Vojna Piatich Kráľov (1. strana) | Herna - Aragorn.cz



Herna

Vojna Piatich Kráľov

Pán Jeskyně:

Arya.Stark

Systém:

DrD

Nové příhlášky:

Přijímáme

Popis jeskyně:

Akoby skončila Vojna Piatich Kráľov, keby Theon nezradil? Keby nedošlo ku krvavej svadbe? Keby Robb nepripravil lorda Karstarka o hlavu a neurazil rod Freyov? Vojna zúri už niekoľko mesiacov. Lannistrovia, pred Starkom, ustupujú a sú zalezení v Harenhalle. Stannis Baratheon sa blíži k Hlavnému mestu ríše Kráľovskému Prístavu. Tywin Lannister opúšťa Harenhalle a vyráža brániť Kráľov Prístav, v Harenhalle nechal niekoľko stoviek mužov pod vedením Gregora Clegana. Balon Greyjoy sa korunoval za kráľa Železných ostrovov a zvolal svojich vazalov, ale zatiaľ nepodnikol žiadne iné vojnové kroky. Armáda severanov, pod vedením Roosa Boltona, sa blíži k Harenhallu. Robb Stark vyrazil do Rekotočia na pohreb Hostera Tullyho. Dorne a Údolie zachovávajú neutralitu.

Klíčová slova:

18+, Hra o Tróny, vojna, Pieseň ľadu a ohňa

Jaké hráče:

Hľadám aktívnych hráčov. Znalosť sveta Piesne ľadu a ohňa (seriálu, kníh) vítaná. Hráčov schopných hrať za viac postáv.

Nástěnka:Zobrazit/skrýt Nástěnku
Nástěnka jeskyně je prázdná.
Hráči: (1/2) Zix

Fórum ⇓

Pro přidání příspěvku je třeba se nejprve přihlásit a být registrovaný v této jeskyni.

1 2

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 14:00
William Gregory Santi

Kovář mě dovedl k myšlence svou odpovědí. Chvíli jsem stál a koukal na něho, přemýšlel nad tím a pak jen přikývl na důkaz souhlasu s jeho odpovědí. Převzal jsem si meč do své péče, neměl jsem však pochvu, rozloučil jsem se:

“Dobře tedy, děkuji vám moc za vaše služby. Ohledně té oceli se nad tím zamyslím a pokusím se ji získat pro svůj druhý meč, mějte se drahý pane.“

Poté jsem se otočil a vydal se zpět ke svému koni, který na mě čekal před první kovárnou, do které jsem vešel. Naskočil jsem skokem na koně a pokračoval ke koželužně, která byla za rohem. Během pomalé loudavé cesty jsem se zamyslel nad tím co mi muž řekl.

*Ocel, ocel, ocel... Kde bych jen mohl shnat velké množství oceli v těchto dobách. Myslím si, že bych se tím mohl zavděčit nejednomu člověku. Najít důl se železnou rudou a odkoupit si? Nebo se vydat po bojištích a hledat meče? Dává tohle smysl? Těžko říct, možná by bylo možné nakoupit železnou rudu někde ve městech, kdo ví. Já tedy rozhodně ne, ale určitě bych mohl jako obchodník vycestovat a zkusit nějakou ocel ukrást pro mé nové pány a jejich kováře. Jistě bych se tím mohl zavděčit a pozvednout své aktuální postavení...*

Když jsem si pohrával se svou myšlenkou dojeli jsme až ke koželužně. Seskočil jsem před ní z koně a opět jej přivázal. Pohladil jsem ho, z brašny jsem vytáhl poslední mrkev a dal mu ji. Pousmál jsem se jeho vlídnému pohledu a vešel do koželužny, kde stál jeden muž se zástěrou. Pozdravil jsem a rovnou i vznesl svůj požadavek, nebo spíše prosbu:

“Zdravím vás pane. Poslal mě za vámi Joryn, prosil bych nějakou koženou vestu a kalhoty, nejlépe nějaké černé. Dále ještě pochvu pro můj meč. Avšak bez znaku, je třeba abych vypadal jako nestranný, z důvodů, jež nesmí býti známy.“

Počkám co mi odpoví a případně si začnu rovnou vybírat něco co by mi padlo, a cítil se v tom pohodlně. Ukážu mu také svůj meč, aby věděl jak velkou pochvu bych potřeboval. Až zde skončím tak se vydám pro nějaké jídlo a naplnění brašnen a až domyslím svůj plán s ocelí vrátím se za Jorynem, navrhnout mu nějaké mé využití. Přeci jen jsem poměrně zkušený v měnění stran na oko. Má strana je však nyní už jen tato a vždy bude, jsem loajálním člověkem, jen jsem nikdy neměl žádného pána, na kterého bych byl hrdý a mohl se za něj postavit. Joryn mě něčím přitahuje a líbí se mi jak se chová a jak vystupuje.

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 11:31
William Gregory Santi

Se zájmem hltám každé slovo, když muž mluví o mečích a jsem vskutku překvapený, že někdo dokáže ukovat meč takto lépe. Neuvěřitelné... Po jeho slovech jsem akceptoval jak stroze se k tomu vyjádřil a že nezacházel do detailů, tajemství k těmto věcem zkrátka patři a já to plně respektuji. Pohlédnu po chvíli na něho a odpovím mu:

“Zajímavé, vaše práce je vskutku vyjímečná, vaše ruce jsou velice dobré. Myslíte, že by bylo možné vyrobit mi ještě jeden takový tak o 5 centimetrů kratší? Rád bych na opasku měl dva takové krásné meče. Každého koho zabiju povím mu o vaší dobré práci, ještě by mě zajímalo, kde bych tu našel nějakého koželuha, nevíte?“

Po vtípku na autora tohoto krásného díla – meče jsem se upřímně zasmál a pak znovu zvážněl při otázce na koželuha. Rád bych se oděl do nějakého pěkného vybavení, až budu mít vše, dojdu za Jorynem a přednesu mu co bych mu mohl poskytnout za služby, třeba mě pak začne brát o něco vážněji.

Dál zkoumám ten lehčí meč a zkouším si s ním hrát, pár cvičných seků do vzduchu,
*ty jeho zvuky jsou skutečně úžasné, ten musí projet tělem jak nůž máslem*,
pomyslel jsem si.

//Nevím jestli musím platit nebo ne. Pochopil jsem to, jako že nemusím, ale nechci ukrást meč. Tak radši nechám opět kratší. :D

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 10:33
William Gregory Santi

Gendry mě provedl po zbrojnici, není zrovna nejplnější, ale to jest pochopitelné i pro mě neználka v tomto řemesle, že nic nejde lusknutím prstu. Ukázal mi kde co leží, ihned mi padlo do oka pár pěkných mečů. Počkal jsem až mě zde provede kompletně, pak řekl ať si vezmu po čem toužím. Načež se má zelená očka rozzářila.

*Asi bych mohl jít do těch mečů. Ještě si jen vybrat ty pravé.*

Projdeme pak i kolem několika hrotů na kopí a halapartnu. Pousměji se a prohlížím si je, sjedu prstem po čepeli halapartny, je vskutku nádherná, ale přijde mi až moc velká pro mě by neměla takové využití. Takže se vrátím zpět k mečům a procházím je pohledem. Když pak muž ještě dodá, že bych mohl mít i nějaký speciální požadavek, tak jsem štěstím bez sebe. Chvíli jsem neodpovídal, stále jsem hleděl na meče. Sem tam jsem si nějaký vzal do ruky, potěžkával je, prohlédl si čepel a vyzkoušel jej sevřít a udělat pár cvičných seků.

*Hmm tenhle meč je lehčí, než ten co jsem měl předtím v ruce, jako by byl každý litý z jiné slitiny. Možná by nebylo od věci se zeptat Gendra.*
Vezmu oba meče do rukou, lehčí i těžší a přiložím je k sobě, následně s nimi zkusím sekat a ozkouším i švih.
*Jak tak koukám, jejich čepele mají i maličko jiný odstín a stále mi přijde ten v levé ruce lehčí, přitom mám silnější tu pravou. Při švihu taky působí rychleji a lépe se ním manipuluje. To stojí za otázku.*

Otočím se tedy k Gendrovi, ten již pracuje na zbroji, přistoupím před něho a abych přeřval hluk zvednu svůj hlas a povídám:

“Gendry, můžete na chvíli? Zajímají mě tyto dva meče a jejich rozdíli. Tato čepel je z jiné slitiny, než ta druhá? Tento mi přijde lehčí a tak pro mě i lepší a svižnější. Jak je to možné, rád bych si od vás možná nechal vyrobit nějaké meče, nebo bych minimálně bral tento a nějaký jemu podobný. Jsou to opravdu skvostné kousky.“

Stojím před ním a držím v rukou oba meče, čekám na jeho odpověď.

William Gregory Santi - 19. listopadu 2018 07:34
William Gregory Santi

Kovář mi neodpověděl jediného slova, rozhlížel jsem se po okolí a kovář si dále pracoval, když pak jen zakřičel do vedlejší kovárny, na muže, se kterým jsem již prohodil nějaký vzájemný pohled.

*Prej máš tu dalšího, to sem Joryn posílá každého kdo projde jeho zpovědí.*

zasmál jsem se nad svou myšlenkou. To už přišel muž z vedlejší kovárny a zeptal se mě s čím by mi mohl pomoci, sjel jsem muže svým pohledem, svalnatý kovář jako všichni ti muži tady. Pozdravil jsem jej a rovnou spustil:

“Zdravím vás Gendry, kováři. Potřeboval bych nějaké vybavení, rád bych se podíval co všechno tu máte a vybral si něco co se bude zamlouvat mým očím a mým rukám. Máte tu nějaké vybavení pro tiché stíny vraždící zezadu, nebo v boji za prudkých pohybů roztočí své rychlé jednoručáky?“

Zasmál jsem se, ale následně jsem se hrdě a vzpřímeně postavil. Čekal jsem co poví a pomalu jsem se rozešel směrem odkud přišel. Hádal jsem totiž, že tam někde bude ta zbrojnice plná super zbraní, od mečů a velkých halaparten, až po luky a kuše.

//Nechám to radši kratší, protože bych si nerad vymýšlel nějaké věci o tom co se nachází všechno ve zbrojnici a nebylo by to podle příběhu nebo tak. Rozhodně však chci nějakou koženou vestu a kalhoty, nejlépe černé a dva meče, luk, nebo nějakou odlehčenou halapartnu.

William Gregory Santi - 18. listopadu 2018 17:50
William Gregory Santi

Při Jorynově odpovědi jsem zůstal tiše stát, po celou dobu jsem Jorynovi hleděl do očí a z jeho odpovědi doslova cítil co se ukrývá za oponou těchto slov. To samé cítím i z pohledu Mory, který cítím i při pohledu k zemi. Jako by mě ostře probodávali paprsky, které sálají z očí Mory.

Co domluvil Joryn bylo asi pěti sekundové ticho, ve kterém mou hlavou prošla myšlenka. Podíval jsem se v tu chvíli přímo do Mory očí -

- *Nechci být prostým žoldákem, jsem tichý stín a k tomu umělec. Nejsem nikým, ničím poslem, ani mé jméno nic neznamená.*


"Jak si pán přeje. Děkuji za vaše vyslyšení. Jsem jen mladé štěně, jež hledá svého prvního pána ve zbrani."


Načež jsem projel pohledem od Joryna přes Moru až k Nymerii, stojící opodál, na všechny z nich jsem jen letmo přikývl a vydal jsem se hledat zbrojnici. Opustil jsem jeho místnost a vrátil se ke schodům z kamenných kvádrů. Šel jsem pomalu, nikam jsem nespěchal. Přemýšlel jsem totiž nad výbavou, jež budu moct nabýt.

*Zda by se pro mě našla i nějaká halapartna, či nějaké pěkné jednoručáky? Měl bych si asi pořídit i jiných oblek. Do zbrojí se opravdu soukat nechci. Preferuji rychlý a tichý útok. Uvidíme co se najde, pak se rozhodnu.*

Pomyslel jsem se si, načež jsem si začal broukat v hlavě písničku, za schody naskočil na koně. Nechal jej pomalu cválat, pokud by mezi lidmi byl dav, tak bych slezl. Namířil jsem si to přímo na zbrojířské nádvoří. Vyhledat nějaké ty zbrojnice. Chvíli mi to tímto tempem zabralo. Když jsem tam dojel, vlezl jsem do první kovárny, která mi přišla pod roku. Seskočil jsem z koně a uvázal jej před kovárnou. Přišel za kovářem, kterého jsem spatřil hned co jsem vázal koně. Pracoval na meči, tak jsem k němu zepředu přistoupil, počkal až zastaví s prací a řekl mu:

"Zdravím vás kováři, posílá mě pán Joryn. Přišel jsem se podívat po nějakých zbraních, případně i nějaké kožené vestě a kalhotám, pokud se dá něco takového ve zbrojnici najít."

Počkám na jeho odpověď a mezitím se rozhlížím po okolí.

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2018 15:23
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

*Pozorne ho počúval a sledoval. Vie že to isté robí aj Mora. Keď William položí na stôl nejaké papiere, tak si ich vezme do rúk a pozerá si ich. Na jednom je zobrazení Harenhall. Skica vypadá ako čerstvá a je dosť dobrá. Síce nevie čo sa dá v umení považovať za dobré, ale toto mu príde ako dobré. Na druhom papieri je nakreslené nahé dievča, nejaká mladá žena. Ak črty na papieri zodpovedajú realite, tak môže mať okolo šestnásť rokov. Vypočul si pritom aj ten zbytok čo William hovoril.*

Som Mora a tá čo pred chvíľou odišla je Anija. *Ozvala sa Mora potom čo si chvíľu prezerala tie skice. Síce mu ešte neverí a ako dôkaz tie skice síce nepostačujú, no je to prvý krok k tomu aby ho nedali obesiť.*

Vypadá to, že ťa zatiaľ neobesíme. Hlás sa v zbrojnici, nach ti vydajú potrebné veci. Povedz že ťa posiela Joryn. Zbrojnicu nájdeš na zbrojárskom nádvorí. To nájdeš ľahko, sú tam kováčske dielne a z tých ide v kuse hluk. *Oznámil mu a tie skice si hodil späť na stôl, kde ich položil William. Nevrátil mu ich, čo znamená, že si ich plánuje nechať, teda aspoň zatiaľ.* Nejaké otázky? *Síce mu neveria a asi ani zrejme veriť nebudú, čo by William nemal brať osobne, Joryn a Mora neveria nikomu, tak mu aspoň odpovedia na nejaké otázky ak nejaké má a budú mu na ne vedieť odpovedať.*

William Gregory Santi - 18. listopadu 2018 10:45
William Gregory Santi

Dívčin pohled se mi vůbec nezamlouval, tak jsem jej ignoroval a pozoroval Joryna, jeho pohyby. Jeho emoce a to jakým je člověkem, někdo v jeho pozici. Není zřejmě urozený, i přes to se však vypracoval vysoko, jak je zde zřejmé. To by mě přece mohl vyslechnout někdo jiný, možná právě Joryn by pro mě mohl mít větší pochopení, než kterýkoliv urozený muž.

Jak jsem tak přemýšlel minula mě dívka opouštějící místnost, celou dobu jsem koukal přímo na Joryna a ni se nevztahoval žádný můj pohled. Snažil jsem se nad tím nepřemýšlet, protože mám pocit, jako by mi ty jejich ženy viděli do hlavy. A tak jsem jen koukal na Joryna a přemýšlel nad jeho vzhledem, aby nebylo co číst o mě.

Žena tedy opustila definitivně místnost a Joryn se tázal na to co jsme probírali včera večer. *Důkazy o tom, že jsem jim pomohl a kdo jsem? Já přece nejsem, nevím kdo jsem byl a nevím jestli vůbec budu, natož čím.* Pomyslel jsem si...

Pak už z mých úst vyšla odpověď:
"Víte Pane Joryne, jsem záhadou sobě samému. Nemám kořeny,
ani národnost, vlastně jsem po dlouhou dobu neměl ani život a když už jsem ho měl, byl věnován jen požitkům
...
jsem mladý umělec, který rád kreslí lidi, domy, hrady, přírodu, všechno možné."


Má ruka na jejímž ramenu visí má brašna zajede vně. Vytáhne dva pergameny. Udělám jeden krok vpřed, položím oba pergameny na stůl a opět ukročím zpět na své předchozí místo a pokračuji.

"Spálil jsem však svůj ateliér a všechny jeho kostlivce, kteří se zde ukrývali. Jako můj učitel, který mě dlouhé roky zneužíval. Dokážete si představit, že by vás jako mě, rodiče svěřili někomu takovému? Nakonec jsem ho zabil a ateliér jsem před dvěma dny zapálil a to je přesně ta má stránka, která pozabíjela ty 3 strážné. Vylezl jsem na hradbu, zajímalo mě co je tu za lidi, viděl jsem vás v dáli jak jedete k Harrenhalu a když jsem se otočil zpět koukal po mě strážný. Zpanikařil jsem a chladnokrevně jsem je povraždil. To se mi občas stává no, že takhle vraždím. Nevím jak vám to můžu dokázat jinak, než že vám řeknu jak přesně jsem je zabil. Byli to ti tři vojáci, jeden na věži a dva co byli u toho dřevěného ochozu..."

*Třeba mě pochopí, Joryn, zřejmě bastard Joryn.* Pomyslel jsem si a nechal na něm uvážit co se mnou...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 20:31
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

Dobré ráno aj tebe. *Odvetil Joryn potom čo sa William pozdravil a postavil sa tam kde stáť má, teda tam kam by si ho postavil sám. Veľa pozornosti mu však nevenoval. Za to Mora, tak si hovorí to Dothracké dievča, na Williame tvrdo pozrela. Chcel ho práve vyzvať aby dal nejaké dôkazy o tom čo povedal, že je, ale tá žena v červenom pri krbe sa postavila a prešla k stolu.*

Musím si ísť vybaviť nejaké veci. *Oznámila a všetci mohli vidieť, že jej červený odev je to jediné čo má na sebe a mohli aj vidieť veľký výstrih čo má vpredu. Joryna ten výstrih veľmi nezaujal. Už ju pár krát nahú videl.*

Ak pôjdeš mimo hradu vezmi si pár stráží. *No nevie síce kam ide, ale samú by ju von nevpustil. Jednak preto že ona nenosí zbrane a aj preto, že je príliš cenná. Žena v červenom odišla z izby a nechala ich v nej v súkromný.* Tak William. Máš nejaké dôkazy o tvojom tvrdení? Máš možnosť dokázať čo si zač? *Síce sa na neho pozrel ale nie tak tvrdo ako Mora. Vlastne je to Mora kto rozhodne a koho treba presvedčiť. Nymeria stála bokom a sledovala ich rozhovor. Čakal či niečo budú chcieť. Joryn jej neverí ako sa volá a má pri nej dojem ako keby mu niečo unikalo.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 15:57
William Gregory Santi

Nymeria na mou otázku neodpověděla, což jsem očekával. Měla to být jen provokace. Nechal jsem to plavat a už jsem dál jen mlčky pozoroval vojáky kolem, pozoroval jsem jejich výbavu, i to jak se tváří, poslouchal co říkají a snažil se pochopit jejich náturu.
Když v tom jsme došli ke kamenným schodům kamsi vzhůru. Přivázal jsem poblíž koně a doběhl Nymeriu. Šli jsme nahoru až jsme došli do chodby, kde byli dveře do místnosti samotného Joryna, jehož jsem slyšel z místnosti jak se baví s nějakým dalším mužem. Jorynův hlas mi uvízl v paměti a dokázal jsem jej rozeznat. Strážný nás nepustil dovnitř, nicméně jsme měli možnost poslechu. Když muž odcházel, neslyšel jsem žádné rozloučení zakončené můj pane, můj sire, takže jsem věděl jakou masku bych asi měl zaujmout.

Odhodlaný ze svého chování vydat maximum pro omotání si Joryna kolem prstů jsem vstoupil do místnosti spolu s Nymerií. Mlčky jsem vstoupil do místnosti a v prvé řadě jsem uzřel stůl, o který se opírala nějaká žena, Joryn seděl za stolem u nějakých papírů. Další ženu jsem spozoroval po další sekundě při pohledu doprava, kde druhá žena seděla a pozorovala krb. Stoupl jsem si přímo před Jorynův stůl, zhruba půl metru před něj a naprosto klidně a srozumitelně jsem na úvod řekl: "Dobré ráno vám přeji, Joryne."

Nechtěl jsem na úvod ihned zatlačit na pilu a tak jsem počkal na jeho otázky, či příkazy na mou osobu. Měl jsem však v plánu se v případě nějakých nejasných slov z Jorynových úst zeptat, jaké má se mnou úmysly. Stál jsem vzpřímeně, ale naprosto uvolněně. Ruce jsem měl spojené za zády, jedinou věc, kterou jsem si vzal byly mé malířské potřeby, zabalené v brašně. Kromě meče, který mi byl zabaven nosím náčiní vždy při sobě. Je to má hrdost...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 15:41
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Kašle na to, že jej pozerá na zadok. Nach si pozerá keď chce. Na jeho trápnu otázku "už tam budeme" ani neodpovie. Kladú ju malé deti a nie dospelí ľudia. Harenhalle je veľký hrad a tak to chvíľku trvá. No po pár minútach už kráčajú hore schodmi na poschodie, kde je ubytovaní Joryn.*

Joryn s ním chce hovoriť. *Povedala strážam pri dverách. No tie tentoraz dvere neotvorili. Boli otvorené a tak mohli počuť a vidieť čo sa tam deje. Mohli vidieť ako sa Joryn rozpráva z nejakým rytierom v starom brnený. Stráže ich však aj napriek otvorením dverám nevpustili do izby.*

JORYN POV:

*Čakanie na to kým príde ten William si krátil čítaním správ a zapisovaným nejakých myšlienok a nápadov. No nebolo to nič dôležité. To dôležité si človek musí pamätať a nie písať na papier. Dvere sa otvorili a do izby vošiel jeden z potulných rytierov v starom brnení. Žena v červenom odeve stále pozerala do ohňa v krbe a tá čo sedela na stole, bola teraz pri Jorynom a sledovala mapu, snažila sa zapamätať si názvy hradov a odhadnúť vzdialenosť od nich.*

Áno Rotty? *Oslovil rytiera a odtrhol zrak od papierov a pozrel na neho. Rotty je asi tridsaťpäť ročný, ale vypadá staršie, za čo však môže pálenka a fajčenie lacného tabaku. No aj tak je Rotty jeden z najskúsenejších a najlepších mužov akých Joryn má k dispozícii. Všimol si otvorených dverí za Rottycho chrbtom. Stráž pred dverami ich nezavrela.*

Lord Bolton zvolal na desiatu vojnovú poradu. A Ser Wendel Manderly očakáva že sa k nemu pripojíte na obed. *Ohlásil Rotty. Predstava toho, že strávi doobedie počúvaným Roosa Boltona ho nijako neoslovila, ale je to jeho priami veliteľ, takže tam bude musieť ísť. Od dverí sa ozval dievčenský hlas a jemu bolo hneď jasné, že William už čaká.*

Povedz Serovi Wendelovi, že pozvanie prijímam. A po obede za mnou pošli osem dobrých a schopných mužov, pre ktorých je vernosť k veliteľovi prednejšia ako úplatok. *No pri žoldnieroch to bude asi trochu problém, ale z vlastnej skúsenosti vie, že sa aj medzi žoldniermi taký nájdu.* Pred desiatou ma ohlás. Môžeš ísť. *Rotty prikývol a odišiel. Joryn nie je Ser a ani lord takže sa mu pri odchode nemusel nijako klaňať alebo zdraviť.*

Môžete vstúpiť. *Oznámili stráže pri dverách a vpustili Nymeriu a Williama do izby. Hneď ako vstúpili, tak za nimi zavreli dvere.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 13:55
William Gregory Santi

Když se mi dívka představila, začal jsem přemýšlet nad jejím jménem, *Nymeria, krásná malá dívka, která je tak nedostupná a tak mladá, každá by ho tam chtěla, ale Nymeria ta ne, ta nechce pohladit po stehýnku, líbat na zadečku a na teprve bujících prsíčkách.* Pokrčil jsem rameny nad svou myšlenkou s tím co se mi jeví před obličejem jak jdu za ní. Celkem zhuseným pohledem odbyla můj úsměv což má ústa donutilo se usmívat ještě více. Tiše jsem se uchechtl a odpověděl na předhcozí větu i na tu, za kterou jsem jí odvětil.

"Tak uvidím jakou cestou se Joryn rozhodne jít. Třeba mě ještě ušetří, když jsem mu pomohl. A co když je ten úsměv jen ze zdvořilosti dívenko s krásným jménem? Kdo ví..“
Menší odmlka a po pár krocích otázka.
"Už tam budem? “

Zeptal jsem se nedočkavě. Rád bych to už měl za sebou a trhá mi to žíly. Procházíme se tu po nějakých podělaných ruinách Harrenhalu a moje rozhodnutí, když jsem zapálil ateliér už mi přestalo absolutně dávat smysluplnosti. Přemýšlel jsem a představoval si poslední pohled na můj starý ateliér, kde mě můj zesnulý učitel zneužíval po dlouhou dobu. Když v tom mi začalo tlouct srdce a ruce mi začali cukat...

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2018 13:01
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

Som Nymeria. *Predstavila sa mu, úplne falošným menom. Aj Jorynovi sa tak predstavila a v podstate každému kto sa na jej meno spýtal. Je to bezpečnostné opatrenie a Historicky podložené meno. Nymeria bola aj sestra Kráľa Aegona dobyvateľa Targaryena. Kráľa, ktorý pred viac ako 300 rokmi zjednotil Západozem. A v Dorne je to bežné meno. Jej sa to meno tiež páči a pomenovala tak aj svojho Zlovlka.* Neviem ako popravuje Joryn, ale nezdá sa my že by stínal hlavy. *Vykročila späť smerom z ktorého prišla. Skutočne nevie ako Joryn popravuje, ale stínanie hláv na neho nesedí. Skôr by ho typovala na vešanie, alebo proste necháva popravy pre Boltona. Obzrela sa či ide za ňou a všimla si ten jeho úsmev. Prevrátila nad ním oči a zatvárila sa znechutene a už na neho nepozrela.* Na moju sestru robili muži také úsmevy pravidelne. Bola tým očarená. Na mňa neplatia. *Nemá záujem si vziať alebo sa vyspať z niekým len preto aby danému človeku spravila radosť alebo zväčšila, či poistila moc a vplyv jej rodiny. Ju ťahajú iné veci a nie priblblé úsmevy. Navyše sa jej jeden muž páči, aj keď nevie či on o ňu javí alebo prejaví záujem.*

William Gregory Santi - 16. listopadu 2018 11:43
William Gregory Santi

Když mi žena poví ať si sbalím a následuju ji, v mé hlavě se honí spousta myšlenek. Především o tom co se mnou bude, jestli mám vůbec nějaké možnosti toto ovlivnit, *nejlepší asi bude zkrátka a dobře zachovat chladnou hlavu, pokusit se si zpřátelit lidi, kteří o mém osudu budou rozhodovat.* A toho jsem se taky držel, jen jsem na dívku přikývl a pousmál se na ni mile. *Není špatná, sice se ke mě chová arogantně, ale určitě bych zkrotil i takovou...* Pomyslel jsem si a trochu se nad tím posumál. Pohladil jsem svého koně, naložil na něho své věci. Chudák, byl z toho celý nervózní, pokoušel jsem se jej nějak utěšit, ale po chvíli byl zase rozrušený. A tak jsem se chopil řemenu a táhl koně s sebou, žena uzřela, že jsem připraven a tak mě vedla za Jorynem a já ji následoval, šel jsem kousek za ní. Pokusil jsem se o nahodit pokud možno šarmantní tón a zeptal se dívky na prostou otázku: “Mohu znát i já vaše jméno?“ Pak jsem se podrbal ve vlasech a konstatoval jeden z možných faktů. “Stejně je to jedno, pokud mi pán setne hlavu.“ Počkal jsem až se otočí a pokusil se ji svým svůdným pohledem, který mám již z minulosti nacvičený, okouzlit dívku.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2018 13:55
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Nevie prečo chce Joryn hovoriť z týmto mužom a jej je to aj tak trochu jedno. Tento muž nie je žiadny rytier alebo lord, takže sa nemá dôvod o daný rozhovor zaujímať. Navyše nie teraz, keď už hrad patrí Severanom. Čo sa toho týka, tak neviem prečo ešte nezašla za niektorým z lordov a nepovedala im kto je. Lord Cerwyn by ju určite spoznal, veď Cerwynov hrad je len pol dňa cesty od Zimohradu a tak ich lord Cerwyn pravidelne navštevoval. Alebo lordovi Gloveri, či lordovi Talhardovi. Otec o nich často hovoril ako o verných, dobrých mužoch. Môže ísť za nimi a povedať im kto je. No niečo jej hovorí, že by to nebol práve najlepší nápad. Navyše by jej ani nemuseli veriť. Keď ju naposledy niekto z nich videl, tak mala desať, dlhé tmavohnedé vlasy a jej odev bol úplne iný, navyše bola čistá. Teraz má krátke mastné vlasy, je špinavá, má dvanásť a je oblečená ako paholok. Zo zamyslenia ju vytrhol Williamov hlas.*

Fajn. Poď za mnou. Vezmi si veci. *Nemá dôvod byť k nemu zdvorilá. Navyše keby bola zdvorilá, niekto by si mohol pomyslieť, že nie je dievčaťom z ľudu. Čaká kým si William začne baliť a zbalí veci. Bude lepšie ak si ich vezme hneď teraz. Sú len tri veci čo z týmto Williamom byť môžu. Buď ostane v hrade ako člen armády Severu. Buď ho Joryn vyhodí, alebo nechá Roose Boltona, aby Williama vypočul. Vie to preto lebo, ešte skôr ako vyšla z Jorynovej izby, počula ako to sám Joryn povedal.*

William Gregory Santi - 14. listopadu 2018 08:38
William Gregory Santi

Když jsem si dával zbytky svých zásob k snídani, možná poslední snídani uzřel jsem mezi spícími dívku, jež šla za mužem, který už byl vzhůru. Něco si povídali, když potom ukzal na mě. Věděl jsem, že ta žena přijde, tak jsem dojedl než přišla. Když byla několik kroků ode mě zkoupl jsem se na svých pažích a seskočil ze zídky na zem přímo před ni.

Než jsem stihl říct něco jako “Ahoj“, tak mi jen prostě bez nějakého zdvořilého vystupování řekla: "Ty si William? Ak áno, tak Joryn chce s tebou hneď teraz hovoriť."

Chvíli jsem si jí prohlížel, než mi došlo, že mám něco odpovědět. Pak ze mě vypadlo trochu nervózním tónem: “Jo William“ náhle jsem znervózněl a asi se mi i trochu začervenali líce, nevěděl jsem co říct, odkašlal jsem si a zeptal se ženy: “Můžeš mě za tím Jorynem zavést, nebo si ho mám taky najít sám, jako ty mě?“

Otázku doplním o úsměv a čekám na odpověď.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2018 15:40
Pán jeskyně Arya.Stark

ARYA POV:

*Celý ten rozhovor bol jednou veľkou fraškou. Horký koláč, sa počas celého rozhovoru neozval a keby to bolo možné, tak by sa za ňou skryl. Gendry, ten síce pár slov povedal, ale poriadne neodtrhol zrak od stehna tej ženy. No a ona sa snažila nahovoriť tomu Jorynovi, že tie stráže u bočnej brány zabili oni. Nezdalo sa že by uveril. Inak skončilo všetko tak ako bolo. Horký koláč skončil v kuchyni, Gendry v kováčskej dielni a ona skončila ako služobná, teraz však nie Tywina Lannistra ale Joryna Snowa. Teraz šla k Východnej bráne a hľadala pritom nejakého Williama. Pri východnej bráne a v jej okolí však bolo viac mužov ako by si priala. Práve aj prebiehala výmena stráží. Mužov z Hornwoodu práve vymieňali vojaci z Cerwynovho hradu. Jedného z Hornwoodou pristavila.*

Joryn ma poslal aby som našla muža menom William. Nevieš kde by som ho našla? *Nemá záujem tým hľadaním tráviť celý deň a tak si to mieni uľahčiť. Spýtala sa hlasno, tak aby ju počuli aj iný ľudia na okolo. Vojak, ktorého oslovila, najprv vypadal trochu zmätene, ale potom ukázal na nejakého muža pri hradbách.*

Mal by to byť on. *Inú odpoveď nedostala. Vojak sa pohol preč a bolo jasné že z tým nechce mať nič spoločné. Muži čo boli takto pod hradbami ešte zväčša spali, iba ten jeden, na ktorého ukázal aj muž ktorého pristavila, práve začal raňajkovať. A tak išla priamo k nemu.*

Ty si William? Ak áno, tak Joryn chce s tebou hneď teraz hovoriť.
*Neobťažovala sa zo zdvorilostnými frázami. Od služobnej ich nikto nečaká a ak by si aj niekto z nejakého dôvodu pomyslel, že je potomkom nejakého rodu, tak by sa mu zasmiala do tváre. No pravda je taká, že pritom ako ona teraz vypadá, by nikto nepovedal, že je Arya Stark zo Zimohradu. Kvôli tomu ako teraz vypadá v nej nikto ani Aryu hľadať nebude, preto ju nikto ani nespozná. A tento William by ju ani nespoznal, lebo ho vidí prvý krát v živote a tak sa dá čakať, že aj on ju vidí prvý krát v jeho živote.*

William Gregory Santi - 13. listopadu 2018 13:14
William Gregory Santi

Když se ze slov ženy zaznělo "Nevěřím mu" propadl jsem zoufalství a přemýšlel a pak odpověděl.
"Ale já přišel včera ráno a přes to se k vám přidal! I když si myslíte, že víte vše, očividně to tak není."

Odpověděl jsem nepříjemným tónem, abych uctil svou hrdost. Zároveň vím, že muži na té ženě asi záleží a uznává její slova a tak jsem chtěl svá slova doplnil ještě o jednu větu, ale předběhl mě muž se svou větou. *Ráno si ještě promluvíme? Tak uvidíme co od toho očekávat.*
Muži mě rozvázali, ale stále mě sledovali, jednoho z nich jsem se zeptal jestli mají můj meč a že chci aby mi přivedli mého koně abych si mohl vzít věci z vaků, které mám připevněné k sedlu.
Muž mi řekl, že si tam můžu vzít cokoliv vyjmo zbraní, což jsem akceptoval.

Vyndal jsem si své malířské náčiní a jídlo. Sedl jsem si pod hradby na kamenou podlahu, nohama kopal nahoru a dolu a do toho si začal načrtávat hlavní rysy muže, který se mnou rozmlouval.
Po dvou třech hodinách jsem nakreslil jeho podobiznu, jak stojí se svým pozvednutým mečem v pravé ruce.

Pak jsem se rozhodl jít spát a vyčkat na ráno, kdy buď zemřu nebo budu spasen. Celou noc jsem myslel na sex a zdál se mi dokonce sen o krásné mladé dívce, se kterou jsem měl nádherný sex. Probudil jsem se pak na zemi, na stejném místě s úsměvem na tváři. Když jsem se zvedl a oprášil vlasy a záda, tak jsem si všim, že na mě muž stále čumí a většina ještě spala.

Dal jsem si něco k jídlu ze své brašny a pak jsem pokračoval a dokončoval obraz muže, který se mnou včera vedl kratičký rozhovor. Počkám si tedy na něj a uvidíme co mám od života čekat, zda smrt, nebo život.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2018 12:40
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

*Počúval toho mladého muža. A bol trochu prekvapení z toho mena. Zrejme nejaký potom rytierskeho alebo slachtičného rodu, ktorý už nie je tak veľmi významný. Tak aspoň usudzuje podľa toho, že má aj priezvisko. Zadíval sa na neho, ale už bol unavení a má chuť si ísť ľahnúť. Najbližších pár dní bude zrejme dosť náročných a chvíľa oddychuj len prospeje.*

Neverím mu. *Prehovorila žena. Aj vo svetle fakieľ sa dalo spoznať že nemá viac ako 18. Pozrel sa na ňu a pohľadom ju požiadal aby pokračovala ďalej.* Hovorí že sa k nám pridal, lebo nás videl. Ale keby sem prišiel včera ráno, pridal by sa k levom. *Síce ju naučil spoločný jazyk, ale pozorní človek a hlavne človek ktorý vie Dothracky, v jej slovách môže spozorovať Dothracký prízvuk. Spoznal tú ženu keď bol istí čas v Essose. Použila slovo lev, lebo slovo Lannister jej nejde dobre vysloviť. Je pre ňu stále trochu zložité.*

Ju si nepresvedčil. A tým pádom si nepresvedčil ani mňa. *Pozrel na neho a až teraz si všimol že ho zviazali.* Keď sa rozvidnie, tak si ťa nájdem a porozprávame sa. Rozviažte ho a dajte na neho pozor. Môže to byť špeh. *V skutočnosti by sa nečudoval keby Tywin nechal v zálohách pár tisíc vojakov, ktorý by sa mali vrátiť k Harenhallu v prípade potreby. Následne aj z tou ženou odišiel. Nechal to na vojakoch. Vie že ho nezabijú, však tým by si ho pohnevali a to by nebolo pre nich príjemné. Teda nezabijú ho pokiaľ to nebude potrebné. Po ceste späť na hlavné nádvorie stretli jedného z jeho mužov.*

Zavediem vás do vašej izby veliteľ. *Oznámil im vojak. Aspoň že na nich mysleli a pripravili, jemu a tej žene, jednu z izieb.*

ARYA POV:

*Stále bola mierne v šoku z toho čo sa stalo v noci. Nečakala že by muži jej brata mohli byť tak blízko Harenhallu a očividne to nečakali ani Lannistrové. Nemala ani poňatia o tom kde sa tam vzalo vojsko severanov. Robila obsluhu Tywinovi Lannistrovi, samozrejme on nevedel kto ona je a zrejme to nevedia ani títo severania, bola na jeho vojenských poradách, potajme čítala správy, ale o tom že sú severania takto blízko nevedela. Zrejme to nevedel ani Tywin. Zaviedli ich do budovy, kde je ubytované služobníctvo a kázali im tam ostať do rána. Pritom každú chvíľu doviedli niekoho ďalšieho. Sedela v rohu z jej priateľmi a rozprávali sa o tom čo sa to vlastne stalo.*

Vstávaj dievča. Veliteľ Joryn chce z tebou a z tvojimi kamarátmi hovoriť. *Boli slová ktoré ju vytrhli zo spánku. Nevie kedy a ako zaspala, iba si uvedomila že ju niekto budí. Muž čo ju zobudil mohol mať tak tridsať päť rokov. Bol zarastený, mastné vlasy a na sebe mal starú zbroj, ktorú dopĺňali kusy novej a kvalitnejšej zbroje. Zrejme nejaký žoldnier alebo slobodný jazdec. Vyšli von za tým mužom a celý hrad bol iný ako včera ráno. Lannisterské praporce nahradili praporce severanov. Vojaci už nemali oceľovú zbroj v karmínovej farbe, ale mali zbroj z varenej kože. A znaky rôznych rodov zo Západných krajín vystriedali znaky pre ňu známe. Videla znaky Cerwynou, Hornwoodou, Boltonou, Manderlyou, Gloverou a Talhardou. Všetko rody zo severu. Zahliadla aj pár mužov v šedej farbe Zimohradu. Potešilo ju keď ich uvidela. Zajatci boli zrejme prepustení počas boja. Okrem známych znakov tam boli aj iné znaky. Dvojitá veža, tá ak sa nemýli by mala patriť rodu Freyou a čierny netopier tiež patrí nejakému rodu z riečnych krajín. Jej sestra by to vedela ale ona to nevie. Viedli ich cez nádvorie do jednej z veží. Síce je hrad zrúcanina, ale niektoré veže ešte stoja. Vošli do veže a po schodoch vyšli asi do jednej tretiny. Vie že nie všetky poschodia sa dajú použiť. Horná tretina sa nedá použiť vôbec a tak už lord Tywin nariadil aby bola táto veža obývaná iba do dvoch tretín. Zahli na chodbu a po pár metroch zastali pri dverách, pri ktorých boli dvaja strážny.*

Joryn chce s nimi hovoriť. *Prehovoril muž čo ich tam viedol a následne odišiel. jeden zo strážnych zaklopal na dvere a tie sa otvorili. Vošli do vnútra, do izby, ktorá teraz jej obyvateľom slúžila aj ako pracovňa. Aspoň si myslí že izba má viac obyvateľov ako jedného. Vypadá to tak podľa toho koľko ľudí bolo vo vnútri už keď do miestnosti vošla ona a jej priatelia. Mladá a pekná žena v červeno-čiernom odeve, z ryšavými vlasmi, stojaca pri krbe a pozerajúca do ohňa. Druhá mladá a tiež pekná žena v koženom odeve sediaca na stole, na prvý pohľad je sú obe tie ženy cudzinky. A muž sediaci za stolom. Ženám by netypla viac ako 20 rokov a ten muž tiež nie je o veľa starší ako jej brat Robb, čiže môže mať nanajvýš 25. Dvere sa za nimi zavreli.*

Takže. Dievča zo severu, tučný chlapec a mladý, silný muž sa uprostred noci zakrádali preč z hradu cez otvorenú bočnú bránu. Mali pritom zbrane z hradnej zbrojnice a pri bráne boli traja mŕtvy Lennistrovi muži. Dvaja podrezaný a jeden nabodnutí na kopiju. Máte mám k tomu čo povedať? *Muž sa síce nepredstavil ale tak trochu jej bolo jasné že je to ten Joryn. Zatiaľ netušila čo na to povedať. Horký koláč, ten tučný chlapec, bol príliš zbabelí na to aby niečo povedal a Gendry bol, tak trochu viac ako je potrebné, zaujatí odhalením stehnom tej ženy sediacej na stole. Ona fakt nechápe chalanov.*

William Gregory Santi - 12. listopadu 2018 11:17
William Gregory Santi

Jel jsem na svém koni a v tom mě jeden z mužů varoval abych se nedotýkal svých zbraní, pokud je mi život drahý. S tím jsem souhlasil a na důkaz toho, že jeho slova respektuji jsem při jízdě na koni jen vyvlíkl ze svého ramena luk, který mi sjel po ruce a spadl kamsi za má záda. Svůj meč jsem si nechal pod oblečením na svém opasku, jako obvykle. Dva muži ke mě přistoupili, utišil jsem svého koně jednoduchým příkazem “prrr!“ Načež jsem pomalu slezl z koně, abych v nich neprobudil nějakou nevoli. Pak jsem jim rovnou s rozpaženýma rukama řekl mužům: {b}“Mám u sebe meč, na svém druhém opasku pod mým oděvem. Muž mi bezohledně zajel rukou pod látku, která zakrývá mé tělo, vytáhne meč a pak mě odvedou. Když pak Boltonova armáda dobude hrad, přesunuli mě dovnitř. Vzali mě skrze bránu dovnitř, stejně tak i mého koně a meč jak jsem si stihl všimnout. Za branou jsme zatočili do prava a blížili jsme se k jednomu z mužů, které jsem ve svém běsnění zabil. Byl stále přišpendlený ke dřevěné stěně stojící u jedné z hradeb. Hodili mě zhruba 2 metry před ním na zem, spadl jsem na kolena a ruce. Za svými zády jsem jen slyšel hlas: “To byla tvoje práce, než jsi nás sem vpustil?“, byl jsem trochu vyděšený, ale doufal jsem, že když je sem přijeli pobít, že to sami ocení. V tu dobu už mé běsnění naprosto opadlo a byl jsem zase jen vyděšeným mladým mužem, bojícím se o svůj život. Odpověděl jsem proto: “Ano pane, totiž, ANO PANE! Zabil jsem všechny ty 3 strážné co tu byli.“ Nechali mě tam sedět, svázali mi ruce za zády a opřeli mě o stěnu vedle stojící mrtvoli.

Čekal jsem dlouho, dokud ke mě nepřišel o něco starší muž, zahalený v huňaté kožešině. Blížil se ke mě a hadřikem si čistil meč od krve, za ním běžela nějaká žena. Při pohledu na něho jsem pocítil úzkost, která se zhoršovala s jeho blížením se ke mě. Když už byl na 2 metry přede mnou polkl jsem a byl velice nervózní. Zeptal se mě co jsem tu dělal. Docela příjemnějším tónem, než který jsem čekal. Pár sekund jsem se zamýšlel nad tím co tedy ve finále řeknu, i přes to, že jsem odpověď na tyto otázky vymýšlel už, když jsem na něho čekal. V tu chvíli se mi to však vypařilo z hlavy.
A tak jsem pravil:
“Víte, jsem nestraný umělec. Nestojím na ničí straně, jen na své. Avšak! Po dlouhé době jsem se svým řemeslem skončil a chtěl bych bojovat, rozhodl jsem se pro vaší stranu, když jsme spatřil vás a vaši armádu, byl jsem právě na zdi. Vylezl jsem nahoru, zabil svým vrhacím nožem a mečem strážného na věži a pak i další 2 dole s lukem toho prvního. Otevřel jsem vám bránu a tím se vám pokusil pomoci.“
Pak jsem znovu ustrašeně polkl, ale viděl jsem, že mě s alespoň trochou zájmu poslouchal, tak jsem pokračoval:
“Jsem William Gregory Santi, mladý malíř, který umí kreslit i malovat lidi a jejich portréty, mám zkušenosti i s akty. Zároveň jsem však bojechtivý... jaké se mnou máte úmysly?
Zeptal jsem se muže.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2018 18:26
Pán jeskyně Arya.Stark

JORYN POV:

Tom vidis ho! Vystrel nach mam neujde! *Prikazal jeden z muzov v sedom odeve a zo zlovlkom na hrudi. Bol to jeden zo zajatcov ktoreho vyslobodili z vezenia pocas bitky. No muz co prave presiel branou a siel knim prehovoril a tak Tom z luku nevystrelil, ale len na neho mieril. Muzi presli k tomu cudzincovi a prezreli si ho. Nemal na sebe Lannistersku uniformu a ani znak ziadneho z Lannistrovych vazalov. Niekde za nimi este bolo pocut zvuky boja.* Ak nesiahnes po zbraniach tak ta k velitelovo odvedieme. *Prislubil mu ten co prehovoril ako prvy. Nasledne okolo nich preslo k brane tucet muzov zo znakom rodu Hornwoodov na stitocha odeve.*

*Joryn sedel na nejakom kuse dreva, krvavy mec mal oprety vedla seba a rukav kosele na lavej ruke mal vyhrnuti az k ramenu. Pocas boja utrpel lahke zranenie dykou. Rana nebola hlboka a nebola ani dlhsia ako nejakych 10 centimetrov, iba do osetrenia krvacala. Ruku mu osetrovala mlada zena v hnedom kozenom odeve a zdlhymi tmavymi vlasmi zviazanymi do copu. Uz na prvy pohlad bolo kazdemu jasne ze zena je z Essosu. Hrad dobyli rychlo. Boj bol krvavy ale rychli. A potom co oslobodili zajatych severanou, tak bolo jasne kazdemu ze uz vyhrali. Jedina smola bola, ze im Gregor Clegane usiel.*

Co z tamtymi troma?
*Spytal sa jeden z jeho muzov a ukazal na trojicu mladych ludi, ktoru zajali pri bocnej brane. Severske dievca, mlady silny muz a tucny chlapec. Zrejme chceli utiect z hradu.*

zatial ich straz. Rano sa s nimi porozpravam. *Rozhodol. Nema teraz chut sa s nimi rozpravat. Aj ked by ho zaujimalo preco bola bocna brana otvorena a straz pri nej mrtva. Vsimol si ze Roose Bolton ide jeho smerom. Postavil sa a rozhodol sa tomuto pravemu severanovi celit tvarou.*

Vypada to ze sme vyhrali na plnej ciare.
*Bolton ked bol pri Jorynovi. Hovoril tichym hlasom, tak ako vzdy. No aj ked hovori ticho, tak je z jeho hlasu poznat, ze vsetko co povie mysli vazne a ludia by sa mali prednim mat na pozore.* Tvoj plan fungoval. Podla prvych sprav sme nestratili viac ako sto muzov. *Tomu sa ani necuduje. Mnoho Lannistrov uz spalo alebo bolo opitych ked udreli na hrad. Joryn chcel na to nieco povedat, ale prisiel k nim jeden z muzov.*

U Vychodnej brany sme zadrzali tamtoho cudzinca, my lord. *Prehovoril smerom k Boltonovi. Bolton aj Joryn sa pozreli tym smerom.*

Ak dovolite my lord. Postaram sa o to. *Ponukol sa Joryn. Neveri Boltonovi a tak nema zaujem o to aby sa Bolton rozpraval zo zadrzanymi skor ako niekto, hocikto iny. Boltin len suhlasne prikyvol a siel dalej. Joryn si vzal svoj mec a po ceste k tomu cudzincovi si ho cistil nejakou handrou. Dievca co ho osetrovalo mu bolo v petach.*

1 2


↑ navigace

Záložková navigace