Myrmadryon Arcana (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Myrmadryon Arcana

Pán Jeskyně:

Dallock

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Svet velmi podobny svetu Warcraft, je vsak originalni. Myrmadryon Arcana je magicka plan, do ktere se da dostat jedine teleportacni branou(vedecky vyrobenou aneb magickou). Bohuzel tenhle svet objevili lide ze Zeme budoucnosti, kde uz vladne jenom chamtivost a mammon, touha po moci a pokoreni. Do sveta byl prenesen mlady hoch, nic netusici o jeho pravem ucelu v tehle magicke plani. Ma se proste za vojaka, netusiciho ze je do neho investovano miliony kreditu na jeho kyberneticke vylepseni, on si mysli jenom ze ho vojenska organizace zachranila pred smrti z nevylecitelne choroby. Ma prisny zakaz ve styku s tamojsimi obyvateli, to se vsak samozrejme neda ovlivnit...
Ve svete Myrmadryon Arcana jsou vsechny bezne rasy ako elfove, trpaslici, skritci, goblini, gnolove, orky, ogry... co budu jmenovat, fantasy hraci to vsichni vedi. Je to hra, kde se svet moderneho cloveka setka se svetem neznameho vedeckeho elementu - magie a o jeho dopade. Preji prijemnou hru. ;)

Klíčová slova:

magie, fantasy

Jaké hráče:

Vsechny zbehle v historicke(stredoveke) fantasy. A kohokoliv kto se chce do toho sveta vplizit :D

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/15) Alitera, CoolGuy

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|

Pán Jeskyně - 3. června 2018 19:15
Pán jeskyně Dallock

*dobry umysel :)

Hawke z Kaedwenu - 3. června 2018 17:48
Hawke z Kaedwenu

*Aspoň nesmáznou jeskyni...*

Pán Jeskyně - 3. června 2018 17:18
Pán jeskyně Dallock

*ziadna*

Hawke z Kaedwenu - 2. června 2018 18:06
Hawke z Kaedwenu

*Aktivita*

Hawke z Kaedwenu - 7. dubna 2018 18:04
Hawke z Kaedwenu

Cestou k Bettsy se ve vsi neděje nic neobvyklého spíš naopak.
Všude okolo je hlučno, hospodyně venku drhnou a věsí prádlo, sedláci jsou buď to na poli a nebo postávají u svých staveních a přitrouble na mě zírají, když procházím.
Zkrátka klasický obrázek venkova - plno bahna, domácích zvířat a tupých výrazů.

Při cestě se proto pohroužím do svých myšlenek a přemýšlím o svém případu.
Stále mi vrtá hlaovu podivně vypadající postava, kterou jsem dříve spatřil u vstupu do vesnice.
V ten moment mě zrovna oslňovalo sluneční světlo, takže jsem i přes své vytříbené smysly nevšiml mnoha detailů, avšak vypadalo to, jako kdyby v náručí držel uzlíček, který tak trochu připomínal nemluvně.

"Že by snad tohle byl ten hledanej prcek...?!"
projde mi nakonec hlavou zajímavá úvaha, která by možná mohla přispět k řešení problému.

To už se, ale, objevím na návsi, kde se opět neděje nic nevšedního.
Drobní obchodníci se snaží překřičet jeden druhého a své zboží skoro vnucují všem kolemjdoucím, jeden již stihl osočit svého konkurenta z toho, že prodává zkažené ryby. Nedaleko jsou dokonce slyšet i pravidelné údery kladiva, mě však zaujme budova kamenného chrámu uprostřed návsi.

Nepřímo tenhle kamenný kostelík, ale člověk, který před ní stojí a se zmateným pohledem se rozhlíží okolo náměstíčka, ale hlavně - v rukou drží to DÍTĚ!!!¨

"Zase ten uzlíček, to by znamenalo, že se jedná o to samé děcko, které přinesla ta neznámá postava. A jaká je pravděpodobnost, že se tu, za tak krátkou dobu, ztratilo více takových novorozenať?
To musí být ten ztracenej prcek...!"


Svižným krokem se vydám ke stále se rozhlížejícímu muži držícímu dítě.
Zblízka rozpoznám jednoduché roucho, takže se nesjpíš musí jednat o nějakého místního duchovního představitele.

"Zdravím, otče."
prozradím svým klasicky monotóním hlasem.

Muž najednou přestane zmateně těkat očima po okolí a se zájmem pohlédne na toho, kdo ho oslovil, přičemž si ho zkoumavě prohlédne od hlavy až k patě. Když pohledem zavadí o dva meče, tak pocítím jak jemně znervózní a poté, co si všimne mých ne zrovna obvyklých očí dokonce lehce vyjekne.

"B..b..buď z..zdráv, s..synu"
vykoktá nakonec a couvne k vchodu do kamenného kostelíku.

"Co..ehmmm...co tě sem přivadí k prostému služebníkovi Božím...?"
dodá s menším odkašláním, avšak stále s poněkud defenzivním postojem.

Shovívavě pohlédnu na vyděšeného kněze a poté spustím.
"Uklidněte se padre, jsem tu, abych pomohl.
Mé jméno je Hawke a jako zaklínač jsem byl pověřen vaším rychtářem kontraktem na nějakou místní bestii.
Prý ohrožuje místni vesničany, krade dobytek a nedávno prý dokonce čmajzla děťátko jakési Betsy..."

při posledních slovech sklouznu pohledem k nemluvněti.

Kněz se na chvíli zamyslel, vypadalo to, že se mu poněkud ulevilo.
"Zaklínač říkáš hochu? Ale něco takového já neznám, avšak slyšel jsem ty místní zvěsti.
To všechno určitě šíří ten ničema krčmář z té nalejvárny od naproti.
Ten neznaboh snad nemá nic jiného na práci, než jen děsit chudáky místní.
Jednou dokonce ten syčák..., ale kvůli tomu tady zejmě nejsi synku, že?"

spustí najednou kněží, ale naštěstí si uvědomí, že zbytečně blábolí a tázavě na mne pohlédne.

"Je to vskutku pravda, pár zvířat se již ztratilo, ale určitě je nemohla unést žádné bestie, spíše bych to dílo přisuzoval nějakému závistivému sousedu.
Ale, Betsyno nemluvně se doopravdy nedávno ztratilo, a když tak koukám na tohle škvrně, tak musím říct, že je mu vcelku podobné.
Dnes mi ho přinesl takový zvláštní člověk, oblečený byl v nějakém divném hábitu, nu a jak rychle se objevil, tak hned zmizel a dítě mi tu nechal na krku."


"Hmm, tak se to potvrdilo, nejspíš to je doopravdy to ztracené dítě.
Betsy bude mít určitě radost, to ale neřeší toho divného tvora, který dítě přinesl a stále nic pořádného nevím o té bestii, mohl bych se ješ...."


"Byl bys té dobroty hochu a odnesl Bettsy jejího chlapečka?!
Určitě bude ráda, no a to víš, jsem tu poněkud zaneprázdněn a povinnosti nepočkají."

vytrhne mě náhle z přemýšlení padre, bez řečí mi vtiskne děcko do náručí a vydá se zpět do kostelíku.

"Počkejte otče, ještě jsem chtěl..."
stihnu ještě říct, než za sebou muž zabouchne dveře a já se ocitnu zpět urpostřed ruchu náměstí s dítětem v náručí.
"No bezva, teď se o to škvrně budu muset postarat já. Ten pánbíčkář mi teda taky zrovna moc nepomohl, snad něco zaslechla Betsy. Určitě bude vděčná, pokud vrátím dítě v pořádku..."
zamyslím se když chovám Betsyina malého přičemž se vydám tam, kam jsem původně mířil.

Erlina - 19. února 2018 18:49
Erlina

Cesta byla tichá, ale bez problémů. Lidé byli rádi, že mají dostatek dřeva a nemusí se nikde pro něj pachtit. „Ano úžasný pocit, hodně nám pomáháš," věnuji mu úsměv a pak sesednu. „To pozvání zítra na ty lívance platí, jestli budeš chtít," pohlédnu na něj plaše nahoru na kozlík. Pak si vezmu košík. „Ještě jednou děkuju, že si mě vzal sebou," usměju se a vydám se domů.

Když jsem přišla, všude byla tma. Z úst se mi vydralo tiché zaklení, když se mi málem podařilo přerazit o židli. Košík jsem položila na stůl a rožla svíci. Drobný plamínek, sice nedokázal poskytnout světlo pro celou místnost, ale já měla tu výhodu, že mi ho stačilo velmi málo. Zatopila jsem v kamnech a dala si ohřívat jídlo. Bylo mi jasné, že matka se nevrátí dřív než za dva, tři dny, proto jsem nijak nespěchala. Chvíli jsem si sedla a začala dřímat. Byl to dneska hodně nezvyklý a náročný den.

Pán Jeskyně - 15. února 2018 13:01
Pán jeskyně Dallock

Este s ustami od cukru, sa usmial na Erlinu a svihol opratami, aby sa pohli do dediny. Kone isli s namahou, zrejme to prehnal, taktiez mal pocit ze sa koleso vozu nejako vzdychavo ozyva. Nastastie cesta ubehla dobre a prichod do dediny bol vitani ludmi, ktori si chceli prevziat brvna, so sekerami a pilkami v rukach. Na tvarach im bolo vidno, aki su vdacni ze maju o starost menej s drevom. Is sa pozrel na Erlinu a znova sa usmial.
"Celkom dobry pocit."

Dom sluzticky Betsy bol chudobny a chatrny, to uz bolo vidno aj podla bordelu na dvore. Bez muza, sama s dietatom sa tazko obracalo. Prave vesala pradlo na dvore na chatrne provizorne dve tyce zapichnute do zeme s povrazom uviazanym o ich konce. Na sebe mala jednoduche platene saty, so suknou az po zema a dost velkym dekoltom, na tvari ustarany vyraz. Takto posobila posledne dni. Nikto ju nevidel usmiat sa uz niekolko tyzdnov.

Hawke z Kaedwenu - 7. prosince 2017 15:57
Hawke z Kaedwenu

S mírným překvapením si prohlédnu smějící se dav lidí, kterým projednou mutant zas tolik nevadí a s mírným sebeuspokojením se mi na rtech vyloudí menší úsměv.
Dál už se však má pozornost soustředí opět na krčmáře, který mi začne vykládat dodatečné informace.

S menším povzdechem shledávám, že toho opravdu není mnoho a na to, abych zde hlídkoval noc co noc po dobu jednoho celého měsíce rozhodně nemám sebemenší náladu nebo čas. Odkáže mě však ještě na jiného muže jménem Kalvir.

Na toho skutečně není zrovna hezký pohled, otrhaný oděv, špína snad za každým nehtem, rozcuchané prošedivělé vlasy, tvář trochu opuchlá a jemně zabarvená do fialova, značící odcházející ledviny a ten pach, čpějící z jeho místa a mísící se s mastným oblakem uvnitř hostince...

Zkrátka, někdy se mi zdá, že jsou mé zoostřené smysly prokletím, snad jsem měl na té lavici na Kaer Morhen raději zemřít.

Na temné myšlenky však není čas, čas tlačí a denního světla pomalu ubývá, co když se příšera rozhodne zaútočit zrovna v dnešní večer? Musím u toho být!
Pomalým, ale rozhodným krokem se rozejdu k otrhanému Kalvirovi a vyslechnu si jeho verzi příběhu.

Zní to téměř stejně jako každá báchorka, kterou jsem zatím od všech různých k smrti vystrašených sedláku měl tu čest slyšet.
Opravdu se mění jenom místa a detaily a zkrátka prostý lid se stále, zcela oprávněně, bojí neznámého.

Jedna věc mě na jeho slovech, ale opravdu zarazila a to, že ten místní netvor nosil temnou kápi.
"Příšery přece vůbec nenosí žádné oblečení a rozhodně postrádají inteligence pro jakési estetické cítění ohledně poslední módy.
Že by se jednalo o nějakou inteligentnější potvoru: bruxu, přízrak nebo dokonce i vyššího upíra?!"


Příliš mnoho otázek, ale příliš málo odpovědí. Kývnu na otrhance a na znamení díku před něj položím zlaťák, nejspíš novigradskou korunu.

Už, už jsem na odchodu, oblékám si svůj cestovní plášť, když tu náhle mě zarazí chlapecký hlas, který se nejspíš také ještě chce poddělit o nějakou informaci. Pohlédnu na něj a vyslechnu si ho.

Informace se ukáže jako vcelku užitečná a stane se tak jedním z prvních užitečných vodítek, která můžu začít sledovat.
Ještě před odchodem tak opět kývnou hlavou, poděkuji za poskytnuté informace a vydám se opět ven z hostince vstříc své první stopě.

Erlina - 25. listopadu 2017 19:03
Erlina

Chvilku mi trvalo, než jsem našla ono místo, kde zůstal můj košík. Na štěstí oba džbánky v něm zůstaly nepřevrácené, čemuž jsem byla ze srdce ráda. Na několik okamžiků jsem si sedla do trávy, abych se vydýchala z toho běhu. Jednu chvíli se mi zdálo, že slyším někoho se pohybovat nedaleko. Srdce se mi sevřelo strachem po tom, co se stalo tam u té podivné věci z nebe. *Co když zde ještě některý z nich je? * bleskne mi hlavou. Raději se postavím, vezmu pro co sem přišla, a vyrazím zpátky. Neohlížím se, ale jdu co nejrychleji zpátky k Isgauldovi. Zastavila jsem se až na kraji mýtiny a opřela se o strom. Chvilku mi letělo hlavou, co je u všech bohů zač. Vždyť tohle neunese ani démon, a to, že mají větší sílu než lidé. Když se dech zklidnil a srdce přestalo bít jako zvon, zamířila jsem k vozu, kde seděl na kozlíku a dojedl buchty. „Promiň, že to tak trvalo," usmála jsem se a sedla vedle něj.

Pán Jeskyně - 17. listopadu 2017 22:02
Pán jeskyně Dallock

Ako sarkasticky zavtipkoval, mnohi v krcme sa uskierali a chechtali. Krcmar ale zvaznel.
Mozem ti poskytnut len malo, cudzinec. Vsetko co vieme, je len to, ze si chodi po deti v noci. Dva, alebo trikrat za mesiac. Rozhodil rukami, v jednej handra, v druhej prazdny krcah, div mu z nej nevyletel.
Nikto ho nevidel, len Kalvir ho videl v tme. Ukazal na osameneho, otrhaneho muza v rohu pri okne, zmoliaceho svoj krigel v spinavych rukach. Ak sa na neho Hawke obrati s otazkou, rozhovori sa.
Neviem, ci ti mozem verit, cudzinec, ale asi je to fuk. Chcem, aby to skoncilo. Vsetci to chceme. Odpil si z piva a pokracoval, otruc si penu z ust chrbtom dlane.
Bolo to druhy krat, co nas navstivil. Tmava postava, v kapuci. Mal na sebe nieco ako habit. Zahliadol som, ako nesie naseho chlapca pod pazuchou. Chcel som ho zachranit, chcel som vybehnut... ale... Hlas sa mu zatriasol.
...nieco ma drzalo na mieste. Bol to zly pocit... velmi zly. Ako by to nebol ani clovek, ale nieco z pekla. Akoby ma k sebe ani nepustil. Len som tak stal, nohy a hlas ma neposluchali... potom som ho uz nevidel. Je tomu uz mesiac. Na niekolko duskov vypil pivo a buchol kriglom o stol. Okolosediaci, co rozhovor sledovali, len krutili hlavou.
Kalvir, uz nepi, zase rozpravas o demonoch. ozval sa niekto z vedlajsieho stola.
Obavam sa, ze viac toho uz nezistis, cudzinec. Ak sa do toho chces pustit, musis si poradit s tymito informaciami. Krcil plecami krcmar a capoval dalsie krigle pre smadnych hosti.
Pockajte, Betsy sa vratil jej maly Jordy. Hovorila, ze v nom nepoznava svojho syna. Predtym zive striebro, teraz len tupo hladi pred seba, ani nezaplace. Matka ho do mlieka musi nutit. A je nejaky... sinavy... vyhrkol jeden mladik odvedla. Ztazka mohol byt dospely. Kazdy, co sledoval ich rozhovor, sa zaraz vratil k svojim poharom s napojmi. Niektori sa zdvihli, nasadili si na hlavy klobuky a pobrali sa prec. V ludoch bolo vidiet strach.

Ako Erlina odisla hladat svoj kosik, Isgauld nakladal kmen po kmeni na povoz. S tymito stromami by mali co robit siesti, Isgauld ich nosil sam ako nic, bez znamky unavy. Aby nepretazil kone, musi to odviest na 3 krat. Len si sadol na povoz, ale Erlinu nikde nevidel. Siahol vedla seba, kde mal polozene domace buchty od Erliny, ktore si rozbalil. Oviala ho vona cerstveho peciva, naco sa mu uz aj ozval zaludok. Ani nevedel ako a vsetky zjedol, uzivajuc si kazde susto nadychaneho cesta s lekvarovou naplnou. Nevedel, ci ma na nu cakat, alebo odist. Nechcel ju len tak opustit, aj ked sa tu vyznala lepsie, ako on.

Hawke z Kaedwenu - 10. listopadu 2017 17:38
Hawke z Kaedwenu

Ihned poznám ironický podtón v krčmářově hlase a křivé úsměvy všech místních vesničanů to dávají ještě více na jevo.
Na tváři se mi objeví lehký úsměv, sednu si k baru a pohlédnu na krčmáře.

"Jistě, starostlivějšího člověka jsem v životě neviděl, jak ten se o životy svých milých spoluvesničanů bál.
Na kolena si klekl a dokonce mě odprosil, abych vás té zlovolné nestvůry zbavil..."

vyprávím se zřejmým sarkastickým zabarvením hlasu a teatrálně u svého vtípku rozhazuji rukama.

"Váš milý starosta mi ve své podstatě neslíbil nic, ani mi jinak při vyšetřování nepomohl.
Ale, jak tak vidím, tak vám na vesnici záleží asi o něco více..."

poznamenám při krčmářově zmíňce o odměně a kývnu na pdoěkování, když přede mne postaví korbel piva.

Pivo je tmavé a za nedlouho se projeví můj citlivý čich, který ucítí nasládlou vůni chmele a karemelu. Nedávám si zbytečně na čase a trochu si přihnu, přičemž znalecky povytáhnu obočí, když provádím degustaci.
Pivo chutná překvapivě dobře, i když obsah alkoholu by nejspíše rozesmál i malé dítě, ale chuť je přesto příjemná. Opět pohlédnu na krčmáře.

"Nechci být nevděčný, ale opravdu bych potřeboval ještě nějaké dodatečné informace o té "příšeře", kterou jste tehdy zaslechl. Příběh to byl vskutku poutavý, ale potřeboval bych nějaké detaily jako například, zda se jednalo o první incident nebo již o opakovanou záležitost. Kde se ta věc odehrála, kde žijí rodiče těch ztracených dětí, zkrátka všechny užitečné informace na které si vzpomenete..."
prozradím krčmáři a významně na něj pohlédnu, přičemž si opět dopřeju doušek piva.

Erlina - 3. listopadu 2017 15:10
Erlina

Doběhla jsem jej a usmála se, když mi nabídl, ať sednu vedle něj, což jsem, ráda přijala. „Co unesu, to unesu a pomůžu ti, a s čím si neporadím, s tím si poradíš ty," usmála jsem se na něj. „Kde tady vlastně bydlíš?" tenhle podivný rytíř mě začínal zajímat. „Jestli budeš chtít, dojdi zítra na ty lívance, udělám jich víc. V hospodě nevaří zle, ale taky se to nedá pořád jíst," mluvím, aby řeč nestála. Když jsme dorazili na mýtinu, trochu jsem vykulila oči. „Jak dlouho jsi to zde dělal?" ujelo mi, když se naskytl pohled na hromadu dřeva. „To zde bude na delší dobu. Já si doběhnu pro košík, je to jen tady za těmi stromy, a pak se na to vrhnu s tebou," usměju se, když zastavil koně. Sklouzla jsem dolů a rozběhla se směrem, kde ležel můj cíl.

Pán Jeskyně - 2. listopadu 2017 22:47
Pán jeskyně Dallock

Nez ho dobehla, u jedneho gazdu si stihol zjednat povoz s dvomi konmi, aby doviezol drevo az do dediny pre vsetkych. To uz za nim dobehla Erlina a ponukol jej aby vysadla vedla neho na pricnu, nato cmukol na kone, svihol opratami a pohli sa k lesu.
"Netreba aby si mi pomahala, tie brvna su pre teba moc tazke. Ale tie lievance zneju super." usmial sa na nu, na to sa obzrel vedla seba, kde mal polozene domace buchty, zabalene v platne, ktore este neochutnal. Pomaly dosli k cistinke, ktoru Isgauld sam vytvoril sekerou za dva dni a ku kope dreva, naukladanej ako mensia hora. Odstavil povoz a pohol sa po vlastnych ku kope.

Ked sa cudzinec objavil znova v krcme, ti co vedeli ze isiel za starostom sa pousmiali. I krcmar nebol vynimka.
"Tak ako si pochodil, cudzinec? Zaujala ta starostova ochota?" Niektori hostia sa zasmiali. Vsetci vedeli co je starosta zac. Krcmar potom zavolal cudzinca k pultu a spiklenecky nan mrkol. Poobzeral sa ci ho nikto nemoze pocut a polohlasom sa Hawkemu prihovoril.
"Neviem co ti slubil stsrosta, ale ak to s detmi vyriesis, mas u mna na dva tyzdne zdarma pitie a jedlo. Ale vsetko s mierou!" dodal so zdvihnutym prstom a nalial mu korbel piva.
"Toto je preddavok."

Hawke z Kaedwenu - 23. října 2017 20:24
Hawke z Kaedwenu

Sledoval jsem rychtáře, jak arogantně si počíná a při zmíňce peněz se div dokonce nezakucká a nepřeváží přes své bachraté břicho dolů z verandy.
Uvnitř se téměř marně snažím zadržet smích, navenek se však tvářím stále stejně, poněkud nezaujatě rychtářovými slovy.

Vše působilo až moc bizarně, rychtář svými reakcemi a slovy jen nadále dokazoval, že mu na životech a osudech zdejších vesničanů záleží asi tak jako na kravím lejně,
ke konci se snad i zdálo, že možná i to kraví lejno pro něj přece jenom mělo větší hodnotu.
Otráveně zjišťuji, že se budu muset vrátit k tomu jednoduchému blekotovi,ehhh, chtěl jsem říci počestnému krčmáři a zeptat se ho na více detailů.
"Poslal mě za rychtářem úmyslně, jelikož o únosech ví přece jen víc, než se na první pohled zdá? Možná se to bojí prozradit. Každopádně, to brzy zjistím..."

"Jistě, sbohem..."
použiji ještě poněkud zdvořilý tón hlasu a poté, co za sebou rychtář zabouchne dveře, se s menším znechucením vydám pryč ze dvora.
Cestou promýšlím tucty způsobů, jak si bachratého rychtáře pořádně podat, například použít znamení Axie a donutit ho kousek po kousku spolykat ten jeho směšný kloubouk, vytáhnout ho za límec na náves a přede všemi ho nakopat do zadku a trochu poválet v reálném životě, totiž v místní blátěnné břečce.
V tomto případě mám za to, že by málokterý vesničan vůbec pohnul brvou, aby pomohl svému milovanému rychtáři a mnozí by se jistě s chutí přidali.

Díky svým myšlenkám se při cestě slušně zabavím a hned to rychleji ubíhá.
Když tak procházím přes náves, při své cestě zpět do krčmy, všimnu si menšího kamenného stavení s věžičkou, nejspíš místního kostelíku, před kterým postává poněkud zmatený kněz a kouká kamsi do dály.
Zkusím se porozhlédnout stejným směrem a ihned zahlédnu klusat známou modrovláskou, Erlina bylo její jméno, alespoň myslím, někam k lesu. Celkem bych uvítal společnost něžného pohlaví, ale rychle mé příjemné myšlenky vystřídá smysl pro povinnost.

Na místě se tedy příliš dlouho nezdržuji, jednak nemám dobré zkušenosti s kněžími a navíc mám přece ještě nějakou práci. Vydám se tedy opět na cestu k hostinci a netrvá dlouho a ocitám se opět uvnitř známé místnosti obklopen stejnými čumily se stejně tupými výrazy.

Erlina - 23. října 2017 18:42
Erlina

Překvapeně jsem se podívala na Isgaulda, když pronesl, že nikoho nevidí. Chtěla jsem něco namítnout, ale jeho výraz mě zarazil. Na jednu stranu měl pravdu. Proč se s ním zabývat. Jen jsem měla strach, aby někomu neublížil. Nikde jsem ale neviděla jeho kouzelnou hůl, možná ji někde ztratil. Přešla jsem k otci Velesovi a podala mu košík. „Zde jsou ty bylinky, otče," usměji se na něj. „A přidala jsem tam několik buchet," dodám, když pohlédl na bílý ubrousek nahoře. „Děkuji ti," přikývl, když si vzal košík. „Omluv mne, otče prosím, slíbila jsem Isgauldovi pomoct se dřevem, než padne noc," udělám dva kroky dozadu od něj, než se otočím a rozběhnu se za mužem, kráčejícím k lesu. Dohnala jsem ho za chviličku. „Pomůžu ti to naložit a pak si skočím pro košík. Jestli budeš chtít, zítra budu dělat lívance s jahodami," usměji se na něj.

Pán Jeskyně - 22. října 2017 15:57
Pán jeskyně Dallock

Ano, taktiez si vsimol s prekvapenim toho muza "z hviezd" pred nimi, ako sa priblizili ku kostolu, ktory mal byt medzizastavka na ich ceste do lesa. Muz ako ich zbadal, okamzite zacal utekat, v ociach strach. Isgauld len pokrutil hlavou a nechapavo sa obzrel na Erlinu.
"Aky mag? Nikoho nevidim." Tym jej chcel povedat, ze by ho mali nechat tak a neriesit ho, vyzeral pomatene a stratene.
"Pockaj!" Krical za nim knaz s dietatom v naruci. Potom sa len zmatene obratil na Erlinu.
"No, vybav si to tu, ja pomaly uz idem. Dozenies ma." Ustupoval Isgauld chrbtom k brane z dedinky s rukami vo vreckach, potom sa pomaly otocil a kracal smerom k lesu. Prekvapeni mal uz na dnes dost.

"Peniaze???" S usmevom na neho vyplestil oci richtar.
"Ano, nieco dostanes, ak budem vidiet vysledky tvojej prace." Ruky si zalozil na svoje velke brucho a sledoval cudzincove reakcie. Zboznoval ludi, ktori si prijdu urcit pracu a este aj placu za nu. Z pohladu nahodneho okoloiduceho to vypadalo, akoby richtar mal u prdele osud dediny a jeho obyvatelov. Z casti to bola pravda, richtar sa staral hlavne o svoj majetok, ludia ho tu brali uz len ako nutne zlo. Obcas riesi veci ako pravy richtar, ale obcas je hluchy a slepy voci ziadostiam dedincanov.
"Chces voditka... Tak pre informacie sa budes musiet zastavit znova u krcmara, vsetky informacie sa obracaju hlavne u neho. S tym ti ja velmi nepomozem. Tu sa dospelosti dozije len 1/3 deti, naco sa zbytocne vzrusovat nad zmiznutim nejakych z casu na cas?" Z jeho posmesneho tonu by bolo jednemu zle.
"Teraz ma omluv, mam dolezitejsie veci, nez sa vybovavovat s hocijakym odkundesom z neznama." Na to sa obratil a vosiel k sebe do domu, zabuchnuc za sebou dvere.

Hawke z Kaedwenu - 19. října 2017 19:21
Hawke z Kaedwenu

Pozoruji rozjařeného rychtáře jak zopakuje krčmářovo povolání a dokonce si všímám jemně znechuceného výrazu a křivě protaženého úsměvu. Očekával jsem tedy mnohé, ale že by někdo podezříval zaklínače, při takové proslulosti, ať již nechvalné, za šarlatána, to mě doopravdy nenenapadlo.

Můj obličej zůstal po celou dobu našeho krátkého rozhovoru stejný, tedy s neutrálním výrazem a téměř bez emocí. Uvnitř jsem však s menší zlostí skřípal zuby. Nakonec jsem však na sobě dal pramálo znát, přece jen byl už jsem častován horšími urážkami a nadávání do mutantů a zasraných proměněnců je můj denní chleba. Obvinění z šarlatánství je oproti tomu ještě kompliment.

"Jsem zaklínač, lovím nestvůry, ať již lidské nebo skutečné. Bohužel, nepracuji zadarmo, to víte náš kodex a přece jen tohle je zkrátka má obživa, práce jako každá jiná. No, téměř..."
odvětím nakonec a při poslední poznámce se šibalsky zazubím.

Poznámka ohledně toho, že nemám dělat problémy jinak bych se setkal s hněvem samotného pana rychtáře a jeho nebojácné armády o dvou mužích mi vykouzlila poněkud uštěpačný úsměv na tváři.
"Vážně? Sám pan rychtář...? A kdo ještě, ti místní dva otrhanci, jejichž největším problémem je neusnout na stráži? Veselá představa...."

"Pokud se mám dát do práce, ocenil bych nějaká vodítka, například, kolik dětí se již ztratilo a kde bych našel jejich rodiče. Případně, kde se stal poslední incident..."
promluvím i po svých myšlenkách zcela vážně a profesionálně. Při svých otázkách se dlouze a pronikavě zahledím na rychtáře.

Babin Úd - 18. října 2017 09:12
Babin Úd

Netrvalo dlouho a v ústrety mi přišel postarší muž v dvoubarevném rouchu.
"To je malý Jordy... kde jsi k němu přišel, cizinče? Jeho matka Betsy se s ním už loučila nadobro."
*Nic mu neříkej, chvíli počkej.*
*Jo, počkej až nás vezme do toho domu. Pak si, ehm, "promluvíme". Sami dva. MUHAHAHA*
"Pojďte, dobrý muži, v božím domě je místo pro každého."
Mlče jsem zvažoval co dál, zatímco mě vedl dovnitř vysokého stavení s věžičkou.
*V božím?! TO. JE. KA-CÍŘ-STVÍ!*
Než jsem za ním prošel dvoukřídlou branou dovnitř, letmo jsem přes rameno zkontroloval situaci na náměstí.
U srdce mě bodlo.
*Kurva.*
*Kurva.*
*Kurva!*
*KURVA!*
Stáli tam, na kraji náměstí a ukazovala na mě. Skitarii a ta démonická holka.
*Zdrhej!*
Snažil jsem se pár vteřin dělat, jakože nic, ale nešlo to. Na zádech jsem měl tak silnou husí kůži, že jsem měl pocit, že po mě lezou tyranydi.
Měl jsem husí kůžu i na husí kůži.
"Našelsemhovlese!" Spěšně jsem ze sebe vytlačil, zatímco jsme mu vrazil dítě do náruče a odrazil se k běhu do opačného směru, než byli ti dva.
"Počkej...!" Volal za mnou.
Oběhl jsem čelo kamenné stavby, prudce zahnul, abych se skryl za její stěnu a vystřelil jsem jako blesk přímo do předu, někam dovnitř osady. Doufám, že se někde na chvíli schovám, nebo že mají zadní bránu. Budu muset najít jinou osadu...
Na konci první uličky byla malá ohrádka plná sviní, přeskočil jsem plůtek, elegantně se rozmázl do bláta a sraček mezi prasata, vyškrábal se zpátky na nohy a vyskočil, abych se přitáhl na vršek vysoké kamenné zdi která mě dělila od dalšího postupu.
Přehoupl jsem se do dvora domu který se zdál lépe postavený, než většina dalších stavení v osadě a octl jsem se tváří v tvář dvěma mužům. Jeden vypadal podobně jako ta prasata s kterými jsem si před chvílí pohověl v ohrádce, druhý byl všechno, jen to ne. Byl vysoký, dobře stavěný a měl zvláštní, skoro dravčí, pohled.
Dvůr byl uzavřený. Ideální.
*Řekni něco chytrého, dělej!*
*Ser na něj, normálně je zastřel!*
"Hmmm, kudy tudy, eh. Na trh?" Přátelsky jsem se usmál. Na mém deformovaném, zjizveném ksichtě to muselo vypadat úchvatně.

Erlina - 18. října 2017 01:31
Erlina

„Jsem ráda, že ti chutnalo," usměji se, když jsme dojedli a on mě pochválil. „Jestli bys chtěl…tak můžeš přijít častěji na jídlo," navrhnu trochu nesměle od plotny a podívám se na něj. „Ráda půjdu s tebou a pomůžu ti, jen vezmu do košíku pár bylinek, slíbila jsem je otci Velesovi, jen za ním cestou zaskočím," navrhnu mu. Rychle přejdu do komory, vezmu plochý košík na bylinky a dám do něj několik svazků a látkových sáčků. Na konec jsem otevřela troubu a vytáhla pekáček buchet. Několik jsem jich svázala do bílého plátna a položila na rostlinky. Pak jsem vzala jiný ubrousek a do něj dala taky několik kousků. Ty jsem podala Isgauldovi. „S tvarohem," dodám. Pak jsme vyrazili ven. Vydala jsem se rovnou na náves. Dorazili jsme tam ve chvíli, kdy kněz hovořil s nějakým neznámým mužem. "Pojďte dobry muž, v bozom dome je miesto pre kazdeho," dolehlo ke mě a já zalapala po dechu, když se na okamžik otočil a já spatřila jeho tvář. Volnou rukou jsem chytla Isgaulda za paži a druhou ukázala na cizince v divném brnění. „To je ten mág," vydechla jsem.

Pán Jeskyně - 17. října 2017 15:23
Pán jeskyně Dallock

Sedel za ozdobne vyrezavanym stolom a podopieral si rukami bradu, sledoval jak sa Erlina kruti okolo peci, jedlo ktore postavila na zohriatie zacalo rozvoniavat. Zaludok mu zovrel hlad, necudo, ked vacsinu dna kalal drevo pre dedincanov. Snad mu richtar tentokrat zaplati viac nez nejakych par strieborniakov, co mal len na par dni jedla v hostinci.
Pocuval Erlinu, co mu vsetko vravela. Nakoniec pokyval hlavou, i ked to nevidela.
"Kludne sa pridaj, aspon budem mat spolocnost." Slabo sa pousmial. Erlinu predtym vidaval len tak sporadicky, obdivuje jej modre vlasy a sexi postavu, inak po nej nepatral. Teraz ich dala dokopy zvlastna nahoda. Mal sto chuti sa spytat, co je to ta magia, ale na to este pride cas. Teraz si nicim zlozitym nechcel zatazovat hlavu.
Dala mu moznost aby si nabral kolko jedla bude chciet, ked isla do komory po nejaky kompot, to asi nemala robit. Do hlineneho tanier si navalal rovno pre dvoch, z tej vone sa mu krutil nos. Nato sa isiel posadit a s vidlickou v ruke cakal, nez sa k nemu posadi, aby si popriali dobru chut a pustili sa do toho.
"Si vynikajuca kucharka..." Pochvaloval si s plnymi ustami. Ladoval do seba dusene maso a zeleninu, obcas si nabral z kompotu. Bolo to este lepsie ako u hostinskeho. Dlho netrvalo a vsetko dostal do seba, len sa oprel o stolicku a odfukol si, drziac sa za brucho.
"Fajnota..." pochvaloval si.
Potom sa hned aj postavil, aby sa pobral prec.
"Dakujem za jedlo, ale coskoro sa bude zmrakat, tak to chcem stihnut. Ak chces ist so mnou, tak pod." Pocka na odpoved, ale citil trochu zodpovednost za svoju robotu.

Richtar zuzil oci, ked mu do dvora nakracal neznami chlap, ktory svojim vzhladom pripominal niektorych zaklinacov, ktorych povazoval len za sarlatanov. Oprel sa o zabradlie verandy a sledoval kazdy jeho krok.
"Tak krcmar ta posiela..." ironicky po nom zopakoval.
"Ano, stracaju se tu deti. Nikto tu ale nerozprava o nejakom netvorovi a nerad by som, aby tu nejaky cudzinec nieco nafukoval. Co si vlastne zac a co u nas chces? Prizivnikov nam sem chodi posledne dost." Narovnal sa a rozpiahol ruky. Neveril mu od pohladu, citil potiaze. Potrebuje, aby ho cudzinec presvedcil o čestnych umysloch.
"Usudzujem, ze by si sa na to rad pozrel. Branit ti nebudem, ale pokial tu budes robit problemy, tvoj pobyt v tejto dedine. Povedzme... o hlavu." Drsne sa zasmial na vlastnom vtipe, potom zase zvaznel.

V dedine nastal rozruch, mnozstvo ludi prestalo pracovat a pozeralo po divnom chlapovi, oblecenom v niecom co nepripominalo nic z toho kraja. Ked videli dieta, ktore nesie, mracili sa o to viac. Cudzincom tu nikto neveril, Isgauldovi sa podarilo vzbudit doveru miestnych az po mesiacoch. Krdel deti sa k nemu priblizil, sledovali ho z asi 2 metrov. Ked sa priblizil k velkej kamennej budove s vezickou, z dveri vysiel knaz Veles, usmievavy postarsi muz v bielo-modrom ruchu. Na ociach mu bolo vidno dobrotu. Hned sa pohol k neznamemu s dietatom, s rozpriahnutymi rukami akoby isiel rovno kazat.
"To je maly Jordy... kde si k nemu prisiel, cudzinec? Jeho matka Betsy sa s nim uz lucila nadobro." Nadsene zavolal, mozno aby aj ukludnil dedincanov, ktori uz zacali pokukovat po cepoch a vidlach. Veles sa obratil na jedneho spratka a nakazal mu, aby zbehol po Betsy a hned sa zase obratil na cudzinca. Maly sarvanec utekal niekam medzi domy.
"Podte dobry muz, v bozom dome je miesto pre kazdeho." Pozyval ho do kostola, snad aby si mohol ulavit po dlhej ceste, nieco zajest a vypit.

1 2 3 4 ... 8 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace