Stínohra (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Stínohra

Pán Jeskyně:

Katanga

Systém:

ORP

Nové příhlášky:

Nepřijímáme

Popis jeskyně:

Jsou stíny, které jsou hlubší než jiné…
Temné městské drobrodružství plné napětí, mystiky i akce. Dokáže hrdina bojovat se stíny, aniž by ztratil svůj vlastní?

Klíčová slova:

magický realismus, stíny, město

Jaké hráče:

Soukromá hra.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku

Pokoj

pokoj Na širokém parapetu sedávala. Přitáhla si kolena k hrudi svým typickým způsobem, zapálila cigaretu a koukala se z okna, deset pater dolů do ulice. Popel klepala do květináče s justícií. Květina tam pořád stála, ale jako by jí Annina přítomnost a popel taky chyběly. Odkvétala. Na matraci na zemi ležela ledabyle pohozená deka, jako by se její majitelka měla večer vrátit a zase se do ní zabalit. Pod polštářem její pistole. Proč ji Anna vlastně neměla ten večer s sebou…? Theo bydlel v obýváku s kuchyňským koutem, jediný samostatný pokoj v bytě si zabrala Anna. Málokdy se ale zavírala. Občas chodila v noci k bratrovi na gauč a spala s ním. Když byl mladší, a i v dospělosti. Pořád tu ještě voní její cigarety, šampon, lehký tropický parfém. Annina vůně nasákla do stěn, do sešlapaného koberce, do jemných, pavučinami opředených záclon. Co když někdy zmizí?

Anna

Anna Říkala mu bráško a přitahovala si ho k sobě, když mu bylo nejhůř. Vykloubila prsty klukovi, který si na Theodora ustavičně ukazoval a smál se mu. Učila ho, že svět je zlý a je nutné se v něm umět ubránit. Ona měla ostré lokty, suchý humor a zbrojní pas. Theodor měl hlavu. Mámu a tátu Theodor skoro nepamatuje. Oba rodiče mu zastupovala Anna. Nemluvila o nich. Když se Theo zeptal, zapálila si cigaretu a sedla mlčky na parapet. Měla ráda ticho. Ráda poslouchala zvuky města nerušené umělou hudbou a slovem. Když už byla dospělá, pořídila malý byt a velké dluhy, aby v něm mohla s Theodorem bydlet. Byl to byt zubožený, ponurý, ale byl jejich. Anna byla minimalistická. Holé zdi, matrace na zemi. Až s Theodorem začal přicházet do bytu luxus. Pohovka. Lampičky. Mikrovlnka. A květina na parapetu. Dělala pro nějakou organizaci v Podzemí. Moc o tom nemluvila. Nesměla. Chodívala domů uštvaná, někdy ani nespala. Lehávala k Theodorovi na pohovku a poslouchala jeho dech. Mohl se o ni začít starat tak, jako ona o něj. Anno. Proč jsi musela zemřít?
Hráči: (1/1) Deilen

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2 3 4 ⇒|

Theodor "Sho" Smutný - 24. července 2018 19:29
Theodor "Sho" Smutný

Pozorně poslouchá, snad proto, aby mu neunikl ani jeden ze střípků zřejmě obrovské hádanky, která se v jeho životě naskytla. Dívá se do chlapcových očí ve snaze vyčíst nějakou lež, kterou avšak nenachází. Možná jenom hledal něco, co prakticky ani neexistovalo.
Z logického hlediska Mírně se zamračí Bych tohoto kluka sundal jednou ranou, ale nebudu si činit potíže. Navíc by mohl být vodítkem k tomu dostat vraha Anny. Povolí mu rameno, aby mu neučinil žádnou další bolest a stále se mu dívá do očí, odmítající uhnout.
Mluví pravdu. Musí mluvit pravdu. Že jsem vyděšenej? To teda opravdu jsem. Po chlapcových slovech o dalším páru očí se otočí za ženou, kterou probodne pohledem a v následujících vteřinách mladíka pustí. Přestane si ženy všímat a znovu obrátí pozornost k němu.
„Máš pravdu,“ Oznámí mu chladným tónem a odstoupí od chlapce o dva kroky dál „Nestojíš mi za problémy a rvát se nebudeme. Kámoši ale nejsme. Neznám tě a nevím, co jsi zač. Ještě včera jsem žil poklidný život s mojí sestrou a teď je mrtvá. Chci najít toho grázla, který to udělal.“ Sklopí hlavu ke špinavým kachličkám na zemi a dlouze se nadechne: „Veď mě.“

Pán Jeskyně - 22. července 2018 12:36
Pán jeskyně Katanga

„Hej, bacha!“ ohradí se mladík, když skočí lopatkami přimáčnutý k zídce. Vypadá ale spíše dotčeně než vyděšeně. „Nevyšiluj, nemáš důvod. Se mnou seš relativně v bezpečí.. Chápu, že – mohl bys trochu povolit to rameno, celkem to bolí – chápu, že seš zmatenej a vyděšenej, ale slibuju ti, že se všecko dozvíš. Jen teď, když je ještě pořád trochu bílý den a ta ženská tam na nás vyjeveně civí, se to nehodí. Tak mohl bys mě už pustit?“ Jakási kolemjdoucí čtyřicátnice navlečená v elastickém oblečení na běhání skutečně stála jako přimrazená, dívala se na Theodora a v ruku s telefonem měla nejistě pozvednoutou. Zjevně se nemohla rozhodnout, co vlastně vidí a jestli něco podniknut. „Neví, jestli jsme kámoši nebo ne, tak pokud to nechceš povídat policajtům, doporučuju ti pustit mě a přátelsky se poplácat po zádech, kámo,“ zdůrazní blonďák s přátelským úsměvem. „V autě ti pak povim, co budu moct.“

Theodor "Sho" Smutný - 20. července 2018 13:56
Theodor "Sho" Smutný

Sho měl pocit, že mu brzo telefon exploduje v ruce. Když se ručička stahování dat zastavila na 80 %, ostatní cestující si mohli všimnout, že na jeho tváři v setině okamžiku zaleskl opravdu naštvaný výraz. Mobil uzamkne a propustí Kristiánův mobil se zajetí, načež ten svůj schová do kapsy. Oknem prohlédne na budovy města a znovu na Kristiána, kterou dlouhou dobu pozoruje. Rty má sevřené do úzké linky a na tváři neutrální výraz. Moc dobře věděl, že má něco společného s tím vším, co se děje a neuhnul od něj pohledem.

Doslova se mu uleví, jakmile Kristián opustí prostory tramvaje a vyprovodí ho pohledem ven. Úlevně si oddechne a podívá se na ukazatel trasy a zbývajících počet tramvajových zastávek. Vzápětí se u jeho ucha ozve hlas zvláštního mladíka, ke kterému pohlédne.
Pár schůdku na konečně zastávce překoná a konečně vyjde ven. Rozhlédne se okolo sebe a vyčká si, až mladík konečně ocitne po jeho boku. Vzápětí se už rozhlédne a popadne ho za rameno, načež ho přirazí ke zdi – nijak nenásilně, ani bolestivě. Přitom začne velice potichu mluvit:
„Nechci ti ublížit, ale teď mě dobře poslouchej“ Podívá se mu zpříma do očí: „absolutně nevím, co se děje a rád bych, abys mi to vysvětlil. Proč po mě jdou? Co má všechno tohle znamenat?“ Na Theodorově tváři je znatelné, že slova myslí opravdu smrtelně vážně.

Pán Jeskyně - 18. července 2018 16:45
Pán jeskyně Katanga

Theodor cítil, jak mu telefon hřeje v dlani. Měl co dělat. A pak... konec. Na displeji mu vyskočila hláška, že paměť telefonu je plná. Už nestáhne nic.

Jak zajížděla na periferii města, tramvaj se více a více vyprazdňovala. Navzdory prázdným sedačkám zůstával Kristián stát na svém místě. Theodor už jasně viděl, že se na něj chlapík s každou další stanicí dívá a sleduje ho. Když se jejich pohledy na předposlední stanici střetly, Kristián podrážděně přimhouřil oči a rychle, těsně před zavřením dveří, z tramvaje vystoupil. Na konečnou jel Theodor sám, v tramvaji s ním sedělo jen několik babiček, maminka s kočárkem a jakýsi dlouhovlasý, blonďatý a brýlatý puberťák se starým gameboyem v rukou.

„Tak pojď, Sho,“ ozvalo se Theodorovi u ucha, když tramvaj zastavila na konečné. Světlovlasý puberťák, hubená nudle v lehce pytlovitém oblečení, si balil gameboy do tašky přes rameno a culil na Theodora sympatický rovnátkový úsměv. „Už jsem myslel, že to nevzdá, hajzlík. Si myslel, kdovíjak je nenápadnej, přitom byl jasnej od první chvíle. Ale i tak je blbý, že ví, kterým směrem jsi jel. Co už, stejně ještě pojedem kus autem.“

Theodor "Sho" Smutný - 17. července 2018 20:34
Theodor "Sho" Smutný

Pohledem ještě přezkoumá nějaké zprávy a zakroutí hlavou s dlouhým povzdechem.
Možná jsem opravdu vážně paranoidní… i když…. Zatají se mu dech. Zrychleně se podívá na hodiny v pravém horním rohu displeje mobilního telefonu a poškrábe se na hlavě. Zůstávalo mu několik málo minut, než dojede do poslední stanice, kde měl vystupovat.
Zlé časy si žádají zoufalá řešení a činy. Tak to zkusíme. Spojení je stabilní. Začneme stahovat,
Klikne na tlačítko Download-This-Data a nechá data stahovat do zařízení telefonu. Přitom konečně zvedne hlavu, aby pohlédl na Kristiána. Mírně se zamračí, ale přitom se snaží tvářit nenápadně. Chvíli sleduje obrazovku telefonu.

Pán Jeskyně - 17. července 2018 16:52
Pán jeskyně Katanga

Zprávy Kristiána Lehkého byly vesměs nicneříkající, byl to osobní telefon jako každý jiný. Sem tam nějaká zpráva přítelkyni, občas (zjevně) sestře, občas něco pracovního. Až teprve ve chvíli, kdy Theodor mrknul na fotografie, našel, co hledal. Mezi fotkami za poslední tři dny byl vchod jeho domu a jeho okno. Poslední fotografie byla z dnešního rána. Byl na ní Theodor, jak otevírá okno a krátce větrá. První fotografie z jinak liduprázdné série. A když se pořádně podíval, všiml si Theo, že skrze jakousi nepříliš známou komunikační aplikaci fotografie odešla pryč. Kontaktu, který si Kristián pojmenoval jako Nisa.

Kristián se opíral o horizontální tyč u zadního skla tramvaje a s až přehnaně skelným výrazem se díval ven. Možná se to Theodorovi jen zdálo, ale jako by Kristiánovy oči občas kratičce zabloudily k němu.

Theodor "Sho" Smutný - 11. července 2018 16:18
Theodor "Sho" Smutný

Pohodlně se posadí u okna a na chvíli vyhlédne ven na rušné ulice hlavního města Prahy, kam se na chvíli zadívá, ale potom se už pohledem vrátí zpět ke svítící obrazovku. Byť mu trvá nějakou dobu, než se do mobilu dostane, zůstává i nadále klidný. Jakoby se vlévající masy lidí do trolejbusu neměli pro Theodora vůbec žádnou váhu. Proč ne,
Kristián Lehký a Jana Kriebelová.Pomyslí si a vzápětí nad konverzací mírně ohrne nos.
Copak skrýváš dál, Kristiane? Konverzaci zavře a dál se pokouší hledat cokoliv, co by mu pomohlo zjistit, jestli obavy jsou na místě nebo pouze zbytečně vyšiluje. Proto prohledává úplně všechno, od sms zpráv až po nepřijaté hovory a různá hesla. Všechno si pečlivě uschovává a stahuje do mobilu užitečná data.

Pán Jeskyně - 29. června 2018 13:06
Pán jeskyně Katanga

Tramvaj se stanici po stanici pohybovala vpřed napříč městem. Lidé nastupovali, vystupovali, každý s mobilním telefonem v kapse. Jen několik lidí zůstávalo na svých místech a Theodorova kořist byla mezi nimi. Po několika zastávkách – obzvláště když se tramvaj dostala do centra, kde se každou zastávku z tramvaje a do tramvaje vlévaly celé davy lidí – měl Theodor poměrně jistotu, které z přítomných zařízení hacknout.
Pár důvěrně známých postupů a Theodor se k telefonu chlapíka dostal. Na svém vlastním displeji viděl, že má chlap otevřený messenger a pod jménem Kristián Lehký si píše s Janou Kriebelovou. Byla to osobní, důvěrná konverzace. …dneska večer to nejde, mám ještě práci. – A co o víkendu? :-) – To by šlo. – Ok, zavoláme si, ju? <3 – Těším se. – Taky! Víš, co jsem si na tebe pořídila? :-) Chlapík se nad telefonem pousmál, zlehka zavrtěl hlavou a telefon schoval do kapsy. Očima pak začal zdánlivě bez cíle pokukovat po tramvaji.

Theodor "Sho" Smutný - 20. června 2018 23:04
Theodor "Sho" Smutný

Zvedne obličej, aby se podíval po okolí a když zjistí přítomnost tolika mobilních telefonů, sevře se mu žaludek. Na útok mu nezbýval čas – za normálních okolností by mu netrvalo ani několik vteřin zjistit, který z těch telefonů patří tomu muži. Teď mu ale nezbýval vůbec žádný čas, který by mohl věnovat procvičováním takových dovedností.

Využije skulinky v otevřených dveřích od tramvaje a proklouzne dovnitř, aby si vzápětí rychlou smskou objednal jízdenku na několik stanic dopředu. S úlevou zjišťuje, že onen neznámý muž zůstává stát venku.
Zůstal stát venku. Doufám.. co to?? Vydechne poměrně klidně a podívá se na muže. Chvíli si ho prohlíží, než nakonec raději odvrátí pohled k telefonu s cílem zkusit svůj kousek nyní. Možná skutečně byl pouze paranoidní a pouze se mu to zdálo, ale skutečnost mohla být úplně jiná.

Pán Jeskyně - 13. června 2018 07:27
Pán jeskyně Katanga

Za lepších podmínek by se Theodorovi jeho hackerský kousek jistě povedl, ale teď byl v příliš velkém časovém presu. Tramvaj zrovna zastavila, když se Theo mohl vůbec podívat, kolik jiných telefonů je vlastně v okolí. Bylo jich skoro třicet. Potřeboval by čas na to zjistit, který z nich patří neznámému muži, a ten čas neměl.
Když Theo nastoupil do tramvaje, chlapík zůstal stát na nástupišti. Asi to byl planý poplach.
Jenže poté, co tramvaj začala zavírat dveře, vklouzl ten chlap narychlo dovnitř. Zamával omluvně dopředu na řidiče a stoupl si dozadu a opřel se o tyč. Možná byl Theo jen paranoidní, ale zdálo se, že si muž stoupl tak, aby měl co nejlepší rozhled po tramvaji. A opravdu pak krátce přelétl tramvaj pohledem, než se očima zabořil zpátky do telefonu.

Theodor "Sho" Smutný - 12. června 2018 15:28
Theodor "Sho" Smutný

10, 9, 8, 7, 6 … 3, 2, 1, 0… Odpočítává podle pokynů již zesnulé sestry a pokračuje přímo cestou vpřed, aniž by se ohlížel. Mohl jenom doufat, že Anna věděla přesně, co dělá. Z logického úsudku a funkčnosti jeho dlouhodobé paměti si jasně vybavoval každý detail s rozhovoru s Annou, kdy poprvé viděl tuhle bombu.

Se zamračeným pohledem pohlédne k odrazu skla viděl ten zpropadený výbuch. Odolá nutkání se otočit a pokračuje dále vpřed. Najdou jenom spálené, ohořelé zdi jeho bývalého domu a nenajdou vůbec nic, co by usvědčovalo jeho smrt.
Budu potřebovat zbraň a falešný zbrojní průkaz. To nebude problém obstarat. Kdyby náhodou, musím se nějak pojistit. Doufám, že ten Marek bude vstřícný a pomůže mi. Musím přiznat, že skutečně pomoc potřebuju.
Myšlenka střídá druhou a nenechají Theodora v klidu. V hlavě probírá každou z nich, jakou partii šachů a pomalou chůzí nakračuje vpřed. Poslední kroky osvětlenou ulicí ho nasměrují až na zastávku.

Ten muž, Zůstane klidně stát a otočí se proti němu pro jistotu zády. Je to on, který mě sledoval. Vím to. K čertu, pokud je to vážně on, nevím, co může na mě zkoušet. Jednoduše… Stoupne si od něj nenápadně dál a taktéž vytáhne mobil. Moc dobře si uvědomuje, že mu mnoho času nezbývá.
Tak se předveď, jak moc inteligentní jsi. Pokusí se hacknout jeho telefon a odvést pozornost směrem jinam, aby mohl nastoupit do tramvaje a dál nepozorovaně pokračovat, až na místo setkání.

Pán Jeskyně - 8. června 2018 18:34
Pán jeskyně Katanga

V duchu si počítej, bráško, a až dopočítáš k nule, za žádnou cenu se nedívej do oken... Neřekla mu, jak přesně to zařízení funguje, sama to nevěděla. Ale Alchymik, údajný tvůrce této bomby, podle Anny veděl, co dělá. Hlavně se nedívat do oken.

Bylo ještě odpoledne, slunce jasně svítilo do ulice, ale přesto Theodor v odrazu od protější zdi viděl, jak z jeho bytu na chvíli zazářilo ohnivé světlo. Věděl, že oheň spálí vše, co mu přijde do cesty, ale jakmile narazí do zdiva nebo skla, uhasne. Sousedé nepoznají nic – maximálně jim chvíli budou hřát zdi.
Přeci jen si ale Theodor uvědomil, že nevzal vše, k čemu měla Anna vztah. V plamenech zahynula justicie, Annina milovaná rostlina.

Když Theodor došel na tramvajovou zastávku, zaujal ho v jednu chvíli člověk stojící dva metry od něj. Byl to středně vysoký padesátník, na sobě obyčejný šedý svetr, v ruce telefon, do kterého znuděně koukal. Na pohled vypadal velmi obyčejně. Ale stejně... Theodorovi velmi připomínal toho chlapa, který ho dva dny sledoval pod okny. Byl to on, nebo ne?
Přijížděla tramvaj do Řep.

Theodor "Sho" Smutný - 30. května 2018 19:38
Theodor "Sho" Smutný

„Díky, Marku. Jsem tvým dlužníkem,“ Jakmile Marek zavěsí. Odpojí telefonní linku a pěstí práskne do stolu. Nakonec zakroutí hlavou a podívá se na fotku Anny v černém rámečku.
„Nemám spoustu času. V čem si jela, Anno? Co tohle má všechno znamenat?“ Několika málo kroky se přesune do skromného obýváku a podívá se k místu s vystouplou parketou, ke které vzápětí poklekne a hrubou silou ji vyrve ze země. Vytáhne veškeré Anniny složky, včetně tajuplného počítačového disku a všechno pečlivě uschová do batohu. Zároveň vytáhne dva podivně vyhlížejí drátky.
Osobní věci včetně notebooku strčí do batohu k tomu určeném a přidá několik nejcennějších osobních věcí. Postupuje přesně dle instrukcí, jak mu Marek nakazoval.
„Možná si vodítkem k tomu, abych našel vraha Anny. Zabiju ho i kdyby to mělo stát cenu mého života.“ Zavrčí a poté už vytáhne ze skříňky pečlivě připravenou, ale prozatím deaktivovanou bombu – schopnou zničit obyvatelný prostor, ale zároveň neublížit ostatním. Odklopí vrchní víko, kam přidá červený a černý drát a spojí je přesně dohromady. Na časomíře nastaví už jenom deset minut.
„Nic nenajdou. Všechno vzápětí uhoří v plamenech. Nedozví se ani, že bombu připravila Anna a já ji pouze aktivoval. Myslela opravdu na všechno. Hlavně na naše bezpečí.“ Vydechne a zeleným stiskem aktivuje odpočítávání. Následně už popadne doklady a batoh s osobními věcmi, načež vypadne ven z bytu, jehož bezpečnostní dveře ještě pořádně zapečetí.

Pán Jeskyně - 30. května 2018 18:50
Pán jeskyně Katanga

„Já nemusím nic, i tohle avízo je jen moje dobrá vůle,“ odbyl ho Marek úsečně. V té větě byla veškerá averze, kterou Marek vůči Theodorovi měl. Pak se ale jeho hlas zmírnil. „Přes telefon bych to neřešil, promluvíme si potom. Dva dny, říkáš? Tak to máš docela štěstí. Anebo tam nebyl kvůli tobě. Nevím. Každopádně se sbal a běž na tramvaj a jeď směrem na Řepy. My tě tam najdeme. Nechoď uličkami ve stínu, drž se na světle. Stihni to před soumrakem. Nezpomeň, osobní věci. To, k čemu měla Anna vztah. Kam si mohla něco schovat. Končím,“ řekl a beze slov rozloučení Marek telefon zavěsil.

Theodor "Sho" Smutný - 30. května 2018 15:19
Theodor "Sho" Smutný

„Marku?“ Odpoví neviditelné osobě do sluchátka, načež se zamračí a pohlédne k oknu. Výhoda telefonních hovorů spočívala v tom, že ten na druhém konci drátu neviděl, jak se momentálně tvářil.
„Děláš si prdel? Počkej… mohlo by to nějak souviset… s tím chlapem, co už tu dva dny stál před naším panelákem a sledoval vchod? A třetí ráno zmizel?“ Pohlédne po bytě a zamračí se o poznání více, než tomu bylo před malou chvílí. „Marku, musíš mi vysvětlit, o co tady jde. Nerozumím tomu, proč po mě jdou? Z jakého důvodu.“
Theodor místo zamračeného pohledu nasadí výraz zamyšlený. Nakonec luskne prsty a kývne hlavou. Pokud Marek mluvil pravdu, bude muset utéct. Anna vždy říkávala, ať je pro veškeré případy připravený a vysvětlila mu, co má udělat v případě toho, kdyby se jí něco stalo a jemu chtěli ublížit. Tohle byl právě ten případ, ale nikdy nerozuměl tomu, proč právě tohle dělá.
„Ne, ani jedna u mě nebyla. Vím, co mám udělat.“ Řekne klidně, ale s vážným podtónem do telefonu a dlouze vydechne. Snad soustředěním.

Pán Jeskyně - 30. května 2018 06:44
Pán jeskyně Katanga

„Nazdar, Sho,“ ozval se v telefonu mužský hlas. Theodor ho poznal okamžitě – byl to Marek. Zněl rázně a nekompromisně. „Teď mě dobře poslouchej. Sbal se. Ihned. Hlavně osobní věci. Jestli tam zůstalo něco po Anně, tak taky. Až ten byt přijdou prohledat, nemí nic najít. Nezdržuj se oblečením, hlavně počítač, deníky, jakýkoli papír s poznámkami, co najdeš. Musíš to stihnout do setmění, jasný?“ Bylo už odpoledne. Theodorovi zbývalo sotva pár hodin, pokud ovšem měl v úmyslu Markovy příkazy poslouchat.
Marek se v telefonu odmlčel jen na chvilku, hned navázal dotazem – jeho hlas se zachvěl obavamu. „Nebyla u tebe Zuzana? Nebo Anna?“

Theodor "Sho" Smutný - 28. května 2018 16:29
Theodor "Sho" Smutný

Člověk proto, aby zachoval dávku zdravého rozumu, udělá prakticky cokoliv. Nepočítal minuty, hodiny… nepočítal dokonce ani dny. Myslel jenom na podivné dobrodružství a těžko říct, jestli by dokázal zůstat při smyslech nebýt online počítačových hrách a za pomocí lehkých drog. Občas se přistihl, jak se smutně dívá ke dveřím s nadějí očekávaného příchodu starší sestry.
„Anno?“ Zamumlá do prázdna: „Přijdeš domů na večeři? Uvařil jsem svíčkovou. Moc se mi nepovedla, ale vím, že ju máš ráda.“ Když je mu odpovědí ono odporné ticho, ubalí si dalšího jointa, kterého s chutí vykouří během několika málo minut.

A potom telefonní linka, která zůstávala několik dní úplně tichá. Její hlasitý tón doputuje k Theodorovým uším a obratem se ocitne na nohou. Ruku položí na sluchátko, ale stále váhá, jakoby si nebyl jistý, jestli to má zvednout.
„Prosím?" Promluví poté, co přiloží sluchátko k uchu.

Pán Jeskyně - 23. května 2018 18:35
Pán jeskyně Katanga

Nisa se spokojeně uculuje a špičkami prstů si přejíždí po bradě v místech, kde ji Theodor držel. Moje tajný přání? Ty vypadáš celý žhavý něco se dozvědět,“ nadhodí vyzývavě, ale v tu chvíli se už do místnosti vrací Petr, aby s Theodorem vyřídil obchod.
Nisa jen mrkne na znamení dohody a proklouzne kolem Petra ven.
...

Jenže Nisa nepřišla ani toho dne večer, dokonce ani dalšího dne. Byt byl stále stejně prázný a smutný jako předtím, než se Theodora chytilo podivné stínové dobrodružství se Zuzanou, Markem a Nisou. Byla to snad slepá ulička v Theodorově pátrání?
A pak, byl to třetí den od jeho návratu domů, zvonil doma telefon. Pevná linka, kterou si nechala zavést Anna a na kterou volali jen její známí. Linka, která byla od její smrti tichá.

Theodor "Sho" Smutný - 15. května 2018 19:51
Theodor "Sho" Smutný

Podívá se do očí mladé dívky, načež se pohrdavě uchechtne. Pohledem na krátkou chvíli upře jejím dlaním přejíždějícím po stehně – nakonec mírně pozvedne obočí -, než se vrátí pohledem do jejich pronikavých očí.
„Jsi jen malá děvka,“ Odpoví ji nechutně upřímně.
„Ale uděláme jedno, ty mi řekneš víc a já ti splním tví tajný přání.“ Nakloní se k ní, aby jí do ucha pošeptal adresu bydliště. Pustí dívčinu bradu poté, co se její prsty zaryjí do Theodorovy dlaně a Nisu odstrčí. Bez dalšího zájmu se posadí na koženou sedačku, jakoby se vůbec nic nestalo.

Pán Jeskyně - 4. května 2018 18:10
Pán jeskyně Katanga

Theodorova reakce Nisu zaskočí. Když se jeho ruka vymrští vzhůru, malinko sebou instinktivně cukne, hned nato ale skousne spodní ret ve spokojeném úšklebku. Dosáhla svého. „Začátek ujde, ale moc ti nevěřím. To známe. Velká slova-“ a se slovem ,velká‘ Theodorovi přejede dlaní po stehně, „a malý výsledek. Ale jestli to myslíš vážně...“ na chvíli se odmlčí a vyzývavě hledí Theodorovi do očí. Je přímá, jako by neznala stud. „Můžeme se sejít večer. Třeba tě budu moci rovnou porovnat s hladovými stíny.“ Svými drobnými prsty chytí Theodora za ruku, kterou jí drží na obličeji, a zaryje mu nehty do hřbetu ruky.

1 2 3 4 ⇒|


↑ navigace

Záložková navigace