myslel, že vím vše. Dnes vím, že nevím nic.“ Smutně se tomu pousměji.

Heather Yasiński - 9. října 2018 01:18
Heather Yasiński

Heather sedí notnou chvíli ponořená do svých myšlenek, aniž by zaregistrovala hlášení, které se rozléhalo vlakem. Až ke konci jí dojde, že vůbec nevnímala, jestli neobsahuje nějaké důležité informace. Zvedla oči a pohlédla na Williema. Jestlipak on hlášení poslouchal? Sama zaslechla až přání cesty plné zážitků.
„Promiňte,“ začala omluvně, „poslouchal jste, co říkali? Já jsem totiž uvažovala o tom, že znám jednu slepou kouzelnici, autorku publikace o mandragoře, protože podle ní taky přesazuji… Eh,“ zarazí se, když si uvědomí, že zase moc mluví. „Říkali něco důležitého?“

Pán Jeskyně - 7. října 2018 20:16
Pán jeskyně l.i.c.h.

Ticho v kupé He­ather a Wil­li­e­ma, pře­ru­ší zahvízdání píšťalky průvodčího. Vlak se s trhnutím dá do pohybu a ozve se tichý cin­ka­vý zvuk ná­sle­do­va­ný pří­jem­ným hla­sem. Ozná­me­ní je však sly­šet všude ve vlaku.

DÁMY A PÁ­NO­VÉ, VÍ­TEJ­TE NA PA­LUBĚ SPE­CI­ÁL­NÍ­HO ORI­EN­TÁL­NÍ­HO EX­PRE­SU NA TRASE LON­DÝN-ISTANBUL. PŘÍŠTÍ STA­NI­CE – CHAUVE-SOU­RIE VILLE, PRA­VI­DEL­NÝ PŘÍ­JEZD 14:15. PŘE­JE­ME VÁM PŘI­JEM­NOU CESTU BO­HA­TOU NA ZÁ­ŽIT­KY.

To tedy zna­me­na­lo, že do další sta­ni­ce je to pět hdin cesty. O obědu a ob­če­srt­ve­ní ale ne­padlo ani slovo. Pět hodin, během kte­rých se ne­zdá­lo, že by se mělo stát něco za­jí­ma­vé­ho. Ale­spoň pro­za­tím. Otáz­kou tedy bylo, co dvo­ji­ce jako He­ather a Wil­li­em a Fred­die a Casey budou celou tu dobu dělat. Spo­leč­nost ji­ných lidí pro ně ne­by­la sil­nou strán­kou.

U Ellis to ale­spoň vy­pa­da­lo, že její spo­lu­ces­tu­jí­cí bude tro­chu mlu­vit.
„Kay,“ před­sta­ví se její spo­lu­ces­tu­jí­cí po ozná­me­ní o příští za­stáv­ce, jako kdyby si ho vůbec ne­vši­ml. Na­táh­ne k Ellis ruku. Te­pr­ve teď je vidět oš­k­li­vá jizva táh­nou­cí se od půlky jeho pra­vé­ho před­lok­tí až ke spoj­ni­ci palce a uka­zo­váč­ku, kde se roz­lé­zá na oba prsty. Druhé člá­nek palce má jen po­lo­vič­ní a nehet čás­teč­ně po­ško­ze­ný. Uka­zo­vá­ček je menší jen o tro­chu, nicmé­ně jizva táh­nou­cí se až na jeho špič­ka ne­u­možňuje Ka­y­o­vi aby jej plně na­tá­hl.
„Těší mě,“ dodá ještě.

Casey Rebbeca Ashwood - 2. října 2018 16:02
Casey Rebbeca Ashwood

Otálí na nástupišti do poslední chvíle, prochází se po nástupišti, rozhlíží se, skoro vypadá, že jenom někoho doprovází. Nemá s sebou dokonce ani žádná zavazadla, jenom koženou brašnu přes rameno. Přesto po poslední, už poněkud nerudné výzvě průvodčího se zavířením zimního pláště vyběhne po schůdcích a bez ohlížení vyrazí ráznými kroky uličkou.

Moc se nerozhlíží po lidech kolem sebe, dívá se spíš po malých zdobených číslech kupé. Freddieho naproti sobě si vlastně vůbec nevšimne. Až když hmátne po klice a jen o chviličku dřív na ni dopadne mužská tlapa, překvapeně sebou trhne a ruku stáhne, jako by se stihla popálit už na dálku. Křečovitě zavře oči, když dveře hlasitě prásknou.
Teprve pak si nejspíš připomene jistá pravidla vhodná při mezilidském kontaktu a pokusí se vykouzlit na rtech něco jako úsměv. Ve výsledku to sice vypadá minimálně rozpačitě a něco podobného bývá k vidění spíš u dentálních lékouzelníků, ale snaha byla.
„Díky,“ vklouzne dovnitř a rovnou se posadí, jen na okraj sedadla, žádné pohodlné rozvalení. Taky si jenom uvolní přezku pláště na rameni, ale prozatím si ho nesundá. Brašnu si položí vedle sebe, s popruhem stále přehozeným přes ramena.
„Na to existují bylinky,“ zmíní klidně, a i když volba slov značí návrh řešení nebo možná dokonce nabídku pomoci, její tón je pouhé konstatování.

Freddie Pipes - 1. října 2018 15:10
Freddie Pipes

Freddie, který má na sobě střídmě hnědý famfrpálový hábit s kravskou hlavou na hrudníku a přes něj hnědý cestovní plášť, třímá v levé ruce koště. Jeho dva kufříky se ledabyle vznášejí ve vzduchu za ním.

Když se před dveřmi kupé srazí s mladou dámou, vykouzlí na svém kníratém obličeji široký úsměv.
"Až po Vás, slečno," osloví ji a až příliš velkou silou zabere za dveře od kupé, které tím pádem hlasitě prásknou. Omluvně pokrčí rameny a zahrabe volnou rukou v kapse cestovního pláště, odkud vytáhne zmačkaný lístek. "A hrome," zahudruje, když zkontroluje číslo sedadla, "vypadá to, že pojedu proti směru jízdy, tak snad si můj žaludek zvykne." Oznámí si pro sebe a vrátí lístek zpět do kapsy.

Williem Morgan - 27. září 2018 19:31
Williem Morgan

Přestanu se smát, ale upřímný úsměv my s tváře nezmizí. Chviličku ještě poslouchám, zda něco nedodá. „Slečno Heather, ujišťuji vás, že se nemate za co omlouvat. Za ztrátu zraku si můžu jen já sám. “ Dokončím s pobavením. Odmlčím se a zaposlouchám.

Zdá se mi že Heather se přesunula ke dveřím do uličky, ale jist si nemohu být. A tak se rozhodnu vyčkávat.

Pomalu se posadím, ale plnou pozornost věnuji zvukům ode dveří. Že by se snažila vtáhnout do kupé kufr? Napadne mě. Pak ucítím tu vůni bylinek nebo možná bylinky a trochu znejistím. Zaslechnu povzdech a následně kouzlo.
Aha takže si kufr mohl jsem pomoc, ale jak bych byl asi tak k užitku. Ušklíbnu se sám pro sebe. Sem to ale idiot, tak mě to mohlo napadnout. Pomyslím si. Poté slyším, jak si sedá. Opět se na ní usměji.

Po chvilce začnu. „Kdybyste mi řekla, slečno, mohl jsem vám pomoci. “ Nadhodím, ale zní to trochu nepřesvědčivě. Nakonec se smíchem dodám. „No minimálně bych se pokusil. Ale jak je vidět poradila jste si sama.“ Úsměv se zvětší a já při tom pokrčím rameny. Pak dodám pro sebe. „Kouzla nejsou vždy to nejlepší řešení.“

Přehraji si celé kouzlo v hlavě. Přednes byl rozhodně perfektní, pokud jde o kouzlo. Pohyb hůlky musel být taky dobrý. Ale přesto bylo to automatické. Jako u věci, kterou děláte běžně bez přemýšlení. Tvar kouzla nebyl čistý. Smutně se pro sebe usměji. {i}Kdyby se čarodějové zajímali o své kouzlení více, patrně by už dávno dobyli nebo zničili svět. Smutně si povzdechnu. Co se teorie magie týče, je hodně nedoceněná. Ale nejspíše je to tak dobře. Za všechno v životě se musí platit a tak je to i s kouzly.{/}

Ellis Blackthornová - 27. září 2018 08:21
Ellis Blackthornová

Když Ellis ráno vstávala, byla na velkých pochybách, zda má vůbec jet. Původně totiž byly jízdenky dvě. Pro ní a její drahou polovičku, ze které se však před týdnem stala pouhá samostatná jednotka. Emocemi nabyté Ellis pak stačila jedna sekunda po zabouchnutí dveří, aby poslala sovu se zrušením jedné místenky.

Naštěstí stačila jedna ranní káva, aby zahnala chmurné myšlenky a už si to kráčela na místní nádraží, oděná v khaki kalhotech a trekové obuvi, které si koupila v jednom z mudlovských obchodních domů, a dále v bílém tričku s krátkým rukávem, černém dlouhém svetru a taktéž černém plášti, tentokráte z dílny kouzelnických návrhářů.

S přehnaně těžkým zavazadlem se tedy doplahočila až ke svému kupé. Po otevření dveří jen zůstala nevěřícně stát. Tak oni nakonec tu volnou jízdenku udali, pomyslela si. Svého spolucestujícího si změří odměřeným pohledem, poté jí teprve dojde, že by měla odpovědět na pozdrav a nestát zde jako tvrdé i. "Také zdravím," odpoví vzápětí a snaží se, aby její tón hlasu zněl co nejvřeleji. Rychle se i se zavazadlem nasouká do kupé a zavře za sebou dveře. Poté vytáhne z pláště svou hůlku a poklepe s ní na svůj kufr "Statim redigendum." Celé její zavazadlo se smrskne do velikosti jablka, které si zastrčí do jedné z kapes pláště. Plášť si poté sundá a pověsí na nejbližší háček.

Konečně si sedne, když v tu chvíli si uvědomí, že knížka, kterou by si také ráda otevřela je v jejím zavazadle. Představa, že musela udělat tunu dalších úkonů, jí jenom znechutí, proto pomaličku začne sjíždět pohledem svého spolucestujícího. Oblečení, postava, vlasy, oči... Na to, že se jedná o chlapa, přijde Ellis velice přitažlivý. "Ehm, já jsem Ellis," představí se a jedním rychlým zamáváním naznačí pozdrav. "Asi tady spolu strávíme nějaký ten čas," podotkne skutečnost jasnou jako facka, avšak co si máte povídat s člověkem, se kterým jste opravdu nepočítali a o kterém nevíte absolutně nic?

Heather Yasiński - 27. září 2018 00:54
Heather Yasiński

Už si začala sedat, když si všimla, že chlapec natahuje ruku k pozdravu. Také se tedy znovu otočila a chtěla ji uchopit - ale pozdě. On už svou stáhl zpátky. Pousmála se.
Jeho jméno jí připadalo takové… historické. Líbilo se jí. Nejspíš nějaký starobylý britský kouzelnický rod, pomyslela si. „Také mě těší, hm, Willeme.“ Jeho další proslov vyvolal na její straně rostoucí údiv a zároveň pocit uspokojení nad tím, že ho nejspíš odhadla správně. Usmála se na něj: „Děkuji, tak dvorné chování se jen tak nevidí.“
V tu chvíli její pohled zaletěl ke kapuci a hned nato k jeho očím. „Tedy… par- pardon. Nemyslela jsem to samozřejmě… takhle.“ Protočila panenky nad svým talentem dostávat se do trapných situací. Ještě že to nakonec trochu odlehčil, ocenila v duchu a s úlevou odpověděla pousmáním na jeho smích.
Natáhla se do chodbičky pro své objemné zavazadlo. Když ho vtahovala do kupé, zaseklo se o práh. Automatickým pohybem zvedla ruku k hlavě, nadzvedla klobouk a plynule ze svého bohatého drdolu vytáhla dřevěnou jehlici. Vlasy se jí rozběhly po ramenou a zádech v bohatých pramenech. Ještě byly trochu vlhké, jak si narychlo před odjezdem umyla hlavu vlastnoručně vyrobeným šamponem z rousičníku. Když ucítila jeho vůni, vzpomněla si na svůj hýčkaný skleník a na moment propadla pochybám, jestli tahle cesta byl opravdu dobrý nápad. Povzdechla.
„Wingardium leviosa,“ zamumlala a lehkým švihnutím zápěstí nadzvedla kufr z podlahy. Když už byl ve vzduchu, rovnou ho opatrně usadila nahoru do zavazadlového prostoru nad hlavou. Konečně se svalila do sedadla. U Merlina, to je pohodlné, pomyslela si nadšeně. Zavřela oči a vychutnávala si měkoučký dotek sametu. Vlastně o jedné slepé čarodějce vím, napadlo ji. Brunhilda Metteová, napsala knihu Pěstování mandragory v souladu s Mezinárodním zákonem o utajování kouzel před nekouzlícím obyvatelstvem. Má dost dobré tipy na přesazování. Ostatně i mně se hodily, když jsem nedávno… Heather zvolna odplula do svých myšlenek.

Williem Morgan - 26. září 2018 00:46
Williem Morgan

Sedím na svém místě v kupé. Musím uznat, že sedadlo bylo velmi pohodlné. Spokojeně si na něm poposednu a zaposlouchám. Hluk a mírný zmatek mě vtáhne snadno do minulosti. Vybavím si vzpomínky na Bradavický expres. To na mé tváři vykouzlí slabý úsměv. *Jak je to už dlouho? Čtyři ne spíš pět let. Když si vybavím toho kluka tehdy, nutí mě to smát se. *

Když uslyším kroky mířící ke kupé. Mé myšlenky se vrátí do přítomnosti. Hlavu natočím daným směrem, když se začnou otevírat dveře. Podle zvuku kroků bych tipoval na ženu, ale nebyl jsem si jistý tak jsem radši mlčel. A vyčkal na první krok dotyčné osoby.

Když promluví, udělá se mi ve věci jasno. *Aha takže žena, nebo slečna.* Vychutnávám si příjemný tón hlasu. Je příjemně klidný, přátelský a velmi hezky se poslouchá. Zní mladě, i když u hlasu se věk určuje strašně špatně. Mam dojem že jsem tento hlas ještě neslyšel. Bohužel nejsem zatím moc dobrý v rozpoznávání lidí podle hlasů. Co se dá ale dělat. Usměji se na dotyčnou dámu. Když udělá pauzu, pochopím celkem pružně. Rychle se postavím a nejistě natahánu ruku směrem k Heather. Měl bych jí ruku uchopit a políbit, bohužel bych ji nejspíš minul. Proto začnu rychle odpovídat.

"Dobrý den i vám madam. Zdá se, že tomu skutečně tak bude." Odpovím přátelsky. Na chvilku mi tváří přeběhne stín pochybností. "Doufám, že to pro vás nebude problém?" Zase zmlknu a pak dokončím. Jmenuji se Williem, rád vás poznávám, slečno Heather." Slovo slečno, dodám dosti nejistě a omluvně. "Rád bych se rovněž omluvil, že jsem vás hned při příchodu patřičně neuvítal. Bohužel jsem se příliš obával, že bych vás mohl, urazil špatným oslovením, nebo něčím podobným. Prosím omluvte tedy mé neomalené chovaní."

Zmateně se zaposlouchám do odkašlání. Lehce nahnu hlavu na stranu. Usměji se Opět přátelsky. "Ale samozřejmě prosím posaďte se. Nedělejte si s tím starosti." Lehce se dotknu zavřených víček. Při dotyku zavadí o lem kapuce. *Ale sakra já idiot si zapomněl stáhnout kapuci. A to jsem ve vlaku. Úplně jsem zapomněl na správnou výchovu a etiketu.* Pomalu si tedy omluvně stáhnu kapuci z hlavy. Když to udělám mam dojem jako bych byl nahý, ale na to si budu muset zvyknout. Takže ten pocit prostě ignoruji. Lehce se zasměji. „Konec konců, slepých čarodějů mnoho není.“ Dodám s pobavením.

Heather Yasiński - 25. září 2018 23:26
Heather Yasiński

Do kupé vstoupila mladá, vcelku pohledná žena. To ovšem Willem nejspíš neocení. Třeba by ho ale potěšil přátelský tón, kterým ho Heather s úsměvem pozdraví: „Dobré ráno přeji! Zdá se, že nás osud svál do stejného kupé. Jsem Heather.“ A podává mu drobnou ruku v tmavé saténové rukavičce. Když však na svého spolucestujícího pohlédne pořádně, uvědomí si svůj přešlap, kousne se do rtu a lehce se začervená. Odkašle si. „Tedy… já si tady s dovolením sednu naproti vám,“ dodá v rozpacích.

Pán Jeskyně - 25. září 2018 10:48
Pán jeskyně l.i.c.h.

Nástupiště 7 a ½ halil bilý dým stoupajícíz komína lokomotivy. Pči zemi ho držel nečekaný chlad panující po Vánočních svátcích a plnil tak vzduch typickým pachem páleného uhlí. Nepanoval tu takový zmatek a shon, jako na nástupišti 9 a ¾. Tímto vlakem jezdili dospělí kouzelnící, kteří neměli za zády své rodiče. Ruričky na velkých hodinách ukazovaly pár minut do odjezdu, a bílým kouřem zněl hlas průvodčího nabádající poslední opozdilce, aby nastoupili, protože vlak bude odjíždět.

Willem už seděl v kupé na svém místě, jako vždy schovaný hluboko v kapuci, svoji slepeckou hůl opřenou velde sebe. Nevidí nic z toho přepychového luxusu, kterým je kupé vybaveno. Zato ale slyší kroky dalšího cestujícího. Heather vidí luxusní sedadla potažené modrým sametem, které se v noci promění v postel, zdobně vyžezávané lampy z mahagonového dřeva, temně modré saténové závěsy zdobené zlatými výšivkami v podobě nejrůznějsích květů, i ebenový stolek vykládaný mramorem u okna. Na zdi jsou připevněné mosazné držáky na zavazadla, zdobená různými magickými tvory.

Ellis ve svém luxusním kupé najde svého spolubydlícího, který víc než jako kouzelník vypadá jako mudla. Oblečený je do džín, které mají na kolenou módní díry a těsného bílého trika, které ukazuje jeho vyrýsovanou postavu. Pohlednou, mužně hranatou tváč má zarostlou několikadenním strništěm, jasně modré oči schované za hranatými, černými brýlemi, krátké špinavě blond vlasy rozježené, zatímco po stranách hlavy má zaholené do ztracena. V ruce drží nějakou knihu, jejíž název nejde přečíst.
"Zdravím," pozdraví anglicky, avšak s přízvukem, naznačujícím, že není Brit.

Casey hledá své kupé. a proti ní z druhé strany vagonu jde starší rozložitý muž, očividně dělající to samé - Freddie. Nakonec se zastaví před dveřmi do stejného luxujního a přepychového kupé. Očividně jsou spolucestující.

Heather Yasiński - 24. září 2018 00:18
Heather Yasiński

Já jsem o pár let starší než vy tři. Znali byste mé jméno a možná byste si mě spojili s malou fotkou v tiráži jistého časopisu, pokud byste byli nadšenci do bylinek a bylinkářství.

Williem Morgan - 23. září 2018 21:27
Williem Morgan

// Možná mě neznáte, ale zaručeně znáte mé jméno. Tedy pokud čtete denního věštce. Někdy kolem dubna jsem se stal „velkou celebritou“. Mé jméno se zde objevilo ve spojitosti s nevydařeným magickým experimentem. Následky byli dost katastrofální. Začalo to naprosto fascinující meteorologickou show v Yorkshiru. V centru dění zmizel dům bezestopý. Když na místo dění dorazili čarodějové, našli jen menší kráter. Na dně kráteru bylo nalezeno tělo Williema v kritickém stavu. Williem byl dopraven ke svatému Mungovy. Kde ještě neviděli tak zničené tělo, aby bylo stále živé. Po měsících rekonvalescence. Proběhly výslechy, které nepoodhalil ani za mák co se toho dne stalo. Wiliem si údajně nic nepamatuje. Williem byl propuštěn z ministerstva.

Doplňte si to jeden a stylem Denního věštce :)

Ellis Blackthornová - 23. září 2018 13:55
Ellis Blackthornová

Dobrá tedy,

Ellis má věk přesně 20 let. Jak už je v popisu postavy napsáno, chodila do Havraspáru, avšak nikdy nepatřila mezi premianty. V prvních čtyřech letech jste jí mohli zahlédnout hlavně mezi čistokrevnými studenty patřící do Zmijozelu, avšak později se začlenila i mezi studenty své i dalších kolejí. Nikdy se nad nikým nepovyšovala, avšak ostražitost vůči studentům z mudlovských rodin se maže špatně, obzvlášť, když máte rodiče maniaky. Ellis jste mohli povětšinou najít ve společenské místnosti s nějakou dobrodružnou literaturou (to převážně po večerech), na školních pozemcích, kde se snažila učit na irskou flétnu (pokud si vzpomenete na děsivé zvuky připomínající umírajícího ptáčka - byla to Ellis) nebo v sovinci, kde dobrovolně pomáhala.

Pokud si jí přece jen pamatujete ze školních let, asi budete trochu šokovaní. Dříve blond vlasy má nyní po nezdařeném setkání s upírem bílé, téměř stříbrné (viz popis postavy).

Co se týče setkání nás tří, je možné, že z Williema si mohu pamatovat maximálně čupřinu vykukující z nějaké učebnice ve společenské místnosti, ale jinak mi jeho tvář nic moc při setkání neřekne.

Co se týče Casey, jsem zvědavá, jestli se budeme znát nebo ne :)

Freddie Pipes - 22. září 2018 22:15
Freddie Pipes

//Když už se tady jede taková krásná seznamka, tak vám chci jenom říct, že pokud vaši postavu zajímá famfrpál, znáte můj obličej - Pipes, odrážeč Kudleyských kanonýrů, který před několika lety ukončil sportovní kariéru. Ví se o něm, že hrál i ve světě, někde v Américe :)

Pán Jeskyně - 22. září 2018 21:51
Pán jeskyně l.i.c.h.

// Ahoj, ahoj, ahoj. Ještě než začneme, zdá se, že tři z vás, se dle věku znají. Neera, Grandine a Kirito. I když věk okolo 20 může být orinetační, je docela pravděpodobné, že ti tři o sobě už slyšeli. Rád bych proto, abyste si dali nějaké info, co Vaše postavy o sobě můžou vědět. Díky.

1 2


↑ navigace

Záložková navigace