Meta Tribe Chronicles (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Meta Tribe Chronicles

Pán Jeskyně:

Hayate

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Pro zájemce, které neláká pravěk- Ten brzy přejdete a hra bude více pdoobná hře o trůny, čí mvíce vás bude hrát :-)
Kmen je nejdůležitější součástí života. Dává vám bezpečí, jídlo, domov a jistotu, že když bude třeba, pomůže vám někdo. Není to však zadarmo. Musíte také přispět, ať už lovem, sběrem bylinek, moudrostí či stavěním. Kdyby dávno na vzdálené planetě se začal utvářet nový druh. Zatím žijí pouze v jeskyních a sami vlastně neví, jak správně lovit či jak rozdělat oheň, ale čas vše ukáže. Budeš to zrovna ty, kdo přijde na nové technologie, na to jak postavit dům, rozdělat oheň nebo udělat lahodné zvířátko?

Klíčová slova:

Kmen, Pravěk, Meta

Jaké hráče:

Hledám především aktivní. Mám již díky nové práci čas psát víceméně každý den, občas ob den a tak budu také činit. Nechci tu hráče, co se přihlásí a pak se mi na to vyserou. Bude fajn, když napíšete do poštolky, aby jsme se domluvili na postavě :-)

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (4/8) CoolGuy, Crimus, Kelzat, Padre557

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|

Pán Jeskyně - 25. května 2018 10:43
Pán jeskyně Hayate

// Zdravím, mám novou jeskyni na motivy Fallout Série. Trošku upravený, ale stále fallout

https://www.aragorn.cz/herna/fallout/?_t=1527237749#kom

rád vás tam uvidím :-)

Takkar - 4. května 2018 16:46
Takkar

//Uhodls :D

Pán Jeskyně - 4. května 2018 14:15
Pán jeskyně Hayate

// Tu je tedy nejspíš řada na mě že?

Pán Jeskyně - 9. dubna 2018 10:00
Pán jeskyně Hayate

// Zdravím. Založil jsme další jeskyni. Tentokrát něco jako 3. světová. Moc rád vás tam uvidím lidi, pokud budete aktivní. Důvod zakládání nových a nových jeskyní je ten ,že žádná není aktivní, takže se prostě nudím!

https://www.aragorn.cz/herna/maminko-vratim-se-jako-hrdina/

Orfu - 7. dubna 2018 14:21
Orfu

//hlavně že sám nemám moc čas a hra neměla tempo který by mi připomnělo že mám odepsat.

Pán Jeskyně - 6. dubna 2018 15:00
Pán jeskyně Hayate

// Ok. Tak se chci jen zeptat co je důvodem. Zda jsem to nějak špatně psal, chyby v textu nebo prostě sis představoval jiný děj? Jen abych věděl co zlepšit do příště. Pokud nevadí že tak ptám teda. Popřípadě co udělat pro zlepšení a nalákání tě na hraní?

Orfu - 6. dubna 2018 14:52
Orfu

//mám toho teďka hodně a moc mě to neláká hrát

Pán Jeskyně - 6. dubna 2018 11:44
Pán jeskyně Hayate

// Pokud tu už ostatní nechcete hrát ,tak to řekněte, aŤ se zbytečně nezdržujeme

Takkar - 2. dubna 2018 17:20
Takkar

Každý můj krok začíná být jistější a jistější, bolest sice úplně nezmizela, avšak jakýmsi zvláštním způsobem jsem si na ni zvykl, takže mě již tolik neparalyzuje.
Už, už se chystám Kharja popadnout, když v tom se vyřítí polomrtvý Joturgo a uštědří Kharjovi pár dobře mířených ran.

Hnedle na to Kharja odhodí mým směrem, který se delšímu letu vyvaruje jen díky mé zpevněné paži, která ho srazí na zem.
Tohle však bylo pro Joturga zřejmě už příliš, a proto už jen leží na zemi a chrchlajíc krev se s námi snaží komunikovat.
Situace je pro mě naprosto bizarní a můj mozek zpracovává okolní vjemy a informace s tak děsivou přesností a hloubkou, že téměř zažívám přetížení smyslů.

Nakonec však přeci jen převládne síla vůle a já přestanu zběsile těkat pohledem a pohlédnu na Kharja, snažícího se zachránit si vlastní kůži pomocí chabých výmluv.
Mám chuť z něj vymlátit informaci o možné protilátce, ale nakonec se ovládnu, navíc když stihne zmínit něco o bylinkách, jež by mohli celý kmen zachránit.
"Už žádný další podrazy, rozumíš Kharjo...?"
zahřmím k bylinkáři výhružně a poté kontroluji jeho práci na protijedu.
Tu a tam zkontroluji Joturga, zda stále žije a smiřuji se s tím, že sám nemohu nic moc dělat. Musím věřit Kharjovi a té jeho divné pastě!

Nejdříve je samozřejmě ošetřen náčelník, jelikož s jedná o nejdůležitějšího zástupce kmene.
Chvíli nervózně pozoruji co se bude dít, ale nakonec s úlevou zjištuji, jak křeče ustávají a náčelník přestane chrchlat krev a vypadá to, že je prozatím stabilizován.
Kharjo takto přistupuje ke každé otrávené oběti dokud není řada na dvou posledních, mně a Joturgovi.
Jeho samotného jsem se snažil mezitím udržovat na živu a při smyslech, alespoň do té doby, než mu bude podána protilátka.
Sám jsem na tom nebyl nejlépe, ale můj imunitní systém si s jedem částečně dokázal poradit a díky tomu jsem vlastně stále mohl stát na nohou a starat se o umírajícího Joturga.

Kharjo k nám nejdříve nervózně přistoupí, nakonec nás však oba také ošetří a já si konečně mohu oddychnout.
V ten moment však Joturgo začne opět plivat krev spolu s onou bylinnou pastou, čímž se vytváří nechutně kašovitá směsice. Kharjo se pokouší aplikovat protijed znovu, avšak zdá se, že už je příliš pozdě a Joturgo právě prožívá své poslední bolestivé okamžiky života.

Krev se mi nahrnula do obličeje, mé pocity a dojmy se zmateně mísí když vidím, jak zmateně a zoufale na mne hledí Joturgovi oči.
Vidím jak se mu opět křečovitě rozevírají ústa, slyším jak lapá po dechu a snaží se i přes neustálý proud krve ze sebe něco vydat.
"To bude v pořádku, věř mi. Dneska tu už nikdo...."
řeknu lehce roztřeseným hlasem, a když se zadrhnu uprostřed věty, tak se nervózně zasměju.
Jedna z věcí, která mi pomáhá se vyrovnat se zjištěním, že v téhle situaci nejsem schopen ničeho jiného než milosrdného lhaní.

Přeruší mě Joturgova poslední slova, po kterých boj mezi životem a smrtí na dobro skončí. Těkající zorničky se zastaví, nepravidelné a zběsilé nádechy na dobro přestanou, jen ta zasraná krev neustále vytéká.
"Kurva, to né...né..."
zakleju v mysli zatímco bezradně klečím nad nehybným tělem svého přítele.
"Do prdele.....!!!"
ulevím si nahlas s pohledem zabodnutým do nebes, na to vstanu od těla a zběsile se rozhlížím kolem sebe až dochvíle než najdu Kharja.

Ihned na to ho přitlačím na zem a tak trochu i přidusím.
"Dobře mě poslouchej, Kharjo. Teď se postaráš o to, aby tady už nikdo další zbytečně neumřel, je ti to jasný...?!"
řeknu pevným a důrazným hlasem zatímco se mu dívám přímo do očí.
"Jestli tady tvou vinou zemře kdokoliv další, tak budeš ještě litovat, že si mě tu nenechal chcípnout jako Joturga, rozumíš mi?"
dokončím vět a poté ho pustím, uvolním stisk a vydám se zkontrolovat stav našeho náčelníka.

Gestem ruky si přivolám jiného léčitele, jen kdyby náhodou náčelník ještě potřeboval ošetřit.
"Jste v pořádku, pane...?"
zeptám se náčelníka starostlivě, když spolu s léčitelem kontroluji jeho stav.

Pán Jeskyně - 15. března 2018 14:45
Pán jeskyně Hayate

// A co tady? to nikdo jako nehraje? :D

Pán Jeskyně - 12. března 2018 12:43
Pán jeskyně Hayate

// Omlouvá mse za svojí neaktivitu... trpěl jsme 40 horečkami a tak nějak jsem si dával pauzu od všeho. Od středy budeme ve všem pokračovat ,teĎ musím dohánět práci

Pán Jeskyně - 1. března 2018 17:30
Pán jeskyně Hayate

// Jsem rád že se líbí. S Crimusem jsem to pořešil, aby nebyl naštvaný :)

Takkar - 1. března 2018 16:42
Takkar

// Pěknej plot twist lidi, ale co teď bdue chudák Crimus dělat? :D

Joturgo - 1. března 2018 11:02
Joturgo

Jakmile dostávám dávku od Kharja, tak ji ne příliš věřícně pozřu. Bohužel zvracení ji ze mě nejspíše dostalo pryč a tak na rozdíl od ostatních, kteří se uzdravují já cítím stále větší a větší slabost.

Kharjo se do mě snaží narvat další dávku, ale já už nemohu. Nemohu se hýbat a jen bezvládně ležím, aspoŇ m ito tak připadá. Mám pocit, že občas pohnu nějákým svalem, ale cítím, že krev, která mi jde ze žaludku padá zpět a naplňuje mé plíce. Pokusím se ještě přes krev a zuby přecedit
,, Takkare... Ta-takkare! Buď hlavním... hlavním lov... hlavním lovcem. Předávám t..."
to už mě však přestane poslouchat i celé tělo. Mluvením jsem částečně krev dostával ven, ale bohužel už ani mluvit nemůžu.

Vím, že je konec, ale takhle? Takhle umřít? Zadusit se vlastní krví kvůli zášti nadutého bylinkáře?! Zřejmě jsem nebyl dost chytrý, abych počítal s jeho zášti a tím, že otráví celý kmen jen, aby mě mohl zabít. Musím spoléhat na Takkara, že ochrání kmen. On jediný to nyní může dokázat... já už bohužel... musím odejít. Avšak odcházím s darem, který jsem měl šanci získat a využít... odcházím jiný a lepší. Bolí to, chci se nadechnout, ale... cítím jen svojí krev... jen svojí krev

Pán Jeskyně - 1. března 2018 09:56
Pán jeskyně Hayate

// Kelzate... ty si pořádně čti příspěvky, protože tam píšeš úplné nesmysly...

Všichni jste se svíjeli v bolestech. Orfu se pokusil odejít ,alebolest jej složila k zemi a nemohl jít dál, sotva se plazil. Takkar a Joturgo se vydali směrem ke Kharjovi. Joturgo se těžce doplazil až k němu a následně mu vrazil pár ran, ačkoliv velmi slabých oproti jeho plné síle. Když byl Kharjo odhozen Joturgem, narazil na Takkara, kterému se okamžitě vyhnul, protože tušil, co může stat.
,, Já nic neprovedl! To musí být nějáká nemoc...
nejspíše to zvíře bylo nemocné! Ale... ale dneska jsem objevil bylinky, které by mohly pomoct!"

říkal až skoro vyděšeně.

Začal v rychlosti drtit bylinky a dělat z nich pastu a poté přispěchal k náčelníkovi a dal mu hrst do úst. T ostejné s ostatními. Takkara a Joturga si nechal na konec, zřejmě proto, že se jich nejvíc bál.

Chvíli se všichni ještě svíjeli v bolestech, ale pomalu přestávali. Náčelník přestal vracet krev, avšak nevypadal vůbec dobře. Všem se jinak ulevilo. Až na Joturga, který ještě chvíli zvracel krev, čímž nejspíše ze sebe dostal i danou pastu. Když se mu Kharjo pokusil dát pastu znova, tak se už Joturgo nemohl hýbat a vypadalo to ,že se dusí vlastní krví. Z úst mu krev jen lehce prskala a zvuky utápětí se ve vlastní krvi byly slyšet po celé oblasti. Všichni byli potichu a sledovali poslední chvíle Joturga.

Naposledy s sebou párkrát zatřásl, zalapal po dechu a jeho tělo bylo bezvládné. Hlava mu spadla na stranu a z úst se mu vylila krev, která smáčela půdu pod ním... Kharjo vypadal zaraženě, zřejmě tohle vážně nečekal. Všichni mlčeli a sledovali, jak jim za jeden den umřel již druhý hlavní lovec...

Joturgo - 1. března 2018 09:44
Joturgo

Cestou zpět ke kmeni spíše mlčím a přemítám si, co se právě stalo a hlavně co bude následovat. U jeskyně nás přivítá náčelník, což s radostí opětuji. Sedneme si všichni společně k námi dnes ulovené zvěři a začneme hodovat. Jsem rád, že jsem mohl dopomoci k takovému úlovku, který nasytil celý kmen. Jen škoda, že to vyvolalo takové problémy. Byl to náročný den... velmi náročný.

Jak jsem však vzápětí zjistil, tak den ještě nekončil. Všichni kolem se začali chytat za břicho a já následně také. Bylo to jak kdybych v břichu měl ostny od štětinovlka, které se mi tam otáží a rostou. V tom mi z úst vytryskne krev a já vytřeštěně koukám před sebe co se to děje. I Takkar a Orfu mají problémy. Nejsem jediný. Najednou začne zvracet krev i náčelník. Takže naším ozářením to nebude... Rozhlížím se kolem, přitom co klečím na zemi a vrhám krev pod sebe.

Je tu víc členů, kterým nic není, avšak mezi nimi je i Kharjo. Ten zmetek! Chce s nás zbavit ,aby mohl vládnout a udělat ze sebe modlu! To mu nemůžu dovolit!

Prásknu pěstí do země, abych se vzepřel a potlačil bolest. Nejde to. Ale musím. Proto se spíše po čtyřech odrážím směrem ke Kharjovi
,, K-K-Kha-Kharjo! Ty Zb-gg-abělče! C--co jsi to provedl?!"
zasyčím skrz zuby. Zařvu bolestí a ze všech posledních sil co mi zbývají se postavím na nohy a skočím přímo po něm a dám mu pořádnou ránu do břicha a následně do obličeje
,, Za-z-zachraŇ náčel...."
nedořekn ua vyzvracím krev přímo vedle něj
,, náčelníka. ZachraŇ náčelníka ty zbabělče!"
řeknu mu rázně, při čemž jej nejspíš i poprskám krví. Držím ho kolem krku, ale neškrtím. Seberu všechnu sílu, vstan ua odhodím ho směrem k náčelníkovi. Sám padnu na zem a držím se za břicho.

Takkar - 21. února 2018 19:57
Takkar

Konečně dorazíme do vesnice, již z dálky si lze povšimnout několika sloupů kouře dokazujících, že si naši soukmenovci dokázali s novými vynálezy vcelku rychle poradit.
Myšlenka je vcelku optimistická a oheň se jeví jako užitečný, avšak kouř by mohl přilákat nezvané hosty a pokud někdo na oheň pořádně nedohlédne mohl by se neopatrností rozšířit po celé vesnici.
Všem těmto věcím se bude třeba v budoucnu vyvarovat a já již promýšlím, jak ostatním rozdám úlohy ohledně bezpečnosti při zacházení s ohněm a díky pohledu na kouřové sloupce se mi hlavou začnou rojit nápady, jak využít kouře ke komunikaci na velké vzdálenosti.

Ze zamyšleného, možná až zasněného stavu mysli, mě vytrhne vřelé přivítání od kmene a převážně od náčelníka Jorduna.
Oplatím náčelníkovi vřelým úsměvem, který nás ihned zve k jídlu, které jak se zdá bylo v naší nepřítomnosti připraveno.

Nemám zrovna moc velký hlad a proto si ze slušnosti dopřeju jen pár malých soust. Jelikož se cítím především vyprahlý, tak skromnou dávku jídla zapijím velkými loky vody.
To už si však začínám všímat, že něco není v pořádku. Všichni kolem mne se začínají v bolestech popadat za břicho a s hrůznými grimasami jeden po druhém popadávají na zem, kde se svíjí v skoro smrtelné agónii.
Joturgo a náčelník dokonce začnou vykašlávat a pomalu ale jistě začínám pociťovat podobné symptomy i na sobě.

Díky pár soustům a notnému nařadění vodou, nejsou sice mé bolesti tak nesnesitelné, ale přesto se cítím, jako kdybych zhltnul misku plnou střepů.

"Že by v tom zvířeti bylo něco zkaženého nebo že by snad přenášelo nějakou nemoc?! Ale na zkažené věci jsem v minulosti žádnou takovouhle drastickou reakci organismu nezaznamenal."

V této situaci se cítím zcela bezmocný a naprosto zmatený, sám vůbec nechápu co se děje.
Chtěl bych ostatním jakkoliv pomoci, ale zkrátka mě vůbec nenapadá jak...
Jak tak s hrůzou v očích přejíždím po svém okolí všimnu si v povzdálí postávajícho Kharja, který bez jakýhkoliv příznaků nemoci zcela bez emocí a s chladným vypočítavým výrazem ve tváři, sleduje celý bizarní úkaz.

Pomalu si začínám dávat dvě a dvě dohromady, to přece on je místní bylinkář a mastičkář, stejně jako my byl obdařen novými znalostmi a o různých bylinách a jejich účincích musí nyní přece vědět mnohem víc než mi ostatní!
A nejenom to, měl přece jasný motiv něco takového spáchat jelikož to byl on, kdo byl Joturgem vyčleněn do ústraní a nejspíš se chtěl pomstít a poté možná ukojit svůj spasitelský komplex. Tak jako tak mu to neprojde!

Schromažďuji veškerou svou vůli, která mi v tělě zbývá a díky opření o oštěp se mi podaří se postavit. Koncentruji všekerou svou mentální energii na pohyb a souboj s neznámou látkou v těle, prostě nedopustím, abych zemřel dokud z toho parchanta nevymlátím, co s jídlem provedl a jak to napravit!

"Dnes už nikdo nezemře...!!!"
zahřmím rozhodně v mysli a snad jen pomocí vůle, možná přeměny organismu ale hlavně opory svého oštěpu, se začnu pohybovat směrem ke Kharjovi, každý můj krok začíná být pevnější a plynulejší.
Oči mi žhnou zlostí a odhodláním, oštěp skoro drtím v rukou.

Pán Jeskyně - 14. února 2018 07:00
Pán jeskyně Hayate

// ok... s tebou asi nic neudělám mno :D

Orfu - 13. února 2018 09:25
Orfu

U ohně jsem se mohl v klidu vyspat beze strachu že mě něco sežere.
Když jsem se probral čekalo mě nemilé překvapení. No nemilé, vrátili se dva lovci takže zase bude jídlo, ale nemilé v tom že jeden z nich vypadal nemocně nebo prokletě než začal i s náčelníkem zvracet krev. Nezmohl jsem se na nic, jen jsem hleděl na ně.
To už bylo ale zle i mě. Vydal jsem se k řece a začal jsem pít vodu. Doslova ji hltat.

Pán Jeskyně - 6. února 2018 09:44
Pán jeskyně Hayate

Pomalu se stmívá a všichni se začínají stahovat k jeskyni a k ohni. Tentokrát jsou zde dva ohně. Jeden v jeskyni, který ji vyhřívá a druhý kousek od jeskyně, kolem kterého kmen posedává. Díky tomu ,že nyní již vědí, jak oheň rozdělat, tak si nemusí lámat hlavu s tím, kdy bude další a nemusí šetřit.

Všichni si už začali šuškat, kde Takkar a Joturgo jsou, zda nezápasí spolu o pozici hlavního lovce či zda neutekli, protože se již několik hodin nevraceli. Mezitím se zvládl vrátit i Orfu.

V tom se z houští vynoří Takkar a Joturgo. Náčelník je přivítá a řekne ,že je rád, že dorazili v pořádku.

Chvíli se ostatní baví a hodují na ulovené zvěři. Najednou se začnou někteří členové kmene chytat za břicho, mezi nimi i Takkar, Joturgo, Orfu a náčelník. Náčelník a Joturgo začnou najednou i zvracet krev. Motá se vám hlava a máte nesmírné křeče v břichu, jak kdyby vám někdo zevnitř páral střeva a žaludek.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace