Stínohra (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Stínohra

Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Jsou stíny, které jsou hlubší než jiné…
Temné městské drobrodružství plné napětí, mystiky i akce. Dokáže hrdina bojovat se stíny, aniž by ztratil svůj vlastní?

Klíčová slova:

magický realismus, stíny, město

Jaké hráče:

Soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

Pokoj

pokoj Na širokém parapetu sedávala. Přitáhla si kolena k hrudi svým typickým způsobem, zapálila cigaretu a koukala se z okna, deset pater dolů do ulice. Popel klepala do květináče s justícií. Květina tam pořád stála, ale jako by jí Annina přítomnost a popel taky chyběly. Odkvétala. Na matraci na zemi ležela ledabyle pohozená deka, jako by se její majitelka měla večer vrátit a zase se do ní zabalit. Pod polštářem její pistole. Proč ji Anna vlastně neměla ten večer s sebou…? Theo bydlel v obýváku s kuchyňským koutem, jediný samostatný pokoj v bytě si zabrala Anna. Málokdy se ale zavírala. Občas chodila v noci k bratrovi na gauč a spala s ním. Když byl mladší, a i v dospělosti. Pořád tu ještě voní její cigarety, šampon, lehký tropický parfém. Annina vůně nasákla do stěn, do sešlapaného koberce, do jemných, pavučinami opředených záclon. Co když někdy zmizí?

Anna

Anna Říkala mu bráško a přitahovala si ho k sobě, když mu bylo nejhůř. Vykloubila prsty klukovi, který si na Theodora ustavičně ukazoval a smál se mu. Učila ho, že svět je zlý a je nutné se v něm umět ubránit. Ona měla ostré lokty, suchý humor a zbrojní pas. Theodor měl hlavu. Mámu a tátu Theodor skoro nepamatuje. Oba rodiče mu zastupovala Anna. Nemluvila o nich. Když se Theo zeptal, zapálila si cigaretu a sedla mlčky na parapet. Měla ráda ticho. Ráda poslouchala zvuky města nerušené umělou hudbou a slovem. Když už byla dospělá, pořídila malý byt a velké dluhy, aby v něm mohla s Theodorem bydlet. Byl to byt zubožený, ponurý, ale byl jejich. Anna byla minimalistická. Holé zdi, matrace na zemi. Až s Theodorem začal přicházet do bytu luxus. Pohovka. Lampičky. Mikrovlnka. A květina na parapetu. Dělala pro nějakou organizaci v Podzemí. Moc o tom nemluvila. Nesměla. Chodívala domů uštvaná, někdy ani nespala. Lehávala k Theodorovi na pohovku a poslouchala jeho dech. Mohl se o ni začít starat tak, jako ona o něj. Anno. Proč jsi musela zemřít?
Hráči: (1/1) Deilen

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3

Theodor "Sho" Smutný - 20. června 2018 23:04
Theodor "Sho" Smutný

Zvedne obličej, aby se podíval po okolí a když zjistí přítomnost tolika mobilních telefonů, sevře se mu žaludek. Na útok mu nezbýval čas – za normálních okolností by mu netrvalo ani několik vteřin zjistit, který z těch telefonů patří tomu muži. Teď mu ale nezbýval vůbec žádný čas, který by mohl věnovat procvičováním takových dovedností.

Využije skulinky v otevřených dveřích od tramvaje a proklouzne dovnitř, aby si vzápětí rychlou smskou objednal jízdenku na několik stanic dopředu. S úlevou zjišťuje, že onen neznámý muž zůstává stát venku.
Zůstal stát venku. Doufám.. co to?? Vydechne poměrně klidně a podívá se na muže. Chvíli si ho prohlíží, než nakonec raději odvrátí pohled k telefonu s cílem zkusit svůj kousek nyní. Možná skutečně byl pouze paranoidní a pouze se mu to zdálo, ale skutečnost mohla být úplně jiná.

Pán Jeskyně - 13. června 2018 07:27
Pán jeskyně Katanga

Za lepších podmínek by se Theodorovi jeho hackerský kousek jistě povedl, ale teď byl v příliš velkém časovém presu. Tramvaj zrovna zastavila, když se Theo mohl vůbec podívat, kolik jiných telefonů je vlastně v okolí. Bylo jich skoro třicet. Potřeboval by čas na to zjistit, který z nich patří neznámému muži, a ten čas neměl.
Když Theo nastoupil do tramvaje, chlapík zůstal stát na nástupišti. Asi to byl planý poplach.
Jenže poté, co tramvaj začala zavírat dveře, vklouzl ten chlap narychlo dovnitř. Zamával omluvně dopředu na řidiče a stoupl si dozadu a opřel se o tyč. Možná byl Theo jen paranoidní, ale zdálo se, že si muž stoupl tak, aby měl co nejlepší rozhled po tramvaji. A opravdu pak krátce přelétl tramvaj pohledem, než se očima zabořil zpátky do telefonu.

Theodor "Sho" Smutný - 12. června 2018 15:28
Theodor "Sho" Smutný

10, 9, 8, 7, 6 … 3, 2, 1, 0… Odpočítává podle pokynů již zesnulé sestry a pokračuje přímo cestou vpřed, aniž by se ohlížel. Mohl jenom doufat, že Anna věděla přesně, co dělá. Z logického úsudku a funkčnosti jeho dlouhodobé paměti si jasně vybavoval každý detail s rozhovoru s Annou, kdy poprvé viděl tuhle bombu.

Se zamračeným pohledem pohlédne k odrazu skla viděl ten zpropadený výbuch. Odolá nutkání se otočit a pokračuje dále vpřed. Najdou jenom spálené, ohořelé zdi jeho bývalého domu a nenajdou vůbec nic, co by usvědčovalo jeho smrt.
Budu potřebovat zbraň a falešný zbrojní průkaz. To nebude problém obstarat. Kdyby náhodou, musím se nějak pojistit. Doufám, že ten Marek bude vstřícný a pomůže mi. Musím přiznat, že skutečně pomoc potřebuju.
Myšlenka střídá druhou a nenechají Theodora v klidu. V hlavě probírá každou z nich, jakou partii šachů a pomalou chůzí nakračuje vpřed. Poslední kroky osvětlenou ulicí ho nasměrují až na zastávku.

Ten muž, Zůstane klidně stát a otočí se proti němu pro jistotu zády. Je to on, který mě sledoval. Vím to. K čertu, pokud je to vážně on, nevím, co může na mě zkoušet. Jednoduše… Stoupne si od něj nenápadně dál a taktéž vytáhne mobil. Moc dobře si uvědomuje, že mu mnoho času nezbývá.
Tak se předveď, jak moc inteligentní jsi. Pokusí se hacknout jeho telefon a odvést pozornost směrem jinam, aby mohl nastoupit do tramvaje a dál nepozorovaně pokračovat, až na místo setkání.

Pán Jeskyně - 8. června 2018 18:34
Pán jeskyně Katanga

V duchu si počítej, bráško, a až dopočítáš k nule, za žádnou cenu se nedívej do oken... Neřekla mu, jak přesně to zařízení funguje, sama to nevěděla. Ale Alchymik, údajný tvůrce této bomby, podle Anny veděl, co dělá. Hlavně se nedívat do oken.

Bylo ještě odpoledne, slunce jasně svítilo do ulice, ale přesto Theodor v odrazu od protější zdi viděl, jak z jeho bytu na chvíli zazářilo ohnivé světlo. Věděl, že oheň spálí vše, co mu přijde do cesty, ale jakmile narazí do zdiva nebo skla, uhasne. Sousedé nepoznají nic – maximálně jim chvíli budou hřát zdi.
Přeci jen si ale Theodor uvědomil, že nevzal vše, k čemu měla Anna vztah. V plamenech zahynula justicie, Annina milovaná rostlina.

Když Theodor došel na tramvajovou zastávku, zaujal ho v jednu chvíli člověk stojící dva metry od něj. Byl to středně vysoký padesátník, na sobě obyčejný šedý svetr, v ruce telefon, do kterého znuděně koukal. Na pohled vypadal velmi obyčejně. Ale stejně... Theodorovi velmi připomínal toho chlapa, který ho dva dny sledoval pod okny. Byl to on, nebo ne?
Přijížděla tramvaj do Řep.

Theodor "Sho" Smutný - 30. května 2018 19:38
Theodor "Sho" Smutný

„Díky, Marku. Jsem tvým dlužníkem,“ Jakmile Marek zavěsí. Odpojí telefonní linku a pěstí práskne do stolu. Nakonec zakroutí hlavou a podívá se na fotku Anny v černém rámečku.
„Nemám spoustu času. V čem si jela, Anno? Co tohle má všechno znamenat?“ Několika málo kroky se přesune do skromného obýváku a podívá se k místu s vystouplou parketou, ke které vzápětí poklekne a hrubou silou ji vyrve ze země. Vytáhne veškeré Anniny složky, včetně tajuplného počítačového disku a všechno pečlivě uschová do batohu. Zároveň vytáhne dva podivně vyhlížejí drátky.
Osobní věci včetně notebooku strčí do batohu k tomu určeném a přidá několik nejcennějších osobních věcí. Postupuje přesně dle instrukcí, jak mu Marek nakazoval.
„Možná si vodítkem k tomu, abych našel vraha Anny. Zabiju ho i kdyby to mělo stát cenu mého života.“ Zavrčí a poté už vytáhne ze skříňky pečlivě připravenou, ale prozatím deaktivovanou bombu – schopnou zničit obyvatelný prostor, ale zároveň neublížit ostatním. Odklopí vrchní víko, kam přidá červený a černý drát a spojí je přesně dohromady. Na časomíře nastaví už jenom deset minut.
„Nic nenajdou. Všechno vzápětí uhoří v plamenech. Nedozví se ani, že bombu připravila Anna a já ji pouze aktivoval. Myslela opravdu na všechno. Hlavně na naše bezpečí.“ Vydechne a zeleným stiskem aktivuje odpočítávání. Následně už popadne doklady a batoh s osobními věcmi, načež vypadne ven z bytu, jehož bezpečnostní dveře ještě pořádně zapečetí.

Pán Jeskyně - 30. května 2018 18:50
Pán jeskyně Katanga

„Já nemusím nic, i tohle avízo je jen moje dobrá vůle,“ odbyl ho Marek úsečně. V té větě byla veškerá averze, kterou Marek vůči Theodorovi měl. Pak se ale jeho hlas zmírnil. „Přes telefon bych to neřešil, promluvíme si potom. Dva dny, říkáš? Tak to máš docela štěstí. Anebo tam nebyl kvůli tobě. Nevím. Každopádně se sbal a běž na tramvaj a jeď směrem na Řepy. My tě tam najdeme. Nechoď uličkami ve stínu, drž se na světle. Stihni to před soumrakem. Nezpomeň, osobní věci. To, k čemu měla Anna vztah. Kam si mohla něco schovat. Končím,“ řekl a beze slov rozloučení Marek telefon zavěsil.

Theodor "Sho" Smutný - 30. května 2018 15:19
Theodor "Sho" Smutný

„Marku?“ Odpoví neviditelné osobě do sluchátka, načež se zamračí a pohlédne k oknu. Výhoda telefonních hovorů spočívala v tom, že ten na druhém konci drátu neviděl, jak se momentálně tvářil.
„Děláš si prdel? Počkej… mohlo by to nějak souviset… s tím chlapem, co už tu dva dny stál před naším panelákem a sledoval vchod? A třetí ráno zmizel?“ Pohlédne po bytě a zamračí se o poznání více, než tomu bylo před malou chvílí. „Marku, musíš mi vysvětlit, o co tady jde. Nerozumím tomu, proč po mě jdou? Z jakého důvodu.“
Theodor místo zamračeného pohledu nasadí výraz zamyšlený. Nakonec luskne prsty a kývne hlavou. Pokud Marek mluvil pravdu, bude muset utéct. Anna vždy říkávala, ať je pro veškeré případy připravený a vysvětlila mu, co má udělat v případě toho, kdyby se jí něco stalo a jemu chtěli ublížit. Tohle byl právě ten případ, ale nikdy nerozuměl tomu, proč právě tohle dělá.
„Ne, ani jedna u mě nebyla. Vím, co mám udělat.“ Řekne klidně, ale s vážným podtónem do telefonu a dlouze vydechne. Snad soustředěním.

Pán Jeskyně - 30. května 2018 06:44
Pán jeskyně Katanga

„Nazdar, Sho,“ ozval se v telefonu mužský hlas. Theodor ho poznal okamžitě – byl to Marek. Zněl rázně a nekompromisně. „Teď mě dobře poslouchej. Sbal se. Ihned. Hlavně osobní věci. Jestli tam zůstalo něco po Anně, tak taky. Až ten byt přijdou prohledat, nemí nic najít. Nezdržuj se oblečením, hlavně počítač, deníky, jakýkoli papír s poznámkami, co najdeš. Musíš to stihnout do setmění, jasný?“ Bylo už odpoledne. Theodorovi zbývalo sotva pár hodin, pokud ovšem měl v úmyslu Markovy příkazy poslouchat.
Marek se v telefonu odmlčel jen na chvilku, hned navázal dotazem – jeho hlas se zachvěl obavamu. „Nebyla u tebe Zuzana? Nebo Anna?“

Theodor "Sho" Smutný - 28. května 2018 16:29
Theodor "Sho" Smutný

Člověk proto, aby zachoval dávku zdravého rozumu, udělá prakticky cokoliv. Nepočítal minuty, hodiny… nepočítal dokonce ani dny. Myslel jenom na podivné dobrodružství a těžko říct, jestli by dokázal zůstat při smyslech nebýt online počítačových hrách a za pomocí lehkých drog. Občas se přistihl, jak se smutně dívá ke dveřím s nadějí očekávaného příchodu starší sestry.
„Anno?“ Zamumlá do prázdna: „Přijdeš domů na večeři? Uvařil jsem svíčkovou. Moc se mi nepovedla, ale vím, že ju máš ráda.“ Když je mu odpovědí ono odporné ticho, ubalí si dalšího jointa, kterého s chutí vykouří během několika málo minut.

A potom telefonní linka, která zůstávala několik dní úplně tichá. Její hlasitý tón doputuje k Theodorovým uším a obratem se ocitne na nohou. Ruku položí na sluchátko, ale stále váhá, jakoby si nebyl jistý, jestli to má zvednout.
„Prosím?" Promluví poté, co přiloží sluchátko k uchu.

Pán Jeskyně - 23. května 2018 18:35
Pán jeskyně Katanga

Nisa se spokojeně uculuje a špičkami prstů si přejíždí po bradě v místech, kde ji Theodor držel. Moje tajný přání? Ty vypadáš celý žhavý něco se dozvědět,“ nadhodí vyzývavě, ale v tu chvíli se už do místnosti vrací Petr, aby s Theodorem vyřídil obchod.
Nisa jen mrkne na znamení dohody a proklouzne kolem Petra ven.
...

Jenže Nisa nepřišla ani toho dne večer, dokonce ani dalšího dne. Byt byl stále stejně prázný a smutný jako předtím, než se Theodora chytilo podivné stínové dobrodružství se Zuzanou, Markem a Nisou. Byla to snad slepá ulička v Theodorově pátrání?
A pak, byl to třetí den od jeho návratu domů, zvonil doma telefon. Pevná linka, kterou si nechala zavést Anna a na kterou volali jen její známí. Linka, která byla od její smrti tichá.

Theodor "Sho" Smutný - 15. května 2018 19:51
Theodor "Sho" Smutný

Podívá se do očí mladé dívky, načež se pohrdavě uchechtne. Pohledem na krátkou chvíli upře jejím dlaním přejíždějícím po stehně – nakonec mírně pozvedne obočí -, než se vrátí pohledem do jejich pronikavých očí.
„Jsi jen malá děvka,“ Odpoví ji nechutně upřímně.
„Ale uděláme jedno, ty mi řekneš víc a já ti splním tví tajný přání.“ Nakloní se k ní, aby jí do ucha pošeptal adresu bydliště. Pustí dívčinu bradu poté, co se její prsty zaryjí do Theodorovy dlaně a Nisu odstrčí. Bez dalšího zájmu se posadí na koženou sedačku, jakoby se vůbec nic nestalo.

Pán Jeskyně - 4. května 2018 18:10
Pán jeskyně Katanga

Theodorova reakce Nisu zaskočí. Když se jeho ruka vymrští vzhůru, malinko sebou instinktivně cukne, hned nato ale skousne spodní ret ve spokojeném úšklebku. Dosáhla svého. „Začátek ujde, ale moc ti nevěřím. To známe. Velká slova-“ a se slovem ,velká‘ Theodorovi přejede dlaní po stehně, „a malý výsledek. Ale jestli to myslíš vážně...“ na chvíli se odmlčí a vyzývavě hledí Theodorovi do očí. Je přímá, jako by neznala stud. „Můžeme se sejít večer. Třeba tě budu moci rovnou porovnat s hladovými stíny.“ Svými drobnými prsty chytí Theodora za ruku, kterou jí drží na obličeji, a zaryje mu nehty do hřbetu ruky.

Theodor "Sho" Smutný - 4. května 2018 14:01
Theodor "Sho" Smutný

Ženy s mužem dokázaly ledacos a Theodor nebyl výjimkou. Na Petra už žádným způsobem nezareaguje a pořád pozoruje Nisu, prozatím nic špatného nedělá. Mírně pozvedne obočí nad jejím stylem chůze a mlaskne spokojeně jazykem o patro úst, než nakonec zvlní rty do zřetelného úsměvu. Theodor prozatím nic nedělá, ale kamarád schovaný pod tlustou vrstvou motorkářských kalhot se probere k životu.
Jak dlouho si neměl ženskou, Theodore? Přiznej se a nestyď se. Nemít sex není nic zvláštního, ale přiznej si, že by ses potřeboval vyřádit. Jsi chlap, ne? Tak se podle toho chovej…
Mrkne očními víčky a chtěně se podívá do jejího výstřihu.
Jeho úsměv je více, než mraziví a vůbec nereaguje na její slova. Očividně je vzrušený dostatečně, neboť se ocitne na nohách a napřímí se v celé výšce. Pravá ruka mu vystřelí do vzduchu, načež vyhrne rukávy až někam k loktům a vzápětí už drží Nisu za ústa.
„Toužíš vidět, co jsem za zvíře?“ Usměje se.
„Potom dostaneš to, co chceš a dostanu to i já. Chceš to? Já taky...“
Zasměje se dostatečně hlasitě. Malá děvka, alespoň jí tak skutečně vnímal. Možná nebylo úplně na škodu si trochu povyrazit s neznámou dívkou.

Pán Jeskyně - 3. května 2018 22:43
Pán jeskyně Katanga

Petr se chvíli střídavé očima zastavoval na Theodorovi i Nise, než odpověděl: „Jasný, mám na skladě.“ Couvl zpátky do dveří, cestou si však ještě neodpustil potutelnou poznámku: „Dej si na ni bacha,“
Nisa zvedla své pronikavé oči od zboží, které třímala v rukou jako poklad, a na Petra se spokojeně ušklíbla. Zvedla se, jako by už byla na odchodu, a svůj balíček si - s dlouhým pohledem upřeným na Theodora - pečlivě zastrčila mezi ňadra. Když pak Petr odešel pro Theodorův matroš, utrousila: „Jsou úžasní, že? Ohromně emocionální. Neznají míru. Sami tak zoufale touží po záchvěvu života a vzrušení, že by nás živé dovedli na pokraj sil.“ Zatímco mluvila, došla až k Theodorovi (svůdně u toho vlnila boky) a pak se k němu naklonila (ukázala tím poutavý výhled do míst, kde zmizel její balíček) a zašeptala mu do tváře: „Hm... Jsi kus, ale škoda - s živými mě to tak nějak už nebaví. Nejsou prostě dost draví. Nedávají do toho všechno.“ V teatrálním povzdechu mlaskla rty a narovnala se. Smaragdová bohyně. Malá děvka.
Nebo jo?“ sykla k němu vyzývavě.

Theodor "Sho" Smutný - 2. května 2018 21:36
Theodor "Sho" Smutný

Prsty lehce bubnuje do opěrky křesla v tiché a neslyšné rytmické melodii, zatímco pohledem padne na záhadné dívce. Nosními dírky nasaje objemnější dávku vzduchu, zatímco si mírně poposedne a lehce předkloní hlavu, aby dodal vážnému výrazu větší váhu. Bez ostychu si prohlížel neznámou dívku taktéž a přesto cítil něco zvláštního.

Neměl chuť vůbec něco sníst, byť žaludek říkal něco jiného. Její obličej zaujímal celou Theodorovu pozornost.

Stín… stín… stííín…. Stín…


Jenomže, co tohle vůbec znamenalo? Měl ten neznámý Marek pravdu a zatímco ztrácel čas vlastním pátráním, mohl mu někdo ublížit? Co když byl Annině záhadné smrti opravdu na dosah a mohl klidně najít vraha? Jen stěží udrží rozbouřené emoce pod kontrolou a z vnitřního boje ho vyruší, až právě Petr.
„Čau, jasně… Stejnej matroš, jako vždy. Platba úplně stejně,“ Promluví poměrně hlubokým a klidným hlasem. Společenské dekórum, alespoň se tím snažil Theodor řídit, pokud šlo o obchodování. Tentokrát zůstal pohledem viset na Nise.

Pán Jeskyně - 2. května 2018 21:13
Pán jeskyně Katanga

Proti Theodorovi seděla v křesle jen jedna další zákaznice. Dlouhé černé vlasy, výrazně namalované oči, smaragdově zelené šaty končící provokativně vysoko nad stehny. Pokud byla vůbec plnoletá, rozhodně to nebylo dlouho. Bez ostychu si Theodora prohlížela a zlehka nakláněla hlavu, jako by zvažovala jeho hodnotu.

Na dřevěném stolku stála láhev vína a miska s oříšky. Kdy Theodor naposledy jedl?

Dívka si hrála s hladinou vína, kterou měla ve své sklenici na područce křesla. „Tebe se dotýkal stín, že? Poznám to.“ zeptala se tiše a měkce. Pak labužnicky zavřela oči a upila ze sklenice.

„Niso, měl jsem za to, že jsi už nasuchu,“ ozval se ode dveří pobavený hlas Petra, který zrovna vešel. Košili měl ještě rozhalenou, ve tváři červeň. Zatímco dívce Nise hodil černý, neprůhledný sáček, mrknul na Theodora. „Čau, Sho. Jako vždycky?“

Theodor "Sho" Smutný - 29. dubna 2018 19:07
Theodor "Sho" Smutný

Theodor nehodlal riskovat další nehodu, způsobenou možná nikoliv vlastní vinou, ale minimálně rychlou jízdou, kterou vlivem pro něj neznámých aspektů nezvládl. Zamračeně se podívá na motorku a dlouze si povzdechne. Jestli nechtěl zvukem přivolat policajty, musel si zatraceně dávat pozor na to, kudy povede jeho cesta.

Teď už stačilo Narrow upozornit na přítomnost. Rozhlédl se okolo sebe, jakoby snad měl strach, aby ho nikdo nesledoval a zazvonil dle domluveného signálu. Ruce založí do kapes a pohlédne ke dveřím. Narrow docela dobře znal.
„Čau,“ odpoví bez váhání klidným tónem. Stále se vracel k myšlenkám na minulou noc, které v něm hlodaly mnoho násobně více, snažil se na sobě nedávat nic znát. Jedním krokem přejide práh domu a nechá za sebou zaklapnout dveře.
„Rozumím a počkám. Díky,“ Rovnou vejde do pokoje pro bohatou Smetánku a usadí se na pohodlně vyhlížející pohovku, kde se také rozvalí. Při letmém pohledu na neznámé lidi s neutrálním výrazem vepsaným ve tváři.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2018 09:51
Pán jeskyně Katanga

Motorka po nastartování vrčí poněkud nepřirozeně a něco uvnitř nehezky klepe. Ale rozjede se. Se zvyšováním rychlosti se klepání zhoršuje – pokud se nechtěl znovu vysekat, měl by si Theodor udělat z motorky alespoň prozatím spíše skútr.

Místo, kde Černý Petr vedl svou živnost, bylo v domě, který se svou stavbou nápadně podobal Markovu domu. Řadový domek na okraji průmyslové zóny. Theodor si ale byl jistý, že noc – pokud to byla ovšem pravda – strávil jinde.
Když zaparkoval na dvorku a zazvonil na zvonek (dvakrát krátce, třikrát dlouze), nenápadná kamerka na dveřích si ho nejdříve prohlédla, než mu otevřela Narrow. Narrow byla Petrova sestra. Prý. Byli s Petrem alespoň stejně statní a podsadití a oba měli zálibu v dlouhých dredech. Fungovala jako Petrova vyhazovačka. „Zdar, pojď dál,“ houkla na něj a pustila ho dovnitř. „Musíš chvilku počkat, Petr teď přebírá platbu.“ To v překladu znamenalo jedno – souloží s nějakou náctiletou husou, která spadla do temného světa závislosti až po uši.

Theodor to tam znal. Mohl jít čekat do obýváku první třídy – oproti obýváku druhé třídy se v něm totiž nezmítaly nechutné, ztroskotané existence, ale pouze prvotřídní zákazníci, kteří si mohli dovolit prvotřídní zboží.

Theodor "Sho" Smutný - 11. března 2018 12:30
Theodor "Sho" Smutný

Poslouchal Marka a slova nepřítele se mu zarývala přímo do jeho srdce. Prozatím ho nemohl považovat jinak, než za zrůdu určenou k záhubě. Theodor si dobře uvědomoval, že nad ním má veškerou moc a jediný přehmat, či špatné rozhodnutí ho může stát opravdu život. Zároveň si však kladl otázku, co mělo všechno tohle znamenat.
Andělé, stíny, světloplachost. Opravdu mohl na světě existovat ještě někdo, kdo mohl milovat Annu ještě víc, než doopravdy on? Mohl opravdu věřit jeho slovům? Zhluboka se nadechne a zavře oči – snad ve snaze jeho slova vstřebat a uchovat v nitru sobě samém.

„Svět je zlý, Theo, musíš být na něj také.“ Řekla mu Anna rázně.
„Tyhle lokty, které máš, musíš použít k tomu, aby ses ubránil, jinak nemáš šanci přežít!“ Chytla ho za ruce a mírně s ním zacloumala, Theodorovi to bylo nepříjemné, ale nemohl sestře odporovat, protože moc dobře věděl, že má pravdu a jediné co považoval za důležité, bylo to, že mu na Anně záleželo a jí na něm také. Měli jeden druhého a nikoho dalšího.
„Ten kluk už ti nebude činit potíže, ale slib mi, že už se dokážeš sám rvát. Přesně, jak jsem tě to učila.“ Nakonec ho pohladila po vlasech a vlepila mu pusu na tvář.


Trhne sebou a otevře oči dokořán, načež se i prudce posadí. Tu ulici poznával, byla to přesně ta, kde se včerejšího večera vyboural. Zkřiví tvář do zhnusené grimasy a okamžitě se postaví na nohy, snad proto, aby se dostal dál z dosahu těch odporných krys. Protáhne se a na tváři se mu objeví úsměv, že nic zlomeného nemá. Prohmatá ještě rychle kombinézu v místech, kde by měl mít důležité osobní věci.
„Tak tohle mám.. Nastartuješ, nevypadáš příliš poškozeně...“ Pronese k motorce, kterou zvedne ze země.
„Musím odsud zmizet. To hodně rychle,“ Pronese sám k sobě a po více, či méně neúspěšných pokusech nakonec motorku nastartuje: „Po opravě plechů bude zase jako nová. To není sebemenší problém. A teď pro trávu, potřebuji si zahulit.“ Nakonec se rozjede směrem k místu, kam měl namířeno před nehodou.

Pán Jeskyně - 10. března 2018 18:43
Pán jeskyně Katanga

„Ty nevíš nic,“ řekl Marek temně. „Jsi jen arogantní lůza, která má plnou hubu řečí, neschopná poslouchat, neschopná porozumět, zaslepená tím, že ti umřela sestřička.“ Odložil misku s polévkou a vstal. Založil si ruce na prsou a přohlížel si Theodora. V jeho postoji se něco změnilo. Oproti tomu, jak Marek vyhlížel teď, byl předtím vlastně celkem laskavý a milý. „I já jsem Smutýnku miloval, víc než si chceš připustit. Nejen za to, že to byla žena, ale protože to byla cenná bytost. A nejen za to, jaká byla, ale i za to, co dělala. Zachraňovala stíny, dělala nám dvojího agenta, donášela nám od Andělů informace, díky kterým... ale to bys nepochopil. Vlastně to ani vědět nepotřebuješ.“ Marek se zle šklebil. Měl nad Theodorem navrch. Stál tam nad ním a opovrhoval jím.

Pak ale vzal ze stolu panenku a z jehelníčku vytáhl dlouhý stříbrný špendlík. „Mám tě dost. Běž si hledat na vlastní pěst. Ale až z tebe udělají Světloplachého, nelez za mnou.“ A precizně zasunul špendlík panence do hlavy.
Theodor ztratil vědomí.

_____

Probudil se na tvrdé zemi, v prachu, odpadcích a střepech. Slyšel šum řeky a pískání pouličních potkanů, odporných zvířat, která si jen kousek od Theodorova obličeje pochutnávala na těle svého zemřelého příbuzného.
Theodora bolela hlava jako po kocovině, zdálo se ale jinak, že je celý v pořádku. Nic zlomeného ani pohmožděného, mohl se celý hýbat dle libosti. Copak to mohl být jen sen?
Rychle zjistil, že leží vedle své rozbité motorky na nábřeží, přesně tam, kde měl s tajemnou Zuzanou nehodu. Kombinéza, telefon, peněženka, všechno měl na svém místě.

1 2 3


↑ navigace

Záložková navigace