Rose | Prokletí ohnivého boha (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Prokletí ohnivého boha

Vlastník :

iveta

Jméno :

Rose

Ikonka :

Popis :

Na první pohled překvapivě mladá, bude jí sotva 30. Běžně nosí koženou zbroj, sic pod touto zbrojí se rýsují vydřené svaly. Ve tváři má bojovné černé šmouhy, vždy dvojici čar na každé škrani a na pažích v celé jejich délce spirálové ornamenty. U pasu široký meč v koženém pouzdře.

Tělo drobné, ale vypracované, světlé vlasy v barvě slámy, šedé oči, na krku náhrdelník tvaru kruhu s laní uvnitř. Kůže bledá, poseta drobnými jizvami z bojů. Jen jedna jizva táhne se podél lícní kosti a celou ji lemuje, čímž poskrvňuje jinak půvabný obličej své nositelky.

Pán Jeskyně:

Sidar

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Tomu zapadlému kraji se říkalo Meln. Rozlehlou úrodnou pánev odděloval od zbytku Marenského království hustý pás Smolenského hvozdu a jeho izolovanost dokonávaly Pohraniční vrchy táhnoucí se desítky mil k hranicím sousední Rolanské republiky.
Melnu vládli již více jak dvě staletí svobodní páni z rodu Hryznů. Kdysi dávno prý nosili šlechtický titul a mezi lidmi kolovalo mnoho povídaček proč a jak padli u dvora v nemilost. Pravdu však věděli jen sami Hryznové a jeho lidu to bylo vlastně jedno. Byli to dobří páni a o svůj lid a zem se starali k všeobecné spokojenosti.
Centrem bylo svobodné město vybudované na dávných ruinách v meandru říčky, které nikdo neřekl jinak než Rezavá a to pro barvu kamení, které omývala čistá voda přitékající z pohraničních vrchů. Zdejší hornina obsahovala příměs železa, ale to co se dalo, vytěžili již kdysi pradávno. Pozůstatky důlní činnosti prozrazovaly zavalené doly a ruiny rozeseté po širokém údolí. Na jejich základech vzniklo nejen svobodné město Meln, ale i nejedna ves či osada v dalekém okolí.
Dařilo se zde velmi dobře ovoci a ořechům. A obchod s jablky, broskvemi a valšskými ořechy byl hlavním zdrojem a obživy a příjmu. Místní sadaři byli zapálení a vynalézaví a po Malnském malinovém jablku a především ořechu červeňáku byla ve zbytku království velká poptávka. Hryznové dodávali dokonce i na královský dvůr. Co se neprodalo na podzim, doprodávalo se brzy na jaře. Ve starých dolech a prastarých slepeních některé odrůdy bez problému vydržely do jara a přebytky se vypálily. Ořechovka a jablečná pálenka byla oblíbeným nápojem místních.
Vše tu běželo dlouhá léta ve vyjetých kolejích, letošní úroda se zdála být nadprůměrná a doba sklizně se nezadržitelně blížila. Z ničeho nic se však mezi lidmi začala šířit nemoc. Choroba dosud neznámá rychlá a smrtelná. Brzy se ji začalo říkat prokletí ohnivého boha. Proč a zda vůbec byl Maln proklet nikdo nevěděl. Jisté však bylo, že kdo ochořel, tak až na vzácné výjimky během několika málo dnů ve vysokých horečkách, které provázel úporné průjmy a zvracení, zemřel vyčerpáním a dehydratací. Na těle mu zůstaly veliké rudé fleky, připomínající popálení ohněm. Nemoc si nevybírala a nedalo se vysledovat, zda se šíří vzduchem, vodou či dotykem. Zmírali ženy, muži, mladí i staří bez rozdílu. Jak ve městě, tak na odlehlých osadách. Maln zaplnilo naříkání, kvílení a po několika týdnech tíživé a husí kůži nahánějící ticho. Lidé se uzavřeli do svých domovů, málo kdo pochovával mrtvé. A bylo jich více než těch přeživších. Úroda pomalou opadávala pod stromy….
Král vyhlásil nad Malnem karanténu z obavy, aby se choroba nerozšířila do zbytku království. V Smolenském hvozdu armáda zřídila průsek hlídaný lučištníky. Kdo se k průseku přiblížil přivítala ho sprška šípů. Karanténa byla vyhlášena do jara následujícího roku. Nikdo Maln nesměl opustit a ten kdo chtěl dobrovolně vstoupit, se mohl vrátit až karanténa pomine. Nikdo se na pomoc skomírajícím lidem nehrnul. Objevili se jen mniši v černých sutanách, přepásaných rudým špagátem. Říkali si Bratři Torgaillovi a pozůstalým začali nabízet pochovávání mrtvých a posmrtné pomazání. Zarážející bylo, že si za práci nechávali zaplatit pohřební desátek….

Klíčová slova

Tato jeskyně nemá nastavena klíčová slova.

Jaké hráče:

Již domluveno

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (3/3) Anach, iveta, Mack

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|

Rose - 18. března 2019 20:15
Rose

Nečeká na pobízení a vyrazí za skupinou, když se procpe do její přídě a celou dobu kráčí v čele, kdyby náhodou byla potřeba její zbraň.

Ucítí mokro v botech a nespokojeně zahudruje na účet Borše, toho starého hlupáka. Cestou se dívá po zemi, jestli nespatří nějáké starší, i novější stopy v bahně. Nedivila by se, kdyby tu někdo nechal dokonce i botu, jakož se jí málem povedlo před chvilkou. Dorazí na pláž a tak si nedůvěřivě přeměří konstrukce všude kolem. Čerstvé díry v písčitých březích, někde tu určitě bude. Pohledem pátrá kolem, když zaslechne Hejkala. A, určitě ho má! Rozběhne se k psovi, zůstávajíc v patách Benovi. Pro jistotu dlaní sevře rukojeť meče.
Když doběhne na místo, odstrčí neomaleně Bena. "Já první." Sykne ostře a cpe se před něj i psa.

Benrir - 17. března 2019 11:12
Benrir

Na to jeho poplácání po rameni mi trochu spadne brada protože...týpek je to dobrej, ale já takhle takhle chválím tak možná hejkala. Ale jednu mu kvůli tomu neubalim, to zas ne. Aspoň jsem rád, že Sirka o stezce ví taky, že je Boršova, a můžeme jít rovnou a nemusíme se jen spoléhat na nějakou stopu. Ohledně šmuku mám cestou na jazyku podobnou připomínku jako Carin, ale nechám si ji pro sebe, jen na ni zabručím na souhlas, když to zaslechnu.
U potoka zakleknu, prohlížím si okolí a stopy a tiše zakleju
Nojo, voda, jestli se tu brouzdá tím potokem a leze do těch břehů, tak máme po stopě.
Až Hejkal zaštěká, zvednu se a stále sledujíc pláž a okolí zamířím k němu.
Tak ukaž kámo
přijdu k němu, rukou ho chytnu, abych si prohlédl, co ho tak zajímá. Prohlídnu si křovisko, potok pod lávkou.

Carin Lambert - 15. března 2019 12:48
Carin Lambert

Nečekám na další pokyny. Když se Sirka vydá na cestu, jsem první, která se vydá v jeho stopách.
Za nějakou dobu plahoučení se nepříjemnou a nepropustnou krajinou, začnu pro sebe tiše brblat.
"Bože, jen chlap může uvěřit tomu, že ho šmuk zavede na místo pokladu." Další vrčení a klení už je opravdu jen tiché šumění, které lze zaslechnout mezi šustivými kroky. Po chvilce mě ovšem umlčí štěkot našeho psího společníka. Zybstřím a začnu vystrkovat hlavu do výše, abych co nejdříve spatřila, odkud se štěkot ozývá.

Pán Jeskyně - 15. března 2019 12:10
Pán jeskyně Sidar

Sirka pokýval hlavou a prohodil pár slov s Margit, ta mu podal jakýsi předmět. Když se k Vám vrátil držel v dlani krátkou fajfku. Byla z tmavého leštěného dřeva s náustkem pravděpodobně z paroží. Ucítili jste jemnou kořeněnou vůni tabáku.
„Boršova libůstka, podle toho ho vyčmucháme i my“
Zakřenil se Sidka a dodal
„Vim vo jednom fleku kde se vrtal v zemi, je to kus štreky zpátky. Jak tady říkal vašnosta, pudem po tý vyšlapaný pěšině …. Dobrej postřeh, chlape“
Plácl Sirka Bena po rameni a vykročil směrem kterým jste právě přišli.
„Herky zvostanou tady“
Houkl k vám přes rameno a nasadil svižný krok. Po půlhodině jste ze stezky vykročili po skoro znatelné pěšině, která se vine kolem zarostlého potoka. Do okolí není vidět, procházíte křovisky, vysokým rákosím, mladými olšovými lesíky. Někomu dřív, někomu později promoknou boty. Spěcháte není čas na hledání suchého místa pro dokročení. A moro tu je. Sem tam musíte brodit potůček, občas zapadnete do rašeliny či bahna. Ještě že je chladno, v létě tu musí být mračna komárů. Sirka rázuje mlčky vpředu sotva mu stačíte. Po hodině lopocení se dostanete do míst kde potok meandruje v písčitých naplaveninách. Vytváří tak vysoké skoro kolmé břehy až několik sáhů vysoké a v zátočinách pak písečné plážičky. Sem tam přes koryto leží ztrouchnivělý kmen, tu trří z vody pokroucené kořeny. U jedné z plážiček se zastavíte. Vidíte pár provizorních dřevěných konstrukcí, jakého si lešení a lávky přes potok. Někdo zde do vysokého břehu kutá díry, některé jsou zarostlé, jiné vypadají čerstvě. Pláž je také rozvrtaná, vidíte několik hromádek naskládaného kamení.
Najednou se rozštěká Hejkal a zamíří k nízkému křovisku u lávky, kde usedne a významně zaštěká. Nic a nikoho však zatím nevidíte.

Rose - 10. března 2019 20:29
Rose

Ve tváři nehne ani brvou, zmínka o magii ji nemá šanci rozhodit. Stále je odhodlaná muže najít, nicméně pomůže to Margit? Neodejde snad po jejich odchodu opět pryč? Kdoví, kde vězí. Třeba by se vrátil sám. Trochu zapochybuje o vážnosti situace a tak opět zabloudí pohledem ke zdrcené Margit a ta hromádka neštěstí ji utvrdí v rozhodnutí - musí ženě pomoct.

Carin nic nenamítá, ovšem potom si s ní bude muset promluvit a věci urovnat. Cítí, že tím narušila jakousi rovnováhu. Pokusí se situaci zachránit tím, že i ona začne popohánět Sirku. "Tak šup, přines Hejkalovi Boršovi věci, ať se nezdržujem." Mrkne na psa a doufá, že zachytí pach. Je připravena nasadit vražedné tempo jen, aby celou situaci měli z krku co nejdříve.

Benrir - 7. března 2019 18:26
Benrir

Při zmínce o šmuku mi trochu ustrne. Plan byl najít zatoulanyho chlapa, co se rad mota po lese a chce vykopat poklad. Tohle smrdí něčím jiným.
hm, to zní trochu víc zamotanejs sirko. No nic. Popros paní gitu o něco Borsovo. Zkusíme hejkala jestli se chytne. Plan mám zkusit pachovou stopu kousek od domu zpatky, jestli nas hejkal vezme k te odbocce, případně až u te odbocky. Kdyby ne, zkusime jiný trik z rukávu

Carin Lambert - 5. března 2019 13:01
Carin Lambert

Pozorně vše poslouchám. zahrávat si s magií není nidky legrace. Co si to ten blázen starej myslel? A já teď kvůli tomu přijedu pozdě ke své rodině.
" Pokud co?" Vyštěknu a probodnu Sirku pohledem. "Už jsem řekla, že té ženě pomůžeme. A nehodlám to opakovat. Tak si pohněte než si to rozmyslím." Dodám se stále stejnou štiplavostí v hlase.
"Kudy?" Dodám nakonec odhodlaně.

Pán Jeskyně - 5. března 2019 10:25
Pán jeskyně Sidar

Margit se po chvilce uklidní a tiše Sirkovi něco vykládá. Sirka sem tam kývne. Nakonec vstane a dojde k vám. Rusovláska zůstala sedět na kmenu u chatrče a skryla si tvář v dlaních. Sirka se tváří vážně.

„No… věc se má tak“

Začne mluvit k Rose

„Borš našel divenj šmuk. Budou v tom nějaký magický kejkle. V noci se mlel a vykřikoval nějaký hovadiny. Přes den se pak vždycky zdejchnul. Jednou prej Margit vyklopil, že ho ta cetka dovede k pokladu. Leda hovno, spíš do záhuby. Prej byl v háji vždycky tak na půlden. Takže nemůže bejt daleko. Když nám bohové budou stát za prdelí, šlo by ho do soumraku najít…. Pokud teda...“

Trochu nervózně se podrbe za uchem a loupne okem po Carin..

Rose - 3. března 2019 08:44
Rose

Margit odejde se slzami v očích a posadí se na kmen. Chystá se za ní rozejít, když uvidí Sirku a jeho všeříkající pohled. *No dobrá..* Pomyslí si a otočí se ke zbytku.

V tu chvíli se rozhovoří Ben a Rose trpělivě naslouchá. Hejkala si prohlédne mírně kritickým pohledem, ovšem rozhodně přikyvuje na znamení souhlasu se vším, co říká. Z Carin má trochu větší obavy, Vypadá naštvaně. Rose se jí vlastně ani nediví, o to více ji překvapí konečné rozodnutí. Koutky úst zacukají ve shovívavém úsměvu "Nedojdeme, šlápneme tomu na krk a doženem to." Carin už se otočila ke svému koni. Rose krátce zapochybuje o výši svého žoldu, tiše si povzdychne a zvědavě pozvedne obočí, když stočí pohled zpět na ženu se Sirkou, netrpělivě poklepává nohou a čeká, co z toho všeho vyleze.

Carin Lambert - 1. března 2019 08:00
Carin Lambert

Jsem více než rozrušená. Každá minuta zdržení mě může stát rodinu. A nebo možnost se s ní alespoň rozloučit. Kroutím hlavou, v mé tváři se mísí pocit beznaděje s naštvaností.
"Mě je ta ženská ukradená." Syknu tiše, aby to slyšeli jen její společníci. Není to tak úplně pravda a je to na první pohled všem jasné. Chce jen, aby byl jasný její postojk této věci.
"Má rodina nejspíš umírá, tam ve městě..."
Mávnu rukou někam za sebe. "A nějakej ztracenej chlápek, co se mohl jen zdržet a nebo utýct nadobro mě opravdu netíží." Pořád kroutím hlavou a snažím se mluvit potichu, ale emoce to tak úplně nedovolují.
Pak se slova chopí Benrir. Nervózně podupávám nohou, ale po jeho slovech jen těžko hledám argumenty. Bez Sirky bychom se do města nemusely dostat vůbec a nebo pozdě. Kroutím hlavou v nesouhlas, ale nakonec řeknu.
"Fajn! Ale jestli dojdeme pozdě..." Nedopovím a upřeně hledím na Benrira, nakonec pohlédnu krátce na Rose a uraženě se otočím ke svému koni, u kterého hledám snad útěchu. Pohladím ho po čumáku a něco mu tiše pošeptám.

Benrir - 28. února 2019 11:06
Benrir

A sakra, brečící ženská, to je hotovka.
Poté, co si Margit sedne na kmen, otočím se na Carin a Rose a rozhodím odevzdaně ruce. Ale největší afiliaci v družině mám pořád ke Carin, tak si to musím domluvit hlavně s ní, popojdu k jejímu koni, ale přitom reaguju na slova Rose.
Carin, ta ženská asi fakt potřebuje pomoc a nemyslim si, že teď se s náma Sirka někam hne, když se tady složila.
Ale jak to jenom podat.
Asi to bude nějaký zdržení, ale pořád lepší, než se nakonec přes ten hvozd plácat bez něj. Podle toho, jak je to tu obšancovaný jsem měl i já velký voči, když sem myslel, že to nějak v pohodě prolezu.
Nakonec do toho přiberu i Rose.
Budou tady totiž různě kolem, ale protože tu jsou teprve krátce, a zašitý, nedokázal jsem zjistit, kde by ty stanoviště mohli bejt, Jenže jak jsem se koukal kolem stezky, všim sem si jedný vyšlapaný kousek odsud, která asi nebude od nich, na to je tam moc dlouho. Jestli má tady pani Gita něco od toho Borše, můžu to zkusit s hejkalem a jestli se u tý stezky chytne, tak víme, kudy toho chlapa hledat. A jestli ještě z pani Gity něco dostanete, tím líp.

Pán Jeskyně - 28. února 2019 09:25
Pán jeskyně Sidar

Margit se zalily oči slzami a vrávoravým krokem došla ke kusu mohutného, časem vyběleného kmenu, který ležel u chýše a nahrazoval lavičku. Ztěžka si sedla a schoulila se do sebe. Sirka vám dal jasným gestem najevo ať jim dáte chvilku času. Sedl si vedle vzlykající ženy a položil ji ruku kolem ramen, po chvíli spolu začali tiše rozmlouvat.
… Máte tedy také chvilku si promluvit.

Rose - 27. února 2019 20:14
Rose

Vypadá, že ji reakce ženy zaskočila, ale jen na moment. Vzápětí se zhluboka nadechne, hruď se jí vzedme a odhodlaně zvedne hlavu. V očích má nesmlouvavý pohled. Podívá se na Sirku, potom i na Carin a Bena. "Přátelé, tato žena potřebuje naši pomoc." Řekne prostě, nedbajíc vyděšeného pohledu Carin, který ji probodl jako právě nabroušená dýka. "To je v pořádku Carin, všechno se vyřeší, ano? Hlavně klid." Snaží se ji opít rohlíkem? Její hlas zní mírně, chlácholivě a vyrovnaně.

Potom se otočí zpět na ženu "Řekněte nám o co jde."

Možná se jen příliš drží svých zásad, možná je bere až moc vážně. Jak vlastně vypadá válečníkův kodex? A čeho se Rose tímto snaží dosáhnout?

Každopádně vypadá velmi odhodlaně - chystá se ženě pomoci, o tom není pochyb. A ke zděšení ostatních to vypadá, že se do toho chystá zaplést i zbytek družiny. Neboť neslyšeli právě všichni spojení naši pomoc ?

Benrir - 27. února 2019 12:43
Benrir

Benrir je popravdě někde uvnitř na straně Carin, a když Sirka řekl, že tu jen nechá koně a jde se dál, počítal by, že tu nechá koně, a jde se dál, ale zas tyhle situace jdou naprosto mimo něj. Takticky založí ruce na prsou a pohledem projede všechny přítomné jakože co teď?

Carin Lambert - 27. února 2019 08:28
Carin Lambert

Přidám se k ostatním, seskočím z koně, poplácám jej po šíjí a něco mu pošeptám. Kůň lehce pohodí hlavou jako by k souhlasu. Nakonec ho přivážu ke kůlu jako ostatní a naposledy ho poplácám. Jsem připravena a ochotna ho opustit. Až doma vše vyřeším, tak se pro něj vrátím.
Nechápu co se za tu malou chvilku stalo, ale jen vytřeštím oči.
"To ne!" Vyjede ze mě zcela nekontrolovatelně. "Ta žena již složila přísahu mě. Jste v pořadí, madam." Dodám již odhodlaněji a bez uhnutí hledím na Margitu, zcela zpříma do jejich očí.

Pán Jeskyně - 26. února 2019 17:36
Pán jeskyně Sidar

Po tom co Sirka něco Margit zašeptal do ucha, je žena zamýšlená a když ji Rose osloví zamračí se na ni a vypadá chvíli nesoustředěně jakoby nevěděla oč dívce jde, ruku ji podá mimoděk a teprv po chvilce ji dojde co jí Rose říkala.
"Zdání může klamat... Rose"
Prohodí tiše, snad by ještě něco dodala ale to už Rose mluví o tom, že patří k Artemitkam. Margit ustrne. Rozšířeným zrakem si prohlíží dívku před sebou. Pak se nadechne a silnym hlasem pronese.

"Nechť bohové jsou nám svědky, žádám tě chrabrá bojovnice náplň svou přísahu a pomoz ženě v nouzi!"

Margit načrtne do vzduchu znamení Bohu a složí ruce na prsa. Stoji nehnutě, oči jak dva uhlíky se upirají na dívku před ní. Sikrka ztuhl a pozoruje ten výjev i koně a domácí zvířectvo utichlo snad náhodou?....

Rose - 26. února 2019 16:33
Rose

Rose si Margit zvědavě prohlíží. Bystrému pozorovateli neuniklo, že se na koni napřímila, pramen vlasů si zastrčila za ucho a rukou zašmátrala po meči, jen aby ho zkontrolovala, nebo na něj upozornila.
I ona se rozhlédne kolem, jestli nezahlédne něco podezřelého. Když nevidí nic než stromy a bídu, prostě sesedne z koně a přistoupí blíž.
"Zdravím Margit." Řekne to jakýmsi zastřeným tónem, stále si ženu prohlíží. Už to začíná být blbé, když odtrhne zrak a podívá se do provizorní "ohrádky" se zvěří. Sleduje pobíhající drůběž, kůň neklidně odfrkne. I ona ho přiváže ke kůlu a přistrčí mu pod čumák vědro s vodou, postávající opodál.
Když se Sirka od Margit oddělí a jde se napít, sama se v mžiku ocitne po boku ženy. Carin a Benovi momentálně nevěnuje příliš pozornosti.
"To mě tedy mrzí, madam, že se ..ehm... Borš vytratil." Krátce se odmlčí a pak dodá "Ale vy vypadáte jako.. silná žena." Založí ruce na hrudi "Jsem Rose, těší mne." Pak ji nesměle podá ruku a dodá "..členka řádu Artemitek." Jakoby to něco znamenalo.
Kdoví, jestli je žena vůbec zná? A proč to vůbec vytahovat? No, těžko říct, co k tomu Rose vede.

Pán Jeskyně - 26. února 2019 15:54
Pán jeskyně Sidar

Když Benriri promluvil, Sirka i ryšavá žena se na něj zvědavě podívali. V ustaraném obličeji se Margit na chvíli mihl úsměv, jako by ji Ben, tím co řekl něco připomněl.
„I vám pane“ odpověděla mu smutně.
Slova se ujal Sirka.
„Upíchnu sem koně, ve hvozdu je jen na vobtíž. Hned mašírujem dál. Borše tu potřebuje ze všech nejvíc tuhle Mrgit …. Zejtra mě čeká fuška. Ale máš recht v tom, že Borš to tu zná líp než svoje prošoupaný škrpály.“
Přistoupil pak k Margit a povzbudivě, ale jemně ji poplácal po rameni. Přitom ji něco krátce pošeptal. Musel naháhnout hlavu vzhůru, aby se co nejvíce přiblížil její mu uchu.
„Naberte si vodu ve hvozdě je lepí nic nechlastat ani nežrat“
A sám si nabere z dřevěného sudu u rohu chýše.

Benrir - 26. února 2019 10:24
Benrir

Vojáky vidím všude. Teda... nezahlídnu ani čepici nebo špičku boty, ale jen si myslim, že tu po okolí budou. Nakonec se uklidnim a všímám si cesty, není důvod blbnout.
Že tu po okolí jsou obydlí a osady, to vim, ale nečekal jsem, že Sirka k nějakému domu zamíří. Bylo by asi dobrý dozvědět se, o co jde, tak to vezmu na sebe, protože mi to tu nějak neštimuje.
Hezký vodpoledne madam. Smeknul bych klobouk, ale žádnej nemám, tak si rukou ulíznu navlhlé vlasy, musím vypadat jak totální vagabund. Otočím se na Sirku.
Sirko myslel jsem, že plánujeme pochodovat až do večera, to chceš zůstat tady, ještě je brzo.
Ale zas jen rejpat nehodlám.
Nebo toho pana Borše potřebujeme na cestu taky a musíme ho sehnat? Protože jsem koukal paní Gito asi na ty svoje toulky chodí často tudy zpátky po cestě, žejo?
Ukážu, odkud jsme přišli.

Carin Lambert - 25. února 2019 11:22
Carin Lambert

Po Benrirově prohlášení se začínám kolem sebe mnohem více dívat. Snad abych případně zpozorovala ukrýté hlídky v houští. Ale nikoho se mi spatřit nepodaří.
Naopak si všimnu malého domku nedaleko od nás. Překvapí mě, že se tu vůbec nachází nějaké obydlí. Napadne mě, že bude opuštěné, ale když se ze dveří vyhrne ženština jsem naprosto v šoku. Nikdy jsem netušila, že v hvozdu žijí nějací lidé.
Další sok příjde po rozhovoru Sirky a oné ženy. Je patré že je velice rozhozená, její muž se nejspíš ztratil. Je mi ji líto, možná bych byla ochotna ji poskytnout pomoc, ale stále myslím na svou rodinu. Zdržovat se zde, je jako bych dala přednost cizincům před vlastní rodinou. Jsem ráda, že nemusím dávat svůj názor najevo, protože Sirka ženu ihned ubezpečil, že teď má jinou práci. Je mi z toho smutno, ale tiše mlčím a neprotestuji.

1 2 3 4 ... 6 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)