Vojna Piatich Kráľov (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Vojna Piatich Kráľov

Pán Jeskyně:

Arya.Stark

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Akoby skončila Vojna Piatich Kráľov, keby Theon nezradil? Keby nedošlo ku krvavej svadbe? Keby Robb nepripravil lorda Karstarka o hlavu a neurazil rod Freyov? Vojna zúri už niekoľko mesiacov. Lannistrovia, pred Starkom, ustupujú a sú zalezení v Harenhalle. Stannis Baratheon sa blíži k Hlavnému mestu ríše Kráľovskému Prístavu. Tywin Lannister opúšťa Harenhalle a vyráža brániť Kráľov Prístav, v Harenhalle nechal niekoľko stoviek mužov pod vedením Gregora Clegana. Balon Greyjoy sa korunoval za kráľa Železných ostrovov a zvolal svojich vazalov, ale zatiaľ nepodnikol žiadne iné vojnové kroky. Armáda severanov, pod vedením Roosa Boltona, sa blíži k Harenhallu. Robb Stark vyrazil do Rekotočia na pohreb Hostera Tullyho. Dorne a Údolie zachovávajú neutralitu.

Klíčová slova:

18+, Hra o Tróny, vojna, Pieseň ľadu a ohňa

Jaké hráče:

Hľadám aktívnych hráčov. Znalosť sveta Piesne ľadu a ohňa (seriálu, kníh) vítaná. Hráčov schopných hrať za viac postáv.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (2/3) Deloran, Zix

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

William Gregory Santi - 20. února 2019 16:06
William Gregory Santi

Odpočíval jsem, odpočíval, přemýšlel nad neřestmi až do prolomení mých myšlenek dívčím hlasem, ihned mi bylo jasné o čí hlásek to vlastně jde. Vskutku povědomí mým uším byl...

Aniž bych otevřel oči, odvětil jsem jí: “Však víš, že nemám na výběr Nymerie. Jak řekl Joryn, tak taky učiním.“ Načež jsem otevřel oči, přede mou dřevený kýbl s vodou a za ním Nymerie. Usmál jsem se a vyskočil na obě nohy. Kýbl jsem vzal a šel s ní. Měl jsem po krásném, leč krátkém odpočinku dobrou náladu. Má hlava pomatená jako by už zapomněla, že mé srdce prahne po oné mrtvé krásce. Popíchl jsem Nymerii slovy: “Tak co má drahá Nymerie? To jsi ale ráda, že jsem přežil a můžu ti dělat doprovod, že?“ Za druhou otázkou jsem se zasmál a očekával, že Nymerie pochopí, že jde jen o srandu.

Došli jsme až k raněným, položil jsem kýbl na zem. Nechal jsem Nymerii ať si s vodou dělá jak uzná za vhodné, já umím životy jen brát, nikoliv opatrovávat. Stoupl jsem si opodál, protáhl se v zádech a spatřil muže jak se blíží k Jorynovi, byli poměrně daleko a tak nebylo nic slyšet. Když jsme se vraceli s prázdnými vedry, bylo slyšet poslední jediné věty. "Připravte 50 zajatců.“ Trochu mě to pobavilo, Joryn je vskutku dobrý obchodník. Myslel jsem, že má mysl je lepší než jeho, ale byla to mýlka.

William Gregory Santi - 22. listopadu 2018 20:47
William Gregory Santi

Po mém návrhu jsem tiše stál a očekával nějakou delší a upřímnou odpověď a přesně tak se i stalo. Po celou dobu jsem stál očima upnutýma na Jorynovi a dával si dohromady mozaiku ze všech slov a počítal. Přemýšlel jsem a uvažoval nad vojáky, které jsem potkal v Královském přístavu ve srovnání s muži, které jsem viděl tu a usuzoval, že muži, těmto velmi podobní, právě plují na Královský přístav. Je to opravdu k zamyšlení, zda má takto velká skupina tak malou šanci proti bránící se menšině. Joryn dále zmínil i svůj názor a ten mě poměrně překvapil, na druhou stranu o něm i něco vypověděl, ale to se nehodilo říkat. Následně se napil a tak jsem poměrně rychle, ale uváženě odpověděl:

"Inu, na druhou stranu, pokud se ubrání, rozhodně je to bude stát nějaké muže. Otázkou však zůstává kolik by jich ještě do měsíce dokázal pobrat, před bitvou zde u Harrenhalu...

...pokleknu a doplním...

"Jak jste řekl, budu tedy zde a budu připraven za vás bojovat."

Když doplňil svou myšlenku i Joryn, pomalu jsem se zvedl. Klečel jsem tedy jen chvíli potom, co jsem domluvil.
Joryn se pak zvedl ze své židle u stolu a šel ke krbu k boční stěně místnosti, periferně jsem pohlédl na jeho lýtka a zadek, ale nechtěl jsem být přistižen. Proto jsem udělal dva kroky vpřed ke stolu. Pohlédl jsem do mapy a Joryn měl již přiložené poleno v krbu, otočil se a řekl mi abych m uneříkal pane. V tu chvíli mi bylo ve čtyřech slovech vysvětleno, jak si Joryn nepotrpí na tuto pýchu děděných hodností. Tušil jsem, že nemá hodnost, ale překvapilo mě, že ho to netíží a opravdu se i s mužem jako jsem já hodlá bavit vcelku normálně, nikoliv přílišně nadřazeně.
Odvrátil jsem tedy pohled od mapy a otevřeně se zeptal:

"Nebojte hledím jen na mapu, nikoliv na vaše ostatní věci, jaké oslovoání by pro vás tedy bylo přijatelnější?"

Neměl jsem opravdu daleko k tomu zakončit větu opět pane, ale naštěstí jsem se včas odvrátil od trapného momentu. Mírně jsem se usmál s pohledem mimo Joryna i stůl, přibližně někam mezi, načež jsem se podíval zpět na Joryna a vyčkal jeho do odpovědi.

William Gregory Santi - 22. listopadu 2018 08:04
William Gregory Santi

Trochu mě překvapilo, že mě strážný rovnou poslal dovnitř. Neváhal jsem tedy a odhodlaně vstoupil do místnosti, kde jsem spatřil Joryna opět sedět nad mapou. Pomyslel jsem si,

*Tohle by mohla být cesta... Mé znalosti map jsou určitě lepší, než většiny lidí. Ze svých kreseb jsem se naučil zachovávat rozměry, délky a určitě i vzdálenosti.*

Postavím se zpět na místo, kam jsem se postavil posledně. Přikývnu na pozdrav se slovy:

“Ještě jednou dobrý den, můj pane.Nabral jsem si nějaké vybavení od meče, po koženou vestu s pláštěm a kalhoty, jak jste si jistě povšiml. Už po druhé vás vidím nad mapou, můj pane. Možná bych vám mohl pomoci. Rád bych se zopakoval, že vy jste můj jediný a první pán, kterého uznávám a respektuji. Jak jistě víte, nepocházím ze severu. Moje cesta sem vedla přes Lannisport a Královský přístav. Možná bych se s vámi mohl podělit o nějaké informace. Dále jsem ještě po diskuzi s Gendrym, vaším kovářem došel k myšlence nad nedostatkem ocely, který trápí asi každou armádu. Myslím, že bych byl schopný vrátit se na cestu mezi Lannisportem a Královským přístavem a pokusit se odchytnout nějakou zásilku jedoucí po této obchodní cestě. Nebo se mnou máte jiné úmysly, můj pane?“

Mírně se ukloním na důkaz nezměrného respektu k Jorynovi a ještě dodám:

“Nejen, že jsem schopen ovládat meče, jako je ten co se mi právě houpe na opasku, ale mám i nějaké obecné vědomosti a zároveň umím býti i tichým zabijákem. Co bude chtít můj pán, to se stane.“

Pak se vzpřímeně postavím a sympaticky a klidně hledím do Jorynových očí.

William Gregory Santi - 21. listopadu 2018 11:07
William Gregory Santi

//Rád bych něco připomínající takovéto oblečení:https://www.sho.com/site/image-bin/images/754_3_3373737/754_3_3373737_01_1024x640.jpg

Koželuh mi přikývl a nechal mě si procházet jeho práci. Po chvíli hledání mi padla do oka krásná černá kožená vesta s rukávy a pláštěm, pak jsem si našel kalhoty z poněkud silnější látky,
*aspoň budou v chladných časech hřát*,
říkal jsem si. Oblékl jsem se do nového a bylo mi vskutku dobře, cítil jsem se víc jako někdo, ještě jsem nalezl tu správnou pochvu na svůj nový meč. Slušně jsem poděkoval za věci a vyšel ven, ke svému koni. Naskočil jsem a vydal se zpět tam kde jsem poslední noc spal. Podívat se po muži, který mi sebral můj meč. Přijel jsem nastrojený na koni a tak už nikterak neodporoval a můj meč mi vydal. Pak už jsem jen došel pro nějaké jídlo pro mě a pro koně a zamířil zpět k místu kde přebývá Joryn. Před ony kamené schody vedoucí k němu.

Přivázal jsem koně, dal mu trochu jídla a sám najedl. Zpíval jsem mu tiše písničku a hladil ho po hlavě. Odhadoval jsem, že už bude chvíli po poledni, zamířil jsem tedy k Jorynovi, zjistit zda je k dispozici. Abych si s ním ještě promluvil. Vyšel jsem nahoru po schodech až k jeho dveřím kde pochopitelně stál strážný a tak jsem přišel až k němu a zeptal se:

“Je tu už Pan Joryn? Rád bych si s ním ještě pohovořil.“

Postavil jsem se ke zdi naproti dveřím a čekal jak bude strážný reagovat a pokud by se šel dovnitř zeptat Joryna a on by seděl u svého stolu, chtěl jsem aby mě bylo vidět, proto jsem zvolil toto místo k vyčkávání na rozhodnutí, zda mohu vstoupit, či nikoliv.

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 14:00
William Gregory Santi

Kovář mě dovedl k myšlence svou odpovědí. Chvíli jsem stál a koukal na něho, přemýšlel nad tím a pak jen přikývl na důkaz souhlasu s jeho odpovědí. Převzal jsem si meč do své péče, neměl jsem však pochvu, rozloučil jsem se:

“Dobře tedy, děkuji vám moc za vaše služby. Ohledně té oceli se nad tím zamyslím a pokusím se ji získat pro svůj druhý meč, mějte se drahý pane.“

Poté jsem se otočil a vydal se zpět ke svému koni, který na mě čekal před první kovárnou, do které jsem vešel. Naskočil jsem skokem na koně a pokračoval ke koželužně, která byla za rohem. Během pomalé loudavé cesty jsem se zamyslel nad tím co mi muž řekl.

*Ocel, ocel, ocel... Kde bych jen mohl shnat velké množství oceli v těchto dobách. Myslím si, že bych se tím mohl zavděčit nejednomu člověku. Najít důl se železnou rudou a odkoupit si? Nebo se vydat po bojištích a hledat meče? Dává tohle smysl? Těžko říct, možná by bylo možné nakoupit železnou rudu někde ve městech, kdo ví. Já tedy rozhodně ne, ale určitě bych mohl jako obchodník vycestovat a zkusit nějakou ocel ukrást pro mé nové pány a jejich kováře. Jistě bych se tím mohl zavděčit a pozvednout své aktuální postavení...*

Když jsem si pohrával se svou myšlenkou dojeli jsme až ke koželužně. Seskočil jsem před ní z koně a opět jej přivázal. Pohladil jsem ho, z brašny jsem vytáhl poslední mrkev a dal mu ji. Pousmál jsem se jeho vlídnému pohledu a vešel do koželužny, kde stál jeden muž se zástěrou. Pozdravil jsem a rovnou i vznesl svůj požadavek, nebo spíše prosbu:

“Zdravím vás pane. Poslal mě za vámi Joryn, prosil bych nějakou koženou vestu a kalhoty, nejlépe nějaké černé. Dále ještě pochvu pro můj meč. Avšak bez znaku, je třeba abych vypadal jako nestranný, z důvodů, jež nesmí býti známy.“

Počkám co mi odpoví a případně si začnu rovnou vybírat něco co by mi padlo, a cítil se v tom pohodlně. Ukážu mu také svůj meč, aby věděl jak velkou pochvu bych potřeboval. Až zde skončím tak se vydám pro nějaké jídlo a naplnění brašnen a až domyslím svůj plán s ocelí vrátím se za Jorynem, navrhnout mu nějaké mé využití. Přeci jen jsem poměrně zkušený v měnění stran na oko. Má strana je však nyní už jen tato a vždy bude, jsem loajálním člověkem, jen jsem nikdy neměl žádného pána, na kterého bych byl hrdý a mohl se za něj postavit. Joryn mě něčím přitahuje a líbí se mi jak se chová a jak vystupuje.

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 11:31
William Gregory Santi

Se zájmem hltám každé slovo, když muž mluví o mečích a jsem vskutku překvapený, že někdo dokáže ukovat meč takto lépe. Neuvěřitelné... Po jeho slovech jsem akceptoval jak stroze se k tomu vyjádřil a že nezacházel do detailů, tajemství k těmto věcem zkrátka patři a já to plně respektuji. Pohlédnu po chvíli na něho a odpovím mu:

“Zajímavé, vaše práce je vskutku vyjímečná, vaše ruce jsou velice dobré. Myslíte, že by bylo možné vyrobit mi ještě jeden takový tak o 5 centimetrů kratší? Rád bych na opasku měl dva takové krásné meče. Každého koho zabiju povím mu o vaší dobré práci, ještě by mě zajímalo, kde bych tu našel nějakého koželuha, nevíte?“

Po vtípku na autora tohoto krásného díla – meče jsem se upřímně zasmál a pak znovu zvážněl při otázce na koželuha. Rád bych se oděl do nějakého pěkného vybavení, až budu mít vše, dojdu za Jorynem a přednesu mu co bych mu mohl poskytnout za služby, třeba mě pak začne brát o něco vážněji.

Dál zkoumám ten lehčí meč a zkouším si s ním hrát, pár cvičných seků do vzduchu,
*ty jeho zvuky jsou skutečně úžasné, ten musí projet tělem jak nůž máslem*,
pomyslel jsem si.

//Nevím jestli musím platit nebo ne. Pochopil jsem to, jako že nemusím, ale nechci ukrást meč. Tak radši nechám opět kratší. :D

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 10:33
William Gregory Santi

Gendry mě provedl po zbrojnici, není zrovna nejplnější, ale to jest pochopitelné i pro mě neználka v tomto řemesle, že nic nejde lusknutím prstu. Ukázal mi kde co leží, ihned mi padlo do oka pár pěkných mečů. Počkal jsem až mě zde provede kompletně, pak řekl ať si vezmu po čem toužím. Načež se má zelená očka rozzářila.

*Asi bych mohl jít do těch mečů. Ještě si jen vybrat ty pravé.*

Projdeme pak i kolem několika hrotů na kopí a halapartnu. Pousměji se a prohlížím si je, sjedu prstem po čepeli halapartny, je vskutku nádherná, ale přijde mi až moc velká pro mě by neměla takové využití. Takže se vrátím zpět k mečům a procházím je pohledem. Když pak muž ještě dodá, že bych mohl mít i nějaký speciální požadavek, tak jsem štěstím bez sebe. Chvíli jsem neodpovídal, stále jsem hleděl na meče. Sem tam jsem si nějaký vzal do ruky, potěžkával je, prohlédl si čepel a vyzkoušel jej sevřít a udělat pár cvičných seků.

*Hmm tenhle meč je lehčí, než ten co jsem měl předtím v ruce, jako by byl každý litý z jiné slitiny. Možná by nebylo od věci se zeptat Gendra.*
Vezmu oba meče do rukou, lehčí i těžší a přiložím je k sobě, následně s nimi zkusím sekat a ozkouším i švih.
*Jak tak koukám, jejich čepele mají i maličko jiný odstín a stále mi přijde ten v levé ruce lehčí, přitom mám silnější tu pravou. Při švihu taky působí rychleji a lépe se ním manipuluje. To stojí za otázku.*

Otočím se tedy k Gendrovi, ten již pracuje na zbroji, přistoupím před něho a abych přeřval hluk zvednu svůj hlas a povídám:

“Gendry, můžete na chvíli? Zajímají mě tyto dva meče a jejich rozdíli. Tato čepel je z jiné slitiny, než ta druhá? Tento mi přijde lehčí a tak pro mě i lepší a svižnější. Jak je to možné, rád bych si od vás možná nechal vyrobit nějaké meče, nebo bych minimálně bral tento a nějaký jemu podobný. Jsou to opravdu skvostné kousky.“

Stojím před ním a držím v rukou oba meče, čekám na jeho odpověď.

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 07:34
William Gregory Santi

Kovář mi neodpověděl jediného slova, rozhlížel jsem se po okolí a kovář si dále pracoval, když pak jen zakřičel do vedlejší kovárny, na muže, se kterým jsem již prohodil nějaký vzájemný pohled.

*Prej máš tu dalšího, to sem Joryn posílá každého kdo projde jeho zpovědí.*

zasmál jsem se nad svou myšlenkou. To už přišel muž z vedlejší kovárny a zeptal se mě s čím by mi mohl pomoci, sjel jsem muže svým pohledem, svalnatý kovář jako všichni ti muži tady. Pozdravil jsem jej a rovnou spustil:

“Zdravím vás Gendry, kováři. Potřeboval bych nějaké vybavení, rád bych se podíval co všechno tu máte a vybral si něco co se bude zamlouvat mým očím a mým rukám. Máte tu nějaké vybavení pro tiché stíny vraždící zezadu, nebo v boji za prudkých pohybů roztočí své rychlé jednoručáky?“

Zasmál jsem se, ale následně jsem se hrdě a vzpřímeně postavil. Čekal jsem co poví a pomalu jsem se rozešel směrem odkud přišel. Hádal jsem totiž, že tam někde bude ta zbrojnice plná super zbraní, od mečů a velkých halaparten, až po luky a kuše.

//Nechám to radši kratší, protože bych si nerad vymýšlel nějaké věci o tom co se nachází všechno ve zbrojnici a nebylo by to podle příběhu nebo tak. Rozhodně však chci nějakou koženou vestu a kalhoty, nejlépe černé a dva meče, luk, nebo nějakou odlehčenou halapartnu.

William Gregory Santi - 18. listopadu 2018 17:50
William Gregory Santi

Při Jorynově odpovědi jsem zůstal tiše stát, po celou dobu jsem Jorynovi hleděl do očí a z jeho odpovědi doslova cítil co se ukrývá za oponou těchto slov. To samé cítím i z pohledu Mory, který cítím i při pohledu k zemi. Jako by mě ostře probodávali paprsky, které sálají z očí Mory.

Co domluvil Joryn bylo asi pěti sekundové ticho, ve kterém mou hlavou prošla myšlenka. Podíval jsem se v tu chvíli přímo do Mory očí -

- *Nechci být prostým žoldákem, jsem tichý stín a k tomu umělec. Nejsem nikým, ničím poslem, ani mé jméno nic neznamená.*


"Jak si pán přeje. Děkuji za vaše vyslyšení. Jsem jen mladé štěně, jež hledá svého prvního pána ve zbrani."


Načež jsem projel pohledem od Joryna přes Moru až k Nymerii, stojící opodál, na všechny z nich jsem jen letmo přikývl a vydal jsem se hledat zbrojnici. Opustil jsem jeho místnost a vrátil se ke schodům z kamenných kvádrů. Šel jsem pomalu, nikam jsem nespěchal. Přemýšlel jsem totiž nad výbavou, jež budu moct nabýt.

*Zda by se pro mě našla i nějaká halapartna, či nějaké pěkné jednoručáky? Měl bych si asi pořídit i jiných oblek. Do zbrojí se opravdu soukat nechci. Preferuji rychlý a tichý útok. Uvidíme co se najde, pak se rozhodnu.*

Pomyslel jsem se si, načež jsem si začal broukat v hlavě písničku, za schody naskočil na koně. Nechal jej pomalu cválat, pokud by mezi lidmi byl dav, tak bych slezl. Namířil jsem si to přímo na zbrojířské nádvoří. Vyhledat nějaké ty zbrojnice. Chvíli mi to tímto tempem zabralo. Když jsem tam dojel, vlezl jsem do první kovárny, která mi přišla pod roku. Seskočil jsem z koně a uvázal jej před kovárnou. Přišel za kovářem, kterého jsem spatřil hned co jsem vázal koně. Pracoval na meči, tak jsem k němu zepředu přistoupil, počkal až zastaví s prací a řekl mu:

"Zdravím vás kováři, posílá mě pán Joryn. Přišel jsem se podívat po nějakých zbraních, případně i nějaké kožené vestě a kalhotám, pokud se dá něco takového ve zbrojnici najít."

Počkám na jeho odpověď a mezitím se rozhlížím po okolí.

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2018 15:23
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

*Pozorne ho počúval a sledoval. Vie že to isté robí aj Mora. Keď William položí na stôl nejaké papiere, tak si ich vezme do rúk a pozerá si ich. Na jednom je zobrazení Harenhall. Skica vypadá ako čerstvá a je dosť dobrá. Síce nevie čo sa dá v umení považovať za dobré, ale toto mu príde ako dobré. Na druhom papieri je nakreslené nahé dievča, nejaká mladá žena. Ak črty na papieri zodpovedajú realite, tak môže mať okolo šestnásť rokov. Vypočul si pritom aj ten zbytok čo William hovoril.*

Som Mora a tá čo pred chvíľou odišla je Anija. *Ozvala sa Mora potom čo si chvíľu prezerala tie skice. Síce mu ešte neverí a ako dôkaz tie skice síce nepostačujú, no je to prvý krok k tomu aby ho nedali obesiť.*

Vypadá to, že ťa zatiaľ neobesíme. Hlás sa v zbrojnici, nach ti vydajú potrebné veci. Povedz že ťa posiela Joryn. Zbrojnicu nájdeš na zbrojárskom nádvorí. To nájdeš ľahko, sú tam kováčske dielne a z tých ide v kuse hluk. *Oznámil mu a tie skice si hodil späť na stôl, kde ich položil William. Nevrátil mu ich, čo znamená, že si ich plánuje nechať, teda aspoň zatiaľ.* Nejaké otázky? *Síce mu neveria a asi ani zrejme veriť nebudú, čo by William nemal brať osobne, Joryn a Mora neveria nikomu, tak mu aspoň odpovedia na nejaké otázky ak nejaké má a budú mu na ne vedieť odpovedať.*

William Gregory Santi - 18. listopadu 2018 10:45
William Gregory Santi

Dívčin pohled se mi vůbec nezamlouval, tak jsem jej ignoroval a pozoroval Joryna, jeho pohyby. Jeho emoce a to jakým je člověkem, někdo v jeho pozici. Není zřejmě urozený, i přes to se však vypracoval vysoko, jak je zde zřejmé. To by mě přece mohl vyslechnout někdo jiný, možná právě Joryn by pro mě mohl mít větší pochopení, než kterýkoliv urozený muž.

Jak jsem tak přemýšlel minula mě dívka opouštějící místnost, celou dobu jsem koukal přímo na Joryna a ni se nevztahoval žádný můj pohled. Snažil jsem se nad tím nepřemýšlet, protože mám pocit, jako by mi ty jejich ženy viděli do hlavy. A tak jsem jen koukal na Joryna a přemýšlel nad jeho vzhledem, aby nebylo co číst o mě.

Žena tedy opustila definitivně místnost a Joryn se tázal na to co jsme probírali včera večer. *Důkazy o tom, že jsem jim pomohl a kdo jsem? Já přece nejsem, nevím kdo jsem byl a nevím jestli vůbec budu, natož čím.* Pomyslel jsem si...

Pak už z mých úst vyšla odpověď:
"Víte Pane Joryne, jsem záhadou sobě samému. Nemám kořeny,
ani národnost, vlastně jsem po dlouhou dobu neměl ani život a když už jsem ho měl, byl věnován jen požitkům
...
jsem mladý umělec, který rád kreslí lidi, domy, hrady, přírodu, všechno možné."


Má ruka na jejímž ramenu visí má brašna zajede vně. Vytáhne dva pergameny. Udělám jeden krok vpřed, položím oba pergameny na stůl a opět ukročím zpět na své předchozí místo a pokračuji.

"Spálil jsem však svůj ateliér a všechny jeho kostlivce, kteří se zde ukrývali. Jako můj učitel, který mě dlouhé roky zneužíval. Dokážete si představit, že by vás jako mě, rodiče svěřili někomu takovému? Nakonec jsem ho zabil a ateliér jsem před dvěma dny zapálil a to je přesně ta má stránka, která pozabíjela ty 3 strážné. Vylezl jsem na hradbu, zajímalo mě co je tu za lidi, viděl jsem vás v dáli jak jedete k Harrenhalu a když jsem se otočil zpět koukal po mě strážný. Zpanikařil jsem a chladnokrevně jsem je povraždil. To se mi občas stává no, že takhle vraždím. Nevím jak vám to můžu dokázat jinak, než že vám řeknu jak přesně jsem je zabil. Byli to ti tři vojáci, jeden na věži a dva co byli u toho dřevěného ochozu..."

*Třeba mě pochopí, Joryn, zřejmě bastard Joryn.* Pomyslel jsem si a nechal na něm uvážit co se mnou...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 20:31
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

Dobré ráno aj tebe. *Odvetil Joryn potom čo sa William pozdravil a postavil sa tam kde stáť má, teda tam kam by si ho postavil sám. Veľa pozornosti mu však nevenoval. Za to Mora, tak si hovorí to Dothracké dievča, na Williame tvrdo pozrela. Chcel ho práve vyzvať aby dal nejaké dôkazy o tom čo povedal, že je, ale tá žena v červenom pri krbe sa postavila a prešla k stolu.*

Musím si ísť vybaviť nejaké veci. *Oznámila a všetci mohli vidieť, že jej červený odev je to jediné čo má na sebe a mohli aj vidieť veľký výstrih čo má vpredu. Joryna ten výstrih veľmi nezaujal. Už ju pár krát nahú videl.*

Ak pôjdeš mimo hradu vezmi si pár stráží. *No nevie síce kam ide, ale samú by ju von nevpustil. Jednak preto že ona nenosí zbrane a aj preto, že je príliš cenná. Žena v červenom odišla z izby a nechala ich v nej v súkromný.* Tak William. Máš nejaké dôkazy o tvojom tvrdení? Máš možnosť dokázať čo si zač? *Síce sa na neho pozrel ale nie tak tvrdo ako Mora. Vlastne je to Mora kto rozhodne a koho treba presvedčiť. Nymeria stála bokom a sledovala ich rozhovor. Čakal či niečo budú chcieť. Joryn jej neverí ako sa volá a má pri nej dojem ako keby mu niečo unikalo.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 15:57
William Gregory Santi

Nymeria na mou otázku neodpověděla, což jsem očekával. Měla to být jen provokace. Nechal jsem to plavat a už jsem dál jen mlčky pozoroval vojáky kolem, pozoroval jsem jejich výbavu, i to jak se tváří, poslouchal co říkají a snažil se pochopit jejich náturu.
Když v tom jsme došli ke kamenným schodům kamsi vzhůru. Přivázal jsem poblíž koně a doběhl Nymeriu. Šli jsme nahoru až jsme došli do chodby, kde byli dveře do místnosti samotného Joryna, jehož jsem slyšel z místnosti jak se baví s nějakým dalším mužem. Jorynův hlas mi uvízl v paměti a dokázal jsem jej rozeznat. Strážný nás nepustil dovnitř, nicméně jsme měli možnost poslechu. Když muž odcházel, neslyšel jsem žádné rozloučení zakončené můj pane, můj sire, takže jsem věděl jakou masku bych asi měl zaujmout.

Odhodlaný ze svého chování vydat maximum pro omotání si Joryna kolem prstů jsem vstoupil do místnosti spolu s Nymerií. Mlčky jsem vstoupil do místnosti a v prvé řadě jsem uzřel stůl, o který se opírala nějaká žena, Joryn seděl za stolem u nějakých papírů. Další ženu jsem spozoroval po další sekundě při pohledu doprava, kde druhá žena seděla a pozorovala krb. Stoupl jsem si přímo před Jorynův stůl, zhruba půl metru před něj a naprosto klidně a srozumitelně jsem na úvod řekl: "Dobré ráno vám přeji, Joryne."

Nechtěl jsem na úvod ihned zatlačit na pilu a tak jsem počkal na jeho otázky, či příkazy na mou osobu. Měl jsem však v plánu se v případě nějakých nejasných slov z Jorynových úst zeptat, jaké má se mnou úmysly. Stál jsem vzpřímeně, ale naprosto uvolněně. Ruce jsem měl spojené za zády, jedinou věc, kterou jsem si vzal byly mé malířské potřeby, zabalené v brašně. Kromě meče, který mi byl zabaven nosím náčiní vždy při sobě. Je to má hrdost...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 15:41
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Kašle na to, že jej pozerá na zadok. Nach si pozerá keď chce. Na jeho trápnu otázku "už tam budeme" ani neodpovie. Kladú ju malé deti a nie dospelí ľudia. Harenhalle je veľký hrad a tak to chvíľku trvá. No po pár minútach už kráčajú hore schodmi na poschodie, kde je ubytovaní Joryn.*

Joryn s ním chce hovoriť. *Povedala strážam pri dverách. No tie tentoraz dvere neotvorili. Boli otvorené a tak mohli počuť a vidieť čo sa tam deje. Mohli vidieť ako sa Joryn rozpráva z nejakým rytierom v starom brnený. Stráže ich však aj napriek otvorením dverám nevpustili do izby.*

JORYN POV:

*Čakanie na to kým príde ten William si krátil čítaním správ a zapisovaným nejakých myšlienok a nápadov. No nebolo to nič dôležité. To dôležité si človek musí pamätať a nie písať na papier. Dvere sa otvorili a do izby vošiel jeden z potulných rytierov v starom brnení. Žena v červenom odeve stále pozerala do ohňa v krbe a tá čo sedela na stole, bola teraz pri Jorynom a sledovala mapu, snažila sa zapamätať si názvy hradov a odhadnúť vzdialenosť od nich.*

Áno Rotty? *Oslovil rytiera a odtrhol zrak od papierov a pozrel na neho. Rotty je asi tridsaťpäť ročný, ale vypadá staršie, za čo však môže pálenka a fajčenie lacného tabaku. No aj tak je Rotty jeden z najskúsenejších a najlepších mužov akých Joryn má k dispozícii. Všimol si otvorených dverí za Rottycho chrbtom. Stráž pred dverami ich nezavrela.*

Lord Bolton zvolal na desiatu vojnovú poradu. A Ser Wendel Manderly očakáva že sa k nemu pripojíte na obed. *Ohlásil Rotty. Predstava toho, že strávi doobedie počúvaným Roosa Boltona ho nijako neoslovila, ale je to jeho priami veliteľ, takže tam bude musieť ísť. Od dverí sa ozval dievčenský hlas a jemu bolo hneď jasné, že William už čaká.*

Povedz Serovi Wendelovi, že pozvanie prijímam. A po obede za mnou pošli osem dobrých a schopných mužov, pre ktorých je vernosť k veliteľovi prednejšia ako úplatok. *No pri žoldnieroch to bude asi trochu problém, ale z vlastnej skúsenosti vie, že sa aj medzi žoldniermi taký nájdu.* Pred desiatou ma ohlás. Môžeš ísť. *Rotty prikývol a odišiel. Joryn nie je Ser a ani lord takže sa mu pri odchode nemusel nijako klaňať alebo zdraviť.*

Môžete vstúpiť. *Oznámili stráže pri dverách a vpustili Nymeriu a Williama do izby. Hneď ako vstúpili, tak za nimi zavreli dvere.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 13:55
William Gregory Santi

Když se mi dívka představila, začal jsem přemýšlet nad jejím jménem, *Nymeria, krásná malá dívka, která je tak nedostupná a tak mladá, každá by ho tam chtěla, ale Nymeria ta ne, ta nechce pohladit po stehýnku, líbat na zadečku a na teprve bujících prsíčkách.* Pokrčil jsem rameny nad svou myšlenkou s tím co se mi jeví před obličejem jak jdu za ní. Celkem zhuseným pohledem odbyla můj úsměv což má ústa donutilo se usmívat ještě více. Tiše jsem se uchechtl a odpověděl na předhcozí větu i na tu, za kterou jsem jí odvětil.

"Tak uvidím jakou cestou se Joryn rozhodne jít. Třeba mě ještě ušetří, když jsem mu pomohl. A co když je ten úsměv jen ze zdvořilosti dívenko s krásným jménem? Kdo ví..“
Menší odmlka a po pár krocích otázka.
"Už tam budem? “

Zeptal jsem se nedočkavě. Rád bych to už měl za sebou a trhá mi to žíly. Procházíme se tu po nějakých podělaných ruinách Harrenhalu a moje rozhodnutí, když jsem zapálil ateliér už mi přestalo absolutně dávat smysluplnosti. Přemýšlel jsem a představoval si poslední pohled na můj starý ateliér, kde mě můj zesnulý učitel zneužíval po dlouhou dobu. Když v tom mi začalo tlouct srdce a ruce mi začali cukat...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 13:01
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

Som Nymeria. *Predstavila sa mu, úplne falošným menom. Aj Jorynovi sa tak predstavila a v podstate každému kto sa na jej meno spýtal. Je to bezpečnostné opatrenie a Historicky podložené meno. Nymeria bola aj sestra Kráľa Aegona dobyvateľa Targaryena. Kráľa, ktorý pred viac ako 300 rokmi zjednotil Západozem. A v Dorne je to bežné meno. Jej sa to meno tiež páči a pomenovala tak aj svojho Zlovlka.* Neviem ako popravuje Joryn, ale nezdá sa my že by stínal hlavy. *Vykročila späť smerom z ktorého prišla. Skutočne nevie ako Joryn popravuje, ale stínanie hláv na neho nesedí. Skôr by ho typovala na vešanie, alebo proste necháva popravy pre Boltona. Obzrela sa či ide za ňou a všimla si ten jeho úsmev. Prevrátila nad ním oči a zatvárila sa znechutene a už na neho nepozrela.* Na moju sestru robili muži také úsmevy pravidelne. Bola tým očarená. Na mňa neplatia. *Nemá záujem si vziať alebo sa vyspať z niekým len preto aby danému človeku spravila radosť alebo zväčšila, či poistila moc a vplyv jej rodiny. Ju ťahajú iné veci a nie priblblé úsmevy. Navyše sa jej jeden muž páči, aj keď nevie či on o ňu javí alebo prejaví záujem.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 11:43
William Gregory Santi

Když mi žena poví ať si sbalím a následuju ji, v mé hlavě se honí spousta myšlenek. Především o tom co se mnou bude, jestli mám vůbec nějaké možnosti toto ovlivnit, *nejlepší asi bude zkrátka a dobře zachovat chladnou hlavu, pokusit se si zpřátelit lidi, kteří o mém osudu budou rozhodovat.* A toho jsem se taky držel, jen jsem na dívku přikývl a pousmál se na ni mile. *Není špatná, sice se ke mě chová arogantně, ale určitě bych zkrotil i takovou...* Pomyslel jsem si a trochu se nad tím posumál. Pohladil jsem svého koně, naložil na něho své věci. Chudák, byl z toho celý nervózní, pokoušel jsem se jej nějak utěšit, ale po chvíli byl zase rozrušený. A tak jsem se chopil řemenu a táhl koně s sebou, žena uzřela, že jsem připraven a tak mě vedla za Jorynem a já ji následoval, šel jsem kousek za ní. Pokusil jsem se o nahodit pokud možno šarmantní tón a zeptal se dívky na prostou otázku: “Mohu znát i já vaše jméno?“ Pak jsem se podrbal ve vlasech a konstatoval jeden z možných faktů. “Stejně je to jedno, pokud mi pán setne hlavu.“ Počkal jsem až se otočí a pokusil se ji svým svůdným pohledem, který mám již z minulosti nacvičený, okouzlit dívku.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2018 13:55
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Nevie prečo chce Joryn hovoriť z týmto mužom a jej je to aj tak trochu jedno. Tento muž nie je žiadny rytier alebo lord, takže sa nemá dôvod o daný rozhovor zaujímať. Navyše nie teraz, keď už hrad patrí Severanom. Čo sa toho týka, tak neviem prečo ešte nezašla za niektorým z lordov a nepovedala im kto je. Lord Cerwyn by ju určite spoznal, veď Cerwynov hrad je len pol dňa cesty od Zimohradu a tak ich lord Cerwyn pravidelne navštevoval. Alebo lordovi Gloveri, či lordovi Talhardovi. Otec o nich často hovoril ako o verných, dobrých mužoch. Môže ísť za nimi a povedať im kto je. No niečo jej hovorí, že by to nebol práve najlepší nápad. Navyše by jej ani nemuseli veriť. Keď ju naposledy niekto z nich videl, tak mala desať, dlhé tmavohnedé vlasy a jej odev bol úplne iný, navyše bola čistá. Teraz má krátke mastné vlasy, je špinavá, má dvanásť a je oblečená ako paholok. Zo zamyslenia ju vytrhol Williamov hlas.*

Fajn. Poď za mnou. Vezmi si veci. *Nemá dôvod byť k nemu zdvorilá. Navyše keby bola zdvorilá, niekto by si mohol pomyslieť, že nie je dievčaťom z ľudu. Čaká kým si William začne baliť a zbalí veci. Bude lepšie ak si ich vezme hneď teraz. Sú len tri veci čo z týmto Williamom byť môžu. Buď ostane v hrade ako člen armády Severu. Buď ho Joryn vyhodí, alebo nechá Roose Boltona, aby Williama vypočul. Vie to preto lebo, ešte skôr ako vyšla z Jorynovej izby, počula ako to sám Joryn povedal.*

William Gregory Santi - 14. listopadu 2018 08:38
William Gregory Santi

Když jsem si dával zbytky svých zásob k snídani, možná poslední snídani uzřel jsem mezi spícími dívku, jež šla za mužem, který už byl vzhůru. Něco si povídali, když potom ukzal na mě. Věděl jsem, že ta žena přijde, tak jsem dojedl než přišla. Když byla několik kroků ode mě zkoupl jsem se na svých pažích a seskočil ze zídky na zem přímo před ni.

Než jsem stihl říct něco jako “Ahoj“, tak mi jen prostě bez nějakého zdvořilého vystupování řekla: "Ty si William? Ak áno, tak Joryn chce s tebou hneď teraz hovoriť."

Chvíli jsem si jí prohlížel, než mi došlo, že mám něco odpovědět. Pak ze mě vypadlo trochu nervózním tónem: “Jo William“ náhle jsem znervózněl a asi se mi i trochu začervenali líce, nevěděl jsem co říct, odkašlal jsem si a zeptal se ženy: “Můžeš mě za tím Jorynem zavést, nebo si ho mám taky najít sám, jako ty mě?“

Otázku doplním o úsměv a čekám na odpověď.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2018 15:40
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Celý ten rozhovor bol jednou veľkou fraškou. Horký koláč, sa počas celého rozhovoru neozval a keby to bolo možné, tak by sa za ňou skryl. Gendry, ten síce pár slov povedal, ale poriadne neodtrhol zrak od stehna tej ženy. No a ona sa snažila nahovoriť tomu Jorynovi, že tie stráže u bočnej brány zabili oni. Nezdalo sa že by uveril. Inak skončilo všetko tak ako bolo. Horký koláč skončil v kuchyni, Gendry v kováčskej dielni a ona skončila ako služobná, teraz však nie Tywina Lannistra ale Joryna Snowa. Teraz šla k Východnej bráne a hľadala pritom nejakého Williama. Pri východnej bráne a v jej okolí však bolo viac mužov ako by si priala. Práve aj prebiehala výmena stráží. Mužov z Hornwoodu práve vymieňali vojaci z Cerwynovho hradu. Jedného z Hornwoodou pristavila.*

Joryn ma poslal aby som našla muža menom William. Nevieš kde by som ho našla? *Nemá záujem tým hľadaním tráviť celý deň a tak si to mieni uľahčiť. Spýtala sa hlasno, tak aby ju počuli aj iný ľudia na okolo. Vojak, ktorého oslovila, najprv vypadal trochu zmätene, ale potom ukázal na nejakého muža pri hradbách.*

Mal by to byť on. *Inú odpoveď nedostala. Vojak sa pohol preč a bolo jasné že z tým nechce mať nič spoločné. Muži čo boli takto pod hradbami ešte zväčša spali, iba ten jeden, na ktorého ukázal aj muž ktorého pristavila, práve začal raňajkovať. A tak išla priamo k nemu.*

Ty si William? Ak áno, tak Joryn chce s tebou hneď teraz hovoriť.
*Neobťažovala sa zo zdvorilostnými frázami. Od služobnej ich nikto nečaká a ak by si aj niekto z nejakého dôvodu pomyslel, že je potomkom nejakého rodu, tak by sa mu zasmiala do tváre. No pravda je taká, že pritom ako ona teraz vypadá, by nikto nepovedal, že je Arya Stark zo Zimohradu. Kvôli tomu ako teraz vypadá v nej nikto ani Aryu hľadať nebude, preto ju nikto ani nespozná. A tento William by ju ani nespoznal, lebo ho vidí prvý krát v živote a tak sa dá čakať, že aj on ju vidí prvý krát v jeho živote.*

1 2


↑ navigace

Záložková navigace

Galéria (fantasy)
Resize (tmavý)
Light (světlý)