Langdal: Slzy života (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Langdal: Slzy života

Pán Jeskyně:

Cenere

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Malá severská zemička, Langdal, je zasažena ohromujícím zemětřesením, po němž se z podzemí vyrojí podivní a slizští tvorové, roznášející nebezpečnou chorobu, která se začne šířit mezi obyvateli. Dva králové Šedých břehů, jediní věrní spojenci Langdalu, se od nich odvrátili ihned, jakmile k nim dolehli zvěsti o nemoci v jejich kraji, beroucí životy po desítkách, a na Langdal padá hluboká beznaděj. Langdalským vůdcům nezůstane nic jiného, než o pomoc požádat tajemné bytosti žijící za vysokou železnou zdí, obklopující ještě tajemnější kraje Tanvuildu. Nikdo nemá ani tušení, kdo nebo co žije na druhé straně, a zda - li jsou bytosti za zdí přátelské. Osud Langdalu však oživil prastaré legendy. Které z nich jsou skutečné a lze jim věřit, a které jsou jen hloupými báchorkami?

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Hledám do hry hráče
- všeho typu - zkušené i nezkušené
- schopné odpovědět 1 - 2× týdně
Do přihlášky napište
- jméno, popis a životopis postavy
- projděte si nástěnku s informacemi, či se doptejte u mě

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
۞ KRAJE A MÍSTA
Langdal
Langdal je nejhustěji osídlená údolní země, která hraničí s Trogatskou vrchovinou na severu a Skalnatými pláněmi na východě. Hranici na jihu tvoří Kvílivá řeka, za kterou už pokračuje Černá kotlina. Centrem Langdalu je velké jezero Myrlin a o něco menší Pannino oko. Malé městečko Dubomlhy leží na přímé hranici mezi Trogatskou vrchovinou a Langdalem, o které se vedou mnohaleté spory se strigoi. Langdal je zemí lidí a strigoigů (ačkoliv ti žijí prakticky kdekoliv), občas se tu vyskytnou i elfové, ti se ovšem zdržují nanejvýš v Aximsteru. Langdal nemá jednoho vládce, má jich hned několik, kteří se nemohou dohodnout na tom, kdo by měl v Langdalu vládnout a mít rozhodující slovo. To vedlo k tomu, že každý z vládců má své vlastní město a jeho přilehlé okolí, díky čemuž často dochází i k nepříjemnostem mezi jednotlivými vládci. Langdal jako země není sjednocená, a jediné, co tamní lidskou populaci drží pohromadě, je společná víra a legendy v Iduma a Aidona, bohy-bratry. Rywatz je nejméně rozvinuté rybářské město; na jih obklopuje Rywatz neúrodná půda a tak se místní obyvatelé spoléhají hlavně na úlovky z jezera. Rywatz se velmi ostře vyhrazuje proti elfům, kterým brání vstoupit do města, a také vůči ostatním městům, kteří podle názoru jejich vládce obírají Rywatz o ryby a životaschopnost. Aximster je ze všech Langdalských měst nejkulturnější a nejvzdělanější, je příznivě nakloněno obchodům s elfy a strigoi, a i s okolními městy v Langdalu. Zesnulý vládce v Aximsteru po sobě zanechal dceru, která se vlády nad Aximsterem ujala. Aximster neustále roste a vzkvétá. Transmered je poslední město na východě jezera Myrlin; domy Transmeredu připomínají věže, aby měli všichni výhled na Skalnaté pláně, neosídlenou a nehostinnou oblast, která s Transmered sousedí z východu. Říká se, že v Transmeredu žijí lidé a strigoiové bok po boku už po celá staletí. Dubomlhy jsou sporným městečkem mezi strigoi a lidmi, jelikož leží na hranici mezi Langdalem a Trogatskou vrchovinou; Langdalští vládcové se však jednohlasně shodnou na tom, že Dubomlhy mají patřit k Langdalu a že strigoiští páni si nemají dělat na toto malé severní městečko v lesích sebemenší nároky.
Šedé břehy
Šedé břehy jsou kulturně založenou ostrovní zemí obklopenou vodami ze všech stran. Nejbližší souši představuje opuštěná a nehostinná krajina Skalnatých plání, železná zeď Tanvuildu na pobřeží, kolem které musejí proplouvat, chtějí-li se lodě dostat ke Chvostu, a také bývalé Venilské království. Ačkoliv je mnohem menší než Langdal, jsou Šedé břehy mnohem hustěji osídlené a velká i menší města spolu sousedí kolikrát doslova přes most, a díky tomu, že nikdo nemá tušení, kde hranice kterého města leží, je mnoho měst bezejmenných. Mezitím co Langdal má několik vládců, Šedé břehy jsou vedeni jediným, Princem. Šedé břehy náleží převážně lidem, kteří se po válce zdráhali vpustit elfsksou rasu do svých přístavů, brzy však zjistili, že se spojenectví s nimi má řadu výhod, například rozšířenou magickou technologii, jenž bezpečně chrání všechny města. Nejméně příznivě nakloněni jsou ke strigoiům a těm, kteří žijí za železnou zdí - vůči Tanvuildu je i samotný Princ neklidný, nikdo totiž neutuší, co se za zdí viditelnou i z Šedých břehů, skrývá. V současnosti Šedé břehy upřednostnili spojenectví s elfy před Langdalskými lidmi. Na souši mají Šedé břehy pouze jedno město. Chvost je jediným městem mimo Carlaeon, které je přístupné z vody - vede k němu zužující se zátoka připomínající dračí ocas. Podél zátoky se táhne železná zeď Tanvuildu. Spadá pod vládu Šedých břehů, jenž ho využívají ještě častěji než Carlaeon. Na sever od Chvostu leží na nejvyšším bodě Čarodějčin zub, na jih vede silnice k neutrálnímu Tuselu pod Vysočinou. Chvost leží v nejbližším sousedství s Tanvuildem.
Tanvuild
Jedná se o tajemnou zemi, která leží mezi městy Chvost, Tusel a Carlaeon; z východní oblasti je obklopená vodami na hranici s Šedými břehy – celá země je však chráněna obrovskou železnou zdí, za kterou není vidět a vstup do její jediné brány je téměř nemožný. Ti, co vstoupí, se již nevrátí. Nikdo neví, jak to za Tanvuildskou železnou zdí vypadá... Tanvuild nemá s okolním světem žádný kontakt už po tisíce a tisíce let.
Bývalé Venilské království
Venilské království bylo největší a nejrozvinutější zemí lidí, která se táhla po celém jižním pobřeží a zasahovalo i daleko za horská pásma. Královská rodina udržovala dobré vztahy s celým svým okolí a kdysi měli sídlo daleko na severu v Aximsteru, kde byli vítáni. Po nečekaném vpádu elfské rasy bylo Venilské království doslova smeteno z povrchu zemského, královská rodina zmizela přes noc. Mnoho měst bylo vypáleno do základu a po dlouhou dobu vládl v dnes již bývalém Venilském království chaos, dokud vládu nad ním úplně nepřevzali elfové. Lidé po té Venilské království opustili a nezůstal zde jediný živý člověk. Jediné město, které přežilo válku, je Carlaeon na pobřeží, které se stalo novým domovským městem elfů na severu. Území bývalého Venilského království dnes patří hlavně elfům, kteří jej však nedobrovolně sdílejí s několika koloniemi strigoi, kteří přežívají zejména v podhorských oblastech za Kvílivou řekou. Ačkoliv se jich elfové pokoušejí zbavit, strigoivé zejména při útocích elfů dostávají legend o neporanitelnosti, a setrvávají stále na zabraném území. Vztahy nových obyvatel - elfů - vůči světu není nikterak pozitivní, zejména Langdal je proti spojenectví s nimi nekompromisní.
Vysočina, Tusel a Vranice
Vysočina je téměř podhorská oblast plná zelených plání a nízkých stromů; legendy vyprávějí, že v této oblasti kdysi zhynul poslední žijící drak a jeho kosti tu dodnes leží roztroušeny a přikryty zelenou zeminou, které vytvářejí pro Vysočinu tak nerovnou půdu. Na jih od Vysočiny běží Kvílivá řeka a Tusel, které je neutrálním městem a klíčovým bodem ke všem ostatním oblastem v údolí. Nemá žádné vládce a funguje „tak nějak po svém“, převážně je obýváno lidmi a elfy. Obyvatelé Tuselu se ovšem ostře vyhrazují proti strigoiům, a ačkoliv přítomnost některých mnohem civilizovanějších z nich tolerují, pořád je považují za nebezpečné a nevypočitatelné. Nejbližším sousedním městečkem jsou Vranice, které leží izolovaně na Kvílivé řece a jediná schůdná silnice vede z Tuselu. Městečko je obýváno civilizovanými strigoi a v mnohem menším zastoupení lidmi. Je to velmi staré městečko, přesto je málo známé a málo obchodníků zavítá do jeho bran.
Černá kotlina a Dračí hrad
Černá kotlina je zalesněná oblast, jenž je považována za část Langdalu; odděluje jí pouze Kvílivá řeka. Dominantou Černé kotliny jsou hory a Dračí hrad na jihu, který je obýván zapomenutou rytířskou kastou a válečníky z bývalého Venilského království, jenž prohlásili Černou kotlinu za jejich vlastní území. V době elfského vpádu do Venilského království byli povoláni královskou rodinou, muži z Dračího hradu ovšem odmítli a uzavřeli se před světem. Úmysly těchto mužů nejsou dobře pochopitelné. S okolním světem mají jen minimum kontaktů. Říká se, že jsou to jediní vnější spojenci Tanvuildských obyvatel...
Poslední útočiště a Skalnaté pláně
Poslední útočiště je hradem zapuštěným do příkrých skal. Leží na severu Skalnatých plání pod horami a mělo sloužit jako úkryt pro všechny lidi ve válce s elfy, ale jelikož je k němu velmi špatný přístup, mnoho lidí se k němu nikdy nedostalo. Je to nevyužívané a opuštěné místo stejně jako Skalnaté pláně. O Skalnatých pláních se v údolních zemích mluví jako o poušti; ačkoliv je tu nesmírné množství zeleně, mezi skalisky a nízkými stromy nežije žádný živáček. Říká se, že v této oblasti žije a loví nějaká tajemná bytost z dávné minulosti, která nedovolí ničemu, aby tu přežilo. Jiní ovšem říkají, že je to práve vinou obrovské populace strigoiů přežívající na pláních v obrovské kolonii, která se přes den zakopává pod zemí a v noci vraždí vše živé... Přes Skalnaté pláně vede jen několik málo rozbitých a zapomenutých cest, a po jeho pobřeží leží řada opuštěných přístavních měst.
Čarodějčin zub
Čarodějčin zub je tajemná křivá věž z černého kamení na vrcholku nejvyšší hory, které obklopuje řada legend a příběhů, podle kterých kdysi věž vybudovali obyvatelé Tanvuildu, aby měli výhled do všech zemí; věž leží tak vysoko, že je možné dohlédnout až na Dračí hrad v Černé kotlině.
Trogatská vrchovina
Trogatská vrchovina leží na severu od Langdalu a Obroviště. Je to velmi nesourodá krajina plná svahů a ostrých skal, mnoho cest tudy neprochází, a lidé se do těchto míst ani nevydávají. Důvodem jsou strigoi, kterým tato oblast již po tisíce let náleží. Na severovýchodě Trogatské vrchoviny se nachází jeskyně Greireng, v němž se soustředí největší kolonie strigoiů. Jedná se prakticky o nedobytné místo, jelikož vstup leží ve skalní puklině vysoko nad zemí. Jediným sporným územím jsou Dubomlhy, které leží na hranici mezi Trogatskou vrchovinou a severní hranicí Langdalu.
Svatyně Prastarých
Jedná se o jeskyni na severu Černé kotliny. Nedaleko od ní běží Kvílivá řeka. Svatyně je tajemné místo, které má podle legend ukrývat hrobky poražených prapůvodních strigoi, kteří se v minulosti pokoušeli zahalit slunce temnotou, aby jejich druh mohl žít mimo díry v zemi. Jestli je tomu tak, to nikdo netuší, jelikož vstup do tohoto místa je zablokován. Přístup do tohoto místa je chráněn tajemnými magickými pečetěmi.
Obroviště
Skalnatý a zároveň hustě zalesněný kraj, který leží mezi prameny Severnice, a mezi hranicemi Langdalu a Trogatské vrchoviny. Je to malá, hustě zalesněná oblast, do které se nevydávají lidé a ani strigoi z okolních oblastí. O Obrovišti koluje spousta mýtů, které jsou základem Langdalských pohádek; třeba o obrovi-trolovi, který vstoupí do služeb toho, jenž ho mezi stromy najde, nebo o dřevěné truhle pod velkým kamenem (kterých je v Obrovišti spousta), či o obřích válkách, kteří spolu zápasí tím, že házejí kameny a ten, kdo dohodí nejdále ze všech, zvítězí.
Ancamelotská věž v Mrazivém průsmyku
Mrazivý průsmyk své jméno dostal díky svým divokým zimním vichrům, jenž v průsmyku udržují zimu i v letních měsících, během zimních nocích je tu ovšem vražedný mráz, a proto je tato cesta z jihu tak málo používaná. Vede jím jedna jediná cesta, která je často lemována těly mrtvých zvířat, ptáků i lidí, kteří se nestačili ukrýt, včetně těl elfských vojáků, kteří jako posily nikdy nedorazili na sever. Všechna těla jsou přitom dokonale zachovaná a téměř vůbec se nerozkládají. V průsmyku je jen jedna stavba, která sedí na neroztávající řece, Ancamelotská věž, která je vybudovaná z černého kamení, a je velmi podobná Čarodějčinu zubu nad Chvostem, pouze mnohem větší a rozsáhlejší. Nikdo v ní podle všeho nežije; díky špatnému přístupu a věčnému mrazu je to nemožné. Mnoho pověstí vypráví, že se jedná o hrobku vztyčenou nad jedním z bohů-bratrů.
Mapa
۞ RASY
Lidé
Podle starých příběhů přišla lidská rasa na svět pod štíty dvou bohů-bratří, Idum a Aidon. Neochvějná víra v jejich dva bohy je provázela po tisíce let a věří, že jednoho dne Idum a Aidon sestoupí mezi ně a povedou lidi k vítězství a slávě. Většina lidí žije v Langdalu a na Šedých březích, v minulosti jejich doménou bylo Venilské království, jenž se v nedávné válce s rozšiřující se říši elfů, Nayi Valan, stalo jeho provincií. V nové době lidé považují za svou hlavní domovinu Langdal, maličkou severskou zemičku, soustředěnou okolo jezera Myrlin. Rozdíly mezi lidmi jsou dány zejména místem jejich původu. Lidé z Langdalu jsou průměrného vzrůstu, často mají světlejší odstíny hustých vlasů a široká ramena. Jsou silní, vytrvalí, otužilí, schopní ve všech ohledech, jak v boji, tak v zemědělství nebo i v magii. Žijí v malých kamenných městech, které mají velmi často doškové střechy a vládne jim hned několik vládců, z nichž má každý sám pro sebe jedno město. Všichni langdalští pevně věří v bohy Iduma a Aidona, vystavují jim chrámy po celém Langdalu a vlastně kamkoliv, kam vstoupí. Okolní svět říká langdalským lidem barbaři pro jejich mohutný divoký vzhled. Lidé z Šedých břehů jsou nižšího vzrůstu, mnohem jemnějších rysů a povahy. Ačkoliv je jejich víra v bohy Iduma a Aidona stejně pevná jako u jejich langdalských spojenců, jejich životy se točí více okolo zábavy a obchodu, než okolo uctívání bohů. Šedé břehy jsou bohatou ostrovní zemí, která má schopné válečníky, vedené jediným vládcem, Princem. Jsou to lidé chytří, využívají magii zejména pro boj a ochranu měst, a jsou jen zřídka nevzdělaní. Podle nich je každý člověk narozený na Šedých březích šlechticem.
Strigoiové
Strigoivé jsou svědky lidských dějin, jejichž počátky se opírají o prokletí bohů-bratří, Iduma a Aidona. Nazývají se často „jejich přímými potomky“. Jsou nesnášenlivý ke slunečnímu světlu, a proto se zdržují často v těch nejtemnějších místech. Během dne se pohybují zahalení a vstupují do lidských měst, kde se posléze živý krví. Tyto záhadné bytosti jsou vysocí, na první pohled působí jako lidé, mají ovšem ostřejší rys tváří a často bledé, stříbřité oči s křížovitými zorničkami. Mají dlouhé nehty a široká ústa. Strigoivé doprovázejí lidskou rasu již odnepaměti a jsou vázáni na jejich životodárnou krev. Mnoho z nich je proto schopno zdařile komunikovat a ti nejlepší se dokonce zařadí do života lidí jako jeden z nich. Jsou velmi učenlivý, inteligentní, silní, avšak netrpělivý a často se prozradí neustálou komunikací se svými druhy. Jsou velmi společenští a zdržují se v rozsáhlých koloniích na Skalnatých pláních, na jihu od Vranic (i ve Vranicích samotných), údajně žijí i troskách Venilského království – největší z nich je ovšem Greireng ležící na severovýchodě Trogatské vrchoviny. Jedná se o nedobytné místo a jelikož se jejich v minulosti řada lidských vládců pokoušela zlikvidovat strigoiskou rasu, nikdy nebyli úspěšní. Strigoiům vládne v této době několik vůdčích párů - králů a královen - jenž jsou počátkem i koncem…
Elfové
Elfové jsou „rasou samotných bohů“. Nejstarší kroniky vypráví o elfech žijících ještě dávno před lidskými bohy Idumem a Aidonem. Daleko na jihu existuje celá říše, která se postupně rozšiřuje a sílí. Elfové věří ve znalosti, s nimiž dobývají země, a zcela odmítají jakékoliv uctívání nehmatatelných entit. Elfové lidmi zvysoka pohrdají a považují je za podřízenou rasu, kterou ta elfská musí spasit. Vstup elfů a jejich magické technologie do světa lidí znamenal pád Venilského království, domény lidské rasy. Jejich nejsevernějším sídlem je dobyté město lidí, Carlaeon. I přes nastolený mír s lidmi, elfové je i nadále neberou jako sobě rovné. Elfové jsou vysocí, štíhlí, velmi jemných rysů a mírného pohledu, je to pyšná rasa plavých vlasů, mají zvláštní dlouhé zašpičatělé uši. Jsou to však tajnůstkáři a intrikáni, mnoho z nich excelují při zacházení s magií i zbraněmi. Jsou velmi vzdělaní v mnoha ohledech, rychle si osvojují cizí jazyky. Neexistuje nic a nikdo, před kým by elfové kdy poklekli.
Drakomimové
Tyto bytosti pocházejí z nepsaných věků, jsou tajemní a velmi, velmi vzácní. Říká se o nich, že jsou to legendy z legend, a také to, že právě tito tvorové žijí za železnou zdí, obklopující Tanvuild. Není o nich příliš mnoho známo, jen pár zmínek v kronikách o lidech, jenž je s nimi setkali. Všichni se shodují v tom, že připomínají draky, že dokáží být nesmírně nebezpeční jako draci, a že se ve své podstatě jako draci chovají – a podle toho také dostali své jméno. Jsou velice vysocí, mají dračí hlavy na dlouhém silném krku, pevný trup a dvojici paží, z nichž největší pár slouží jako opora pro kožnaté blány, druhé jsou ruce zakončené drápy. Mají celkem krátké silné nohy. Drakomimové jsou nemilosrdní válečníci, bojující zbraněmi i zuby a drápy. Spoléhají na svůj odstrašující vzhled, sílu, rychlost, na svou hbitost, vytrvalost a řev. Zvládají brilantně pohyb na souši, vodě i ve vzduchu, nezastaví se před žádnou překážkou, ani před jinými rasami. Přezdívá se jim „požírači duší“…
Hráči: (6/7) Deloran, Lauri, Padre557, SiragoN, Torq, Zaelander

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

V jeskyni nejsou žádné veřejně přístupné příspěvky.


↑ navigace

Záložková navigace