Kráter (12 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"A říkáte tedy, že pegase Kilkalopa jste v těchto končinách nespatřil? Ani v posledních dnech neviděl?" ptám se a přitom se rozhlížím po obzoru, jestli snad okřídleného koně nezahlédnu.

"Nežiji tam." odpoví chlapík bez zaváhání. "Ale pravdou je, že jsem osadu několikrát navštívil. Prodat kůže."

"Ach, to je velmi nápomocná zpráva. To nám může ušetřit mnoho času. S každým dnem navíc totiž bude zřejmě těžší pegase nalézt." přemítám nad tím, co nám ten chlapík právě řekl.

"Dovolte mi se zeptat, pane, vy pocházíte přímo z osady Kámen?"

Když se černý vlk Kys připlížil k chlapíkovi, ten si ho stejně všiml. Jen se ale na velké zvíře krátce podíval, usmál se a znovu se vrátil pohledem k vám.
Rozkuchané zvíře odložil na kámen na druhou stranu, zřejmě aby vlka zbytečně nedráždil pohledem na čerstvou krev.

"Blízký kraj tu je bezpečný. Pokud půjdete přímou cestou k osadě a nebudete dráždit hada bosou nohou, neměla by se vám přihodit žádná nepříjemnost. Dravá zvěř se tu na úpatí Kopčíků a dál od lesa nepohybuje." ubezpečuje vás.

"Pokud ale hledáte pegase Kilkalopa, myslím, že tudy putujete nadarmo. Co vím, tak do těchto končin nelétal. Spíše na jih či východ, třeba právě do Vísky, odkud přicházíte."

Po tom čo povedal Pandemonix som sa zarazil. Ako môže niekomu náhodnému prezradiť čo majú v pláne. Nikdy v mojom živote som neprezradil nikomu nič skutočné. Alebo skôr nič skutočne čo bolo nejak dôležité alebo by sa mohlo použiť proti mne. Nikto n nich netuší čo sa z tým koňom stalo a či ho niekto neuniesol alebo nezabil a pokiaľ zistí že po ňom niekto pátra mohol by proti nám poslať niekoho kto by nás mal zastaviť. Môj názor sa na starca v okamihu zmenil. Prvotný dojem ze je rozumný sa vytratil ihneď ako dokončil vetu smerovanú neznámemu. Pozorne som sa zahladel na muža a sledoval jeho reakciu na to čo práve počul.

"Jsme skupina společníků a poutníků, vyšli jsme před několika dny z vesnice Víska a naším cílem je právě osada Kámen." představím naši družinu.
"Hledáme stopy po pegasovi Kilkalopovi, okřídleném koni z kláštera Bílého úsvitu. Zdejší mniši nás požádali o pomoc při pátrání. Je to vzácný a úctyhodný tvor, proto jsme se na cestu vydali."

Kys sa nenápadne pretiahol dopredu a z boku sa priblížil k neznámemu mužovi. Sledoval som ho celý čas. On sám nemal dobrý pocit z tónu toho muža a tak sa obzrel na mňa. Hneď ale pochopil že má dať tomu mužovi pokoj aj napriek tomu že mal na nohách potencionalnu večeru. Stál som tam vedľa starca a potichu sledoval rozhovor. Nikdy som z nikým neprehodil príliš veľa slov. Pandemonix bol výnimkou. Sám som nevedel ako na mňa môže tak pôsobiť niekto komu by som vedel vziať život jediným zovretím päste. Bola to ale podivne prijemna zmena.

Chlapík se podívá na hraničáře a znovu odloží zvíře s nožíkem, tentokrát na kolena.
"Něco z tohoto kraje jsem již viděl, to je pravda. Můžu ale nejdříve vědět, kdo jste, odkud putujete a kam míříte?" zeptá se a přitom si vás všechny prohlíží.

Zřejmě znáte tenhle kraj. Nečeká na cestě něco, na co bychom si měli dát pozor?

Chlapík překontroloval prstem ostří svého nože, sebral zvíře a dal se znovu do kuchání.
Zdá se, že z ozbrojené skupiny zde v odlehlých končinách nemá příliš strach. Nebo to alespoň velmi dobře předstírá.

Chlapík na kameni odloží rozkuchané zvíře vedle sebe.
"Zdravím vás." usměvavě pozdraví tišším, ale rozhodným hlasem.
"Pak vaše kroky míří správným směrem. Zítra touhle dobou můžete do osady dojít." ukáže rukou dál na sever.

"Ach, tomu lze snadno věřit." souhlasím s barbarem a znovu s bázní pohlédnu na vlčí mordu. "Jaké štěstí, že jsem samá kost a kůže. Takové sousto by spíše zadrhlo v krku, než-li ukojilo hlad." snažím se humorem zahnat strach z velkého zvířete, ale podle hlasu lze vytušit, že se mi to moc nedaří.

"Buďte pozdraven!" zdravím muže na kameni, když se přiblížíme. "Jdeme tudy správným směrem k osadě Kámen?"

Pri slovách starca si uvedomím že má pravdu. Rozhovoril som sa. Asi mi to predsa bolo treba hovorit s niekym. Pomyslel som si. "Ale kdeže kým mu neprikážem nikomu nič nespraví. Mám v batohu nejaké maso a keď dôjde tak spolu len ja a on vyrazíme na lov pre zásoby. Lovíme spolu ide to lepšie." odpoviem starcovi a pritom sa kútikom usmejem na Kysa ktorý straší svoje okolie a poškriabem ho medzi ušami na čo mi odpovie jemným kusnutím do prstov na zna poďakovania. Ako som zbadal muža a tie mrtve zvierata a krv ostal som stáť trochu zarazene a sledoval som ako sa moje vedomé podvedomie zachová v spoločnosti iných ľudí.

Když se blížíme k chlapíkovi, který zřejmě zpracovává své úlovky, zpozorním. Rozhlédnu se letmo po okolí, jestli spatřím ještě nějaké další osoby. Loupežnictví není sice v tomto kraji obvyklé, ale člověk nikdy neví, na koho narazí. Navíc na cestách jsme již zažili dost nemilých překvapení.

"Při pohledu na tak velké zvíře to zní až neskutečně, pane Thorusi, že jste s ním zápasil holýma rukama." podivuji se překvapeně nad vyprávěním barbara. "Mám z té obrovské vlčí mordy respekt, když ji vidím několik sáhů od sebe, natož abych do ní ještě úmyslně cpal svoji ruku." otřesu se nad tou představou a nevědomky si promnu zápěstí pravé ruky.
"Je neuvěřitelné, že takové divoké velké zvíře k vám tak přilnulo. Navíc od pohledu statný samec. Spíše bych čekal, že bude vůdcem velké smečky." podivuji se.

"No vidíte, že jste se přeci jenom rozhovořil, pane Thorusi." usměji se na barbara, ale vzápětí rozjasněná tvář zmizí, to když se na mě ohlédne černý vlk a změří si mě svým mrazivým pohledem.
Přeměřuje si svoji svačinu?

// čo je s PAndemonixom? už mesiac sa tu neukazal a mali sme načatí fajn rozhovor tak neviem či na cakat a dohovorime si to alebo pokracovat v reakcii na PJ-a

V pozdních odpoledních hodinách přicházíte k několika větším kamenům, které jsou roztroušeni po okolí. Na jednom balvanu sedí chlapík, v hnědozeleném oděvu do přírody. Na dřevěné tyči zabodnuté do země před ním visí na smyčkách několik menších chundelatých zvířat. Snad nějací hraboši, možná i krtek. Chlapík jedno tělíčko zrovna stahuje z kůže.

Když se blížíte, letmo si vás prohlédne a dál pokračuje v kuchání.

Následujete hraničáře Aer Thana místy, kde možná kdysi vedla cesta. Ovšem po pár desítkách sáhů je již jisté, že to byly vskutku velmi staré pozůstatky. Kolem vás se rozprostírají pláně, západně se vlní Kopčíky a naopak východ lemuje zelená hradba lesa Zrzavec.

Velký černý Thorusův vlk v tichosti našlapuje vedle svého statného společníka, jen občas vycení mordu na rudého ďáblíka, který se tu a hned zase tam objeví, aby opět rychle zmizel.

K poledni se posilníte trochou cestovní stravy a dál vytrvale pokračujete severním směrem. Kopce se tu přiblížily a zvlněná zem přibíhá až k vám. Vysoko nad vašimi hlavami krouží jestřáb a jeho křik se nese mírným údolím.

Technická:

Ještě poslední omluva. Zařizoval jsem tento týden několik záležitostí a stěhování většího nábytku. To bych měl dokončit zítra a na víkend bych měl mít konečně volno.

Děkuji za poslední zbytky trpělivosti!
Osud

Technická:

Internet jsem již zprovoznil, ale řešil jsem ještě kolem stěhování několik záležitostí.
Nejdéle od začátku příštího týdne pokračuji s dějem.
Děkuji za pochopení.
Osud